Babiš prekvapil z Jerevanu: Otázkou nie je koniec vojny na Ukrajine, ale kto ho sprostredkuje. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má záujem o ukončenie vojny na Ukrajine, Česko si to tiež praje. Ide o to, kto to sprostredkuje, povedal český premiér Andrej Babiš po rokovaní s ukrajinskou hlavou štátu v Jerevane. Papež, Vatikán zajistit se Zelenským konec války. Kapitulací Ukrajiny.

Americký prezident Donald Trump teraz rieši krízu v Hormuzskom prielive, čo podľa českého predsedu vlády komplikuje situáciu. Babiš však myslí, že je šanca vojnu ukončiť. Do mierového procesu by sa podľa neho mohli zapojiť lídri krajín strednej Ázie či turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.

„Je jasné, že Ukrajina asi ťažko môže akceptovať tie podmienky, ktoré si predstavuje (ruský) prezident (Vladimír) Putin. Avšak tie rozhovory prebiehali v minulosti. Určite treba v tom pokračovať, ale zatiaľ sa čaká, akým spôsobom sa americká strana do toho vloží,“ povedal Babiš.

Ukrajina udrela na tankery z Putinovej flotily. Voziť ropu už nebudú, glosuje Zelenskyj

Český premiér uviedol, že Rusko neakceptuje účasť európskych lídrov na riešení konfliktu. Zapojiť by sa podľa Babiša mohla Organizácia turkických štátov (OTS). Erdogan má podľa neho dobrý vzťah s Trumpom, zatiaľ čo lídri strednej Ázie udržujú diplomatické vzťahy s Moskvou aj Washingtonom.

Dnešné bilaterálne rokovanie Babiša so Zelenským v Jerevane je ich prvou schôdzkou od Babišovho decembrového opätovného nástupu na čelo českej vlády. S hlavou ukrajinského štátu sa naposledy zišiel v roku 2019 v Kyjeve, ešte pred začatím ruskej invázie na Ukrajinu v roku 2022.

Český premiér uviedol, že by sa znovu mohol s ukrajinským prezidentom stretnúť koncom júna v poľskom Gdansku na konferencii na rekonštrukciu Ukrajiny. Tá sa uskutoční 25. a 26. júna.

Rokovanie štátnikov sa konalo deň pred summitom Európskeho politického spoločenstva (EPC), ktorého sa obaja zúčastnia. Babiš počas summitu plánuje rokovať aj s ďalšími európskymi lídrami vrátane britského premiéra Keira Starmera, srbského predsedu vlády Djura Macuta alebo moldavskej prezidentky Maiy Sanduovej.

X XX

 Ministr války USA Hegseth a jeho děs z odvolání

V rozhovorech s britským deníkem The Guardian zasvěcenci vykreslili Hegsetha – bývalého moderátora Fox News známého svými bojovnými veřejnými vystoupeními a agresivním postojem vůči novinářům – jako stále více izolovaného v rámci rozsáhlé byrokracie Pentagonu, obklopeného malou skupinou blízkých přátel a rodiny.

Někteří tvrdí, že je paranoidní, že ho Trump vyhodí, zatímco kritici tvrdí, že jeho zkušenosti jako bývalého majora pěchoty Národní gardy s bojovými zkušenostmi v Iráku a Afghánistánu jsou nedostatečnou kvalifikací.“ Uvádí The Guardian.

Pentagon je údajně překvapen, že se Hegseth často objevuje na oficiálních schůzkách v doprovodu své manželky Jennifer, bývalé producentky Fox News. Mezi další blízké spolupracovníky současného ministra války patří jeho bratr Phil , kterého jmenoval hlavním poradcem; právník Tim Parlatore, který dříve zastupoval Hegsetha a Trumpa; a bývalý mariňák Ricky Buria, pozůstatek z administrativy Joea Bidena , s nímž se sblížil.

Velká část každodenní práce spojené s řízením rozsáhlého ministerstva s přibližně 2,1 miliony vojenského personálu a 770 000 civilními zaměstnanci po celém světě připadá na náměstka ministra obrany Steva Feinberga, miliardáře a majitele investiční firmy. Hegseth se mezitím údajně zaměřuje na osobní záležitosti.

„Mezi nimi je i reorganizace kaplanských služeb Pentagonu, což je v souladu s jeho otevřeným křesťanským přesvědčením, které prý často vyjadřuje výkřikem ‚Kristus je Král‘,“ uvedl Guardian.Server vsevec.cz

X X X

 ZBYNĚK  FIALA:

NA  ZBRANĚ,  NEBO  PRO  LIDI?

Na mimořádné schůzi, která začne ve středu ve sněmovně, se povedou drsné celonoční spory o peníze. Byli bychom však bláhoví, kdyby nás zajímala jen ta čísla. Peníze nás neubrání ani za nás nepracují, jak se nám snaží nabalamutit reklama. Mohou nám však pomoci vytvářet to, co opravdu potřebujeme.

Kdybych se držel jen zpravodajství ČT, nejnaléhavějším problémem, který občany budí ze sna, je dodržení závazku vůči NATO dát na obranu pětinu státního rozpočtu. Obvykle se to vykazuje jako 5 procent HDP, aby to tak neřvalo. Tento závazek má obrovskou politickou hodnotu, protože vládě znemožní rozumně financovat zdravotnictví, školství nebo důchody, vzhledem k tomu, že skoro 90 procent rozpočtových výdajů je mandatorních. Kdyby to někdo udělal, občané, na které to dolehne, zneklidní, a když to bude trvat dlouho, rozeženou takovou vládu do lesů. K velké radosti opozice.

Alternativou je prudce zvýšit zadlužení, ale tam vládě svazuje ruce zákon o rozpočtové odpovědnosti. Obsahuje jasné limity pro rozpočtové schodky i celkový dluh. Překročíte zadlužení a nastupuje dluhová brzda s povinnými přebytky. To je další pouštění žilou nějakým rozvojovým plánům. Sečtěte si pětinu rozpočtu na zbraně, oželte další povinná procenta na splácení dluhu – a slabší povahy už staví barikády.

Babišova vláda si proto ve středu do sněmovny přinese spolu se spacáky vtipné řešení, jak brzdu odbrzdit. Výdaje na obranu se podle návrhu Aleny Schillerové do rozpočtového limitu nemají počítat. Zároveň chce prosadit slib, že to s těmi obrannými výdaji nebudeme přehánět a jejich zvyšování nad dvě procenta HDP, tedy prakticky nad 8 procent rozpočtových výdajů, odložíme o tři roky. Pak ale musí Babiš v červenci v Ankaře uchlácholit NATO, proto tam prezidenta Pavla nepotřebuje. Práci by mu usnadnilo, kdyby se NATO mezitím natolik rozklížilo, že by to bylo jedno.

Vedle toho chce Babišova vláda vyřadit z limitů i velké infrastrukturní investice. To už je zcela racionální přístup vztahující se ke zlatému pravidlu, že vyrovnané mají být běžné výdaje s příjmy, co jsi snědl, to zaplať, žádné do hospody na sekeru. Zato infrastruktura má jiný životní cyklus, staví se řadu let a očekáváme od ní přínosy a úspory až po dokončení. Musí mít také návratnost, ale za delší období. Proto ať se počítá zvlášť.

Mezi velké rozpočtové položky patří provoz penzijního systému, důchody. Zlovolní komentátoři je používají k dráždění publika tvrzením, že je to stále větší a stále obtížněji financovatelný výdaj. To je plytký kec, který pomíjí, že si to důchodci předtím sami zaplatili, ovšem pro své rodiče. A že jim to zase financují jejich děti, aby samy mohly očekávat něco podobného od svých dětí.

Takže nejde o veřejný výdaj, ale o obsluhu mezigeneračního fondu. Daleko závažnější omyl však spočívá v tom, že někdo si myslí, že když tam jsou peníze, máme po starostech. Uniká mu, že penězi se nenajíme.

Hezky se nad tím rozčílila ekonomka Ilona Švihlíková:

„Zaráží mě, jak moc pozornosti se věnuje účetnímu pohledu na stav tzv. důchodového účtu a jak málo pozornosti té základně – jak pracuji s lidmi, s jejich produktivitou a co ekonomika vytváří a proč se zatraceně toleruje, že se stovky miliard vypaří každý rok do zahraničí a my to bereme mávnutím ruky?

Copak ty zdroje té ekonomice následně nechybí? Vždyť jsou to objemy skoro jako ten důchodový účet!

Potřebujeme skutečně národohospodářský pohled, a ne stupidní účtařinu.

Jenže důchody jsou obří položka, a vždycky kolem ní, podobně jako kolem zdravotnictví, lítalo velké množství finančních dravců, co by si rádi uzmuli trochu toho masa.“

A jak tedy důchody podložit něčím reálnějším, než jsou výsledky spacákových bouří ve sněmovně?

Jeden z takových nástrojů se jmenuje zaměstnanecké vlastnictví. V Americe má bohatou tradici jako Employee Stock Ownership Plan (ESOP). U nás se pro něj loni v září poněkud pootevřela vrátka, ale zatím jen pro tu bohatší vrstvu společnosti. Tu, která se pouští do zakládání nových podniků a protože nemá peníze na přilákání spolupracovníků, nabízí jim místo toho akcie svého projektu.

Dříve to u nás nedávalo smysl. To by ti chudáci, kteří akcie přijmou, museli okamžitě zaplatit daň z příjmu, jako kdyby se z těch papírků dalo něco vyždímat, a k tomu ještě sociální a zdravotní pojištění. Majetkové posílení by způsobilo likviditní zkázu. Teď však byly obě uvedené pasti novým zákonem oslabeny.

Bohužel, jen pro někoho. Vlastně jen pro ty bohaté. O uvedené výhody by přišel každý, kdo dostane akcie se slevou nebo zadarmo, jako zvláštní formu příspěvku zaměstnavatele na důchodové spoření zaměstnanců. Takže je to jen půlkrok správným směrem. A překážek je tam víc.

V USA se ESOP rozvinul do masového fenoménu – v roce 2022 tam bylo dokonce 2 300 firem stoprocentně vlastněno zaměstnanci a programů ESOP se účastnilo přibližně 14 milionů zaměstnanců.

Americký ekonom David Ellerman vypracoval schéma jakéhosi hybridního vlastnictví. Akcie jsou na úvěr, zaplatil je zaměstnavatel a vložil do zvláštního fondu. Tam se pak zaměstnavateli splácejí částí dividend. Další část dividend jde zaměstnanci. Ten dostane práva z akcií bezplatně a může je plně využívat hned od prvního okamžiku. Je informován o hospodaření akciové společnosti, jde na valnou hromadu, hlasuje, jen nemá právo prodat své akcie třetí osobě. Až půjde do důchodu, odkoupí od něj ta práva zmíněný fond.

Nakonec ještě informaci, jak se zaměstnaneckému vlastnictví daří v Evropě. Najdeme to ve výroční zprávě Evropské federace pro zaměstnanecké vlastnictví (European Federation for Emloyee Share Ownership – EFES) na adrese https://www.efesonline.org/ .

„Zásadní změna v podobě zaměstnaneckých akcionářů v roce 2025 posiluje. Dynamika se přesouvá od velkých společností k malým a středním podnikům. Cílem není ani tak podíl na zisku, jako spíše řešení potřeby nástupnictví v podnikání (staří jdou do důchodu a podnik by zanikl).

Pokud jde o zaměstnanecké vlastnictví akcií ve velkých evropských společnostech, společnosti o něj mají zájem. Vše nasvědčuje tomu, že o něj mají zájem i zaměstnanci. Z hlediska hodnoty se překonávají rekordy. V roce 2025 činila celková hodnota 497 miliard eur, což představuje 45 000 eur na průměrného zaměstnance-akcionáře.

Celkově však počet zaměstnanců-akcionářů klesá, podíl zaměstnaneckého vlastnictví stagnuje a demokratizace zaměstnaneckého vlastnictví se rozpadá. Plány a politiky, které za nimi stojí, se stávají stále méně demokratickými.

