Zachraňte si život. Zbytek obránců Azovstalu dostal rozkaz zastavit boje, Ukrajinské velení dalo obráncům mariupolského komplexu oceláren Azovstal rozkaz zastavit odpor proti ruským útokům v zájmu zachování života ukrajinských vojáků. Ve videoprohlášení to uvedl velitel ukrajinského pluku Azov Denis Prokopenko. Velitel také řekl, že těžce ranění vojáci byli z areálu evakuováni a že se plánuje jejich následná výměna za ruské zajatce.

„Těžce raněným se dostalo potřebné pomoci, podařilo se je evakuovat s jejich pozdější výměnou na území pod kontrolou Ukrajiny,“ řekl podle zpravodajského serveru Meduza podplukovník Prokopenko.

„Pokud jde o zemřelé hrdiny, tak proces pokračuje,“ sdělil velitel pluku Azov, jehož členové po dlouhé týdny bránili ocelárny, k převozu těl padlých. „Doufám, že příbuzní a celá Ukrajina budou moci v nejbližší době svým vojákům prokázat čest a pohřbít je,“ uvedl.

   Ruský ministr obrany Sergej Šojgu v pátek řekl, že se již vzdalo přes 1 900 obránců mariupolských oceláren, které byly poslední baštou ukrajinského odporu v Mariupolu.

Ukrajinská a ruská strana o osudu bojovníků z Azovstalu informují rozdílně. Zatímco Moskva označuje jejich odchod za kapitulaci a přechod do ruského zajetí, Kyjev hovoří o evakuaci. Rusko dříve uvedlo, že zranění vojáci byli převezeni do nemocnice a zbytek skončil v bývalé trestanecké kolonii v Olenivce, kterou mají už od roku 2014 pod kontrolou proruští separatisté.

Generální štáb ukrajinské armády již v noci na úterý sdělil, že vojáci v Mariupolu „splnili svoji misi“ a že vrchní vojenské velení nařídilo velitelům jednotek umístěných v Azovstalu, aby chránili životy personálu.

X X X

 Šojgu podal Putinovi hlášení o ‚osvobození Azovstalu‘. Podle Rusů se vzdala poslední skupina

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu podal hlášení ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi o „úplném osvobození oceláren Azovstal a města Mariupolu“. Stalo se tak poté, co se poslední obránci této východoukrajinské bašty vzdali, uvedla v pátek večer agentura Interfax s odvoláním na ruské ministerstvo obrany.

Ukrajinské velení dalo obráncům mariupolských oceláren Azovstal rozkaz zastavit odpor proti ruským útokům v zájmu zachování života ukrajinských vojáků, uvedl v pátek po poledni ve videoprohlášení velitel ukrajinského pluku Azov Denis Prokopenko. Řekl také, že těžce ranění vojáci byli z areálu evakuováni a že se plánuje jejich následná výměna za ruské zajatce.

 Generální štáb ukrajinské armády již v noci na úterý sdělil, že vojáci v Mariupolu „splnili svoji misi“ a že vrchní vojenské velení nařídilo velitelům jednotek umístěných v Azovstalu, aby chránili životy personálu.

 Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že v ruských rukou jsou i podzemní prostory pod ocelárnami. Mluvčí ministerstva Igor Konašenkov podle Interfaxu uvedl, že velitele pluku Azov odvezli z oceláren ve speciálním obrněném automobilu, aby jej tak ochránili „před nenávistí obyvatel města, kteří jej toužili lynčovat za četná zvěrstva“.

Podle mluvčího Konašenkova se od 16. května vzdalo 2439 ukrajinských vojáků, obklíčených v ocelárnách. „Dnes se do zajetí vzdala poslední skupina v počtu 531 vojáků,“ řekl.

Ruská propaganda vykresluje příslušníky pluk Azov jako neonacisty. Ale podle ukrajinských médií ukrajinská veřejnost vnímá obránce Mariupolu jako hrdiny. Ruské jednotky obléhaly strategicky položené přístavní město u Azovského moře od 1. března.

Po dobytí většiny Mariupolu zůstal rozlehlý areál oceláren Azovstal, nacházející se přímo ve městě, poslední baštou ukrajinského odporu, který vedli právě vojáci pluku Azov spolu s námořními pěšáky a příslušníky dalších jednotek.

 X X X

X X X

 Rusové budují další most přes Severní Doněc, uvedl Kyjev. Podle šéfa rozvědky je Putin na mrtvém bodě

Ruské síly opět budují pontonový most přes řeku Severní Doněc na východě Ukrajiny, uvedl dnes ukrajinský generální štáb. V pravidelném večerním hlášení také napsal, že ruští vojáci přesunuli desítky jednotek vojenského vybavení na předměstí jihoukrajinského Chersonu. Podle šéfa ukrajinské vojenské rozvědky ruský prezident Vladimir Putin v ofenzivě uvázl na mrtvém bodě.

 Předchozí pokusy o přemostění řeky Severní Doněc u obce Bilohorivka skončily ruským neúspěchem. | Foto: twitter ministerstva obrany Ukrajiny

Pontonový most ruští vojáci staví tentokrát u vesnice Jaremivka zhruba 20 kilometrů jihovýchodně od Izjumu. Jejich předchozí pokusy o přemostění stejné řeky u obce Bilohorivka skončily neúspěchem, připomíná ruskojazyčný server BBC. Odhady, opírající se o letecké snímky z bojiště, hovořily o zničení až 70 ruských vozidel a ztrátě vybavení odpovídající nejméně jednomu praporu.

Aktivita ruské armády neustává ani u okupovaného Chersonu. Do vesnice Čornobajivka, u které se nachází i letiště, přesunuli ruští vojáci 130 jednotek vybavení.

Rusko od začátku své invaze na Ukrajinu už přišlo o 28 700 vojáků?, uvedl ukrajinský generální štáb. Údaje nelze nezávisle ověřit. Moskva o svých ztrátách informovala jen dvakrát, na začátku a na konci března, kdy přiznala 498, respektive 1351 zabitých vojáků.

Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov v rozhovoru s listem The Wall Street Journal (WSJ) uvedl, že válka je už teď pro Rusko strategickou prohrou. „Putin je absolutně na mrtvém bodě. Válku nemůže skončit a ani ji nemůže vyhrát,“ řekl Budanov, podle kterého si ruský státník vybral nejhorší možnost, jak na Ukrajinu zaútočit.

Ruské síly na Ukrajinu vpadly 24. února ze severu, východu i jihu. „Odborníci ho varovali, že se jedná až o poslední možnost, kterou je potřeba pečlivě uvážit. Výsledky vidíme,“ dodal Budanov k Putinově rozhodnutí.

Ze severu Ukrajiny se ruské jednotky stáhly na začátku dubna, patrně aby posílily ofenzivu na východě země. Ani na Donbasu se jim ale zatím nedaří dosáhnout průlomu, uvedl tento týden list The Guardian.

Budanov WSJ řekl, že ukrajinská armáda se bude v následujících měsících soustředit na vytlačení ruských jednotek z okupovaných území na jihu a východě Ukrajiny. Kyjev v pondělí oznámil, že u východoukrajinského Charkova se ruské vojáky ukrajinské armádě podařilo zatlačit až zpět ke státní hranici.

 X X X

 Hejtman: Půta: Uprchlíci skončili na Hlavním nádraží v Praze většinou proto, že odmítli ubytování.

Řada uprchlíků z pražského Hlavní nádraží zde skončila kvůli tomu, že odmítla ubytování jinde. V pořadu Divoká karta na CNN Prima NEWS to řekl hejtman Libereckého kraje Martin Půta (STAN). Podle něj je navíc možné, že někteří romští uprchlíci, kteří do Česka míří z Ukrajiny, jezdí organizovaně kvůli humanitárním dávkám. Problémy s takovými uprchlíky zmínil i zlínský hejtman Radim Holiš (ANO). Lepší zkušenost máme na Královéhradecku, řekl tamní hejtman Martin Červíček (ODS).

 Půta ve vysílání CNN Prima NEWS řekl, že se skutečně setkal s případem, kdy romští uprchlíci do Česka přijeli jen kvůli humanitární dávce pět tisíc korun. Do  

Sám podle svých slov trval na tom, že pokud ubikace opustí, bude to zaznamenáno. Tím pádem by tak v budoucnu nemohli dostat další dávku, protože odmítli nabízenou pomoc. „Z mého pohledu to vypadá, že jsou organizovaní,“ doplnil Půta. Skupina mu posléze měla říct, že má zajištěné další ubytování v České Lípě, nebyla to však pravda.

Podle Půty je odmítnutí nabídnutého ubytování v Česku jedním z hlavních důvodů, proč je velké množství uprchlíků třeba na pražském Hlavním nádraží. „Velká část těch, kteří přebývají na nádraží, tam skončila proto, že odmítli bydlet někde jinde,“ prohlásil hejtman Libereckého kraje. Podle něj je třeba nastavit podmínky, aby humanitární dávku nedostávali uprchlíci, kteří chtějí jen zneužít situaci.

Problémy s uprchlíky měl i Zlínský kraj. „Jejich návyky se vůbec neslučovaly s tím, v jakém stavu ta ubytovací kapacita byla. A to mluvím prakticky o všech členech rodiny,“ řekl v pořadu Divoká karta hejtman Holiš. I jeho kraj se setkal s případy, kdy romští uprchlíci chtěli žít ve velké skupině, na což podle něj nemá kraj kapacitu.

