Expremiér ČR Paroubek: Nevidím důvod blábolit o smíření, jak to dělá náš neblahý  prezident Pavel. Jiří Paroubek využil základních myšlenek z přiloženého textu k improvizovanému projevu na dnešním (neděle) shromáždění v Brně, které protestovalo proti konání sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v moravské metropoli. Shromáždění se zúčastnilo zhruba 10 až 12 000 lidí.

Vážení přátelé, vážení čeští přátelé, je mi ctí hovořit na tomto shromáždění. Děkuji, že jste přišli, abyste vyjádřili svůj občanský postoj vůči  sudetoněmeckému sjezdu konanému zde v Brně. Chci poděkovat také všem organizátorům této akce. Neměli to jednoduché. Na rozdíl od spolku Meeting, na rozdíl od činitelů sudetoněmeckého landsmanšaftu nemají přístup do mainstreamových médií. A už vůbec ne do veřejnoprávní České televize.

Před téměř 30 lety došlo k uzavření česko-německé deklarace. O necelých 10 let později vláda pod mým vedením z mé iniciativy udělala pozitivní gesto omluvy vůči německým antifašistům. Zdůrazňuji antifašistům. To byli ti lidé, kteří byli až do poslední chvíle věrní Masarykově republice. Kteří často se zbraní v ruce bojovali za územní celistvost československého státu. Tedy, než přišla Mnichovská dohoda. Po záboru  českého pohraničí 30 tisíc německých antifašistů šlo do nacistických koncentračních táborů. To je potřeba připomenout těmto lidem na sjezdu.

Samozřejmě, pokud došlo k příkoří vůči nim -antifašistům, po druhé světové válce, bylo potřeba se omluvit. Ale k další omluvě  nevidím žádný důvod. Nevidím ani žádný důvod blábolit o smíření, jak to dělá náš neblahý pan prezident. Já už jsem smířen a myslím, že většina českého národa, je smířená s Němci dávno. A nepotřebuji k tomu něco, co je sice v tuhle chvíli jakýmsi národopisným sdružením potomků našich bývalých krajanů.

Je potřeba vědět, že sudetoněmecký landsmanšaft vznikl ve chvíli, kdy byla vytvářena železná opona na počátku studené války. Kdy se to prostě západním spojencům hodilo a v jeho čele tehdy byli kovaní nacisté a kovaní členové Henleinovy strany. Ale to bych jenom opakoval to,  co tady už bylo řečeno. Tito lidé ztratili československé státní občanství tím, že buď dobrovolně ve své většině a nebo prostě úředním aktem získali občanství Německé říše  k 1. říjnu 1938.

Co k tomu dodat, jestliže parta pitomců – provokatérů a nových Emanuelů Moravců natře sochu druhého československého prezidenta Edvarda Beneše zde v Brně červenou barvou, aby prý upozornila na oběti, ke kterým došlo v důsledku jeho politiky po druhé světové válce mezi československými občany německé národnosti, vědomě lžou. To už nebyli   naši čs. spoluobčané. To je potřeba vědět.

Stejně tak se mně hluboce dotýká zpravodajství České televize.  O zhanobení pomníku Edvarda Beneše včera (v sobotu) už bylo ticho po pěšině. Zato se mluvilo o zhanobení  památníku někde v Pohořelicích. Je to smutné vandalství, ale co předcházelo tomuto vandalství byl  vandalsky brutální útok na Benešovu sochu. Ten je spojen de facto s útokem na suverenitu českého státu ….

Vážení čeští přátelé, jsme v situaci, kdybychom si měli nechat nadělat do čepice a ještě si jí dát s díky na hlavu. Takže ti, kdo tento sjezd zorganizovali, by měli zpytovat svědomí. Česká veřejnost na takovéto tyjátry není zvědavá.

A vůbec nejvíc, co by pomohlo česko-německým vztahům, které jinak považuji za velmi dobré a korektní, je to, aby se ten spolek, který vzešel víceméně z nacistické minulosti, aby se sám rozpustil.

Ještě předtím možná dají odznak Konráda Henleina nebo K.H. Franka ve zlatě s dubovými ratolestmi těm hnusákům, co natřeli rudou barvou sochu prezidenta  Osvoboditele.

Vážení přátelé děkuji vám za pozornost a věřím, že se příště sejdeme při lepší příležitosti a v lepších časech. Ať žije republika! Ať žije český národ!

Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz

X X X

Wagenknechtová chce skončit s ostrakizací AfD

Sahra Wagenknechtová, předsedkyně strany Aliance pro rozum a spravedlnost, vyzvala k ukončení politického bojkotu AfD a k boji proti Friedrichu Merzovi v nadcházejících volbách do zemských parlamentů. Toto prohlášení učinila na sociálních sítích.

„Musíme skoncovat s neúspěšnou politikou „požární zdi“ (Brandmauer),  než zcela zničí demokracii… Volby na východě musí vést k odstranění této  bariéry a k hlasování proti příznivcům neúspěšné vlády  Merze!“,  píše Wagenknechtová. Zeď ve skutečnosti nechrání před „ohněm“, ale spíše ho přiživuje, protože „vyloučení 30 nebo dokonce 40 % voličů je prostě nedemokratické,“ dodala.

Pro připomenutí, v září se v Německu budou konat zemské parlamentní volby ve třech východoněmeckých spolkových zemích – Sasku-Anhaltsku, Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku. Odborníci se domnívají, že výsledky by mohly výrazně změnit politickou krajinu země. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že AfD je na východě vedoucí silou.

Ostatně  už dnes i v celostátních průzkumech preferencí má Merzův blok CDU/CSU za vedoucí AfD značný odstup.

Zajímavostí je, že  Alternativa pro Německo (AfD) chce ukončit konflikt na Ukrajině diplomatickou cestou, chce obnovit provoz plynovodu Nord Stream a k požadavkům v Sasku-Anhaltsku požaduje také znovu zavést ruštinu ve školách.

Vyjádření  Sahry Wagenknechtové je signálem, že po zmíněných zemských volbách by její strana mohla podpořit sestavení vlády AfD.

X XX

NĚMCI  UŽ  USA  NEVĚŘÍ

Bývali jste naším idolem. Němci už Americe nevěří a nevědí si rady ani sami se sebou.

Spolupracovnice ČR v Německu – Ještě před deseti lety, možná dokonce ještě před covidem, byla odpověď na otázku, zda jsou USA spolehlivým partnerem sebejistého Německa, v podstatě jasná. Samozřejmě že ano. Jenže pak se objevil Donald Trump.

Pamatuju si svoji pracovní stáž v Berlíně, psal se rok 2011 a Státy i pro tohle multi-kulti dynamické město s velmi nezaměnitelným historickým sex-appealem byly pořád metou.

Nebo přinejmenším parťákem, se kterým se dalo vždycky počítat.

Jenže pak se v lednu 2017 v Bílém domě objevil někdo. Někdo, kdo americkou předvídavostí, tak důležitou pro německou povahu, otřásl od základů. Kdo postavil Německo do role školáčka. Kdo dokonale přeházel Němcům jejich perfektně složený šatník světonázoru. Donald Trump.

„Evropa? Evropa není Evropa. Evropa nemluví jedním jazykem, obrazně řečeno. To je náš hlavní problém. Ne Amerika.“

X XX

Rusi po tretíkrát zaútočili Orešnikom na Ukrajinu. Kyjev sa spamätáva z masívneho útoku

 Vzdušné sily Ukrajiny informujú, že Rusi počas nočného útoku použili až 90 rakiet rôzneho typu a 600 dronov. Útok poškodil aj budovu, v ktorej má byty ukrajinský prezident. Rusko počas nočného útoku na Ukrajinu po tretíkrát použilo balistickú raketu stredného doletu Orešnik.

Hovorca Ukrajinských vzdušných síl Jurij Ihnat pre denník Ukrajinská pravda potvrdil, že Rusi strelou útočili v Bilocerkovskom okrese.

To, ako na mesto Bila Cerkva, ktorá sa nachádza približne 60 kilometrov od Kyjeva, dopadol Orešnik, zachytili aj niektoré videá na sociálnych sieťach.

Zatiaľ nie sú známe žiadne informácie o rozsahu škôd či možných obetiach.

Moskva potvrdila nasadenie Orešnika

Nakoniec aj Rusko v nedeľu potvrdilo, že na Ukrajinu útočilo raketou Orešnik.

„V reakcii na teroristické útoky Ukrajiny na civilnú infraštruktúru na ruskom území vykonali ruské ozbrojené sily masívny úder s použitím balistických rakiet Orešnik, balistických rakiet Iskander, hypersonických balistických rakiet Kinžal a riadených striel Zirkon,“ cituje web Moscow Times z vyhlásenia ruského ministerstva obrany.

Rusi po prvýkrát útočili Orešnikom v roku 2024. Cieľom ich bombardovania bolo vtedy mesto Dnipro. Po druhýkrát – v januári tohto roka – balistickú strelu stredného doletu vypálili na Ľvovskú oblasť. 

Kremeľ sa vyhrážal odvetou za Starobiľsk

Ruský útok prichádza krátko po tom, čo sa Ukrajincom podarilo zasiahnuť viaceré strategické energetické ciele na ruskom území, ako aj po dronovom útoku na mesto Starobiľsk v Luhanskej oblasti, ktoré od roku 2014 okupuje Rusko.

Ukrajinský útok v Starobiľsku zasiahol internát, v ktorého troskách podľa tamojších úradov zahynulo 21 ľudí.

Kremeľ útok označil za teroristický útok a trval na tom, že v blízkosti internátu, v ktorom údajne žili študenti vo veku od 14 do 18 rokov, „sa nenachádzali žiadne vojenské zariadenia, zariadenia spravodajských služieb ani súvisiace služby“.

Kyjev však poprel, že by cielil na civilistov a uviedol, že jeho ozbrojené sily zasiahli štáb ruskej dronovej jednotky známej ako Rubikon.

Ruské ministerstvo zahraničných vecí v piatok odkázalo, že zodpovední ľudia budú čeliť „prísnemu trestu“. 

Rusi zaútočili takmer stovkou rakiet

Rusi využili Orešnik počas nočného masívneho raketového útoku. Jedným z hlavných cieľov ruského bombardovania sa opäť stal Kyjev.

Vzdušné sily Ukrajiny informujú, že ruská armáda počas útoku nasadila až 90 rakiet. Okrem Orešnika Rusi útočili dvomi balistickými strelami Kinžal, tromi hypersonickými protilodnými strelami Zirkon, 30 balistickými raketami Iskander-M a viac ako 50 raketami s plochou dráhou letu Iskander-K, Ch-101 a Kaliber.

Rusko zároveň nasadilo 600 dronov rôzneho typu.

Podľa ukrajinskej armády sa podarilo zneškodniť viac ako 600 cieľov – 55 rakiet a 549 dronov. 

Zahynuli štyria ľudia. Útok zničil nákupné centrum

Raketový útok na Ukrajinu si vyžiadal štyroch mŕtvych, z toho dve obete hlásili z Kyjeva. Takmer sto ľudí bolo podľa miestnych úradov zranených.

Útok zároveň spôsobil rozsiahle škody aj na civilnej infraštruktúre. V Kyjeve úplne zničil nákupné centrum v mestskej časti Lukianivka, tamojšie trhovisko, viaceré obchody a kaviarne a otriasol aj stanicou metra, kde sa v tom čase ukrývali obyvatelia Kyjeva.

Minister vnútra Ihor Klymenko následne informoval, že v hlavnom meste bolo poškodených celkovo päťdesiat lokalít. Medzi nimi sú obytné domy, vzdelávacie inštitúcie a taktiež administratívne budovy Štátnej záchrannej služby a polície.

Útok zároveň poškodil budovu Národného múzea Černobyľu.

Podľa denníka Ukrajinská pravda útok poškodil aj výškový dom na Hruševského ulici, kde má byty prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj i jeho niekdajší spolupracovník, na ktorého uvalili sankcie po prevalení korupčnej kauzy Midas, Timur Mindič. Škody podľa Ukrajinskej pravdy spôsobili padajúce trosky zostrelených vzdušných cieľov.

X x x

Čína vyslala do vesmíru misiu

Súboj o Mesiac sa vyostruje. Čína vyslala posádku, ktorá má pomôcť poraziť americkú NASA.

• Čína vyslala v nedeľu na svoju vesmírnu stanicu kozmickú loď Šen-čou 23 s troma astronautmi na palube. Jeden z nich zostane vo vesmíre po prvý raz celý rok v rámci príprav na plánované pristátie na Mesiaci do roku 2030, informuje TASR podľa agentúry AP.
• Loď odštartovala z kozmodrómu Ťiou-čchüan na severozápade Číny. Na vesmírnu stanicu Tchien-kung smerujú veliteľ misie Ču Jang-ču, astronaut Čang Č‘-jüan a astronautka Li Ťia-jing, ktorá bude podľa čínskych médií prvou osobou z Hongkongu na vesmírnej misii.

Dlhodobý pobyt astronautov

• Posádka má na programe desiatky vedeckých a aplikačných projektov, uviedli štátne médiá. Na stanici na obežnej dráhe by mala vymeniť astronautov misie Šen-čou 21, ktorí sú na stanici viac ako 200 dní.

Čítajte ajZlyhali im motory, no Musk jasá. Dvanásty let obrieho Starshipu priniesol…

• Jeden z trojice astronautov misie Šen-čou 23 by mal zostať na stanici Tchien-kung jeden rok, čo by patrilo celosvetovo k najdlhším pobytom vo vesmíre. Úlohou tohto astronauta je „preskúmať ľudskú adaptabilitu a hranice výkonnosti“ v podmienkach dlhodobých vesmírnych letov.
• Čína rozširuje svoj vesmírny program a jej astronauti uskutočnili početné misie na kozmickú stanicu Tchien-kung, ktorú vybudovali po tom, ako krajinu prakticky vylúčili z Medzinárodnej vesmírnej stanice (ISS) pre obavy USA o národnú bezpečnosť.
• Spojené štáty sú podľa AP vnímané ako hlavný súper Číny vo vesmíre, pričom americká agentúra NASA má za cieľ pristátie astronautov na povrchu Mesiaca v roku 2028.

X x x

Prichádza najväčšia kríza v dejinách? Blokáda na Blízkom východe čoskoro zmení životy nás všetkých.

Donald Trump počas večere s novinármi, 25. apríl 2026Zdroj: Reuters/Jonathan Ernst

Svetu dochádza čas aj zásoby. To, čo doteraz vyzeralo ako vzdialený konflikt v Perzskom zálive, sa mení na ekonomickú facku pre celú planétu. Odstavené rafinérie a zablokované tankery totiž neznamenajú len prázdne čerpacie stanice, ale aj hrozbu prídelového systému a tvrdej recesie. Prečo sú svetové trhy slepé voči hrozbe, ktorú experti nazývajú „Epickou hlúposťou“? Viac sa dozviete v našej pravidelnej rubrike týždeň vo svetovej ekonomike.

