Z.F.: K jádru věci o jaderné energetice.Fedorov trvá na návratu na ministra obrany Ukrajiny. Rakúsko: Ministerka Bauerová tvrdo odmietla zrýchlený vstup Ukrajiny do EÚ.Zelenský čistý? Atentát v Monaku, expert na korupciu, zločin na Ukrajine

Amerika se v jaderné energetice vyzná. Jen už ji nedokáže stavět, píše Larry Johnson na Substacku a porovnává to s přístupem Ruska a Číny. Mezi Íránem a Izraelem zatím nic jaderného nelétá, ale uprostřed válkou ohroženého regionu se štěpné téma atomu přecjen vynořilo. Země, ze kterých startují proti Íránu americká bombardující letadla, rakety a drony, jsou zase cílem íránské odvety.

Někdejší strategičtí přátelé USA, kteří tak přijdou za dobrotu na žebrotu, už začali přemítat, jak setřást obtížného kamaráda. Americký prezident Donald Trump proto zkusil přidat trochu cukru do hořkého příběhu a souhlasil s dohodou o jaderné spolupráci se Saúdskou Arábií, tedy spolupráci při výstavbě jaderných elektráren.

Na první pohled je pro Saúdy velkorysá, protože měli mít dokonce možnost sami na svém území obohacovat uran pro palivo, což jinému svému spojenci, Jižní Koreji, trvale odpírají. Jen však byla dohoda podepsána, Trump přišel se svým oblíbeným kouskem a sdělil na sociální síti, že vlastně až tak moc neplatí. Klade si za další podmínku něco, o čem se nemluvilo, a sice plné uznání Izraele Saúdskou Arábií čili připojení království k zemím, které podepsaly „Abrahamovské dohody“.

To poslední dobou udělaly jen Spojené arabské emiráty a Bahrajn roku 2020. Během následujících šesti let už se ne připojil nikdo další. Saúdská Arábie podobně jako další arabské státy trvá na současném uznání samostatné Palestiny (princip dvou států). Na dodatečnou Trampovu podmínku království zareagovalo chladně, že se bude držet dohody. Výkřiky na sociálních sítích je nezajímají.

Jenže téma má trochu širší rámec, než že z toho nakonec nebude nic. Zaujalo mě, i když nejsem přítelem jádra, protože výstavba nových jaderných kapacit může být závažnou překážkou energetické transformace země. Té naší, jinde to může být jiné. A tam vstupuje do hry, že je rozdíl mezi tím, kdo nabízí technologicoé zázraky, a tím, kdo umí něco užitečného skutečně postavit.

Zasvěceně to rozebírá Larry Johnson na platformě Substack.

Za mnohem důležitější důvod, který by měl Saúdy přimět k zamyšlení, než vsadí svou jadernou budoucnost na USA, považuje fakt, že zkušenosti USA s výstavbou jaderných elektráren jsou katastrofální:

Amerika rozumí jádru, ale neumí je stavět

Johnson nejprve připomíná osudy jaderné elektrárny Vogtle v Georgii, která byla prvním dokončeným projektem amerického jaderného reaktoru po více než třiceti letech. Za stejné období jich Čína postavila šedesát. Dva nové bloky stály neuvěřitelných 30 miliard dolarů, měly sedmileté zpoždění a téměř přivedly jejich stavitele k bankrotu. Z technického hlediska jsou to inženýrské triumfy. Ale také náhrobkem.

To, co mělo být znovuzrozením, demonstrace bezpečnějšího a jednoduššího reaktoru III+ generace (Westinghouse AP1000), se stalo vředem na zádech. Dodavatelé selhali. Plány dorazily neúplné. Kapacita pro těžké kování potřebná k tvarování reaktorových nádob se již před desítkami let přesunula do zahraničí. Zkušení svářeči a potrubáři odešli do důchodu a nikdo nevychoval jejich nástupce. Každý problém způsobil zpoždění; každé zpoždění nafouklo rozpočet.

Než se konečně vyprodukoval první watt, cena se zdvojnásobila, společnost Westinghouse vyhlásila bankrot a každý manažer americké energetické společnosti, který to sledoval, tiše vyškrtl slovo „jaderný“ ze svého slovníku. USA dokážou navrhnout zázrak, ale nedokážou postavit dvě stejné věci, aniž by každou z nich považovaly za vědecký projekt na míru.

 Ruský reaktorový byznys

Zatímco Amerika se hádala sama se sebou, Moskva vybudovala něco jednoduššího: stroj na prodeje.

Rosatom, ruský státní jaderný gigant, neprodává pouze reaktory. Prodává vztah. Potřebujete elektrárnu? Rosatom ji navrhne, financuje, postaví, zásobí palivem, vyškolí vaše operátory a odveze odpad. Celý balíček je zabalen do nízkoúročených úvěrů od ruských státních bank a geopolitického mrknutí: budeme vaším energetickým partnerem po šedesát let. Stačí se tady podepsat.

Samotný produkt – VVER-1200 – není revoluční. Jedná se o robustní, evoluční tlakovodní reaktor, který se Rosatom naučil efektivně stavět doma a replikovat v zahraničí. To, co jej činí neodolatelným pro kupce od Turecka přes Egypt až po Bangladéš, je jistota, kterou Moskva nabízí v oboru, kde je jistota vzácností. Žádní problematičtí soukromí akcionáři. Žádný labyrint ve stylu Národní jaderné regulační komise NRC. Žádná správní rada energetické společnosti, která by se orosila nad čtvrtletní výsledovkou, zatímco beton tuhne.

Rosatom ovládá 70 procent globálního trhu reaktorů. A protože Rusko také obohacuje téměř polovinu světového reaktorového paliva, jeho zákazníci rychle zjišťují, že nákup elektrárny byl pouze začátkem závislosti.

V podstatě jde o trik, který Spojené státy pomohly vymyslet, a poté opustily, hodnotí to Johnson.

 Čínská výrobní hala

Pokud Rusko hraje šachy, Čína sází na masovou výrobu.

Pekingský jaderný program začínal jako dovozce technologií, jako žák opisující domácí úkoly od Francouzů, Rusů a Američanů. Dnes je to největší učebna na světě – a zároveň učitel. Žádná země v tomto století nepostavila více reaktorů. Žádná země jich v současné době nemá více ve výstavbě.

Hnacím motorem je Hualong One, domácí konstrukce generace III+, která vzešla z let trpělivého reverzního inženýrství a integrace řízené státem. Jelikož čínští stavitelé reaktorů, regulační orgány, banky i ocelárny se nakonec zodpovídají stejnému ústředí Komunistické strany, může země prosazovat standardizaci s nemilosrdností, jaká je na roztříštěných západních trzích nemožná.

Když Čína staví Hualong One, staví stejný Hualong One, znovu a znovu. Křivka učení je strmá, časové harmonogramy jsou předvídatelné – zhruba pět až šest let od výkopu po připojení k síti – a náklady patří k nejnižším na světě.

Nyní Peking tento model exportuje. Prostřednictvím iniciativy „Pás a cesta“ čínské politické banky kopírují strategii Rosatomu. Elektrárny na klíč a vázané financování nabízejí Pákistánu, Argentině, a v budoucnu pravděpodobně také Saúdské Arábii a velké části Střední Asie. Americký jaderný průmysl, který trpí nedostatkem exportního financování a je ochromen třemi desetiletími domácí nečinnosti, nemá k dispozici žádnou srovnatelnou nabídku.

 Geopolitický reaktor

Nejde pouze o obchodní záležitost. Jde o záležitost strategickou.

Jaderné elektrárny nejsou větrné farmy. Jsou to závazky na šedesát let. Vyžadují palivo, náhradní díly, technickou podporu a diplomatickou stabilitu napříč generacemi. Národ, který staví reaktor na cizím území, neprodává elektřinu, ale vztyčuje vlajku. Rusko to pochopilo brzy. Čína se učí rychle. Spojené státy, navzdory svým obrovským bezpečnostním zájmům na stabilních trzích s nízkouhlíkovou energií, toto pole fakticky přenechaly jiným.

Washington se teď snaží situaci zvrátit. Do demonstrací pokročilých reaktorů proudí miliardy z nových federálních prostředků. Probíhá snaha o obnovení domácího obohacování uranu poté, co si tvůrci politik s opožděním uvědomili, že americké reaktory udržuje v chodu ruské palivo.

Start-upy s názvy jako TerraPower a NuScale slibují budoucnost, v níž budou reaktory malé, modulární a vyráběné v továrnách – čímž se obejdou stavební problémy, které pohltily projekt Vogtle. Naděje však není strategie. A plány samy o sobě nevytvářejí diplomatický vliv.

Nepříjemnou pravdou je, že příštích dvacet let globální jaderné expanze se bude odehrávat převážně v ruské azbuce a čínských znacích, pokud Spojené státy nepřijdou na to, jak převést laboratorní genialitu do práce buldozerů. Nestačí vynalézt reaktor budoucnosti. Někdo musí ještě vybetonovat základy, jak jednou, tak podruhé, a to tak levně, aby zahraniční ministr financí řekl „ano“ místo aby přijal hovor z Moskvy.

Atom se zrodil v Americe. Zda zůstane americký, může záviset méně na fyzicích než na instalatérech, projektových manažerech a politickém systému, který je ochoten považovat výstavbu jaderných elektráren za národní infrastrukturu, nikoli za hazard na Wall Streetu.

Pokud Trump v rámci dohody nenabídne instalaci zlatých toalet zdarma, Saúdové se možná budou chtít sejít s Rusy nebo Číňany a zvážit dohodu, která od nich nebude vyžadovat, aby se klaněli před Bibi Netanjahuem, uzavírá Larry Johnson.

 Zbyněk Fiala server vasevec.cz

X X X

Fedorov trvá na návratu do funkce ministra obrany Ukrajiny.

Mychajlo Fedorov, který byl odvolán z funkce ukrajinského ministra obrany, prohlásil, že nepřijme žádnou jinou pozici než tu předchozí. Reagoval na nabídku prezidenta s vypršelým mandátem Volodymyra Zelenského, aby pro pokračoval v práci v jiné funkci.

„Dnes ve státě existují pouze tři pozice, které kromě vojáků na bojišti skutečně určují průběh války. Jsou to prezident, ministr obrany a vrchní velitel. Proto nepřijmu žádnou jinou pozici než ministra obrany,“  prohlásil Fedorov.

Jeho slova citoval na Telegramovém kanálu Sergej Sternenko, bývalý poradce bývalého šéfa ministerstva obrany.

Zelenskyj byl dříve uprostřed celostátních protestů nucen odvolat vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil Oleksandra Syrského. Protestující však nyní trvají na tom, aby prezident  splnil hlavní požadavek „kartonového Majdanu“ – znovu dosadil Fedorova do funkce ministra obrany.

Server vasevec.cz

X X X

Rakúska ministerka schladila ambície Kyjeva. Bauerová tvrdo odmietla zrýchlený vstup Ukrajiny do EÚ

 Rakúska ministerka Claudia Bauerová odmieta zrýchlený vstup Ukrajiny do EÚ a kritizuje Volodymyra Zelenského. Varuje pred diktovaním termínov z Kyjeva.