Hejtman Červíček pro změnu sdělil, že v jeho Královéhradeckém kraji mají relativně bezproblémovou zkušenost s romskými uprchlíky. „Nemáme případ, který by zasloužil individuální řešení, ale u nás těchto lidí není moc,“ vysvětlil Červíček. Podle něj by zásadnější roli měly sehrát romské neziskové organizace v Česku, které by uprchlíkům měly vysvětlovat podmínky, za kterých mohou v tuzemsku pobývat.

Česko je plné, říkají hejtmani uprchlíků

Kapacity pro uprchlíky jsou podle hejtmanů již na hraně. „Pokud by došlo k další vlně, je potřeba říct, že kapacity jsou poměrně naplněny,“ řekl Půta. Poukázal ovšem na fakt, že aktuálně do Česka přichází méně lidí, než se jich naopak denně vrací na Ukrajinu. To zmínil i Holiš. „Příjem je teď něco kolem 1 100 osob denně a těch, kteří denně opustí Českou republiku, je kolem 1 300,“ uvedl.

 Podle Holiše by vláda a ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) měli prohlásit, že v Česku už zkrátka není místo. „Musí říct, že Česká republika je momentálně plná,“ uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS.

Červíček podle svých slov nemá pocit, že by se blížila další vlna uprchlíků, jak o tom v pořadu 360° hovořil předseda romské strany Roma Luma Marco Cavali. Podle něj by uprchlická krize dál hrozila jen v případě, že by se konflikt z Ukrajiny rozšířil.

X X X

BABIŠ:  NEBUDU  POSLOUCHAT  NESCHOPNÉHO   MINISTRA   A   FIALU,  KDYŽ  NEZVLÁDNOU  ODSTRANIT  UPRCHLÍKY  Z  UKRAJINY

S novým vysvětlením, proč nedorazil na mimořádnou schůzi Sněmovny k prodloužení nouzového stavu a věnoval se radši kampani na jižní Moravě, přišel předseda ANO Andrej Babiš. „Žádná schůze být neměla, byla to mimořádná schůze, a kvůli zbytečnému nouzovému stavu přece nebudu poslouchat ministra neschopného zvládnout ukrajinské uprchlíky,“ napsal na Twitteru Babiš.

 „Ona i mimořádná schůze je práce, pane poslanče. Ale chápu, že víno, tanec a koláčky jsou lákavější. A mimochodem, my tu krizi zvládáme. Pomohli jsme 350 tisícům lidí, kteří utekli před válkou. Pomůžeme i dalším. Kdybyste si to přišel poslechnout, nemusel byste lidem takhle lhát,“ nenechal si to líbit ministr vnitra Vít Rakušan.

Vláda ve čtvrtek na mimořádné schůzi Sněmovny prosadila prodloužení nouzového stavu o 30 dnů, až do konce června. Ministr vnitra Vít Rakušan, na kterého v pátek Babiš zaútočil na Twitteru, ve Sněmovně popsal, k čemu vláda nouzový stav vlastně potřebuje. „Potřebujeme zajistit ubytovací kapacity ve spolupráci s kraji,“ řekl ministr vnitra.

Spolu s vládní koalicí pro to hlasoval i jeden z poslanců ANO – Josef Bělica. Hnutí ANO, které navrhovalo, aby nouzový stav byl prodloužen jen o 14 dnů, se muselo obejít bez svého předsedy, který tento týden jezdí se svým obytným vozem po jižní Moravě a věnuje se voličům.

„Musel jsem se pousmát, když jsem četl ty reakce některých poslanců. Ten Babiš vážně nedá vládní koalici spát. Přitom na prodloužení nouzového stavu mají hlasů dost a já se u této mimořádně svolané schůze řádně a včas omluvil. Jsem tento týden mezi lidmi ve své pojízdné poslanecké kanceláři, mluvím s nimi, a aniž bych někomu chtěl radit, doporučil bych něco podobného i současným ministrům. Nebylo by od věci, kdyby si občas poslechli, jak se lidem v téhle náročné době žije,“ reagoval ve čtvrtek Babiš na kritiku vládních poslanců, že nepřišel do práce.

X X X

 Stanové městečko ničemu nepomohlo. Na nádraží stovky uprchlíků živoří dál

Na pražském nádražím i nadále spí každý den stovky uprchlíků. Stanové město, které vyrostlo před týdnem v Troji, aby pomohlo situaci řešit, mu neulevilo vůbec. Všem pomáhajícím složkám už docházejí síly, ke 31. květnu má většina pomoci na nádraží skončit. Nemůžeme donekonečna zakrývat nekompetentnost jiných orgánů, vysvětluje Michal Horniecký z Organizace pro pomoc uprchlíkům.

 Ve čtvrtek v šest hodin večer je historická budova pražského hlavního nádraží těsně po pravidelné dezinfekci. Prostorem se line vůně saponátu, na zemi polehávají malé děti, některé z nich tvrdě spí. Matky posedávají vedle nich, některé se spolu baví. Okny prosvítá zapadající slunce. My, dobrovolníci, kterým právě začala směna, zatím napilno nemáme.

Je to však pouze klid před bouří, která začne už za několik okamžiků. A to v momentě, kdy se začne rozdávat večeře. Od plnohodnotného jídla má však daleko, příděl jídla tvoří jedny čínské instantní nudle, croissant a pomeranč na osobu. Přesto se u várnic s čajem a u jídla nakupí během několika minut dav lidí, který se po další hodinu a půl nijak nezmenšuje.

 Stojím frontu na večeři pro paní Ludmilu, která je na dlouhé čekání příliš stará. „Přijela jsem dnes z Ukrajiny, chtěla bych tu někde přespat a dál pokračovat do Německa,“ říká mi. Nejspíš se jí podaří dostat mezi skupinu nejzranitelnějších, kteří nemusí spát v přistaveném osobním vlaku, ale mohou využít noclehárnu nahoře v budově.

„Můžeš připravit hrací koutek pro děti,“ instruuje mě dobrovolnice z neziskové organizace Iniciativa Hlavák, která na směně zajišťuje koordinaci dobrovolníků. K papírům, pastelkám a omalovánkám se okamžitě přihrne několik dětí a pouští se do díla.

Spolu s rostoucí tmou se do nádražní budovy hrne víc a víc lidí. Přibývá dětského křiku a všeobecného zmatku. Na některých lidech, kteří na nádraží pomáhají, je vidět značná frustrace. Každou chvíli musí umravňovat děti, které by si mohly ublížit, uprchlíci často o něco žádají, v hale je hluk a horko. A situace se nelepší už týdny.

V jednu chvíli odněkud vyběhne příslušník ochranné služby a strhává zpět chlapečka, který se nebezpečně naklání nad zábradlí, pod kterým je průhled do podchodu vedoucího k peronům.

Odkliďte ty Romy, říká mi cestující

Podchodem zanedlouho kráčím i já s asi desetičlennou rodinou. Jdeme směrem k vlaku, který je odveze do slovenského města Čadca. Po cestě si všímám pohoršených pohledů, které směrem k nám od některých cestujících směřují. Na peronu mě dokonce zastaví žena a žádá mě, zda bych mohla „ty Romy někam odklidit“. „Necítím se tu bezpečně,“ říká dramaticky, přestože skupinku Romů na peronu tvoří pouze ženy a děti.

 Dobrovolníci, hasiči i další složky, které na nádraží působí, se naopak snaží běžence maximálně chápat. Krizový manažer z Organizace pro uprchlíky (OPU) Michal Horniecký však přiznává, že je to někdy náročné. „Frustrace narůstá, mezi námi a uprchlíky je kulturní i jazyková bariéra. Ti lidé mnohdy nejsou gramotní, mají velké rodiny, což práci znesnadňuje,“ řekl.

Je očividné, že se od otevření stanového městečka v Troji na hlavním nádraží nic nezměnilo. Uprchlíků neubylo a pomáhající složky jsou pod stále se zvyšujícím tlake

Horniecký z OPU mé dojmy potvrzuje. „Stanové městečko situaci tady nic nevyřešilo. Z našeho pohledu stany představují rozšířené kapacity pro Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině (KACPU), které se tady u nás dramaticky neprojevují. V množství lidí, kteří se tu pohybují, je to zlomek,“ uvedl.

Stále sem každý den přichází 100 až 200 nových lidí. Na nádraží navíc zůstávají rodiny, které cestují po střední Evropě nebo České republice. „Jsou tady i skupiny, které mají registraci, vízum a zajištěné ubytování, na kterém z různých důvodů nechtějí být,“ tvrdí Horniecký.

Do června pomoc uprchlíkům skončí

Protože je aktuální situace na nádraží dlouhodobě neudržitelná, má tam do 31. května drtivá většina služeb pro uprchlíky skončit. České dráhy na noc nebudou přistavovat vlak, který denně poskytuje přístřeší stovkám lidí. Skončí vydávání jídla, humanitární pomoc. Na nádraží má zůstat pouze infostánek, jako tomu bylo na začátku uprchlické vlny.

Místo pomáhání lidem se musíme zapojovat do represe. Řešíme, aby někdo neběhal po peronu, rozdáváme malé příděly jídla, které jsou nutričně neodpovídající a nastavené na úplně jinou kapacitu.

Michal Horniecký, Organizace pro pomoc uprchlíkům

O plánu poprvé promluvil v týdnu pražský primátor Zdeněk Hřib. Rozhodnutí odůvodnil tím, že pomoc se na nádraží rozvinula do podoby, která nebyla původně zamýšlena. „Mělo jít pouze o informační kiosek. Na základě schůzky s neziskovými organizacemi, hasiči nebo policií bude na hlavním nádraží pomoc ukončena. „Chceme, aby to proběhlo nějak řízeně a nevznikaly zmatky,“ řekl ve středu Hřib.