Najprv prišla vojna. Potom blokáda. A teraz prichádza to najhoršie – skutočný, fyzický nedostatok. Obrie tankery plné kľúčových surovín – od ropy a skvapalneného plynu (LNG) až po hélium či močovinu – neprešli cez Hormuzský prieliv už od konca februára. Zásoby, ktoré stihli vyplávať pred uzáverou, už do cieľa dorazili. Odteraz budeme prázdne sklady cítiť čoraz intenzívnejšie.

Doteraz bol nedostatok tovaru skôr strašiakom v správach. Čoskoro sa stane realitou, tvrdí vo svojom komentári Financial Times. Otázkou nie je, či ho pocítime, ale ako ho zvládneme. Podľa odborníkov nás čaká kombinácia prídelového systému, vysokých cien a hospodárskej recesie. Nick Butler, bývalý viceprezident energetického gigantu BP, to vo svojej analýze zhrnul jasne: Sme len na „konci začiatku“ niečoho oveľa väčšieho.

3 dôvody, prečo sme v pasci

1. Rozbombardovaná infraštruktúra

Problémom nie je len to, že lode cez prieliv neprejdú. Iránske útoky na infraštruktúru napáchali obrovské škody. Minimálne osem kľúčových rafinérií v Perzskom zálive a obrie plynové zariadenie v Katare sú úplne alebo čiastočne mimo prevádzky. Nikto dnes netuší, ako dlho potrvá ich oprava.

2. Ropa nie je len jedna (mýtus o sebestačnosti USA)

Mnohí si predstavia pod krízou len drahý benzín na pumpách. Realita je zložitejšia. Rafinérie sú postavené ako kuchyne na konkrétne recepty – dokážu spracovať len určité typy ropy. Záliv pred krízou nevyvážal len surovú ropu, ale milióny barelov hotovej nafty, benzínu a leteckého paliva priamo pre Európu a Áziu. Navzájom sa nedajú jednoducho nahradiť.

Príklad z praxe: Amerika síce tvrdí, že je v produkcii ropy sebestačná, no je to ilúzia. Americké rafinérie zúfalo potrebujú typy ropy, ktoré sa k nim teraz nedostanú. Najviac budú chýbať nafta a letecké palivo.

3. Dno suda je už blízko

Svet doteraz krízu maskoval tým, že rýchlo míňal núdzové zásoby. Tie sú však konečné. Nájsť náhradu mimo Perzského zálivu je beh na dlhú trať. Rusko má obmedzené kapacity (nehovoriac o politických problémoch) a existujúce ropovody obchádzajúce prieliv sú príliš úzke. Postaviť nové rafinérie alebo potrubia trvá roky a stojí miliardy.

Viac než len drahé tankovanie: Čo všetko zdražie?

Ak si myslíte, že sa vás to netýka, pretože nejazdíte autom, blokáda v Zálive vás vyvedie z omylu. Chýbať budú suroviny, od ktorých závisí moderný život:

– Elektronika: Výpadok dodávok hélia priamo ochromí celosvetovú výrobu mikročipov.

– Potraviny: Nedostatok močoviny a amoniaku, ktoré sú kľúčové pre výrobu umelých hnojív, drasticky zníži úrodu po celom svete. Výsledok? Drahšie jedlo.

X xx

Běloruský vůdce Alexandr Lukašenko v neděli hovořil s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o problémech v regionu a vztazích Běloruska s Evropskou unií a Francií zvláště. Macron podle nejmenovaného zdroje z prezidentova okolí Lukašenka vyzval, aby nedovolil zatáhnout svou zemi do války na Ukrajině, uvedla agentura AFP.

Prezident Macron „vyzval také Alexandra Lukašenka, aby podnikl nezbytné kroky ke zlepšení vztahů mezi Běloruskem a Evropou“, dodal zdroj. Elysejský palác se k telefonátu bezprostředně nevyjádřil.

Macron zavolal Lukašenkovi po rozsáhlém ruském útoku na Kyjev, který francouzský prezident odsoudil, napsal opoziční server Zerkalo. Server připomněl, že předchozí rozhovor Lukašenka a Macrona se uskutečnil 26. února 2022, tedy jen několik dnů poté, co Rusko rozpoutalo válku proti Ukrajině.

Macron se tehdy podle francouzské verze snažil Minsk přimět, aby usiloval o odchod ruských vojsk z Běloruska, odmítl roli faktického účastníka ruské války a nepřipustil rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku. Minsk uvedl, že obě strany posoudily konflikt, vztahy Běloruska s Ruskem a budoucnost Evropy. Lukašenko tehdy odmítl jako falešné zprávy o možném rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku, dodalo Zerkalo.

Minsk a Moskva v květnu 2023 podepsaly dokumenty ohledně rozmístění ruských taktických jaderných zbraní v Bělorusku, první hlavice tam Rusko dopravilo téhož roku. Tento týden ruští a běloruští vojáci při společném cvičení, do kterého se zapojily i ruské strategické síly, nacvičovali použití jaderných zbraní.

Lukašenko, který je vnímán jako nejbližší spojenec Moskvy, na začátku války proti Ukrajině poskytl Rusku běloruské území pro útok na sousední zemi. Z ruských leteckých základen v Bělorusku také startovaly ruské letouny, které bombardovaly ukrajinská města a obce. Běloruské ozbrojené síly se sice do války proti Ukrajině přímo nezapojily, nicméně Západ v reakci na počínání Minsku uvalil na Bělorusko sankce.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v poslední době opakovaně varoval před hrozbou, že Rusko podnikne novou ofenzivu proti Ukrajině z běloruského území, a také poukazoval na snahu Moskvy zapojit Bělorusko do války, kterou Rusko pátým rokem vede proti Ukrajině. Nařídil také posílit obranu na severu země.

X XX

Schillerová: Prodej Explosie je zatím úvaha, roli by hrála cena. Až skončí válka, hodnota klesne

Při případném prodeji pardubického výrobce výbušnin Explosia by hrála roli pouze cena. Nyní je na prodej společnosti vhodná doba, protože až skončí válka, její hodnota znovu klesne. Zatím jde však jen o obchodní úvahu bez konkrétních obrysů. V Partii na CNN Prima News to řekla ministryně financí Alena Schillerová (ANO

O možném prodeji firmy hovořil tento týden premiér Andrej Babiš (ANO). Také podle něj by byla jediným kritériem cena. Oponent ministryně v dnešní diskusi, exministr Marian Jurečka (KDU-ČSL), označil možný prodej mimo jiné za „úplný výkřik do tmy“.

Jurečka poukazoval například na to, že stát si nyní může z firmy odvádět peníze do státního rozpočtu. Varoval také, že by se kupcem mohl stát subjekt z Číny nebo Ruska, a zdůrazňoval, že se nyní ukazuje, jak důležité je mít takového výrobce v tuzemsku. Podle Schillerové by ale stát zohlednil bezpečnostní hlediska a ponechal by si ve firmě takzvanou zlatou akcii. 

Ministryně zároveň dodala, že jde zatím pouze o obchodní úvahu bez konkrétních obrysů a vláda o ní dosud nejednala. Stát podle ní z Explosie peníze nečerpal. „Ona byla dlouhodobě, řekla bych, ekonomicky nezajímavá,“ poznamenala. „Protože teď je EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů) na nejvyšším vrcholu a je o ni obrovský zájem, hrála by roli jen cena,“ dodala. „Je to nějaká obchodní úvaha. Jestli tomu někdo rozumí, tak je to Andrej Babiš,“ uvedla.

Podle Babišova vyjádření z tohoto týdne projevila zájem Francie prostřednictvím prezidenta Emmanuela Macrona, ale také další evropské firmy. Společnost od roku 2002 stoprocentně vlastní stát, akcie drží ministerstvo průmyslu a obchodu. Firma působí v Pardubicích od roku 1920. Do roku 2002 ji vlastnila skupina Agrofert.

X XX

Katolická sekta lákala dívky na víru a lásku, pak je týrala. Vatikán podle obětí selhal.

Mladé ženy, které vstoupily do španělského katolického společenství Dcery milosrdné lásky, čelily manipulaci, hladu nebo exorcismu. Vylíčili to bývalí členové a jejich příbuzní. Zároveň obviňují katolickou církev, že roky přehlížela varovné signály a proti psychickému týrání a praktikám připomínajícím sektu nezakročil

Když Maria poprvé vyrazila na letní tábor pořádaný Dcerami milosrdné lásky (DML), byla ještě teenagerka. Zpočátku ji prostředí okouzlilo. „Líbilo se mi to, bratři a sestry byli mladí, usměvaví, milí, objímali nás a říkali, že nás mají rádi,“ vzpomíná. Atmosféra se ale postupně změnila.

Modlitby a zpovědi se protahovaly dlouho do noci, vedoucí účastníkům brali telefony a nutili je k tomu, aby před ostatními odhalovali svá nejintimnější tajemství. „Vymyjí vám mozek,“ řekla Maria webu The Times.

🔴 | Más de 30 familias acusan a las Hijas del Amor Misericordioso de actuar como una secta: „Las aíslan hablándoles del demonio“

Los afectados temen que las ‚novicias‘ sigan a la líder apartada por el Arzobispado de Madrid

DML působí v několika městech po celém Španělsku, mimo jiné v Madridu, Seville a Toledu. Členky nosí oděv připomínající řeholní hábit, oficiálním církevním řádem ale společenství není – v rámci katolické církve funguje jako veřejné sdružení věřících.

Madridská arcidiecéze ho loni začala vyšetřovat po sérii stížností a následně skupině zakázala přijímat nové členy. Z vedení zároveň odvolala Marii Milagrosovou, kterou členové oslovovali „Marimi“.

Obyvatelé obce Los Molinos, kde skupina sídlí v domě za vysokým plotem, líčí ženy ze společenství jako uzavřené a odtažité.

V posledních týdnech vystoupilo ve španělských médiích asi čtyřicet bývalých členů DML a jejich příbuzných. Vylíčili provádění exorcismu – vymítání ďábla, nedostatek jídla i spánkovou deprivaci.

Vedení podle nich přísně kontrolovalo kontakt s okolním světem. Členové měli v domě jen jeden společný telefon, který mohli používat jen pod dohledem nadřízených, včetně veškeré psané i mluvené komunikace.

Psycholog Miguel Perlado, jenž spolupracoval s některými bývalými členy, považuje fungování skupiny za typické pro sektu. DML často oslovovala lidi v těžké životní situaci – po rozchodech či úmrtích v rodině.

Někdejší členové popsali absolutní poslušnost vůči Marimi, kterou mnozí považovali za prostředníka Boha.

Monica, jež skupinu opustila před dvěma lety, tvrdí, že členové potřebovali povolení prakticky ke všemu, včetně odchodu z domu. „Když jsem řekla, že chci odejít, zavřeli mě do izolace. Pokud se pokusíte odejít, tvrdí vám, že vás ovládl ďábel,“ uvedla. Vedení zároveň podporovalo zpřetrhání vazeb s rodinou a přáteli.

Muži se mají bičovat a nosit kousavé roucho

Pod drobnohledem církve se ocitla také mužská větev skupiny nazvaná Bratři milosrdné lásky. Arcidiecéze nyní zvažuje její úplné rozpuštění.

Přibližně třicet členů nosí mnišské hábity a podle bývalých členů dostávali nástroje určené k sebetrýznění. „Dávají vám cilicium a bič,“ uvedl jeden z nich. Cilicium je hrubé a kousavé vlněné roucho, které dráždí kůži. Vedení očekávalo, že ho muži budou nosit nejméně hodinu denně.

Vyšetřování zahrnuje i podezření na sexuální zneužívání. Bývalí členové tvrdí, že vedení ospravedlňovalo sexuální praktiky údajnou „Boží vůlí“.

Jeden z bývalých členů mužské větve popsal deníku El País, že ho nadřízený postupně přesvědčoval, že poslušnost vůči komunitě stojí nad běžnými morálními pravidly. „Říkal mi, že Bůh může chtít i věci, které vypadají jako hřích,“ uvedl muž.

Další žena, která skupinu opustila po několika letech, uvedla, že vedení omlouvalo ponižující chování jako součást duchovní očisty. Když si stěžovala, dozvěděla se že problém není v komunitě, ale v jejích „skrupulích“ a nedostatečné víře.

Bratři ani sestry nesměli pracovat a skupina žila z darů podporovatelů. DML zároveň využívala potravinové banky a komunitě omezovala přístup k jídlu. Otevřít si ledničku nebo spíž a něco si vzít bylo nemožné. Vedení rozhodovalo také o návštěvách lékaře i užívání léků.

Přestože katolická církev loni zasáhla, kritici tvrdí, že opatření nestačí a měla by dělat více. Příbuzní současných členů upozorňují, že lidé ve skupině dál trpí a Marimi si podle nich udržuje vliv i po odchodu.

Podle El País řada rodin stále nemá se svými dcerami téměř žádný kontakt a obává se, že psychická závislost na komunitě přetrvává.

X X X

Kallasová viní Rusko z jadrového vydierania hypersonickou raketou. Ministri EÚ budú riešiť tvrdšie sankcie. 

EÚ označuje nasadenie hypersonickej rakety Orešnik za taktiku zastrašovania Ukrajiny. Ministri chcú už o pár dní zvyšovať tlak na Moskvu.

Moskva sa snahou zastrašiť Ukrajinu a jej spojencov prostredníctvom nasadenia hypersonickej rakety pokúša vyvolať strach, reagovala na nočný ruský útok šéfka diplomacie EÚ Kaja Kallasová. Uviedla, že ministri zahraničných vecí členských štátov EÚ sa budú už na budúci týždeň zaoberať tým, ako ďalej zvýšiť medzinárodný tlak na Rusko, informovala o tom tlačová agentúra TASR.

• Moskva v noci zaútočila na Ukrajinu hypersonickou raketou typu Orešnik.
• Pri útoku približne šesťsto dronov a deväťdesiat rakiet zabilo štyroch civilistov.
• Kaja Kallasová označila ostreľovanie ukrajinských miest za úmyselné šírenie teroru.
• Rusko tvrdí že útok bol odvetou za údery na civilnú infraštruktúru.
• Raketa Orešnik bola predtým použitá dvakrát a Moskva ju prezentuje ako nezachytiteľnú.

Podľa ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského Rusko použilo raketu typu Orešnik proti mestu Bila Cerkva, ktoré leží juhozápadne od Kyjeva. Nočný útok na Ukrajinu, pri ktorom podľa Kyjeva nasadili približne 600 dronov a 90 rakiet, si vyžiadal najmenej štyroch mŕtvych, z toho dvoch v ukrajinskej metropole.

Taktika zastrašovania

Kallasová na sociálnej sieti X uviedla, že ruské jednotky sa na fronte dostali do patovej situácie, a preto sa snažia lámať odpor Ukrajiny systematickým ostreľovaním mestských centier. Podľa nej ide o vedomé údery na obývané oblasti s cieľom šíriť teror medzi civilným obyvateľstvom.

