Polský prezident Karol Nawrocki prohlásil, že Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA) nelze ospravedlnit jejím bojem proti Rusům. Takový argument přirovnal k tomu, že bychom Hitlera považovali za dobrého vůdce, protože bojoval se Stalinem, nebo Stalina, protože bojoval s Hitlerem. Během připomenutí 83. výročí „Krvavé neděle“ odsoudil Banderovu ideologii a vyzval k zachování památky obětí genocidy polského obyvatelstva ukrajinskými nacionalisty.
„Krvavá neděle“ z 11. července 1943 zůstává symbolem tohoto zločinu, ale vraždy polských rodin probíhaly již od února. V oblasti Lubaczów došlo k první masové vraždě na jaře 1944.
Tento den se slaví jako Národní den památky Poláků – svátek připomínající tzv. Krvavou neděli, která byla vyvrcholením etnických čistek Poláků na Volyni. V tento den jednotky UPA zaútočily na téměř 100 měst a zavraždily až 12 000 Poláků. Během celého masakru na Volyni a ve východní Haliči přišlo o život až 130 000 Poláků.
Nawrocki se v Radruši v Podkarpatském vojvodství zúčastnil vzpomínkových akcí k 83. výročí „Krvavé neděle“, vyvrcholení genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na Polácích. Položil věnec k památníku obyvatel Radruše a okolí zavražděných příslušníky Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA) v letech 1944 až 1946 a vzdal hold obětem.
Na začátku svého projevu Nawrocki připomněl slova básníka Zbigniewa Herberta, že „Nevědomost o pohřešovaných podkopává realitu světa.“ „A my jsme tady, abychom rezonovali s realitou současného i budoucího světa. Odmítáme dovolit, aby 120 000 Poláků, civilistů, žen a dětí brutálně zavražděných ukrajinskými nacionalisty bylo zapomenuto,“ uvedl polský prezident.
Nawrocki také hovořil o traumatu, které prožívají rodiny potomků obětí. Naprostá většina obětí totiž dodnes nemá svůj hrob a ukrajinská strana jednoznačně brání širší exhumaci ostatků zavražděných.
Zdrojem zločinu byla ideologie Organizace ukrajinských nacionalistů, založené v roce 1929. Jedním z jejích programových dokumentů byl „Dekalog ukrajinského nacionalisty“. „Byl to anti-Dekalog, protože […] se v něm dalo vyčíst, že zločin měl být metodou jednání, že měly být prováděny etnické čistky a na územích, která ukrajinští nacionalisté uznávali za ukrajinská, mělo být toto obilné pole bez plev a bez plevele,“ řekl Nawrocki.
Ukrajinští nacionalisté chápali „plevy“ a „plevel“ jako Poláky, Maďary a Židy. Tato zločinná ideologie vedla ke genocidě a byla spojována se symbolikou červenočerné vlajky.
Nawrocki prohlásil, že odpovědnost za zločiny neleží na celém ukrajinském národu. Odsouzení by mělo být směřováno proti banderovské ideologii, jejím tvůrcům, pachatelům vražd a těm, kteří se v současnosti odvolávají na její symboly.
Prezident oznámil kroky zaměřené na odstranění červenočerné banderovské vlajky z veřejných prostranství v Polsku. Odkázal na své vlastní návrhy změn zákona o Institutu národní paměti a trestního zákoníku. „Nechceme to vidět v Polsku a udělám vše pro to, aby se to do Polska nedostalo. Věřím, že polský parlament návrh zákona přijme,“ řekl. Nawrocki uvedl, že červenočerná vlajka evokuje symboliku a estetiku německého motta „Země a krev“. Chválu činů Stepana Bandery označil za oslavu genocidy.
Server vasevec.cz
X XX
GENOCIDA V SEBRENICI
Tisíce lidí si pochodem připomnělo 31 let od genocidy ve Srebrenici. ‚Je to projev úcty,‘ přibližuje účastnice
Na sobotu připadá 31. výročí připomínky genocidy ve Srebrenici. V jejím okolí bylo v červenci 1995 zavražděno přes 8000 mužů a chlapců během války v Bosně a Hercegovině. Třídenního připomínkového pochodu se letos zúčastnila i Emilija Brandt Danović, jejíž otci se krátce po začátku války podařilo ze země utéct. Letos se Emilija do země svého otce vrátila díky stáži na dánské ambasádě. „Bylo to těžké a zároveň krásné,“ říká pro server iROZHLAS.cz.
Mohla byste říct o Pochodu míru něco bližšího? Jak dlouhý je, jak dlouho jste šli? Kolik lidí se k vám přidalo?
Pochod, (bosensky) marš mira, se koná každý rok od roku 2005. Letos bylo oficiálně hlášeno 6 500 účastníků, ale když jdete v průvodu na různých místech, je velmi těžké odhadnout počet lidí, takže nevím, kolik jich tam bylo.
Pochod vede po trase, kterou lidé v roce 1995 během genocidy utíkali, aby se dostali do bezpečí. Chodí se opačným směrem, takže se jde z Nezuku do Potočari, kde se nachází pamětní středisko (Srebrenica), místo z Potočari do Nezuku.
Trvá to tři dny, začíná se ve středu a v pátek dorazíte do Potočari. Myslím, že kaž den je to asi 30 kilometrů, alespoň pro mě to první den bylo 24, pak 33 a pak zase 33. Oficiálně má pochod sto kilometrů, ale myslím, že to bylo kolem 90. Záleží na tom, kde začnete. Sto kilometrů je ta původní trasa, ale ta se každý rok trochu mění s proměnami přírody, organizátoři ji mohou trochu poupravit.
‚Dát najevo úctu‘
Proč jste se rozhodla zúčastnit?
Dozvěděla jsem se o tom hned v prvním únorovém týdnu, když jsem nastoupila na stáž, a slyšela jsem, že se toho můj velvyslanec chystá zúčastnit. Řekla jsem si: „Jo, přidám se k vám.“ Myslím, že je to můj způsob, jak projevit respekt. Můj táta je bosenský muslim, tak jsem si řekla, že by to byl hezký způsob, jak projevit úctu nejen jemu, ale i všem obětem a lidem, které genocida zasáhla.
Hodně mě to zasahuje, protože si myslím, že je to strašná událost a chtěla jsem s mým privilegiem udělat co jsem mohla. A to bylo zúčastnit se toho pochodu a setkat se s lidmi, kteří to přežili, a alespoň tak nějak dát najevo svou úctu.
Váš táta opustil Bosnu a Hercegovinu ještě před válkou?
Odešel na začátku války, v roce 1992. Byl vojákem a pak dostal příležitost odejít, tak odešel spolu se svou rodinou.
„Po celé trase nám lidé nosili jídlo a pití a starali se o to, aby se každý účastník cítil v bezpečí,“ říká Emilija | Foto: Emilija Brandt Danović
Co si z toho odnášíte? Jaký to byl zážitek?
Ty pocity jsou stále docela ohromující a právě teď toho prožívám opravdu hodně. Ale myslím, že nejvíc mi v paměti utkvěla velkorysost a laskavost lidí. Po celé trase nám lidé nosili jídlo a pití a starali se o to, aby se každý účastník cítil v bezpečí.
Ujala se mě skupina organizátorů ze Sarajeva. Ve čtvrtek a v pátek jsem měla jít sama, ale oni řekli: „Ne, ne, ne, nemůžeš jít sama.“ Tak mi dali stan, místo na spaní a něco k jídlu. A lidé mi děkovali, protože jsem cizinka. Jsem sice napůl Bosňanka, byli mi ale vděční, že jsem se zúčastnila, protože měli pocit, že k tomu nemám žádnou povinnost. Já ale mám pocit, že nějakou povinnost mám.
Ale celkově ta velkorysost a laskavost. Nevím, bylo to těžké a zároveň krásné. Historie je hrozná a ošklivá, ale vidět, kolik lidí se zúčastnilo, a tu laskavost, to je prostě krásné.
‚Jednou už tu nebudou‘
Byl součástí pochodu nějaký vzdělávací program?
Byly tam nějaké zastávky, ale první den jsem šla s velvyslancem a s mým kolegou dost rychle a ostatní úseky jsem šla zase spíš pomalu. Ale byla tam jak páteční (tradiční muslimská) modlitba, tak i zastávky u jednotlivých masových hrobů, kde byly takové lekce historie. U všech masových hrobů byly cedule, takže člověk věděl, o co jde. Ale žádný konkrétní program, že byste museli být někde, řekněme, v 10 hodin.
Zúčastnila jste se také dnešní (sobotní) vzpomínkové akce? Jaké to bylo?
Ano. Pro mě to bylo trochu chaotičtější, protože jsem tam byla i pracovně. Ale bylo to opravdu skvělé, zaznělo mnoho projevů.
Myslím, že nejdůležitějším momentem byl projev jedné matky (oběti genocidy, pozn. red.). První věc, kterou řekla, byla: „Můj projev dnes možná bude dlouhý, protože si nejsem jistá, jak dlouho ještě budu žít.“ Podle mě to bylo opravdu krásné, protože tito lidé jsou tím dotčeni dodnes a pro ně je nejdůležitější, aby mohli vyprávět svou historii. Jednou přijde den, kdy už tu nebudou.
Je tedy tak trochu naší povinností zajistit, aby historie nebyla zapomenuta. A to mi přišlo opravdu působivé. Potom bylo ještě hodně projevů různých politiků a velvyslanců.
Srebrenica dnes leží v autonomní Republice srbské. Všimla jste si nějakých protidemonstrací?
Ne. A policie se chovala opravdu slušně, nevím o žádných problémech. Potkala jsem jen lidi, kteří akci podporovali. S ničím jiným jsem se naštěstí nesetkala.
X X X
Američania predstavili laserového „ničiteľa dronov“. Nestrieľa, drony spáli
Archimedes nie je samostatný „laserový robot“, ale modulárna zbraňová veža so senzormi, systémom riadenia paľby a výkonným laserom.
Archimedes už absolvoval skúšky počas vojenského experimentu T-REX 26-2 v americkej Indiane.
Malé drony vytvorili pre armády nepríjemný ekonomický problém. Jednoduchý kvadrokoptérový stroj môže stáť niekoľko tisíc eur, no na jeho zostrelenie sa niekedy používa raketa za násobne vyššiu sumu. Zbrojárske firmy preto hľadajú prostriedky, ktoré dokážu zasahovať opakovane bez zásobníka plného drahej munície.
Americká firma Aurelius Systems chce na tento účel použiť laserový systém Archimedes. Začiatkom júla oznámila partnerstvo s American Rheinmetall, americkou dcérskou spoločnosťou nemeckého koncernu Rheinmetall. Firmy plánujú integrovať laser na bezposádkové pozemné vozidlá určené predovšetkým na prepravu zásob v nebezpečnom priestore. Prvou platformou má byť Ox UGV, ktorý American Rheinmetall ponúka americkej armáde v programe autonómnych logistických vozidiel GOAT.
Archimedes teda nie je samostatný „laserový robot“, ale modulárna zbraňová veža so senzormi, systémom riadenia paľby a výkonným laserom. Podľa materiálov vystavených na júnovej konferencii Reindustrialize v Detroite využíva radar a strojové videnie, má sledovať priestor v rozsahu 360 stupňov a umožňuje pripojenie k rôznym zdrojom elektrickej energie.
Základné technické parametre však zostávajú utajené. Aurelius nezverejnil výkon lasera, maximálny dosah, hmotnosť veže ani čas potrebný na zničenie konkrétneho typu dronu. Nie je preto možné porovnať Archimedes s výkonnejšími laserovými systémami vyvíjanými pre lode alebo ťažké obrnené vozidlá.