Horniecký z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která pomoc na hlavním nádraží organizuje, s plánem souhlasí. Vadí mu, že spolu s dalšími neziskovými organizacemi zakrývají „nekompetentnost, nekoncepčnost a manažerské selhání jiných orgánů.“ To je podle něj možné dělat přechodně, ale ne dlouhodobě. „Nejsme ve středověku, kdy charita a kláštery provozovaly všechny nemocnice,“ poznamenal.

Činnost OPU a neziskových organizací podle něj měla spočívat v tom, že posílají uprchlíky do Krajských asistenčních centrem pomoci Ukrajině (KACPU) nebo dál do finální destinací běženců. „KACPU kvůli kapacitním důvodům nefunguje, tudíž se tu vytváří model, který nyní vidíme. Místo pomáhání lidem se musíme zapojovat do represe. Řešíme, aby někdo neběhal po peronu, rozdáváme malé příděly jídla, které jsou nutričně neodpovídající a nastavené na úplně jinou kapacitu,“ dodal.

Iniciativa Hlavák naopak rozhodnutí města označila za nešťastné a nehumánní. „Jako cestu ke zlepšení této situace bychom naopak očekávali větší pomoc státu vedoucí ke zlepšení podmínek pro přijíždějící uprchlíky,“ tvrdí organizace. Stát by měl podle organizace zajistit především důstojné ubytování, aby lidé na nádraží nemuseli trávit delší dobu.

Iniciativa zároveň upozornila na to, že tato nouze postihuje výhradně uprchlíky romského původu. „Je pro nás jen velmi těžko představitelné, že v situaci, kdy by na nádraží spaly na podlaze stovky dětí patřící k etnickým Ukrajincům, by byla odezva ze strany státu stejně omezená a restriktivní,“ dodali její zástupci.

Až bude pomoc na nádraží ukončena, zřídí se podle ministra vnitra Víta Rakušana stanoviště se zastoupením policie, hasičů a odboru azylové a migrační politiky. Lidem bude dávat informaci, zda mají nárok na dočasnou ochranu. Pokud nárok mít nebudou, například kvůli maďarskému občanství, bude resort ve spolupráci s ministerstvem dopravy zajišťovat cestu zpět do dané země. Lidem, kteří budou v danou dobu v nějaké fázi lustrace, bude nutné zajistit ubytování jinde než na nádraží. Rakušan předpokládá, že se problém do konce května podaří systémově vyřešit.

 X X X

 Exředitel Míl: Zestátnění ČEZu? Stát by měl spíš prodávat elektřinu na burze

Ve snaze pomoci občanům s vysokými cenami energií vláda oprášila plán z roku 2017 na restrukturalizaci polostátní energetické společnosti ČEZ. Nejčastěji se hovoří o zestátnění výrobní divize, tedy elektráren. Bývalý generální ředitel této společnosti Jaroslav Míl věří, že restrukturalizace elektřinu nezlevní. Poslanec TOP 09 Michal Kučera ale navrhuje počkat na výsledky propočtů dopadů tohoto návrhu.

 „Nejjednodušší je, aby stát prodával část produkce elektřiny na burze v Lipsku a výnos dal lidem do faktury,“ uvádí bývalý ředitel ČEZu | Foto: Jana Přinosilová | Zdroj: Český rozhlas

„Zestátnění elektřinu nezlevní, protože rozdělení ČEZu je úkol na několik let, ale my potřebuje ceny snížit nyní. Nejjednodušší je, aby stát prodával část produkce elektřiny na burze v Lipsku a výnos dal lidem do faktury,“ uvádí v Pro a proti Českého rozhlasu Plus bývalý generální ředitel ČEZ a jeho minoritní akcionář Jaroslav Míl.

Pomohlo by zestátnění výrobní divize ČEZu ke snížení cen elektřiny pro spotřebitele? Diskutují bývalý ředitel ČEZ Jaroslav Míl a poslanec TOP 09 Michal Kučera

Poslanec TOP 09 Michal Kučera upozorňuje, že se jedná o mnoha variantách a zestátnění je jen jedna z mnoha. „Cílem by měly být bezpečné a spolehlivé dodávky elektřiny za přijatelné ceny,“ zdůrazňuje.

Ceny na burze v Lipsku jsou ale určovány těmi nejdražšími elektrárnami v soustavě, vysvětluje bývalý ředitel Míl. „Poslední roky odstavujeme levné zdroje a nahrazujeme je velmi drahými, především zdroji z plynu.“

 „Proto teď máme ceny, které máme. A to, že stát bude mít výrobu elektřiny v Čechách nic nemění na tom, že bude muset najít mechanismus, jak tu levou elektřinu dostat k lidem,“ dodává Míl.

Rozdělení obchodu a výroby

Stát musí mít dominantní vliv na kritickou infrastrukturu, zdůrazňuje politik Kučera. „To, že by ČEZ měl být rozdělen tu bylo už dříve, tehdy to ovšem bylo kvůli dostavbě Dukovan. Teď je to skutečně o rozdělení obchodní a výrobní části. To, co navrhuje kolega Míl, může také běžet, oba kroky můžou probíhat společně.“

„Padají už také například návrhy na zavedení takzvaného sociálního tarifu. Byl by levnější a nabízen těm nízkopříjmovým a ohroženým skupinám,“ doplňuje Kučera.

Podle Míla je sociální tarif realizovatelný, ale má výhodu jen pro někoho. „My ale potřebujeme snížit inflaci a to uděláme tak, že elektřina bude levná především pro průmysl. Navíc když prodáte distribuční společnosti, tak se zbavujete kritické infrastruktury. Proto musí být distribuce ve vlastnictví státu a propojena s výrobou,“ navrhuje Jaroslav Míl.

„Znovu upozorňuji, že se jedná zatím jen o úvahy, propočítávají se varianty a ještě nebylo o ničem rozhodnuto. Počkejme si, jak vyjdou čísla a celkové propočty, a pak se bude teprve rozhodovat, jestli do toho jít, či ne,“ shrnuje Michal Kučera (TOP 09).

 X X X

Expert Holzer: Místo Putina by vládl jiný autoritář. Náš zájem, aby v Rusku nebyl útočný režim, míní politolog

V záloze můžou být i horší jestřábi než Vladimir Putin a volební obvod vyhraný s téměř sto procenty v Rusku nemusí ukazovat na podvod, říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz odborník na ruský politický systém Jan Holzer.

 Prof. PhDr. Jan Holzer, Ph.D. působí na Mezinárodním politologickém ústavu a Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Odborně se zabývá zejména politickým systémem Ruska, teorií nedemokratických a hybridních režimů nebo teorií demokratizace a lidských práv. Zaměřuje se také na politické režimy zemí střední a východní Evropy a postsovětských republik a na moderní českou politiku. 

X Mám jedinou otázku: kde se bere domácí podpora Putina a jak je stabilní?

Musíte spojit dvě disciplíny: ruská studia a studia nedemokratických režimů. V ruských studiích je silný narativ, podle kterého má Rusko imperiálně-autoritativní mentalitu. V historii byly i výjimky, které prokazují schopnost otevřít se a respektovat pluralitu, ale jsou ojedinělé.

Teorie nedemokratických režimů pak hledá společné a rozdílné znaky, díky čemuž máme k dispozici robustní konceptuální mapu. Odpověď na vaši otázku je v dialogu obou těchto disciplín.

X Takže chceme zjistit, co je Rusko za režim, a z toho vyplyne konkrétní odpověď.

Začneme ruskými studii a na ně můžeme roubovat postřehy nedemokratických režimů. Přičemž dvacáté století můžeme vnímat jako laboratoř, ve které vzniklo spektrum různých režimů, ty jsme se naučili chápat, poznali jsme jejich identity a dynamiku. Na začátku 90. let to po pádu komunistického bloku vypadalo na vyřešenou záležitost. Zdálo se, že rokem 1989 jsme tohle téma uzavřeli. Zpětně si pak říkáte, že přece není možné, že jsme toto téma odložili na vedlejší kolej.

 X Putinův režim ale debatu o totalitarismech oživil.

Když jste teď použil slůvko totalitarismus: všichni s ním šermují, ale třicet let ho nikdo pořádně nepromýšlel. Nikdo si nedal potřebu porovnat totalitní a autoritativní režimy, co to vlastně dnes znamená.

Mezi totalitním a autoritativním režimem není rozdíl v míře násilí. Co totalitní a autoritativní režimy odlišuje mnohem spolehlivěji, je otázka ideologie. Ve zkratce, totalita má obvykle vlastní ideologii, autoritářské režimy spíš ne.

Mimochodem, když vznikal koncept totalitních režimů, tak po určitou dobu ignoroval právě reálie bolševického Ruska. Hannah Arendtová v 50. letech reflektovala hlavně Mussoliniho Itálii a německý nacionální socialismus. První aplikace konceptu totalitarismu na bolševické Rusko byly vypracovány ve Lvově a Krakově během 30. let; ty ale byly na Západě neznámé. Jejich současný pokračovatel Andrzej Nowak připomíná klasickou polskou tezi o carsko-bolševické kontinuitě ruských dějin a knihu Jana Kucharzewského Od bílého carství k rudému.

Polákům je prostě úplně putna, jestli v Rusku vládne car, nebo první tajemník Komunistické strany Sovětského svazu. Z jejich pohledu je s Ruskem potíž pořád. Měnila se různě rétorika, ale pro ně je to otázka života a smrti už stovky let.