Šéfka európskej diplomacie zároveň upozornila, že nasadenie rakety Orešnik, ktorá je schopná niesť jadrovú hlavicu, vníma ako politicky motivovanú snahu o zastrašovanie a ako riskantné narábanie s jadrovou hrozbou. Zdôraznila, že útoky tohto typu považuje za teroristické činy, ktorých cieľom je spôsobiť čo najvyšší počet civilných obetí.

Ruské zdôvodnenie útoku

Moskva nasadenie hypersonickej rakety potvrdila s tým, že išlo o súčasť rozsiahlej operácie proti veliteľským stanovištiam, vojenským základniam a podnikom zbrojárskeho priemyslu na Ukrajine. Ruské ministerstvo obrany útok označilo za odvetu za údajné ukrajinské údery na civilnú infraštruktúru.

Rusko zároveň obviňuje Kyjev z útoku na internát v Ruskom okupovanej Luhanskej oblasti. Tento incident Moskva používa ako jedno z hlavných odôvodnení najnovšej vlny raketových a dronových úderov.

Predošlé použitia Orešnika

Pred nedeľným útokom bola raketa Orešnik použitá proti cieľom na Ukrajine už dvakrát. Prvé ostré nasadenie zaznamenali v novembri 2024 pri útoku na Dnipro. Ukrajinské zdroje vtedy tvrdili, že strela niesla len cvičnú hlavicu bez trhaviny, a preto spôsobila len obmedzené škody.

Ruský prezident Vladimir Putin opakovane vyhlasuje, že hypersonické rakety tohto typu nie je možné zachytiť, keďže dosahujú rýchlosti, ktoré podľa neho prekračujú súčasné možnosti protivzdušnej obrany. Ukrajina ani jej spojenci tieto tvrdenia verejne nepodrobili detailnému komentáru.

X x x

Čo vlastne zničil Putinov Orešnik? Iba garáže, tvrdia Ukrajinci. Akým úspešným zásahom sa chvália Rusi?

Bol to presný zásah alebo neúspešný úder? O ruskom útoku s obávanou balistickou raketou typu Orešnik pretrvávajú nejasnosti. A prečo ju agresor nevystrelil na Kyjev, keď sa vyhrážal tvrdou odplatou? Orešnik dopadol na ukrajinské mesto Bila Cerkva, ktoré je vzdialené od ukrajinskej metropoly necelých 80 kilometrov.

Kým z Kyjeva je veľa fotografií, ktoré dokumentujú najnovší ruský teror v mnohých častiach metropoly, naopak, z Bilej Cerkvi sa nájdu len snímky z limitovanej lokality o tom, čo sa udialo v tomto meste v noci zo soboty na nedeľu. Rusi vystrelili Orešnik v noci v čase okolo 1.30 a tvrdia, že zasiahli svoj cieľ. Ukrajinci však o úspešnom údere nepriateľa v tomto prípade vôbec nič nehovoria, dôrazne to popierajú.

Podarí sa v roku 2026 dohodnúť mier na Ukrajine?

Na jednej snímke, ktorú zverejnili ukrajinské bezpečnostné zložky, je vidieť hasičov pred ruinami, v pozadí stúpa čierny dym. Táto fotografia z Bilej Cerkvi je z areálu poničených garáží. To však neznamená, že je to úplný obraz o skaze, ktorú priniesol Orešnik. Táto balistická raketa je totiž vybavená nezávisle navádzanými viacnásobnými hlavicami.

Masívny útok na Kyjev, raketami aj dronmi

V ukrajinských médiách sa objavila ironická poznámka, že šéf Kremľa Vladimir Putin dokázal s Orešnikom zlikvidovať iba tri garáže. Publikovaný bol o tom aj krátky obrazový záznam. „Na záberoch videonahrávky, ktorú zverejnila televízna sieť Suspilne, je vidieť iba areál garáží,“ poznamenala agentúra UNIAN s tým, že sa tam nenachádza nič, čo by slúžilo potrebám ozbrojených síl. Miestni predstavitelia poznamenali, že Orešnik zanechal len hmotné škody na garážach, nikto neutrpel zranenia. Zdôraznili, že požiarnikom sa podarilo oheň rýchlo uhasiť. Dodajme, že garáže sa nachádzajú v blízkosti kostola. Ukrajinci podčiarkli, že Rusi netrafili ani letisko, ktoré sa nachádza v tomto meste.

Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že nočné útoky splnili svoje ciele, pričom všetky boli namierené iba proti vojenským objektom. V tomto zmysle Moskva informuje pravidelne, no realita býva iná, čo sa potvrdilo aj teraz: stačí sa pozrieť na fotografie zničených obytných domov v Kyjeve a tiež na zakrvavených civilistov, ku ktorým treba prirátať niekoľko zabitých. Môžu mať však Rusi pravdu v prípade úderu na Bilu Cerkov? V odpovedi sa môžeme obmedziť len na konštatovanie toho, čo sa o nasadení Orešnika objavilo v ruskom mediálnom priestore.

Ruský kanál SHOT na sociálnej sieti Telegram píše o tom, že minimálne jedna z hlavíc Orešnika trafila hutnícky závod v Bilej Cerkvi. Tvrdí, že fabrika mala slúžiť na montáž takzvaných samovražedných dronov. „Popritom došlo k zásahu ďalších dvoch vojenských objektov. Jedným z nich je letisko, ktoré sa využívalo ako základňa pre helikoptéry francúzskej výroby. Ukrajinci ich opravovali.“ SHOT, ktorý má dobré kontakty na ruskom ministerstvo obrany, doplnil, druhým terčom bolo vojenské výcvikové stredisko.

Komu veriť? Aj tu sa dá len odpovedať celkom inými slovami: Rusi zvyknú zveličovať dôsledky svojich útokov, nieekdy dokonca o nich klamať, a Ukrajinci nepriznávajú, keď im agresor zasiahne niečo vojensky dôležité. V podstate to v tejto vojne platí aj z opačnej strany. Ďalšia je vec je tá, že miesta výroby dronov sú prísne utajované, takže aj keby Rusi mali pravdu, že zničili fabriku na montáž bezpilotných lietadiel, Kyjev by to pochopiteľne nepriznal.

Čo sa deje v poslednom čase v Rusku?

O útoku Orešniku sa hovorí, že Putin chcel demonštrovať svoju silu Ukrajine a možno aj jej spojencom. Táto balistická raketa totiž môže niesť jadrovú hlavicu. Ukrajinská protivzdušná obrana je proti Orešniku v princípe bezbranná. „Raketu tohto typu je potrebné zostreliť vo vesmíre, keď je vo výške až 200 – 400 kilometrov, skôr ako sa od nej oddelia bojové hlavice,“ citoval server Defense Express vojenského experta Oleha Katkova.

Orešnik je nová raketa v ruskej výzbroji. Pred jej nasadením proti Bilej Cerkvi ju Rusi vo vojne proti Ukrajine doteraz použili iba dvakrát. Ukrajinská rozviedka odhaduje, že ruská armáda má svojom arzenáli okolo desať týchto balistických rakiet, pričom možno už od tohto roku by chcela začať vyrábať najmenej päť kusov ročne.

X X X

Ukrajinský influencer pobúril svojou jazdou autom v chránenom území Tatier. Premiér žiada trest, ministerstvo ho rovno vyhostilo

Svet sociálnych sietí opäť raz narazil na hranice zákona, verejnej slušnosti a ochrany prírody.

Najnovší škandál, ktorý v uplynulých dňoch rezonuje nielen v poľských médiách, ale zamestnáva už aj najvyššie politické špičky vo Varšave, má na svedomí ukrajinský influencer Andrij Havryliv. Ten sa na svojich profiloch – kde ho na Instagrame sleduje takmer 900-tisíc ľudí a na sieti TikTok milióny ďalších – pochválil fotografiami, ktoré Poliakov nenechali chladnými.

So svojou partnerkou a luxusným športovým autom Chevrolet Corvette totiž vnikol priamo do prísne chráneného srdca Tatranského národného parku k ikonickému plesu Morské oko.

Tento krok vyvolal masívnu vlnu rozhorčenia, rozpútal debatu o smiešne nízkych pokutách za poškodzovanie životného prostredia a v kontexte pretrvávajúcej geopolitickej situácie pridal olej do ohňa protiukrajinských nálad v Poľsku.

Tri tajomstvá Tatier: Ako prišli k svojmu menu? Ktorý štít bol kedysi najvyšší a prečo klesol? Čo má Kriváň spoločné s mimozemskými bytosťami?

„História“ za 24 eur?

Morské oko, ležiace v nadmorskej výške 1 395 m n. m. pod masívom Rysov, má vo vnímaní poľskej verejnosti takmer posvätný status. Prístup k nemu vedie cez deväť kilometrov dlhú asfaltovú trasu, ktorú musia tisíce turistov denne absolvovať výhradne pešo alebo ekologickou dopravou. Súkromné vozidlá majú do tejto prísne chránenej zóny absolútny zákaz vjazdu.

Havryliv sa však rozhodol výstrahy ignorovať. „Sme prví ľudia v histórii, ktorí išli autom k Morskému oku,“ chválil sa v piatok na poludnie na sociálnych sieťach.

Keď sa pod príspevkom spustila lavína ostrej kritiky, influencer okamžite prepol svoj profil do súkromného režimu a pokúsil sa o kurióznu obhajobu. Tvrdil, že varovania priateľov o tom, že sa k jazeru nedá dostať autom, pochopil nesprávne – domnieval sa vraj, že v horách jednoducho neexistuje cesta a neprešla by tade ani sanitka. Zákazové značky si podľa vlastných slov nevšimol.

Skutočný hnev verejnosti však vyvolala reakcia poľskej polície v Zakopanom. Hliadka síce influencera pri spiatočnej ceste zastavila, no uložila mu blokovú pokutu vo výške 100 zlotých (približne 23,60 €) a pripísala osem trestných bodov.

Hoci policajný hovorca Roman Wieczorek potvrdil, že sadzba za takýto priestupok sa môže vyšplhať až do 5 000 zlotých (cca 1 180 €), Havryliv vyviazol s absolútnym minimom.

Korunu celému incidentu nasadil samotný tvorca obsahu, ktorý ironicky poznamenal: „Možno v istom zmysle táto jedinečná fotografia stála za tých 100 zlotých.“

Zásah z najvyšších miest a tvrdý trest

Arogancia na sociálnych sieťach nenechala chladným poľského premiéra Donalda Tuska. Ten do prípadu osobne vstúpil v sobotu popoludní a prostredníctvom sociálnej siete X ostro reagoval: „Bezohľadná jazda ukrajinského vodiča na ceste k Morskému oku vzbudzuje pochopiteľné pobúrenie. Obrátil som sa na ministerstvo vnútra so žiadosťou o bezodkladné zistenie všetkých detailov tohto incidentu a vyvodenie prísnych dôsledkov.“

Reakcia rezortu vnútra bola nekompromisná. Minister vnútra Marcin Kierwiński o pár hodín neskôr oznámil, že štát voči influencerovi uplatní radikálne administratívne opatrenia. Na žiadosť polície bol Havryliv zaradený na zoznam nežiaducich osôb a dostal zákaz vstupu na územie Poľska na nasledujúcich päť rokov.

Podľa ministerstva išlo o exemplárne potrestanie za hrubé narušenie verejného poriadku, hoci samotný influencer už stihol medzičasom odísť späť na Ukrajinu.

Keď lajky zatemnia mozog (Príklady zo Slovenska a sveta)

Incident Andrija Havryliva nie je v novodobom biznise digitálnych tvorcov ojedinelým zlyhaním. Honba za čo najbizarnejším alebo najexkluzívnejším obsahom pravidelne vedie k devastácii pamiatok a prírody po celom svete.

Slovenská stopa: Separ pod Mount Everestom aj luxusné autá v chránenom území

Podobnému škandálu a masívnemu odsúdeniu čelil minulý rok slovenský raper Separ. Počas svojho treku v Himalájach zanechal pod úpätím Mount Everestu nasprejovaný odkaz so svojím menom priamo na tamojšie skaly. Po vlne verejného lynču sa obhajoval tým, že išlo o kamene určené na suveníry, no pre domácich aj svetových fanúšikov to bol jasný prejav neúcty k prírodnému dedičstvu.

Slovensko zažilo podobný prípad aj priamo na svojom území, keď iní domáci influenciari a autíčkari opakovane čelili vyšetrovaniu za jazdu luxusnými SUV a športovými autami po chránených územiach a poloninských lúkach v najvyšších stupňoch ochrany prírody, len kvôli estetickým záberom na sociálne siete. 

Svetové excesy: Devastácia historického dedičstva a prírody

V roku 2023 vyvolala celosvetový hnev mladá influencerka, ktorá do stien 2000-ročného rímskeho Kolosea vyryla kľúčom svoje meno a meno svojho priateľa, pričom celú vec natáčala. Talianske úrady ju vďaka videu vystopovali a čelila hrozbe mastnej pokuty a väzenia.

Koloseum bude mať podlahu

V USA zasa skupina youtuberov v snahe natočiť „epické“ video s terénnymi motorkami zrovnala so zemou chránené piesočné duny v štáte Utah, ktoré sú domovom ohrozených druhov flóry. Výsledkom boli nielen zmazané účty, ale aj masívne pokuty od federálnych úradov.

Island dlhodobo bojuje s influencermi, ktorí pre dokonalý záber ignorujú bezpečnostné zábrany a chodia sa fotiť či kúpať do nebezpečných a chránených geotermálnych prameňov (napríklad v oblasti Grjótagjá), čím nenávratne ničia krehké mikrobiologické prostredie.

Prípad z poľských Tatier jasne ukazuje, že éra, kedy virtuálna sláva znamenala imunitu pred reálnym svetom, sa pomaly končí. Ak sa k nízkej finančnej pokute pridá tvrdý diplomatický a politický tlak, prehrešky influencerov môžu mať pre ich kariéru a osobný život fatálne následky.