V roce 2025 mělo 95 % velkých společností nějakou formu zaměstnaneckého vlastnictví akcií a 59 % mělo demokratické plány pro všechny své zaměstnance.

Počet zaměstnanců-akcionářů však klesl na 6,5 milionu, což je stále méně než úroveň 6,9 milionu dosažená v roce 2011. Dnes je akcionářem ve své společnosti pouze jeden z pěti zaměstnanců, zatímco dříve to byl jeden ze čtyř. A konečně, podíl zaměstnanců na vlastnictví velkých evropských společností přestal růst. V roce 2025 činil 3,07 % oproti 3,04 % v roce 2013. 

Silné hnutí za zaměstnanecké vlastnictvíse zato nyní prosazuje v evropských malých a středních podnicích, počínaje Velkou Británií. V roce 2025 se Spojené království rychle blížilo situaci, kdy každá desátá malá a střední firma bude ve 100 % vlastnictví zaměstnanců.

Pro zaměstnanecké vlastnictví akcií na celém světě to znamená skutečnou revoluci. Ve skutečnosti se již téměř dvě stě let zkouší a testují četné rámce a modely pro rozvoj zaměstnaneckého vlastnictví v malých a středních podnicích. Dnes se nám poprvé na světě podařilo vytvořit model, který předčí všechny ostatní. Od roku 1974 byl nejznámějším modelem na světě plán ESOP ve Spojených státech. Formule Employee Ownership Trust (trust zaměstnaneckého vlastnictví) zavedená ve Velké Británii v roce 2014 se nyní jeví jako zdaleka nejúčinnější.“

O tom novém Ellermannově modelu podrobněji příště.

Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

TOMÁNKOVÁ  A  SPOL  MISTO  KONCI  VÁLKY  PROSAZUJE

ZABÍJENÍ  LIDÍ,  A  ZBRANĚ

TOMÁNKOVOU  POSLAT  DO  BOJE  NA  UKRAJINĚ, V  ÍRÁKU,  AŤ  TO  ZKUSÍ

TRUMP  ZRUŠIT  NATO,  JAKO  VARŠAVSKOU  SMLOUVU

 Trump by klidně NATO zrušil, ale Tománková místo podstaty (*)

Moderátorka probruselské a proatlantické stanice CNN Prima cz opětovně umanutě prakticky v obou hodinách této televizní besedy – vlastně tak jako vždy – se chopila tématu NATO, ovšem nikoliv z hlediska jeho současné hluboké krize a snah Donalda Trumpa na jeho oslabení a kritiku, ale z hlediska už nekonečně trapného příběhu hrazení nákladů na zbrojení.

Přitom zjevně by bylo je o čem hovořit.

NATO bylo vytvořeno jako nástroj zadržování případně zničení Ruska a po pádu Sovětského svazu o jeho rozšiřování jedné bývalé země Varšavské smlouvy za druhou až k hranicím Ruska a následnou podporu proxinástroje – Ukrajiny o členství, což trvale eskaluje horečnaté militaristické napětí v Evropě.

Donald Trump hlava nejsilnější západní velmoci má nejrůznější nápady. Jeho  válka proti Iránu se líbí málokomu a mnozí drží Iránu palce, aby  USA porazil, ačkoliv nepochybují o tom, že tam nevládne  zrovna humanistický režim.

Ale v jednom je dokonalá jednička. Svým osobitým způsobem, který je konstantní po celou dobu jeho působení v politice už od prvního funkčního období  rozbíjí dokonce oproti vůli svých vlastních republikánských často neokonovských  spolustraníků obraz NATO coby ideálního mocenského nátlaku na svět a především na Rusko.

Vcelku pochopitelně jej nenávidí světoví rusofóbičtí jestřábové. A i u nás vzbuzuje vlny nevole hlavního českého neokona prezidenta Petra Pavla, který prakticky obden prohlašuje, že Rusko je naší největší hrozbou.

Obdobný blábol byste od Trumpa nikdy neslyšeli. Naopak už od svého prvního funkčního období pěstoval snahu o spolupráci s Ruskem a navíc i když pokládá Čínu – a oprávněně – za hlavního geopolitického rivala, zejména v oblasti ekonomické dominance, vcelku nezakrytě by si přál existenci systému koncertu světových velmocí USA-Číny a Ruska.

Samozřejmě s přáním,  aby USA hráli co nejvýznamnější roli.

Současné útoky proti NATO, které personifikoval zejména proti kritikům jeho politiky na  Blízkém východě a prvním místě především proti ostře protirusky orientovanému Německu Friedricha Merze, který je rozhodnut vybudovat nejsilnější evropskou armádu s cílem vojenské revanše proti Rusku za jeho porážku Německa během 2. světové války zcela posouvá jeho postoj k NATO.

Jeho rozhodnutí stáhnout z Německa 5 000 amerických vojáků téměř budí dojem, že v zásadě jen čekal na záminku, aby takové rozhodnutí mohl učinit. Věcně toto rozhodnutí zahrnuje  totiž zrušení nasazení praporu se zbraněmi dlouhého doletu do Německa  čili prakticky vzato i raket  Tomahawk, čili rozhodnutí přijaté za bývalého a Trumpem nemilovaného prezidenta Joa Bidena.

Přední  evropský válečný  jestřáb polský premiér Donald Tusk nezakrytě činy Donalda Trumpa označil jako postupný rozpad NATO.

A má pravdu. To co jeho budí obavami, pro nás, kteří bychom v pohodě hlasovali v referendu o vystoupení nepochybně z radostí.

Ale pokud byste čekali, že alespoň jednou otázkou Tománková k tomuto problému zamíří, tak byste se mýlili.

Donald Trump je ovšem všestranně kreativní. Jeho tvrdé směřování proti Německu bylo vyvoláno kritikou Merze na jeho adresu, že neuměl předpovědět průběh války proti Iránu, na což Trump reagoval, že má rozvrácenou zemi a měl se spíše starat, aby skončil konflikt Rusko a Ukrajina a ne jej podporovat.

A aby přitvrdil, Trump zvyšuje tlak. Clo na auta z EU má vzrůst na 25 %, což v prvé řadě postihne už beztak hroutící se automobilový průmysl Německa.

Záleží vždy na úhlu pohledu.

Z hlediska nejbližších zájmů mírumilovné čili nikoliv Pavlovské  části Česka je ukončení konfliktu na Ukrajině co nejdříve v prvořadém zájmu. Potřebujeme v Evropě mír a ne válku prodlužovat a podporovat, což je cílem Petra Pavla a jeho podporovatelů.

Svými tvrdými kroky tento cíl Donald Trump rozhodně sleduje. Oslabení NATO fakticky oslabuje i bruselský moloch Evropské unie, pro kterou válka je hlavním cílem jeho snažení.

Asi tak.

JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X XX

 ZELENSKÝ  KAPITULACI,  TO  JE  MÍR,  ŽÁDNÉ  UBRANĚ

 Zelenskyj chce mír, řekl Babiš po setkání s ukrajinským prezidentem. Zbývá zásadní otázka

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má zájem o ukončení války na Ukrajině a Česko si to rovněž přeje. Jde o to, kdo to zprostředkuje, řekl v neděli český premiér Andrej Babiš po jednání s ukrajinskou hlavou státu v Jerevanu. Do mírového procesu by se podle něj mohli zapojit lídři zemí střední Asie či turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Zelenskyj označil schůzku s Babišem za produktivní a poděkoval Čechům za podporu. Dodal, že mluvil s Babišem o krocích na cestě Ukrajiny do EU.

„Je jasné, že Ukrajina asi těžko může akceptovat ty podmínky, které si představuje (ruský) prezident (Vladimir) Putin. Nicméně ty rozhovory probíhaly v minulosti. Určitě je potřeba v tom pokračovat, ale zatím se čeká, jakým způsobem se americká strana do toho vloží,“ řekl Babiš po jednání se Zelenským v Jerevanu

Český premiér uvedl, že Rusko neakceptuje účast evropských lídrů na řešení konfliktu. Zapojit by se podle Babiše mohla Organizace turkických států (OTS). Erdogan má podle něj dobrý vztah s Trumpem, zatímco lídři střední Asie udržují diplomatické vztahy s Moskvou i Washingtonem.

Zelenskyj schůzku s Babišem označil za produktivní. „Existuje skutečný potenciál prohloubit naši spolupráci,“ napsal ukrajinský vůdce na sociální síti X. S českým premiérem podle něj rovněž hovořili „o dalších krocích na cestě Ukrajiny k členství v Evropské unii“. Babiš přitom na tiskové konferenci řekl, že na schůzce o možnosti přístupu Ukrajiny do EU se Zelenským nemluvili. Zelenskyj v příspěvku poděkoval Čechům za jejich srdečnou podporu Ukrajiny.

Je to poprvé, co se lídři sešli od Babišova prosincového opětovného nástupu do čela české vlády. Český premiér po jednání řekl také to, že americký prezident Donald Trump nyní řeší krizi v Hormuzském průlivu, což komplikuje situaci. Babiš však míní, že šance válku ukončit je.

Znovu by se mohli vidět v Gdaňsku

Před odletem do Jerevanu ministerský předseda uvedl, že by se mohl s prezidentem země, která čelí ruské invazi, znovu setkat koncem června v polském Gdaňsku na konferenci k rekonstrukci Ukrajiny. Ta se uskuteční 25. a 26. června.

Bilaterální jednání státníků se koná den před summitem Evropského politického společenství (EPC), kterého se oba zúčastní. Babiš během summitu plánuje jednat rovněž s dalšími evropskými lídry včetně britského premiéra Keira Starmera, srbského předsedy vlády Djura Macuta nebo moldavské prezidentky Maiy Sanduové.

Summit EPC se má zabývat energetickou a hospodářskou bezpečností, aktuální geopolitickou situací a posilováním stability v Evropě.

X X X

 Předseda Rady míru hrozí Kubě okupací

Administrativa prezidenta USA Donalda Trumpa zvažuje použití vojenské síly na Kubě k provedení reforem v zemi, informoval 2. května server Politico.

„Hlavní pozornost se však i nadále soustředí na diplomacii a přesvědčování k provedení různých změn, zejména v ekonomické sféře,“   upřesňuje text.

Je třeba poznamenat, že takové iniciativy se těší podpoře kubánské diaspory ve Spojených státech. Mezi otázky, které zajímají Washington, patří také zlepšení přístupu Kubánců k internetu, privatizace státních podniků a přilákání většího počtu zahraničních investic.

„Mezi ekonomické reformy, které USA na Kubě prosazují, patří privatizace státních podniků, přilákání většího počtu zahraničních investic, zlepšení přístupu k internetu pro kubánské občany a závazek nakupovat energetické zdroje od USA,“    uvádí Politico.

2. května Trump prohlásil, že Spojené státy by mohly vyslat letadlovou loď USS Abraham Lincoln k pobřeží Kuby s cílem zmocnit se ostrova. Dodal, že plánuje zapojit se do konfliktu s Kubou „téměř okamžitě“ po vyřešení mírové dohody s Íránem. Dodal, že Kuba „bude mít určitě problémy“.

Připomeňme, že Senát USA zablokoval rezoluci, která by Trumpovi zakazovala zahájit vojenskou akci proti Kubě bez souhlasu Kongresu. Hlasování proběhlo poměrem hlasů 51 pro a 47 proti, „téměř výhradně podle stranické linie“.Server vasevec.cz

X XX

 Nie, Rusko nie je najväčšou hrozbou. Donald Tusk má obavy z inej veci

Najväčšou hrozbou pre transatlantické spoločenstvo nie sú jeho nepriatelia zvonku, ale postupný rozpad aliancie. Dnes to napísal poľský premiér Donald Tusk na sociálnej sieti X

Poľský premiér Donald Tusk sa rozpráva s médiami po príchode na summit EÚ v Nikózii na Cypre v piatok 24. apríla 2026.