Jak hrál Real s Barcelonou

X Jenže u současného Ruska se objevují rysy, u kterých jsem měl pocit, že jsou zapomenuté v minulosti. Na manipulaci a rozdělování společnosti vidím paralely s klasickými totalitarismy.

Vyšel bych z porovnání konceptů autoritarismu a totalitarismu, které vnímám jako srozumitelné a skrze nějž podle mne dává smysl odpovídat na vaši otázku. Podotýkám přitom, že se ještě před patnácti lety vedla debata, jestli je Rusko vůbec autoritativní režim, a pracovalo se s různými teoriemi hybridních režimů.

TOTALITNÍ A AUTORITATIVNÍ REŽIMY

Teorie nedemokratických režimů odlišuje totalitní režimy – Stalinův Sovětský svaz, Hitlerovo Německo, nebo třeba Islámský stát – od autoritativních, jako je současné Turecko či Kuba.

Obě skupiny se liší zejména mírou ovládnutí společnosti, autoritářské režimy tolerují částečně svobodné instituce. Tranzitologie pak umožňuje na základě zařazení režimu odhadovat jeho budoucí vývoj.  

Začnu tím, čemu věří řada lidí, a přitom je to omyl: mezi totalitním a autoritativním režimem není rozdíl v míře násilí. Násilí je důležité pro pochopení, že jde o nedemokratický režim. Znamená totiž, že existuje nějaký aktér, dostatečně privilegovaný, aby používal násilí na řešení problémů, které se v demokracii řeší jinými, nenásilnými způsoby. Co totalitní a autoritativní režimy odlišuje mnohem spolehlivěji, je otázka ideologie. Ve zkratce, totalita má obvykle vlastní ideologii, autoritářské režimy spíš ne.

A to je první a největší problém analýzy současného Putinova režimu: má v tuto chvíli ruský stát ideologii? Experti se na tom neshodnou, a přitom otázka, o co tomu Putinovi vlastně jde, respektive jak vysvětluje, oč mu jde, je kruciální.

X Podle vás má?

Těžko říci, ale činí určité kroky k tomu, aby ji měl. Dlouho jsem tvrdil, že si dovedu představit ruskou agresi a v tomhle smyslu jsem se nemýlil. Domníval jsem se ale, že půjde po etnické linii, že bude mít etnické vysvětlení. „V blízkém příhraničí bráním etnické Rusy“ je zpráva srozumitelná pro celou ruskou společnost nebo její velkou část. Takto lze chápat rok 2014, starší konflikt s Gruzií, podporu fiktivních států na Kavkazu, Podněstří a podobně.

Autoritativní režimy jsou nejradši, když se o nich neví. Šedé myšky. Nejdůležitější je, jak hrál Real Madrid a Barcelona.

To všechno se dá vysvětlit etnickou mapou prostoru. Roli hrají i demografické křivky, které ukazují posilování islámu v Ruské federaci, zatímco pro „bílou“ slovanskou Rus jsou defenzivní, skoro až katastrofické. Tohle je přirozená nacionalistická a potenciálně imperialistická perspektiva, která rýsuje na mapách možnosti ruské expanze.

Takhle se dala Putinova vláda interpretovat do letošního února, jako dovnitř orientovaný způsob legitimace moci primárně namířený vůči ruskému obyvatelstvu.

 X A teď?

Tady se oklikou vracíme k tomu, proč je dobře umět pojmenovat režim v Rusku. Nacionalistické interpretace jsou v literatuře spíše spojovány s autoritativními režimy ve smyslu autochtonního, dovnitř orientovaného narativu. Autoritativní režimy jsou nejradši, když se o nich neví. Šedé myšky. Nechejte nás na pokoji, my si to doma zařídíme po svém, nebudeme nikoho provokovat. Nejdůležitější je, mám-li si jako příklad vzít španělský autoritarismus éry generála Franka, jak hrál Real Madrid a Barcelona. Co se děje v politice, je úplně putna. Depolitizace – ten termín je perfektní.

Imperialismus je naopak aspekt nebo symptom totalitních režimů. Ten se chce vyvážet. Typicky bývá motivován tím, že existuje ideologie, která překračuje hranice domácího hřiště a má znaky univerzality. A jakmile máte univerzální vysvětlení, tak s ním nevystačíte doma. To je příklad revolučního socialismu ve 20. století.

Západ Putina zaskočil

X Ruská agrese tedy naznačuje, že se země blíží totalitnímu uvažování.
Už více než jedno desetiletí ve světě probíhá velký ideologický boj: liberální demokracie kontra moderní autoritarismy. Spor o to, jak legitimovat moc, spor o nárok na vlastní cestu. Na straně moderních autoritarismů přitom není jen Rusko, ale pochopitelně hlavně Čína, patřila tam Venezuela, patří tam Írán, Čína, Latinská Amerika, islámské země a eurasijský stát. Pokryty jsou tři čtyři velké regiony.

Koncept moderního autoritarismu tak přinejmenším skrz čínsko-ruské partnerství má potenciál být ideologickým kontrastem vůči světu liberální demokracie. A tento konflikt se nyní zideologizoval: Putin argumentuje čím dál víc ideologicky, protože vnímá, že tenhle boj potřebuje nad Západem vyhrát.

Pro Skandinávii jsou podstatná lidská práva, bez diskuze. Ale to neznamená, že jsou naivní a nechápou, že mají za barákem šílence.

Tyto moderní autoritarismy vlastně mají docela ideologické, univerzálně pojaté cíle a ambice. Což vrací do hry koncept režimů totalitních, po kterém tři dekády pes neštěkl. Převážně liberálně orientovaná část politologické komunity totiž chtěla po roce 1989 a pádu komunismu věřit, že totalitarismy jsou minulostí, že byly fenoménem především 20. století. Tyto režimy sice nazýváme moderními autoritarismy, ale z terminologické stránky je to dosti nešťastné, mají řadu aspektů těch totalitních.

X Takže válku na Ukrajině vidíte jako ideologický konflikt Západu s neliberálními režimy.

Je paradoxní, že je reakce Západu víc realistická než ideologická. Na ze své podstaty ideologický konflikt zareagoval Západ tím, že se začal chovat pragmaticky. Posílá zbraně. Právě z toho je teď Putin nejvíc v defenzivě. Byl přesvědčený, že Západ je v ideovém rozkladu, že se nebude bránit. A on se brání – ne primárně z ideologických důvodů, byť je zmiňuje, ale kvůli národním zájmům. Aspoň to platí v tuto chvíli, může se to přirozeně znovu změnit.

Uvědomujeme si, že nám zvoní hrana. Polákům je to úplně jasné. Je to jasné, zdá se, české vládě. Naštěstí je to docela jasné Angličanům. Velmi jasné je to ve Skandinávii. Tam se po roce 2014 začala měnit jejich dosavadní mentalita. Stále jsou pro ně podstatná lidská práva, bez diskuse. Ale to neznamená, že jsou naivní a nechápou, že mají za barákem šílence.

 X Když se vám pod tím barákem občas prožene cizí ponorka…

Přesně tak. Skandinávie je náhle pozoruhodně realistická, což je v rozporu s obecným očekáváním, respektive se zkušeností z migrační krize.

X Ideologická reakce Západu by vypadala jak?
To, na co sázel Putin, byla podle mne lidskoprávně formulovaná reakce. Budeme se zlobit, ale dělat nebudeme nic. Velká katastrofa, nehumánní, naprosto nepřijatelné, nesrozumitelné. Silná slova a absence činů.

X Takže to, že Západ sáhl k pragmatičtější linii, Putina zaskočilo.

Ano, tak to chápu. Typicky v energetické politice. Před třemi lety jsme s kolegou Marešem vydali knížku, kde vycházíme z teze, že obecná politická kondice Ruska je přímo úměrná kondici Západu. Nadále si myslím, že to je trefná teze. Když Západ bude chtít, tak mu Rusko nemůže konkurovat – pochopitelně s výjimkou jaderného konfliktu, který by byl fatální. Konflikt s Čínou, pokud jednou nastane, bude větší jízda.

Putin vsadil na to, že je Západ v rozkladu, i ekonomickém. Podle mě špatně interpretoval data. Ovšem řada indicií je korektních ve smyslu ztráty orientace v tom, co je a co není důležité. Proto jsem v tuhle chvíli vlastně nejnervóznější z vytrvalosti reakce Západu. Zda v ní bude ruská agrese na Ukrajině dlouhodobě vysoko. Je řada indicií, že pro nemalou část západních aktérů to vlastně priorita není.

Odkouzlení autoritáři

X Když se vrátím o kousek zpátky: Putin je tedy přesvědčený, že chrání identitu moderních autoritářů – Ruska, Číny, Íránu – proti liberálnímu Západu?

Ano, bere to jako ochranu kulturní a civilizační identity. Od 16. století část ruské společnosti věří, že Moskva je třetím Římem. Ta kontinuita je staletá, pojí se s eurasianistickou a ortodoxní identitou. Rusové jsou přesvědčeni o své předurčenosti a výjimečnosti, ale hlavně o své civilizační misi. Podle nich se Západ zpronevěřil, ztratil křesťanskou identitu, ale nejde jen o religiózní rozměr. Ztratil vazbu na tradice, na minulé generace. Zindividualizoval se, ztratil kolektivní povědomí.

Rusové výsměšně vzpomínají na wehrmacht, jak se utopil v bažinách. A pak vidíte, jak tam stojí pár tanků v blátě, vytahují je ukrajinské traktory a musíte se smát.