Jedinečné zábery na nepoškvrnený raj na zemi. Táto prírodná nádhera očarí človeka okamžite

Pláž Rauðisandur na Islande je unikátna svojím jemným, červeným a zlatistým pieskom, čo je na ostrove neobvyklé, keďže väčšina pláží má čierny vulkanický piesok. Táto izolovaná pláž sa nachádza na polostrove Westfjords a ponúka nádherný výhľad na oceán, fjordy a okolitú divokú prírodu. Rauðisandur je obľúbená pre svoju pokojnú atmosféru a takmer opustený charakter, kde návštevníci často zažívajú ticho a pokoj prírody. Pri pláži je tiež možné vidieť vtákov a tuleňov, ktoré sa vyskytujú v tejto oblasti. Toto miesto je ideálne pre tých, ktorí hľadajú nedotknutú prírodu a oddych ďaleko od turistického ruchu. / Zdroj: mReportér, Jaro Karak

Patrí k tomu najkrajšiemu na Slovensku. Je považované za skrytý poklad Vysokých Tatier

Naša mReportérka Ľubka sa vybrala zo Ždiaru na krásnu túru Monkovou dolinou a cez Kopské sedlo k Veľkému Bielemu plesu. Monková dolina patrí medzi najkrajšie doliny Belianskych Tatier – vedie popod strmé vápencové steny a ponúka pohľady na vrcholy ako Havran či Ždiarska vidla. Trasa vedie do nadmorskej výšky vyše 1 700 metrov, kde sa nachádza Kopské sedlo, prirodzená hranica medzi Belianskymi a Vysokými Tatrami. Pre svoju malebnosť patrí medzi skryté poklady Vysokých Tatier, ktoré stoja za návštevu. Cesta ďalej pokračuje k Veľkému Bielemu plesu, ktoré leží v nadmorskej výške 1 615 metrov a je pozostatkom ľadovcového obdobia. Je to obľúbené miesto na oddych pred zostupom na chatu Plesnivec – jedinú horskú chatu v Belianskych Tatrách. „Milujem našu prírodu, je prekrásna. Človek v tichu hôr zabudne na starosti, vyvetrá si hlavu a načerpá novú energiu“, vyjadrila svoje pocity veľká milovníčka hôr, Ľubka. / Zdroj: mReportérka: Ľubomíra Šeroňová.

Naše veľhory musí poznať každý roduverný Slovák! Akú veľkú časť Tatier máme na našej strane? A tipnete si správne, koľko vrcholov meria viac ako 2500 metrov?

Šokujúce zábery z Tatier: Nové moderné toalety pod Rysmi vyzerajú po jedinom víkende katastrofálne.

X X X

 PŘÍPADY  OBYVATEL  NĚMECKA,  ČR

Veterán od Stalingradu i odbojář ze Sudet. Deset osudů z pohraničí vs. sjezd v Brně

Rozhovory s českými Němci zaznamenávám přes 30 let, ale stejně dlouho zpovídám i oběti nacismu. Na konkrétních lidských osudech přitom žádný sjezd nemůže nic změnit, ani ten sudetský v Brně. „Češi udělali chybu, když po válce vyhnali Němce. Kdyby si nás tu nechali, pohraničí by dneska jen vzkvétalo,“ vyprávěl mi v roce 1996 Edmund Jakel, muž narozený roku 1922 v Barnově, což je nyní zaniklá obec v Oderských vrších. Za války rukoval do wehrmachtu a válčil až u Stalingradu, zatímco Jindřich Heřkovič (ročník 1923) bojoval v řadách 1. Československé tankové brigády na východní frontě a postupně osvobozoval republiku, včetně oblastí obydlených československými Němci. „V Osvětimi jsem přišel o rodiče a šest sourozenců,“ svěřil se Heřkovič. „Kdo mi zaručí, že bývalý německý voják, jemuž podám ruku k usmíření, nehlídal dobytčák, který odvážel mé blízké na smrt?“ Nerad proto naslouchal nářkům sudetských Němců. Přečtěte si o deseti osudech Čechů, Němců i Židů ve vyhrocené době.

Usmíření šlo od roku 1989 hodně ztuha, ale u bývalých nepřátel z války se to dalo chápat. Dnes jsou téměř všichni přímí účastníci druhé světové války po smrti, a přece sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně provázela od samého počátku i nenávist. „Je zarážející, že už téměř nikdo z těch, kteří byli součástí událostí, nežije. A stále jsou to takové emoce. Otec by byl zklamaný z toho hněvu,“ prohlásil v Brně Nick Winton na adresu demonstrantů proti konání sudetoněmeckého srazu.

Nick Winton je synem Sira Nicholase Wintona, který na počátku druhé světové války zachránil z okupovaného Československa stovky židovských dětí. V Brně se těšil na podané ruce Čechů a Němců, nikoli na zlobu a zášť. Přemítám tedy, proč se dávní nepřátelé usmiřují tak dlouho, dokonce i ve druhé a třetí generaci po válce. Za více než 30 let jsem vyslechl spoustu pamětníků válečných událostí, a tak teď připomenu alespoň 10 z těchto osudů. A možná to je i klíč k tomu, jak se dívat na emoce, které doprovázely brněnský sjezd.

Odsun Němců po válce se nekonal, píše v nové knize Leoš Kyša. Jeho román přepsal dějiny.

PŘÍBĚH I: Veterán od Stalingradu

Moravský Barnov v okrese Olomouc. V roce 1930 stálo v obci 75 domů a žilo v ní 359 obyvatel, z toho 349 Němců. Po válce a vyhnání starousedlíků obec zanikla. Němci přitom v Barnově (německy Bernhau) žili prokazatelně od 14. století, ale zřejmě už o století dříve. Na pozvání Království českého sem přišli z některého německého důlního revíru, aby v Nízkém Jeseníku těžili rudu. V okolí Barnova se dobýval galenit, z něhož se získávalo stříbro a olovo.

Poprvé jsem s Edmundem Jaklem z Barnova mluvil před Vánocemi v roce 1996. „U nás v Barnově se na Štědrý den pekl kapr namodro. A opravdu musel být modrý, jinak by nám ani nechutnal, to byla velká tradice,“ vyprávěl. Modrou barvu ryba získala vařením v octové vodě se zeleninou. Jakl se narodil v rodině moravských Němců 8. července 1922 a jeho vyprávění už nestačili zaznamenat ani dokumentaristé z Paměti národa, neboť v devadesátkách tento sběrný projekt neexistoval.

Za války musel Jakel jakožto český Němec ze zabraných Sudet obléknout uniformu wehrmachtu: „U Bělgorodu mi doktoři v těle napočítali třináct střepin a tři mám pořád v sobě,“ vyprávěl veterán. Válčil také u Stalingradu, na levém křídle donského oblouku. Na detaily nechtěl vzpomínat. „Hlavně, že jsem ze stalingradského nějak vyvázl. Následoval 700 kilometrů dlouhý útěk: „Sedm týdnů po svých.“ Do zajetí padl ve východních Čechách. Domů se vrátil na Vánoce v pětačtyřicátém, jeho rodiče ale úřady do odsunu nezařadily. Patřili k pouhým čtyřem rodinám v Barnově, které nemusely do transportů.

Edmund Jakel z Barnova v roce 1996. Sudetský Němec z obce Barnov, která po válce zanikla. Zdroj: Ivan Motýl

Vzorní Němci jako z NDR

„Můj názor je, že kdyby Češi svoje Němce nevyhnali, určitě by toho časem vůbec nelitovali,“ přemítal Jakel. Pokud by se v letech 1945 až 1946 neodehrál odsun, stala by se prý ze Sudeťáků jedna z nejloajálnějších složek v zemi. A mnozí by zřejmě vlezli i do KSČ, přičemž pohraničí by se proměnilo v malou československou Německou demokratickou republiku (východní Německo, NDR). „Po roce 1989 bychom se nemuseli trápit s vybrakovaným a rozbitým pohraničím, kterému teď všude vládne beznaděj a nezaměstnanost. Kam se podíváte, všude rozbité domy, děravé silnice a zarostlá pole,“ komentoval stav Sudet.

V roce 2026 je sice pohraničí v trochu lepší kondici, jenže stovky obcí po vyhnání Němců úplně zanikly. Také Barnov v Nízkém Jeseníku, kde se narodil Edmund Jakel, se stal součástí výcvikového prostoru Libavá. „Studna je pořád stejná a tady na tom stromě jsem se jako kluk houpal,“ neubránil se Jakel dojetí, když jsme si u armády vyjednali propustku do vojenského újezdu, takže mi mohl ukázat Barnov čili Bernhau.

Z rodného statku zbyly jen náznaky základů a z vesnického kostela Všech svatých na návsi trosky věže a část chrámové lodi, takže kamenná ruina uprostřed lesa připomínala zříceninu hradu. Tohle je zánik civilizace v přímém přenosu, příroda si vzala zpět vesnici, o které máme první písemnou zmínku z roku 1394.

Barnov. Německá vesnice v Sudetech, kterou si nyní opět vzala příroda. Zdroj: Karel Frydrýšek, Wikipedie

PŘÍBĚH II: Řeči o usmíření vs. paměť

Vzpomínková setkání veteránů východní fronty v Opavě a Ostravě organizoval od druhé půle devadesátých let také bývalý tankista Svobodovy armády Jindřich Heřkovič. A doma na pražském Žižkově každoročně zjara proškrtával seznam, kdo zase zemřel. Dnes už nežije žádný z tankistů.

„Usmíření? Záleží, co se tím myslí,“ váhal Heřkovič, když jsem se ho zeptal, zda by podal ruku bývalému vojákovi Wehrmachtu anebo třeba jakémukoliv sudetskému Němci? Zakroutil hlavou. Mnohokrát byl svědkem, jak jeho spolubojovníci zaživa uhořeli v zasaženém tanku T-34. A nikdo také nemohl vyléčit ránu, kterou nacisté zasadili jeho rodině, protože Heřkovič měl židovský původ.

„V Osvětimi jsem přišel o rodiče a šest sourozenců,“ vyprávěl. „Kdo mi zaručí, že bývalý německý voják, kterému podám ruku k usmíření, nehlídal dobytčák, jenž odvážel moji rodinu na smrt?“ Nerad také poslouchal nářky sudetských Němců. „Nemůžu vyměnit vlastní paměť za řeči o usmíření.“

Heřkovič měl na tanku úlohu automatčíka čili samopalníka, prošel krvavou bitvou na Dukle a dále osvobozoval Československo, včetně německých jazykových oblastí. Cílem byla Ostrava, do které se tankisté probojovali právě přes Sudety. Obchvatem přes Opavsko a Hlučínsko: „Sudetští Němci, včetně těch z Opavska, zapříčinili ztrátu pohraničí v roce 1938. A tím vlastně i všechna následná utrpení, včetně utrpení československých Židů,“ měl jasno Heřkovi

PŘÍBĚH III: Násilí ve Svatoňovicích 

Na konci devadesátek mi přišel dopis od jistého pana Karla Hausnera ze státu Illinois v USA. Podnikatele s lékařskými přístroji. V dopisnici doručené leteckou poštou jsem však nenašel příběh o zázračném zbohatnutí československého emigranta, zato drsné vzpomínky na jeho rodné Svatoňovice v Oderských vrších, v dnešním okrese Opava. Na vesnici, v níž po staletí žili výhradně Němci.

Se světem dnes spojuje Svatoňovice jen lokálka do Suchdolu nad Odrou, třicetikilometrový úsek zdolává motoráček asi hodinu. „Paní Keimarová měla tři děti ve věku dva, šest a deset let. Bylo to 9. května 1945 pozdě odpoledne. Vojáci vnikli za ní do kuchyně a asi tucet z nich ji v přítomnosti dětí znásilnilo. Když jí začalo pohlaví krvácet, jeden voják vytáhl bajonet, vrazil ho do pochvy a zase vytáhl. Byla živa ještě asi hodinu, pak přišel další sovětský důstojník a střelil ji do hlavy,“ stálo v dopise.

Psal se 9. květen a sovětský štáb operující kolem Svatoňovic už musel vědět, že válka skončila. Za prožitá příkoří na frontě se nicméně rudoarmějci rozhodli mstít na českých Němcích. Na nebohých civilistech. A malý Karel Hausner tehdy poprvé spatřil realitu války: „Co mělo nějakou cenu, naložili Rusové na vozy, vybrali si nejlepší koně a poručili pěti mužům, že je musí doprovodit za vesnici. Mezi nimi byl i Emil Keimar. Ti muži se už nikdy nevrátili.“

Nepřiměřená pomsta

U Františka Freye našli Rusové na stěně fotografii jeho čtyř dcer. Když odmítl prozradit, kam je ukryl, několikrát ho zbili a nakonec zastřelili. A to Frey uměl rusky ještě z první války a snažil se s vojáky domluvit na smíru. „Když chtěli Rusové dostat naši sousedku Emu Boschovou, popadla děti a utíkala. Ve zmatku skočila do vodního rezervoáru. Rusové je vytáhli, mladší dítě už bylo mrtvé, a starší sedmiletá dcera se musela dívat, jak maminku vojáci znásilňují,“ napsal mi Hausner. Příběhy, které v oficiální kronice Svatoňovic nenajdete.

Rodák ze Svatoňovic přitom uznával, že válku způsobil zhoubný nacistický režim, kterému napřed uvěřila i většina etnických Němců v Evropě, včetně těch československých. A uctíval i hrdinství spojeneckých armád, které porazily Hitlerův totalitní režim za cenu obrovského počtu obětí. Jen nemohl pochopit, proč v jeho rodně vesnici „osvoboditelé“ vraždili civilisty i první den po oficiálním skončení války.

„Zločin je zločin. Ať se ho dopustili nacisté nebo spojenci,“ přemítal Hausner: „Zvěrstva Hitlerova režimu včetně vyvražďování Židů jsou historiky poměrně přesně zpracována. Některé poválečné zločiny proti lidskosti zatím ne. A já zastávám názor, že každý zločin má být pojmenován.“

PŘÍBĚH IV: Bábovka u antifašistů

Symbolem křivdy se mu stala čerstvá bábovka. „Kdykoliv manželka upeče bábovku, vracím se myšlenkami ke dni, kdy nás Češi na jaře roku 1945 odvlekli do lágru. Maminka zrovna dopekla bábovku, a ještě horkou ji položila na stůl,“ vyprávěl mi v lednu 2003 Hans Korbel, předseda Slezského německého svazu v Opavě. Tehdy v pětačtyřicátém už tak čtyřletý klučina z maminčina těsta neochutnal ani sousto. A když se vrátili po pár týdnech z lágru, bábovka pořád stála na stole. Plesnivá a ohryzaná od myší.

Korbel se vyhnul odsunu, protože jeho rodiče získali statut německých antifašistů. „Můj strýc Heinrich byl před válkou tajemníkem KSČ v Opavě a v září 1938 se mu podařilo přes Polsko uprchnout do Anglie. Jeho manželka už takové štěstí neměla a gestapo ji zatklo hned po strýcově útěku, takže válku protrpěla v koncentračním táboře Ravensbrück, a naše rodina byla v Opavě po celou válku pod přísným dohledem gestapa. Táta musel nakonec narukovat, a když ho Rusové pár měsíců po válce propustili ze zajetí, zavřeli ho pro změnu Češi a až do roku 1947 ho drželi v zajateckém táboře v Krnově.“

Předseda Slezského německého svazu Hans Korbel v roce 2001. Zdroj: Ivan Motýl

Neodsunutý Němec vs. odsunutý Němec

Předseda Slezského německého svazu se před více než dvaceti lety snažil přimět český stát, aby nějak finančně odškodnil české Němce, kteří nakonec nemuseli do odsunu. A přece jim byl podle Benešových dekretů nenávratně zkonfiskován veškerý majetek. Neodsunutí Němci, kterých bylo v roce 1947 asi 250 tisíc, tak nakonec v Československu žili mnohem hůře než jejich vyhnaní sousedé. Sudeťáci sice v Německu napřed dřeli bídu, ale už v šedesátých letech si užívali výhod západní konzumní společnosti.

„Po válce byla v Opavě tabu i samotná němčina. Pro nás děti nebyl problém naučit se česky, ale rodičům to nešlo. A dokonce tvrdím, že se česky naučili až od nás dětí,“ vybavoval si Hans Korbel. V opavské izolaci ale za komunismu paradoxně sám zapomínal na rodnou řeč. „Po roce 1989 jsem si musel němčinu hodně oživit, protože tady v silně komunistickém Severomoravském kraji byla německá menšina cíleně decimovaná.“

I Korbel již v roce 2003 tvrdil, že sudetští Němci nemají zájem o návrat do Československa. „Své domy určitě nechtějí nazpět, co by s nimi dělali? Mají se v Německu mnohem lépe a přijíždějí sem jen za vzpomínkami. A brzy navíc vstoupíme do Evropské unie a na česko-německé národnostní spory se všichni začneme dívat jinak,“ odhadoval Korbel před 23 lety. Vášně spojené s víkendovým srazem sudetských Němců v Brně dokazují, že to tak snadné nebylo.

S Němci jsme žili 700 let

Vlastně dělám 30 let rozhovory s českými, moravskými a slezskými Němci, nikoli se sudetskými. Adjektivum ‚sudetští‘ si etnologové, geografové či statistici vymysleli až v druhé polovině 19. století. Němci přitom do českých zemí hromadně přicházeli již od přelomu 12. a 13. stol., když je do pustých oblastí země povolal král Přemysl Otakar I., a to napřed z Porýní a Pomohaní, později i ze Saska, Bavorska, Horní Falce či Rakouska. Žili jsme pospolu více než 700 let.

Historik Matěj Spurný dokonce zjistil, že termín sudetský Němec byl poprvé použit až v roce 1866, aby tehdejší odborníci jasně odlišili Němce z českých zemí od Němců žijících v rakouské části společné Habsburské monarchie. Čeští Němci tehdy získali pojmenování podle pohraničních hor čili Sudet. A historici tvrdí, že jde o název keltského původu, který v překladu znamená něco jako Kančí Les.

K politickému zabarvení pojmu sudetský Němec přispěly až nacionální vášně v meziválečném Československu. Hned po skončení války v roce 1918 se například část českých Němců pokoušela založit vlastní ministáty v pohraničí, mimo jiné Deutschböhmen (Německé Čechy) či Sudetenland (Sudetsko). Ve třicátých letech si pak označení sudetští Němci zcela přisvojili politici podporující nástup nacismu v Německu.

X XX

Krvavé noci: Nacisté oběsili 250 odbojářů včetně Fučíka. Popravovali je brutálním způsobem

PŘÍBĚH V: Vypálili mi vesnici

Otázka: „Může letec ze Svobodovy armády podat ruku letci z německé luftwaffe?“ Odpověď: „Raději se podobným setkáním vyhýbám. Dobrovolně se s žádným německým veteránem usmiřovat nechci.“ Místo výpovědi: Setkání veteránů První smíšené československé letecké divize v SSSR, Opava, středa 20. dubna 2005, večer. Vypovídal: Ján Daňko (1923) z Prahy.

„Nebudu se usmiřovat s někým, kdo mi vypálil vesnici,“ rozčiloval se Daňko. „Když jsem se po válce vrátil domů na Slovensko, našel jsem mezi ohořelými zdmi jen našeho psa.“ Daňko byl přitom původně vycvičen ve Slovenské armádě, která byla za války spojeneckým partnerem německé branné moci. A proto byl určen na letecké údery proti Sovětskému svazu, jenže v srpnu 1944 přišlo Slovenské národní povstání a letci z roty leteckého dorostu Tisovy armády se změnili v povstalecké letectvo. „V černé ďábly, tak nás přezdívali Němci,“ chlubil se veterán. Také on osvobozoval v dubnu 1945 sudetské vesnice na Opavsku a Hlučínsku, byť z nebe a nikoli z tanku jako Heřkovič. A navzdory tomu, že tamní němečtí civilisté tyto boje vůbec nenazývali osvobozením.

PŘÍBĚH VI: Ztracené německé dialekty

Když jsem ji navštívil v listopadu 2000, zrovna Margit Čupová dopsala další dopis spolužačce z dětství. V janovské nářeční němčině, tedy v německém dialektu z úpatí Hrubého Jeseníku.

Sudetští Němci v Janově a v sousedních Petrovicích poznali okamžitě, kdo není rodákem. „Druhým směrem, v sousedním Jindřichově ve Slezsku, už se mluvilo hodně jiným nářečím, to jste slyšel po první větě,“ vysvětlovala mi paní Margit.

Česká majoritní společnost dnes vlastně vůbec neví, jak se němčina lišila v jednotlivých oblastech obydlených českými, moravskými a slezskými Němci. Například Němec z Příboru na Novojičínsku, kde si povídali těžce srozumitelným dialektem, měl v jesenickém Janově problém většině výrazů vůbec porozumět.

„Platilo to hlavně o obyčejných lidech, domkářích, dělnících nebo sedlácích. Na náměstí v Janově mluvila místní honorace přece trochu spisovněji,“ vybavuje si elity na korzu v městysu Janov čili Johannsthal.

Posledních 250 obyvatel

Před válkou žilo v Janově 1 150 obyvatel, v roce 2000 asi 350 a dnes 250. Třetina domů byla v posledním půlstoletí postupně srovnána se zemí. Po revoluci v roce 1989 tu pravidelně vítězili komunisté, loni to bylo ANO (59 %) před Stačilo! (13 %) a SPD (9 %). „Sedm hospod, koželužna, koloniály a na náměstí Hoffmannův obchodní dům, kde jste dostal vše od připínáčků až po vonné tyčinky. Pletárna, papučárna, mlýn,“ popisovala mi pamětnice předválečný Janov. Nyní prakticky bez služeb veřejnosti.

Henleinovce prý janovští Němci neměli v lásce. „Většina rodin byla sociálnědemokratická a henleinovci proto Janovu přezdívali Rudý hrad. Pamatuji si, jak maminka organizovala stávku v místní pletárně.“ Do odsunu ale musela po válce téměř celá obec a Němce nahradili dosídlenci ze všech krajů republiky. „Někteří se pokoušeli sadit krupici, jiní vybydlovali jeden dům za druhým a v kamnech zatápěli trámy ze střechy. Když chalupa spadla, přesídlili vedle.“

Před válkou nikdy neměla pocit, že by lidé v Janově nějak nenáviděli Čechy. „Tady se praktikoval zvyk, že děti německých janovských obchodníků byly posílány na praxi do českých oblastí. A naopak Češi k nám,“ pamatovala si Margit Čupová na děti českého obchodníka Kapka z moravského Místku, které se učily němčině v rodině janovského rukavičkáře Kronera.

Vzpomínka stíhala vzpomínku. Dopis kamarádce z dětství tehdy putoval až přes oceán. „Když ji Češi vystěhovali, v Německu se rodina dlouho nezdržela a odešla do Kanady. Je to daleko a roky běží, tak nám už zbývají jen ty vzpomínky v dopisech. Zrovna jsem psala, jestli si pamatuje, kam jsme chodívali na první sněženky.“

PŘÍBĚH VII: Odbojář ze Sudet

Při slovech o záboru Sudet se většině lidí vybaví fotografie plně naloženého žebřiňáku, na kterém početná česká rodina v říjnu roku 1938 narychlo opouští pohraničí. V obsazených Sudetech ale zůstaly statisíce Čechů, o kterých se nikdy moc nemluvilo. Představa, že Němci vyhnali po Mnichovu ze Sudet téměř všechny Čechy, autorům komunistických učebnic vyhovovala. Poválečný odsun Němců se jevil o to oprávněnější. V říšské župě Sudety přitom žilo i v průběhu války minimálně 300 tisíc Čechů. Tolik jich alespoň vykázalo nacistické sčítání lidu z roku 1939.

A k Čechům, kteří se v říjnu 1938 náhle ocitli v Sudetech, patřil i Drahomír Smrčka z Písařova na Šumpersku. Potkali jsme se v roce 2003, když mi chtěl ukázat bunkr, ve kterém založil odbojovou skupinu. „Neříkali jsme si partyzáni, ale chtěli jsme nějak škodit německé armádě v Sudetech. Jenže jsme moc nevěděli jak,“ vyprávěl.

Drahomír Smrčka, odbojář ze Sudet, ukazuje bunkr, ve kterém se za války ukrýval. Zdroj: Ivan Motýl

Cestu k lesnímu bunkru si bezpečně pamatoval i tolik let po válce: „Šest kilometrů úvozem a pak smrkovým houštím dvacet metrů vpravo.“ Ze smrkového mlází vyrostly statné kmeny a pod jedním z nich byly patrné i zbytky bunkru. „Hned při první výpadu jsme ale přišli o dva kamarády, Františka Matyse a Josefa Vernera. Některé akce snad měly smysl, když se třeba podařilo vykolejit vojenský vlak. Za úplně nesmyslný podnik dneska považuji přepadení trafiky v Šumperku,“ přiznával. Akce více připomínala obyčejnou loupež než odbojový čin.

„Polovina Písařova, kde jsem zažil Mnichov a připojení k Německu, byla osídlena výhradně Čechy. Ta dolní část, zatímco Němci žili v horní části, která už splývala s německou jazykovou oblastí Jeseníků. Napřed mezi Čechy a Němci nebyla žádná nevraživost, ve druhé půli třicátých let se to změnilo,“ vzpomínal Smrčka. „Když šel český klučina sám do horní části, riskoval stejnou nakládačku, o jakou si koledoval každý německý hoch při cestě do dolní části Písařova.

A takhle vlastně začínají všechny války. Nenápadnými potyčkami nebo hospodskými rvačkami.

PŘÍBĚH VIII: Do odsunu poslal i tetu

„Propagoval jsem myšlenku, že mezi Němci není třeba dělat žádné politické rozdíly,“ vyprávěl mi v roce 2005 Jaroslav Směja Lončar, v červenci roku 1945 civilní velitel převážně Němci osídlené Opavy. „Museli jsme jich především co nejvíc vysídlit. Prostě nalodit a odeslat, ale napřed šli do lágru a moji kluci zatím v opavských bytech zachraňovali, co se dalo. Nasbírali třeba dva koše hodinek, načež byty přidělili poctivým Čechům,“ chlubil se exvelitel.

Historici po roce 1989 prokázali, že internace opavských Němců v táboře u restaurace Na Rybníčku a následné vyhánění z Opavy si vyžádaly desítky obětí. Beznaděj vedla německé starousedlíky k početným sebevraždám. Funkci bral někdejší nadějný opavský spisovatel Směja, který měl před válkou dobré přátele i mezi německou kulturní smetánkou, smrtelně vážně. „Když mě německá teta přišla prosit, abych ji zachránil před odsunem, byl jsem neoblomný: ,Ne, teto. Půjdeš taky do vagónu!‘,“ vyprávěl. A znova tvrdil, že Němce z města vyhnal se vší slušností. „Rozpoutali válku? Rozpoutali! Tak co? Víte, o kolik přátel jsem za války přišel?“

REPORTÁŽ: Manžel přežil Osvětim, proto v 88 letech zviditelňuje oběti holocau

PŘÍBĚH IX: Tváře dozorců z Osvětimi

Michal Salomonovič patřil v roce 2017 k posledním z pamětníků, kteří prošli osvětimským peklem. „Nechci ho vidět,“ reagoval, když jsem ho požádal, aby si prohlédl právě zveřejněný unikátní seznam 8 502 osvětimských dozorců (včetně snímků), který sestavili polští historici. A jsou na něm i někdejší občané Československa, většinou Němci ze Sudet.

Michal Salomonovič se stal vězněm osvětimské továrny na smrt v roce 1944. Na rampě vyhlazovacího tábora se ocitl v pouhých jedenácti letech, když s rodiči přijel v dobytčáku ze židovského ghetta v Lodži. „Na rampě nás rozdělili. Já jsem zůstal s otcem, mladší bratr s matkou. Všechny nás ostříhali dohola, poslali do skutečné koupele a dali nám táborové hadry.“

Po chvíli však svůj odpor k tomu, aby nahlédl do databáze dozorců, vysvětlil ještě jinak: „Nevybavuji si z té doby žádnou tvář esesáka, to bych vám lhal. Já myslím, že jsem ty tváře vymazal z paměti záměrně.“ Před časem se přitom setkal s českou studentkou, jejíž předek sloužil právě v SS. „Její děd byl dozorcem v koncentráku, tak se mě přišla zeptat, jaké to tam bylo. Děda o tom prý nikdy nechtěl mluvit, což je pochopitelné. Pokoušel jsem se jí vysvětlit, že to byl zločinec a zřejmě se podílel na vraždách.“

Tváře dozorců z Osvětimi. Zdroj: archiv Ivana Motýla

PŘÍBĚH X: Vadí i dávno mrtví Němci

Zřejmě všichni němečtí rodáci z obce Chomýž u Krnova, kteří byli vyhnáni do Německa, už jsou po smrti. Jenže vadí i mrtví Němci, ti na místním německém hřbitově. A tak se krnovská radnice, která spravuje i rovy v Chomýži, rozhodla v roce 2020 pohřebiště srovnat se zemí. Hřbitov totiž působil, jako by ho smetla tlaková vlna po leteckém bombardování. Náhrobky ležely na zemi, většina z nich poškozená, mnohé i několikrát zlomené.

Úřad likvidaci hřbitova bez skrupulí oznámil výzvou vyvěšenou přímo na pohřebišti: „Pokud se vlastníci o daná hrobová místa nepřihlásí do jednoho roku od zveřejnění, budou z pozemku odstraněna a vhodným způsobem zlikvidována.“ Jak se ale mají o této česky psané výzvě dozvědět potomci místních Němců, kteří byli vyhnáni už v letech 1945 až 1946? Hrozba zničení hřbitova však po upozornění v reportáži CNN Prima NEWS vyvolala odpor u několika neziskových organizací, které se opuštěné německé pohřebiště nyní daří obnovovat.

Na hřbitově jsou rozházeny kosti sudetských Němců, neúcta odporuje česko-německé smlouvě

Než byli Němci vyhnáni z Chomýže (německy Komeise), žilo jich v obci nejméně 800. V obecném povědomí mnohých Čechů ale stále přetrvává klišé, že sudetský Němec je totéž, jako když se řekne nacista. „Velká část tady pohřbených občanů přitom zemřela ještě předtím, než se nacisté v Německu dostali k moci, takže jméno Adolf Hitler v životě neslyšeli,“ přemítal mezi povalenými náhrobky Martin Chalupa, jeden z aktivistů, který nyní hřbitov obnovuje.