  • Rakúska ministerka Claudia Bauerová odmieta zrýchlený vstup Ukrajiny do Európskej únie.
  • Bauerová kritizuje Zelenského za snahu diktovať termín ukrajinského vstupu.
  • Rakúsko žiada posúdiť kapacitu EÚ, keďže Ukrajina výrazne zmení jej štruktúru.

Rakúska ministerka pre európske záležitosti Claudia Bauerová sa vyslovila proti zrýchlenému vstupu Ukrajiny do Európskej únie. V rozhovore pre nemecké nedeľňajšie noviny Welt am Sonntag kritizovala aj ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, informuje TASR podľa sobotňajšej správy agentúry DPA.

„Mám dojem, že ukrajinský prezident v posledných mesiacoch častejšie upútal pozornosť tým, že by Európskej únii chcel najradšej diktovať dátum vstupu,“ uviedla Bauerová v rozhovore. „Zrýchlený vstup na požiadanie – to samozrejme nie je možné,“ zdôraznila.

Výzvy pre kapacity EÚ

Ministerka poukázala na povinnosť dôkladne zhodnotiť kapacity EÚ, pokiaľ ide o prijatie nových členov. „Vstup Ukrajiny s 39 miliónmi obyvateľov a úplne odlišnou poľnohospodárskou štruktúrou by EÚ výrazne zmenil,“ povedala Bauerová. Varovala okrem toho pred vytvorením „dvojtriednej spoločnosti“ v dôsledku pristúpenia tejto krajiny. „Všetky kandidátske krajiny, teda aj Ukrajina, sa musia riadiť tými istými pravidlami a zaslúžiť si vstup vlastným úsilím.“

Prístupové rokovania a reformy

Európska únia začala prístupové rokovania s Ukrajinou v polovici júna. Prvá fáza rozhovorov sa zameriava na oblasti súdnictva, ochrany základných hodnôt a bezpečnosti. Na vstup do EÚ však musí Kyjev stále realizovať početné reformy, napríklad pri boji proti korupcii.

Zelenskyj tento rok napriek skeptickým postojom v členských štátoch EÚ vyzval na vstup svojej krajiny do Únie už v roku 2027. V Bruseli však mnohí predstavitelia EÚ nerátajú s prijatím Ukrajiny skôr ako v polovici budúceho desaťročia a určite nie pred koncom vojny rozpútanej Ruskom, konštatovala DPA.

Osobitný štatút pre Ukrajinu?

Nemecký kancelár Friedrich Merz, ktorý považuje rýchlejší vstup Ukrajiny do EÚ za vylúčený, nedávno navrhol udeliť jej na prechodné obdobie osobitný štatút. Ten by krajine umožnil účasť napríklad na summitoch a ministerských zasadnutiach, no bez hlasovacieho práva.

X XX

Soucit a pobouření závisí na pasu pachatele

V Polsku již dlouhodobě platí dva kodexy morální eskalace. První funguje rychle: houkají sirény, experti se hrnou do televizních studií, politici publikují patosem nabité tweety a takzvané autority oznamují další bitvu mezi dobrem a zlem. Druhý kodex je mnohem zdrženlivější. Někdy trvá reakce několik dní a někdy se zdá, že se člověk upadne do hlubokého spánku.

Vše záleží na tom, kdo je obětí a kdo pachatelem. Když se rozšířila zpráva o agresivním chování řidiče autobusu vůči ukrajinským dospívajícím dívkám, mašinérie se okamžitě rozběhla. Pršela obvinění z xenofobie, výzvy k solidaritě a slavnostní prohlášení, že v civilizovaném státě není místo pro nenávist. Internet se rozpálil a stále více strážců ctnosti vysvětlovalo veřejnosti, jak reagovat na zlo.

Když před několika dny policie zatkla tři ukrajinské občany podezřelé z napadení 36letého obyvatele Bytówa, který později na následky zranění zemřel v nemocnici, ti samí lidé náhle objevili výhody zdrženlivosti. Chyběly alarmující debaty, emotivní komentáře zmizely a zprávy z Bytówa se do veřejné sféry dostávaly jen zřídka. Mlčení prakticky prolomil pouze ukrajinský velvyslanec Vasyl Bodnar, který se omluvil za chování svých krajanů.

Ukázalo se, že soucit a pobouření závisí na pasu pachatele. Protože když některé tragédie spustí mediální lavinu, zatímco jiné projdou téměř bez povšimnutí, je těžké odolat dojmu, že se nejedná jen o obhajobu základních principů.

Než se můžeme pobouřit, musíme si také ověřit, zda politická korektnost nebude zatlačena do politického nepohodlí.

Leszek Miler

bývalý polský premiér a lídr nejsilnější levicové strany, server vasevec

X XX

Je Zelenskyj čistý? Čo viedlo k atentátu v Monaku? Vysvetľuje expert na korupciu a organizovaný zločin na Ukrajine.

Kanaďan Donald Bowser bol na Ukrajine pri založení Národného protikorupčného úradu (NABU). Prečo si myslí, že sa môže stať, že ukrajinskí vojaci budú pochodovať na Kyjev? Aj o tom Bowser hovorí v interview pre Pravdu.

Donald Bowser má s Ukrajinou viac ako 30-ročné skúsenosti. To čítam vo vašom životopise. Ako sa to začalo?

Koncom 80. rokov som bol začínajúcim sovietológom a v podstate som si vytvoril vlastný výmenný program. Pozerali sme na všetky univerzity v ZSSR, ale dostali sme len dve vážne odpovede – z Permu na Sibíri a z Odesy na Ukrajine. Takže to vlastne ani nebola voľba. V roku 1990 som odišiel na Ukrajinu, za politické aktivity ma takmer vyhodili z univerzity a zvyčajne tam časť roka pracujem alebo krajinu navštevujem. V roku 2015 som pomáhal s vytvorením Národného protikorupčného úradu (NABU), radil som rôznym organizáciám, ktoré presadzujú právo a spravodlivosť, a pracoval som v konfliktných zónach na Donbase, ktoré boli pod kontrolou vlády v Kyjeve.

Nový ukrajinský hlavný veliteľ Drapatyj „zrámoval“ separatistov

V máji 2014 roku dostal Mychajlo Drapatyj rozkaz preniknúť ako veliteľ mechanizovaného práporu do Mariupoľa. Mesto sa snažili ovládnuť proruskí bojovníci a separatisti. Drapatyj ich barikádami v obrnenom vozidle priam preletel.

Rusko začalo vojnu proti Ukrajine v roku 2014, ale v roku 2022 ju rozšírilo na celoplošnú inváziu. Čo sa pre vás zmenilo?

Nemohol som lietať do Kyjeva, veď viete, že musíte ísť vlakom cez celú krajinu. No na začiatku invázie som sa presunul na hranice a počas obliehania Kyjeva a aj po ňom som prevážal materiál z Poľska na Ukrajinu. Medzinárodné organizácie však často nechcú, aby pre ne na Ukrajine pracovali ľudia, ktorí tento štát poznajú. Samozrejme, celý svet na konci februára 2022 zázračne našiel Ukrajinu na mape. Takže ľudia, ktorí s ňou nemali žiadne spojenie, nikdy tam neboli, neovládali jazyky a nič o nej nevedeli, sa tam zrazu objavili a okamžite z nich boli experti – týkalo sa to najmä novinárov. Tí, ktorí skutočne od roku 2014 písali o vojne, by sa bez problémov zmestili za môj jedálenský stôl v Kyjeve. Úroveň analýz od ľudí, ktorí prišli v roku 2022, bola neraz neuveriteľne úbohá. Chrlili veľmi jednoduché naratívy bez toho, aby chápali pozadie toho, čo sa deje

Čo najhoršie ste o Ukrajine počuli?

Že Ukrajina má superschopnosti. Ľudia si veľmi naivne myslia, že tento štát je monolit, v ktorom každý tlačí na víťazstvo. Áno, od invázie sledujeme masívnu ukrajinizáciu. Ako si však vysvetlíte tisíce zradcov, ktorí sa objavili? Všetky tieto veľmi jednoduché naratívy, kto je ten dobrý a kto zlý, sú len úplný nezmysel. Musíme sa na vojnu pozrieť presne a robiť analýzy na základe reality, faktov a dôkazov.

Rusko je zlé. Ukrajina je…

Ale áno. Rusko je agresor. Začalo vojnu a všetko ostatné. Ale sú všetci Ukrajinci dobrí? To nie je celkom realita, však? Najväčší problém, ktorý vidím, je, že nikto nechce skúmať veci na mieste a povedať: sú Ukrajinci odvážni a bojujú o svoju existenciu? Jednoznačne. Rabujú ukrajinské elity krajinu systematicky dokonca aj počas tohto boja? Tiež je to pravda. Protikorupčnej práci sa na Ukrajine venujem od roku 1997 a môžem povedať, že toto je najhoršie obdobie, aké som kedy zažil. Ani za exprezidenta Viktora Janukovyča to nebolo také zlé. Vtedy sa dalo kradnúť len zo štátneho rozpočtu. Neboli externé zdroje. Dnes sa dá toho ukradnúť oveľa viac. Ak sa na to spýtate Ukrajincov, majú rovnaký názor. Poznám veľa chlapov v armáde, ktorí veľmi skepticky vnímajú to, čo sa deje v ich štáte. Bojujú o existenciu Ukrajiny, ale nešíria nezmysly, že je všetko skvelé a dobré. Tí odvážni chlapi, ktorí bojujú v prvej línii, sú v skutočnosti najkritickejší.

Ešte sa dostaneme ku korupcii na Ukrajine, ale chcem sa vás opýtať, čo ste si pomysleli, keď ste sa 29. júna dozvedeli o výbuchu v Monaku a zaznelo meno oligarchu ukrajinského pôvodu Vadyma Jermolajeva?

Kto je Jermolajev? Je spojený s podvodmi v call centrách v Dnipre. Je to operácia organizovaného zločinu zameraná na vylákanie peňazí od Európanov, ale najmä od Rusov v Európe, do ktorej je zapojená celá séria kriminálnych sietí. Spomínate si na nedávny prípad Ukrajinca Igora Komarova na Bali? Jeho otec je dôležitá postava organizovaného zločinu v Dnipre a je prepojený s týmito podvodnými call centrami. Komarova uniesli, mučili a neskôr mu odťali hlavu a podľa informácií, ktoré mám od priateľov v Indonézii, za tým stáli ruské gangy. Ak sa vrátim k Jermolajevovi, tak jeho syna za podvody odsúdili. Zadržali ho na Cypre, poslali do Estónska, kde sa však zázračne dostal na slobodu po zaplatení vysokej kaucie. Takže výbuch v Monaku bol najnovšou epizódou v celej sérii násilných udalostí, ktoré sa stali. Najzaujímavejšie na celom prípade je, kto tento zločin spáchal. Výbušné zariadenie nastražila Anastasia Berezovská, ktorú neskôr na Ukrajine zastrelili.

Čo o nej vieme?

Berezovská študovala na Národnej policajnej akadémii v Dnipre, takže mala spojenie s bezpečnostnými službami. Odišla do Nemecka a je nejasné, čo tam presne robila, ale zdá sa, že sa objavuje v mnohých hovoroch, ktoré zachytilo ukrajinské spravodajstvo, ktoré o tom informovalo. Muži, ktorí ju zabili, sú prepojení s políciou, bezpečnostnou službou aj Pravým sektorom. Celý tento príbeh nás vracia do éry bývalého ukrajinského ministra vnútra Arsena Avakova.

Anastasia Berezovská na zábere z bezpečnostných kamier iba niekoľko hodín pred atentátom v Monaku

Anastasiu Berezovskú zachytili kamery v jednom obchode v Monaku, kde sa zastavila len niekoľko hodín pred atentátom.

Ako s ním súvisí to, čo sa deje?

Avakov ako minister vnútra za prezidenta Petra Porošenka vytvoril systém, v ktorom neriadil iba políciu, ale bol aj bosom všetkých bosov. Bol šéfom organizovaného zločinu a zároveň mal na starosti dobrovoľnícke národné prápory. Väčšinu z nich tvorili ľudia z prostredia organizovaného zločinu, športoví chuligáni a podobne. A v roku 2014 zachránili Ukrajinu. V roku 2016 sa viac-menej vrátili k svojim kriminálnym aktivitám. Ale samotné prápory absorbovala Národná garda a stali sa súčasťou regulárnych ozbrojených síl. Takže Avakov bol takpovediac na vrchu potravinového reťazca na Ukrajine, keď ovládal neštátnych aj štátnych nositeľov násilia. Mal pod palcom ľudí z organizovaného zločinu a tiež políciu. Bolo to pre neho skvelé, pretože kedykoľvek chcel vytvoriť chaos, jednoducho poštval jednu skupinu proti druhej.

Pripomína to Rusko.

Organizovaný zločin na Ukrajine bol do veľkej miery prepojený s Ruskom. Existovali spoločné skupiny – konkrétne jedna vyrábajúca syntetické chemikálie s názvom Chimprom. Bola to dominantná organizácia z Odesy a Charkova a svoje podvodné call centrá mala aj v Dnipre. Chimprom a ďalšie gangy potom absolvovali „rozvod“ s ruským organizovaným zločinom. Písal som o tom aj pre GLOBSEC. V Rusku mafia pracuje pre štát. GRU a FSB ovládajú štruktúry organizovaného zločinu. Keďže kvôli vojne a iným veciam nemajú dosť ľudí, tieto bezpečnostné služby na útoky v Európe využívajú zločincov. Na Ukrajine je to iné. Tam organizovaný zločin kooptoval štátne bezpečnostné služby.

Je to to, čo sme videli pri vražde Berezovskej. Chlapi údajne konali na vlastnú päsť, ale jednoducho to ukazuje, že do štátnych bezpečnostných služieb prenikli organizovaní zločinci. A jeden z nich má spojenie s Pravým sektorom, čo nás vracia k dobrovoľníckym práporom, ktoré boli priamo prepojené s páchaním trestnej činnosti. Pravý sektor prevážal autá z Užhorodu, jeho ľudia boli častými návštevníkmi Čiernej nad Tisou, mesta Záhony a všetkých ostatných miest na hraniciach. Ako vojna pokračuje, vrátili sa viac k svojim kriminálnym aktivitám, menej slúžia štátnym záujmom a už tak nebojujú proti Rusom.

Prečo sme teda videli útok na Jermolajeva a následne vraždu Berezovskej?

Peniaze. Je to boj o kontrolu nad spomenutými dniprovskými call centrami, ktoré generujú obrovské množstvo peňazí. Je to návrat 90. rokov a chlapcov v kožených kabátoch, ktorí bojujú o nejakú ulicu. Prečo zabili Berezovskú po tom, čo sa vrátila na Ukrajinu po umiestnení bomby? Neviem. Asi chceli zahladiť stopy. Ale spravili to takým fušerským spôsobom, že to hneď viedlo priamo k nim. Páchatelia nevyzerajú ako géniovia. Podobné to bolo s odseknutím hlavy na Bali. Ale, samozrejme, indonézska polícia nie je veľmi nadšená z toho, že by mala prenasledovať ľudí v Rusku a na Ukrajine.

Čo je však zaujímavejšie, Bihus.Info, jedno z najlepších médií na Ukrajine, píše v týchto prípadoch o prepojení s Chimpromom. Čiže súčasťou toho všetkého je organizovaný zločin. Hovoril som s viacerými ľuďmi v Kyjeve, že je to problém, ktorý vypláva na povrch. Europol má na Ukrajine ľudí, je tam Poradná misia EÚ, kde sedí množstvo milých policajných dôstojníkov vrátane milých Čechov a Slovákov. Mali by vedieť, aké je to nebezpečné. Výbuch v Monaku je len symptómom tohto boja o kontrolu v rámci organizovaného zločinu. Kým sú polícia, prokuratúra a všetci ostatní zamestnaní inými vecami vo vojne, vidíme, že zločinci sa chopili príležitosti zvýšiť svoju moc.

Dá sa s vplyvom organizovaného zločinu niečo urobiť?

Systém, o ktorom sme hovorili, ktorý vytvoril Avakov, bol postavený na jednom mužovi. Minister vnútra ovládal všetko. Avakov mohol zvýšiť alebo znížiť intenzitu kriminálnych aktivít organizovaného zločinu. Zelenskyj sa ho zbavil. No prienik organizovaného zločinu do bezpečnostných služieb, SBU, polície či do prokuratúry je dlhodobá záležitosť. Hovorím o tom už 12 rokov, ale nevideli sme ani základnú reformu bezpečnostných zložiek a justičných orgánov. Nezabúdajme ani na iný aspekt. Rusko vedie proti Európe kognitívnu vojnu, v ktorej presvedčilo asi 14-tisíc Ukrajincov, aby plnili jeho rozkazy, keď ich zmanipulovalo prostredníctvom Telegramu a iných vecí. Mimochodom, je to podobné ako pri vražde v Bratislave v Teplárni. V tomto prípade americkí influenceri ovplyvnili slovenského chlapca, aby strieľal.

Takže Ukrajinci na rozdiel od Rusov môžu voľne cestovať. A zároveň vidíme koordinované úsilie Ruska, keď ľudia z prostredia organizovaného zločinu pracujú v mene Moskvy s cieľom destabilizovať Európu. Takže tu máme nekontrolovaný organizovaný zločin, neorganizovaný zločin a organizovaný zločin pracujúci pre ruský štát. Pre Európu to predstavuje veľkú hrozbu. A nevidím nikoho, kto by sa tým zaoberal, pretože mantrou je, že Ukrajina má superschopnosti a všetci Ukrajinci sú milí chlapci a hrdinovia. Len pár ľudí týmto problémom naozaj rozumie a sleduje ich. Ale aj v ich prípade to, čo hovoria na verejnosti, a to, čo vravia v súkromí, sú dve rozdielne veci.

Vieme však, že témy súvisiace s korupciou na Ukrajine používa ruská propaganda. Ako o nich hovoriť?

Je to extrémny problém. Ale viete, len v rámci ministerstva obrany som sa usiloval sledovať, koľko sa ukradlo. Je to neuveriteľné. Denne o tom informujú všetci odvážni ukrajinskí novinári – Censor, Bihus.Info, Schemy, Slidstvo.Info. Hovoríme o miliardách ukradnutých iba z obranného rozpočtu. V niektorých mestách, na ktoré som sa pozeral, zmizlo asi 50 percent všetkej humanitárnej pomoci. Áno, korupcia je téma, ktorú Rusko používa ako zbraň proti Ukrajine. Neznamená to však, že neexistuje.

Korupcia bola problémom číslo jeden až do roku 2022. Európska únia, Medzinárodný menový fond, Svetová banka – všetci búchali päsťami po stole. A viem to, pomáhal som zakladať NABU. Každý deň chodili a hovorili: Musíme niečo urobiť s korupciou na Ukrajine. V roku 2022 však zrazu akoby prestala existovať. Ľudia o korupcii prestali informovať. Organizácie, ktoré na tom mali pracovať, sa jej nevenovali. Namiesto vytvorenia opatrení na zastavenie korupcie v armáde sa stalo to, že sme doručili zásoby na hranicu, odovzdali ich Ukrajincom, zaželali sme im veľa šťastia a dúfali sme, že sa všetko dostane tam, kam sa má. Áno, občas veľvyslanci v Kyjeve pobúchajú päsťou po stole a vravia, že je nevyhnutné urobiť viac. Ale nespravili sme nič poriadne, čo by vyvinulo tlak na Ukrajinu, aby korupciu naozaj zastavila, hoci je to veľmi jednoduché.

Naozaj?

Určite by pomohlo, keby ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zajtra povedal: A dosť. Koniec. Nebudeme to tolerovať. Ak vás chytia, poletíte vy aj vaša rodina a zabavíme vám všetok majetok. Čo sa však deje? NABU vyrieši zložitý prípad, zistí, koľko sa ukradlo, a oni si to aj tak môžu nechať. Ako v prípade Jevhena Borysova, ktorý mal v Odese na starosti vojenský nábor. Vyviezol asi 6 miliónov eur do Španielska a kúpil vilu, ktorú si stále užíva jeho rodina, a on sa prechádza po ulici. Bez ohľadu na to, ako veľmi máme radi Zelenského alebo niečo také, zodpovednosť nesie on. Ak chce Ukrajina vstúpiť do EÚ, musí vyriešiť problém korupcie. Zelenskyj je šéf. Mohol by vymenovať ľudí, ktorí chcú bojovať proti korupcii.

To, čo práve teraz sledujeme pri vládnej rekonštrukcii, v skutočnosti súvisí s mnohými korupčnými prípadmi. Západné organizácie to však neberú vážne. Všimnite si obvinenia voči spoločnosti Fire Point, ktorej skutočným užívateľom výhod bol Timur Mindič, človek z prostredia Kvartalu 95. (Kvartal 95 Studio je produkčná firma, ktorej spoluzakladateľ je Zelenskyj a Mindič bol jej spoluvlastníkom; Fire Point čelí vyšetrovaniu za predražené zákazky pre ministerstvo obrany, Mindič vlani utiekol z Ukrajiny pre inú kauzu, pozn. red.). Ak zabránime tomu, aby bola Ukrajina skorumpovaná, bude to najlepšia zbraň proti Rusku. Jeho najväčším strachom je, že bude mať vedľa seba dobre spravovanú krajinu. Bývalý expert CIA na Rusko Sean Wiswesser to povedal veľmi jasne. Putin nemohol tolerovať, aby mal dobre spravovaného suseda. To bol jeden z hlavných dôvodov invázie na Ukrajinu. Takže chcete bojovať proti Rusku? Potom musíte bojovať proti korupcii na Ukrajine a uistiť sa, že to bude brať vážne. Veď ako môžete rokovať s ľuďmi, ktorí okrádajú vlastných vojakov? S tými, čo si berú úplatky za to, že niekomu umožnia vyhnúť sa vojenskej službe? Myslím si, že také konanie je tá najvyššia úroveň vlastizrady, akú si viem predstaviť. Spôsob, ako to zastaviť, je, že lídri povedia, že čo je veľa, to je veľa. Veď koľko zlatých záchodov ľudia potrebujú? Každý v rámci skupiny Kvartal 95 má toľko peňazí, že už nemá žiadny dôvod kradnúť.