Teď se ale ukazuje, že to není úplně pravda, že jsou na Západě ještě síly, pro které jsou tyto hodnoty srozumitelné. Ale pro Rusy je to zjevně základní kolektivní motiv, který má mobilizační schopnosti i v 21. století. Nepodceňoval bych ho.

X Říkáte, že se Putin spletl s odhadem protivníka. Mám pocit, že tohle slyším téměř u každé války. Člověk by řekl, že se dá poučit.
Princip poučení z historie! Na to se skoro nedá říct nic chytrého. Ale jasně, že na něj věřím! Vždyť jsem zároveň historik. Je na tom postavená moje odborná kompetence. Se studenty hovoříme o starších věcech a hovoříme o nich, protože vycházíme z předpokladu, že je v nich nějaké poučení pro současnost. Základní didaktický motiv.

Jenže analogie nikdy nejsou přesné. V konkrétní situaci jste nakonec sám. Ano, Rusové opakují ve vojenských věcech – na které, zdůrazňuji, nejsem expertem – chyby, které jsou prazákladem ruských narativů. Výsměšně vzpomínají na wehrmacht, jak se utopil v bažinách. A pak se podíváte na videa z Ukrajiny, jak tam stojí pár tanků v blátě, vytahují je ukrajinské traktory a nemůžete nic jiného než se začít smát. Tady historie funguje fantastickým způsobem.

Oni, kteří musí mít hluboko v hlavách, jak si zapálili Moskvu, aby nebyla Napoleonovi k ničemu, a jak se mu vrátilo pár procent slavné Velké armády. Tohle je velká součást ruské paměti. Přesto jsou schopní udělat takové chyby. Co vám na to mám říct?

X Vás ty chyby nepřekvapují?

Velkou lekcí ze současné situace je odkouzlení nedemokratických režimů ve smyslu jejich údajného důrazu na efektivitu. Už od antiky existuje předpoklad, že je v určitý moment v zájmu efektivity potřeba omezit demokratické mechanismy, ty otevřené, pluralitní, deliberativní. Jsou situace, ve kterých nemůžete debatovat, jestli půjdeme touhle nebo tamtou cestou.

Ruská společnost je atomizovaná nejen v sociálním a paměťovém smyslu, ale i ve fyzickém smyslu slova. Vazby ve společnosti neexistují, protože to geograficky nejde.

Ale obecně kupodivu nejde vyvozovat, že autoritativní režimy jsou efektivnější než demokracie. Zjevně to není pravda. Má to hodně stránek: technologickou, mobilizační, logistickou, rozhodovací… Ale v dlouhodobém i střednědobém horizontu tenhle starý předpoklad pravděpodobně neplatí.

Rusko a modernita? To nelze

X Po obsazení Krymu vydržela Putinovi podpora čtyři roky. Psali jsme, že ji tehdy sytil pocit hrdosti, naděje. Jak to bude teď?

Je složité mluvit o ruské společnosti. Ta země je obrovská. Najdete tam nejrůznější demografické, etnické, jazykové a rasové složení, různé vlivy klimatu. Od toho se odvíjí řada historických narativů. Jsou doložené trendy týkající se složení armády: největší rekrutace probíhá z neruských etnik, v částech země, které mají až kmenové identity. Když se podíváte na mapu, jsou tam stovky nebo tisíce kilometrů pusté tundry, vede tam jedna železnice. Na světelných mapách je to nejtmavší část pevniny.

Hovořit o těchto částech země v kategoriích, jako je modernita, nedává smysl. Ruská společnost je atomizovaná nejen v sociálním a paměťovém smyslu, ona je atomizovaná ve fyzickém smyslu slova. Vazby ve společnosti neexistují, protože to geograficky nejde.

X To je ta asijská část, ale co evropské Rusko?

Ano, je tu i evropské Rusko, od Moskvy po Petrohrad. Ale směrem na východ je Kazaň a Tatarstán. A Tatarstán již není Rusko. Nebo je? Co já vím? Bavit se o ruské společnosti, respektive o ruské politické obci je opravdu složité. Nakonec to vždycky skončí u hledání ruské duše, protože pestrost tam překračuje horizont kategorií, na které jsme ze západních sociálních věd zvyklí a které pracují v ucelených, ohraničených reáliích. Rusko tohle nemá.

Je to fyzický zážitek. Tři hodiny jedete z Moskvy vlakem do Jaroslavle, což je stále klasická Rus. Hodinu a půl rovně, pak to jednou trošku zahne a hodinu a půl zase rovně. Tam na vás začne padat fyzická tíseň.

V české nebo moravské kulturní krajině narazíte na přítomnost lidství na každém kroku. Tam je les, z něj se vynoří vybetonovaný perón a z lesa vycházejí „domorodci“. Mají igelitové tašky a teplákové soupravy Adidas. Ty, co z vlaku vystoupí, pohltí les, jdou cestičkami několik kilometrů do vesnice. Je to zvláštní svět.

A určití lidé mu chtějí vládnout. Za ta staletí mají zkušenost, že se jim nejlíp vládne tímhle způsobem. To je leitmotiv vašeho tématu.

Osvícený autoritář

X Vraťme se k té podpoře Putina. Jak dlouho podle vás může vydržet?
Nejsem sociolog, ten by možná uměl lépe najít pojmy, které by na ruskou společnost seděly lépe. Já si pomáhám termíny, které jsem již použil, jako mentalita nebo depolitizace. V tuhle chvíli je podle mě ruská společnost spíš mobilizovaná. Nemám jí to za zlé. Potřebuje jednotící motiv, to ostatně každá společnost. A v Rusku je tento motiv opět imperiální, nedemokratický, neliberální. To by nás nemělo šokovat. Řada dnešních liberálních režimů touhle fází prošla taky.

Spíš než demokracie by mohla po Putinovi přijít osvícenější varianta autoritarismu, především pak nevýbojná a nenásilná.

Závěrečná realistická informace musí znít: kdyby nebyl Putin, velmi pravděpodobně by byl jiný autoritář. Jelcin zkusil Rusům nabídnout pokus s liberalismem, ale z rodících se elit se stali oligarchové, zbytek společnosti se velmi rychle vrátil k těm v jejich očích osvědčeným a přijatelným způsobům chování. Nedá se nic dělat, svět je pestrý, legitimace moci má různé způsoby. Pro představu, že budeme žít v ideální světové vesnici, nemluví jediná empirie. Pro mě je tahle představa spíš dystopická. Základní zájem Západu je, aby v Rusku nebyl útočný režim.

X Takže si nemyslíte, že by Putinova popularita měla opadnout.
Nemyslím. Putin má v tuto chvíli široký rejstřík možností, jak konflikt dál rozvíjet, nebo naopak ukončit a prodat to znovu ruské politické obci. Ve vztahu k Rusům je jeho situace komfortní. Navenek je to úplně jiný příběh.

Nicméně až jeho vláda skončí – všichni jsme smrtelní – tak ten moment bude riskantní, kolizní. Tranzitologie dobře popisuje scénáře, jaký režim z toho vzejde. Může jich být celá řada. Jedním z nich je i nedokonalá demokracie, podobná té v jelcinovském období. Mohou to být jiné autoritativní režimy, ale taky ještě šílenější režim. Putin ještě nemusí být nejhorší varianta, možná jsou v záloze větší jestřábi, nevíme.

X Vidíte nějakou šanci, že by se prosadila opozice?
Ctím řadu opozičních aktérů, ale těžko jim můžeme pomoct odsud. Demokratizační model takzvané promotion demokracie, tedy vývozu demokracie do jiných zemí, je mrtvý. Základní výkon se musí odehrát tam, v Rusku, přičemž indicie naznačují, že opozice v Rusku je naprosto marginální. Pokud tamní opozice příslušný výkon nezvládne, tak jste holt vy, ruští liberálové nebo demokraté, slabí a víc si nezasloužíte. Je to krutá poznámka, ale tak to prostě je.

Spíše než demokracie, respektující pluralitu názorů, zájmů a stanovisek, by mohla po Putinovi přijít nějaká osvícenější varianta autoritarismu, především pak varianta nevýbojná a nenásilná.

X Jaké strany? Jaká pluralita? Že bych hlasovala jinak než manžel? O čem to mluvíte?

Plno kolegů říká, že ruská politická obec vlastně neexistuje. Rusové například neměli národní obrození, kdy by si řekli „jsme tohle a tohle“. Otázka je, jestli vůbec může existovat jednotící příběh, který přijme jak někdo v Petrohradu, kdo je zvyklý létat na nákup do Helsinek, tak Rus ve Vladivostoku, šest tisíc kilometrů daleko nebo na Kavkaze.

X Takže výsledkem je tekutá identita, ze které si diktátor může vzít, co potřebuje?
To není špatný postřeh. Pro nedemokratickou legitimaci moci je to výhodná situace. Když se některá identita ukáže jako nefunkční, tak se zkusí jiná. Koneckonců sociální skupiny, o které se v těch dvou dekádách Putin opíral, se mění. Svého času, kdy vytvořil tandem společně s Medveděvem, oslovoval i ekonomické liberály.

X Opozice ale nemá rovné podmínky. Analýza voleb do dumy 2014 ukazuje na manipulaci. Sleduje, kolik procent voličů přišlo do každé volební místnosti. U ostatních stran vychází normální rozložení, jen u Putinova Jednotného Ruska jiné: hodně hlasů posbíral v místnostech, kde údajně přišli téměř všichni voliči. Podle fyzika Sergeje Špilkina to je důkaz manipulace voleb.
Tady je potřeba vzít v potaz ony již zmíněné prepolitické identity. Řada vesnic skutečně žije v realitě, jejíž částí je jednou za čas akt kolektivního vyjádření veřejné vůle. Volby nepojímají jako individualizovaný krok, ale spíše jako rituál potvrzení identity. Lidi se hezky obléknou, veteráni si vezmou uniformy s metály. Zavěsí se s manželkami, vezmou děti a kolektivně a veřejně jdou „odvolit“. Není žádná tajná volba, je to sociální kontrola, ne politická. Následuje hostina.