Laser nezasahuje cieľ výbuchom ani nárazom projektilu. Sústredí energiu na malé miesto, ktoré postupne zahrieva. Môže prepáliť časť konštrukcie, poškodiť vrtuľu, motor, kameru alebo batériu. Účinok však nemusí byť okamžitý. Lúč musí zostať presne nasmerovaný na zraniteľné miesto dostatočne dlho, čo kladie vysoké nároky na sledovanie pohybujúceho sa cieľa.
Archimedes už absolvoval skúšky počas vojenského experimentu T-REX 26-2 v americkej Indiane. Podľa výrobcu systém zasiahol viac než 20 kvadrokoptér a viac než päť dronov dodaných americkou armádou, s ktorými predtým nepracoval. Verejné oznámenie však neuvádza, koľko cieľov bolo nielen zasiahnutých, ale aj skutočne zničených.
Výrobca opisuje Archimedes ako autonómny systém schopný cieľ vyhľadať, identifikovať, sledovať a zasiahnuť. Rozsah autonómie sa však dá obmedziť. Podľa šéfa firmy môže človek zostať v rozhodovacom reťazci a potvrdiť samotné použitie zbrane, zatiaľ čo softvér zabezpečuje zameranie a vedenie lúča.
Laser zároveň nie je univerzálnou náhradou rakiet. Potrebuje priamy výhľad na cieľ, dostatok elektriny a účinné chladenie. Jeho dosah a kvalitu lúča znižujú najmä hmla, dážď, prach a dym. Americký kontrolný úrad GAO preto lasery označuje skôr za ďalšiu vrstvu protivzdušnej obrany než za univerzálne riešeni
X X X
OCENĚNĚ FILMY NA MFF VE VARECH
Ve Varech bodovaly snímky Padlé ovoce a Milovník, ne bojovník. Juliette Binocheovou dojala cena k slzám
Nejlepším filmem 60. ročníku festivalu v Karlových Varech je myanmarské Padlé ovoce. Na dramatu o posedlosti a queer touze se koprodukčně podílely také Česko a Francie. Českou stopu má i vítězný snímek soutěže Proxima, mladistvě hravý a něžný Milovník, ne bojovník. Během sobotního ceremoniálu převzali ceny také herci Juliette Binocheová, Magda Vášáryová a Jeffrey Wright. Další ročník karlovarské přehlídky se uskuteční od 2. do 10. července 2027.
„Tu cenu jste mi snad ani nemuseli dávat. Já bych se vrátil i jen tak, Vary jsou můj oblíbený festival,“ vzkazoval Velkému sálu hotelu Thermal americký herec Jeffrey Wright. Do Varů se s filmem Basquiat vrátil po 30 letech. „Mé spojení je o to speciálnější díky přátelství s Jiřím Bartoškou, který mi tady velmi chybí,“ doplnil.
Juliette Binocheová, laureátka Křišťálového glóbu za mimořádný přínos světové kinematografii, byla dojatá k slzám. „Moc jsem si sem přála jet, a to už velmi dávno, když jsem pracovala na Nesnesitelné lehkosti bytí,” vzpomínala na filmovou adaptaci románu českého rodáka Milana Kundery.
„Všichni víte, že ten velký seznam filmů, z nichž už si některé ani nepamatuju, jsem natočila během šestadvaceti let,“ odkazovala Magda Vášáryová na sestřih svých hereckých partií
„Pak mě Václav Havel požádal, abych se vrátila do nějakého jiného světa. Jsem velmi šťastná, že jsem mohla budovat úplně novou zahraniční politiku Československa,“ dodala Vášáryová, která hereckou kariéru uzavřela v roce 1990 dramatem Súkromné životy v režii Dušana Hanáka.
Drasavá dramata, něžné dospívání
Padlé ovoce, které porota Hlavní soutěže ocenila Křišťálovým glóbem, je celovečerní debut myanmarského režiséra Aun Pčou. Zachycuje v něm současnou realitu své domoviny, kde hlavní hrdinky nepřestávají snít o nalezení intimity a úniku. Snímek podpořil Státní fond audiovize, v českých kinech bude mít premiéru 23. července.
„Začíná to jako mnohovrstevnatý a kontemplativní portrét přátelství vyrůstajícího z pracovního prostředí, postupně se však nečekaně proměňuje v drásavé drama o posedlosti a queer touze,“ stojí ve vyjádření poroty.
Velká cena hlavní soutěže je spojená s odměnou 25 tisíc dolarů (v přepočtu asi 600 tisíc korun) a patří rovným dílem režisérovi a producentovi filmu.
Zvláštní cenu poroty získal Nečekaný host, „precizně vyvážené drama, které balancuje na hraně svíravého humoru a nenápadně nastoluje otázky týkající se mateřství, synovské povinnosti a duševního onemocnění“. Oceněn byl i režisér Mads Mengel
Herecké ceny si rozdělili Anna Schinzová za „strhující a mrazivě střídmý herecký výkon v roli matky dohnané zoufalstvím až ke krajním řešením“ ve švýcarském dramatu Šťastná rodina a Ghassan Saad za „naprosto přesvědčivé ztvárnění role zasloužilého vesnického instalatéra, který každou životní překážku přijímá s překvapivou vřelostí a svérázným humorem“ v dramatu Potrubí.
Velká cena soutěže Proxima, spojená s odměnou ve výši 15 tisíc dolarů (v přepočtu skoro 320 tisíc korun), připadla debutu slovenské filmařky Martiny Buchelové s názvem Milovník, ne bojovník.
„V době, kdy se v kinematografii přikládá až příliš velký význam okázalým ambicím (zejména těm tradičně mužským), přichází tento krásný film a něžně skládá všední okamžiky a vztahy, které tvoří podstatu života, do snímku překvapivě známého, a přitom zcela originálního,“ říká k ocenění porota.
„Režisérka přesně ví, jaké to je být mladý. Styl generace Z dokáže zachytit s naprostou přirozeností, což je samo o sobě vzácný výkon. A stejně dobře rozumí tomu, že člověk nikdy nepřestává dospívat: proměna je stálou součástí života a přináší s sebou fascinaci i pocit ztráty.“
V porotě Hlavní soutěže zasedli americký filmový kritik a držitel Pulitzerovy ceny Justin Chang, malajsijská filmařka Amanda Nell Eu, český sound designer, producent a hudební skladatel Pavel Rejholec, filmová producentka Nadia Turincevová a norský filmař a držitel dvou oscarových nominací Eskil Vogt.
V porotě soutěže Proxima se sešli Estrella Araizová, generální ředitelka Mezinárodního filmového festivalu v Guadalajaře a filmotéky Cineteca UD, producent Dirk Decker, český scenárista a kreativní producent Jakub Felcman, americká publicistka Devika Girishová a litevská režisérka a scenáristka Marija Kavtaradzeová.
Divácké hlasování ovládl časosběrný dokument Heleny Třeštíkové věnovaný kariéře i osobním útrapám zpěvačky Báry Basikové.
Festival letos slavil dvojí výročí: jubilejní 60. ročník totiž připadl zrovna na rok, kdy si přehlídka připomíná také 80 let od svého založení. Slavnostní zahájení proběhlo v pátek 3. července. Podle pořadatelů dorazilo 11 014 akreditovaných návštěvníků a prodalo se 132 553 vstupenek na celkem 472 promítání. Meziročně jde o nárůst.
O definitivní zakončení festivalu se postarala americká melancholická krimi komedie Poslední kapsář v New Yorku. Režisér Noah Segan do hlavní role obsadil Johna Turturra.
Cenu prezidenta v uplynulém týdnu ve Varech osobně převzali američtí herci a filmaři Jesse Eisenberg a Maggie Gyllenhaalová. Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii připadl americkému herci Dustinu Hoffmanovi a americkému kameramanovi Robertu Richardsonovi.
X XX
Kuriérsku firmu v Martine opäť vykradli, majiteľ po treťom incidente kritizuje postup polície
Kuriérska celoslovensky pôsobiaca spoločnosť so sídlom v Martine sa stala obeťou ďalšieho závažného kriminálneho incidentu. Neznámy páchateľ vo štvrtok večer vnikol do priestorov pobočky a odcudzil masívnu hotovosť pochádzajúcu z vyzbieraných dobierok.
MARTIN: K sofistikovanej krádeži došlo na martinskej prevádzke vo štvrtok 9. júla 2026 v presne ohraničenom časovom okne medzi 19:00 a 20:00. Páchateľ využil moment prekvapenia, prenikol do interných priestorov firmy a zameral sa na trezor s finančnou hotovosťou. Išlo o peniaze, ktoré vodiči v ten deň vybrali od zákazníkov pri odovzdávaní balíkov na dobierku.
Na miesto bola okamžite privolaná hliadka a následne aj výjazdová skupina kriminálnej polície. Podľa konateľa poškodenej spoločnosti Jakuba Maskalika však reakcia strážcov zákona nezodpovedala závažnosti situácie. Policajti podľa jeho slov vykonali len narýchlo stručnú obhliadku miesta činu a z prevádzky odišli, čo vo firme vyvolalo vlnu znepokojenia a pochybností o efektivite vyšetrovania.
Systémový problém a bezmocnosť podniku
Pre firmu nejde o novú situáciu, ale o pokračovanie dlhodobého teroru. V priebehu uplynulých 24 mesiacov ide už o tretí úspešný útok na ich majetok. Predchádzajúce dva prípady zostávajú dodnes neobjasnené – polícii sa nepodarilo vypátrať páchateľov a poškodená strana nevymohla späť ani euro. S najnovším incidentom sa celkový finančný prepad firmy kvôli kriminalite priblížil k hranici 100 000 eur, čo môže byť pre stredne veľký podnik likvidačné.
Vedenie spoločnosti je presvedčené, že nejde o náhodné incidenty, ale o cielenú trestnú činnosť, ktorá poukazuje na hlbší problém s bezpečnosťou v regióne a slabou ochranou podnikateľského prostredia.
X XX
Vládna kríza vo Veľkej Británii eskaluje. Minister obrany podáva demisiu
Britský minister obrany John Healey vo štvrtok podal demisiu pre spory o vojenské výdavky.
Britský minister obrany John Healey vo štvrtok podal demisiu pre spory o vojenské výdavky. Premiérovi Keirovi Starmerovi v rezignačnom liste vyčítal, že nedokázal zabezpečiť prostriedky potrebné na obranu krajiny. TASR o tom informuje podľa agentúry Reuters.
X XX
Milenka premiéra Fica ide podnikať. V jednom dome s Kaliňákom a exšéfom tajných, ktorý záhadne zbohatol
Katarína Szalayová s R. Ficom na futbale v Splite a na dovolenke v ChorvátskuZdroj: Aktuality.sk/IMAGO
Z Kataríny Szalayovej by podľa Kaliňáka mala byť už čoskoro advokátka.
Len pár dní po tom, ako Aktuality.sk informovali o odmenách pre premiérovho syna Michala Fica, si milenka predsedu vlády Katarína Szalayová založila vlastnú firmu. Urobila tak v čase, keď sa aj ona sama stala terčom protiofenzívy zo strany Progresívneho Slovenska. Opozičné hnutie Ficovi vyčítalo, že zo štátnych peňazí platí nielen syna, ale aj svoju priateľku.
Szalayová totiž pracuje ako koncipientka vo firme Kallan Legal, teda v dvornej advokátskej kancelárii Smeru. Spoločnosť, ktorú zakladal podpredseda strany Robert Kaliňák, dostáva od Smeru za právnické služby každý rok stovky tisíc eur.