Stalo sa tak krátko po tom, čo sa Spojené štáty rozhodli stiahnuť z Nemecka 5000 vojakov. Rozvrat v transatlantickom spojenectve Tusk označil za „katastrofálny trend“, ktorý je nutné za každú cenu zvrátiť.

Poľský premiér sa netají svojimi obavami ohľadom úlohy Spojených štátov v NATO. V nedávnom rozhovore s Financial Times (FT) uviedol, že si kladie otázku, či by Spojené štáty v prípade útoku Ruska na Európu dodržali svoje záväzky voči svojim spojencom v NATO a bránili ich. Podľa Tuska je nutné, aby Európska únia mala skutočnú spoločnú obranu.

V Európe rastie neistota v súvislosti s rôznymi vyjadreniami amerického prezidenta Donalda Trumpa o NATO a jeho nejednoznačným prístupom k obrane Európy.

Poľsko z krajín aliancie patrí k najvernejším spojencom Washingtonu. Jeho vláda, ktorá opakovane varuje pred nebezpečenstvom zo strany Ruska, na obranu vydáva najväčší podiel HDP zo všetkých členských krajín NATO. Vlani na ňu vyčlenila 4,3 percenta HDP.

Fico stretol na červenom koberci Tuska. Poliakovi na summite EÚ Orbán nechýbal

X XX

Európa v pasci: Ako sme sa vlastnou vinou stali technologickým vazalom Ameriky?

Sme svetovou veľmocou v písaní zákonov, ale technologickým trpaslíkom, ktorý prosí o prístup k inováciám. Kým Brusel ladí paragrafy, Amerika potichu ovládla naše telefóny, peňaženky aj energetiku. V našej pravidelnej rubrike – týždeň vo svetovej ekonomike rozoberáme, ako sa Európa vlastnou byrokraciou vmanévrovala do pozície moderného vazala, a prečo je dnes naša suverenita skôr ilúziou na papieri než realitou.

Kedysi to začalo nevinne – džínsami, hollywoodskymi trhákmi a Big Macmi. Keď tieto symboly amerického životného štýlu minulého storočia prekročili Atlantik, skeptici varovali pred kultúrnou nadvládou. Dnes sa však tento strach pretransformoval do niečoho oveľa hmatateľnejšieho: paniky z komerčnej závislosti.

A ruku na srdce, táto obava je opodstatnená. Ako totiž uvádza týždenník The Economist, kľúčové piliere modernej európskej ekonomiky totiž potichu ovládli americké firmy:

Digitálny život: Od Dublinu po Dubrovník bežia naše telefóny na systémoch od Apple a Google.

Dáta: Európske dáta sú uložené v cloudoch zo Silicon Valley a americké modely umelej inteligencie sa čoraz hlbšie zakoreňujú v našich firmách.

Platby: Ak chce Európan zaplatiť inému Európanovi, často k tomu potrebuje amerického prostredníka – Visu alebo Mastercard.

Energia: Dokonca aj svetlá v našich domácnostiach čoraz častejšie svietia vďaka americkému skvapalnenému plynu, ktorý nahradil našu niekdajšiu (a nešťastnú) závislosť od Ruska.

Keď sa technológie stanú zbraňou

Toto „hospodárske vazalstvo“ nie je len o pohodlí, ale o čistej politike. V ére, kde sa ekonomické väzby dajú zneužiť ako zbraň – čo jasne ukazuje napríklad Donald Trump a jeho hnutie MAGA – visí vo vzduchu mrazivá otázka: Čo ak nás niekto jednoducho „vypne“?

Predstavte si situáciu, že by americký prezident chcel dotlačiť Európu k nevýhodnej dohode. Mohol by pohroziť odstrihnutím európskych obchodov od platobných terminálov alebo hromadným zablokovaním iPhonov? Mohlo by jedno urazené gesto nemeckého kancelára viesť k tomu, že nemecké firmy stratia prístup k najmodernejšej AI, čo by ich okamžite odstavilo na vedľajšiu koľaj? Možnosti sú, nanešťastie, nekonečné.

Krutá pravda: Môžeme si za to sami

Politici v Paríži či Berlíne si neradi priznávajú, že táto závislosť je do veľkej miery vlastným gólom Európy. Desiatky rokov prehnanej regulácie vytvorili prostredie, v ktorom domáce firmy nedokážu konkurovať dravcom z USA.

Logika Bruselu bola ušľachtilá: chrániť súkromie, plniť zelené ciele a brániť bankovým krízam. To všetko má však svoju cenovku. Kým sme v Európe budovali hradby z paragrafov, Američania budovali technológie. Výsledok? Čo sme si nevedeli vyrobiť sami kvôli byrokratickej džungli, to sme si s radosťou doviezli zvonku.

Kde nás topánka tlačí najviac?

Technológie: S výnimkou holandského ASML (ktorý je svetovým hráčom vo výrobe čipov) Európa v AI, vesmírnom výskume či superpočítačoch prakticky neexistuje.

X X X

Tvrdý odkaz z roku 1945: Nariadenia SNR, o ktorých sa v učebniciach radšej mlčí

Spýtajte sa vašich známych, či vedia, kto bol Edvard Beneš a o čom boli Benešove dekréty. Pravdepodobne zistíte, že prevažná väčšina ani netuší, ale politici o téme diskutujú, ako keby každý z nás vyštudoval historiografiu. Ozrejmime si preto aspoň základné pojmy a pokúsme sa odpovedať na staronovú otázku: Prečo nemožno zrušiť aspoň najviac kontroverzné z dekrétov a ani oveľa radikálnejšie nariadenia Slovenskej národnej rady (SNR), na ktoré sa zabúda?

Československý prezident Edvard Beneš na návšteve oslobodenej Bratislavy v roku 1945. (Na snímke je s manželkou Hanou Benešovou.)

Beneša (1884 –1948) museli mať mnohí Maďari hlboko v žalúdku. Vtedy len 34-ročný český diplomat sa po boku Tomáša G. Masaryka a Milana R. Štefánika významnou mierou zaslúžil o vznik Československej republiky a o vytýčenie jej južných hraníc.

Keď „tatíček“ Masaryk už sedel v prezidentskom kresle na Pražskom hrade a francúzsky generál rodom z Košarísk bol už rok na večnosti, podpísal minister zahraničných vecí ČSR Beneš v Trianonskom zámku neďaleko Paríža mierovú zmluvu víťazných mocností s Maďarskom.

V Budapešti je aj dnes dosť politikov, ktorí tvrdia, že Maďarsko prišlo na mierovej konferencii vo Versailles po prvej svetovej vojne o tri štvrtiny územia, o dve tretiny obyvateľstva (z toho 800-tisíc zostalo v Československu) a o prístup k moru na jadranskom pobreží. Ibaže takýmto porovnaním sa miešajú jablká s hruškami. Súčasné Maďarsko nemožno predsa stotožňovať s niekdajším zaniknutým Uhorskom. Veľa Maďarov napriek tomu vníma 20. jún 1920 (dátum prijatia Trianonskej mierovej zmluvy) ako deň národného smútku. A Beneša vidia ako jedného z pôvodcov tejto katastrofy.

Benešove dekréty sú späť v politike, ohrozuje to Slovensko? V realite sa riešia majetky

Benešove dekréty – historik Róbert Letz pripomína ich povojnový vznik, princíp kolektívnej viny a zásadné zásahy do života nemeckej a maďarskej menšiny v Československu. Právnik Viktor Bugár upozorňuje, že ide o aktuálne zápisy starých konfiškácií do katastra nehnuteľností a ich dopady na dedičské a vlastnícke práva. / Zdroj: Pravda

Sú Benešove dekréty Benešove?

V decembri 1935 vystriedal Beneš Masaryka v prezidentskom úrade. O tri roky neskôr, po Mníchovskej konferencii, ktorá pripravila ČSR o české pohraničie (Sudety) v prospech Hitlerovho Nemecka, Beneš odstúpil z funkcie a odišiel do londýnskeho exilu.

„Nadmieru smutné udalosti nedávnych dní drásali nám všetkým dušu, srdce, nervy, rozum, nezlomili však našu vieru, ani vernosť ideálom nášho ľudu, národa a štátu,“ napísal v abdikačnom liste.

Nemohol sa prizerať, ako nacistické jednotky štyri dni po Mníchove obsadzujú časť republiky, ktorú spoluzakladal. Samotnej okupácii predchádzala na pokyn Berlína záškodnícka činnosť polovojenských oddielov nacistickej Sudetonemeckej strany. Viaceré zo skupín jej „dobrovoľnej ochranky“ (Freiwilliger Schutzdienst) prešli výcvikom v Nemecku. V pohraničí potom pripravovali atentáty na českých politikov, podnikali sabotáže na železnici a ozbrojené útoky na policajné stanice. „Bol to hybridný konflikt ako z učebnice,“ zdôrazňuje český vojenský historik Libor Frank. Zhruba 120-tisíc Čechov donútili vysťahovať sa do vnútrozemia. Ďalších 700-tisíc osôb českej národnosti, ktoré odmietli opustiť svoje domovy, sa stalo občanmi druhej kategórie v Tretej ríši.

Na Slovensku sa niečo podobné dialo o mesiac neskôr na základe Viedenskej arbitráže, ktorá vyplynula zo záverov Mníchovskej konferencie. Po obsadení juhoslovenských okresov maďarským vojskom odišlo odtiaľ postupne okolo 100-tisíc Slovákov. Zo dňa na deň sa ocitli na okupovanom území a mnohých tam vystavili perzekúciám horthyovského režimu. Stačí spomenúť streľbu maďarských žandárov v Šuranoch do veriacich na vianočnú nedeľu 1938. Dôvod? Ľudia po polnočnej omši zaspievali hymnickú pieseň Hej, Slováci.

Celý Žitný ostrov, Levice, Lučenec, Rimavská Sobota, Rožňava i Košice pripadli po mníchovskom diktáte Maďarsku. Aby toho nebolo málo, vtrhlo maďarské vojsko aj na severovýchod Slovenska a maďarské letectvo bombardovalo Spišskú Novú Ves. Budapešť plánovala obsadiť celý východ až po Poprad. Neskôr to nazvala „omylom pri korektúre štátnych hraníc“.

Nie sú preto ďaleko od pravdy tvrdenia, že otrasné výjavy po druhej svetovej vojne pri obnove Československa boli zrkadlovým obrazom toho, čo sa dialo pred rozbitím republiky a počas vojny. V polovici marca 1939 ČSR zanikla a na jej troskách vznikli pod patronátom nacistického Nemecka dva štátne útvary. Protektorát Čechy a Morava a slovenský štát.

V júni 1940 vytvoril Beneš v Londýne (so súhlasom britskej vlády) dočasné štátne zriadenie ČSR v emigrácii. Malo svojho prezidenta republiky (Beneša), vládu so 14 ministrami (z toho piatich Slovákov) a štátnu radu ako poradný orgán. Keďže nebolo možné zvolať parlament, zákonodarná moc patrila prezidentovi a vláde.

Beneš získal oprávnenie prijímať v nevyhnutných prípadoch „predpisy, ktorými sa menia, rušia alebo nanovo vydávajú zákony“. Každý dekrét si vyžadoval spolupodpis predsedu vlády (do konca vojny ním bol ľudovecký politik Jan Šrámek) a ministra zodpovedného za jeho vykonanie. Ak išlo o dôležitejší, ústavný dekrét, museli ho podpísať všetci členovia vlády. Nuž, to boli tie povestné dekréty, ktoré možno nazývať Benešovými len podmienečne, veď zodpovednosť za vyhlásené rozhodnutia niesli aj členovia vlády.

Na Slovensku iba po slovensky

Mimochodom, súčasný slovenský a ani český právny poriadok nepozná pojem „dekrét“ ako názov pre všeobecne záväzný právny predpis. Samotné slovo pochádza od latinského decretum a v starovekom Ríme sa ním označovali nariadenia cisára, senátu alebo konzula. Dekréty ako zákonné akty zaviedla Veľká francúzska revolúcia i boľševická revolúcia v Rusku. Už to naznačuje, že ide o mocenské rozhodnutia v mimoriadnych, zlomových situáciách dejín.

Do konca vojny vydal Beneš v Londýne 44 dekrétov, z nich dva boli ústavné a viaceré sa už týkali povojnového usporiadania Československa. Môže sa zdať nepochopiteľné, že normotvorba dekrétov pokračovala, a ešte s väčšou intenzitou aj po skončení vojny a po návrate prezidenta a exilovej vlády do obnovujúceho sa Československa. Ustanovenie najvyšších štátnych orgánov však trvalo nejaký čas. Do 28. októbra 1945 vyšlo ďalších 99 Benešových dekrétov, z toho 15 ústavných. V ten deň začalo činnosť dočasné národné zhromaždenie (čs. parlament), ktoré prevzalo zákonodarnú moc v štáte. Iba niekoľko z týchto dekrétov je podnes predmetom kritiky a medzištátnych sporov.

Český historik Jan Kuklík a ústavný právnik Václav Pavlíček venovali osobitnú pozornosť dekrétu s číslom 33. Na jeho základe prišla väčšina príslušníkov nemeckej a maďarskej menšiny o štátne občianstvo Československej republiky. Všetci, ktorí sa k nej hlásili v poslednom predvojnovom sčítaní obyvateľstva v roku 1930. Úrady ho ponechali iba antifašistom, aj to nie všetkým. Kto chcel získať takéto výsadné postavenie, musel najprv dokázať, že bol aktívnym účastníkom protifašistického odboja, čo nebolo vôbec jednoduché. Na Slovensku sa všetko ešte skomplikovalo duplicitnou a prísnejšou legislatívou.

Okrem dekrétu č. 33 tu platilo nariadenie SNR, ktoré vyžadovalo preukázanie odbojovej činnosti priamo v národnom povstaní alebo dôkaz o väznení v koncentračnom tábore z politických alebo rasových dôvodov. V Čechách a na Morave stačilo vyhovieť podmienkam stanoveným dekrétom. Žiadateľ musel dokázať, že zostal verný Československej republike, nikdy sa neprevinil proti českému národu a buď sa aktívne zúčastnil boja za oslobodenie, alebo trpel pod nacistickým či fašistickým terorom.

Aj z tohto dôvodu na Slovensku poskytli občianstvo menšiemu okruhu žiadateľov ako v Česku. Zo zistení historika Štefana Šutaja získalo status antifašistu niekoľko málo percent slovenských Maďarov, ktorí úspešne prešli testom lojality. Niektoré zdroje uvádzajú tri percentá. Ale aj antifašisti medzi príslušníkmi maďarskej menšiny nemali po nadobudnutí občianstva všetky občianske práva. Napríklad právo byť zvolený za poslanca parlamentu platilo iba pre Slovanov. Predvojnový senátor (člen hornej komory Národného zhromaždenia) za KSČ Štefan Major mohol kandidovať v parlamentných voľbách koncom mája 1946 až po tom, čo si zmenil maďarskú národnosť na slovenskú.

Majora nasledovali mnohí z Maďarov, ktorí by možno mali nárok na štatút príslušníka protifašistického odboja, ale chceli sa vyhnúť zložitému a zdĺhavému dokazovaniu. Išlo o proces tzv. reslovakizácie, ktorá sa neriadila nijakým Benešovým dekrétom, ani nariadením SNR, ale iba obežníkom povereníctva vnútra. Tento dokument stanovil podmienky „prinavrátenia“ (!) slovenskej národnosti osobám, ktoré o to požiadajú.

Podľa historických výskumov si cestu reslovakizácie zvolilo do roku 1948 okolo 450-tisíc (takmer dve tretiny) osôb maďarskej národnosti. Približne 380-tisícom z nich úrady zmenili národnosť na slovenskú. Tí, ktorým ju nepriznali alebo ktorí sa odmietli „reslovakizovať“, museli čakať do roku 1950. Nový zákon o štátnom občianstve ho vtedy vrátil všetkým Maďarom a Nemcom žijúcim v Československu. Medzitým sa totiž Maďarsko a východné Nemecko (NDR) stali súčasťou sovietskeho bloku a Stalina prestali baviť trenice medzi dvoma satelitmi Moskvy. Ich komunistických lídrov primal uzavrieť zmluvu o vzájomnom priateľstve a spojenectve.

S prinavrátením občianstva sa všetkým príslušníkom maďarskej menšiny (vrátane tých slovakizovaných) umožnilo znovu sa verejne hlásiť k svojej národnosti a vyjadrovať sa v rodnej reči. Predtým to mali totiž zakázané – pod hrozbou trestného stíhania – nariadeniami č. 44 a 51 z roku 1945. Tie umožnili vytvárať lokálne akčné výbory s právomocou zakazovať používanie maďarského jazyka v obchodoch, kostoloch a na úradoch. Ale jedno z ustanovení stíhalo aj jednotlivcov, ktorí hovorili napríklad na ulici po maďarsky. Interpretovalo sa to ako provokácia alebo prejav nepriateľstva voči republike. Aj v tomto ohľade slovenská legislatíva išla ďalej ako celoštátna, konkrétne ako dekrét prezidenta č. 138

Presídľovanie Maďarov zo Slovenska v apríli 1947. Fotografia je z obce Veľká Mača v okrese Galanta, odkiaľ premiestnili do Maďarska 33 rodín.

Ako sa konfiškovalo

Strata štátneho občianstva išla ruka v ruke s konfiškáciou majetku „zradcov a nepriateľov““. Kto boli títo ľudia? Za nepriateľa sa považovali všetky osoby (až na uvedené výnimky) podľa ich etnickej príslušnosti – Nemci a Maďari. A to bez ohľadu na ich individuálne činy. Preto sa píše a hovorí o nezákonnom uplatňovaní princípu kolektívnej viny.

„Zradcov a kolaborantov“ definovali dekréty širšie. Zradcom mohol byť aj Slovák, Čech, Rusín, Poliak či iný Slovan, ak vyvíjal činnosť proti štátnej zvrchovanosti, samostatnosti a celistvosti ČSR. Prípadne ak podporoval nemeckých alebo maďarských okupantov, pôsobil v takých organizáciách, ako boli Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS) alebo Hlinkova garda, arizovali židovský majetok a pod. Konfiškácia majetku maďarských „nepriateľov a zradcov“ je opakovane najväčším jablkom sváru vo vzťahoch s našimi južnými susedmi. Je to tak pravdepodobne aj preto, že na Slovensku platila pred 80 rokmi už spomínaná duplicitná a prísnejšia legislatíva než v Česku. Uvedieme príklad.

Kým v Čechách a na Morave konfiškoval pôdu a poľnohospodársky majetok len dekrét č. 12/1945 vydaný 21. júna, naopak, na Slovensku aj nariadenie SNR č. 4/1945. Toto nariadenie prijala Národná rada už 27. februára 1945, keď sídlila v Košiciach, lebo front sa ešte len presúval cez Slovensko. Na území medzi Tatrami a Dunajom vyvlastnili medzitým „nepriateľom a zradcom“ v prospech štátu tisíce hektárov pôdy bez toho, aby čakali na pokyny z Prahy.

Navyše slovenské nariadenie bolo oveľa prísnejšie a radikálnejšie ako prezidentský dekrét č. 12. Konfiškovalo nielen pôdu, ale aj všetky budovy patriace k poľnohospodárskemu majetku, všetok mŕtvy aj živý inventár (stroje, dobytok, zásoby). Majiteľom pôdy zobrali všetko, čo potrebovali na hospodárenie a prežitie.

V Čechách bolo o niečo viac času i priestoru na posúdenie každého jedného prípadu. Na Slovensku vykonávali konfiškáciu miestne a okresné roľnícke komisie stroho a rýchlo. Medzi ich členmi boli často osoby, ktoré mali záujem na pridelení vyvlastneného majetku.

Ďalej treba poznamenať, že nariadenie č. 4 nepoznalo inštitút náhrady za zhabaný majetok. Dekrét vyslovene uvádzal, že ak bol majetok skonfiškovaný osobe, ktorej sa neskôr preukáže antifašistická minulosť alebo lojalita, tak sa jej mal vrátiť alebo sa jej mala poskytnúť náhrada. V Čechách sa proces konfiškácie opieral o správny poriadok a existovala aspoň teoretická možnosť konfiškáciu napadnúť na súde a žiadať náhradu. Ako pripomínal vlani zosnulý historik práva Jozef Beňa, na Slovensku sa konfiškovala pôda na základe rozhodnutia miestnych a okresných roľníckych komisií. Čiže politických orgánov a nie súdov. Pritom sa konfiškovala „konečne a okamžite“. Majiteľ často nedostal ani písomné rozhodnutie…

Dekrét č. 12 bol zrejme písaný s vedomím, že ČSR chce po vojne vyzerať ako právny štát. Takto o ňom usudzujú spätne niektorí českí ústavní právnici. S vrátením majetku sa však vážne nepočítalo, keďže všetkých Nemcov odsunuli z ČSR, kým Maďarov sa odsunúť nepodarilo pre odpor spojencov na Postupimskej konferencii v lete 1945. Preto nasledovala „len“ výmena obyvateľstva (slovenských Maďarov za maďarských Slovákov), ktorá obsiahla podstatne nižšie počty ľudí.

Čo je však na tom všetkom zvlášť zaujímavé, nariadenie č. 4 (novelizované v auguste 1945 nariadením SNR č. 104), nepripravili komunisti, ale predstavitelia Demokratickej strany (DS) vo vedení SNR a v zbore povereníkov. Konkrétne: „architektom“ nariadení č. 4 a 104 bol Martin Kvetko, povereník poľnohospodárstva za DS. Ako si to vysvetliť? Demokrati chceli zrejme v politickej povojnovej súťaži ukázať slovenským roľníkom, že sú rovnako „národní a revoluční“, ak nie ešte „revolučnejší““ ako komunisti.

Po vojne odchádzali do susedného štátu nielen Maďari zo Slovenska, ale aj Slováci z Maďarska. Snímka z jari 1947 je zo Serede z privítania presídlených Slovákov.

Maslo na hlavách víťazov

Keď o tom neinformovaný človek dozvedá prvýkrát, môže zvolať: tieto dekréty a nariadenia vychádzali z princípu kolektívnej viny, a preto sa mali už dávno zrušiť! Ale nie je všetko také, ako sa na prvý pohľad javí. Pokusov anulovať kontroverzné dekréty bolo v minulosti až-až a nikomu sa to nepodarilo.

V období socializmu sa ich odvážili napadať len skupinky disidentov, ale hneď po zmene politických režimov na ne zaútočila maďarská vláda Józsefa Antala a požadovala revíziu dekrétov. Václav Havel a vtedajšie čs. vedenie reagovalo šalamúnsky: odmietali revíziu, ale aj princíp kolektívnej viny a boli zmierliví v otázke morálnej reflexie i práv menšín. „Krivdy treba pomenovať a ľutovať, ale právny základ povojnového usporiadania sa otvárať nemá a nemožno vyhovieť ani majetkovým nárokom,“ vyhlásil Havel.

Predstavme si, čo by znamenalo pre štát anulovať státisíce konfiškácií a odškodňovať potomkov postihnutých. Pritom československá strana by mohla vzniesť podobné nároky voči Maďarsku a Nemecku za škody spôsobené pred vojnou a počas nej.