Je tohle nedemokracie? Asi ano. Ale manipulace to být nemusí! Není tam dráb, který je k tomu nutí. Netvrdím, že nepřijede funkcionář Jednotného Ruska z okresního města, má s sebou 10 tisíc rublů a něco tam nepřipraví. Skoro stoprocentně ano. Ale nemusí. Ten politický akt má kmenovou dimenzi. Jaké strany? Jaká pluralita? Že bych hlasovala jinak než manžel? O čem to mluvíte?

Plno lidí se nad tou situací pohoršuje. Dávají tím najevo svou normativní pozici, svou morální převahu. Ale taky je to první krok k tomu, abyste tomu nerozuměl. A my tomu potřebujeme rozumět.

X X X

Pro tyhle lidi já nemůžu hlasovat, říká David. Bývalý republikán se cítí jako ‚politický bezdomovec‘

Přežije demokracie v USA i ochota spolupracovat s Evropou v otázkách bezpečnosti? To je otázka, kterou si urgentně klade část Američanů, jako je David Kitzinger. Tento veterán a skoro půl století republikán se teď cítí spíš jako politický bezdomovec. S republikány se rozešel, protože podle něj reprezentují už jen kult Donalda Trumpa a ten stahuje Ameriku směrem k autoritářství. Utvrdily ho v tom tento týden i primárky v jeho státě Pensylvánie.

Vzbudilo to ohlas v celé Americe, když si republikáni v Pensylvánii zvolili Douga Mastriana za svého kandidáta na guvernéra a vedení strany ho pak podpořilo. Radikální politik se loni účastnil pochodu na Kapitol, který skončil násilným přerušením schvalování vítězství Joea Bidena v prezidentských volbách.

Je potřeba, aby současní republikáni na dlouho přišli o funkce a aby začali kandidovat lidi s principy, myslí si dlouholetý konzervativec David Kitzinger. Poslechněte si reportáž Jana Kaliby

Mastriano se v tom období také snažil prosadit v Pensylvánii falešné volitele, kteří by pomohli Donaldu Trumpovi zůstat v Bílém domě i přes volební porážku.

„Chce taky zrušit volební registraci všem obyvatelům, aby se museli registrovat znovu. To znamená vyhodit miliony jen proto, že věří lžím. Je to blázen, co vypravoval autobusy na tu akci, co skončila přepadením Kapitolu. Ale není to jenom on. Všichni republikánští kandidáti na našeho guvernéra byli další verzí Trumpa. Pro tyhle lidi já nemůžu hlasovat,“ říká zpravodaji Radiožurnálu u domovského Pittsburghu Dave Kitzinger.

Pokud republikán Mastriano na podzim porazí demokrata Joshe Shapira, získá dohled nad certifikací výsledků prezidentských voleb 2024. Už teď dává najevo, že by zařídil, aby hlasy volitelů za Pensylvánii dostal kandidát, kterého on bude považovat za správného, nikoli nutně ten s nejvyšším počtem hlasů od voličů.

Podobně smýšlející republikáni, kteří propagují Trumpovu lež o minulých volbách, teď usilují o rozhodující funkce i v dalších státech. Část Ameriky se bojí, že nad demokracií se smráká.

„Udělal jsem to, co bych si nikdy nepomyslel. Registroval jsem se jako demokrat. 48 let jsem byl republikán nebo v poslední době nezávislý. Ale už pro ty lidi nemůžu hlasovat. Prostě to nejde. A neznamená to, že považuju politiku demokratů za skvělou. Pořád vyznávám stejné hodnoty. Ale je potřeba, aby současní republikáni na dlouho přišli o funkce a aby začali kandidovat lidi s principy. Pak se zas můžeme bavit o daních a podobných politických tématech. Ale teď je pro mě jediným volebním tématem záchrana demokracie,“ dodává Kitzinger.

‚Evropa nemůže USA věřit‘

Pro Davida coby veterána amerického letectva to hodně souvisí i s tím, jestli a jak se v případě návratu jeho bývalé strany k moci budou Spojené státy dál angažovat v NATO a transatlantické bezpečnostní spolupráci.

U většiny republikánů nevěří, že když budou muset volit, tak že dají přednost tradičním principům strany před poslušností k Donaldu Trumpovi.

 Někteří Američané jsou proti posílání zbraní na Ukrajinu. Jsou mezi nimi republikáni i pacifisté

„Jen těžko můžu s jistotou říct, že by nám evropské země měly naprosto věřit. Že tu pro bezpečnostní spolupráci s Evropou pořád budeme. Je to šílené, ale v tomhle právě svou bývalou stranu vůbec nepoznávám. Reaganova věta, ať Gorbačov strhne tu zeď, podpora NATO, to byl dlouho standard republikánské zahraniční politiky. Teď slyším úplný opak – jak je Putin chytrý chlap, a proč by si nemohl přivlastnit Ukrajinu. Když vidím ty dezinformace, třeba jak v televizi Fox News ospravedlňují obsazení neutrální země, to je šílenství,“ kroutí hlavou Dave Kitzinger.

Myslí si, že pokud se Donald Trump za necelé tři roky dostane znovu do Bílého domu, bude se snažit vyvázat Spojené státy z NATO a zároveň to bude pro Ameriku krok k autoritářskému režimu.

„Nesnáším ta přirovnání k Německu 30. let. Často je to přehnané, byla to jiná doba a kultura. Ale svým způsobem – taky tam bylo hodně dobrých Němců, co nevolili Hitlera, a stejně se to stalo. To mě trochu znepokojuje. Opravdu doufám, že se pletu. Ale nemůžu vyloučit, že se to stane i tady. Myslím, že většina lidí, co stále volí republikány, bude jednou překvapena, co podporovala,“ říká konzervativec a bývalý republikán Dave Kitzinger.

 X X X

 V padělatelské dílně vyráběli dvoutisícové bankovky. Platili s nimi za drogy, jídlo i pokuty za jízdy na černo

Kriminalisté v Praze objasnili rozsáhlý případ padělání peněz. Padělatele zadržela policie na konci března v Praze 5. V jeho kanceláři našla 700 kusů padělaných dvoutisícových bankovek, ale také mobilní telefony a chemikálie sloužící na výrobu padělků. Policie případ vyšetřuje jako trestný čin padělání a pozměnění peněz. Stíháni jsou celkem tři muži, kterým hrozí až deset let vězení.

 Na podzim roku 2020 zaznamenala policie rozšíření výskytu padělaných dvoutisícových bankovek, které se objevovaly čím dál častěji. Platby penězi pocházely ze smyšlených jmen a adres, bankovky používali pachatelé k platbě za jízdy taxislužbami nebo za jídlo.

 Peníze byly dokonce opakovaně používány k placení pokut revizorům za jízdu na černo. Po přijetí prvních padělaných bankovek už je ale pak revizoři rozpoznali.

„Zajímavostí je také to, že se falešné peníze začaly objevovat na drogové scéně, kde jimi bylo nejprve placeno za drogy a napálilo se několik dealerů. Pak se začaly objevovat i u narkomanů, kteří je dostávali ‚zadarmo‘ v momentě, když nakupovali drogy. Jejich úkolem pak bylo tyto bankovky udávat do oběhu a při dalším nákupu drog odevzdat jednu třetinu jejich hodnoty zpátky. To již ale v originálních bankovkách,“ uvedl mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Dílnu na výrobu falešných bankovek dohledali kriminalisté v kancelářské budově v Holešovicích. Sedmatřicetiletý muž, kterého policie zadržela, dílnu často stěhoval, při udávání používal prostředníky. Podle policie se v čase vyvíjel a ve své práci se zlepšoval.

Za dobu činnosti této padělatelské dílny eviduje Česká národní banka 1432 padělaných dvoutisícových bankovek.

 X X X

  Při práci z domova by soudcům hrozila sociální izolace, uvedli zástupci justice

 Práce z domova není pro soudce nejvhodnější cestou, jejich sociální izolace by byla chybou. Dnes se na tom shodli současný prezident Soudcovské unie Libor Vávra i jeden z jeho předchůdců ve funkci, soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa. Účastníci setkání k problematice soudcovské etiky hovořili i o tom, že komunikace soudce se stranami řízení i mimo jednací síň je nejen v pořádku, ale také žádoucí.

„U Ústavního soudu se hodně projevuje na činnosti příslušného senátu, potažmo oddělení a celého soudu, když je soudce fyzicky přítomen na pracovišti. Když budou soudci pracovat izolovaně a soudit z domova, je to velká chyba,“ uvedl Jirsa na akci pořádané Stálou konferencí českého práva.

Částečnou práci z domova si u soudců vynutila pandemie koronaviru. Vávra k tomu uvedl, že znakem pracovitosti podle něj není délka pobytu v zaměstnání a že podstatu soudcovské práce – tedy přemýšlení o nastolených problémech – může soudce vykonávat „i mimo ticho své kanceláře“. I podle Vávry ale hlavní nevýhodu práce na home office představuje sociální izolace soudce. „Nejsem si jist, jak se na to bude dívat obyvatel, až mě uvidí už třetí měsíc na zahradě mé chaty s notebookem a kávou,“ poznamenal také.