Povalené a polámané náhrobky na německém hřbitově v Krnově-Chomýži. Listopad 2020 Zdroj: Ivan Motýl

„Hier ruht unser lieber Sohn und Bruder Max Baier 22. 7. 1906 – 25.(4.).1927,“ četl jsem na jednom z náhrobních kamenů. Zde leží náš milovaný syn a bratr Max Baier. Zemřel v dubnu 1927, Hitler se v Německu chopil moci až o necelých šest let později. Matěj Plaček, další ze zachránců pohřebiště, vystuduoval polonistiku na Ostravské univerzitě. „Tady ve Slezsku spolu žili po staletí Češi, Němci a Poláci, úctu a pietu si zaslouží všechny národy, které tu tvořily dějiny,“ připomenul. „Každý hřbitov je knihou vytesanou do kamene, která vypráví o starousedlících,“ dodal Chalupa. Tak nakonec přece došlo na usmíření, které přijala i krnovská radnice, když si plánovanou likvidaci pohřebiště rozmyslela. Na usmíření po smrti všech pamětníků.

X X X

Venezuelskou věznici ovládly stovky vězňů. Odsouzenci mluví o střelbě a šikaně

Vězni v neděli protestovali na střeše káznice Barinas na západě Venezuely kvůli údajné střelbě do odsouzenců a špatnému zacházení. Podle agentury Reuters protestující požadují odvolání ředitele nápravného zařízení. Agentura AFP uvedla, že věznici v Barinas ovládly stovky vězňů.

Vězni podle Reuters nahromadili hořící matrace a požadovali odvolání ředitele, který podle nich dohlížel na strážné při střelbě na neozbrojené vězně.

„Chceme spravedlnost. Střílejí na nás, strážní i dozorci,“ řekl jeden z vězňů ve videu, které na síti X zveřejnila místní nevládní organizace sledující situaci ve venezuelských věznicích. Na záznamu je vidět muž se střelným zraněním na hrudi.

Z mučírny kulturním centrem. Venezuela přetvoří neslavnou věznici El Helicoide

Vězni tvrdí, že pokojně protestovali, když vězeňský personál zahájil palbu a několik lidí bylo zraněno.

Ve zveřejněných videích vězni požadovali odvolání nedávno jmenovaného ředitele věznice Elvise Macuarea Guerrera. Tvrdí, že jim bylo odebráno oblečení, zakázány návštěvy a že byli nuceni prodávat drogy.

Rodinní příslušníci vězňů se před věznicí střetli s příslušníky národní gardy vybavenými štíty, kteří se jim snažili zabránit ve vstupu do zařízení. Podle nevládní organizace někteří z nich po vstupu slyšeli křik a exploze.

Maduro je v USA na cele s osmnácti vězni, čte Bibli a učí se anglicky

Venezuelské věznice jsou dlouhodobě pod drobnohledem mezinárodních organizací kvůli podmínkám i zacházení s vězni. V posledních měsících se situace dostala do centra pozornosti také po propuštění části politických vězňů, které schválila prozatímní prezidentka Delcy Rodríguezová po lednovém pádu režimu Nicoláse Madura.

X XX

Arcibiskup Eugene Martin Nugent z Irska se stal novým apoštolským nunciem v ČR

Svatý otec jmenoval dnes, 25. května 2026, novým apoštolským nunciem pro Českou republiku Mons. Eugena Martina Nugenta, arcibiskupa v Domnach Sechnaill (Irsko), který dosud působil jako vyslanec Svatého stolce v Kuvajtu, Kataru a Bahrajnu. Zprávu o tomto jmenování dnes v poledne oficiálně zveřejnilo Tiskové středisko Svatého stolce.

Arcibiskup Eugene Nugent se narodil 21. října 1958 v hrabství Clare na západě Irska. Přípravu ke kněžství zahájil na St. Patrick’s College v Maynoothu, kde získal titul bakaláře keltských studií. Následně byl poslán do Říma, aby pokračoval ve studiu teologie. Na kněze byl vysvěcen 9. července 1983 a inkardinován do diecéze Killaloe. V letech 1984–1987 působil ve farnosti katedrály v Ennisu.

V letech 1988–1991 pracoval v Římě v sekci pro všeobecné záležitosti Státního sekretariátu Svatého stolce. Poté, v rámci přípravy na diplomatickou službu, nastoupil roku 1991 na Papežskou církevní akademii. Do diplomatických služeb Svatého stolce vstoupil 1. července 1992. Působil na apoštolských nunciaturách v Turecku, Jeruzalémě a na Filipínách (mise v Hongkongu).

Dne 13. února 2010 jej papež Benedikt XVI. jmenoval apoštolským nunciem a titulárním arcibiskupem z Domnach Sechnaill (Dunshaughlin). Na biskupa byl vysvěcen 18. března 2010 v bazilice sv. Petra v Římě. Hlavním světitelem byl kardinál Tarcisio Bertone, tehdejší státní sekretář Svatého stolce. Za své biskupské heslo si zvolil „Quodcumque dixerit facite“ („Udělejte, cokoli vám řekne.“) z Janova evangelia (Jan 2,5).

V letech 2010–2015 působil jako apoštolský nuncius na Madagaskaru, Mauriciu a Seychelách a zároveň jako apoštolský delegát pro Komorské ostrovy a Réunion.

Dne 10. ledna 2015 byl jmenován apoštolským nunciem na Haiti. Během své diplomatické mise podporoval řadu iniciativ – od obnovy kostelů po ničivém zemětřesení v roce 2010 až po podporu politického dialogu směřujícího k ukončení politické krize v této karibské zemi.

Dne 7. ledna 2021 jej papež František jmenoval apoštolským nunciem v Kuvajtu a Kataru. Funkci apoštolského nuncia v Bahrajnu převzal po jmenování 11. února 2021.

Dne 25. května 2026 jej papež Lev XIV. jmenoval apoštolským nunciem v České republice.

Arcibiskup Nugent získal doktorát z kanonického práva na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě. Vedle angličtiny a irštiny hovoří francouzsky, italsky a německy. CSILIc. Monika Klimentová

X X X

Aerofilms veze z Cannes vítěze Zlaté palmy!

Distribuční společnost Aerofilms uvede do kin šest snímků, které zazářily v programu letošního festivalu v Cannes včetně vítěze Zlaté palmy.

Rumunský režisér Cristian Mungiu se na Croisette vrátil ve vynikající formě a se svou novinkou Fjord získal svou již druhou Zlatou palmu. Zařadil se tak po bok pouhé hrstky filmových velikánů, kteří se tímto neskutečným úspěchem mohou pyšnit. Jeho novinka sleduje střet tradiční výchovy s moderním pojetím rodičovství, který v malebném norském městečku vyeskaluje do nečekaného dramatu. V hlavních rolích rumunsko-norského páru excelují Renate Reinsve (Citová hodnota) a Sebastian Stan (série o Avengers).

V kinech se též představí filmová meditace na téma péče a přátelství s názvem All of a Sudden v jejímž centru září Virginie Efira a Tao Okamato, které získaly Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Naprosto jedinečný počin držitele Oscara Rjúsuke Hamagučiho je jedním z nejlépe přijatých titulů v celé canneské soutěži.

Na filmovém festivalu se zaskvěl i charismatický Javier Bardem, který si za svůj výkon v dramatu The Beloved vysloužil nadšené ovace jak diváků, tak kritiků. V novém filmu režiséra Rodriga Sorogoyena si zahrál uznávaného režiséra, který se skrze svůj nejnovější snímek pokouší sblížit se svou dospělou dcerou.

Dále budou moci diváci v kinech zhlédnout snímek Pedra Almodóvara Bitter Christmas. Španělská filmařská legenda splétá ve své novince příběhy stárnoucího režiséra a jeho asistentky, které se až nečekaně podobají jeho připravovanému filmu.

Pátým filmem z Hlavní soutěže je drama Paper Tiger odehrávající se v newyorském Queensu, kde smělá cesta dvou bratrů za americkým snem začíná narážet na vlastní zájmy místního podsvětí.  Snímek Jamese Graye odehrávající se na konci osmdesátých let se pyšní hvězdným obsazením – Adam Driver, Scarlett Johansson, Miles Teller – i hutnou atmosférou.

Do kin dorazí i rozkošný animovaný klenot, vítěz Ceny poroty ze sekce Un Certain Regard s názvem Iron Boy. Snímek, který rozněžnil festivalové diváky, je velkolepým návratem Louise Clichyho k ruční animaci poté, co se podílel na hitech studia Pixar jako VALL-I nebo Vzhůru do oblak.

O distribuci dalších titulů z Cannes zatím intenzivně jednáme. Výše zmíněná šestice filmů se podívá do českých kin mezi létem letošního a zimou příštího roku. Brzy se rozhodne o jejich českých názvech, do té doby bychom vás chtěli poprosit o používání jejich anglických titulů.

X X X

PODLE  MAĎARSKA  SNÍŽIT   PLATY  POLITIKŮ  V  EVROPĚ,  V  EU V  EU  SNÍŽIT  POČTY  LIDÍ V  EU  PŘEMRŠTĚNÉ  PLATY,  DŮCHODY

Orbán bral víc než dvojnásobek. Magyar omezí výdaje, seškrtá i vlastní plat

Maďarský premiér Péter Magyar oznámil výrazné škrty v platech politických špiček. Jeho vlastní měsíční příjem má nově činit 3,8 milionu forintů (260 tisíc korun) měsíčně, tedy méně než polovinu posledního známého platu bývalého premiéra Viktora Orbána.

Magyar v rozhovoru pro stanici RTL uvedl, že vláda výrazně sníží platy ministrům, poslancům, starostům i manažerům státních podniků.

Jeho vlastní příjem bude tvořit premiérský plat ve výši 2,3 milionu forintů (160 tisíc korun) a standardní poslanecký plat 1,5 milionu forintů (100 tisíc korun). Dohromady tak bude pobírat 260 tisíc korun měsíčně.

Podle maďarského portálu Pénzcentrum přitom Orbánův plat letos vzrostl na zhruba 7,8 milionu forintů (530 tisíc korun) měsíčně – více než desetinásobek průměrné hrubé mzdy v Maďarsku.

VIDEO: Magyar našel ve sklepě úřadu pytle skartovaných dokumentů. A nejen to

Kabinet chce zároveň omezit také parlamentní náhrady. Podle Magyara si poslanci dosud mohli měsíčně nárokovat až sedm milionů forintů (480 tisíc korun) na pohonné hmoty, ubytování nebo náklady na zaměstnance. Nově má limit klesnout pod pět milionů forintů (340 tisíc korun).

Magyar tvrdí, že dosavadní systém umožňoval nepřímo odvádět veřejné peníze do struktur spojených s Orbánovou stranou Fidesz.

Budu jezdit škodovkou, oznámil Magyar. Jeho superb se proslavil už v kampani

Dodal také, že ministři a státní tajemníci budou muset počítat s nižšími platy a že politici mají v době ekonomických problémů vystupovat střídměji. „Záleží na tom, jaký příklad dáváme maďarským občanům i zahraničí,“ prohlásil během rozhovoru.

Škrty se mají dotknout také vedení státních firem nebo členů dozorčích a poradních orgánů. Magyar odhaduje, že samotný parlament díky opatřením ušetří kolem 50 miliard forintů (3,4 miliardy korun). Vláda navíc plánuje zpřísnit pravidla pro diplomatické pasy a používání modrých výstražných světel na služebních vozech.

X X X

ŽÁDNĚ  MILIARDY  UKRAJINĚ,  NENÍ  V  EU,  V  NATO

UKRAJINA  DŘÍVE  NEKAPITULUJE,  NEUKONČÍ  VÁLKU

BEZ  MILIARD  BUDE  KONEC  VRAŽDĚNÍ  LIDÍ

Vláda přitvrzuje vůči uprchlíkům z Ukrajiny. Říká, že bojuje proti „dávkové turistice“.

Dočasná ochrana pro uprchlíky z Ukrajiny před válkou, kterou rozpoutalo Rusko, má zaniknout lidem, kteří se budou zdržovat mimo státy schengenského prostoru déle než 30 dnů. Ochrana má zaniknout také v případě trestního či správního vyhoštění. Počítá s tím změna zákona přezdívaného „lex Ukrajina“, kterou na návrh ministra vnitra Lubomíra Metnara projednala vláda.

Koalice ANO, SPD a Motoristů sobě se bude zabývat i možnými změnami v poskytování humanitární dávky uprchlíkům s dočasnou ochranou na území České republiky.

Lidé, kteří žádají o humanitární dávku, musí být zaměstnaní, podnikat nebo být evidováni na úřadu práce. Podmínky se nebudou týkat dětí, studentů ani seniorů s dočasnou ochranou.

Žadatelé o humanitární dávku se budou muset zdržovat na území České republiky alespoň 16 dnů v měsíci, za který dávka náleží.

Stanovení minimální doby pobytu v Česku má podle ministerstva vnitra zabránit zneužívání dávek. Opatření má zamezit možným podvodům při žádostech o dávku ze strany lidí, kteří v Česku fakticky nežijí.

„Budeme bojovat proti dávkové turistice,“ řekl po jednání vlády ministr vnitra Metnar.

Humanitární dávku podle Metnara pobíralo v březnu zhruba 90 tisíc uprchlíků s dočasnou ochranou z Ukrajiny. Minulá vláda podle něj kontrolu pobírání zanedbala, nově bylo zahájeno 40 trestních stíhání.

Zneužívalo se to. V jakém rozsahu, nevím,“ odvětil Babiš na tiskové konferenci na dotaz iDNES.cz, jaký podíl tvoří zneužívání dávek z celkového počtu.

Ukrajinka do Česka jezdila jen pro razítko, na dávkách vydělala tři čtvrtě milionu

Zákaz vozidel s ukrajinskou poznávací značkou?

Změnit se má úprava týkající se provozu vozidel s ukrajinskou státní poznávací značkou.

V současné době nejsou na tato vozidla kladeny stejné požadavky technické způsobilosti, jako na vozidla zapsaná ve standardním registru silničních vozidel, a tato vozidla ani nepodléhají pravidelným technickým prohlídkám.

Úprava má zavést zákaz vozidla s ukrajinskou poznávací značkou řídit (ta která nelze do standardního registru vozidel zapsat) a to od 1. ledna 2028.

Má ale existovat možnost přihlásit si automobil do standardního registru vozidel od 1. ledna 2027.

Novela upravuje i podmínky pro udělení zvláštního dlouhodobého pobytu, který umožňuje běžencům s dočasnou ochranou získat stabilnější pobytové oprávnění. Zpřísňuje požadavky mimo jiné tím, že žadatel nesmí mít daňové nedoplatky.

Ministerstvo rovněž mění pravidla pro registraci a biometrické kontroly. Pokud žadatel uvede v žádosti nepravdivé informace, může jeho registrace zaniknout. O udělení speciálního pobytu je možné žádat od loňska, letos podle ministerstva vnitra projevilo zájem 56 500 lidí.

Návrh neprošel řádným připomínkovým řízením. V návrhu pro jednání vlády je uvedeno, že výjimka pro to byla sjednána na jednání koaliční rady za přítomnosti předsedy Legislativní rady vlády.

X XX

RUSKO  NOVÝMI  ÚTOKY DOŽENE  UKRAJINU

KE  KAPITULACI, JAKO  STALIN  NĚMECKO

Opusťte Kyjev, vyzvalo Rusko cizince. Spouští další údery, nazývá je odvetou

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová v pondělí uvedla, že Rusko bude pokračovat v úderech na Kyjev, které označila za odvetu za ukrajinský útok v okupované Luhanské oblasti z minulého týdne. Později během dne Moskva uvedla, že v odvetě zahajuje údery na tamní vojenskoprůmyslové objekty a místa rozhodování. Vyzvala cizí diplomaty, aby město opustili.

„V reakci na ukrajinské teroristické útoky na civilní cíle v Rusku zahájily ruské ozbrojené síly masivní úder balistickými raketami Orešnik, aerobalistickými raketami Iskander, hypersonickými aerobalistickými raketami Kinžal, řízenými střelami Cirkon, řízenými střelami ve vzduchu, na moři a na zemi, a také útoky bezpilotními letouny proti vojenským velitelským objektům, leteckým základnám a podnikům obranného průmyslu na Ukrajině,“ uvedlo ruské ministerstvo obrany.

Ruské útoky na ukrajinské hlavní město jsou podle Zacharovové reakcí na ukrajinské útoky včetně toho v okupovaném Starobilsku v Luhanské oblasti, kde podle Moskvou dosazených úřadů v noci na pátek zahynulo 21 lidí. Úřady tvrdí, že cílem byl internát pedagogické školy.

Online reportáž

Nejméně dva civilisté přišli o život a další tři byli zraněni při ruském útoku na město Kramatorsk v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, informovala dnes prokuratura. Další dva mrtvé a dvě desítky raněných si podle místních úřadů vyžádalo ruské ostřelování města Derhači v Charkovské oblasti.

Rusko uvedlo, že v odvetě za ukrajinský úder na Starobilsk zahajuje údery na vojenskoprůmyslové objekty, velitelská stanoviště a místa rozhodování v Kyjevě. Vyzvalo zahraniční diplomaty, aby město opustili.

Ukrajinští vojáci bránící frontovou vesnici Mala Tokmačka v Záporožské oblasti drží nepřetržitě kontrolu nad touto obcí už déle než 1500 dní a vytvořili tím národní rekord.

Napsal to dnes server Ukrajinska pravda s odvoláním na 118. samostatnou mechanizovanou brigádu, která získala diplom o stanovení rekordu. Mala Tokmačka drží déle, než například starověké Kartágo, které Římané obléhali zhruba 1100 dní, poukázal portál.

Ruský prezident Vladimir Putin dříve obvinil Kyjev, že šlo o záměr, a nařídil připravit odvetu. V noci na sobotu pak ruská armáda provedla rozsáhlý útok s pomocí stovek dronů a desítek střel na Kyjev a další části Ukrajiny, při kterém zahynuli čtyři lidé a dalších 87 bylo zraněno.

Rusko zaútočilo na Ukrajinu mocnou hypersonickou střelou Orešnik. Kyjev hoří

Ukrajinská armáda uvedla, že u Starobilsku zasáhla elitní dronovou velitelskou jednotku.

Moskva již začátkem května vyzvala pracovníky diplomatických misí v Kyjevě, aby ukrajinské hlavní město opustili v souvislosti s možným ruským úderem, který by nastal v případě, že by Ukrajina svými útoky na Rusko narušila oslavy Dne vítězství 9. května.

Na východní Ukrajině přišly o život čtyři lidé

Nejméně dva civilisté přišli v pondělí o život a další tři byli zraněni při ruském útoku na město Kramatorsk v Doněcké oblasti na východě země. Další dva mrtvé a dvě desítky raněných si podle místních úřadů vyžádalo ruské ostřelování města Derhači v Charkovské oblasti.

V Kramatorsku, na který ruské letectvo podle městské rady svrhlo pět leteckých bomb, zahynul 64letý muž a 38letá žena. Další tři místní civilisté ve věku 46, 54 a 56 let vyvázli se zraněním, uvedla ukrajinská prokuratura, která ruský útok vyšetřuje jako válečný zločin.

Ukrajinský nálet na internát byl záměr a tedy terorismus. Bude odveta, zuří Putin

Dva muži ve věku 68 let a 25 let se stali oběťmi ostřelování Derhači ruskými raketami, oznámil náčelník správy Charkovské oblasti Oleh Syněhubov. Dalších 23 lidí bylo zraněno, dodal.

Ukrajina už pátým rokem vzdoruje rozsáhlé invazi, jejíž součástí jsou vzdušné útoky prováděné oběma stranami. Moskva i Kyjev popírají, že by záměrně útočily na civilisty.

OSN nedávno uvedla, že ve válce přišlo o život přes 15 tisíc civilistů, včetně žen a dětí. Drtivou většinu civilních obětí OSN zaznamenala na území pod kontrolou Kyjeva, na které útočí ruská armáda.