Podobne sa vyjadril v rozhovore pre Pravdu o niečo neskôr vtedajší veľvyslanec ČSFR v Budapešti Rudolf Chmel: „Tie dekréty nemožno meniť, oni vyhasli samy s určitým úsekom dejín. Pričom najdiskutovanejšie, ale aj najkontroverznejšie z nich konzultoval Beneš a vláda s víťazmi druhej svetovej vojny. To maslo nie je naše, je na hlave koaličných mocnosti. Skrátka, treba ich vnímať v historickom kontexte.“

Ľudia majú krátku pamäť, málokto si už dnes spomenie, ale najtvrdšie vystupoval proti Benešovým dekrétom nie Antal, ale o desať rokov neskôr Viktor Orbán. Ich zrušenie požadoval v Európskom parlamente, odvolávajúc sa na európske právo. Podmieňoval tým vstup Česka a Slovenska do EÚ. Stojí za zmienku, že nariadenia SNR v tejto súvislosti nespomenul. Dá sa predpokladať, že len preto, lebo nariadenia neboli na medzinárodnej scéne ani zďaleka také známe ako dekréty prezidenta.

Európsky parlament dal potom vypracovať posudok trom právnickým autoritám zo „starých“ členských štátov EÚ. Všetci sa zhodli v názore, že dekréty „nevytvárajú problém pre vstup do únie“, lebo „právne predpisy EÚ nemajú spätnú účinnosť“.

Mimochodom, keď v roku 1951 vstupovalo do Európskeho spoločenstva (čo bol základ budúcej EÚ) Luxembursko, dalo si podmienku, že nič nenaruší jeho povojnové opatrenia proti nepriateľom a kolaborantom. Benešove dekréty boli z rodu takýchto právnych noriem, ktoré vtedy prijímali mnohé európske štáty, napríklad Dánsko, Belgicko alebo Holandsko.

Historička práva Katarína Zavacká komentovala pred štvrťstoročím vystúpenie Orbána v Európskom parlamente týmito slovami: „Neviem si predstaviť rušenie povojnových dekrétov, veď ako možno rušiť historické dokumenty? Sú súčasťou právneho poriadku viacerých európskych štátov, hoci sa už dávno nepoužívajú.“

Akcia politickej Budapešti však vyvolala reakciu politickej Bratislavy. V septembri 2007 NR SR prijala uznesenie o nedotknuteľnosti Benešových dekrétov (navrhol to poslanec za SNS a predseda tejto strany Ján Slota). Už vtedy v rozprave zazneli požiadavky pritvrdiť a prijať zákon o trestnej zodpovednosti za spochybňovanie týchto dekrétov. O spochybňovaní radikálnejších nariadení SNR z roku 1945 nebola reč ani vtedy, ani potom.

Čoho sa chytá Magyar

Až v posledných rokoch sa začalo znovu spomínať dávno zabudnuté nariadenie SNR č. 104 v súvislosti so žiadosťami „neznámych vlastníkov“ v Maďarsku (alebo ich dedičov) o reštitúcie pozemkov zhabaných v rámci povojnových konfiškácií. Jeden takýto prípad (Bosits verzus Slovensko) sa dokonca ocitol pred Európskym súdom pre ľudské práva.

Súd síce nezrušil nariadenie, označil ho za „uzavretý fakt“, ale kritizoval Slovenský pozemkový fond (SPF), že vnáša do vlastníckych vzťahov chaos. V katastri totiž chýbali zápisy o konfiškácii týchto pozemkov do vlastníctva štátu. A SPF to urobil dodatočne.

Práve týchto prípadov sa nedávno chytil vo svojej predvolebnej kampani Péter Magyar a jeho strana Tisza pri mobilizácii maďarských voličov. Odpoveďou Bratislavy bola tentoraz už novela zákona z dielne vládnej koalície, ktorá počíta s trestnou zodpovednosťou za spochybňovanie „mierového povojnového usporiadania“. Magyar v tom vidí najmä obhajobu Benešových dekrétov a odhodlanie vlády Roberta Fica uplatňovať ich v praxi.

Keď v roku 2002 ešte žil historik a esejista Ľubomír Lipták, opýtali sme sa ho, čo si myslí o vyjadreniach politikov na túto tému. „Historikom je zle zo súčasných politických sporov o Benešove dekréty, lebo v pozadí je ľahko čitateľné úsilie o prehodnotenie povojnového usporiadania v Európe,“ reagoval Lipták.

X X X

Propad demokracie se zastavil, sílí angažovanost generace Z, tvrdí analýza

Po osmi letech úpadku se pokles demokracie zastavil a mohlo by dojít ke stabilizaci, tvrdí index demokracie za rok 2025, který každoročně sestavují analytici z The Economist Intelligence Unit. Jako pozitivum žebříček označil nárůst občanského aktivismu v některých zemích, hlavně v rámci generace Z. Upozorňuje ale, že ne vždy vede tato angažovanost ke kýžené změně.

 „Protesty vedené mladými lidmi v Keni, Nepálu a na Madagaskaru vyvolaly změny ve vládě. Jak však poznamenal Aristoteles, politická stabilita závisí na silných institucích, které ji udrží. Ačkoli politická participace je pozitivním znamením, je důležité mít na paměti, že participace bez reforem může být třaskavá,“ tvrdí ekonomka Constance Hunterová.

Dodává, že za rok 2025 se přes 85 procent z 167 zemí, které žebříček zkoumá, v demokracii buď zlepšilo, nebo zůstalo na stejné úrovni.

 Index pracuje s 60 ukazateli v pěti hlavních kategoriích. Těmi jsou míra politické volby a pluralismu, občanská práva a svobody, funkčnost vlády, politická participace a politická kultura. Na jejich základě analytici rozdělují státy do skupin úplná demokracie, demokracie s nedostatky, hybridní režim a autoritářský režim.

Za stabilizací demokracie stojí podle studie především konec devítiletého úpadku v Latinské Americe a také nárůst občanské angažovanosti mladé generace v Africe a Asii. Z analýzy vyplývá, že se rychle rostoucí a digitálně propojená mladá populace stala ústředním hybatelem politických změn, a to zejména ve zmíněných regionech.

Protesty nejen v Nepálu

Nejvýraznějším příkladem nárůstu občanské angažovanosti v řadách mladé generace, o kterém hojně referovala i česká média, je Nepál. „Vládní zákaz 26 sociálních sítí na začátku září vyvolal celostátní protesty vedené mládeží. Povstání generace Z vyplývalo také z rozhořčení nad korupcí, politickým nepotismem a digitálním potlačováním,“ uvádí analýza.

Protesty nabraly na síle poté, co bezpečnostní složky zabily nejméně 19 demonstrantů. Důsledkem tlaku protestujících rezignoval a následně uprchl ze země spolu s několika členy vlády premiér Khagda Prasád Oli. Celkový počet obětí přesáhl 70.

 Následně byl rozpuštěn parlament, vyhlásily se předčasné volby a armáda zprostředkovala vznik nové vlády, v čele prozatímní vlády stanula premiérka Sušíla Kárkíová.

Podobnými protesty si ovšem prošly i země jako Keňa, Tanzánie nebo Madagaskar. Tam týdny trvající demonstrace, které organizovalo hnutí s názvem „Gen Z Madagascar“, vyústily v říjnu 2025 až do vojenského převratu s podporou obyvatelstva. Prezident Andry Rajoelina byl svržen a moci se ujala vojenská přechodná vláda.

Roli generace Z v Nepálu potvrzuje i analýza z institutu IISS (International Institute for Strategic Studies). Volby vyvolané svrhnutím vlády ukončily dekády rotace moci mezi třemi tradičními stranami, což studie IISS interpretuje jako přímý důsledek hnutí generace Z.

 Změna k lepšímu?

Podle indexu to ovšem v zemi paradoxně vedlo k prudkému úpadku v oblastech fungování státu. Nejspíš za to může i fakt, že současný nepálský kabinet je velmi mladý. Premiérovi Balendru Šáhovi je pouhých 36 let a v politice nemá tolik zkušeností.

S obtížností změny souhlasí i politolog Jaroslav Bílek z Fakulty Sociálních věd Univerzity Karlovy. „Kámen úrazu většinou leží v tom, že je daleko těžší vládnout a dělat tu každodenní politiku, změny a kompromisy, než se spojit proti někomu,“ říká.

 Častým problémem je podle něj i to, že autoritářský režim nahradí jiná, nedemokratická forma vlády.

Bílek upozorňuje, že uspět ve volbách je jen první krok. „Dělat strukturální změny vyžaduje dobrou schopnost vládnutí a politického vyjednávání. Výzkumy o plnění politických slibů dlouhodobě ukazují, že je pro politiky daleko lehčí zachovávat status quo než plnit sliby o zásadních reformách a změnách,“ vysvětluje.

Úspěch ve volbách díky mladým

Bouření generace Z může podle Bílka vést ke změnám i v dalších zemích. „S frustrací mladých nemá zkušenost jen Nepál nebo Madagaskar,“ tvrdí a dodává, že ne vždy podobné situace musí skončit protesty a násilnostmi.

Za příklad uvádí Argentinu a Salvador, ve kterých se povedlo kandidátům na prezidenta cílit na mladší generaci a díky tomu uspět ve volbách. „V obou zemích to byla právě nejmladší voličská generace, která se dlouhodobě cítila politicky zanedbávaná a přehlížená,“ popisuje.

 Světový index demokracie na událostech z Nepálu a dalších zemí demonstruje fenomén strukturálního nesouladu, kdy sice skokově roste občanská angažovanost a politická participace, ale zároveň v těchto zemích klesá odpovědnost institucí a občanské svobody zůstávají na velmi nízké úrovni.

Problém tohoto indexu ovšem vidí Bílek v netransparentnosti autorů. „Nikdy podrobně nevysvětlili, jak vlastně chápou demokracii a proč zvolili právě 60 kritérií, která používají,“ míní.

Upozorňuje, že podle výsledku jiného zkoumání, a to sice databáze V-Dem, demokracie ve světě stále ustupuje. V-Dem databázi sestavuje Univerzita v Göteborgu ve Švédsku a je považována organizací UNESCO za nejobsáhlejší hodnocení demokracie na světě.

 Index světové demokracie upozornil mimo jiné také na úpadek demokracie ve Spojených státech po nástupu administrativy Donalda Trumpa. Autoři žebříčku píší o propadu ve transparentnosti a efektivity státní správy. Připomínají i potlačení osobních svobod nasazením agentů ICE ke kontrole migrantů nebo výhrůžky médiím. Podle žebříčku, který zveřejnil deník The Economist , patří Česko do kategorie úplné demokracie.

X XX

 Vystavuje v Louvre aj v New Yorku, konečne aj u nás. Tomáš Gabzdil Libertíny je dirigentom včie

V New Yorku a Paríži mu tlieskajú, Slovensko ho spoznáva po rokoch. Náš umelec je dôkazom, že slovenská kultúra má svetové parametre, ak sa spojí s inováciou a hlbokým rešpektom k ekológii.

Tomáš Gabzdil Libertíny patrí k najúspešnejším slovenským umelcom v zahraničí, hoci doma je jeho meno známe skôr v úzkom okruhu odborníkov.

Už dve desaťročia žije v Rotterdame a jeho diela sú súčasťou stálych zbierok MoMA v New Yorku či parížskeho Louvru. Vyvinul unikátnu metódu spolupráce so včelami – on navrhne štruktúru, ony ju dotvoria včelím voskom.

Aktuálne vystavuje v Edison Filmhub Gallery v Bratislave. Výstava Krajina včiel predstavuje jeho najikonickejšie diela vytvorené z včelieho vosku v jedinečnej spolupráci so včelami medonosnými. Ide o diela, ktoré spájajú svet umenia a dejín so svetom prírody. Vystavené sú jeho preslávené „včelie“ plastiky, medzi nimi aj legendárna egyptská kráľovná Nefertiti, ktorej prototyp sa vytváral vo Včelom kRaji v Liešnici neďaleko Kokavy nad Rimavicou. Súčasťou výstavy je aj séria fotografií, videí, grafík a experimentálnych sôch.

Na vernisáži ste hovorili o tom, že sa nerád nazývate umelcom. Ako je to teda s týmto pomenovaním?

Je to presne naopak. Tým, že už viac ako 20 rokov pôsobím v zahraničí, sa oficiálne nazývam „artist“. Lenže z angličtiny sa „artist“ do slovenčiny prekladá ako umelec, zatiaľ čo u nás sa častejšie používa výraz výtvarník. To nie je niečo, čo by som tradične používal.