Šéf Soudcovské unie připustil, že si dokáže představit variantu, že by soudní senáty v budoucnu hlasovaly na dálku, tedy prostřednictvím počítačových aplikací. Zároveň ale připomněl, že například výslech na dálku – ať už z domova vyslýchaného, nebo například z věznice – nemůže nahradit to, když vyslýchaný člověk vnímá specifickou atmosféru jednací síně.

Také někdejší soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková, která nyní působí u Krajského soudu v Plzni, míní, že když chce soudce vytvořit spis, musí do jednací síně. „Povolání soudce je velmi osamělým povoláním. Soudce přistupuje k věci sám za sebe a to, co se mu odehrává v hlavě, je individuální proces,“ popsala. „Vyvažuje to komunikaci. Potřebuje konzultovat svoje pochybnosti a ptát se kolegů,“ pokračovala.

Právě komunikace je podle Formánkové v justici klíčová, a to nejen mezi soudci napříč soudní soustavou. „Soudce se může bavit s kýmkoliv, s kým uzná za vhodné. Je dostatečně silnou osobností, jeho nezávislost a nestrannost to vůbec nepoznamenává. Naopak to může prohloubit jeho znalosti a vědomosti,“ řekla.

Podobný názor má i místopředseda pražského vrchního soudu Jan Sváček. Soudce podle něj nepřejde na druhou stranu chodníku, když proti němu jde spolužák – advokát. Jiné vnímání by bylo pokrytecké, uvedl. „Myslím, že názory staré několik desítek let jsou překonány. Pokud se soudce chová pokrytecky, může se chovat eticky? Nejsem si úplně jistý,“ uzavřel.

Také podle Jirsy je na místě, aby se soudce bavil s účastníky řízení, jejich zástupci i s kolegy, aby se od nich něco dověděl. „Zásada ústnosti a přímosti tady není jen tak pro nic za nic. Chybou české justice je, že se příliš mnoho píše a málo mluví,“ podotkl.

Místopředsedkyně pražského městského soudu Veronika Křesťanová k tomu připomněla, že účastníci řízení si často mohou odnášet pocit nespravedlnosti nikoliv kvůli samotnému výsledku jednání, ale kvůli procesnímu postupu soudce. „To, že se věc projedná za jejich přítomnosti, vnímají účastníci tak, jako že jim je popřáno sluchu,“ řekla. Otázku případných změn v procesních předpisech, které by soudcům umožnily častěji rozhodovat bez nařízení jednání, proto označila za tenký led.

 X X X

 Inovace ve výzkumu čtenosti MEDIA PROJEKT

 V roce 2022 byla zahájena nová etapa výzkumu čtenosti tiskových médií MEDIA PROJEKT, která s sebou přináší největší inovace v metodice za posledních 15 let jeho realizace. Naměřená data byla aktualizována proběhlým dotazováním v průběhu 1. čtvrtletí 2022.  Výsledky byly představeny veřejnosti na dnešní prezentaci a data o čtenosti jednotlivých titulů předána uživatelům z řad vydavatelů a mediálních agentur.

 Inovovaný výzkum prošel celou řadou změn, kterými reaguje na vývoj na mediálním trhu a na celospolečenské trendy. Pandemie koronaviru ztížila možnost dotazování respondentů metodou CAPI F2F (CAPI Face to Face), na což výzkum reagoval rozšířením o online dotazovací metody. Distančním dotazováním se výrazně zvyšuje ochota respondentů účastnit se výzkumu. Stávající metoda CAPI F2F byla z důvodu zachování stability výsledků zachována pro 60 % dotazovaného vzorku.  

Metodu online dotazování CAWI, která již dříve byla součástí výzkumu, byla zachována v poměru 15 %.  

Nově se standardní součástí dotazování stala také metoda dotazování CAPI S2S (CAPI Screen to Screen), kdy dotazování probíhá prostřednictvím respondentem zvolené komunikační platfromy, mezi které patří aplikace Zoom, MS Teams, Skype, Google Hangout nebo dalších online nástroje. Tazatelé se přizpůsobují vybavení a technickým možnostem konkrétního respondenta. Tato metoda byla testována a ověřena v době koronavirové pandemie a prokázala své přednosti. Úplnou novinkou je metoda CATI – telefonický screening části vzorku respondentů v rozsahu 15 %. Takto získaná data jsou metodou datové fúze implementována do celkového vzorku provedených dotazovacích rozhovorů.

Jedná se o velmi progresivní metodu, která u části vzorku respondentů nahrazuje stávající osobní dotazování. Data získaná touto metodou jsou za pomocí matematicko-statistického modelování propojena s daty o čtenářském chování osob, jejichž sociodemografické charakteristiky odpovídají struktuře čtenářů konkrétního deníku nebo časopisu. Tímto procesem je dosaženo zpřesnění struktury čtenářů jednotlivých titulů.

 Rozšíření počtu použitých dotazovacích metod není jedinou inovací ve výzkumu od roku 2022. Mezi další změny patří například roční kumulace dat pro výstupy v rozsahu 12 500 respondentů, která vede k zefektivnění výzkumu. Další postupně realizovanou novinkou je sledování frekvence kontaktu čtenářů se čtenými tituly, která je zejména u titulů s delší periodicitou vícenásobná. V rámci dotazníku se zaměřujeme také na kvalitu tohoto kontaktu. Naměřená data z tohoto nového modulu se po získání dostatečného objemu údajů budou moci stát součástí datových souborů určených pro analytické a plánovací softwarové nástroje.

 Všechny prováděné inovace jsou aplikovány do výzkumu s nejvyšší odpovědností a snahou zabránit destabilizaci jeho výsledků. Svědčí o tom postupné zavádění nových dotazovacích metod při zachování nadpolovičního podílu dotazování osvědčenou metodou CAPI F2F či postupný přechod na novou velikost dotazovaného vzorku, který bude nabíhat po celý rok 2022.

 Inovace v realizaci výzkumu MEDIA PROJEKT od roku 2022 shrnul ve svém vyjádření výkonný ředitel Unie vydavatelů Václav Mach, který zdůraznil: „Pro redakční práci i plánování reklamy dostává trh mnohem kvalitnější data. Media projekt vstoupil do roku 2022 v inovované podobě a s metodikou obohacenou o implementaci telefonického dotazování a o datové fúze. Jde o velmi současný, progresivní a moderní proces, který nahrazuje běžné dotazování respondentů, které by bylo jinak obtížné nebo přímo nemožné dotázat a přitom jsou důležitými čtenáři tisku. Za pomoci matematicko-statistického modelu je čtení titulu přiřazeno i těm, jejichž demografické a sociální charakteristiky odpovídají čtenářské obci příslušného časopisu nebo deníku. Tím je celková čtenost mnoha titulů v portfoliu Media projektu zpřesněna a jejich struktura může být detailněji a lépe analyzována“.

 Základní výsledky za 2. čtvrtletí 2021 až 1. čtvrtletí 2022

Celkový zásah tiskových médií byl za uvedené období stabilní a dosáhl 83 % populace ČR ve věku 12 až 79 let. Deníky a jejich suplementy čte 60 % této populace a časopisy dokonce 76 %.  

 Celková čtenost tisku na jedno vydání činí 67 % populace ve věku 12 až 79 let, což je dlouhodobá stabilní hodnota. Stejně stabilní data vykazuje také čtenost deníků a příloh s podílem 38 % a časopisů 58 %. Podrobnější údaje o zásahu a čtenosti tisku a jeho jednotlivých skupin obsahuje graf v příloze této zprávy.

V souvislosti s vývojem mezinárodní situace se ze všech skupin titulů zvýšila nejvíce čtenost zpravodajských týdeníků.

 Kdo jsou čtenáři tisku?

 Výsledky výzkumu MEDIA PROJEKT ukazují, že tisk preferuje řada prestižních sociodemografických skupin obyvatel, například osoby s vyšším vzděláním nebo nadprůměrně ekonomicky situované. Toto zjištění by mělo být podnětem zejména pro inzerenty prémiových značek, aby tiskovou inzerci v rámci svých reklamních kampaní více využívali. Vyšší je například podíl čtenářů mezi příslušníky vyšších socioekonomických tříd oproti průměrné populaci. Platí, že čím vyšší socioekonomický status, tím vyšší čtenost tiskových titulů.

Nadprůměrnými čtenáři tisku jsou ale podle MEDIA PROJEKTU také lidé s vysokoškolským vzděláním. Příslušné informace poskytují grafy v přiložené zprávě o výsledcích výzkumu.

 Informace o základních údajích o čtenosti jednotlivých titulů a jejich pořadí v příslušných žánrových skupinách jsou zájemcům k dispozici v příloze této zprávy. Za delší časové období jsou údaje k dispozici na webu profesní asociace Unie vydavatelů v sekci Mediální data/Výzkum čtenosti. Tam najdete i prezentaci z 19. 5. 2022 obsahující řadu zajímavých informací o inovacích metodiky výzkumu nebo vztahujících se například k čtenosti tisku ve vybraných cílových skupinách, čtenosti titulů v krajích a další.

 MEDIA PROJEKT je „one currency“ výzkum čtenosti titulů českého periodického tisku a sociodemografické struktury jeho čtenářů.