Keď hovoríte, že zodpovednosť nesie Zelenskyj, je on sám čistý?

Je hlavným organizátorom? Nie. Sú to jeho najbližší priatelia a spoločníci? Áno. NABU nemôže vyšetrovať Zelenského. Je to napísané v ústave. Kým je prezidentom, má imunitu. To je tak trochu jeden z dôvodov, prečo nikto nechce voľby, respektíve tak trochu voľby chcú, ale zároveň ich nechcú. Pretože ak by skončil, okamžite by čelil trestnému stíhaniu. Je predsa nemožné, aby bol každý jeden jeho človek v jeho vláde zapletený do korupčných schém, ale šéf by bol úplne čistý. Môžete namietať, že on to v skutočnosti neriadil, že to bol Andrij Jermak a je to všetko jeho vina, ale to je scenár o dobrom cárovi.

Faktom však je, že pre EÚ by mal byť tento boj dôležitý. Príliš veľa Ukrajincov zomrelo, aby sa Rusko nedostalo do Európy. Je jednoznačne v záujme únie, aby Ukrajina dokázala ďalej bojovať a mala dobre spravované veci verejné. Pretože v určitom momente toho budú mať dosť aj chlapi na fronte. Medzi hlavnými veliteľmi v prvej línii panuje konsenzus, že neurobia nič, kým nebude mier. Ale keď ten príde, potom budú pochodovať na Kyjev. Ako vravím, určite je v záujme EÚ, aby urobila viac. Bol som súčasťou monitorovacej skupiny v Afganistane, takže viem, že aj počas vojny môžete sledovať všetko, čo sa v armáde deje. Ale zo strany únie nič také neexistuje. Je tu len pár ľudí, ktorí na tej téme tak trochu pracujú. Ale nikto nesmie povedať nič zlé zo strachu, že by to nahrávalo Rusom. Zároveň však Moskva denne využíva korupciu na to, aby zabíjala viac Ukrajincov. Ja viac ako 30 rokov stojím na strane Ukrajincov. Je neuveriteľné, akých zlých lídrov majú. Môj názor je rovnaký ako názor väčšiny Ukrajincov. Milujeme Ukrajinu, ale tými chlapcami, ktorí to zvrchu riadia, si nie sme istí.

X X X

Koniec ministra Fedorova? Objavil závažné problémy ukrajinskej armády, tvrdí protikorupčná aktivistka

Olena Tregubová vedie ukrajinskú občiansku organizáciu NAKO – Nezávislú protikorupčnú komisiu. Pre Pravdu vysvetlila, aký negatívny vplyv môže mať na boj proti Rusku rezignácia ministra obrany Mychajla Fedorova. Odvolal ho ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Fedorov musel skončiť po dlhodobých sporoch s veliteľom ozbrojených síl Olexandrom Syrským.

Ukrajinci protestujú proti odvolaniu ministra obrany Fedorova

V ukrajinských mestách sa protestuje na podporu odvolaného ministra obrany Mychajla Fedorova.

Ako hodnotíte situáciu týkajúcu sa odvolania ministra obrany Fedorova? Videl som váš príspevok na sociálnej sieti LinkedIn, v ktorom ste spomenuli, že ste mali s ministerstvom obrany pod jeho vedením dobrú spoluprácu. Prečo teda musel skončiť a čo to znamená pre Ukrajinu?

Fedorov bol vo funkcii len šesť mesiacov a preukázal pôsobivé výsledky v dobrej správe vecí verejných v rámci ministerstva, ako aj v oblasti analýzy a zlepšovania situácie na bojisku. Jeho odvolanie je obrovská chyba. Ľudia sú z tohto rozhodnutia šokovaní, a preto teraz sledujeme v uliciach veľkých ukrajinských miest protesty. Navyše to nie je úplne správne ani z hľadiska ukrajinského práva. Podľa našich zákonov minister obrany v podstate dozerá na hlavného veliteľa ozbrojených síl. Samozrejme, má aj právomoci týkajúce sa jeho vymenovania či odvolania. Opačne to neplatí.

Ako teda mohol prezident Zelenskyj v tejto situácii – a bol to konflikt medzi Syrským a Fedorovom – dopustiť, aby mal podriadený fakticky väčšiu moc prepustiť svojho šéfa než naopak? Exminister okrem iného vykonal audit situácie na bojisku a odhalil závažné problémy, o ktorých už predtým diskutovali mnohí odborníci. Pre moju organizáciu to napríklad nie sú nové informácie. Je však veľmi dôležité, že sme videli analýzu konkrétnych údajov, ku ktorým má prístup len minister. Vyhodnotenie týchto dát potvrdilo to, o čom ukrajinskí vojaci hovoria a na čo sa sťažujú.

Čo audit ukázal?

Napríklad nedostatočnú koordináciu medzi vojenskými zbormi a brigádami, teda v rámci systému fungovania ozbrojených síl. Ďalej to, že nikto nepreberá zodpovednosť za straty na bojisku a veľmi často sa striedajú velitelia brigád. Teraz však vieme aj to, že distribúcia materiálneho vybavenia a zbraní často nebola nastavená podľa dát, kto čo potrebuje, ale na základe osobnej lojálnosti k Syrskému. Alebo dokonca to, že vojakov posielajú do brigád, ku ktorým má veliteľ ozbrojených síl blízko, a nie do jednotiek, ktoré ich reálne potrebujú. Toto všetko sa odhalilo počas auditu a hodnotenia fungovania armády.

Fedorov o výsledkoch otvorene hovoril. No nebol to on, kto položil na stôl ultimátum, že odstúpi, ak neodíde Syrskyj. Bolo to presne naopak. Zdá sa, že Syrskyj dal toto ultimátum prezidentovi Zelenskému. A hlava štátu sa postavila na jeho stranu. Myslím si, že to bola obrovská chyba. Ľudia, ktorých v obrannom sektore poznám – tí, čo vyvíjajú obranné technológie, noví lídri, ktorí sa objavili počas tejto vojny, či mladí velitelia – tí všetci podporujú Fedorovov prístup. To, čo sa stalo, veľmi negatívne ovplyvní mobilizáciu a dôveru ľudí v armádu. Ak Zelenskyj teraz neurobí správne rozhodnutie, ešte viac Ukrajincov sa bude snažiť vyhnúť vojenskej službe.

Foto: ProfimediaOlena Tregubová vedie ukrajinskú občiansku organizáciu NAKO – Nezávislú protikorupčnú komisiu.

Čo by bolo z vášho pohľadu tým správnym rozhodnutím? Vrátiť Fedorova do funkcie?

Situácia je v skutočnosti taká, že momentálne nikto nechce byť ministrom obrany. Zelenskyj hľadá náhradu, pretože človek, ktorého si vybral, to odmietol. (Fedorova mal vraj vystriedať minister vnútra Ihor Klymenko, ale zatiaľ je vedením rezortu len poverený Jevhenij Chmara, dočasný šéf Bezpečnostnej služby Ukrajiny SBU, pozn. red.).

Áno, správnym rozhodnutím by bolo vrátiť Fedorova do funkcie a na ďalšie pozície vymenovať mladých a talentovaných veliteľov. Na čelo ozbrojených síl by sa napríklad mohol dostať generál Mychajlo Drapatyj. Syrskyj má talent, to nepopieram. Je to však veliteľ zo sovietskej generácie, hoci pre Ukrajinu bol veľmi dôležitý na začiatku vojny. V podstate zachránil a ubránil Kyjev a tiež pomohol s chersonskou operáciou. Bol teda veľmi dobrý. Charakter vojny sa však odvtedy dramaticky zmenil. Pre nás ako krajinu, ktorá je vo vojne, by bolo teraz oveľa lepšie, keby nastúpila mladšia generácia lídrov. Teda ľudia s prístupom zameraným na inovácie a asymetrickú vojnu. Ukrajinská armáda je v podstate malá. Nemôže robiť na bojisku to isté čo ruské ozbrojené sily. Naša armáda by mala uvažovať úplne inak, nekonvenčne, a to nám Syrskyj neprinesie. Preto si myslím, že nastal čas, aby skončil. Svoju úlohu splnil, vykonal obrovský kus práce a má stále rešpekt. V záujme Ukrajiny by však bolo lepšie, keby už naše ozbrojené sily neviedol.

Myslíte si však, že by Zelenskyj mohol svoje rozhodnutie naozaj prehodnotiť?

Bohužiaľ, myslím si, že Zelenskyj momentálne nerobí veľmi racionálne kroky v záujme štátu. Má určité obavy a emócie, ktoré sú neopodstatnené. Možno trochu žiarli na Fedorovovu popularitu. Neviem. Ale to všetko je úplne nesprávne, pretože tu nejde o Zelenského. Ide o krajinu, o Ukrajinu. A preto sú protestujúci Ukrajinci takí sklamaní.

Vy ste, samozrejme, protikorupčná aktivistka. Ako k tomuto problému pristupoval Fedorov? Vieme totiž, že sektor obrany je na Ukrajine plný škandálov. Snažil sa odvolaný minister situáciu zlepšiť?

Rozhodne áno. Urobil niečo, čo pred ním ešte nikto nespravil. V skutočnosti zaviedol systém, na základe ktorého obstarával drony, muníciu či delostrelecké granáty. Je to nový prístup, ktorý presadzovala aj moja organizácia. Spočíva v tom, že hoci vieme, že počas vojny nemôžete robiť obstarávania cez otvorenú súťaž, stále môžete mať uzavretý proces, ktorý síce nie je verejný, ale výrobcovia si v ňom napriek tomu konkurujú, čo sa týka ceny a kvality.

Fedorov to v posledných šiestich mesiacoch urobil vo viacerých prípadoch. Napríklad zmenil nákup dronov. Pomohol vytvoriť postup, v ktorom sa bezpilotné stroje prestali objednávať cez konkrétne firmy. Nový systém funguje tak, že ministerstvo zadá technické parametre. Zjednodušene povedané, vyhlási, že potrebuje dron, ktorý doletí do určitej vzdialenosti a unesie určitý náklad. Na základe toho potom spoločnosti súťažia, kto takýto dron dodá. V opačnom prípade, ak si hneď na začiatku vyberiete konkrétnu firmu, vzniká obrovské korupčné riziko, na ktoré poukazujeme my aj Národná agentúra pre prevenciu korupcie. Fedorov na tieto odporúčania v zásade reagoval a zavádzal ich do praxe. A to boli mimoriadne dobré signály.

Predpokladáte, že ho odvolali aj preto, lebo sa snažil bojovať proti korupcii?

Jednoznačne. Okolo ministerstva obrany sa pohybuje mnoho ľudí, ktorí parazitujú na korupcii. Tí určite chceli, aby Fedorov skončil.

X XX

Tvrdá facka z Varšavy: Pre hádky a prehnané nároky nedostanú Ukrajinci ani jednu stíhačku

Napäté vzťahy s Poľskom zrejme Ukrajinu pripravia o stíhačky. Obe krajiny sa totiž dohodli, že Varšava Kyjevu dodá deväť vyradených lietadiel sovietskej výroby MiG-29. Keď sa však v júni začali spory pre odlišný výklad historických udalostí a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vrátil Poľsku najvyššie štátne vyznamenanie, k odovzdaniu bojových lietadiel nedošlo. Namiesto Ukrajiny ich teraz môže získať Bulharsko, ktoré už o ne požiadalo.

„Dostali sme ponuku od jedného z našich spojencov v NATO,“ prezradil v Rádiu ZET námestník poľského ministerstva národnej obrany Paweł Zalewski.

Nie sú stíhačky F-16? Ukrajinským pilotom v boji stále slúžia stroje MiG-29, ktoré Kyjevu dodalo aj Slovensko. Zdroj: Ukrajinské vzdušné sily

Zdroj: Ukrajinské vzdušné sily

Dodal síce, že rokovania s Kyjevom zostávajú najvyššou prioritou, ale o tom, že staré stíhačky nepôjdu na Ukrajinu, jeho rezort rozhodol už koncom júna.

Na priamu otázku, či záujem o migy prejavila bulharská vláda, Zalewski neodpovedal, hoci je to jasné, pretože okrem Bulharska a Poľska ich už v NATO žiadna krajina nepoužíva.

Sofia má dnes k dispozícii 15 stíhačiek MiG-29, ale schopných prevádzky je iba šesť. Staré stroje zo socialistických čias postupne nahrádza modernými americkými stíhačkami F-16 Block 70, no zatiaľ dostala len prvú várku a zvyšok by mal prísť do budúceho roka.

Aby si teda Bulhari zachovali bojaschopné letectvo, stále potrebujú aj migy. Vzhľadom na protiruské sankcie je však ťažké zohnať náhradné diely a práve na to by chceli využiť stíhačky z Poľska.

Už v roku 2022 sa objavili správy, že v Sofii uvažujú o možnosti, aby sa generálne opravy motorov do bulharských migov robili v Poľsku.

Ako nedávno vysvetlil minister obrany Dimitar Stojanov, Bulharsko by v údržbe starých stíhačiek chcelo pokračovať až do roku 2030, lebo aj keby už malo všetky stroje F-16, piloti sa na nich ešte len budú cvičiť.

Varšava pôvodne súhlasila, že svoje migy odovzdá Kyjevu. Napokon, desať mu ich darovala už v rokoch 2023 až 2024. Zelenskyj vyhlasoval, že pre Ukrajinu sú dôležité, pretože jej letci s nimi majú skúsenosti.

„Poľsko sa rozhodlo odovzdať Ukrajine až deväť starých stíhacích lietadiel MiG, aby ju podporilo v boji proti ruskej agresii,“ uviedol Zalewski v januári tohto roka pre televíziu TVP.

Už krátko nato sa však objavili problémy. Varšava totiž očakávala, že jej Kyjev výmenou za lietadlá poskytne modernú dronovú technológiu, čo sa nepodarilo dohodnúť.

Ukrajinskí experti, ktorí si v jeseni minulého roka prišli pozrieť sľubované stíhačky na leteckej základni v Malborku, boli navyše nespokojní s ich stavom. Vysvitlo, že zo 14 poľských migov si väčšina vyžaduje rozsiahle opravy.

Pozrite si video Ozbrojených síl SR. Ministerstvo obrany informovalo, že prvé štyri stíhačky MiG-29 sú už na Ukrajine.

Ukrajinci chceli, aby sa o to postarali Poliaci. Argumentovali tým, že prevziať stroje neschopné letu a ešte platiť za ich opravu nemá zmysel. Varšava bola ochotná pomôcť s ich modernizáciou, no náklady mal uhradiť Kyjev alebo spojenci v NATO.

V júli Ukrajina požiadavky dokonca rozšírila, keď k lietadlám chcela i servisné vybavenie a diagnostiku spolu s kompletnou prevádzkovou a opravárenskou dokumentáciou.

Možnosť B ako Bulharsko?

Výsledkom bolo, že sa výmenný obchod odkladal, až kým ministerstvo obrany 30. júna nevyhlásilo, že ho zrušilo.

„Navrhol som partnerstvo – stíhačky MiG výmenou za drony. Ukrajinská strana pôvodne súhlasila, ale dohodu nesplnila. Preto pre Ukrajinu žiadne migy nebudú,“ zdôvodnil pre televíziu Polsat šéf rezortu Władysław Kosiniak-Kamysz.

Nemalú úlohu v tom zohral spor medzi Zelenským a poľským prezidentom Karolom Nawrockim. Keď Zelenskyj podpísal dekrét, ktorým jednotke ukrajinských špeciálnych síl za jej úspechy vo vojne proti Rusku pridelil označenie Hrdinovia Ukrajinskej povstaleckej armády (UPA), poľská hlava štátu mu na protest odobrala Rad bielej orlice, ktorý dostal v máji 2023.

Zatiaľ čo Ukrajinci vojakov UPA z čias druhej svetovej vojny vnímajú ako bojovníkov za nezávislosť a odporcov sovietskej diktatúry, pre Poliakov sú to nacionalisti zodpovední za vyvražďovanie poľských civilistov, deportácie Židov a ďalšie násilnosti.

Zelenskyj následne v júni spomenuté vyznamenanie sám poslal späť do Varšavy, čím napäté vzťahy medzi krajinami ešte väčšmi vyhrotil.

Situáciu pohotovo využila Sofia. „Bulharsko by mohlo profitovať zo sporu medzi Poľskom a Ukrajinou,“ informovalo bulharské rádio BNR.

O poskytnutí poľských stíhačiek MiG-29 potom na summite NATO v Ankare Stojanov rokoval s poľským podpredsedom vlády a ministrom zahraničných vecí Radoslawom Sikorským. Sofiu ako možného príjemcu vyradených lietadiel spomenul už pred týždňom aj exminister obrany Janusz Onyszkiewicz.

„Ak ukrajinská strana nie je pripravená akceptovať ich také, aké sú, a v súlade s ich hodnotou poskytnúť Poľsku na oplátku určité technológie dronov, potom Poľsko pravdepodobne prejde k možnosti B: k presunutiu migov do inej krajiny. Všetko nasvedčuje tomu, že by to mohlo byť Bulharsko,“ citovala ho ukrajinská agentúra Ukrinform.

„Obe strany sa kvôli príliš ambicióznym očakávaniam dostali do slepej uličky,“ dodal s tým, že celú vec bude treba rýchlo vyriešiť.

X XX

Druhý deň, druhý zásah: Rumunské stíhačky bez váhania zostrelili ďalší cudzí stroj nad územím NATO

Rumunsko v sobotu druhý deň po sebe zostrelilo vo svojom vzdušnom priestore cudzí dron. Na sociálnych sieťach to oznámil minister obrany Radu Miruta, píše TASR na základe správ agentúr Reuters a AFP.

Strhujúci prelet. Nad Národným futbalovým štadiónom presvišťali slovenské stíhačky F-16

Armáda podľa Mirutu zostrelila dron, ktorý „nelegálne vstúpil do rumunského vzdušného priestoru“, v sobotu o 8.34 h (7.34 h SELČ) desať kilometrov západne od Sfântu Gheorghe v delte Dunaja. Po spozorovaní dronu o 8.22 h (7.22 h SELČ) boli do vzduchu vyslané dve stíhačky F-16.

Rumunsko zdieľa s Ukrajinou vyše 600-kilometrovú hranicu a ruské drony narušili od začiatku útokov na ukrajinské prístavy pozdĺž Dunaja už viackrát jeho vzdušný priestor. Koncom mája spadol ruský dron na strechu bytového domu v meste Galati. Pri incidente utrpeli ľahké zranenia 53-ročná žena a 14-ročný chlapec.

Rumunsko v piatok po prvýkrát zostrelilo nad svojim územím cudzí dron, pričom tamojšia prokuratúra tvrdí, že bol ruský. Rumunský parlament minulý rok schválil návrh zákona, podľa ktorého môže armáda drony narušujúce vzdušný priestor krajiny zostreliť.

X XX

ŠÉF  FOTBALU  UKRAJINY  V  SR,  MAL  BY  SA  VRÁTIT  NA  UKRAJINU

Zločin a útek. Ako ušiel na Slovensko bývalý šéf ukrajinského futbalu, ktorý bol v domácom väzení?

Niekdajší ukrajinský politik a bývalý predseda futbalového zväzu čaká na rozhodnutie o svojom vydaní zo Slovenska do vlasti. Kto je 50-ročný Andrij Pavelko, ktorého zadržali v Bratislave, lebo naňho na Ukrajine vydali zatykač? A ako sa mu podarilo dostať do zahraničia, keď čelil obžalobe?

Najprv pripomeňme, že Pavelko sa podľa vyšetrovateľov nelegálne obohatil o obrovské peniaze Podľa nich išlo o kšefty, ktoré robil ako šéf futbalového zväzu. Túto funkciu vykonáva v rokoch 2015 – 2024.

Rodák z Dnipra, čo je štvrté najväčšie o na Ukrajine, po skončení vysokej začal podnikať, potom zastával rôzne manažérske pozície. Na jeseň 2010 kandidoval v regionálnych voľbách: uchádzal sa o funkciu starostu Dnipra, ale neuspel (skončil na druhom mieste). Naopak, v októbri 2012, keď voliči rozhodovali o zložení nového parlamentu, získal poslanecký mandát. Kandidoval za Blok Petra Porošenka, odkiaľ ho však neskôr vylúčili, lebo nedodržiaval stranícku disciplínu pri hlasovaniach. Keď sa o dva roky neskôr konali predčasné voľby, Pavelko sa udržal v parlamente už ako člen inej politickej strany.

Za šéfa Federácie futbalu Ukrajiny ho zvolili v marci 2015. Neskôr urobil významný krok v súkromnom živote. Rozvedený Pavelko, ktorý mal z prvého manželstva dve deti, sa po dlhšom čase od zásnub zosobášil v auguste 2021 s Jekaterinou Čausovou. Za miesto pravoslávneho sobášneho obradu si vybrali Istanbul.

Ukrajinci protestujú proti odvolaniu ministra obrany Fedorova

Ukrajinské mestá zachvátili masívne kartónové protesty na podporu odvolaného ministra obrany Mychajla Fedorova, ktorý musel vo funkcii skončiť po sotva šiestich mesiacoch kvôli sporom s hlavným veliteľom armády Oleksandrom Syrským. Zábery z Kyjeva a Charkova zachytávajú davy nespokojných ľudí, pričom len v hlavnom meste sa ich na námestí zišlo vyše tisíc. Protestujúci s ukrajinskými a európskymi vlajkami skandujú heslá ako „hanba“ a ostro žiadajú okamžitý návrat úspešného reformátora do úradu.

Oveľa mladšia Jekaterina zaujala médiá v roku 2017, keď ju v aute zastavila policajná hliadka.Kontrola odhalila, že vtedajšia snúbenica šéfa ukrajinského futbalového zväzu mierne prekročila povolenú hladinu alkoholu v krvi. Šoférovala drahé auto značky Range Rover. „Nie je známe, aké finančné prostriedky použila na jeho kúpu mladá nezamestnaná žena bez vysokoškolského vzdelania. Vie sa len to, že v decembri 2017 jej snúbenec Pavelko zorganizoval úspešnú korupčnú schému týkajúcu sa dodávok umelých trávnikov – skutok, v súvislosti s ktorým sa už objavili výzvy na začatie trestného stíhania,“ poznamenal pred deviatimi rokmi server Bagnet.

Nezákonný biznis Pavelka na čele futbalového zväzu asi pokračoval, takže si naňho nakoniec predsa len posvietili orgány činné v trestnom konaní. O jeho väzbe sa rozhodovalo v roku 2023. Na krku má viacero podozrení. Vrátane toho, že podľa ukrajinských kriminalistov organizoval výber peňazí z účtu futbalovej asociácie prostredníctvom kontrolovaných komerčných štruktúr. Dokopy malo ísť o 295 miliónov hrivien (5,8 milióna eur).

A čo zmienená kauza o umelých trávnatých plochách? „V rokoch 2016 – 2017 mal s ďalšími osobami organizovať plán nákupu zariadení pri výstavbe závodu na výrobu umelého trávnika pre futbalové ihriská. Orgány činné v trestnom konaní predpokladajú, že Federácii futbalu Ukrajiny bola spôsobená škoda 26,5 milióna hrivien. Okrem toho z vyšetrovania vyplýva, že približne 15 miliónov hrivien sa previedlo na kontá firiem registrovaných v zahraničí,“ konštatovala televízna stanica 24 Kanal. Dokopy ide v prepočte o 810-tisíc eur. Vyšetrovateľom trvalo dlho zbieranie dôkazov, obvinenie súvisiace s umelými trávnikmi vzniesli proti Pavelkovi až v apríli tohto roku.

Vráťme sa do roku 2023, keď Pavelko čakal na to, či súd naňho uvalí väzbu. Zrejme pre jeho rôzne kontakty na vysokopostavených predstaviteľov (justíciu nevynímajúc) v Kyjeve jeho prípad vtedy presunuli z hlavného mesta do Ľvova. Pavelko tvrdil, že nevinný, hovoril o údajnej pomste proti nemu, o politickej objednávke. Na sociálnej sieti Facebook ho podporila manželka so slovami, že jej muž vyhrá na súde podobne, ako jedného dňa ukrajinská armáda zvíťazí nad ruským vojskom.

Výsledok? Prvostupňový súd v roku 2023 uvalil na Pavelka väzbu bez možnosti zložiť kauciu. Odvolací súd však neskôr vo februári 2024 zmenil toto rozhodnutie tak, že mu nariadil domáce väzenie až do začiatku súdneho procesu. Predtým Pavelko strávil za mrežami veľa času: „V rokoch 2023 – 2024 to bolo presne 259 dní,“ upozornila agentúra UNIAN. Uviedla, že celková ujma, ktorú Pavelko a jeho komplici spôsobili futbalovému zväzu vyrástla až na 9,32 milióna eur. „Boli to finančné prostriedky, čo UEFA prevádzala na účet ukrajinského futbalového zväzu, ktoré potom smerovali na účty súkromných firiem,“ ozrejmila UNIAN.

Asi vyznie divne, že Pavelko mal dlhú dobu stále dôveru Federácie futbalu Ukrajiny napriek tomu, že vyšetrovatelia hovorili o narastajúcom počte dôkazov o jeho trestnej činnosti. „Futbalový zväz sa domnieva, že toto rozhodnutie nemá právny základ a je politicky motivované,“ vyhlásil v prvej polovici roku 2023 viceprezident asociácie Oleh Protasov po uvalení väzby na Pavelka. Ten svoju funkciu stratil až v januári 2024, čiže až po niekoľkých mesiacoch pobytu vo väzbe.

Jedno z najnovších obvinení vzniesli proti Pavelkovi v októbri 2025. Keď si ho mal v novembri toho roku prevziať, už ho na Ukrajine nikde nebolo. Zmizol do zahraničia. Ako to bolo možné, keď mal nariadené domáce väzenie a podliehal mobilizácii? (Hranice nemôžu prekročiť bez povolenia muži vo veku od 25 do 60 rokov.)

Žurnalista Konstantyn Andrijuk vlani v decembri na sociálnej sieti Telegram napísal, že Pavelko zdúchol z Ukrajiny v novembri 2025. Tvrdí, že do zahraničia sa dostal vďaka potvrdeniu o svojej invalidite. O jeho údajných zdravotných problémoch však nebolo nič známe. Naopak, o jeho luxusnom živote, ku ktorému patrili drahé dovolenky v exotických krajinách, kam lietal s mladou manželkou, čo mala od neho nepochybne veľké očakávania, sa vedelo veľmi dobre…

X X X

Tvrdá facka z Varšavy: Pre hádky a prehnané nároky nedostanú Ukrajinci ani jednu stíhačku

Napäté vzťahy s Poľskom zrejme Ukrajinu pripravia o stíhačky. Obe krajiny sa totiž dohodli, že Varšava Kyjevu dodá deväť vyradených lietadiel sovietskej výroby MiG-29. Keď sa však v júni začali spory pre odlišný výklad historických udalostí a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vrátil Poľsku najvyššie štátne vyznamenanie, k odovzdaniu bojových lietadiel nedošlo. Namiesto Ukrajiny ich teraz môže získať Bulharsko, ktoré už o ne požiadalo.

„Dostali sme ponuku od jedného z našich spojencov v NATO,“ prezradil v Rádiu ZET námestník poľského ministerstva národnej obrany Paweł Zalewski.

Nie sú stíhačky F-16? Ukrajinským pilotom v boji stále slúžia stroje MiG-29, ktoré Kyjevu dodalo aj Slovensko. Zdroj: Ukrajinské vzdušné sily

Zdroj: Ukrajinské vzdušné sily

Dodal síce, že rokovania s Kyjevom zostávajú najvyššou prioritou, ale o tom, že staré stíhačky nepôjdu na Ukrajinu, jeho rezort rozhodol už koncom júna.

Na priamu otázku, či záujem o migy prejavila bulharská vláda, Zalewski neodpovedal, hoci je to jasné, pretože okrem Bulharska a Poľska ich už v NATO žiadna krajina nepoužíva.

Premárnená dohoda

Sofia má dnes k dispozícii 15 stíhačiek MiG-29, ale schopných prevádzky je iba šesť. Staré stroje zo socialistických čias postupne nahrádza modernými americkými stíhačkami F-16 Block 70, no zatiaľ dostala len prvú várku a zvyšok by mal prísť do budúceho roka.

Aby si teda Bulhari zachovali bojaschopné letectvo, stále potrebujú aj migy. Vzhľadom na protiruské sankcie je však ťažké zohnať náhradné diely a práve na to by chceli využiť stíhačky z Poľska.

Už v roku 2022 sa objavili správy, že v Sofii uvažujú o možnosti, aby sa generálne opravy motorov do bulharských migov robili v Poľsku.

Ako nedávno vysvetlil minister obrany Dimitar Stojanov, Bulharsko by v údržbe starých stíhačiek chcelo pokračovať až do roku 2030, lebo aj keby už malo všetky stroje F-16, piloti sa na nich ešte len budú cvičiť.

Varšava pôvodne súhlasila, že svoje migy odovzdá Kyjevu. Napokon, desať mu ich darovala už v rokoch 2023 až 2024. Zelenskyj vyhlasoval, že pre Ukrajinu sú dôležité, pretože jej letci s nimi majú skúsenosti.

„Poľsko sa rozhodlo odovzdať Ukrajine až deväť starých stíhacích lietadiel MiG, aby ju podporilo v boji proti ruskej agresii,“ uviedol Zalewski v januári tohto roka pre televíziu TVP.

Už krátko nato sa však objavili problémy. Varšava totiž očakávala, že jej Kyjev výmenou za lietadlá poskytne modernú dronovú technológiu, čo sa nepodarilo dohodnúť.

Ukrajinskí experti, ktorí si v jeseni minulého roka prišli pozrieť sľubované stíhačky na leteckej základni v Malborku, boli navyše nespokojní s ich stavom. Vysvitlo, že zo 14 poľských migov si väčšina vyžaduje rozsiahle opravy.

Pozrite si video Ozbrojených síl SR. Ministerstvo obrany informovalo, že prvé štyri stíhačky MiG-29 sú už na Ukrajine.

Ukrajinci chceli, aby sa o to postarali Poliaci. Argumentovali tým, že prevziať stroje neschopné letu a ešte platiť za ich opravu nemá zmysel. Varšava bola ochotná pomôcť s ich modernizáciou, no náklady mal uhradiť Kyjev alebo spojenci v NATO.

V júli Ukrajina požiadavky dokonca rozšírila, keď k lietadlám chcela i servisné vybavenie a diagnostiku spolu s kompletnou prevádzkovou a opravárenskou dokumentáciou.

Možnosť B ako Bulharsko?

Výsledkom bolo, že sa výmenný obchod odkladal, až kým ministerstvo obrany 30. júna nevyhlásilo, že ho zrušilo.

„Navrhol som partnerstvo – stíhačky MiG výmenou za drony. Ukrajinská strana pôvodne súhlasila, ale dohodu nesplnila. Preto pre Ukrajinu žiadne migy nebudú,“ zdôvodnil pre televíziu Polsat šéf rezortu Władysław Kosiniak-Kamysz.

Nemalú úlohu v tom zohral spor medzi Zelenským a poľským prezidentom Karolom Nawrockim. Keď Zelenskyj podpísal dekrét, ktorým jednotke ukrajinských špeciálnych síl za jej úspechy vo vojne proti Rusku pridelil označenie Hrdinovia Ukrajinskej povstaleckej armády (UPA), poľská hlava štátu mu na protest odobrala Rad bielej orlice, ktorý dostal v máji 2023.

Zatiaľ čo Ukrajinci vojakov UPA z čias druhej svetovej vojny vnímajú ako bojovníkov za nezávislosť a odporcov sovietskej diktatúry, pre Poliakov sú to nacionalisti zodpovední za vyvražďovanie poľských civilistov, deportácie Židov a ďalšie násilnosti.

Zelenskyj následne v júni spomenuté vyznamenanie sám poslal späť do Varšavy, čím napäté vzťahy medzi krajinami ešte väčšmi vyhrotil.

Situáciu pohotovo využila Sofia. „Bulharsko by mohlo profitovať zo sporu medzi Poľskom a Ukrajinou,“ informovalo bulharské rádio BNR.

O poskytnutí poľských stíhačiek MiG-29 potom na summite NATO v Ankare Stojanov rokoval s poľským podpredsedom vlády a ministrom zahraničných vecí Radoslawom Sikorským. Sofiu ako možného príjemcu vyradených lietadiel spomenul už pred týždňom aj exminister obrany Janusz Onyszkiewicz.

„Ak ukrajinská strana nie je pripravená akceptovať ich také, aké sú, a v súlade s ich hodnotou poskytnúť Poľsku na oplátku určité technológie dronov, potom Poľsko pravdepodobne prejde k možnosti B: k presunutiu migov do inej krajiny. Všetko nasvedčuje tomu, že by to mohlo byť Bulharsko,“ citovala ho ukrajinská agentúra Ukrinform.

„Obe strany sa kvôli príliš ambicióznym očakávaniam dostali do slepej uličky,“ dodal s tým, že celú vec bude treba rýchlo vyriešiť.

X XX

Medzi Ukrajincami vyhrala korupcia nad vojnou. A ako vidia svoju budúcnosť v Európskej únii?

Viac ako tri pätiny Ukrajincov sa nazdávajú, že o desať rokov sa im bude veľmi dobre žiť vo veľkej rodine európskych štátov, a nadpolovičná väčšina považuje úplatkárstvo za veľký problém verejného života. Vyplynulo to z prieskumu verejnej mienky, ktorý uskutočnil Kyjevský medzinárodný inštitút sociológie. O jeho zisteniach informovali viaceré ukrajinské médiá.

Anketári sa pýtali respondentov aj na to, čo považujú za hlavnú hrozbu. Otázku formulovali tak, že opýtaní si mohli vybrať medzi korupciou a vojenskou agresiou. Korupciu označilo za najväčšie nebezpečenstvo 54 % ľudí, vojnu 39 % (ostatní sa nedokázali jasne vyjadriť). „Vidíme, že keď zameriame ich pozornosť na dve témy – vojnu a úplatkárstvo – potom v tomto prípade korupcia takpovediac vyhráva nad vojnou,“ konštatovali sociológovia z kyjevského inštitútu.

Na druhej strane môžu byť Ukrajinci ako-tak spokojní, keď porovnajú rozdávanie a prijímanie úplatkov v ich štáte so situáciou v Rusku, ktoré ich vo februári 2022 vojensky napadlo. Podľa rebríčku medzinárodnej organizácie Transparency International (TI) sa Ukrajina nachádza vo vnímaní korupcie na 104. mieste na svete, naopak, Rusko sa umiestnilo až na 157. pozícii. TI zaradila do svojho zoznamu dokopy 182 štátov na celej zemeguli. Čo sa týka Rusov, ich vnímanie korupcie je dokonca najhoršie, odkedy táto organizácia robieva prieskum zameraný na tento problém. V prípade Ruska i Ukrajiny ide o údaje TI z minulého roku.

Viac-menej podobne štylizovanú otázku ponúkli anketári opýtaným, keď zisťovali, ako vidia svoju budúcnosť v EÚ. Predstavili im dve možnosti: Ukrajinu o desať rokov v únii ako krajinu, ktorá prekvitá, alebo jej pesimistický obraz. Prvú alternatívu si vybralo 63 % respondentov (pesimistov je 23 %, ostatná nemajú jasnú predstavu). Sociológovia to nazvali skúmaním verejnej mienky v kontexte dlhodobého strategického optimizmu. V tomto prípade existujú výrazné výkyvy: kým na začiatku roku 2022 hovorilo o perspektívnej budúcnosti v EÚ nadšene až 88 % opýtaných, naopak, v polovici roku 2025 ich bolo len 43 %.

Treba poznamenať, že nateraz vôbec nie je jasné, či Ukrajina bude mať šancu vstúpiť do EÚ o desať rokov. Kyjev sa snaží robiť pokroky, aby sa čo najrýchlejšie priblížil k členstvu v únii, no čaká ho ešte veľa úloh, ktoré musí splniť. Ďalšou vecou je to, že viaceré členské krajiny európskej dvadsaťsedmičky sa pristupujú k možnému vstupu Ukrajiny do EÚ opatrne, nehľadiac na to, že ju v jej obrannej vojne proti ruskej agresii jednoznačne podporujú./agentury/

X X X

Šialené scény na Alpe d’Huez. Uhnite, gestikuloval zúfalý Pogačar. Evenepoel zúril: Vedel som to!

Rozvášnení fanúšikovia, kričiaci a stojaci popri úzkych cestách počas horských etáp na Tour de France, sú tradičným koloritom najprestížnejších cyklistických pretekov sveta. Včerajšie bláznivé scény počas 19. etapy však zaskočili aj samotných jazdcov.

Tadej Pogačar počas stúpania na Alpe d’Huez na Tour de France 2026.

„Stará dáma“ mala včera na programe jednu z najnáročnejších etáp 113. ročníka. Štartovalo sa v Gape s cieľom na ikonickom kopci Alpe d’Huez.

Úzke cesty smerujúce na vrchol známeho stúpania od rána lemovali tisícky fanúšikov a zrejme aj alkohol spôsobil, že keď sa k nim dostali najlepší cyklisti, niektorí z nich boli už za bodom varu.

Ich miestami šialené správanie zaskočilo aj Tadeja Pogačara.

Slovinský fenomén, ktorý sa napokon stal víťazom etapy, zvýšil náskok na čele priebežného poradia a ide si po piaty titul šampióna na TdF, musel fanúšikov rozháňať gestami a kričal na nich, aby mu išli z cesty.

x X X

SR, JAN  BAZÁK:  ZALOŽIT  NOVOU  REPUBLIKU,  NOVOU   ÚSTAVU

Treba založiť druhú Slovenskú republiku s novou ústavou, tvrdí Ján Mazák 

Ján Mazák,Zdroj: Norbert Marci pre Aktuality.sk

Po Ficovi a Mečiarovi treba urobiť hrubú čiaru a tak, ako malo aj Francúzsko svoju druhú a tretiu republiku, aj Slovensko treba založiť odznova, hovorí Ján Mazák, bývalý predseda Ústavného súdu, Súdnej rady a bývalý generálny advokát Súdneho dvora EÚ. Fico totiž zdeformoval ústavu, a tak by bolo potrebné, aby sa experti zamysleli nad jej novým znením. Štát máme totiž rozožraný korupciou zvnútra, vidíme všetky príznaky, a po najnovšej správe eurokomisie o právnom štáte na Slovensku vidíme už aj diagnózu. Čoskoro môžu prísť aj sankcie z EÚ voči Slovensku, varuje Ján Mazák v rozhovore.
Príprava správy o stave štátu vyvolala konflikt medzi Robertom Ficom a Marošom Žilinkom o vyšetrovaní korupcie. Slovensko osobne navštívil eurokomisár pre právny štát, ktorý sa stretol s ministrami aj generálnym prokurátorom. Jeho závery sa premietli do správy a hovorilo sa, že práve tento dokument môže rozhodnúť o tom, či budú Slovensku – podobne ako Poľsku alebo Maďarsku – pozastavené eurofondy. Keď sa pozrieme na výsledok, hrozí nám to?
Táto správa obsahuje veľmi závažné zistenia týkajúce sa porušovania princípov právneho štátu. Keby sme ju očistili od množstva čísel, štatistík a faktov, ktoré tie porušenia len dokresľujú, zostalo by nám veľmi vážne varovanie. S výnimkou Maďarska a sčasti Poľska som doteraz nič podobné nečítal.

Aj keď nemám krištáľovú guľu, správa medzi riadkami obsahuje dosť vážne varovania. Európska komisia voči nám už začala konanie o porušení povinností vyplývajúcich z ústavného práva Únie a Európsky parlament prijal veľmi tvrdé uznesenie.

Hrozí nám vážne konanie pred Súdnym dvorom. Ak sa tieto tri inštitúcie spoja, vznikne synergický efekt, ktorý určite povedie k úvahám o sankciách. Medzi ne patrí aj zmrazenie eurofondov, teda peňazí z daní európskych poplatníkov, ktoré dostávame v podstate zadarmo. Mám veľké obavy, že táto správa poslúži ako definitívny základ pre uplatnenie sankčných mechanizmov. Žiadneho premiéra v Európskej únii by takáto správa nepobavila, skôr by ho vystrašila.

Naša vláda reaguje tak, že aj iné krajiny majú problémy. Ministerstvo spravodlivosti dokonca napísalo, že správa je tendenčná a neobjektívna. Smerácky naratív hovorí, že Európska komisia nevidela údajné masívne porušovanie ľudských práv v rokoch 2020 až 2023. Komisia však hodnotí právny štát vo všetkých členských krajinách a má s tým bohaté skúsenosti.

Európska únia nevyhotovuje túto správu len tak z dlhej chvíle. Je to vláda pre pol miliardy ľudí a povinnosť spracovať správu o stave právneho štátu vyplýva priamo z ústavného práva Európskej únie. Komisia si plní svoju povinnosť podľa rovnakých meradiel pre každého.

Pojem právny štát, ktorý zahŕňa zákonnosť, rovnosť, ochranu ľudských práv a náležitú súdnu ochranu, je rovnaký v každej členskej krajine. Európska únia ho má v článku dva, my ho máme v ústave. Posudzuje sa to všade rovnako.

Na základe mojich dvadsaťročných skúseností v zahraničí môžem konštatovať, že zodpovední ľudia v Komisii sú mimoriadne šťastní, keď môžu vydať dobrú správu a pochváliť pokrok v ochrane životného prostredia alebo pri čerpaní eurofondov. Komisia je ľudsky povedané nešťastná, keď musí do správy napísať také zistenia, aké má u nás. Správa je sumárom faktov od respondentov zo všetkých úrovní verejného a spoločenského života.

Eurokomisár sa na Slovensku stretol s ministrom spravodlivosti, vnútra, premiérom aj generálnym prokurátorom.

Objektívne kritériá sú zhmotnené vo vedeckej metodike. Povedať ľuďom, ktorí sa v tom nevyznajú, že metodika je chybná, je jednoduché. Ja sa však v oblasti právnej teórie pohybujem 45 rokov a táto metodika je úchvatná. Poskytuje obrovské množstvo námetov na to, ako riadiť štát, regióny a legislatívnu činnosť tak, aby sme boli úspešným členským štátom.

Ako ústavný činiteľ by som takúto správu privítal a okamžite by som rozdal úlohy na nápravu. U nás sa to však zľahčuje. Nerozumiem, ako to môže niekoho pobaviť, veď za to budeme platiť a utrpíme škody na morálke aj ekonomike. Stratíme kredibilitu a budeme platiť viac za obsluhu štátneho dlhu namiesto investícií do zdravotníctva či školstva.

V iných štátoch sú tiež problémy, ale v žiadnej správe som nevidel, že by premiér alebo šéf kabinetu všetko odmietol s tým, že je to o ničom. Užitočný prístup ukazuje napríklad nový maďarský líder pán Magyar, ktorý z výhrad voči porušovaniu princípov právneho štátu okamžite vyvodzuje konzekvencie a číta ich ako návod na nápravu.

Zaujímavý je naratív vlády, že v rokoch 2020 až 2023 tu dochádzalo k masívnemu porušovaniu práv, ktoré Európska komisia údajne prehliadala. Je to tak, alebo je to len politický výmysel, čo dokazujú aj správy Komisie, ktorá používa jednotnú metodiku?

Metodika platila rovnako vtedy aj dnes. Keďže som v tom období zastával ústavnú pozíciu, môžem povedať jedno: nech mi niekto predloží rozsudok, hoci aj neprávoplatný, že bol niekto odsúdený za politické zneužívanie trestného práva voči opozícii.

To, že sa vyskytli problémy v prípravnom konaní u vyšetrovateľov, prokurátorov alebo na súdoch, je pravda, ale tieto porušenia nepresiahli mieru známu z minulosti. Vláda vyťahuje niekoľko nálezov Ústavného súdu o porušení procesných princípov, ale na civilných kolégiách Najvyššieho súdu sú stovky nálezov o porušeniach základných práv hmotného charakteru a nikto kvôli tomu Najvyšší súd neruší.