Trochu sme sa na tom zasmiali, lebo ma mamka minule upozornila: „Prosím ťa, Tomáško, nepoužívaj termín umelec, lebo na Slovensku to znie veľmi snobsky. Začni používať niečo ako profesionál venujúci sa výtvarnému umeniu a podobne.“ Smiali sme sa na tom, že v zahraničí je pre mňa prirodzené nazývať sa umelcom, pretože tam sme všetci „artists“ – či sme speváci, herci, spisovatelia alebo dirigenti. Každý je vo svojom fachu umelec. V slovenčine však slová umelec a výtvarník majú trošku inú konotáciu.

Ako ste to vnímali, keď ste prišli na Slovensko? Predstavovali ste sa teda ako umelec?

Áno, a až teraz mi vlastne došlo, prečo sa niektorí ľudia tak potmehúdsky pousmiali alebo nadvihli obočie. Nerozumel som tomu, až kým mi nedošlo, že slovo umelec má na Slovensku možno iný význam než v zahraničí.

Nie je zvláštne, že keď sa po 20 rokoch vrátite s výstavou na Slovensko, slovo umelec, ktoré je vonku úplne bežné, má zrazu taký iný význam?

Môže to byť dané historicky. Na umelca sa u nás vždy pozeralo ako na niekoho, kto je proti systému, alebo na niekoho, kto žije bohémskym spôsobom života a je v podstate rebelom. Možno práve to prischlo k slovu umelec.

Naproti tomu výtvarník v sebe nesie viac pokory a remeselnosti. Je to špecifickejšie – človek niečo vytvára, venuje sa hodnotám, zatiaľ čo umelec môže tak trochu lietať v oblakoch. Nikdy som nad tým takto nepremýšľal, ale zrazu som bol konfrontovaný s tým, že je v tom malý rozdiel.

X X X

POLITICI  NĚMECKA  SE  BOJÍ  KONKURENCE?

SCHOPNĚJŠÍCH? 

AfD je problematická, prohlásil Farage. Nechápe její postoj k Putinovi

BOJÍ  SE  I  JINÉ  STRANY  EVROPY?

Vůdce britské nacionalistické strany Reform UK Nigel Farage se kriticky vyjádřil na adresu německé proruské strany Alternativa pro Německo (AfD). Vadí mu její vstřícný postoj k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a dalším diktátorům. Zpochybnil též její hospodářskou politiku. Zároveň ale uvedl, že s AfD jeho strana sdílí úctu k vlastní kultuře.

Vůdce britské nacionalistické strany Reform UK Nigel Farage se kriticky vyjádřil na adresu německé proruské strany Alternativa pro Německo (AfD). Vadí mu její vstřícný postoj k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a dalším diktátorům. Zpochybnil též její hospodářskou politiku. Zároveň ale uvedl, že s AfD jeho strana sdílí úctu k vlastní kultuře.

„Ty věci kolem Putina… je pro mě těžké je pochopit,“ řekl Farage v podcastu ML Meets, když byl dotázán na postoj AfD k Číně, Rusku a Íránu. „Tenhle vztah k některým diktátorům považuji za velmi, velmi problematický.“

Farage byl jednou z vůdčích postav brexitu, který vyvedl Británii z EU. Uvedl, že příliš nerozumí euroskeptické politice AfD. „Chtějí zůstat s eurem? Chtějí zpátky německou marku? To vše mi přijde poněkud nejasné,“ řekl.

Na otázku deníku Die Welt, čím se Reform UK liší od AfD, Farage odvětil, že především v „zahraniční politice a postoji k autoritářským režimům“ a právě do jisté míry i v hospodářské politice.

„Ale emocionální jádro, potřeba kulturní stability, to je naprosto pochopitelné,“ doplnil, kde se jeho strana s AfD shoduje. Obě se prezentují jako vlastenecké, konzervativní a protimigrační.

„Zastávají totiž kulturní postoj, který říká: ‚Jsme Němci. Nestydíme se za to. Nechceme, aby tuto kulturu radikálně změnili ti, kteří sem přicházejí a chtějí nám vnutit svou kulturu‘,“ vysvětlil lídr Reform UK, co se mu na AfD líbí.

„To je ta emocionální stránka, kterou plně chápu a která byla v Německu démonizována, stejně jako v této zemi. Přesto je to ve skutečnosti naprosto úctyhodný a slušný postoj,“ dodal.

 Farage označuje AfD v zásadě za „směsici“. S některými jejími členy se podle něj „dá spolupracovat, jiné považuje za „problematické“.

AfD se dlouhodobě vyznačuje skepsí k Ukrajině a příznivým pohledem na Rusko. Kritizuje sankce a požaduje obnovení proudění ruského plynu a ropy do Německa. Někteří její členové navštívili i Moskvu, od čehož se nicméně distancovala i spolupředsedkyně strany Alice Weidelová.

Druhý šéf AfD Tino Chrupalla naopak vzbudil pozornost, když prohlásil, že ruský prezident Vladimir Putin mu nic neudělal a Rusko není pro Německo momentálně nebezpečím, „na rozdíl od Polska“.

X X X

 Proč to nezvýšit i na těch 50 procent, říká ministr Juchelka o postupném zvyšování minimální mzdy

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) se nebrání tomu, aby minimální mzda postupně vzrostla až na 50 procent průměrné mzdy. Řekl to v Nedělní debatě České televize. V letošním roce je minimální mzda 22 400 korun, tedy zhruba 43,4 procenta průměrné mzdy. Podíl by měl postupně růst o 1,2 procentního bodu ročně na 47 procent v roce 2029, kdy by se měl růst podle současných pravidel zastavit.

Na postupném zvýšení minimální mzdy na 47 procent průměrné mzdy se dohodla předchozí vláda Petra Fialy (ODS) se sociálními partnery. Juchelka připomněl, že velká část zemí Evropské unie ji má nastavenou na 50 procent. Podle něj by proto bylo vhodné, aby se růst podílu minimální mzdy v roce 2029 nezastavil. „Já říkám, proč to nezvýšit pak i na těch 50 procent,“ uvedl.

Minimální mzdu pobírá podle Juchelky zhruba 170 tisíc zaměstnanců. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula ale v debatě zdůraznil, že by měla být brána jen jako orientační hranice a že by zaměstnanci měli ve skutečnosti brát víc. „Kdo pracuje, by měl mít mzdu důstojnou,“ řekl. S minimální mzdou po zdanění a odvodech podle Středuly nelze vyžít.

 Středula také apeloval, aby rostly mzdy v soukromém sektoru. Česko je podle něj špičkovou zemí v řadě průmyslových odvětví, trpí ale tím, že řada výrobků jsou dodávky pro firmy z jiných zemí. S tím souhlasil i prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček.

„Jsme v subdodavatelských řetězcích, bohužel takhle to je. Z toho bychom se potřebovali dostat, být výrobci finálních produktů,“ řekl.

Středula se Zajíčkem se shodli, že pro posunutí Česka k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, a tím i k vyšším mzdám je třeba rekvalifikovat zaměstnance. „Zaměstnavatelé a odbory potřebují získat větší vliv na to, jak se podporují rekvalifikace,“ řekl Zajíček s tím, že tyto organizace mají dobrý přehled o perspektivních oborech. Podle Juchelky ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje s úřady práce na tom, aby byla role zaměstnavatelů a odborů při rekvalifikacích větší.

X X X

   Slovenské firmy menia prístup k cloudu. Až 9 z 10 trvá na uložení dát výlučne v rámci Európskej únie

Slovenské firmy chcú mať dáta pod európskym zámkom a väčšina je ochotná si za to priplatiť. Z technickej témy sa stáva strategická priorita vedení firiem.

Pre deväť z desiatich slovenských firiem je dôležité, aby ich dáta boli uložené striktne len v rámci Európskej únie (EÚ). Časť z nich je pripravená si za túto istotu aj priplatiť. Podobne sa k tejto téme stavajú aj české firmy. Vyplýva to z marcového prieskumu technologickej spoločnosti SAP medzi manažérmi a vlastníkmi podnikov na Slovensku a v Českej republike.

• Väčšina slovenských firiem chce dáta uložené v EÚ.
• Mnohé firmy sú pripravené si za to priplatiť.
• Cloudovú suverenitu zvažuje väčšina slovenských aj českých manažérov.
• Slovenské firmy kladú dôraz na ochranu prevádzkových dát.

Z kedysi čisto technickej otázky, kde presne sú umiestnené cloudové dátové centrá, je v súčasnosti podľa spoločnosti strategická téma pre najvyššie vedenie firiem. Rastúci dôraz na reguláciu, turbulentné geopolitické prostredie aj rýchly rozvoj umelej inteligencie totiž menia spôsob, akým podniky o svojich neraz citlivých informáciách uvažujú.

„V ktorej krajine sú dáta fyzicky uložené? Kto k nim môže mať prístup? A aké legislatívne prostredie sa na ne vzťahuje? To sú otázky, ktoré sa za posledný rok pýta čoraz viac slovenských manažérov,“ zhodnotil generálny riaditeľ SAP Slovensko Martin Ferenec. Pre 87 % z nich je pritom podľa prieskumu dôležité, aby ich dáta v rámci cloudových služieb boli uložené len v rámci EÚ. Je to viac ako v ČR, kde dátovú suverenitu uprednostňuje 74 % oslovených manažérov a vlastníkov firiem.

Suverenita je dôležitá

V obidvoch krajinách približne dve tretiny respondentov tvrdia, že cloudovú suverenitu budú zvažovať pri voľbe poskytovateľa cloudových služieb v budúcnosti. Za skutočne dôležité kritérium označilo schopnosť poskytnúť suverénny cloud 30 % slovenských a 31 % českých manažérov.

„Ak niečomu prikladáme význam, sme zvyčajne ochotní si za to priplatiť. A výsledky nášho prieskumu to potvrdzujú. Viac ako polovica slovenských manažérov by siahla po suverénnom cloude aj v prípade, ak by bol drahší,“ priblížil Ferenec. Na Slovensku by vyššia cena uloženia všetkých dát v jurisdikcii EÚ nebola problémom pre 17 % respondentov, v Česku pre 15 %. Vo väčšej miere však slovenskí a českí manažéri preferujú model, v ktorom by v suverénnom cloude mali len určité kategórie dát a za to by boli ochotní aj priplatiť. Na Slovensku s tým počíta 38 % a v ČR 36 % oslovených.

Rozdiely medzi krajinami sú v tom, ktoré údaje by spoločnosti chceli ukladať v európskych dátových centrách a pri ktorých im na lokalite až tak nezáleží. Na Slovensku firmy najviac zdôrazňujú ochranu prevádzkových informácií (31 %), ktoré môžu obsahovať kľúčové údaje o fungovaní spoločnosti, logistike či interných procesoch. Nasledujú finančné dáta (29 %) a po nich informácie o produktoch či výskume a vývoji (25 %). V Českej republike je poradie podľa prieskumu odlišné. Tamojšie firmy dávajú na prvé miesto finančné dáta (40 %), až po nich prevádzkové dáta a údaje z dodávateľských reťazcov (34 %). Nasledujú dáta z IT systémov, prípadne o zabezpečení IT (26 %).

X X X

Voľby zo zahraničia rozdeľujú politikov, SNS tlačí na jednotný termín a online hlasovanie

Andrej Danko trvá na tom, že aj Slováci zo zahraničia musia voliť v ten istý deň ako doma. Opozícia hovorí o strašení voličov a obmedzovaní volebného práva.

Podpredseda Národnej rady (NR) SR a líder SNS Andrej Danko je naďalej presvedčený, že voľby zo zahraničia by mali byť v rovnaký deň, ako sa konajú v krajine. Uviedol to v nedeľnej diskusnej relácii STVR O 5 minút 12. Podľa podpredsedu parlamentu Martina Dubéciho (PS) sa koalícia snaží zmeniť pravidlá len preto, lebo sa bojí slovenských voličov zo zahraničia.