Ročně je dotazován masivní vzorek respondentů vybraných kombinací náhodného a kvótního výběru proporcionálně z celého území České republiky. Jedná se o v evropském kontextu nadstandardní výzkum například z hlediska počtu respondentů připadajících na celkovou populaci či důsledného celoplošného pokrytí celého území a obcí všech velikostních typů. MEDIA PROJEKT je nejdéle probíhajícím mediálním výzkumem v ČR, který byl zahájen již v roce 1994. Výzkum přitom prochází průběžným zkvalitňováním, například jsou do výzkumu zařazovány nové progresivní dotazovací metody. Od roku 2022 je integrální součástí výzkumu dotazování distanční metodou CAWI v aktuálním rozsahu 15 % vzorku, metoda distančního dotazování CAPI online v celkovém rozsahu 10 % a dotazování CATI v rozsahu 15 %. Vzorek respondentů výzkumu tak pokrývá co nejrovnoměrnější územní a sociodemografickou strukturu populace České republiky.

Zadavateli výzkumu jsou Unie vydavatelů, jako profesní asociace vydavatelů novin a časopisů v České republice, a Asociace mediálních agentur (ASMEA). MEDIA PROJEKT je datovým zdrojem pro mediální plánování a jeho data jsou pro jejich důvěryhodnost široce akceptována celým reklamním trhem. Součástí výsledků MEDIA PROJEKTU jsou pouze data o tiskových titulech, které jsou součástí systému auditu nákladu ABC ČR a podílí se finančně na realizaci výzkumu. Unie vydavatelů, z. s.

X X X

Nové Moskviče nevzniknou. Výrobní linky Renaultu ze znárodněné továrny se stěhují do Lady

 Dacia Duster se mnoha zemích prodává pod značkou mateřského Renaultu. Bylo tomu tak i v Rusku. Teď nejspíš nastane další přejmenování.

Přechod aktivit francouzského Renaultu na ruský stát se stal před dvěma dny skutečností, nové Moskviče však z této vynucené machinace nejspíš nevzniknou. Už v době, kdy ruský ministr průmyslu transakci oznamoval, byly prý výrobní přípravky pro stavbu Renaultu Duster z moskevského závodu Renaultu převezeny do základny AvtoVAZ, tedy Lady, v Togliatti.

Připomeňme, že skupina Renault uzavřela v pondělí 16. května dvě smlouvy o převodu svých aktiv. Jedna se týká převodu podílu ve společnosti AvtoVAZ na ruský stát, potažmo známý výzkumný institut NAMI, druhá převodu společnosti CJSC Renault Russia přímo na město Moskva, ve kterém se továrna nachází. Zůstává nejasné, zda tyto dohody stanovily přepravu zařízení z Moskvy do Togliatti, nebo zda se již jedná o nové dohody mezi AvtoVAZ a vedením Moskvy.

 Volební kampaň?

Situace s exportem zařízení do závodu Lady v Togliatti, včetně demontáže svařovacích linek, zpochybňuje existenci moskevského závodu „Moskvič“, jak jej již stihl pokřtít starosta hlavního města Sobjanin. Rozhodnutí vzít francouzský závod „pod správu města“ může být podle serveru drom.ru diktováno výhradně politickými motivy a nemá dlouhodobé rozumné vyhlídky. Konkrétně mělo jít spíš o předvolební kampaň současného starosty s ohledem na blížící se komunální volby.

Logiku nedává ani jmenování společnosti KAMAZ výrobním partnerem (tedy náhradou Renaultu). Tato firma z Tatarstánu je totiž, jak známo, výrobcem výlučně nákladních vozů. V před pár dny ještě moskevské továrně Renaultu tedy nyní chybí jakékoli výrobní zařízení, jehož prostřednictvím by bylo možné vyrábět dosud produkované modely. To v praxi velmi pravděpodobně znamená, že ruský trh opustí modely Arkana a Captur a zůstane jen na Ladu přebrandovaný Duster.

 Lada Niva je asi jediné použitelné auto, které dokáží Rusové plnohodnotně vyrábět bez cizí pomoci.

Tajemné transakce

V souvislosti s převodem svých aktiv na ruský státní výzkumný institut NAMI, respektive město Moskva, uvedl šéf Renaultu Luca di Meo, že jde o „těžké, ale nevyhnutelné rozhodnutí“, které přichází jako odpověď na ruskou agresi proti Ukrajině. Výrobce se však chce zachovat zároveň „odpovědně vůči svým 45 000 zaměstnancům v Rusku“ a udržet si schopnost vrátit se do země do šesti let. Za jakých podmínek k tomu může dojít, však není známo.

Obě dohody vstoupily v platnost okamžitě, ostatně Renault již v Rusku žádné obchodní provozy oficiálně nemá. Celá situace vykazuje známky „znárodnění“, k takovému procesu koncern Renault již jen vykonal potřebné právní úkony k zachování jisté budoucí perspektivy. Viděno čistě technicky jde o něco na způsob „dobrovolného“ vstupu rolníků do JZD v 50. letech v Československu.

 X X X

Lanovka na Imperiál ve Varech oslaví půl kulaté narozeniny, cestující dostanou památeční jízdenku

 Nejstrmější a druhá nejstarší tunelová lanovka v Evropě oslaví 115. narozeniny. Jedná se o lanovku spojující Divadelní náměstí v lázeňském centru Karlových Varů s hotelem Imperiál. Její provoz byl zahájen 18. května roku 1907. V roce 1954 ji převzal do správy Dopravní podnik Karlovy Vary (DPKV), který ji provozuje dodnes a lanovka je součástí městské hromadné dopravy. Jako platný doklad pro její použití tak platí buď časový kupon na Karlovarské kartě nebo v aplikaci Vary virtuál či jednorázová jízdenka na MHD.

 „Jedná se o unikátní lanovou dráhu, která dokáže cestujícím výrazně zkrátit cestu do lázeňského centra. Je totiž k dispozici nejen lázeňským hostům ubytovaným v hotelu Imperiál, ale i obyvatelům Karlových Varů, neboť navazuje na některé autobusové spoje,“ vysvětluje místopředseda DPKV pověřený řízením společnosti Lukáš Siřínek.

 Vedení DPKV si k výročí zprovoznění lanové dráhy připravilo bohatý program, který je plánován na 28. května od 10 do 15 hodin. Každou hodinu bude otevřena strojovna lanovky doplněná komentovanou prohlídkou.

 „Lanovka bude samozřejmě po celý den jezdit zdarma a každý cestující si odnese památeční jízdenku. Pro děti i dospělé jsme připravili soutěžní kvíz o hodnotné ceny,“ doplňuje předseda představenstva DPKV Jiří Vaněček, který na tento sváteční den srdečně zve všechny obyvatele města i turisty.

Lanová dráha Imperiál je 127 metrů dlouhá a jízda mezi oběma stanicemi trvá zhruba jednu minutu. Lanovka překoná převýšení 57 metrů a jezdí rychlostí dva metry za sekundu. Za hodinu dokáže přepravit téměř osm set osob. Má elektrický pohon, je jednokolejná s výhybnu uprostřed.

X X X

Velká Hleďsebe zvítězila v krajském kole soutěže Vesnice roku 2022

 V krajském kole letošního ročníku soutěže Vesnice roku 2022 zvítězila obec Velká Hleďsebe. Obec získala Zlatou stuhu pro vítěze a postup do celorepublikového finále, které se uskuteční 17. 9. v Luhačovicích.

Z Karlovarského kraje se letos do krajského kola soutěže přihlásilo 17 obcí: Andělská Hora, Březová (KV), Doupovské Hradiště, Kyselka, Sadov, Hájek, Hroznětín, Těšovice, Děpoltovice, Krásno, Ovesné Kladruby, Tři Sekery, Luby, Křižovatka, Podhradí, Stará Voda, Velká Hleďsebe. Na vítězi krajského kola se jednomyslně shodla komise hodnotitelů v čele se starostou Nového Kostela Oto Teuberem.

Hejtman Kulhánek: „Blahopřeji všem obyvatelům Velké Hleďsebe a paní starostce Jaroslavě Brožové Lampertové k zaslouženému vítězství v krajském kole soutěže Vesnice roku.  Nedávno jsem v Hleďsebi byl, na každém kroku je znát , jak se obec mění. Na výsledku krajského kola, ve kterém soutěžilo z našeho kraje 17 obcí, se jednomyslně shodla i komise hodnotitelů. Velká Hleďsebe získala Zlatou stuhu a postupuje do celostátního finále. Věříme, že uspěje i v silné konkurenci obcí z celé ČR.“ Mgr. Jana Pavlíková, tisková mluvčí

X X X

Vesnicí roku Kraje Vysočina je obec Třeštice

 Jako jeden z prvních krajů České republiky zná Vysočina svou letošní krajskou Vesnici roku. Titul ozdobí obec Třeštice na Jihlavsku. „V obci na úpatí Javořice žije zhruba 170 obyvatel. V minulých letech obec získala i další tituly – oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu a modrou stuhu za příkladný společenský život. Slavnostní předání všech titulů by mělo proběhnout začátkem srpna právě ve vítězné obci,“ informovala Hana Hajnová, náměstkyně hejtmana Kraje Vysočina pro oblast regionálního rozvoje.

Tento týden desetičlenná krajská porota navštívila všech 15 přihlášených obcí, každá z nich měla pouhé dvě hodiny na prezentaci aktivit. „Po dvouleté přestávce se můžeme opět těšit z úspěchů našich obcí. Život v obcích na Vysočině není jen o tom, že se zde dobře žije, ale i o to tom, co jsou lidé ochotní pro atmosféru udělat navíc, jak se staví k obnově i uchovávání tradic. Všem obcím, které se do letošního ročníku přihlásily, děkuji za chuť se prezentovat a být příkladem a zárověň samosprávám gratuluji k oceněn,“ uvedl hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek.