Bulharský premiér Rumen Radev v pátek v Národním shromáždění oznámil, že Sofie vznese námitky proti 21. balíčku sankcí Evropské unie proti Rusku a poukázal na potřebu ochrany národních zájmů a energetické bezpečnosti země. „Jsem připraven vznést námitky proti 21. sankčnímu balíčku? Otázkou není, zda jsem připraven. Udělám to, protože hájím náš národní zájem,“ řekl premiér.

Radev spojil postoj k sankcím se situací v rafinérii Lukoil Neftokhim Burgas. Premiér ocenil zrušení příkazu k zabavení, který omezoval nákup ropy od společností registrovaných ve Švýcarsku, jako úspěch. Rafinerie patří ruské společnosti Lukoil, druhé největší ropné společnosti v zemi. „Rafinerie čelila značným logistickým a zásobovacím problémům a byla nucena zpracovávat těžké druhy ropy, což způsobovalo značné logistické potíže,“ uvedl podle portálu dariknews.bg.

Technické parametry rafinerie v Burgasu jsou vázány na ruskou ropu Ural. Nedostatek této suroviny si vynutil používání těžších rop, což vedlo k rychlejšímu opotřebení zařízení, častějším opravám a dodatečnému zatížení personálu.  Radev uvedl, že po jednáních se společností Litasco bylo dosaženo dohody o zrušení omezení. „Nemohu zaručit, že námitky Bulharska proti 21. sankčnímu balíčku pomohou vyhnout se arbitráži. Pokud budeme i nadále fungovat v rámci tohoto sankčního režimu, který uvalila i společnost Litasco, bude rafinerie ohrožena uzavřením. Udělám vše pro to, abych se arbitráži vyhnul,“ dodal premiér.

Během debaty se Radev zabýval také možnými sankcemi proti ruskému patriarchovi Kirillovi. Premiér zdůraznil, že se nevztahuje na něj osobně, ale na roli hlavy ruské pravoslavné církve. Poukázal také na bulharskou pravoslavnou církev a roli bulharského patriarchy.  „Jaký vzkaz vysíláme rozšířením sankcí a války na náboženství? Uvědomujeme si, kam to vede?“ zeptal se bulharský vůdce.  „Nezajímá mě ruský patriarcha. Zajímá mě, že je hlavou ruské pravoslavné církve, která je pravoslavná stejně jako ta naše. Zajímají mě miliony lidí, kteří k této církvi patří,“ prohlásil.

Během parlamentního slyšení  premiér  dostal také dotaz  na desetiletou dohodu s Ukrajinou podepsanou za prozatímní vlády. Radev odpověděl, že Bulharsko dohodu nevypoví. Zdůraznil, že dohoda s Kyjevem neobsahuje žádné konkrétní závazky. Její ustanovení mají za cíl prozkoumat možnost poskytnutí pomoci.

„Mluví se o prozkoumání možnosti poskytnutí pomoci. Momentálně tak nečiníme. Nejsou zde žádné konkrétní závazky. Celá dohoda se zaměřuje na prozkoumání možnosti poskytnutí podpory. Stále ji zkoumáme,“ dodal premiér.

Bulharský premiér také připomněl, že dohoda obsahuje závazky k ochraně práv bulharské menšiny, včetně vzdělávání v bulharském jazyce. Dostalo se mu však připomenutí, že Bulhaři na Ukrajině stále nemají možnost studovat ve svém rodném jazyce.

Připomeňme, že Bulharsko ukončilo dodávky zbraní na Ukrajinu.  Začátkem června bulharský ministr obrany   prohlásil, že Sofie neplánuje poskytnout Ukrajině další vojenskou pomoc. Dodal, že se domnívá, že válku nelze vyřešit na bojišti a že by strany měly zahájit rozhovory o „spravedlivém míru“.Server vasevec.cz

X X X

TURISTÉ  NA  KRYMU  ČEKAJÍ  NA  POMOC

POMŮŽE  OSVOBODIT  TURISTY  SVĚTA  VEDLE  RUSKA  I  ÍRÁN,

IZRAEL,  ITALKA  MELONIOVÁ , KLDR,  USA,  TRUMP,  EU   A  DALŠÍ  ROZUMNÍ  POLITICI?

Čekáme na totální ruský kolaps. Lidem na Krymu svitla naděje na osvobození

Ukrajinské údery na ruské vojenské a logistické cíle na okupovaném Krymu dávají části místních novou naději na osvobození poloostrova. Nahlas se o tom ale odváží promluvit jen málokdo. Rusové aktivně hledají lidi, kteří si přejí vítězství Kyjeva a podrobují je represím.

„Chápu, že k osvobození Krymu máme ještě daleko, ale takovou naději jsme nezažili od ukrajinské protiofenzivy v roce 2023. Na Krymu se od okupace nedělo tolik věcí najednou a víme, že toho přijde ještě mnohem víc,“ řekl portálu Kyiv Independent anonymně jeden z místních.

Podle něj mezi proukrajinsky smýšlejícími obyvateli nyní převládají smíšené pocity. Lidé mají obavy z reakce okupačních úřadů, zároveň ale vyhlížejí „úplný kolaps“ ruského režimu a příchod ukrajinské armády.

Moskva v rozporu s mezinárodním právem anektovala Krym v roce 2014. Otevřeně podporovat Ukrajinu je od té chvíle velmi riskantní, mnozí obyvatelé se přesto rozhodli proti okupaci postavit nebo se dokonce zapojili do odboje, který organizuje partyzánské hnutí Ateš.

„Někteří Ukrajinci žijí pod okupací už dvanáct let. Denně čelí represím. Přesto se nevzdali své identity a zachovali si důstojnost,“ prohlásil náměstek ukrajinského ministra zahraničí Jevhen Perebyjnis.

Představitelka ukrajinského prezidenta pro Krym Olha Kuryšková uvedla, že její úřad nyní eviduje rostoucí počet případů pronásledování z politických důvodů. Podobný trend podle ní nastal i během ukrajinské protiofenzivy v roce 2023. Od začátku ruské okupace úřady na Krymu zahájily nejméně 520 takových stíhání.

„Trpělivě počkáme“

Zesílené ukrajinské útoky stále citelněji zasahují do života na poloostrově. Přispěly k nedostatku pohonných hmot, potravin i k výpadkům proudu. Okupační úřady proto 26. června vyhlásily na Krymu výjimečný stav.

„Nemáme benzin a elektřina i voda jsou na příděl. Nevím, kdy to skončí,“ řekl jeden z místních webu The Moscow Times. Situaci zhoršují i nespolehlivé vlakové spoje. „Buď je ruší, nebo mění jízdní řády,“ popsal.

„Tato strategie narušuje snahu prezidenta Vladimira Putina uchránit většinu Rusů – včetně těch, kteří na Krym přijeli jako turisté nebo se tam usadili – před dopady války,“ míní britská politoložka Jenny Mathersová.

„I když chybí palivo a elektřina a dochází k výpadkům v dodávkách vody, budeme i tak trpěliví a budeme čekat na ukrajinskou armádu,“ vylíčil pro Kyiv Independent jeden z dalších z odpůrců moskevské nadvlády.

Ukrajinská armáda se nyní snaží poloostrov izolovat. Cílem jejích útoků je vojenská, energetická a dopravní infrastruktura. Účelem je zabránit ruské armádě v tom, aby Krym využívala jako základnu k útokům proti Ukrajině.

Ukrajinské údery vrcholí v době turistické sezony. Okupační úřady kvůli nim pravidelně zavírají most přes Kerčský průliv, který Krym odděluje od ruského Krasnodarského kraje. Pozemní cesta přes okupovaný Mariupol a Melitopol je přitom rovněž vystavena častým útokům ukrajinských dronů.

X XX

Zelenskyj odmítl konání prezidentských voleb

Ukrajinský prezident s vypršelým mandátem Volodymyr Zelenskyj popřel možnost konání prezidentských voleb na Ukrajině. Řekl to novinářům v Kyjevě.

„Samozřejmě, že on [ruský prezident Vladimir Putin   má volby…  Má volby v září a naši politici by neměli zapomínat: ne my. Musíme bránit náš stát,“  pronesl  Zelenskyj.

Den předtím média informovala, že bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj plánuje kandidovat na prezidenta, ale Zelenskyj se ho od toho   snaží odradit.

Zelenskyj je v současnosti v průzkumech podpory kandidátů až na třetím místě s 61 procenty. Zalužnyj  má naopak 73 procent a prezidenta dokonce nechává za seboiu i šéf jeho kanceláře Kyril Budanov se 70 procent podpory. Server vasevec.

X XX

Ukrajina o Polsko asi nestojí, míní Ruczaj. Mokryk: Zelenskyj přejmenováním jednotky vyhověl armádě

Roztržka, kterou spustil spor o historickou roli Ukrajinské povstalecké armády (UPA), eskaluje. Ukrajinský prezident nechal jednu z jednotek pojmenovat po kontroverzní UPA, polský prezident mu proto odebral nejvyšší státní Řád bílé orlice. „Na začátku to nebylo mířeno proti Polsku,“ říká v pořadu Pro a proti ukrajinský historik Radomyr Mokryk. „Je to gesto, že Ukrajina nemusí brát na Polsko ohled,“ tvrdí polský politolog Maciej Ruczaj.

Ráda bych se vrátila k začátku aktuální roztržky. Mohl si podle vás ukrajinský prezident pojmenování jednotky Sever po hrdinech UPA odpustit, byla-li to cílená akce? Anebo byla naopak polská reakce s odebráním státního ocenění přemrštěná?
Radomyr Mokryk: V tomto případě je asi nutné zdůraznit, že iniciativa ohledně přejmenování není idea Volodymyra Zelenského, jde o popud samotných vojáků.

Historie jako politická zbraň. Debatují Radomír Mokryk, ukrajinský historik a publicista z Ústavu východoevropských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a Maciej Ruczaj, polský politolog z Centra transatlantických vztahů při CEVRO univerzitě

Takže Zelenskyj spíše jen vyšel vstříc přání ukrajinské armády. V podstatě je to logické, protože armáda je hlavní prioritou pro dnešní Ukrajinu.

Samozřejmě se dalo očekávat, že polská strana s tím nebude spokojena. Současně je to ale otázka priorit, a jakkoli to nemusí znít příjemně, konsolidace ukrajinské společnosti a ukrajinské armády bude pro ukrajinského prezidenta nepochybně prioritou.

Jak silný je symbol UPA pro současnou ukrajinskou armádu?
Mokryk: Ukrajinská povstalecká armáda je vnímána jako část boje o nezávislý ukrajinský stát, jako symbol vzdoru velké přesile, protože bojovali proti Sovětům i Němcům. Byla tam také konfrontace s polskou stranou.

Představuje výrazný symbol boje o ukrajinskou státnost. A v tomto smyslu jde – pro část armády a společnosti – o nepochybně důležité ges

‚Srdceryvný příběh‘

Macieji Ruczaji, nedá se pochopit krok ukrajinských vojáků a následně schválení od ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského? Nebyla svým způsobem polská reakce přemrštěná?
Ruczaj: Tohle je samozřejmě srdceryvný příběh o tom, že vojáci chtěli, aby jednotka byla takto pojmenována. Ale mluvíme o státu, který je ve válečném stavu. To znamená, kdyby s tím prezident nesouhlasil, tak by to neudělal.

Pan Mokryk správně podotýká, že konfrontace mu stála za to. Nebo měl dojem, že se vyplatí z vnitropolitických důvodů a z důvodu válečného stavu. Ukrajinská vláda jedná velmi pragmaticky.

Včera (ve čtvrtek, pozn. red.) proběhla v médiích úsměvná kauza o tom, že mramor, který bude použitý na národní panteon, který vláda Ukrajiny vyhlásila před několika dny, je kupovaný od ukrajinského oligarchy, který je na sankčním seznamu kvůli obchodování s Ruskem.

Takže míra cynismu a pragmatismu je hodně veliká. Ukrajina na to právo má, stejně tak Polsko.

Máte pro rozhodnutí pochopení?
Ruczaj: Má na to právo, je suverénním státem. Stejně tak Polsko, jako suverénní stát, má právo říct, že se jim rozhodnutí nelíbí, a když Ukrajina partnerem být nechce, tak co s tím můžeme dělat. 

Vidíte to tak, že Ukrajina partnerem být nechce?
Ruczaj: Myslím si, že gesto bylo jasným vyjádřením toho, že Ukrajina o partnerství s Polskem nestojí, že vnímá Polsko jako stát, který je závislý na jiných.

V tomto případě na velmocích, ať už jde o Německo nebo Spojené státy. A že se Ukrajina jakožto globální hráč v tuto chvíli může s těmi státy domlouvat napřímo a nemusí na Polsko brát ohled, protože všechno vyřídí v Berlíně, ve Washingtonu nebo v Bruselu.

Protipolská akce?

Pane Mokryku, jak se díváte na interpretaci, že Ukrajina o partnerství s Polskem nestojí? Je toho kauza dokladem?
Mokryk: Já bych to skutečně takto nevnímal. Nemyslím si, že Ukrajina při rozhodování takových otázek jako prioritní cíl vnímá to, jak bude rozhodnutí vnímáno na Západě i třeba v Polsku.

Na Ukrajině přejmenování jednotek není až tak velká kauza. Je to vnímáno jako součást budování symbolických narativů uvnitř ukrajinské armády. Ale určitě volba jména nebyla mířena jako nějaká protipolská záležitost.

A vy to tedy, Macieji Ruczaji, vnímáte jako protipolský, nepřátelský akt?
Ruczaj: Polsko velmi otevřeně deklaruje, že odmítá jakoukoliv státní glorifikaci, nebo že se staví velice negativně k nějaké státní glorifikaci tradic ukrajinské povstalecké armády a především některých jejích jednotek a jejích činitelů. Jde o dlouhodobě známou věc.

Nedávno vyplavalo, že i v té pro celý vývoj války klíčové dohodě z ledna roku 2022 – to znamená těsně před začátkem války, kdy se prezident Andrzej Duda setkal s prezidentem Zelenským v polském městečku Visla a kdy vypracovali model spolupráce, který pak výrazně přispěl k tomu, že se Ukrajina ubránila v prvních měsících války – polská strana téma velice jasně zdůraznila.

To znamená, že v situaci, kdy se tyto věci dějí, je nelze z tohoto kontextu vynechat.

Je tady problém, že Polsko dlouhodobě vnímá tradici ukrajinské povstalecké armády především prizmatem genocidy. 

Vnímá armádu jako hnutí, které za nezávislou Ukrajinu chtělo bojovat pomocí etnických čistek různého typu, včetně vraždění Ukrajinců, kteří nebyli dostatečně národnostně vyhranění. Těch obětí přece také byly tisíce.

Polsko vnímá tuto tradici jako v určitém smyslu neprůchozí, pokud se Ukrajina chce zapojit do toho, nazvěme to evropského nebo západního společenství.

Ochota ustoupit

Může se z pohledu Ukrajiny, která se brání ruské agresi už pátým rokem, zdát absurdní, do jakých obrátek se tento spor o dávné dějiny dostal? Do redakce nám psala paní z Kyjeva, která se schovávala ve čtvrtek v krytu, že tam lidé řeší úplně jiné věci. Jde sice o diplomatický spor mezi polskou a ukrajinskou stranou, ale kde se vzal nápad na odebrání vyznamenání a jakou roli tady eventuálně hraje Moskva, Rusko a Kreml?
Mokryk: Máte naprostou pravdu, že na Ukrajině se v podstatě trochu diví. Rusové včera (ve čtvrtek) pouze v Kyjevě zabili 30 civilistů. A tento tlak, který vyvíjí polská strana ohledně historických otázek, je vnímán jako dosti výrazné, nepřátelské gesto.

Mainstream krok vnímá tak, že tuto záležitost můžeme nechat na později a přenechat ji historikům, ale bohužel je tlak ze strany Polska zřejmý a je vnímán jako křivda.

Ruczaj: Což je, omlouvám se, ale dovolím si reagovat, vlastně absurdní v situaci, když polská strana nezačala tuto eskalaci.

A v následujících krocích, ať už vyjádření prezidenta Zelenského nebo generála Kyryla Budanova a dalších významných osobností, výrazně k eskalaci přispívala a ukazovala, že Kyjev o eskalaci v jistém smyslu stojí, nebo nevidí důvod ji řešit. 

Spor se táhne už nějakou dobu, jaký mají obě strany zájem ho stále přiživovat?
Ruczaj: Jaké jsou vnitropolitické důvody na Ukrajině, tady částečně zaznělo. Tradice je v tuto chvíli mnohem uznávanější v ukrajinské společnosti, než byla ještě před několika lety.

Nicméně polský názor na Volyň se v podstatě nemění. Tam není žádný vývoj.

Co narůstá, je určitá nedůvěra k partnerovi a určité zklamání z toho, jakým způsobem se vyvíjí polsko-ukrajinské vztahy. V situaci, když všude kolem sebe vidíme, že Ukrajina je schopna a ochotná jednat s jinými partnery naprosto pragmaticky a transakčně, to už není vztah země, která běhá a prosí o pomoc.

Je to vztah země, která se svojí sílou obchoduje, je to pochopitelné. V Polsku tím pádem tak trochu nevidíme důvod, proč bychom měli zůstat jako jediní, kteří si nechávají vše líbit.

Ale důležitá poznámka, kterou jsem chtěl udělat: Krok Volodymyra Zelenského byl de facto symbolický. Polská reakce byla také symbolická.

X XX

Bříza: Putin bude doufat, že se státy na summitu NATO pohádají a rozdělí. Pravděpodobnost ale není velká

Připravovaný summit NATO v Ankaře se blíží. „Největší sen Vladimira Putina by určitě byl, kdyby Donald Trump práskl do stolu a řekl, že s Evropou nadále nepočítá, a odletěl. To si ale nemyslím, že nastane,“ komentuje blížící se summit expert na bezpečnost a mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza z Univerzity Karlovy v pravidelném pořadu Radiožurnálu Co se děje se světem.

Kdo by měl mít hlavní slovo při jednání s Ruskem po konci války na Ukrajině? Myslíte si, že Donald Trump by připustil, aby to byl někdo jiný než on?
Myslím si, že čím dál tím větší slovo, a je to krásně vidět v posledních šesti měsících, bude mít paradoxně Ukrajina sama.

Dokázala se emancipovat, její vojensko-průmyslový komplex dokáže vyrábět nezávislé zbraňové systémy a je schopna tyto zbraňové systémy efektivně používat.

Také je schopna narušovat logistické vazby v Ruské federaci, narušovat schopnost Ruska vyvážet ropu i jiné komodity.

To, co vlastně teď vídáme nově, je to poslední týden, jsou útoky na velitelská centra, která spojují družicové systémy, a pozemní vojska, tedy satelitní snímkování.

Toto všechno jsou vlastně nezávislé kroky, které Ukrajina dělá sama, a tím pádem nutí Ruskou federaci více přemýšlet nad tím válku ukončit.

Protože kdybyste se mě zeptal, co donutí Rusko uzavřít mír, odpověděl bych, že jedna jediná věc. Že prezident Putin si spočítá, že na bojišti toho docílí méně než za jednacím stolem.

Takže hlavní slovo by mohla mít skutečně Ukrajina. A vedle toho, souhlasím s vámi, že to budou Spojené státy, protože to je partner, kterému i ruská strana přikládá velký význam.

Která témata se podle vás objeví na stole při jednání Severoatlantické aliance v Ankaře 7. a 8. července?
Určitě Ukrajina, rusko-ukrajinský konflikt. Nesmíme opomenout separátně Blízký východ jako takový, včetně Libanonu, ne jenom Írán.

A potom téma, které bude rovněž důležité, ačkoli to málo zaznívá, protože to není tak chytlavé. Ale my jsme v situaci, kdy nám válka velké intenzity na Ukrajině ukázala, že to, co jsme si 30 let říkali, že budou pouze malé, chirurgicky přesné řezy speciálních jednotek, nemusí být tak docela pravda. A kvůli tomu jsme nevytvářeli žádné zásoby munice.

NATO, především evropské křídlo, není připraveno vést dlouhou válku vysoké intenzity, protože by mu došly zásoby munice. A to musí být změněno, na tom se již pracuje, a budou tam dokonce i speciální pracovní skupiny řešit, jak to napravit.

Dokonce část summitu bude věnována setkání významných zbrojařů s představiteli NATO, kteří budou řešit, jak toto „vakuum“ zaplnit a zamezit tomu, aby nám nedošly zásoby munice, kdyby taková válka přišla. Takže to bude ještě další důležité téma summitu.

A pak je tu ještě jeden, nikoli nepodstatný rozměr. Dá se předpokládat, že diskuse budou alespoň uvnitř vzrušené. Jejich aktéři by ale možná měli být obezřetní, protože i tady platí, že nepřítel naslouchá. Co asi čeká od summitu Vladimir Putin?
Jeho největší sen by určitě byl, kdyby Donald Trump práskl do stolu a řekl, že s Evropou nadále nepočítá, a odletěl. To si ale nemyslím, že nastane.

Potom by měl ještě druhý sen, totiž že by Spojené státy řekly, že vedle omezení konvenční přítomnosti v Evropě zvažují i omezení jaderného deštníku nad Evropou. Ale myslím si, že to jsou dva sny, které nebudou vyplněny. Donald Trump zůstane a vůbec nebude zpochybňován jaderný deštník nad evropskými spojenci.

Ale jinak bude Putin určitě doufat, že bude naplněno ono latinské „divide et impera“, tedy rozděl a panuj. To znamená, že bude doufat, že se spojenci rozdělí, že se navzájem pohádají, aby se on smál jako ten třetí vzadu. Ale myslím si, že pravděpodobnost není velká.

X X X

Rozpad svetového poriadku a vojna na Ukrajine. Fico tvrdí, že ako premiér má priamy vzťah na Putina aj Zelenského 

Robert Fico hovorí o svete, kde vládne sila a malé štáty musia hrať pragmatickú hru. Tvrdí, že má priamy kanál k Putinovi aj Zelenskému a chce ho využiť.

V situácii, keď sa rozpadol svetový poriadok a jediným pravidlom je vojenská sila, musia byť malé štáty, ako je Slovensko, veľmi pragmatické a racionálne s dôrazom na dialóg a politiku realizovanú na všetky štyri svetové strany. V rozhovore v TASR TV to povedal predseda vlády SR Robert Fico (Smer-SD) s tým, že je premiér, ktorý má priamy vzťah na ruského prezidenta Vladimira Putina aj na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

• Rozpad svetového poriadku núti Slovensko k pragmatickej politike a dialógu.
• Robert Fico tvrdí že vojna na Ukrajine nemá žiadne vojenské riešenie.
• Kaja Kallasová podľa Fica nemá dostatočnú autoritu viesť potrebný európsky dialóg.

„Myslím si, že musíme s jedným aj druhým viesť normálny dialóg,“ vyhlásil Fico. V Európskej únii v tejto chvíli nevidí dostatočnú vôľu hovoriť o skončení vojnového konfliktu, skôr snahu postupovať v zmysle filozofie „mier cez silu“. „Čomu ja neverím. Táto vojna nemá vojenské riešenie,“ podotkol predseda vlády.

Kritika EÚ a Kallasovej

Prácu vysokej predstaviteľky Európskej únie pre zahraničné veci a bezpečnostnú politiku Kaje Kallasovej hodnotí kriticky. „Je zrejmé, že nemá kapacitu na to, aby viedla ten dialóg, ktorý dnes Európska únia potrebuje. Musím ale objektívne povedať, že na to, aby ste mali právo na dialóg, potrebujete podporu členských štátov. A podpora na tento dialóg v tomto okamihu nie je,“ konštatoval premiér.

Politik, ktorý vo funkcii vysokého predstaviteľa EÚ pre vonkajšie vzťahy vlastne zohráva úlohu ministra zahraničných vecí Európskej únie, by mal mať podľa Fica väčšiu neformálnu autoritu ako Kallasová. „Je doba, kedy potrebujeme za vysokého predstaviteľa Európskej únie pre vonkajšie vzťahy silného politika z nejakého veľkého štátu,“ tvrdí premiér. Takýmto človekom bola podľa neho v minulosti napríklad nemecká kancelárka Angela Merkelová, alebo francúzsky prezident Nicolas Sarkozy.

Rokovania o vstupe Ukrajiny

Potom ako Maďarsko prestalo blokovať otvorenie prvého klastra prístupových rokovaní o vstupe Ukrajiny do Európskej únie, sa v júni tieto rozhovory oficiálne začali. Aj v otázke vstupu Ukrajiny do EÚ je však podľa Fica absolútnou podmienkou mier. „Nikto nebude akceptovať vstup krajiny do Európskej únie, pokiaľ je táto krajina vo vojnovom konflikte,“ uviedol.

Chce preto osobne presadzovať mier aj ako prioritu politiky krajín Vyšehradskej štvorky (V4). „Máme štyri priority slovenského predsedníctva, ktoré chceme presadzovať, lebo od 1. júla sme predsedajúcou krajinou znovuobnovenej V4. Ja k tým štyrom prioritám, ktoré sme definovali, to je konkurencieschopnosť, rozširovanie Európskej únie, medziľudské vzťahy a praktické otázky, pridávam aj mier,“ zdôraznil Fico.

Riziká po skončení vojny

Dodal, že Ukrajina by v prístupovom procese nemala mať žiadne špeciálne výhody v porovnaní s kandidátskymi krajinami zo Západného Balkánu, ktoré o vstupe rokujú už dlhé roky. Perspektívu však podľa neho potrebuje aj Ukrajina.