• Danko presadzuje voľby zo zahraničia v rovnaký deň.
• Dubéci kritizuje koalíciu za obmedzovanie volieb zo zahraničia.
• Kauza s dotáciami podľa Dubéciho PS nepoškodí.
• Danko obhajuje zákon proti potravinám s hmyzom.
• Dubéci kritizuje slabú konsolidáciu a využívanie eurofondov.

„Problém je, že sa nevolí v jeden deň. Je to právny problém, keď je kampaň, musí sa voliť v jeden deň,“ skonštatoval Danko. Pripustil síce, že sú krajiny, kde sa v jeden deň nevolí, zároveň však zdôraznil, že sú aj také, kde sa v jeden deň volí. Slovensko podľa neho bude štátom, kde sa bude voliť v jeden deň. Poznamenal, že by sa to v budúcnosti mohlo vyriešiť online hlasovaním.

Podľa Dubéciho sa vládna koalícia snaží urobiť zmeny vo volebnom systéme len preto, lebo sa bojí voličov zo zahraničia. Hovorí o obmedzovaní práva voliť. Dôvod na zmenu nevidí, keďže za desiatky rokov nikto túto procedúru nenapadol, pričom poukázal na to, že o voľby zo zahraničia bol vždy záujem. „Prečo sa nevieme dohodnúť, že do volebného systému sa nepichá?“ pýta sa Dubéci. Nevylučuje ani ďalšie možné zásahy zo strany koalície.

Kauza neuškodí

Dubéci si zároveň nemyslí, že by kauza s dotáciami okolo štatutárky občianskeho združenia (OZ) Projekt Fórum Marty Šimečkovej mala hnutiu PS, ktorého lídrom je Michal Šimečka, uškodiť a že by mu klesli preferencie. „Verím, že nie. Voliči chápu, že to nie je kauza, ktorá sa týka PS,“ podotkol Dubéci. Danko v tejto súvislosti poznamenal, že sa nevyjadruje k veciam, ktoré súvisia s rodinnými príslušníkmi, podľa neho si to však zažije každý politik. „Ak ste tak vysoko, prevetrajú vám všetko,“ povedal Danko.

Na margo odchodu Richarda Sulíka a Jany Bittó Cigánikovej zo SaS a ich možnej politickej budúcnosti líder národniarov poznamenal, že by sa rád rozprával o dôležitejších veciach ako o pletkách. Témou by podľa neho malo byť fungovanie štátu. Sulíka nepovažuje za politického súpera. Dubéci v tejto súvislosti vyjadril obavy, že vznikne ďalšia strana

Šéf SNS deklaroval, že urobí všetko za zachovanie slovensko-maďarských vzťahov, nedovolí však, aby niekto urážal Slovensko. Očakáva, že vzájomné vzťahy krajín sa môžu zhoršiť. Dubéci súhlasí s tým, že nie je prejavom dobrých susedských vzťahov, ak sa o SR hovorí ako o „Felvidéku“. Ak by SNS predložila návrh do parlamentu, ktorý by pomohol vzťahom a upokojeniu situácie, podľa vlastných slov si ho rád prečíta a zamyslí sa nad ním.

Kritizuje konsolidáciu

Na margo stavu verejných financií Dubéci podotkol, že to, čo sa deje tri roky na Slovensku, sa konsolidáciou nazvať nedá. Kritizuje, že sa nebavia o prorastových opatreniach, ak by bol problém s eurofondami, krajina sa môže podľa neho dostať časom do recesie. Danka tiež mrzí, že sa neriešia problémy ľudí. Hovorí, že niektoré veci sú v koalícii dohodnuté, baviť sa je potrebné aj o ďalších veciach. Financie v štáte sú, len sa podľa neho nie dobre využívajú. Zákon z dielne SNS o prísnych pravidlách pre predaj potravín obsahujúcich zložky z hmyzu obhajuje. Takéto produkty môžu podľa neho prísť na slovenský trh kedykoľvek a „nechcú riskovať“. Eurofondy sa podľa neho stávajú nástrojom na vydieranie niektorých politikov.

Danko je tiež pri niektorých vyjadreniach premiéra Roberta Fica (Smer-SD) presvedčený, že je pod tlakom. Spomenul niektoré situácie, ktoré keby nastali, predseda vlády by stratil jeho dôveru, vládu však nebude rozbíjať. Netají sa tým, že v parlamentných voľbách chce získať silný mandát.

X X X

Európa v pasci: Ako sme sa vlastnou vinou stali technologickým vazalom Ameriky?

Ursula von der Leyenová a Maroš Šefčovič.Zdroj: Reuters/Aktuality.sk

Sme svetovou veľmocou v písaní zákonov, ale technologickým trpaslíkom, ktorý prosí o prístup k inováciám. Kým Brusel ladí paragrafy, Amerika potichu ovládla naše telefóny, peňaženky aj energetiku. V našej pravidelnej rubrike – týždeň vo svetovej ekonomike rozoberáme, ako sa Európa vlastnou byrokraciou vmanévrovala do pozície moderného vazala, a prečo je dnes naša suverenita skôr ilúziou na papieri než realitou.

Kedysi to začalo nevinne – džínsami, hollywoodskymi trhákmi a Big Macmi. Keď tieto symboly amerického životného štýlu minulého storočia prekročili Atlantik, skeptici varovali pred kultúrnou nadvládou. Dnes sa však tento strach pretransformoval do niečoho oveľa hmatateľnejšieho: paniky z komerčnej závislosti.

A ruku na srdce, táto obava je opodstatnená. Ako totiž uvádza týždenník The Economist, kľúčové piliere modernej európskej ekonomiky totiž potichu ovládli americké firmy:

Digitálny život: Od Dublinu po Dubrovník bežia naše telefóny na systémoch od Apple a Google.

Dáta: Európske dáta sú uložené v cloudoch zo Silicon Valley a americké modely umelej inteligencie sa čoraz hlbšie zakoreňujú v našich firmách.

Platby: Ak chce Európan zaplatiť inému Európanovi, často k tomu potrebuje amerického prostredníka – Visu alebo Mastercard.

Energia: Dokonca aj svetlá v našich domácnostiach čoraz častejšie svietia vďaka americkému skvapalnenému plynu, ktorý nahradil našu niekdajšiu (a nešťastnú) závislosť od Ruska.

Keď sa technológie stanú zbraňou

Toto „hospodárske vazalstvo“ nie je len o pohodlí, ale o čistej politike. V ére, kde sa ekonomické väzby dajú zneužiť ako zbraň – čo jasne ukazuje napríklad Donald Trump a jeho hnutie MAGA – visí vo vzduchu mrazivá otázka: Čo ak nás niekto jednoducho „vypne“?

Predstavte si situáciu, že by americký prezident chcel dotlačiť Európu k nevýhodnej dohode. Mohol by pohroziť odstrihnutím európskych obchodov od platobných terminálov alebo hromadným zablokovaním iPhonov? Mohlo by jedno urazené gesto nemeckého kancelára viesť k tomu, že nemecké firmy stratia prístup k najmodernejšej AI, čo by ich okamžite odstavilo na vedľajšiu koľaj? Možnosti sú, nanešťastie, nekonečné.

Krutá pravda: Môžeme si za to sami

Politici v Paríži či Berlíne si neradi priznávajú, že táto závislosť je do veľkej miery vlastným gólom Európy. Desiatky rokov prehnanej regulácie vytvorili prostredie, v ktorom domáce firmy nedokážu konkurovať dravcom z USA.

Logika Bruselu bola ušľachtilá: chrániť súkromie, plniť zelené ciele a brániť bankovým krízam. To všetko má však svoju cenovku. Kým sme v Európe budovali hradby z paragrafov, Američania budovali technológie. Výsledok? Čo sme si nevedeli vyrobiť sami kvôli byrokratickej džungli, to sme si s radosťou doviezli zvonku.

Kde nás topánka tlačí najviac?

Technológie: S výnimkou holandského ASML (ktorý je svetovým hráčom vo výrobe čipov) Európa v AI, vesmírnom výskume či superpočítačoch prakticky neexistuje.

X XX

Fico zablahoželal hokejistom a načrtol svoj program: Ideme hľadať aj spoločný postup do volieb

Predseda vlády SR Robert Fico (Smer) chce utorok a stredu využiť na hľadanie dohôd o prorastových opatreniach. Prvé legislatívne návrhy by sa mali objaviť na májovo-júnovej schôdzi parlamentu. Uviedol to vo videu na sociálnej sieti.

„V podstate pôjde o opatrenia bez vplyvu na štátny rozpočet a opatrenia, kde rátame s výdavkami,“ poznamenal. Čiastkové návrhy však Fico predstavovať nechce, pokiaľ na nich nebude dohodnutá vládna koalícia.

Koalícia tiež podľa Fica pracuje aj na možnostiach spoločného postupu v komunálnych voľbách. „Kde to bude vhodné a možné, privítal by som v týchto voľbách blok strán s príbuznými pohľadmi na miestne a regionálne výzvy a vhodného kandidáta,“ povedal premiér. Myslí si, že v jesenných voľbách budú dominovať nezávislí kandidáti a silné osobnosti.

Premiér zároveň avizoval, že Slovensko sa nezúčastní ani na ďalších avizovaných pôžičkách pre Ukrajinu. Poukázal na to, že SR je susedom Ukrajiny, a to jej prikazuje viesť dialóg a hľadať riešenia, ktoré nepoškodia slovensko-ukrajinské vzťahy. Formát spoločných rokovaní vlád je tak podľa neho dobrým nástrojom na podporu vzájomne výhodných projektov.

„Vzťahy medzi mnou a ukrajinským prezidentom poznačujú diametrálne odlišné názory na viaceré témy, ako je vojna na Ukrajine, zastavený tranzit plynu či vojenské pôžičky. Je notoricky známe na celom svete, že som ako predseda vlády odmietol podporiť ostatnú 90-miliardovú vojnovú pôžičku Ukrajine a urobil som aj právne kroky, aby sa Slovensko na tejto pôžičke nezúčastnilo,“ povedal Fico. Pripomenul, že tranzit ropy a plynu cez Ukrajinu do strednej Európy s využitím slovenskej prepravnej siete patrí medzi národné záujmy SR.

Zároveň tvrdí, že členstvom Ukrajiny v EÚ sa koalícia nikdy nezaoberala. Rešpektuje preto, že v koalícii môže k tejto téme existovať aj odmietavý postoj. „Sledujúc atmosféru v EÚ môžem konštatovať, že najviac budú proti členstvu Ukrajiny v EÚ tie štáty, ktoré sú najväčšími podporovateľmi Ukrajiny vo vojne proti Rusku. Je to krutý paradox, s ktorým Ukrajina musí rátať,“ uviedol premiér. Ak Ukrajina po skončení vojny nebude mať perspektívu stabilného a demokratického rozvoja, žoldnieri z Ukrajiny môžu podľa neho hľadať východisko v organizovanom zločine a jeho presahu do EÚ.

Rozširovanie Únie musí podľa predsedu vlády pokračovať. V získaní členstva podporuje Srbsko, Čiernu Horu či Albánsko. Podporu krajinám chce vyjadriť aj na pondelkovom (4. 5.) samite v Arménsku.

Fico taktiež zablahoželal slovenským hokejistom, ktorí získali na majstrovstvách sveta do 18 rokov striebro. Priblížil, že pred niekoľkými týždňami sa stretol so šéfom Slovenského zväzu ľadového hokeja Miroslavom Šatanom. „Potvrdil som mu, že napriek ťažkej konsolidácii vláda nájde tento rok zdroje na ďalšie dve krajské hokejové akadémie typu trenčianskej, ktorú naša vláda už finančne podporila,“ doplnil.

X X X

 Zelenskyj v Arménsku otvára dôležité rokovania so stredoeurópskymi lídrami. Babiša už prijal, nasledovať má Fico

Český premiér Andrej Babiš sa v nedeľu (3. 5.) v Jerevane stretol s ukrajinským prezidentom Volodymyrom Zelenským. Je to prvýkrát, čo sa lídri zišli od Babišovho decembrového opätovného nástupu do čela českej vlády.

Babiš pred odletom do Arménska odmietol komentovať témy rozhovoru s tým, že sa k schôdzke vyjadrí až po nej. S hlavou ukrajinského štátu sa naposledy stretol v roku 2019 v Kyjeve.

Ďalšie rokovanie môže nasledovať v Gdansku

Český premiér pred odletom do Jerevanu uviedol, že by sa znovu mohol s prezidentom krajiny, ktorá čelí ruskej invázii, stretnúť koncom júna v poľskom Gdansku na konferencii k rekonštrukcii Ukrajiny. Tá sa uskutoční 25. a 26. júna.

Bilaterálne rokovanie štátnikov sa koná deň pred samitom Európskeho politického spoločenstva (EPC), ktorého sa obaja zúčastnia. Babiš počas samitu plánuje rokovať taktiež s ďalšími európskymi lídrami vrátane britského premiéra Keira Starmera, srbského predsedu vlády Djura Macuta alebo moldavskej prezidentky Maiy Sanduovej.

Samit EPC sa má zaoberať energetickou a hospodárskou bezpečnosťou, aktuálnou geopolitickou situáciou a posilňovaním stability v Európe.

Do Jerevanu pricestuje aj premiér Fico

Predseda vlády SR Robert Fico taktiež odcestuje v pondelok v skorých ranných hodinách do arménskeho Jerevanu, kde sa zúčastní na zasadnutí EPC. Počas samitu sa stretne so Zelenským.

„Lídri z celého európskeho kontinentu sa v Arménsku stretnú v poradí už na ôsmom summite EPC, ktorého témou je Budovanie budúcnosti – Jednota a stabilita v Európe,“ priblížil Úrad vlády.

Cieľom EPC je podľa tlačového odboru vytvárať priestor na politický dialóg a spoluprácu na európskom kontinente. Prvý summit sa uskutočnil v roku 2022 v Prahe za účasti 44 európskych krajín, siedme stretnutie sa konalo v októbri 2025 v Dánsku.

Fico sa zúčastní aj rokovania s Vladimirom Putinom:

X XX

Generálny prokurátor Maroš Žilinka je hospitalizovaný.

Pre TASR to potvrdil zdroj z prostredia prokuratúry. Na prípad upozornil Plus 7 dní s tým, že dôvodom má byť podozrenie na infarkt.

„V zdravotníckom zariadení mal už podstúpiť aj operačný zákrok. V akom stave sa aktuálne nachádza, nie je zatiaľ známe,“ uviedol zdroj.

Na sociálnych sieťach pomerne aktívny Žilinka sa naposledy verejne ozval vo štvrtok 29. apríla. Uviedol, že právoplatné odsúdenie Juraja Cintulu pre obzvlášť závažný zločin teroristického útoku spočívajúci vo vražednom útoku na predsedu vlády Roberta Fica (Smer) považuje za zásadné z právneho hľadiska, ako aj z hľadiska spravodlivosti a celej spoločnosti.

„Oceňujem profesionálny, zdržanlivý a presvedčivý prístup prokurátorky Generálnej prokuratúry SR pri výkone pôsobnosti prokurátora v takej spoločensky citlivej a právne náročnej trestnej veci,“ doplnil Žilinka na facebooku.

Najvyšší súd potvrdil strelcovi Cintulovi 21-ročný trest väzenia za atentát na Fica. Vinný je zo spáchania teroristického útoku. Stredajší rozsudok odvolacieho súdu, ktorý mierne korigoval právnu kvalifikáciu uloženú prvostupňovým súdom, je právoplatný.

Deň predtým rovnako cez sociálnu sieť vyzval celú spoločnosť na zastavenie stále narastajúcich vyhrážok, urážok a útokov voči verejne činným osobám.

Tiež na zastavenie neúcty a hrubosti vo verejnom priestore. Informoval o tom na sociálnej sieti.

„Rešpekt, slušnosť a zákonnosť musia zostať základom diskusie a prejavu názorov,“ zdôraznil Žilinka.

Konkrétne udalosti alebo mená nespomenul, ale zrejme narážal na poslanca Jána Ferenčáka (nezaradený, predtým Hlas), ktorého v Kežmarku minulý víkend napadli.

 X XX

Pár dní po invázii sa stal zázrak: Seniorka blízka Putinovi prišla k majetku, o akom sa bežným Rusom ani nesnívá.

Investigatívny server Važnyja Istorii odhalil pozadie mimoriadne výnosných finančných operácií, v ktorých figurujú matky najbližších spolupracovníkov Vladimíra Putina. Ukazuje sa, že príslovie „peniaze robia peniaze a jablko nepadá ďaleko od stromu“ platí v ruskej mocenskej elite doslova.

Vedúci kancelárie Vladimira Putina Anton Vajno pred zasadnutím Štátnej rady o vzdelávaní odborníkov pre ruskú ekonomiku v Moskve v Rusku vo štvrtok 25. decembra 2025.

Ak je totiž niekto vrcholovým funkcionárom, úspech sa často prenáša aj na jeho rodinných príslušníkov, čoho dôkazom sú miliónové príjmy z úrokov, ktoré matkám vplyvných politikov vypláca zbrojársky priemysel, všimol si český Blesk.

Pol miliardy rubľov len tak

Hlavnou postavou odhalenia je 74-ročná dôchodkyňa Taťjana Ježevská, matka šéfa prezidentskej administratívy Antona Vajna. Tá v roku 2023 získala od ruskej zbrojárskej skupiny Sfera viac ako pol miliardy rubľov. Ježevská pritom pôžičku zbrojárom v pôvodnom objeme 450 miliónov rubľov sama neposkytla; táto pohľadávka na ňu bola postúpená v marci 2022, teda len niekoľko dní po vypuknutí ruskej invázie na Ukrajinu. Vzhľadom na funkciu jej syna, ktorý vedie kanceláriu Vladimíra Putina a o plánoch na „špeciálnu vojenskú operáciu“ musel mať informácie, si tak Ježevská za krátky čas zarobila 75 miliónov rubľov bez výraznejšieho úsilia. Dcéra estónskeho komunistu a vdova po vplyvných funkcionároch z čias ZSSR tak zinkasovala sumu, ktorá v prepočte predstavuje takmer 850-tisíc eur

V rovnako lukratívnej pozícii sa ocitla aj 89-ročná Tamara Manturovová, matka prvého podpredsedu vlády Denisa Manturova. Aj ona profitovala z pôžičiek skupine Sfera, pričom za štyri roky jej bola vyplatená suma 3,28 miliardy rubľov. Obe seniorky pritom nie sú len náhodnými prijímateľkami platieb, ale v minulosti spoločne vlastnili spoločnosť Komplex-strojmaterialy-Ovražki, prepojenú na veľkú sieť čerpacích staníc Trassa. Stopy týchto finančných tokov vedú cez cyperskú firmu Seriatica Consultants až do karibských daňových rajov, odkiaľ mohli obe ženy zbrojárske pohľadávky pôvodne získať.

Komplikované schémy na zakrytie? Zbytočné

Pochybnosti o realite týchto obchodov vyjadril pre server Važnyja Istorii anonymný podnikateľ, podľa ktorého môže ísť o fiktívne transakcie slúžiace na legálny prevod peňazí lojálnym osobám. „Trúfam si predpokladať, že veľké pôžičky mohli úplne alebo čiastočne existovať iba na papieri,“ uviedol zdroj s tým, že v súčasnom Rusku už nie sú potrebné komplikované investičné schémy na zakrytie ziskov.

Podľa neho dnes neexistuje nikto, kto by oficiálne kontroloval, či matky vysokopostavených štátnych úradníkov niekomu skutočne požičali peniaze a v akej výške, čo umožňuje bezproblémové vykazovanie vysokých výnosov.

x XX

  SVÁTEK  HASIČŮ

 Čtvrtého května slaví hasiči svátek svého patrona, svatého Floriána. Tento den není jen připomínkou historie a tradic, ale také oslavou pokroku techniky, která v českých a moravských městech pomáhá chránit životy a majetek již po staletí. Podívejte se na velkou fotogalerii.

Historie hasičské techniky u nás reflektuje průmyslový vzestup českých zemí. První dobrovolné sbory v 19. století spoléhaly na koňské potahové stříkačky, které byly mistrovskými díly tehdejších kovářů a strojařů. S nástupem motorizace se symbolem československého hasičstva staly legendární vozy značky Praga RN (Erena) či později Tatra 805, zvaná Kačena.

Skutečnou revoluci přinesla 60. a 70. léta s nástupem ikonických automobilů Tatra 148 a později Tatra 815. Díky unikátnímu podvozku a vysoké prostupnosti terénem se tyto vozy staly páteří jednotek v Čechách i na Moravě a v modernizovaných verzích slouží dodnes.

 Současný vozový park Hasičského záchranného sboru ČR představuje technologickou špičku. Vedle moderních velkokapacitních cisteren na podvozcích Tatra Force či Scania využívají hasiči výškovou techniku s dosahem přes 50 metrů a speciální vyprošťovací automobily. Svátek svatého Floriána je tak ideální příležitostí k poděkování těm, kteří denně riskují svůj život pro bezpečí ostatních.

X X X

Dva miliony lidí na koncert. Shakira zazpívala na pláži Copacabana v Riu de Janeiru, vstup byl zdarma.

Na koncert zpěvačky Shakiry v brazilském Riu de Janeiru přišly dva miliony lidí. Informuje o tom místní stanice Globo News s odvoláním na starostu města. Hudebnice původem z Kolumbie se představila na pláži Copacabana. Vstup na koncert byl zdarma

• Shakira fanouškům několikrát zopakovala, že Brazílii miluje. Zazpívala jak své nejnovější písně, tak i starší hity, třeba skladbu „Hips Don’t Lie“.
• Držitelka čtyř cen Grammy se na pódiu na slavné pláži představila v rámci série „Todo Mundo no Rio“, tedy „Všichni v Riu“.
• Díky ní chce radnice podle agentury AP posílit ekonomiku metropole. Vystoupení Shakiry by podle studie mohlo vynést v přepočtu přes 3 miliardy korun.
• V rámci série už v uplynulých letech zazpívaly Lady Gaga nebo Madonna. 

 x x x

Kosťuková ovládla WTA1000 v Madridu a slaví největší titul kariéry. Ve finále porazila Rusku Andrejevovou

Ukrajinská tenistka Marta Kosťuková porazila ve finále antukového turnaje WTA1000 v Madridu Rusku Mirru Andrejevovou 6:3, 7:5. Čtvrtfinálová přemožitelka Lindy Noskové přehrála světovou osmičku za necelou hodinu a půl a získala třetí a nejcennější titul kariéry.

Třiadvacetiletá Kosťuková rozhodla úvodní set svého dosud největšího finále brejkem v šesté hře. Sama byla na podání dlouho suverénní, v prvních čtyřech gamech na servisu ztratila jen tři fiftýny a soupeřce nabídla šanci až v závěru. Oba brejkboly ale odvrátila a proměnila druhý setbol.

I do druhé sady vstoupila úspěchem na returnu, poté se ale její jízda zadrhla. Dvakrát přišla o servis, Andrejevová získala tři gamy v řadě a ujala se vedení 3:1.

Kosťuková ale zareagovala dalším brejkem, vyrovnala skóre a poté, co v desátém gamu odvrátila dva setboly, prolomila čerstvě devatenáctileté Rusce podání potřetí a na servisu pak zápas uzavřela.

Dosud měla Kosťuková ve sbírce jen trofeje z turnajů nižší kategorie WTA250. V roce 2023 uspěla v Austinu, v Madridu nyní po dvou týdnech navázala na titul z předchozího turnaje v Rouenu. Vítěznou sérii na antuce protáhla na jedenáct zápasů.

X X X