Szalayovej nová eseročka sídli na adrese, ktorá ju opätovne spája s Kaliňákom, ale aj s kontroverzným bývalým šéfom vojenského spravodajstva Jánom Balciarom.
Firma Ficovej milenky s názvom KSZ Advisory bola do obchodného registra zapísaná 18. júna. Ako predmet podnikania uvádza klasický obchod, IT služby, ekonomické poradenstvo či dokonca organizovanie spoločenských podujatí.
Zaujímavá je však najmä adresa firmy. Spoločnosť sídli v budove na Kutuzovovej ulici v Bratislave, hneď oproti vchodu do areálu ministerstva obrany. Nehnuteľnosť patrí občianskemu združeniu Dobrovoľná požiarna ochrana SR, do ktorého niekdajší minister vnútra Robert Kaliňák napumpoval milióny eur.
Budova na Kutuzovovej ulici v Bratislave, hneď oproti vchodu do areálu ministerstva obrany. práve v nej má sídlo aj firma KSZ Advisory.Zdroj: David Ištok/Aktuality.sk
Dobrovoľní hasiči dodnes poberajú z rezortu vnútra miliónové dotácie. Na sekretára občianskeho združenia sme sa obrátili s otázkami, ako sa firma KSZ Advisory do ich budovy dostala a či platí normálne trhové nájomné. Odpovede nám sľúbil ešte vo štvrtok, no napokon žiadne neposlal.
X XX
Šesť ľudí zahynulo a desiatky utrpeli zranenia pri sobotňajších útokoch Ruska na Ukrajine. Ruská armáda podľa ukrajinských predstaviteľov útočila raketami, dronmi a navádzanými bombami.
Rakety zasiahli aj Kyjev, kde je zranených 12 ľudí vrátane dvoch detí, uviedol kyjevský primátor Vitalij Kličko.
Novinári AFP započuli v sobotu v skorých ranných hodinách v ukrajinskej metropole dve série výbuchov, pričom niekoľko minút po prvom výbuchu sa rozozvučal letecký poplach.
Rusko podľa francúzskej tlačovej agentúry útočí raketami a dronmi na hlavné mesto Ukrajiny takmer denne od začiatku invázie vo februári 2022. V uplynulej dobe však zintenzívnilo svoje údery na Kyjev a vystavilo tak ukrajinské systémy protivzdušnej obrany veľkej záťaži.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v sobotu na sieti X napísal, že ruská armáda v noci vypustila na Ukrajinu viac než 120 dronov a 12 rakiet vrátane šiestich balistických. Obranným systémom sa podľa neho podarilo zostreliť väčšinu cieľov, nie však balistické strely. „Civilná infraštruktúra bola zasiahnutá ešte predtým, ako bol vyhlásený poplach pred leteckým útokom,“ uviedol.
V Kyjeve zasiahli ruské sily obytné budovy, kancelárie a teologický seminár. Záchranári zasahovali aj v Černihivskej, Charkovskej, Odeskej a Sumskej oblasti.
V meste Sumy zabila navádzaná bomba štyroch ľudí vrátane mladého dievčaťa, oznámil na platforme Telegram primátor Arťom Kobzar. Šéf tamojšej regionálnej vojenskej správy Oleh Hryhorov následne uviedol, že počet zranených sa zvýšil na 17. Terčom útoku bola podľa neho aj autobusová zastávka.
Pri raketovom útoku na mesto Odesa na juhu Ukrajiny zahynuli podľa oblastného gubernátora Oleha Kipera dve osoby. Sobotňajší útok na Kyjev je druhý za necelý týždeň, pri ktorom rakety zasiahli mesto ešte pred tým, než bol vydaný poplach pred leteckým útokom.
Poradca ukrajinského ministra obrany Serhij Sternenko tvrdí, že zásahy pred spustením sirén by mohli naznačovať, že Rusko použilo protilietadlové rakety S-400 na vykonanie útokov na pozemné ciele.
„Pri pozemných útokoch je náročnejšie zaznamenať radarom tieto rakety,“ objasnil na Telegrame. „Tieto útoky nemajú žiadnu vojenskú logiku. Ide jednoducho o terorizmus pre samotný terorizmus,“ dodal.
Rusko odmieta, že by sa pri svojich útokoch zameriavalo na civilistov a v prípade najnovších úderoch uviedlo, že zasiahlo „vojensko-priemyselné zariadenia v Kyjeva a prístavnú infraštruktúru v Odese“. (afp, tasr, dpa)
Ruské kĺzavé bomby zasiahli v sobotu juhovýchodné ukrajinské mesto Záporožie. Pri útoku utrpeli zranenia najmenej traja ľudia, uviedol šéf Záporožskej oblasti. Na mieste zasahovali hasiči, zdravotníci aj policajti, ktorí pomáhali obyvateľom z poškodených domov.
Päťdesiatosemročná obyvateľka mesta Larysa útok ostro odsúdila. „Nedokážu bojovať proti armáde. Rusi sú spodina, ktorá nevie poraziť naše jednotky. Naše ozbrojené sily sú hrdinovia. Preto útočia na civilné obyvateľstvo,“ povedala.
X XX
Prezident Volodymyr Zelenskyj v piatok oznámil, že v rámci ukrajinských ozbrojených síl vznikne špeciálne veliteľstvo pre diaľkové údery v Rusku. Úlohou nového útvaru bude koordinovať útoky hlboko v ruskom vnútrozemí zamerané najmä na energetickú infraštruktúru a logistiku.
Zelenskyj o tom informoval vo svojom večernom prejave zverejnenom aj na sociálnej sieti Facebook. Podľa Kyjeva operácie tohto druhu už Moskvu prinútili obmedziť vývoz motorovej nafty i lodnú dopravu v Azovskom mori.
Agentúra Reuters poznamenala, že Kyjev tieto svoje útoky označuje za tzv. diaľkové alebo kinetické sankcie zamerané proti energetickému sektoru, ktorý je jedným z hlavných zdrojov príjmov ruskej vojnovej mašinérie.
Zelenskyj spresnil, že nové veliteľstvo musí sústrediť 100 percent svojich dostupných zdrojov „na ďalšie výrazné zníženie ruského vojenského potenciálu.“ Dodal, že ukrajinské útoky v ruskom vnútrozemí prinášajú nové výsledky prakticky každý deň, takže napr. kríza v zásobovaní pohonnými látkami v Rusku sa prehlbuje.
Podľa Zelenského sú ukrajinské útoky na ruské rafinérie úplne opodstatnené vzhľadom na neochotu ruského prezidenta Vladimira Putina ukončiť vojnu proti Ukrajine.
Ukrajinský prezident zopakoval, že Kyjev Moskve predložil návrhy, ktoré by mohli viesť k priblíženiu mieru a ktoré majú podporu nielen medzi zahraničnými partnermi Ukrajiny, ale dokonca údajne aj v kruhu Putinových najbližších spolupracovníkov. Podľa Zelenského títo ľudia chápu, čo sa deje, a rozumejú tomu, že mier nemá alternatívu. Oficiálne však Rusko návrhy Ukrajiny odmietlo.
V posledných týždňoch sa palivová kríza v Rusku zhoršila, lebo ukrajinské ozbrojené sily zaútočili prakticky na všetky najväčšie rafinérie v Rusku. Americký prezident Donald Trump tento týždeň počas stretnutia so Zelenským na summite NATO v Ankare vyhlásil, že tieto útoky sú „eskaláciou, ale táto eskalácia by mohla viesť k ukončeniu vojny.“
Ukrajinský generálny štáb v piatok oznámil novú vlnu útokov, a to na ropnú rafinériu Iľskij v Krasnodarskom kraji a ropný spracovateľský komplex Usť-Luga v Leningradskej oblasti. Terčom bol i ropný terminál a sklad pohonných hmôt v Rostovskej oblasti.
Reuters pripomína, že Rusko v stredu zakázalo vývoz motorovej nafty, aby zabezpečilo dostatočné domáce zásoby počas palivovej krízy na okupovanom Krymskom polostrove a v ďalších regiónoch. Viaceré ruské rafinérie museli po ukrajinských útokoch dočasne obmedziť prevádzku. Podľa výpočtov Reuters a zdrojov z odvetvia produkcia automobilového benzínu v Rusku klesla približne na 65 percent výrobnej kapacity.
Veliteľ ukrajinských síl bezpilotných systémov Robert Brovdi v piatok uviedol, že Ukrajina zasiahla v Azovskom mori desať plavidiel ruskej tzv. tieňovej flotily. Brovdi tvrdí, že za posledných päť dní bolo poškodených takmer 50 plavidiel prevážajúcich pohonné látky a že ruská tieňová flotila sa zmenšuje.
Podľa dvoch zdrojov Rusko okrem toho dočasne zastavilo lodnú dopravu cez kanál spájajúci rieku Don s Azovským morom, čo by mohlo ovplyvniť ruský export pšenice z tejto oblasti.
Reuters dodáva, že napriek úspešným ukrajinským útokom je zatiaľ predčasné hovoriť o zásadnom obrate vo vojne. Ukrajina naďalej čelí nedostatku prostriedkov protivzdušnej obrany a je zraniteľná i voči ruským útokom balistickými raketami, ktoré Zelenskyj označuje za poslednú významnú výhodu Moskvy.
X X X
Horor v kufri: Turistu zatkli na letisku len pár minút pred odletom domov. Úspech polície, či dielo náhody?
Zdanlivo rutinný odlet z bangkockého letiska Suvarnabhumi sa pre 46-ročného turistu zmenil na dramatické zatknutie, ktorému predchádzalo vyšetrovanie brutálneho zločinu.
Muž bol zadržaný thajskou políciou len chvíle predtým, než stihol nastúpiť do lietadla spoločnosti Jetstar smerujúceho do Perthu. Dôvodom bolo podozrivé prepojenie na smrť 17-ročného thajského dievčaťa, ktorého telo sa našlo v kufri.
Okolnosti prípadu a zásah polície
Vyšetrovanie sa opiera o kamerové záznamy, ktoré podľa polície zachytili podozrivého muža, ako vstupuje do apartmánu v Pattayi v spoločnosti tínedžerky.
Z objektu mal neskôr odísť sám, pričom mal so sebou veľký čierny kufor.
Iba niekoľko hodín po náleze tela dievčaťa pri železničnej trati sa podarilo thajským orgánom muža identifikovať a zadržať priamo na medzinárodnom letisku, čím zabránili jeho úteku z krajiny.
Podozrivý čelí závažným obvineniam, vrátane úmyselnej vraždy, ukrytia tela a únosu maloletej osoby za účelom nepočestných skutkov.
K tragédii došlo krátko po tom, čo rodina dievčaťa nahlásila jej nezvestnosť.
Hoci austrálske Ministerstvo zahraničných vecí a obchodu potvrdilo, že poskytuje konzulárnu asistenciu, samotný obvinený akúkoľvek účasť na vražde popiera a prípad zostáva predmetom aktívneho vyšetrovania.
X XX
Veľká tragédia. Na prebiehajúcich MS odohral tri zápasy, v sobotu ho doma našli mŕtveho.
Veľmi smutná správa z Južnej Afriky. Reprezentant krajiny a hráč futbalového klubu Mamelodi Sundowns Jayden Adams zomrel vo veku 25 rokov, len niekoľko týždňov po tom, čo nastúpil za svoju krajinu na majstrovstvách sveta.
25-ročný Jayden Adams nastúpil na svetovom šampionáte aj v zápase proti Českej republike.
Adams hral vo všetkých troch zápasoch juhoafrickej reprezentácie na svetovom šampionáte v základnej A skupine proti Mexiku, Česku a Južnej Kórey. Po ňom sa Južná Afrika prebojovala do vyraďovacej fázy, no v 16-finále prehrala s Kanadou, spoluorganizátorom turnaja.
„S hlbokým šokom a ťažkým srdcom som sa dozvedel o úmrtí Jaydena Adamsa,“ uviedol vo vyhlásení juhoafrický minister športu, umenia a kultúry Gayton McKenzie, ktorého citoval web BBC.
Ruská modelka Anastasia Kostromitinová sa preslávila na Instagrame (@nas_kos) s videopríspevkami, ktoré ukazujú jej podobu s nórskou futbalovou hviezdou Erlingom Haalandom. Jeden z najsledovanejších klipov dosiahol 110 miliónov zobrazení a viac ako 5 miliónov lajkov.
x x x
„Juhoafrický futbal stratil jedného zo svojich najjasnejších mladých talentov a náš národ smúti spolu s jeho rodinou, spoluhráčmi a miliónmi fanúšikov, ktorí sledovali, ako sa z nádejného hráča akadémie stal plnohodnotným reprezentantom Bafana Bafana.
Polícia v Južnej Afrike uviedla, že začala vyšetrovanie po tom, čo bolo v sobotu ráno v dome v Schotschekloofe, na predmestí Kapského Mesta, nájdené telo 25-ročného muža.
McKenzie dodal: „Príčina Jaydenovho úmrtia ešte nebola potvrdená a chcem apelovať na médiá a verejnosť, aby prejavili zdržanlivosť a súcit a zdržali sa špekulácií, zatiaľ čo jeho rodina a Mamelodi Sundowns dostanú priestor a súkromie, ktoré v tejto neuveriteľne ťažkej dobe potrebujú. Akékoľvek oficiálne informácie budú oznámené príslušnými stranami včas.“
Podľa médií v juhoafrickej republike trpel futbalista dlhšiu dobu depresiami a údajne spáchal samovraždu. Juhoafrická futbalová únia uviedla, že je „zdrvená predčasným úmrtím“ Adamsa, ktorý debutoval za svoju krajinu v roku 2022.
„Jayden len nedávno reprezentoval Južnú Afriku na Majstrovstvách sveta 2026 a niesol nádeje národa s hrdosťou, odvahou a vyznamenaním. Jeho úmrtie je nesmiernou stratou pre jeho rodinu, spoluhráčov, kluby, futbalovú komunitu a krajinu ako celok,“ uviedla federácia.
X X X
Tragédie na Masarykově okruhu. V Brně zemřeli dva motocykloví závodníci.
Dva jezdci v sobotu zemřeli po nehodě v závodu silničních motocyklů Alpe Adria Championship na Masarykově okruhu v Brně. Zbytek víkendového programu pořadatelé zrušili.
„Během sobotního programu Alpe Adria International Motorcycle Championship došlo při startu jednoho ze závodů k vážné nehodě dvou jezdců. Navzdory okamžitému lékařskému zásahu jeden z jezdců svým zraněním na místě podlehl. Druhý jezdec byl v kritickém stavu transportován do nemocnice, ani jeho život se bohužel nepodařilo zachránit,“ uvedl ředitel komunikace okruhu Petr Boháč.
Jménem pořadatelů vyjádřil soustrast rodinám a doplnil, že podrobnější informace nebudou organizátoři uvádět.
Policejní mluvčí Andrea Cejnková doplnila, že oba závodníci byli cizinci. „Podle prvotních informací měl třiatřicetiletý cizinec zřejmě technickou závadu na motocyklu a nebyl schopen rozjet svůj stroj. Zezadu do něj narazil čtyřiačtyřicetiletý jezdec, také cizinec. První závodník utrpěl natolik vážná zranění, kterým na místě podlehl,“ uvedl. Okolnosti nehody policisté zjišťují.
Závody Alpe Adria začaly na Masarykově okruhu v pátek a měly pokračovat do neděle. Program byl ale kvůli tragédii ukončen.
X X X
|
STŘED SE ZÁPADEM DOBRÝ KONEC?
MNOHO MRTVÝCH, RANĚNYCH..?
|
Střet se Západem má jediný dobrý konec, varuje Putina před tragédií ruský miliardář
Konfrontace mezi Ruskem a Západem nemůže pokračovat donekonečna, tvrdí miliardář Andrej Melničenko. Prezidenta Vladimira Putina varuje před hrozící katastrofou. Jeden z nejbohatších Rusů se pro britský The Economist neobvykle otevřeně rozhovořil o budoucnosti a nastínil pět scénářů ruského odchodu z konfliktu se Západem. Pouze jeden je pozitivní.
Kolaps státu, přeměna země na obléhanou pevnost, návrat na okraj západního systému, závislost na Číně nebo vznik suverénního státu. Tak na budoucnost své země pohlíží oligarcha a osmý nejbohatší Rus podle deníku Forbes.
Rusko zakázalo vývoz nafty. Ukrajina ničí rafinérie, benzinky čelí tlaku, přiznalo |
Za nejnebezpečnější považuje Melničenko scénář vnitřního konfliktu a kolapsu. Destabilizace může podle něj Rusko uvrhnout do boje různých sil o zdroje, vliv i kontrolu nad územími.
Návrat do západního systému, přestože je dle jeho slov možný, by znamenal kompletní závislost Moskvy na Západu. I orientace na Čínu by vyústila v nárůst vlivu cizí země. Oba scénáře jsou proto podle miliardáře totožné – rozdíl je pouze v tom, kde bude centrum vnější moci.
Přeměna Ruska na obležený stát po vzoru Severní Koreji by podle Melničenka představovala izolaci, represe, omezené možnosti rozvoje a neustálou mobilizací. „Rusko, uvězněné v mentalitě věčné pevnosti, které promění vnější konfrontaci v trvalý nástroj domácí politiky,“ charakterizuje podnikatel. Za jediný pozitivní scénář považuje „suverénní stát“.
Na rozdíl od Putinova odmítnutí vnějšího vlivu se ale zaměřuje na předvídatelnost a stabilní ekonomiku. Popisuje uspořádání, který může působit jak na trhu se Západem, tak s Čínou.
Miliardář ve sloupku varuje i před riziky dalšího vyostření konfliktu, včetně použití jaderných zbraní. Promluvil i o narůstající pravděpodobnosti, že válka na Ukrajině přesáhne do dalších zemí.
Pavel varuje: Ukrajina má poslední dva měsíce na obnovení mírových rozhovorů |
Za posledních 35 let vybudoval Melničenko průmyslové impérium s hnojivy, těžbou, energetikou a logistikou. Dlouho se držel v ústraní, a to i při ruském vpádu na Ukrajinu. Jeho vyjádření v The Economist jsou proto z pozice předního ruského podnikatele překvapivá, přestože nepředstavují nijak zvlášť radikální názory.
budoval kontrarozvědku
Pochází z rodiny komunistického funkcionáře, jehož jméno se objevuje v téměř každém článku či reportáži o pražském jaru. Už ve 14 letech se ale stal zarytým antikomunistou. Otcův pád po srpnu 1968 navíc způsobil, že se na začátku normalizace mohl jen vyučit a poté vystudovat průmyslovou školu. Petr Špaček se později stal jedním ze zakladatelů československé kontrarozvědky po roce 1989.
Petr Špaček se narodil v roce 1955 v Jihlavě jako mladší syn tehdejšího okresního tajemníka KSČ Josefa Špačka, později jedné z klíčových postav pražského jara. Otec po několika letech povýšil na krajský sekretariát strany a v roce 1960 se celá rodina přestěhovala do Brna.
„Z Jihlavy si prakticky nic nepamatuji, nemám žádné takové ty dětské prazážitky. Vlastně jeden ano – někde vzadu v hlavě mám obrázek, jak stojím v jeslích na ústředním topení a sleduji oknem, jak v temném odpoledni v Jihlavě za jeslemi střílejí čestné salvy při pohřbu Zápotockého (13. listopadu 1957),“ líčí Špaček.
Podepsat, či nepodepsat – to je to, oč tu běží
V Brně působil Josef Špaček na Krajském výboru KSČ v Burešově ulici (dnes budova Nejvyššího soudu ČR) jako vedoucí organizačně-politického oddělení, později se stal 1. tajemníkem, tedy nejvyšším stranickým funkcionářem na jižní Moravě.
„Otec byl z té generace, která po válce z ideálů vytvářela novou KSČ, vstoupil tam v roce 1947, což svědčí o tom, že byl buď prozíravý, nebo spíš velmi naivní. Ale ve stranické kariéře vystoupal vlastně až na vrchol, jako člen předsednictva ÚV KSČ, vedoucí sekretariátu a tajemník pro ideologii byl jedním z nejbližších spolupracovníků Alexandra Dubčeka,“ popisuje.
Jak se o vpádu vojsk dozvěděli Češi žijící v zahraničí? Radiožurnál připravil speciál k výročí okupace
„Ale rozhodně jsem nevnímal, že jsme jako děti vysokých členů strany měli nějaká privilegia. Možná nějaká skrytá, ale já je necítil. Neměli jsme auto ani chatu, kromě maximálně tří rodinných dovolených jsme nikde s rodiči nebyli, oba byli stále v práci – matka dělala vedoucí sekretariátu na Krajském národním výboru v Brně. A dokonce mě v roce 1967 vyloučili z Pionýra, protože jsem tam byl naprosto neaktivní! Prostě mi jednou řekli ‚Už sem ani nechoď!‘. Ti vedoucí už byli tak volnomyšlenkářští, že se nebáli ani krajského tajemníka,“ vypráví.
Špačkovu rodinu zasáhla invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 ještě silněji než většinu obyvatel tehdejšího Československa. Josef Špaček byl tehdy v Praze na zasedání předsednictva ÚV KSČ, během něj asi ve 23 hodin přítomné informoval o invazi předseda vlády Oldřich Černík. Špaček na zasedání ihned okupaci jednoznačně odsoudil a pomohl prosadit odmítavé znění rezoluce vedení KSČ. Spolu s dalšími funkcionáři byl pak hned v ranních hodinách zatčen sovětskými vojáky.
„Byl v té skupině pěti lidí, které naložili v Praze na Ruzyni do letadla a odvezli je do Západních Karpat, kde je nechávali ‚uzrát‘, a poté je odvezli do Moskvy k podpisu Moskevského protokolu. Vím, že na ten podpis můj otec nikdy nebyl moc hrdý, a za to ho rozhodně nechci odsuzovat – nebyl jsem tam, tak nemůžu říkat, jestli selhali nebo neselhali. Dokonce jsem o tom později mluvil i s Františkem Krieglem, který jako jediný nepodepsal, a ani ten jim neměl nijak za zlé, že podepsali. Nikdo z nich neměl představu, co by se nejen s nimi, ale s celou zemí dělo, kdyby nepodepsali, mohli předpokládat, že Brežněv je schopen udělat cokoliv,“ říká Špaček.
„Takže když pak o mnoho let později jeden nejmenovaný ministr vnitra při projevu k výročí 21. srpna před rozhlasem v Praze v přímém přenosu prohlásil, že ‚zde umírali čeští hrdinové, zatímco zbabělci a zrádci v Moskvě podepisovali Moskevský protokol‘, tak v tu chvíli jsem se strašně rozčílil. Říkal jsem si, jak to někdo může takhle odsoudit, když o tom nic neví. Ale to bylo snad poprvé a naposled, co jsem zcela stál za tím podpisem těch ‚zrádců a zbabělců‘. Do té doby jsem se nikdy nepřiklonil na jejich stranu, měl jsem spíš pocit, že to udělat neměli,“ myslí si.
V rádiu hlásili, že ti zastřelili tatínka!
O invazi se téměř okamžitě dozvěděla i manželka s oběma syny v Brně. Do jejich bytu totiž volali vojáci nebo pohraničníci a chtěli, aby jim „soudruh tajemník“ řekl, jak mají postupovat. Na brněnském letišti přistávalo jedno letadlo s invazními vojsky a technikou za druhým.
„Ráno šla matka normálně do práce, protože to zatím vypadalo, že se nic moc neděje. Krátce po příchodu jí ale zavolal telefonem vrátný, že se po ní shání česky mluvící civilisté s ruskými vojáky. Duchapřítomně je poslal do druhé budovy a mamince doporučil, ať rychle uteče. Mezitím jsme s bráchou vyrazili do ulic, došli jsme až k vojenské akademii. Tam už byla baterie ruských protileteckých čtyřčat a výsadkářské tanky, tak jsme šli raději zase domů, protože jsme viděli, že to v ulicích není normální,“ vzpomíná Špaček.
„Když jsme šli po schodech k našemu bytu, tak najednou vylítla jedna sousedka, objala mě a říká: ‚Chudáčku, ty seš sirotek!‘ Já jsem se divil, proč mi to říká, a ona: ‚Teď hlásili na Vídni, že ti tatínka zastřelili v Moskvě!‘ Za chvilku zavolala máti, že máme z bytu raději odejít a za půl hodiny se sejdeme u pomníku na dnešním Moravském náměstí,“ popisuje.
Další okamžiky jako by vypadly z nějaké bondovky. Matku totiž kontaktoval jeden z mladých příslušníků Státní bezpečnosti, který jí sdělil, že jsou připraveni odvézt ji i s dětmi do bezpečí v Rakousku, na hranicích prý mají pod kontrolou jedno místo, kudy lze ještě přejít.
Dával jí polovinu přetržené stokoruny s tím, že za ní přijde nějaký soudruh Jakšík, který se prokáže tou druhou polovinou. „Jenomže matka si jméno Jakšík spletla se jménem (Miloše) Jakeše, kterého už v rozhlase uvedli jako kolaboranta, tak s tím nechtěla nic mít, navíc trvala na tom, že musí počkat na otce. Dva dny nás v Dětské nemocnici schovával na inspekčním pokoji náš soused primář. Třetího dne odpoledne už jsme se balili domů, najednou tam vlítla sestřička: ‚Nikam nechoďte, do nemocnice vtrhli výsadkáři!‘ Jeli kolem a na nemocnici vlála československá vlajka s černým pruhem. Tankisti zastavili, že když tu vlajku nesundají, tak nemocnici rozstřílejí,“ říká Špaček.
„Při návratu domů už jsme viděli všude v ulicích strhané cedule s názvy úřadů a ulic, i domovní čísla. Z bytu jsme raději nevycházeli, známí nám nosili jídlo. Otec se s ostatními vrátil z Moskvy po podepsání Moskevského protokolu 27. srpna, jeli jsme ho s matkou čekat na letiště, kde mělo letadlo mezipřistání mezi Bratislavou a Prahou,“ líčí.
Otec stále idealista, syn ve čtrnácti antikomunista
Další osudy Josefa Špačka byly prakticky totožné s většinou ostatních „mužů pražského jara“. Na dubnovém plénu ÚV KSČ, kde se k moci dostali normalizátoři v čele s Gustavem Husákem, byl zbaven veškerých stranických funkcí. Ještě do léta 1969 pracoval v nevýznamné funkci na Ústředním výboru Národní fronty, pak se vrátil zpět do Brna.
O rok později byl s mnoha dalšími z KSČ vyloučen a dlouho pak marně hledal zaměstnání. „Dokonce přemýšlel o tom, že by v Brně jezdil s tramvají, ale vedení dopravního podniku ho odmítlo, že by tam byl lidem příliš na očích. Nakonec tedy někdy po roce 1972 šel k lopatě, a to doslova – v obalovně živičných směsí v Chrlicích nahazoval štěrk na pohyblivý pás. A u podobné práce zůstal až do konce roku 1989, kdy se opět na čas vrátil do vysoké politiky – byl kooptován do polistopadové Sněmovny lidu Federálního shromáždění, zůstal tam do roku 1992,“ popisuje Špaček.
Pro Petra Špačka, který do té doby stejně jako většina jeho vrstevníků podléhal všudypřítomné ideologii, se invaze ‚spřátelených armád‘ stala jedním z klíčových momentů jeho života. „Samozřejmě že do toho roku 1968 jsem poměrně podléhal tomu, v čem ta rodina byla – miloval jsem Sovětský svaz, cítil jsem vše tak, jak to do nás hustili ve škole i v Pionýru. Srpen 68 mě naprosto vyléčil z jakékoli příchylnosti k sovětskému bratru a jeho komunistickým idejím. A do roku 69 se ze mě stal poměrně zarytý antikomunista, ve čtrnácti letech!“
Politicky se s otcem naprosto rozešel. „Někomu se může zdát nemožné, že se může člověk rozejít ideologicky se svými rodiči ve věku 13 až 14 let. Ale ta doba – druhá polovina 60. let – nás utvářela tak, že, aniž bych se chtěl někoho dotknout, mám pocit, že my jsme prostě byli donuceni být politicky daleko vyspělejší,“ vysvětluje.
O politice se ani před srpnem 1968, ani po něm Petr Špaček se svým otcem nikdy nebavil. Z jeho vyjádření a náznaků ale dnes soudí, že Josef Špaček byl spíše naprostý idealista než kariérista. Vždyť jako ročník 1927 vstupoval do KSČ v pouhých dvaceti letech a v době pražského jara mu bylo kolem čtyřiceti.
„A myslím, že do poslední chvíle těm ideálům věřil, i pro něj byl 21. srpen určitě šok. Později pochopil, co národu provedli v 50. letech, taky byl jeden z mála, kdo se za to po roce 1989 veřejně omluvil, ale stále věřil, že ta samotná myšlenka je nějaká pozitivní. Ke konci jeho života jsem mu říkal: ‚Ty už nejseš rudej, jen v záhybech jseš zarudlej,‘“ vzpomíná.
„Věřím tomu, že ta jeho omluva byla upřímná, že opravdu patřil k těm, kteří do KSČ vstoupili z prostého idealismu. A musím říci, že ačkoliv jsem k jeho minulosti hodně kritický, tak za dvě věci si ho velmi vážím,“ říká Špaček.
„Tu první mi vyprávěl on sám, že se mu koncem 60. let podařilo prosadit zákaz vývozu cvičných letounů L-29 Delfín do Nigérie, kde je tehdejší vláda chtěla nasadit v občanské válce proti dočasně odtržené Biafře. A o té druhé jsem se dozvěděl od jednoho z válečných veteránů, palubního střelce bombardéru v Anglii, že můj otec byl jeden z těch, co prosadili přijetí západních odbojářů do Svazu protifašistických bojovníků – do té doby byl určen pouze pro východní odboj,“ popisuje.
Soudruzi kašlali i na prezidenta Svobodu
Ostrakizace otce i vlastní postoje Petra Špačka ovšem silně ovlivnily jeho další budoucnost prakticky na samém začátku života. O čtyři roky starší bratr sice mohl dostudovat psychologii, jemu ale mělo vyšší vzdělání zůstat odepřeno. Na základní škole Petr prospíval hlavně z technických a přírodovědných oborů a uvažoval o studiu geologie a mineralogie na univerzitě.
Soudruzi z Městského výboru KSČ byli ovšem zcela jiného názoru. V patnácti letech se tedy nejenže nedostal na gymnázium v Brně ani mimo Brno, ale ani na jinou školu, přestože v jeho prospěch tehdy ještě intervenoval dokonce sám prezident republiky Ludvík Svoboda.
„Nebylo to k ničemu, nechtěli mě ani na slévárenskou průmyslovku, což byla tehdy nejhorší střední škola v Brně. Zbýval jen učňák, prý když se osvědčím jako dělnický kádr, tak se uvidí. Naši měli stále nějaké kontakty a někdo jim poradil, že ze západu přichází perspektivní obor – elektronika. Vzali mě do Tesly Brno na měřicí přístroje,“ říká Špaček.
Učební obor skončil Petr Špaček jako nejlepší z ročníku, proto dostal šanci nastoupit v dalším roce do 2. ročníku na brněnskou elektroprůmyslovku. I to ovšem bylo zpočátku dramatické – nejprve sice dostal vyrozumění o přijetí, ale během prázdnin přišel další dopis, že výsledky přehodnotili a dali přednost nadanějším.
„Moje matka ale jako vlčice vyrazila za jedním soudruhem a pohrozila, že to dá k soudu, protože to rozhodnutí nebylo moc podle zákona, tak se zalekli a mohl jsem studovat. Byla první polovina 70. let a já byl stále poměrně radikální, navíc spousta lidí v tom malinkatým Brně věděla, co rodina prožívá. Tak si mě jednou vzal jeden vyučující stranou a začal mi kázat, ať si na sebe dávám pozor, že mám kecy a poznámky a to že není dobrý. Nevěděl jsem, jestli je tak blbej, že mně takhle káže… Až po mnoha letech jsem zjistil, že v archivu ministerstva vnitra existuje spis o protistátní studentské skupině z 50. let, kde byl právě on veden jako její hlavní iniciátor a byl tehdy odsouzen na 25 let. Takže asi dokázal vytušit, co by se později mohlo stát, kam mám našlápnuto. Už jsem ho ale nezastihl živého, abych mu s tímto vědomím poděkoval,“ vypráví.
V 19 letech se Petr Špaček oženil a v roce 1978 se se svojí novou rodinou přestěhoval do Třebíče, kde začal pracovat nejprve jako elektroúdržbář a později jako technik v elektrorozvodně ve Slavěticích u nově budované Jaderné elektrárny Dukovany. Byl tam velice spokojený, a přestože si podle vlastních slov i v okrese Třebíč užil svoje ‚skotačení s StB‘, měl právě kvůli svému původu poměrně klid. „Já jsem vlastně strašně vděčnej za ten luxus, že mě nikdo neoslovil: ‚Petře, pojď do strany a budeš dělat vedoucího!‘ Byl jsem z té party, co ty rozdaný karty měla nízký. Nikdo mi neřekl: ‚Pojď zpátky mezi nás, vždyť mezi nás patříš!“
„No, nepatřil jsem. Stejně tak považuji za luxus, že nikdy za mnou nepřišli soudruzi z StB a neřekli ‚Podepiš!‘ Asi si mysleli, že bych na to nikdy nepřistoupil a ještě bych z toho udělal veřejnou ostudu. I když říkávali: ‚Každý je verbovatelný, na každýho se dá něco najít.‘ Nevím, co bych udělal, kdyby přišli a řekli: ‚Máš dvě pěkný děti, ony přecházejí do tý školy přes silnici, ty lidi dneska jezdí jak hovada. Co když je někdo přejede? Pomysli na to, kamaráde!‘ Podepsal bych, nebo nepodepsal? Asi ano. Nepřišli, nepodepsal jsem,“ říká Špaček.
„Můžu machrovat, že bych nikdy nepodepsal. Stejně mi pak krátce po návratu do Brna hned v počátcích Občanského fóra Petr Cibulka vyčetl: ‚Ty jsi kolaboroval s režimem. Protože ta elektrika šla.‘ Já jsem mu na to opáčil: ‚Vole, kdyby ta elektrika nešla, tak ty nemůžeš kopírovat ty svoje protirežimní kazety!‘“ dodává.
Komunistický synek spojoval disent
Zmíněný návrat do Brna se uskutečnil v létě 1989 a Petr Špaček hned začal hledat kontakty na místní disent. První měsíce sledoval hlavně aktivity místní Obrody (Klub za socialistickou přestavbu Obroda tvořili v letech 1989–1990 především osmašedesátníci, tedy osobnosti pražského jara), s dalšími proudy disentu se setkal až v prvních dnech sametové revoluce při ustanovování Občanského fóra. Současně se stal šéfem stávkového výboru Jihomoravských energetických závodů a spoluzakládal místní OF v jedné z tehdejších pěti částí Brna (Brno II).
Přestože byl poněkud skeptický k Havlově myšlence „nepolitické politiky“ a ještě koncem listopadu 1989 vstoupil do obnovující se sociální demokracie a inicioval její vznik v Brně, při následném vyčleňování se sociálních demokratů z Občanského fóra naopak setrval v OF a ze strany opět vystoupil.
Právě díky tomu, že nebyl tak spjat s jednotlivými proudy brněnského disentu, mohl jako člen místní Rady OF Brno alespoň částečně moderovat vzrůstající napětí mezi jednotlivými frakcemi, z nichž byl celostátně nejviditelnější spor mezi Jaroslavem Šabatou na straně jedné a Petrem Cibulkou na straně druhé. „Problém byl do značné míry v tom, že generace roku 1968 nechápala zcela situaci roku 1989, někteří si stále mysleli, že se naváže na to, co dělali oni, že myšlenka socialismu není zase až tak scestná,“ říká.
„S tím ale narazili už při výběru kandidátů pro kooptaci do Parlamentu v prosinci 1989, kdy si mysleli, že se do těch funkcí vrátí sami. Ale zejména brněnští studenti, kteří byli významnou částí zdejšího OF, nechtěli mít s ‚bolševiky‘ nic společného, nechtěli je u kulatého stolu. Tak se dohodlo, že já vezmu požadavky OF, přinesu je do Obrody, tam mi to poplivají, já to poplivané zase vezmu zpátky do OF…,“ líčí Špaček.
„Ambice těch osmašedesátníků byly nesmyslné. Podle mě se jim mělo poděkovat za to, co udělali během pražského jara, že tím něco nastartovali, co už se ale o dvacet let později posunulo někam dál. To se neřeklo, byli na ně naštvaní jak studenti, tak Konfederace politických vězňů. Právem – někteří měli opravdu krev za nehty ještě z 50. let. I mně trvalo několik dlouhých týdnů, než jsem přesvědčil tehdejšího šéfa brněnské pobočky KPV Stanislava Drobného, že jsem sice ‚komunistický synek‘, jak mně řada lidí říkala, ale že už jsem z toho pryč,“ vypráví.
Když jste si to celý rozmlátili, tak si to teď pojďte znovu postavit
Díky své práci v brněnském OF se Petr Špaček nakonec stal velmi rychle jedním z těch, kdo začali budovat zpravodajskou službu nového demokratického státu na troskách bývalé StB. Jak už to tak v životě bývá, přišel k tomu jako slepý k houslím, dokonce si prý zpočátku poněkud naivně myslel, že skutečně slušný stát se může bez zpravodajských služeb obejít.
„V brněnském OF jsem se hned v lednu 1990 stal vedoucím a současně jediným členem komise pro propuštěné vězně. A když pak 15. února 1990 rozkazem federálního ministra vnitra Richarda Sachra zanikla Státní bezpečnost a tu měl co nejrychleji nahradit nový Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, tak vznikly při OF občanské komise, které posuzovaly vhodnost bývalých pracovníků StB pro tuto novou činnost. Byli rozděleni do několika kategorií. Někteří šli rovnou domů bez parády, to byla 2. správa – boj proti vnitřnímu nepříteli. Další mohli přejít k Veřejné bezpečnosti jako uniformovaní policisté, takže pak v Brně někteří podplukovníci řídili na křižovatkách dopravu,“ popisuje Špaček.
Ti, co se ničím neprovinili, dostali nabídku do nově vznikajícího úřadu s kontrarozvědnou působností, který se pak během pár let několikrát transformoval, až z něj nakonec vznikla Bezpečnostní informační služba.
„Já jsem se stal členem občanské komise pro město Brno, jako člen OF jsem byl vybrán za šéfa prověrkové komise pro Městskou správu StB. Když jsme to všechno úspěšně rozdrbali, část vyhodili, část schválili, tak přišli a řekli: ‚Chlapci, když jste si to teďka celý rozmlátili, tak si to pojďte celý znovu postavit!‘ Já jsem tomu lákání neodolal, kývl jsem, zakládal jsem tady v Brně úřadovnu a pak jsem pokračoval dál,“ vzpomíná.
Petr Špaček se už v roce 1994 stal ředitelem jednoho z odborů BIS, pak řídil celou sekci a od roku 2004 zastával druhou nejvýznamnější pozici – byl jmenován náměstkem pro zpravodajské složky. Ve vysokých pozicích zůstal až do roku 2020, kdy po dosažení věku 65 let musel odejít do penze, a to v hodnosti plukovníka. V roce 2023 se pak stal historicky prvním příslušníkem kontrarozvědky, který byl jmenován generálem ve výslužbě, kromě něj má hodnost generála BIS pouze její bývalý ředitel Jiří Lang, který ji ovšem získal ještě během výkonu služby.
Při jmenování prezidentem Petrem Pavlem se fotografie Petra Špačka objevila poprvé v novinách, kromě již zmíněných služebních postupů však o svém třicetiletém působení v kontrarozvědce nesmí ani nyní nic říci. „Během své aktivní služby jsem nedal novinám jediný rozhovor. Tahle práce je přesně podle názvu filmu Po přečtení spalte! Dokonce se říká, že tento příkaz se dává oficiálním razítkem na některé spisy v USA – možná ano, možná ne, nevím,“ uzavírá Špaček.
x X X
Mimořádně emotivní projevy měly po skončení českého finále tenisového Wimbledonu vítězná Linda Nosková a poražená Karolína Muchová. První jmenovaná děkovala mimo jiné i své mamince, která před dvěma lety zemřela, a otci, který do Londýna přiletěl navzdory tomu, že nerad létá. Muchová pro změnu vtipkovala, když parťačku a pro sobotní utkání sokyni Noskovou označila za „bývalou kamarádku“.
Wimbledonskou šampionkou je Nosková. Ve fantastickém českém finále udolala kamarádku Muchovou.
O osm let starší Muchová, která před Wimbledonem triumfovala na turnaji v Bad Homburgu, prohrála po deseti zápasech. Neuspěla ani ve druhém grandslamovém finále, před třemi lety podlehla v rozhodujícím utkání o titul na Roland Garros Polce Ize Šwiatekové. Také ona si přes dnešní neúspěch vylepší žebříčkové maximum, bude šestá.
„Je těžké najít jakákoliv slova, ale začnu u Lindy, své bývalé kamarádky,“ rozesmála diváky Muchová. „Dělám si samozřejmě legraci. Jsi tak mladá a tohle bylo tvé první grandslamové finále. Zvládla jsi to a to, jak jsi hrála, bylo neuvěřitelné. Jsi také skvělý člověk, moc ti a tvému týmu gratuluji. Zasloužíš si to,“ uvedla Muchová, která se při děkování přátelům a rodině také rozplakala.
Jak fandili Češi?
Obrovskou hrdost a pouze mírné zklamání prožívali členové tenisového klubu I. ČLTK Praha, kteří dnes do restaurace na pražské Štvanici přišli podpořit ve finále Wimbledonu Karolínu Muchovou. Devětadvacetileté tenistce, která po více než dvou a půl hodinách podlehla Lindě Noskové, hlasitě fandili po celou dobu zápasu trenéři i hráči všech věkových kategorií včetně manažera klubu Vladislava Šavrdy či jeho prezidenta Petra Šimůnka.
„Myslím, že to bylo úplně úžasné utkání a že si to všichni užili. Škoda, pochopitelně my na Štvanici jsme drželi palce Káje,“ řekl po skončení turnaje novinářům prezident klubu, ve kterém tenistka již léta hraje a trénuje. On i Šavrda ale považují již účast ve finále za obrovský úspěch, který plánují s Muchovou oslavit. Spolu s fanoušky se oba muži shodli na tom, že zápas byl fantastický, mimořádný a velmi dramatický. Společnou projekci si členové klubu velmi užili.
Nosková porazila v historicky prvním českém grandslamovém finále Muchovou 6:2, 5:7, 6:3. Nasazená devítka Nosková zvítězila nad turnajovou desítkou Muchovou za dvě hodiny a 27 minut. Uspěla i přes pět nevyužitých mečbolů ve druhé sadě. Muchová na první grandslamový titul dál čeká, neuspěla ani ve druhém finále v kariéře.
„Turnaj, který odehrála, byl fantastický. Věříme, že pokud bude zdráva, jistě nějaký grandslamový turnaj vyhraje,“ prohlásil Šimůnek. On i Šavrda velmi ocenili výkon Noskové, která podle nich hrála skvěle. „Kdybych měl říct, co rozhodlo, tak si myslím, že lepší podání Lindy,“ uvedl Šavrda.
Stejnou projekci udělal manažer již před třemi lety, když byla ve finále Wimbledonu Markéta Vondroušová, která má nyní v I. ČLTK čestné členství.
X X X
Freisler: Kuba je tak zbědovaná, že se vláda nemusí obávat vzpoury. Kubánci doslova šetří energii
Kubánci se tento týden museli obejít bez elektřiny už potřetí za poslední půlrok. Kuba čelí přísným sankcím Spojených států, které dlouhodobě označují komunistickou vládu v Havaně za hrozbu pro svou národní bezpečnost a viníka špatné ekonomické situace. „Nezažil jsem období po rozpadu Sovětského svazu, kdy tam panoval hladomor. Ale za těch 25 let jsem neviděl Kubu v tak zbědovaném stavu,“ přiznává pro Český rozhlas Plus novinář Eduard Freisler.
Jakýkoliv kompromis a opakování venezuelského modelu se ale příčí kubánskému exilu v USA | Zdroj: Reuters
Kubánci se tento týden museli obejít bez elektřiny už po třetí za posledního půl roku. Kuba čelí přísným sankcím Spojených států, které dlouhodobě označují komunistickou vládu v Havaně za hrozbu pro svou národní bezpečnost a viníka špatné ekonomické situace na ostro
Při posledním blackoutu došlo na některých místech k pouličním protestům, ty ale jsou spíš lokální a většinou v Havaně. „Vláda se nemusí obávat vzpoury už jen kvůli tomu, že Kubánci jsou v opravdu špatném fyzickém a psychickém stavu a doslova šetří energii. Nemají peníze jet někam protestovat. Navíc mají pocit, že se nic nezmění, jen se tím vystaví nebezpečí zatčení,“ shrnuje redaktor serveru Seznam Zprávy.
Kubánci, se kterými je v kontaktu, když se zrovna mohou přes výpadky elektřiny připojit k internetu, přesto doufají, že ještě letos castrismus skončí. „Ale hned vzápětí vám řeknou, že situace je každým dnem o něco horší. A že sami se žádných nových časů nedožijí. Je to jedna velká kolektivní deprese,“ dodává.
Americký přístup ke Kubě se v minulosti lišil podle stranických linií. Demokratický prezident Barack Obama uvolnil řadu restrikcí a Američané, nejen ti s kubánským původem, mohli snadněji cestovat a přivážet na ostrov peníze. Velká část z nich ovšem putovala do státní pokladny, přičemž hotely vlastní armáda.
„Republikánští prezidenti se naopak snažili co nejvíc omezit turismus a příliv peněz. A Donald Trump se do toho totálně opřel a zahájil ropnou blokádu, která Kubu zcela paralyzovala. To jsme v moderní éře nezažili,“ vysvětluje s tím, že režim dokonce přistoupil k rozsáhlým tržním reformám, zatím jsou ale stále jen na papíře.
Venezuelský model
Spojené státy podle Freislerových zdrojů z amerického ministerstva zahraničí zatím marně hledají člověka, který by na Kubě převzal moc – podobně jako venezuelská prezidentka Delcy Rodríguezová, která je v úřadu po lednovém zatčení Nicoláse Madura. Jde o to, aby země zůstala stabilní a nedošlo k nepokojům či občanské válce.
„Ale nikoho takového zatím nenašli a osobně si myslím, že kdyby v kubánské vládě někdo měl tyto ambice, tak brzy skončí ve vězení, nebo pod zemí. Protože kubánská revoluce je daleko ideologičtější než ve Venezuele, kde to bylo hlavně o penězích a organizovaném zločinu. Za socialismus se spíš schovávali, aby mohli drancovat přírodní zdroje,“ srovnává.
Jakýkoliv kompromis a opakování venezuelského modelu se ale příčí kubánskému exilu v USA, který se naopak snaží prezidenta Trumpa a zejména ministra zahraničí Marca Rubia, který má sám kubánské kořeny, dotlačit k vojenské akci.
„Havana je vnímá jako jednu velkou teroristickou skupinu, ta nevraživost je obrovská. Spousta analytiků se obává, že kdyby režim padnul a exulanti se začali vracet, tak dojde k ošklivým střetům, protože by určitě chtěli zpět majetek. Režim ale dělá to, že když někdo emigruje, jeho byt či dům připadne stoupenci revoluce. Jenže už to trvá přes půl století a už tam žijí další generace,“ poznamenává.
X X X
Americké síly zasáhly municí asi 140 íránských vojenských cílů, uvedlo velitelství amerických sil v oblasti CENTCOM, když oznámilo ukončení třetí vlny útoků na Írán v tomto týdnu. Írán v odvetě za nálety, které následovaly po útoku na obchodní loď v Hormuzském průlivu, odpálil rakety a drony proti sousedům v Perském zálivu. Úlomek z rakety zranil v Kataru tři lidi včetně dítěte, uvedly podle Reuters tamní úřady. Zasaženo bylo také Jordánsko.
USA při útocích na Írán zasáhly přibližně 140 cílů, uvedla armáda
Průliv, klíčový pro mezinárodní obchod, zůstává podle Íránu až do odvolání uzavřený, zatímco americké velitelství CENTCOM tvrdí, že plavba průlivem pokračuje.
„Americké síly zasáhly přibližně 140 íránských vojenských cílů přesnou municí odpálenou pozemními i námořními stíhacími letouny, drony a námořními plavidly. Mezi cíle patřily íránské raketové a dronové základny, námořní kapacity, sklady munice, komunikační sítě a místa ostrahy pobřeží,“ uvedlo velitelství amerických sil.
Dodalo, že za tři noci úderů v tomto týdnu zasáhly americké síly na pokyn „vrchního velitele“ více než 300 cílů, aby omezily schopnost Íránu útočit na civilní námořníky a obchodní plavidla proplouvající průlivem.
„Tranzit obchodních plavidel tímto životně důležitým mezinárodním námořním koridorem pokračuje. Od začátku května americké síly pomohly úspěšné plavbě Hormuzským průlivem více než 800 obchodních plavidel a 400 milionům barelů ropy,“ tvrdí CENTCOM.
Útoky v Perském zálivu
Íránským útokům čelily Spojené arabské emiráty, v Bahrajnu se rozezněly sirény varující před nálety a ozbrojené síly Kuvajtu oznámily, že protivzdušná obrana právě odráží vzdušný útok, uvedly tiskové agentury. Katarské ministerstvo vnitra v neděli již podruhé zvýšilo úroveň bezpečnostní hrozby na vysokou a vyzvalo obyvatele, aby nevycházeli ze svých domovů.
Později média s odkazem na tamní ministerstvo vnitra informovala, že úlomek sestřelené íránské rakety zranil v Kataru tři lidi včetně dítěte. Jordánsko zasáhly tři íránské rakety, uvedla podle agentury AFP jordánská armáda.
Íránské revoluční gardy podle státní agentury IRIB oznámily, že zaútočily na zařízení sloužící k podpoře a zásobování palivem amerických letadlových lodí v ománském přístavu Dakm.
Zasažena byla také vojenská základna ve městě Chondáb na západě Íránu, jak uvedla agentura IRNA. Americké útoky dále zasáhly alespoň pět měst v íránské provincii Búšehr.
„Éra jednostranných dohod skončila,“ uvedl v neděli na síti X hlavní íránský vyjednavač Mohammad Bágher Ghalíbáf. „Říkali jsme vám: dodržujte slovo, nebo za to zaplatíte,“ pohrozil s tím že „realita klepe na dveře“.
Útoky přicházejí jen den poté, co se íránská delegace sešla v Ománu se svými tamními protějšky v rámci diplomatických jednání. Těch se účastnil také Katar, který působí jako hlavní prostředník při vyjednávání mezi Teheránem a Washingtonem.
Podle mluvčího íránského ministerstva zahraničí Teherán souhlasil s pokračováním mírových rozhovorů se Spojenými státy s cílem dosáhnout dohody, která by zajistila bezpečnost námořní dopravy v Hormuzském průlivu.
Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí v telefonickém hovoru se svým pákistánským protějškem Ishákem Dárem jednal o vývoji bezpečnostní situace v regionu. Dár vyzval ke zmírnění napětí a zdůraznil, že diplomacie představuje jedinou schůdnou cestu k nastolení trvalého míru a stability v regionu.
Po íránském útoku na obchodní loď u ománského pobřeží je pohřešován jeden indický občan, uvedlo podle agentury Reuters indické ministerstvo zahraničí. „Z 11 indických občanů na palubě bylo dosud zachráněno deset, zatímco jeden indický občan je podle zpráv pohřešován,“ uvedlo indické ministerstvo a zároveň útok odsoudilo.
Vzájemné obviňování
Írán i USA se vzájemně obviňují z porušování příměří a zároveň tvrdí, že jejich strana podmínky ujednání dodržuje.
Země OPEC+ opět navyšují těžbu ropy. Její dodávky jsou stále pod úrovní před útokem na Írán
Spojené státy tento týden obnovily vzdušné útoky na cíle v Íránu poté, co americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávné íránské údery na lodě v Hormuzském průlivu znamenají konec křehkého příměří, a pohrozil eskalací konfliktu, pokud podobné útoky nepřestanou.
Válku zahájily 28. února Spojené státy a Izrael útoky na Írán, při kterých zabily mimo jiné nejvyššího íránského duchovního vůdce Alího Chameneího a další vrcholné činitele íránského režimu.
Horkou fázi bojů ukončil podpis memoranda, které se po dalších jednáních mělo stát základem trvalé mírové dohody.
x X X
DALŠÍ ŠETŘENÍ V ANGLII?
Britská policie zadržela nového podezřelého z vraždy bývalé ministryně. Je jím 28letý muž
Britská policie zadržela v hrabství South Yorkshire 28letého muže podezřelého ze zavraždění bývalé ministryně Ann Widdecombeové, uvedla v neděli agentura Reuters s odvoláním na vyjádření policie. Zadržený je běloch s britským občanstvím a nyní je v policejní cele, uvedla policie v prohlášení. Podezřelý byl zadržen přibližně 430 kilometrů od domova Widdecombeové, poznamenal server BBC News.
Přivolaná policejní hlídka nalezla tělo 78leté Widdecombeové v jejím bydlišti ve vsi Haytor Vale v hrabství Devon ve čtvrtek kolem poledne se známkami těžkých zranění. Policie se domnívá, že byla napadena o téměř 24 hodin dříve.
Pro podezření z vraždy nejprve zadržela 26letého muže, ale v sobotu jej propustila, a oznámila, že pátrá po jiném podezřelém, který je běloch. Policie již dříve sdělila, že případ nepovažuje za terorismus ani politicky motivovaný čin.
Widdecombeová byla v minulosti poslankyní britského parlamentu i Evropského parlamentu a v 90. letech působila jako státní ministryně za vlád konzervativního premiéra Johna Majora.
Dlouho byla členkou Konzervativní strany, ale v roce 2019 vstoupila do protiunijní Brexit party, dnešní pravicově populistické Reform UK. Po odchodu z britského parlamentu politička zaujala i jako soutěžící v reality show Strictly Come Dancing a Celebrity Big Brother.
V posledním desetiletí byli zavražděni dva britští poslanci. Labouristickou poslankyni Jo Coxovou v době brexitové kampaně v roce 2016 smrtelně postřelil a pobodal neonacista. Konzervativního poslance Davida Amesse v roce 2021 ubodal muž inspirovaný militantní skupinou Islámský stát.
X XX
PROTIVLÁDNÍ FESTIVAL V SR?
Fico kritizuje festival Pohoda. Štátne orgány vyzval preveriť vystúpenie veliteľa Gruzínskych légií
Premiér Robert Fico (Smer) kritizoval festival Pohoda v Trenčíne a vyzval príslušné orgány, aby preverili možné bezpečnostné riziká súvisiace s vystúpením veliteľa Gruzínskych légií Mamuku Mamulašviliho prostredníctvom telemost.
Fico vo videu na Facebooku uviedol, že vláda rešpektuje, že z hudobného festivalu sa podľa neho stal „politický protivládny festival“, no zároveň považuje za potrebné preveriť účasť človeka, ktorého spája s udalosťami na Ukrajine aj v Gruzínsku.
Fico: Pohoda sa zmenila na protivládny festival. Premiér žiada preveriť bezpečnostné riziká
Fico zároveň tvrdil, že Mamulašvili sa po minulých parlamentných voľbách pohyboval na Slovensku a hovoril aj o jeho údajných kontaktoch s organizátormi protivládnych protestov či predstaviteľmi opozície. Tieto tvrdenia vo videu nijako nedokladal.
V ďalšej časti videa sa premiér opätovne venoval aj kritike slovenských médií, ktoré podľa neho nedostatočne informujú o úspechoch vlády. Hovoril tiež o výsledkoch samitu NATO, postojoch Slovenska k vojenskej pomoci Ukrajine, veterným elektrárňam či rozvoju jadrovej energie.
x XX
Európou sa šíri nebezpečná infekčná choroba, zasiahla 14 krajín. Môže za ňu obľúbená instantná potravina
Európu zasiahla epidémia salmonely, pri ktorej sa nakazilo najmenej 106 ľudí v 14 krajinách. Prípady hlásia najmä u detí a mladých dospelých, pričom najmenej 49 nakazených skončilo v nemocnici.
Odkiaľ berú rodičia peniaze? Podľa mnohých detí zo steny, do ktorej stačí niečo naťukať. Digitálna doba peniaze zneviditeľnila a slovenské deti na druhom stupni základných škôl v ich chápaní drasticky stagnujú. Pozrite si rozhovor s riaditeľkou programu FinQ Jana Kovaľová a lektorom a metodikom programu Karelom Dvořákom o tom, ako bezplatný program FinQ mení slovenské školstvo a učí deti kriticky myslieť v reálnom živote – a to nielen na matematike, ale aj na biológii či literatúre.
Salmonela môže spôsobiť hnačku, horúčku, bolesti brucha či zvracanie. U väčšiny zdravých ľudí infekcia ustúpi, no pre malé deti, seniorov a ľudí so slabšou imunitou môže byť nebezpečná.
Úrady stiahli rizikové výrobky z predaja
Ako informujú aj na portáli Euronews, európske agentúry považujú ochutené rezance za najpravdepodobnejší zdroj nákazy. Podľa úradov existujú dôkazy, že viaceré prípady súvisia s výrobkami tej istej značky.
Úrady už prijali opatrenia a problematické výrobky sa vo viacerých krajinách sťahovali z predaja. Podľa agentúr to výrazne znižuje riziko, že by pribúdali ďalšie prípady. Dodávateľa zatiaľ nespresnili, no časť prípadov spájajú s výrobcom na Ukrajine.
Firma preveruje šarže
Spoločnosť Reeva Foods minulý týždeň informovala, že v jednej konkrétnej šarži jej instantných rezancov distribuovaných na pobaltskom trhu mala byť údajne zistená baktéria Salmonella Stanley. Výrobky pochádzali od ukrajinského výrobcu Euro Food Service, ktorý vyrába produkty značky Reeva.
Firma oznámila, že prípad začala preverovať a dotknuté šarže stiahla z predaja. Zároveň dala výrobky otestovať v nezávislých laboratóriách a sprísnila kontroly vo výrobe. Reeva tvrdí, že bezpečnosť zákazníkov je pre ňu najdôležitejšia a pri vyšetrovaní spolupracuje s úradmi.
Salmonela sa najčastejšie prenáša jedlom
Salmonela je baktéria, ktorá môže človeku spôsobiť nepríjemné tráviace ťažkosti. Do tela sa zvyčajne dostane po zjedení alebo vypití niečoho, čo bolo kontaminované. Rizikové môžu byť najmä zle tepelne upravené potraviny, ale aj voda v oblastiach s horšími hygienickými podmienkami.
Ochorenie sa nemusí prejaviť u každého rovnako. Niektorí ľudia nemajú takmer žiadne príznaky, iní začnú mať po niekoľkých hodinách až dňoch hnačku, horúčku, bolesti brucha, nevoľnosť, vracanie, zimnicu alebo bolesť hlavy. V niektorých prípadoch sa môže objaviť aj krv v stolici.
Najčastejšie sa salmonela spája so surovým alebo nedostatočne pripraveným mäsom, hydinou, vajcami a nepasterizovaným mliekom. Nákaze sa dá predchádzať dôkladným varením, umývaním rúk a oddeleným spracovaním surových potravín od hotového jedla.
x X x
ZEMŘEL SENÁTOR USA GRAHAM
Zemřel americký senátor Lindsey Graham, oznámila jeho kancelář. Jednasedmdesátiletý republikán patřil k nejvlivnějším členům Kongresu, a to hlavně v zahraniční politice. V posledních letech podporoval Ukrajinu a její boj proti ruské agresi. V minulosti měl napjaté vztahy s prezidentem Donaldem Trumpem, podle médií však v současnosti amerického prezidenta podporoval.
Republikánský senátor z Jižní Karolíny zemřel v sobotu večer po krátké a náhlé nemoci, informovala agentura Reuters. Na sociální síti X to uvedl ředitel komunikace jeho kanceláře.
„Rodina senátora Grahama v této chvíli oceňuje modlitby a žádá o respektování soukromí během tohoto nesmírně těžkého období,“ doplnila kancelář.
Server NBC informoval, že američtí záchranáři v sobotu večer vyrazili k případu „srdeční zástavy“ v Grahamově domě na Capitol Hillu.
Za „umírající Rusy“ se senátor Graham dostal na ruský seznam hledaných |
Dlouholetý politik Graham reprezentoval Jižní Karolínu v Senátu od roku 2003, v současnosti byl předsedou rozpočtového výboru. Ještě předtím, od poloviny 90. let, zasedal ve Sněmovně reprezentantů. Letos chtěl znovu kandidovat v listopadových volbách.
Graham patřil k zastáncům tvrdé linie v zahraniční politice a podporoval americké intervence v zahraničí. Graham měl napjaté vztahy s Donaldem Trumpem na začátku jeho politické kariéry. Podle samotného Trumpa se však později jejich vztahy zlepšily.
„Stali se z nás jedni z nejlepších přátel na světě,“ řekl podle deníku Le Monde nedávno Trump. Média označují Grahama za spojence současného prezidenta.
Rusové umírají. Dobře jsme utratili peníze. Americký senátor rozčílil Kreml |
Graham patřil k podporovatelům Ukrajiny mezi republikány. Ještě v pátek ho v Kyjevě přijal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který mu poděkoval za jeho podporu bránící se země. Podotkl, že se jednalo o desátou návštěvu senátora na Ukrajině. Podle serveru Ukrajinska pravda americký senátor v sobotu navštívil závod na výrobu dronů společnosti SkyFall.
Jeden z nejlepších zákonodárců, míní Trump
Zelenskyj se k úmrtí státníka vyjádřil s tím, že Graham byl skutečným obráncem svobody a zarytým podporovatelem pomoci Ukrajině.
Americký prezident označil zemřelého senátora Lindseye Grahama za jednoho z nejlepších zákonodárců a skutečného amerického vlastence. Bude hodně chybět, napsal v neděli na síti Truth Social.
„Senátor Lindsey Graham, jeden z nejlepších lidí a senátorů, které jsem poznal, zemřel,“ uvedl americký prezident Trump. Republikánského zákonodárce označil za skutečného amerického vlastence. „Lindsey bude hodně chybět,“ dodal Trump s tím, že ho zpráva zarmoutila.
„Nehorázná arogance spojenců.“ Nezažil jsem Trumpa tak naštvaného, řekl senátor |
Svůj zármutek začali vyjadřovat krátce po oznámení úmrtí vlivného senátora také izraelští politici. Ve svých vzkazech poukazují na to, že Graham vždy podporoval Izrael a dobré vzájemné vztahy.
„Izrael přišel o jednoho ze svých největších přátel,“ uvedl na síti X izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Podle něj Graham „chápal, že bezpečnost Izraele a USA je neoddělitelná“. „Nikdy nezapomeneme, že byl na straně izraelského lidu v našich nejtěžších momentech,“ uvedl podle médií izraelský prezident Jicchak Herzog.
x X X
TŘEBA VÍCE VODY V NÁDRŽI NOVÉ MLÝNY
STOJATÁ VODA ŠKODÍ RYBÁM, POMOCI ČERPADLY
NDRŽ VŽDYCKY DOBŘE SLOUŽILA I VODÁKŮM A RYBÁŘŮM
Z části Dyje na Břeclavsku je hnědozelená kaše. Ve vodě je vysoká koncentrace sinic a hrozí úhyn ryb.
V nádrži Nové Mlýny na Břeclavsku se přemnožily sinice. Vrstvu zelené kašovité hmoty začali vodohospodáři zachytávat pod nádrží pomocí dvou norných stěn. Situace je velmi vážná. V noci tam množství kyslíku ve vodě kleslo téměř na nulu. Radiožurnálu to potvrdila mluvčí státního podniku Povodí Moravy Jana Kučerová.
„Vysoké koncentrace sinic se dostávají do úseku pod nádrží, kde se tvoří pěna. V noci je situace obzvlášť nepříznivá. Stále ji kontrolujeme, jsme v terénu, odebíráme vzorky vody a provádíme manipulace,“ řekla Kučerová Radiožurnálu.
Nepřetržitou službu zajišťovaly také laboratoře a dispečink, který byl v kontaktu s vodoprávním úřadem. Sinice v noci spotřebovávají kyslík, kterého tak nemusí v řece zbývat dost pro ryby. Jejich úhyn ale zatím vodohospodáři nepotvrdili.
Sinice se přemnožily hlavně kvůli dlouhodobému suchu a vysokým teplotám. Povodí Moravy proto nechalo nainstalovat norné stěny, které zelenou kašovitou masu zachytávají. Loni kvůli stejnému problému uhynulo v dolním toku Dyje asi 30 tun ryb.
„Situace je obdobná jako minulý rok a také jako v předchozích letech. Teď to ale vypadá daleko hůř. Je to dané klimatickou změnou, kvůli které všechno přichází dříve. Teploty byly vysoké a v dalším týdnu nás čekají znovu podobně vysoké teploty. Množství biomasy ve vodě je obrovské,“ řekl předseda Moravského rybářského svazu Miroslav Láníček. Doufá, že letos se situaci podaří zvládnout lépe.
Na základě rozhodnutí příslušného úřadu nechají vodohospodáři snížit přítok do Zámecké Dyje a slepého ramene Rohlík na levém břehu Dyje v nadjezí Bulhar. Cílem je omezit přísun biomasy do Zámecké Dyje. V případě zhoršení situace nainstalují norné stěny pro zachycení pěny také v Bulharech a nad Břeclaví.
X X X
|
|
Summit byl kvůli Pavlovi ostuda, prohlásil Babiš. A řekl, co byl ten „nejhorší moment“
„Summit dopadl, jak jsem říkal: ostuda, bylo to neuvěřitelné, trapné, všichni jsme se styděli, a naši partneři za mnou chodili a ptali se, proč tady je, co tam dělá,“ uvedl Babiš ve svém pravidelném nedělním vysílání.
Těmito kritickými slovy Babiš naráží na situaci, kdy na společném setkání šéfů delegací za ním místo ministra zahraničí Macinky seděl právě Pavel.
Ještě se můžu stát ministrem, myslí si Turek. Jako ve školce, řekla Černochová |
„Byl to nejhorší moment celého summitu… Prezident sedí na místě ministra zahraničích věcí Macinky, ale my jsme drželi basu. Kdyby Macinka nebyl nad věcí a nepustil mu to místo, tak by seděl úplně vzadu,“ prohlásil premiér, přičemž dodal, že on ani šéf Motoristů nechtěli v Ankaře žádný skandál, a proto Pavlovi místo uvolnili.
  
40 fotografií
|
Podle Babiše nadále platí, že Pavel už zahájil kampaň do následujícího prezidentského klání. Příští prezidentské volby se mají odehrát začátkem roku 2028. „Nemá sebereflexi. Nechá sebou manipulovat jako loutka a poslouchá na slovo,“ řekl premiér na adresu hlavy státu.
Prezident osobně neútočí, reaguje Hrad
Zatímco Babiš se do Pavla kvůli summitu v Turecku opřel, prezident naopak v sobotu oznámil, že si dokáže představit, že po rozjitřeném období se situace nyní zklidní.
V sobotní diskuzi na slovenském festivalu Pohoda Pavel rovněž zmínil, že Ústava, ale i praktické rozhodování vyžadují, aby se nejvyšší ústavní činitelé dokázali domluvit. „Věřím, že to přejde,“ dodal prezident.
Pavel je v kampani a plní příkazy, říká Babiš. Promluvil o Trumpovi i vládě |
„Pokud bude premiér schopen vnímat rozdílný názor ne jako mé osobní nepřátelství vůči němu, pak určitě budeme schopni se pragmaticky na řadě věcí domluvit,“ vysvětlil Pavel na slovenském festivalu, kde byl společně s bývalou slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou.
Pavlův mluvčí Vít Kolář, v reakci na Babišovo nedělní video, serveru Novinky.cz sdělil, že prezident republiky usiluje o korektní vztahy s premiérem, aby mohl hledat řešení důležitých záležitostí pro občany.
„Platí, že komunikace z naší strany je věcná a nekonfliktní. Prezident nepoužívá osobní útoky,“ doplnil mluvčí.
Vyostřená atmosféra na summitu NATO trvá. Babiš na fóru dostal čestné místo |
Summitu Severoatlantické aliance v Ankaře se po vleklém sporu s vládou zúčastnil i Pavel, který na setkání zamířil na základě předběžného opatření, jež vydal Ústavní soud.
Pavel na summit odletěl asi o hodinu po Babišově delegaci vládním speciálem. Česká hlava státu se zúčastnila neformální večeře lídrů, kam ho pozval turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.