Čím Rusko útočí na Kyjev: Střela 9M729 (Iskander-M) Modernizovaná střela s plochou dráhou letu určená k přesným útokům na pozemní cíle. Podle odhadů má dolet až kolem 500 kilometrů. Orešnik Nový typ ruské balistické rakety dlouhého doletu. Podle Moskvy dokáže zasáhnout cíle rychlostí až Mach 10 (asi 12 tisíc km/h) a nést hlavici o hmotnosti až 1,5 tuny. Její deklarovaný dolet činí až 5 500 kilometrů. Kinžal Hypersonická raketa odpalovaná z letadel. Pohybuje se rychlostí až 12 tisíc km/h a má dolet přes 2 000 kilometrů. Rusko ji používá proti pozemním i námořním cílům. Zirkon Hypersonická střela původně vyvinutá hlavně pro útoky na lodě. Podle ruských údajů dosahuje rychlosti až 11 000 km/h a doletu tisíc kilometrů. X XX ANGLIE SE  UVAŘÍ? NIC  NEPOMÁHÁ  SNÍŽIT  TEPLOTY Británie je postavená pro klima, které už neexistuje. Jak odolá 40 stupňům?   Britská infrastruktura je podle vládních klimatických poradců postavená pro klima, které již neexistuje. Aby zvládla dopady globálního oteplování, bude potřeba zásadních změn. Vyplývá to ze středeční zprávy Výboru pro změnu klimatu (CCC), která varuje mimo jiné před nutností masivního rozšíření klimatizací a očekávanými vlnami veder přesahujícími 40 stupňů do roku 2050. V pondělí v Británii padl teplotní rekord pro měsíc květen, nedaleko Londýna teplota vystoupala na 33,5 stupně Celsia, nejvíce v historii měření. Podle odborníků už tradiční adaptační opatření, jako je stínění oken, větrání nebo výsadba stromů, nebudou stačit. Výbor proto doporučuje, aby se rozšířily klimatizace. Během příštích deseti let by měly být nainstalovány ve všech domovech s pečovatelskou službou a nemocnicích a do 25 let také ve školách. Současně navrhuje zavedení maximálních teplot pro práci venku i uvnitř budov. Peklo jménem londýnské metro. Snahy o zchlazení systém ještě více rozpálily Zpráva počítá s tím, že se Británie do poloviny století musí připravit na oteplení o dva stupně Celsia proti předindustriální době, protože cíl udržet oteplení na 1,5 stupně se podle autorů pravděpodobně nepodaří splnit. Vlny veder by podle odhadů mohly ve všech částech země překročit 40 stupňů Celsia a vést k až 10 tisícům úmrtí ročně souvisejících s horkem. Až devět z deseti britských domácností by se přitom mohlo v létě přehřívat. Předsedkyně adaptační podskupiny CCC Julia Kingová uvedla, že extrémní horko představuje nejbezprostřednější klimatické riziko pro životy lidí v Británii. „Musíme zajistit masové zavádění chlazení, ať už formou stínění nebo klimatizace,“ řekla. Rok 2025 byl třetím nejteplejším. Svět se blíží hranici stanovené Pařížskou dohodou Výbor zároveň upozorňuje, že klimatizace sama o sobě představuje problém, protože je energeticky náročná a přispívá ke globálním emisím skleníkových plynů. Modernější systémy založené na tepelných čerpadlech by mohly být efektivnější, jejich rozšíření je však zatím omezené. Podle CCC budou klimatické dopady výrazně zasahovat i další oblasti. Až sedm milionů nemovitostí ve Spojeném království je ohroženo povodněmi a jejich počet může bez opatření do roku 2050 vzrůst o 40 procent. Naopak období sucha budou častější a v létě by průtoky řek mohly klesnout zhruba o třetinu oproti stavu před 20 lety. Výbor varuje také před nedostatkem vody, který by mohl v extrémním případě vést k deficitu až pět miliard litrů denně. Rotace Země se v poslední době výrazněji zpomaluje, vědci viní změnu klimatu Ekonomické škody spojené s klimatickou změnou už nyní dosahují podle odhadů 60 miliard liber (zhruba 1,6 bilionů Kč) ročně, což odpovídá zhruba dvěma procentům HDP. Do budoucna by se náklady mohly ještě výrazně zvýšit, pokud nebudou směřovat zásadní investice do adaptace a ochrany infrastruktury. Ministryně pro životní prostředí Emma Reynoldsová uvedla, že vláda už některá opatření přijímá, například investice do protipovodňové ochrany a podpory udržitelného zemědělství. Podle CCC je však současná úroveň adaptace nedostatečná a změny budou muset být rozsáhlejší a rychlejší. Sbohem, jižní Evropo. Klima posune vinařské regiony až do Velké Británie „Správnými rozhodnutími můžeme ochránit lidi a místa, která milujeme,“ řekla Kingová z CCC. „Úpadek je volba, je to politická volba, není nevyhnutelný. Můžeme s tím něco udělat,“ dodala. Neděle byla v Británii nejteplejším květnovým dnem za téměř 80 let Anglie, Wales a Severní Irsko v neděli zaznamenaly nejvyšší teploty od začátku roku, ve Skotsku k letošnímu maximu scházelo 0,1 stupně Celsia. Současně se 24. květen stal nejteplejším květnovým dnem ve Spojeném království za posledních nejméně 79 let. V Londýně meteorologové v neděli naměřili 32,3 stupně Celsia, v Cardiffu 27,4 stupně a v severoirském Armaghu 23,4 stupně. Ve Edinburghu nedělní maximum činilo 23,5 stupně Celsia, už 1. května zde ovšem zaznamenali 23,6 stupně. Hranici 30 stupňů teplota v celé Británii letos poprvé překročila v sobotu. Stalo se tak nejdříve v kalendářním roce od roku 1952. Vysoké odpolední teploty britští meteorologové zaznamenali i v pondělí, nedaleko Londýna teplota vystoupala na 33,5 stupně Celsia, nejvíce v historii měření. Klimatická krize zvyšuje pravděpodobnost výskytu extrémních veder, připomněl The Guardian. Podobné teplotní rekordy v současné době padají i v dalších částech západní Evropy. Francouzská meteorologická služba Météo-France upozornila, že lze očekávat, že vlny mimořádných veder budou „čím dál častější, budou nastupovat čím dál dřív a budou čím dál intenzivnější“. Mluvčí britské meteorologické služby Met Office listu řekl: „Pravděpodobnost překonání květnového rekordu 32,8 stupně Celsia je v současném klimatu přibližně třikrát vyšší, než byla za přirozených klimatických podmínek před průmyslovou revolucí.“ Jinými slovy, to, co se tehdy dělo přibližně jednou za 100 let, se nyní stane zhruba jednou za 33 let, dodal. Britský úřad pro zdravotní bezpečnost (UKHSA) vydal už v pátek ráno výstrahy před vysokými teplotami pro regiony východní a jihovýchodní Anglie včetně Londýna, platné až do středečního podvečera. Úřady také vyzvaly k opatrnosti v blízkosti otevřených vodních ploch, jako jsou jezera a lomy, kde lidem hrozí utonutí. Mezitím o víkendu zaplnili milovníci opalování britské pláže a londýnský stadion Lord’s Cricket Ground uvolnil přísný dress code pro členský pavilon. Tamní kriketový klub Marylebone totiž vyžaduje, aby diváci za normálních okolností nosili společenské obleky či alespoň saka na míru a kravaty. X X X Posselt: Sjezd sudetských Němců bude napřesrok v Norimberku. Bavorsko by se mohlo střídat s Českem Sjezd sudetských Němců by se mohl v budoucnu konat střídavě v Bavorsku a v Česku. Bavorské veřejnoprávní stanici BR to na sjezdu v Brně řekl předák sudetských Němců Bernd Posselt. V řadě českých měst už podle něj místní projevili o pořádání sjezdu zájem. Setkání v Brně v pondělí po čtyřech dnech skončilo uctěním památky obětí nacismu. Krajanské sdružení následně sjezd označilo za historický průlom. Podle německého listu Süddeutsche Zeitung byla celková atmosféra sjezdu navzdory protestům pokojná a nálada srdečná. V příštím roce se podle Posselta sjezd sudetských Němců uskuteční opět v Německu, a to v Norimberku. O pořádání některého z příštích sjezdů podle něj ale usiluje „několik českých měst“. Jako příklad uvedl Cheb, kde podle něj příslušnou občanskou iniciativu vede bývalý starosta města Antonín Jalovec. „Dokázal bych si představit, že v budoucnu se Sudetoněmecký sněm bude konat střídavě v Bavorsku a v České republice,“ dodal Posselt. Sjezd v Brně označil nejvyšší představitel sudetských Němců za „skvělý“ a za „jednu velkou oslavu přátelství a smíření“. Posselt ocenil otevřenou debatu o společné kultuře a dějinách Čechů a sudetských Němců, ale i „o strašlivých zločinech nacistů a o zločinu vyhnání“. „Myslím si, že tato široká debata měla velký terapeutický význam,“ dodal. Za osobní vrchol sjezdu pak Posselt v rozhovoru s BR označil čtvrteční pietu za oběti holokaustu na brněnském hlavním nádraží, na kterém se setkal s Evou Paddockovou a Milenou Grenfell-Bainesovou. Obě patří k dětem, které před hrůzami holokaustu zachránil Nicholas Winton. „Jedna z nich mi řekla, že přijela jen proto, aby mi potřásla rukou. To mě rozplakalo,“ dodal Posselt. V tiskové zprávě rozeslané po skončení sjezdu Sudetoněmecké krajanské sdružení uvedlo, že první sjezd na území Česka byl „historickým průlomem“. „Co se dříve zdálo být nemyslitelným, se stalo skutečností. Brno se stalo místem, kde se sudetští Němci a Češi společně přihlásili k porozumění mezi národy a ke sjednocené Evropě,“ uvedlo sdružení. ‚Pokojná nálada‘ Podle předního německého listu Süddeutsche Zeitung byla na sjezdu sudetských Němců v Brně navzdory protestům atmosféra pokojná a nálada srdečná. „Je možné 80 let po válce dosáhnout usmíření? Sudetoněmecký sněm v Česku dává naději,“ uvedl Tisíce lidí protestovaly v Brně proti sudetoněmeckému sjezdu. Akci podpořil Zeman i Rajchl Také podle veřejnoprávní televize ZDF sjezd navzdory vyhrocené politické debatě a nesouhlasu části české společnosti vyslal signál smíření. V příspěvku na svém zpravodajském webu ZDF připomíná okolnosti sjezdu, který se poprvé konal v Česku. Uvádí mimo jiné, že vyvolal „vyhrocenou politickou debatu“, a připomíná, že do Brna dorazil v sobotu německý ministr vnitra Alexander Dobrindt a v neděli na hlavním shromáždění promluvil bavorský premiér Markus Söder. Redaktor bavorské veřejnoprávní stanice BR ve čtvrthodinové reportáži, v níž hovořil i s Posseltem, označil sjezd za „historický milník“, proti kterému protestovali „čeští nacionalisté“. Také podle webu Deutsche Welle byla nakonec atmosféra v Brně o víkendu uvolněnější, než mnozí očekávali. Rovněž tento web nicméně připomíná, že se v moravské metropoli proti sjezdu demonstrovalo a protestující vyčítali sudetským Němcům údajné snahy o revizi dějin. Do moravské metropole sudetské Němce pozvala iniciativa Meeting Brno, která organizuje stejnojmenný festival. Sjezd pořádalo Sudetoněmecké krajanské sdružení, které zastupuje zájmy Němců odsunutých z Československa po druhé světové válce a jejich potomků. Česká Poslanecká sněmovna se hlasy vládních stran ANO, SPD a Motoristů minulý týden postavila proti konání sjezdu v Česku. X XX Exministr Blažek, náměstek Daňhel i advokát Titz vypovídali na policii. Hrozí jim 5 až 12 let vězení Advokát Kárim Titz, který čelí stíhání v kauze bitcoinového daru státu, v pondělí vypovídal na policii. V pobočce Národní centrály proti organizovanému zločinu strávil necelou hodinu. Právní zástupce poškozeného ministerstva spravedlnosti Jaroslav Ortman řekl, že Titz se k věci vyjádřil, neodpovídal ale na otázky policistů. Minulý týden byli u výslechu bývalý ministr Pavel Blažek (dříve ODS) i jeho exnáměstek Radomír Daňhel. Titze, Blažka a Daňhela obvinili kriminalisté z protimafiánské centrály počátkem letošního května, a to ze zneužití pravomoci a z praní špinavých peněz. Všichni tři muži si podali stížnost. Blažek, který loni kvůli kritice po přijetí daru rezignoval, dlouhodobě trvá na své nevině. Všichni tři jsou stíhaní na svobodě, hrozí jim pět až 12 let vězení. Obvinění Blažka? Přímý důkaz chybí, říká novinářka. Policie teď prý řeší další bitcoinovou záhadu Brněnský advokát Titz v pondělí při odchodu ze služebny na dotazy novinářů nereagoval. Jeho advokát Lukáš Trojan se omluvil s tím, že k vyjádření nemá od Titze zmocnění. „Já se vyjádřím jenom k formě, k obsahu nikoliv, protože s obsahem musím nejdřív seznámit klienta – ministerstvo. Pokud jde o formu, výslech trval zhruba půl hodiny. Pan obviněný se vyjádřil k věci, zčásti četl, zčásti spontánně,“ popsal Ortman. Dodal, že z Titzova vyjádření ho nic nepřekvapilo. Doplnil také, že Blažkův výslech se uskutečnil dříve, a to bez Ortmanovy účasti. Daňhel byl podle serveru Novinky.cz u výslechu Na Perštýně v pátek, a to dvě a půl hodiny. Rovněž jej nekomentoval. „Samozřejmě,“ reagoval pouze na otázku, zda odmítá vinu. Bývalého ekonomického náměstka hájí Radek Šmerda, který se v pondělí zúčastnil i Titzova výslechu. Titz jako právník zastupoval dárce bitcoinů Tomáše Jiřikovského, který byl už dříve odsouzen za zpronevěru, obchod s drogami a nedovolené ozbrojování. Jiřikovský čelí v kauze daru obvinění od loňska, a to z legalizace výnosů z trestné činnosti a z provozování darknetového tržiště Nucleus Market. Případ dozoruje olomoucké vrchní státní zastupitelství. Česká advokátní komora se kvůli kauze bude zabývat možným pozastavením výkonu advokacie jak Titzovi, tak Blažkovi. Na Titze podala komora i kárnou žalobu, v níž tvrdí, že důsledně nezkontroloval původ Jiřikovského bitcoinů a nevyhodnotil jeho dar jako podezřelý obchod podle zákona proti praní špinavých peněz. Důtka pro žalobce V pondělí také dostal důtku žalobce z brněnského krajského státního zastupitelství Marek Vagai. Nebránil se totiž proti rozhodnutí soudu, který loni v lednu vydal již dříve odsouzenému Tomáši Jiřikovskému zajištěné počítače. Elektronika pravděpodobně skrývala přístup k bitcoinovým peněženkám. Žalobce z bitcoinové kauzy Vagai dostal důtku. Nebránil se proti vydání počítačů Jiřikovskému Důtku Vagaiovi navrhl jeho nadřízený, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci v pondělí schválil návrh dohody o vině a kárném opatření. S ohledem na dohodu neprováděl dokazování. Krajský soud v Brně o vydání věcí rozhodl loni 8. ledna. Žalobce Vagai s vydáním elektroniky původně nesouhlasil, proti usnesení soudu se však nebránil a na místě prohlásil, že se vzdává práva stížnosti. Podle nadřízených tak ohrozil reputaci státního zastupitelství a vyvolal řadu otázek ohledně odbornosti a důslednosti postupu v Jiřikovského kauze. Měl buď ihned podat opravný prostředek, anebo si ponechat lhůtu a věci se dál podrobně věnovat. Žalobce již dříve uvedl, že neměl informace o tom, že by se v dané elektronice, o kterou šlo, mohlo něco nacházet. X XX NEMOCNICE  INFORMACE  O  ZDRAVÍ  ZEMANA  SKARTOVALA TAK  SE  PRACUJE  V  ČR Zeman se stížností na poskytování informací o svém zdraví neuspěl. Nemocnice záznamy skartovala Po více než třech letech Úřad pro ochranu osobních údajů zamítl stížnost Miloše Zemana, zjistil server iROZHLAS.cz. Exprezident si stěžoval na to, jakým způsobem Ústřední vojenská nemocnice v době jeho hospitalizace v říjnu 2021 nakládala s informacemi o jeho zdraví, které jsou zákonem považovány za citlivé osobní údaje. Úřad ale postup nemocnice ani nemohl zkoumat, protože ta veškeré související dokumenty skartovala. „Nemocnice je neuchovala ani rok od hospitalizace a skartovala je v rozporu se zákonem,“ řekl redakci Zemanův advokát Marek Nespala. „S ohledem na to, že zásah do subjektivních práv stěžovatele ke dni podání stížnosti netrval, nemohl Úřad o této části stížnosti rozhodnout jinak, než že ji zamítl,“ stojí v rozhodnutí, které má redakce k dispozici. Stanovte si, co můžete říct o zdraví prezidenta, nařídil úřad pro ochranu údajů ÚVN po Zemanově stížnosti Podnět v srpnu 2022 mířil na Ústřední vojenskou nemocnici (ÚVN), kde byl Zeman opakovaně hospitalizován, naposledy v říjnu 2021. Tehdy šlo o jeho veřejně nejsledovanější pobyt v zařízení a také se kvůli němu hovořilo o možnosti odejmout prezidentovi pro jeho zdravotní stav některé pravomoci. Nemocnice tehdy vystavila dva přípisy o jeho zdravotním stavu, které předala tehdejšímu hradnímu kancléři Vratislavu Mynáři a předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi (ODS). Právě na jejich vypracování a odeslání si Zeman úřadu stěžoval. Ani o tomto kroku nemocnice, ani o obsahu přípisů totiž nebyl informován. Nemocnice ale oba přípisy a veškeré s tím související dokumenty skartovala, a když se úřad začal stížností zabývat, shledal, že „zpracování osobních údajů, které je předmětem stížnosti, již v době podání netrvá“. Urychlená skartace Sám Úřad pro ochranu osobních údajů ale přitom také v rozhodnutí připouští, že v takovém případě by musel stížnost zamítnout, i kdyby došlo k porušení práv prezidenta. „Úřad si uvědomuje, že takové rozhodnutí může působit do jisté míry paradoxně, avšak Úřad je vázán právními předpisy, ze kterých nemůže vybočit,“ dodal. Úřad pro ochranu osobních údajů řeší, jak lékaři nakládali s citlivými daty ‚pacienta Zemana‘ Zeman si prostřednictvím svého advokáta stěžoval právě i na zmíněnou skartaci dokumentů. „Nemocnice je neuchovala ani rok od hospitalizace a skartovala je v rozporu se zákonem,“ uvedl pro iROZHLAS.cz Marek Nespala. Jenže ani s touto výtkou u úřadu nepochodil. Podle něj mohla nemocnice dokumenty skartovat, pokud už „pominul důvod tyto uchovávat a není nezbytné tyto uchovávat z jiného důvodu“. Urychlená skartace se nezdá v pořádku ani advokátovi se specializací na ochranu osobních údajů Petru Suchomelovi. „Pokud nemocnice zpracovala zvláštní kategorii údajů (o zdravotním stavu) s odkazem na mimořádný veřejný zájem, pak je rychlá skartace dokumentů skutečně s podivem, neboť důkazní břemeno je jednoznačně na její straně,“ popsal redakci. Takové materiály by podle něj neměly být skartovány dříve než za 10 let, což je obecná objektivní promlčecí lhůta u soukromoprávních nároků. ‚Nepravdivé informace‘ Kvůli tomu se ale ani není možné podle Zemanova advokáta Nespaly odvolat: „Nicméně se jedná o velký námět k úvaze současného úřadu prezidenta republiky a úřadů prezidentů republiky budoucích k tomu, aby vytvořily takové mechanismy, aby taková situace bezprostředně hrozící zásahem do ústavního pořádku České republiky nevznikla.“ Článek 66 Ústavy Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) a dále čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny. Zeman si už v roce 2022 stěžoval také na to, že nemocnice o jeho zdraví navíc informovala nepravdivě. Když byl tehdy prezident do pražského zařízení dovezen, fotografové zachytili, jak mu ochranka musela přidržovat hlavu, a objevily se spekulace, že mohl být v bezvědomí. To později odmítl jeho kancléř Mynář s tím, že prezident při převozu pouze usnul. V přípisech, které kancléř a Vystrčil obdrželi, bylo uvedeno, že prezident není schopný vykonávat své povinnosti plynoucí z úřadu. I to ale prezidentův aparát odmítl. Dokládal to například i tím, že Zeman tehdy v nemocnici svým podpisem svolal ustavující schůzi Poslanecké sněmovny, přičemž celý tento akt byl natočený na videu. Že údaje byly nepravdivé, nyní zopakoval opět i Nespala: „Nejednalo se o únik citlivých informací, ale o únik nepravdivých informací o skutečném zdravotním stavu prezidenta, který mohl spustit protiústavní proces,“ míní. Měl tím na mysli aktivaci článku 66 Ústavy, který umožňuje odebrat prezidentovi jeho pravomoci, pokud není schopen vykonávat svůj úřad. O tom se právě v období Zemanovy hospitalizace v říjnu 2021 veřejně debatovalo nejen v médiích, ale také na půdě Senátu. Prezident jako výjimka Přestože úřad stížnost zamítl, v rozhodnutí se otázkou, zda nemocnice měla právo poskytnout informace o prezidentově zdravotním stavu, zabýval. „Je nicméně zřejmé, že mimořádný veřejný zájem na některých informacích o zdravotním stavu prezidenta republiky je vyjádřen v článku 66 Ústavy,“ píše se na páté straně rozhodnutí s odkazem na ústavní ustanovení. ‚Bez souhlasu a opory v zákoně.‘ Zeman si stěžuje, že nemocnice skartovala dokumenty o jeho zdraví A úřad pokračuje, že za situace, kdy je komorám Parlamentu svěřena takto zásadní ústavní procedura, lze považovat prezidenta za výjimku. „S vědomím, že řadu ústavních postupů je třeba dovozovat výkladem s přihlédnutím ke smyslu a účelu jinak strohých ustanovení, lze čl. 66 Ústavy považovat za takový právní základ, který umožňuje přístup k některým osobním údajům o zdravotním stavu prezidenta republiky.“ V tom ale vidí Zemanův advokát nebezpečný precedent. „Nicméně za závažnější považuji to, že s citlivými údaji každého pacienta je potřeba nakládat ve velmi přísném režimu, což ovšem podle názoru úřadu neplatí u prezidenta republiky,“ uvedl pro iROZHLAS.cz. Sabotáž? Na to, jakým způsobem Ústřední vojenská nemocnice, potažmo její ředitel Miroslav Zavoral a přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ÚVN Tomáš Tyll, zacházeli s informacemi o Zemanovi, si dnes již bývalý prezident stěžoval také v podnětu na sabotáž, který podal v roce 2022 na Vrchní státní zastupitelství v Praze. l Organizovaná skupina a lékařská dobrozdání. Z čeho exprezident Zeman vyvodil ‚ústavní puč‘ Zeman v něm prostřednictvím svého právního zástupce popisoval, že jeho převoz do nemocnice byl tehdy „spektakulární“ a za účasti médií, vydaná lékařská dobrozdání nepravdivá, a také zmiňoval, že mu nemocnice omezila kontakt s jeho spolupracovníky. Pražské státní zastupitelství ale po šesti týdnech od podání vyhodnotilo Zemanovo podezření jako nedůvodné. Právě v podnětu na sabotáž ale Zeman zmiňoval, že nebyl absolutně informovaný o tom, že nemocnice vyjádření o jeho zdravotním stavu připravila a odeslala. Připomeňme, že zdravotní údaje jsou podle unijního Obecného nařízení o ochraně osobních údajů známého pod zkratkou GDPR považovány za zvláštní kategorii osobních údajů. Označují se za citlivé a také požívají vyšší úrovně ochrany. V Česku nakládání s nimi upravuje zákon o zdravotních službách a také zákon o zpracování osobních údajů. „On žádné souhlasy s nakládáním s citlivými osobními údaji nedal,“ řekl k tomu před třemi lety právník Nespala. Sama nemocnice rozhodnutí úřadu nechtěla komentovat. „Potvrzujeme, že jsme od Úřadu pro ochranu osobních údajů obdrželi rozhodnutí v dotazované věci. Více informací vzhledem k neveřejné povaze správního řízení nelze poskytovat,“ uvedla mluvčí ÚVN Andrea Štorchová.

  .