Po skončení vojny podľa premiéra hrozí riziko, že u nášho východného suseda bude veľké množstvo vycvičených vojakov s prístupom k zbraniam, ale bez perspektívy, viesť k nárastu organizovaného zločinu. „Ja by som bol nerád, aby Slovensko malo za suseda krajinu, kde bude prekvitať organizovaný zločin, preto Ukrajina musí mať nejakú perspektívu. Ja jej želám perspektívu demokratickej, pokojnej, bezpečnej krajiny, ktorá má záujem sa uchádzať o členstvo v Európskej únii,“ povedal.

Spolupráca s Ukrajinou

Slovensko podľa neho chce poskytovať Ukrajine humanitárnu pomoc, ale má záujem aj o pragmatickú spoluprácu na spoločných projektoch prerokovaných na spoločných zasadnutiach slovenského a ukrajinského vládneho kabinetu. „Chystáme teraz ďalšie spoločné rokovanie vlád, ktoré bude pravdepodobne v Ľvove. Stretol som ukrajinskú premiérku pani Svyrydenkovú a sme sa dohodli, že táto vláda by mohla byť v tomto meste,“ uviedol.

Ekonomika a plány vlády

Napriek tomu, že rok 2027 je už predvolebný, vládny kabinet podľa premiéra plánuje prijímať konsolidačné opatrenia, aj kroky na podporu rastu ekonomiky. Problémom je však podľa neho nízka konkurencieschopnosť našich najväčších obchodných partnerov v Európskej únii, ktorú zaťažujú vysoké ceny energií. „Na budúci rok bude mať Slovensko vyšší hospodársky rast, ako bude priemer eurozóny alebo Európskej únie. Pomôže nám, že štartujeme ďalej automobilovú výrobu,“ povedal Fico.

Premiér odmieta filozofiu, podľa ktorej by vláda mala pomôcť podnikateľom napríklad zrušením transakčnej dane na úkor dôchodcov, ktorým by vzala 13. dôchodok. Je však ochotný diskutovať s podnikateľmi o transakčnej dani v prípade, že sa nájde iný zdroj financií na náhradu výpadku v štátnom rozpočte, napríklad vo forme zlepšeného výberu daní.

Vláda podľa neho uvažuje o prijatí opatrení na podporu živnostníkov a o superodpočte z daní v prípade, že firma podporuje vedu a výskum. Premiér tvrdí, že chce odovzdať budúcej vláde zdravé verejné financie. Vyrovnaný rozpočet však považuje za nereálny cieľ. „Chceme navrhnúť a schváliť rozpočet, ktorý bude spĺňať náročné kritériá štátu eurozóny,“ naznačil FICO.

Xxx

Koniec armádam právnikov a zložitému študovaniu daní? Ľudovít Ódor chce presadiť v Bruseli revolúciu, ktorá zmení pravidlá hry

Ľudovít Ódor v podcaste Európa s Frederikou LodovouZdroj: Branislav Wáclav/Aktuality.sk

Na spustenie nového režimu v roku 2028 je už neskoro, no radšej sa pokúsiť o zmenu než len pasívne rezignovať, vysvetľuje europoslanec.

Slovenské firmy by po novom nemuseli zložito študovať, kedy a v akej výške majú platiť dane, ak by chceli podnikať aj v inom štáte na území Európskej únie. Brusel prichádza s tzv. 28. režimom, ktorý by pomohol zjednotiť európsky trh. Teda predstavuje akési zjednotené pravidlá podnikania v celej Únii.

„Európa nevyužíva svoj plný potenciál. Máme väčší trh ako Spojené štáty, žije tu približne 450 miliónov ľudí, no naše malé inovatívne firmy odchádzajú do USA. Tam sú totiž oslobodené od 27 rôznych legislatívnych a daňových prostredí,” hovorí v rozhovore pre Aktuality.sk europoslanec za Progresívne Slovensko Ľudovít Ódor.

Ak si chce Únia zabezpečiť lepšiu budúcnosť, potrebujeme silu veľkosti, myslí si bývalý predseda vlády. A presne to by podľa jeho slov mohol zabezpečiť 28. režim. Inovatívne firmy by už viac nepotrebovali armádu právnikov, aby sa dokázali vyznať v rôznych pravidlách podnikania v jednotlivých členských štátoch.

„Nemôže predsa 27 trpaslíkov bojovať s jedným obrom. Potrebujeme, aby naše firmy a naši inovátori dokázali realizovať nápady doma a nemuseli utekať do Ameriky,” dodáva Ódor.

X x  x

Platné referendum s účasťou pod 50 percent? Môže z toho vzísť tyrania väčšiny, hovorí politológ

Deväť referend a len jedno úspešné. Desiate, v ktorom voliči hlasujú o zrušení doživotnej renty pre premiéra Roberta Fica (Smer) a návrate Národnej kriminálnej agentúry a Úradu špeciálnej prokuratúry, sa začalo ráno. Aký zmysel má pre politické strany iniciovať referendum, a či by sa mala znížiť podmienka 50-percentnej účasti, povedal pre Pravdu politológ Michal Cirner z Prešovskej univerzity.

Politológ Lenč: Referendum sprevádza „nekampaň“. Ani úspešný výsledok nemusí priniesť zmenu

Slovensko čaká v sobotu 4. júla referendum, ktoré však podľa politológa Jozefa Lenča z Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave sprevádza skôr „nekampaň“ než skutočný politický súboj. Chýba výraznejší záujem politických strán aj médií, čo sa podľa neho pravdepodobne odrazí na nízkej volebnej účasti. V rozhovore pre ta3 sa venoval aj jesenným komunálnym a regionálnym voľbám, pri ktorých podľa neho ešte môže veľa zmeniť septembrová kampaň.

Zdroj: ta3

Sobotné referendum je desiate od vzniku samostatnej Slovenskej republiky. Zákonnú hranicu 50-percentnej účasti, teda aby sa stalo platným, však splnilo len to z roku 2003 o vstupe do Európskej únie. Okrem neho sa všetky ostatné – až na jednu výnimku – zapísali ako neplatné.

Referendum, ktoré sa konalo v roku 1997, skončilo totiž ako zmarené. Vyhlásil ho prezident Michal Kováč a občania mali odpovedať na štyri otázky: „Ste za vstup SR do NATO?“, „Ste za rozmiestnenie jadrových zbraní na území SR?“, „Ste za rozmiestnenie vojenských základní na území SR?“ a „Súhlasíte, aby prezidenta SR volili občania SR podľa priloženého návrhu ústavného zákona priamo?“.

Posledná otázka sa stala spornou pre vtedajšiu koalíciu a opozíciu a nakoniec k nej vydal verdikt Ústavný súd. Rozhodol, že príloha rozhodnutia prezidenta o vyhlásení referenda pri otázke týkajúcej sa priamej voľby hlavy štátu odporuje zákonu o spôsobe vykonania referenda. Minister vnútra Gustáv Krajči dal v ten deň vytlačiť hlasovacie lístky s tromi otázkami, ktoré sa týkali iba bezpečnostnej problematiky. Referendum bolo označené za zmarené.

X XX

NA  UKRAJINĚ  STÁLE  TISÍCE  MRTVÝCH,  EU  S  LEYENOVOU   UŽ  VYMÝŠLÍ NESMYSLY:  UKRAJINA  BEZPEČNÁ…

MNOHO  ZEMÍ  EU  STÁLE  ODMÍTÁ  UKRAJINU  V  EU,  NATO,  POLSKO,  NĚMECKO…

Ukrajina jako bezpečná země? Nová evropská pravidla mění český seznam

Také Ukrajina musí zůstat na seznamu bezpečných zemí původu.

Stát mění seznam bezpečných zemí původu cizinců. Podle nového nařízení EU se bezpečnou zemí stávají i všechny kandidátské státy na členství v EU. Na seznamu proto musí být Ukrajina, Turecko či Albánie a Moldavsko. I když právně závazný výčet kandidátských zemí neexistuje. Žadatele o azyl z takové země lze zrychleně odmítnout. Pokud EU sezná, že v kandidátské zemi je válka, o statut bezpečné země může přijít. Bezpečné jsou podle seznamu také třeba Indie i Kosovo.

Dosud používaly členské země EU vlastní seznamy bezpečných zemí původu cizinců. To se změnilo s legislativou EU v rámci migračního paktu. EU letos v únoru schválila nařízením jednotný seznam bezpečných zemí. Česká republika ho tímto implementuje jako přímo použitelné právo EU.

Kandidátské země a jednotné okolnosti

Podle předmětného nařízení EU jsou bezpečnými zeměmi Bangladéš, Kolumbie, Egypt, Kosovo, Indie, Maroko a Tunisko. Dále jsou to všechny státy kandidující na členství v Evropské unii.

„Je nezbytné, aby označení kandidátských zemí za bezpečné země původu bylo uplatňováno jednotně ve všech členských státech, a to i pokud jde o okolnosti stanovené v tomto nařízení, za nichž by tyto země již neměly být považovány za bezpečné země původu,“ uvádí se ke kandidátským zemím přímo v nařízení EU.

Co stát vyškrtne a co naopak přidá

Znamená to, že český stát ze svého národního seznamu vyškrtne ty bezpečné země, které se dostaly na společný seznam EU nebo jsou kandidátskými zeměmi. K tomu si náš stát vytvoří ještě svůj vlastní, národní seznam. Těch zemí, které důvodně považuje za bezpečné, ale nejsou na seznamu EU. Takový postup nařízení EU umožňuje.

V praxi tak Česká republika z prováděcí vyhlášky o bezpečných zemích vypouští tyto státy: Albánie, Bangladéš, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Egypt, Gruzie, Indie, Kolumbie, Kosovo, Maroko, Moldavsko, Srbsko, Tunisko, Turecko, Ukrajina.

Nový český národní seznam pak obsahuje tyto země: Alžírsko, Arménii, Austrálii, Ghanu, Island, Kanadu, Lichtenštejnsko, Mongolsko, Norsko, Nový Zéland, Senegal, Spojené státy americké, Švýcarsko, Velkou Británii a Severní Irsko

Kandidáti plní kritéria, logicky jsou bezpeční

Co se týče kandidátských zemí, musí všechny splnit tzv. Kodaňská kritéria, uvádí se v nařízení EU. Status kandidátské země uděluje zemi Evropská rada jednomyslným rozhodnutím. Tyto země musí dosáhnout „stability institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin“.

„Lze tedy dospět k závěru, že třetí země, kterým byl udělen status kandidátské země, by měly být považovány za bezpečné země původu ve smyslu nařízení,“ vyvozuje v nařízení EU.

Ve válce, bez práv a s vysokým počtem emigrace

Statut bezpečné země lze kandidátské zemi i odejmout. Pokud nastane některá z těchto okolností: Existuje vážné ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu v této třetí zemi. Nebo jsou porušovaná lidská práva a počty žadatelů o azyl v EU překročí 20 %.

Při zvažování, zda v kandidátské zemi existuje vážné ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu, vyjde EU ze „široké škály relevantních zdrojů informací“.

„Zejména je třeba zohlednit, zda Evropská rada nebo Rada uznaly existenci mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu v dotčené třetí zemi,“ stojí v nařízení EU.

Které země jsou kandidátské? Existuje výčet?

Zatím k tomu ale v žádné z devíti kandidátských zemí nedošlo. Jejich seznam předkládá web Evropské unie včetně historie a stavu vyjednávání o členství v EU.

„Je třeba konstatovat, že neexistuje právní předpis obsahující taxativní výčet konkrétních kandidátských zemí. K jejich určení se vychází z aktuálních informací z veřejně dostupných údajů na oficiálních stránkách Evropské unie věnovaných procesu rozšiřování EU,“ uvádí k tomu důvodová zpráva k prováděcí vyhlášce.

Dle těchto údajů jsou kandidátskými zeměmi následující státy: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Moldavsko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko, Ukrajina. „Tato skutečnost je reflektována vypuštěním uvedených zemí z národního seznamu, neboť jejich postavení je nově upraveno na unijní úrovni,“ vysvětluje k tomu důvodová zpráva k české vyhlášce.

Zatímco se Turecko vzdaluje, Ukrajina se blíží

Soupis kandidátských je skutečně různorodý. Například Turecku udělila status kandidátské země EU Evropská rada na zasedání v Helsinkách v prosinci 1999. „V červnu 2018 Rada poprvé konstatovala, že se Turecko Evropské unii vzdaluje. Proto se přístupová jednání s Tureckem fakticky zastavila,“ uvádí oficiální web EU.

Odlišný vývoj je na Ukrajině. Tato země požádala o členství v EU 28. února 2022. Dne 23. června 2022 udělila Evropská rada Ukrajině status kandidátské země. „První mezivládní konferenci s Ukrajinou, jíž byla formálně zahájená přístupová jednání, EU uspořádala dne 25. června 2024,“ shrnuje vývoj EU na webu.

A zcela jiná situace je na Balkánu. Severní Makedonie požádala o členství v EU v březnu 2004. Status kandidátské země EU jí byl udělený v prosinci 2005. Teprve v roce 2020 vyjádřili ministři pro evropské záležitosti politický souhlas se zahájením přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií. To bylo tentýž rok stvrzené Radou.

Irena Válová, ceskajustice

X X X

Milióny Iráncov sa lúčia s Chameneím. Teheránom sa nesú pokriky „Smrť Amerike“ a „Smrť Izraelu“

Do Teheránu prúdia davy ľudí na šesťdňový štátny pohreb iránskeho duchovného vodcu Alího Chameneího. Účastníci skandujú protiamerické a protiizraelské heslá, zatiaľ čo americký prezident Donald Trump vyhlásil, že USA Irán „zničili“ a dopriali mu „týždeň voľna na pohreb“.

Davy ľudí na rozlúčke s iránskym prezidentom Chameneím

Davy Iráncov sa za prísnych bezpečnostných opatrení začali v Teheráne lúčiť s iránskym duchovným vodcom Alí Chameneím, ktorého zabili 28. februára americko-izraelské útoky na iránsku metropolu.

Teherán žiada pomstu

Davy Iráncov sa v sobotu za prísnych bezpečnostných opatrení začali v Teheráne lúčiť s iránskym duchovným vodcom Alím Chameneím, ktorého 28. februára zabili americko-izraelské útoky na iránsku metropolu. Mnohí podľa agentúry AP skandovali heslá „Smrť Amerike“ a „Smrť Izraelu“, a to práve v deň, keď si Spojené štáty pripomínajú 250. výročie svojej nezávislosti. Chameneího štátny pohreb potrvá šesť dní, z toho tri dni v Teheráne.

„Zničili sme Irán,“ vyhlásil dnes pri príležitosti sviatku svojej krajiny americký prezident Donald Trump. „Dali sme im týždeň voľna na pohreb,“ dodal. Vo vojne, ktorú USA a Izrael začali proti Iránu na konci februára, platí prímerie, ktoré občas narúšajú menšie útoky. Washington a Teherán zároveň rokujú o mierovej dohode.

Pozostatky Chameneího, ktorý zomrel vo veku 86 rokov, sú od dnešného dňa vystavené vo Veľkej mešite Mosalla v Teheráne, kde sa už od šiestej hodiny ráno miestneho času (4.30 SELČ) začali zhromažďovať trúchliaci Iránci. Väčšina z nich bola oblečená v čiernom, mávali červenými šiitskými vlajkami s nápisom „Mučeník“, mnohí priniesli portréty Chameneího a niektorí aj veľkú vlajku s nápisom „Zabite Trumpa“.

„Prišli sme ukázať, že sme všetci odhodlaní brániť našu krajinu a naše náboženstvo,“ citovala agentúra AP Alího Kázemiho, ktorý na pohreb pricestoval z mesta Tabríz na severozápade krajiny, vzdialeného približne 500 kilometrov od Teheránu. „Dlho sme sľubovali, že obetujeme svoje životy za nášho vodcu, no napokon sa za nás obetoval on,“ povedal 37-ročný univerzitný profesor agentúre AFP.

Očakávajú milióny ľudí

Iránske vedenie očakáva, že pietnych podujatí v Teheráne sa zúčastní až 20 miliónov ľudí, čo by pravdepodobne predstavovalo najväčšie zhromaždenie svojho druhu v dejinách mesta. Na pohreb Chameneího predchodcu, ajatolláha Rúholláha Chomejního, ktorý zomrel v roku 1989, prišlo podľa iránskych médií takmer desať miliónov ľudí. Na vysokú účasť vyzval Iráncov aj predseda parlamentu Mohammad Bágher Ghálíbáf, podľa ktorého bude účasť na pohrebe prejavom pomsty Spojeným štátom a Izraelu.

V očakávaní veľkého počtu ľudí prichádzajúcich z rôznych častí krajiny postavil iránsky Červený polmesiac v jednom z veľkých teheránskych parkov viac ako 400 stanov. Pripravené sú aj cisterny s vodou a dobrovoľníci ochladzujú zhromaždených striekaním vody, keďže teploty dosahujú približne 35 stupňov Celzia. V okolí mešity Mosalla sú podľa agentúry AP rozmiestnené aj stánky s jedlom a nápojmi.

Iránski vrcholní predstavitelia sa lúčia so zosnulým najvyšším vodcom Alím Chameneím

Pohreb strážia ozbrojení policajti

Vstup do areálu mešity je prísne strážený. Všetci návštevníci prechádzajú kontrolou pomocou detektorov kovov a v okolí hliadkujú ozbrojení policajti. Rakva s Chameneího pozostatkami je umiestnená na veľkom pódiu spolu s rakvami viacerých jeho príbuzných, ktorí zahynuli v prvý deň vojny. Podľa agentúry AFP ide o jednu z jeho dcér, zaťa, nevestu a 14-mesačnú vnučku.

Iránska verejnosť sa môže s Chameneím v Teheráne lúčiť do pondelka, keď mestom prejde pohrebný sprievod. Počas sprievodu bude uzavretý aj vzdušný priestor nad metropolou. Následne bude rakva s jeho telom prevezená do šiitských pútnických miest Kom v Iráne a Nadžaf a Karbalá v Iraku. Pochovaný má byť 9. júla v mauzóleu imáma Alího Rezu v Mašhade, kde sa narodil.

Už v piatok sa vo Veľkej mešite v Teheráne konal pietny obrad za účasti iránskych predstaviteľov vrátane prezidenta Masúda Pezeškjána a zahraničných hostí, medzi ktorými boli pakistanský premiér Šahbáz Šaríf či bývalý ruský prezident Dmitrij Medvedev.

Rakva, ktorú do chrámového komplexu previezli v piatok, je zahalená iránskou vlajkou. Položené sú na nej čierny turban a čierno-biela palestínska šatka kúfíja. Čierny turban nosia duchovní, ktorí odvodzujú svoj pôvod od proroka Mohameda, zatiaľ čo kúfíja je symbolom solidarity s Palestínčanmi a iránskej revolučnej ideológie.

Štátny pohreb Chameneího, ktorý bol v rokoch 1981 až 1989 prezidentom Iránu a následne takmer 37 rokov jeho najvyšším duchovným vodcom, musel byť pre vojnu s USA a Izraelom napriek moslimským tradíciám o niekoľko mesiacov odložený. Vo funkcii najvyššieho duchovného vodcu ho 8. marca nahradil jeho syn Modžtaba Chameneí, ktorý sa odvtedy na verejnosti neobjavil a komunikuje iba prostredníctvom vyhlásení na sociálnych sieťach. Nie je jasné, či sa na pohrebe svojho otca zúčastní. Podľa agentúry AFP sa na dnešnom obrade zatiaľ neobjavil.

X XX

Stát přišel pozdě? České dráhy uspěly ve sporu o pokutu za evropské dotac

Finanční správa vyměřila Českým drahám za porušení rozpočtové kázně sankci přes 38,5 milionu korun.

Až předběžná otázka k Soudnímu dvoru Evropské unie rozsekla spor mezi Českými drahami a státem o výklad rozpočtových pravidel. Zatímco vnitrostátní právo počítá s desetiletou promlčecí lhůtou pro vyměření sankcí, evropské nařízení je přísnější. Pro zahájení řízení určuje čtyřletou lhůtu, kterou je ale možné prodloužit. Rozhodnutí však musí padnout nejpozději do osmi let.

Spor se vztahuje k čerpání dotací z operačního programu Jihozápad. České dráhy evropské peníze použily na nákup dvouvozových vlaků od polské firmy PESA. Dodávky ale nabraly zpoždění. V roce 2012 národní dopravce uzavřel dodatek, kterým dodavatele zprostil smluvní pokuty za opoždění dodávek, pokud jednotky budou jezdit ve zkušebním provozu s cestujícími. Finanční správa to vyhodnotila jako porušení rozpočtové kázně a vyměřila za to odvody přes 38,5 milionu korun.

Sankce byla na místě

Zapravdu jí v tom dávají i soudy. Jak českobudějovický krajský soud, tak Nejvyšší správní soud se shodly na tom, že faktické vzdání se práva na smluvní pokutu představuje nepřípustnou podstatnou změnu práv a povinností ze smlouvy. A je v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Narušuje totiž principy hospodářské soutěže a může vést k neoprávněnému výdaji z unijního rozpočtu.

Podobně jednotná byla justice i v otázce přiměřenosti sankce. Vratka ve výši čtvrtiny způsobilých výdajů není podle soudců zjevně nepřiměřená, excesivní nebo svévolná.

Přišla ale pozdě

Stát však svou příležitost získat zpátky do rozpočtu téměř 39 milionů korun promeškal. Platební výměry se stanoveným odvodem vydal až v roce 2019, tedy skoro sedm let od vzniku nesrovnalosti. Z pohledu Soudního dvora Evropské unie to je pozdě.

Nejvyšší správní soud v rozsudku 3 Afs 247/2023 však upozornil na to, že lhůta se nepočítá od podpisu dodatku, jak se domáhaly České dráhy, ale až od dovršení plnění kupní smlouvy. Tedy začne běžet až dodáním nebo zaplacením posledního vlaku. Prekluzivní lhůty v tomto typu sporů jsou přitom dvojího druhu. Jednak je to čtyřletá lhůta pro zahájení řízení, kterou lze opakovaně přerušovat nebo prodlužovat.

A pak je tu absolutní lhůta pro vydání rozhodnutí v délce dvojnásobku té první. Promlčení pak nastává po osmi letech, pokud příslušný orgán neuloží sankci, s jedinou výjimkou, a tou je souběh s případným trestním řízením pro stejný skutek.

Osm let a konec

Na výklad pravidel se Nejvyšší správní soud ptal evropského soudu. Otázka zněla, jestli stát může mít delší absolutní lhůtu pro vydání rozhodnutí, aniž by výslovně stanovil i delší lhůtu pro zahájení řízení. Lucemburský soud odpověděl, že při absenci vnitrostátní úpravy po osmi letech nelze sankci udělit. „Právo vést a uložit sankci se zde uplynutím lhůty neoslabuje, nýbrž nadobro zaniká,“ vzkázal soud.

Případ se teď vrací k došetření krajskému soudu. Jeho úkolem bude zjistit, kdy přesně došlo k úhradě nebo poslední dodávce sjednaného plnění. České dráhy tvrdí, že poslední 31. vlakovou jednotku uhradily na konci února 2014. Pokud se to potvrdí, potom osmiletá lhůta uplynula v únoru 2022. Rozhodnutí ministerstva financí je z června 2022, a tím pádem až po patřičné lhůtě. Martin Drtina, ceskajustice

X X X

Vypredané za 7 dní. Dlhopisy Voda spieva 2 ukázali, že Slováci chcú investovať do vlastnej krajiny

Slovensko zažíva vlnu horúčav, ktorá opäť otvára otázku, v akom stave je naša kritická infraštruktúra. Hoci sa hovorí, že vody máme dostatok, realita v regiónoch ukazuje prvé varovné signály. Vodárenský segment pritom čelí obrovskému investičnému dlhu a tradičné zdroje financovania, ako sú štátny rozpočet či eurofondy, postupne vysychajú.

Riešením môžu byť alternatívne formy, aké priniesla emisia dlhopisov Východoslovenskej vodárenskej spoločnosti (VVS) s názvom Voda spieva 2.

Ako slovenské vodárenstvo zasiahne nastupujúca éra zelených investícií, prečo sa emisia dlhopisov pre bežných občanov vypredala za rekordných sedem dní a v čom spočíva výhoda strategického partnerstva so zahraničnými investormi?

O aktuálnych trendoch, prísnom ratingu agentúry Moody’s a meniacich sa modeloch financovania kritickej infraštruktúry sme sa rozprávali s Vazilom Hudákom, predsedom predstavenstva Východoslovenská vodárenská spoločnosť Dlhopisový program, a.s.

X XX

Na Slovensku sa v sobotu konalo 10. referendum v ére samostatnosti, pričom len jedno bolo doteraz úspešné. Prečo sa nedarí voličov dostať k hlasovacím urnám, hoci ide o nástroj priamej demokracie?

Lebo otázky často zneužívajú politické sily na politický boj a sebapropagáciu alebo ide o kontroverzné témy prichádzajúce z občianskeho sektora ako napríklad referendum o rodine. A kto je proti, stačí, aby hlasoval nohami a nezúčastnil sa, tým tiež dokáže prispieť k neplatnosti, a teda neúspechu referenda. Otázky môže vyvolávať aj rôzne ústavnoprávne výklady o záväznosti referenda. Asi najzásadnejšou vecou je, že občania nie sú presvedčení, že môžu účasťou na referende niečo zmeniť. Nenaučili sa tomuto inštitútu vo veľkom dôverovať, skôr ho ignorovať.

Posledné referendum inicioval v roku 2023 Smer, to aktuálne strana Demokrati. Akú úlohu zohráva pri účasti na referende to, kto naň zbieral podpisy?

Zásadnú, lebo to potom vyzerá ako PR akcia toho ktorého politického subjektu alebo nejakej občianskej skupiny. Slováci si povedia, že odkiaľ vietor fúka a nechcú sa podieľať na niečom, čo inicioval niekto, koho nepodporujú. Toto nás zaujíma viac ako otázka/otázky referenda.

Aký politický zmysel má pre politické strany organizovať na Slovensku referendá, ak doterajšie, okrem jedného o vstupe do EÚ, mali účasť pod 50 %?

Je to mobilizačné pre ich sympatizantov, získajú tým celoslovenskú mediálnu a verejnú pozornosť, čo nie je málo. Kto dokáže iniciovať referendum, ukazuje dobré organizačné schopnosti a aj istú verejnú podporu, keďže je potrebné zozbierať najmenej 350-tisíc podpisov pod petíciu.

Referendum 2026

Otázka č. 1

„Súhlasíte so zrušením tzv. doživotnej renty, napríklad, pre Roberta Fica, ustanovenej v § 24a ods. 1 písm. b) zákona č. 120/1993 Z. z. o platových pomeroch niektorých ústavných činiteľov Slovenskej republiky v aktuálnom znení?“

Otázka č. 2

„Súhlasíte s tým, aby boli obnovené Úrad špeciálnej prokuratúry a Národná kriminálna agentúra?“

Vypovedá nízka volebná účasť o únave voličov z politiky alebo si ešte ľudia na Slovensku nezvykli na túto metódu priamej demokracie?

Nízka účasť sa prejavuje na Slovensku vo všetkých typoch volieb, okrem parlamentných, takže účasť v referendách nie je prekvapivá. Je to celkový postoj občanov k politickej participácii.

Volebná účasť pri parlamentných voľbách bola doteraz vždy nad 50 % a je vyššia aj pri prezidentských voľbách, kde bola najnižšia účasť na úrovni cca 41 %. Prečo je záujem o parlamentné a prezidentské voľby, ale nie o referendá?

Väčšina voličov chápe, že na základe parlamentných volieb sa vykreuje nová vláda, čo je dobrou motiváciou pre voličov. Pri prezidentovi ide o personálnu voľbu, vyberáme si jednu osobu, ktorá má reprezentovať nás a našu krajinu, to voličov takisto mobilizuje.

Je súčasná podmienka 50-percentnej účasti na platnosť referenda podľa vás primeraná, alebo by sa mala zmeniť?

Je to na diskusiu, ale ja v tejto súvislosti hovorím vždy o tyranii väčšiny, ktorá z takéhoto rozhodnutia môže vzísť, čo sa, samozrejme, môže stať v zastupiteľskej demokracii aj pri každom rozhodnutí parlamentnej väčšiny, a preto podporujem na slovenské pomery vysokú hranicu platnosti. Keď už o niečom majú občania priamo rozhodnúť, nech to má silnú politickú legitimitu, že o tom rozhodlo množstvo ľudí – minimálne viac ako polovica, čo sa nedá povedať o nastavení našej zastupiteľskej demokracie, kde nemáme žiadne limity a primátorom mesta sa teoreticky môžete stať, ak nemáte protikandidáta iba napríklad vlastným hlasom, ak by ste boli len jediným voličom. Aj napriek nízkej politickej legitimite takto mnohí volení funkcionári rozhodujú o celých mestách, samosprávnych krajoch a podobne. Možno by práve tam bol potrebný limit, pri jednom kandidátovi na starostu/primátora/župana alebo komunálnych poslancov, aby voľby boli platné, len keď príde voliť napríklad aspoň 30 percent voličov. Takže obrátil som to, no možno to bude pre čitateľov na zamyslenie. Druhou vecou je však praktickosť, lebo potom by sa voľby v mnohých samosprávach museli často opakovať.

X XX

Frontová línia na Ukrajine sa takmer nehýbe. Rusko podľa dát stagnuje, jeho zisky sa scvrkli na pár kilometrov mesačne

  Frontová línia na Ukrajine, ktorá sa už piaty rok bráni ruskej invázii, zostala v júni prevažne zamrznutá. Rusko vo svojej snahe o postup naďalej stagnuje. Napísala to v piatok agentúra AFP na základe analýzy dát amerického Inštitútu pre štúdium vojny (ISW).

Dáta Rusku pripisujú čistý zisk 30 štvorcových kilometrov, predovšetkým v Charkovskej oblasti. Ukrajina oslobodila 11 štvorcových kilometrov v Záporožskej a 18 štvorcových kilometrov v Dnepropetrovskej oblasti, uviedla agentúra.

Rozsah pokračujúcich ukrajinských protiútokov v týchto regiónoch je však podľa AFP nejasný a výsledky sa pravdepodobne prejavia v nadchádzajúcich týždňoch.

Postup sa zasekol?

Moskva v apríli a máji stratila približne 403 štvorcových kilometrov predtým obsadeného ukrajinského územia, napísala ďalej agentúra. Podľa nej sa ruský postup vo vojenskom ťažení proti susednej krajine spomaľuje približne od konca roka 2025. Brzdí ho rastúca efektivita ukrajinských úderov bezpilotnými lietadlami stredného doletu aj priamo pri frontovej línii.

Apríl bol podľa AFP prvým mesiacom za posledné dva a pol roka, keď ruské sily stratili viac územia, než obsadili, a Ukrajina na svoje zisky nadviazala aj v máji. Ruské vojsko v tomto roku postupuje vo svojom ťažení v priemere o 15 štvorcových kilometrov mesačne, zatiaľ čo vlani to bolo 405 štvorcových kilometrov za každý mesiac, píše AFP.

Ruská armáda vpadla na Ukrajinu 24. februára 2022 a zmocnila sa časti krajiny. Ukrajinské ozbrojené sily ešte v tom istom roku z niektorých miest invázne vojsko vytlačili a odvtedy sa postup oboch armád do veľkej miery spomalil. Rusko okupuje približne 19 percent ukrajinského územia vrátane polostrova Krym, ktorý obsadilo v roku 2014.

Obete stále pribúdajú

Najkrvavejší konflikt v Európe od druhej svetovej vojny si podľa dostupných informácií vyžiadal státisíce ľudských životov, najmä vojakov. Umierajú však aj civilisti.

Vo vojne padlo najmenej 226-tisíc ruských vojakov, uviedla v júni ruská služba BBC, ktorá s nezávislým serverom Mediazona analyzuje verejne dostupné zdroje a spomínaných padlých identifikovala.

Skutočné straty budú podľa BBC pravdepodobne oveľa vyššie, než možno zistiť z otvorených zdrojov. Moskva vlastné vojenské straty prakticky nezverejňuje, Kyjev tak robí zriedka. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj začiatkom februára povedal, že od vpádu ruských vojsk do jeho krajiny vo februári 2022 padlo približne 55-tisíc ukrajinských vojakov a veľký počet bojovníkov je podľa neho nezvestných.

Misia OSN pre monitorovanie ľudských práv na Ukrajine (HRMMU) medzitým od začiatku ruskej invázie potvrdila smrť najmenej 16 126 civilistov vrátane stoviek detí. Prevažnú väčšinu zabitých či zranených civilistov eviduje v oblastiach pod kontrolou ukrajinskej vlády, na ktoré útoky.

X XX

Ruské útoky zabili v troch ukrajinských regiónoch deväť ľudí. Medzi zranenými sú aj deti.  

Deväť ľudí pripravili o život ruské útoky v troch ukrajinských regiónoch, vyplýva to z piatkových večerných informácií regionálnych činiteľov. V Sumskej oblasti podľa nich ruské údery zabili štyroch ľudí, v Dnepropetrovskej oblasti troch a v meste Záporožie dvoch ľudí. Ruské úrady naopak informujú o mŕtvych pri ukrajinských útokoch.

„Nepriateľ viac ako päťdesiatkrát zaútočil na štyri okresy bezpilotnými lietadlami, delostrelectvom, leteckými bombami a raketami,“ uviedol šéf správy Dnepropetrovskej oblasti Oleksandr Hanža na platforme Telegram. Ruské údery podľa neho zabili troch civilistov a dvanásť ľudí zranili.

V Sumách Rusi zasiahli výškovú budovu aj obchod

Podľa šéfa správy Záporožskej oblasti Ivana Fedorova v oblastnej metropole Záporožie ruské útoky pripravili o život dvoch ľudí, dve desiatky osôb vrátane detí zranili.

V Sumskej oblasti ruská letecká puma zabila 79-ročnú ženu, napísal na telegrame šéf správy tohto regiónu Oleh Hryhorov. Ten neskôr informoval o masívnom bombovom údere v centre mesta Sumy s najmenej tromi obeťami.

Mnoho ďalších ľudí, vrátane detí, podľa neho bolo zranených. V epicentre úderu boli podľa Hryhorova „výšková obytná budova, obchod a ulica“. „Bolo tam veľmi veľa ľudí. Deti,“ napísal Hryhorov.

Zranených previezli do nemocníc, vrátane 13-ročného dieťaťa vo vážnom stave, dodal šéf oblasti.

Už skôr počas dňa miestne úrady informovali o najmenej štyroch zabitých v Sumskej oblasti alebo o jednej obeti v Dnepropetrovskej oblasti. V Kyjeve je počas piatka deň smútku za obete štvrtkového útoku, ktorých počet stúpol na tri desiatky.

Mŕtvych hlási aj Rusko

Guvernéri regiónov na západe Ruska predtým informovali o dvoch obetiach ukrajinských útokov. Päť mŕtvych si vyžiadal ukrajinský útok v okupovanom meste Tokmak, uviedli okupačné úrady.

Obe strany tvrdia, že sa zameriavajú na vojenské objekty nepriateľa alebo jeho energetickú infraštruktúru, ale pri útokoch zomierajú aj civilisti. Misia OSN pre monitorovanie ľudských práv na Ukrajine (HRMMU) od začiatku ruskej invázie potvrdila smrť najmenej 16 126 civilistov vrátane stoviek detí. Väčšinu zabitých či zranených civilistov eviduje v oblastiach pod kontrolou ukrajinskej vlády, na ktoré útočia ruské ozbrojené sily. Počty zabitých civilistov budú podľa misie vyššie, ako sa jej podarilo overiť. OSN tiež uviedla, že bilancia HRMMU nezahŕňa hlásenie ruských úradov o civilných obetiach v Rusku, ktoré misia nebola schopná overiť.

X x x

Sľubovali prácu pre hladovú dolinu, po zmene vlády z biznisu zišlo. Kaliňákova Konštrukta odchádza z Prakoviec

Robert Kaliňák spomína nehorázne peniaze, ktoré pri projekte mali ísť do súkromných firiem, no ďalšie informácie neposkytol.

Mal to byť impulz pre hladovú dolinu, ktorý paradoxne umožnila nešťastná vojnová realita u našich východných susedov. Došlo však k zmene vlády a zo štátneho biznisu nie je nič.

Reč je o snahe štátnej zbrojovky Konštrukta Defence rozbehnúť obrannú výrobu v opustených halách v priemyselnom areáli v Prakovciach v okrese Gelnica na východe Slovenska. Ešte v roku 2022 tam štátny podnik kúpil dve haly a pripravoval sa tu opravovať vojenskú techniku či rezať pancier pomocou plazmy.

V Prakovciach malo nájsť zamestnanie podľa vtedajšieho vedenia štátnej Konštrukty 30 zamestnancov. Po necelých štyroch rokoch však z plány návratu zbrojárskeho priemyslu do areálu v Prakovciach rozplynuli. Prednedávnom totiž štátna zbrojárska spoločnosť predala haly súkromnej firme.

Kúpili za 300-tisíc, predávajú za 440-tisíc

Dve výrobné haly v areáli bývalých Závodov ťažkého strojárstva kúpila Konštrukta v novembri 2022 od súkromnej firmy Lemakor. Za budovy a pozemky s výmerou necelých 2 800 štvorcových metrov zaplatila 280-tisíc eur bez DPH, ďalších 15-tisíc stáli tri mostové žeriavy. Spolu teda zaplatili približne 295-tisíc eur.

Podľa kúpnej zmluvy, zverejnenej v centrálnom registri, teraz štátny podnik predáva ten istý majetok za 444-tisíc eur bez DPH. Z tejto sumy pripadá 399 600 eur na nehnuteľnosti a 44 400 eur na hnuteľný majetok – tri žeriavy, kontajnerové bunky a kamerový systém.

Haly a zariadenia kupuje spoločnosť Stavakov so sídlom v Margecanoch neďaleko Prakoviec. Na časť kúpnej ceny si firma zobrala v banke hypotekárny úver. Predaj sprostredkovala košická realitná kancelária aSiDoma, ktorej rezervačný poplatok vo výške 9-tisíc eur sa započítal ako provízia.

X X X

OTEVŘENÁ  VĚZNICE  V  JIŘICÍCH   NA  PARDUBICKU

Součástí Koncepce českého vězeňství je také rozšiřování principu otevřené věznice. Vzorovým příkladem je v českém vězeňském systému věznice ve středočeských Jiřicích. Tu v doprovodu generálního ředitele Vězeňské služby Tomáše Hůlky navštívili hejtman Martin Netolický s náměstkem Pavlem Šotolou. Otevřená věznice vykazuje po devíti letech třetinovou míru recidivy oproti standardním vězeňským zařízením.

„Princip otevřené věznice v českém prostředí funguje v Jiřicích od roku 2017. S tímto systémem jsme měli možnost se detailněji seznámit v Norsku, kde se podařilo v tomto režimu výkonu trestu výrazně snížit recidivu. I na příkladu Jiřic je patrné, že recidiva je přibližně třetinová oproti standardním zařízení, tedy 17 – 20 procent, což je stav srovnatelný právě i s Norskem. Za devět let fungování otevřen věznice prošlo zařízením úspěšně přes 250 osob a zkušenosti s programem jsou pozitivní. Proto jsou postupně připravovány další potenciálně vhodné lokality,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Plánem je podle generálního ředitele Vězeňské služby Tomáše Hůlky rozšiřovat počet otevřených věznic. „V rámci Koncepce českého vězeňství do roku 2035 bychom se chtěli zaměřit mimo jiné právě na otevřené věznice. Nejblíže jsme nyní ve Velkých Přílepech, což je obdobný režim jako v Jiřicích, tedy v těsné blízkosti standardního vězeňského zařízení. Jedním z našich dlouhodobých cílů je inovace vězeňského systému a zvýšení přínosu odsouzených pro společnost,“ řekl Tomáš Hůlka, který ujistil, že do režimu otevřené věznice se dostávají vězni po důkladném prověření a pouze s určitým typem trestu.

Podle náměstka hejtmana pro oblast sociální péče Pavla Šotoly je na základě memoranda nastavena velmi dobrá spolupráce i s krajskými organizacemi v oblasti sociálních služeb. „Vězni jsou již zapojeni například v rámci údržby často rozsáhlých areálů našich zařízení sociálních služeb. Jedním z nich je například Domov u studánky v Anenské Studánce, kde máme velký park vyžadující pravidelné vegetační úpravy. Vězni však pomáhají také v dalších krajských organizacích. I toto je způsob, jak mohou být prospěšní společnosti a zároveň být motivovaní do další práce po ukončení výkonu trestu,“ řekl Pavel Šotola.

Zvýšení zaměstnanosti mezi odsouzenými je jedním z dlouhodobých cílů Vězeňské služby. V tuto chvíli je na denní bázi zaměstnáno přibližně 7500 vězňů, z čehož 5000 pravidelně opouští brány věznic. „Pro zvýšení uplatnění na trhu práce jsou vězňům nabízeny rekvalifikační kurzy, jejichž struktura se přizpůsobuje trhu práce. Jedná se tak mimo jiné o kurzy pro barbery, pizzaře, obsluhu vysokozdvižného vozíku a řadu dalších. Pro odsouzené se často jedná o první dokončené vzdělání, což jim po propuštění z výkonu trestu může výrazně pomoci s návratem do běžného života a se snížení recidivy,“ doplnil hejtman.

O Věznici Jiřice

Věznice Jiřice vznikla rekonstrukcí kasárenských objektů v bývalém vojenském prostoru, které sloužily jako hlavní velitelství Sovětské armády. Celková kapacita věznice je 759 míst. V roce 2017 byl vybudován pilotní projekt tzv. „Otevřené věznice“ s kapacitou 32 míst. Věznice Jiřice má vzhledem k celkové rozloze a poloze velmi dobré podmínky pro realizaci některých speciálních projektů odborného zacházení s odsouzenými zaměřených na pěstitelství a chov zvířat. Aktuálně jsou v otevřené věznici realizovány projekty zaměřené na včelařství, farmový chov daňků, zemědělskou činnost a chov hospodářských zvířat. Ve Věznici Jiřice je dále dislokováno Sběrné eskortní středisko, které zajišťuje eskorty k umístění a přemístění vězněných osob v rámci celé České republiky. Při Věznici Jiřice je zřízeno Výcvikové středisko služební kynologie pro Vězeňskou službu ČR, které zajišťuje výcvik služebních psů a psovodů. Dominik Barták

x XX

KAPITÁN   JACHTY  O  SRÁŽCE   VE  SPLITU