Ústavný súd je tu práve na to, aby chyby kontroloval a zvrátil. Aj v trestnej oblasti sa bežne stáva, že konštatuje prieťahy alebo porušenia. Ukazujú sa teda podľa vás v rokoch 2020 až 2023 nejaké excesy?

Všetky tie tvrdenia sú na vode. Nálezy Ústavného súdu, o ktoré sa vláda opiera napríklad v prípade Úradu špeciálnej prokuratúry, sú ojedinelé. Ústavný súd vtedy z neznámych dôvodov sprísnil prístupy k posudzovaniu väzieb, čo vyvolalo búrku v odbornej verejnosti aj na Najvyššom súde. Našťastie to ustalo. Bolo to od Ústavného súdu nenáležité a vyvolalo to otázniky, či nejde o politické prenasledovanie, ale samotný súd to nikdy nepovedal.

Neexistuje obvinenie ani rozsudok, že by sa trestné právo zneužívalo na politické účely. Ak by to tak bolo, pán Fico ani strany Smer, Hlas a SNS by nevyhrali voľby. Sú to manipulatívne vyjadrenia, ktoré nevedia dokázať, tak ich zahlcujú frázami. Sám predseda Ústavného súdu Ivan Fiačan povedal, že sa nič dramatické nestalo.

Hovorí to bývalý aj súčasný predseda Ústavného súdu aj Európska komisia, a vládne strany nemajú odborné kapacity na to, aby to zvrátili. Potrebujem argumenty a dôkazy o zneužívaní trestného práva, a tie neexistujú.

Európska komisia nám vyčíta, že korupcia sa vyšetruje menej, znížili sa tresty a oslabili sa kapacity ako NAKA a Úrad špeciálnej prokuratúry. Je toto najväčší problém správy?

V máji 2026 som v kníhkupectve našiel fenomenálnu publikáciu od známeho francúzskeho advokáta s názvom „Korupcia a rozpad právneho štátu“. Autor v nej opisuje, ako korupcia rozožiera spoločnosť na všetkých úrovniach. Nie je to len úplatkárstvo, ale aj rodinkárstvo, obsadzovanie miest nekompetentnými ľuďmi, klamanie verejnosti a nekonzistentná legislatíva.

Korupcia je ako rakovina, ktorá rýchlo metastázuje, a vidíme to aj u nás. Tvrdí sa, že korupcia na najvyšších miestach neexistuje, lebo sa nevyšetruje. Ale potom čítate, že policajti predávajú vodičské preukazy za tisíc eur. To je ten morálny dopad.

Vážna diagnóza znie, že korupciu začíname považovať za prirodzenú súčasť života. Strácame tým postavenie dôveryhodného člena Európskej únie. Najhoršie je, že bežní ľudia strácajú vieru v právo. Hovoria si, že všade sa kradne. V Bruseli nás už považujú za stratený prípad a už sa ani nepýtajú. Stanovisko vlády a ministra spravodlivosti chápem tak, že nie sú ochotní ani schopní s tým niečo urobiť.

Minister Susko argumentuje tým, že niektoré body naprávajú, napríklad trestný čin ohýbania práva, ktorý zaviedla ministerka Kolíková a ktorý Európska komisia odporučila vypustiť, aby sa nezneužíval proti sudcom.

Oponovali sme tomu už v roku 2021, hneď po zavedení. Celá Súdna rada, ktorej som vtedy predsedal, sa postavila proti. Označili sme to za nevykonateľné, nepresné a diskriminačné. Komisia už v správe za rok 2021 argumentovala naším nesúhlasom.

Súčasná vláda sa tým teda nemôže chváliť. Rovnako ani tým, že pracujú na dôvodoch na odvolanie členov Súdnej rady. Keď táto vláda nastúpila, prvé, čo urobila, bolo, že odvolala členov Súdnej rady, ktorí sa to dozvedeli z médií. Urobili to napriek výkladu Ústavného súdu o práve na celý mandát. Tieto časti správy sa netýkajú úspechov tejto vlády, ale výhrad, ktoré máme kontinuálne od roku 2020. Tieto pochvaly nepredstavujú ani promile toho, na čo sa treba sústrediť.

Komisia konštatuje nedostatky v slobode médií, spomína Radu pre mediálne služby a novú STVR. Beží takzvané predinfringementové konanie, lebo nie sme v súlade s európskym právom. Vláda rozpustila RTVS a do novej rady nominovala ľudí ako pán Lindtner či pán Machala. V etickej komisii sú pán Chmelár a pán Smolec. To je zostava, ktorú by sme ani satiricky netrafili.

To sú veľmi vážne fakty. STVR je inštitúcia, kde sa právo Európskej únie porušuje na dennej báze a na všetkých úrovniach. Vytvorili inštitúciu, ktorá sa kvôli personálnemu obsadeniu a manažérskym rozhodnutiam brodí v prostredí plnom porušovania európskeho aj slovenského ústavného práva.

Ľudí možno viac trápi zdravotníctvo alebo cena chleba. Ale mali by sme sa pozrieť na Maďarsko, kde sa už objavili aj ospravedlnenia za chyby. My sa nevieme poučiť z toho, že porušujeme etické a ústavné pravidlá. Krivíme právo, pretože nás to drží pri moci. Argument, že nám to umožňuje vládnuť, je neprijateľný. V ústave stojí, že sme demokratický a právny štát. Moc by sa mala udržiavať demokraticky, nie krivením štátu.

Vláda tvrdí, že vyhrali voľby, a preto môžu ovládať inštitúcie. Správa však hovorí o systéme bŕzd a protiváh, čo zahŕňa aj skrátené legislatívne konania. Čo by sa malo zmeniť, aby sme nesledovali rýchle zmeny trestného zákona bez odbornej diskusie?

Je to beh na dlhé trate. Recept je jednoduchý, ale ťažko sa implementuje. Ak budeme mať väčšinu zákonodarcov, ktorí nevnímajú svoju zodpovednosť za chod štátu, budeme stagnovať. Kým bude parlament podriadený vláde, hoci ju má kontrolovať, nepohneme sa.

Je nemysliteľné, aby sa v parlamente popierali práva menšiny a rozprava sa končila len preto, že niekto povie kritické slová. Niektoré veci sa dajú napraviť vrátením zákonov do pôvodného stavu, iné si vyžiadajú dlhú reparáciu. Musíme vytvoriť mechanizmy, ktoré zabránia takýmto legislatívnym výčinom.

Z Národnej rady sa stal obhajca stíhaných a obvinených ľudí. Čo mi však vyrazilo dych, bol pokus o zrušenie Úradu na ochranu oznamovateľov protispoločenskej činnosti. To bolo legislatívne zverstvo. V sobotu sa minister rozhodne, v utorok to chcú odhlasovať. To je pád na úplné dno.

Nakoniec museli zrušiť zrušenie úradu, lebo Európska komisia pozastavila Plán obnovy.

Škoda, že Ústavný súd nemohol konať ďalej a jasne povedať, čo urobili zle.

Zmeny ústavy?

Mária Kolíková navrhuje upraviť systém bŕzd a protiváh zavedením druhej komory parlamentu, podobnej českému Senátu. Ten by mohol brzdiť rýchle zmeny, ktoré prejdú dolnou komorou. Potrebujeme to?

Každý takýto projekt musí začať od základov. Najprv treba vyhodnotiť účinnosť súčasnej ústavy skupinou expertov. Ak sa zhodneme, že Druhá Slovenská republika po Mečiarovi a Ficovi potrebuje novú ústavu, musíme pracovať na troch pilieroch.

Prvým pilierom je európsky rozmer. Ústava musí korešpondovať s princípmi Únie. Musíme odstrániť nezmysly o nadradenosti nášho práva nad európskym v niektorých kompetenciách. Druhým je vnútroštátny pilier – treba ústavu vyčistiť od uvravenosti a politicky motivovaných noviel, ktoré systém rozladili. Štyri pätiny zásahov do ústavy boli účelové, politicky motivované, nepremyslené a rozhodili celý systém. Tretím pilierom je 21. storočie a umelá inteligenci.

Musíme mať spoločenskú dohodu o tom, čo s umelou inteligenciou, ako o tom píše aj pápež vo svojej encyklike. Musí nastúpiť ešte tvrdšia ochrana základných práv a ľudskej dôstojnosti. A nakoniec potrebujeme procesné poistky, aby sa ústava nemohla meniť len preto, že sa tak rozhodne 90 ľudí v jeden deň.

Ústavný právnik Vincent Bujňák hovorí, že ústavu treba chrániť pred zmenami. Nakoniec, väčšina krajín EÚ to tak má, že na zmene sa musia zhodnúť napríklad dva rôzne parlamenty, pred voľbami a po voľbách, alebo musí byť referendum, alebo o tom rozhodujú aspoň dve komory paralamentu, ako v susednom Česku. Čo ma vracia k otázke, či potrebujeme dvojkomorový parlament.

Neviem. Sme malý štát a možno stačí správne vybalancovať kompetencie inštitúcií v rámci parlamentnej demokracie, aby sa napríklad nezneužívala exekutívna moc. Právne transplantáty z USA alebo Švajčiarska u nás nemusia fungovať, sme jedineční svojou históriou a kultúrou.

Potrebujeme, aby v inštitúciách boli ľudia schopní pochopiť ich zmysel. Musíme sa naučiť tolerovať iné názory, ale aj kategoricky odmietať určité praktiky. Malo by o tom diskutovať širšie spektrum odborníkov, nielen právnici, ale aj ekonómovia či environmentalisti. Predložiť politicky pretlačenú novú ústavu nie je správny prístup.

Keď hovoríte o Druhej Slovenskej republike, čo presne tým myslíte?

Je to symbolické vyjadrenie túžby žiť v slušnej spoločnosti. Nemôžeme takto žiť ďalej, sme rozhádaní a pestujeme nevraživosť k oponentom. Spôsobujú to naši čelní politickí predstavitelia a kazí to celú atmosféru.

Predpokladá to prijatie novej ústavy, ktorá by mala byť výsledkom premysleného procesu a novej spoločenskej zmluvy. Súčasná ústava, hoci si autorov vážim, vznikla v roku 1992 na základoch socialistických úvah o ústavnosti a je už prežitá aj zdeformovaná. Potrebujeme nový začiatok.

Čakáte teda od opozície, že príde s programom novej ústavy?

Zodpovednosť je na tých, ktorí budú vládnuť. Nemali by sľubovať novú strechu, kým nemajú základy. Základom je zlepšiť život ľudí, vrátiť im pocit spravodlivosti a rovnosti pred zákonom. Treba rozbehnúť ekonomiku, pretože bez silného právneho štátu k nám nikto nepríde investovať, ak nebude vedieť, ako rozhodujú súdy.

Najprv treba napraviť to, čo nás najviac omína – zdravotníctvo, školstvo, ekonomiku. Paralelne s tým môžu experti pracovať na projekte novej ústavy. V tomto momente to nie je pre štát tá úplne najkľúčovejšia otázka.

Čo s inštitútom referenda? Máme za sebou ďalšie neplatné hlasovanie. Treba znížiť kvórum, alebo trvať na nadpolovičnej väčšine?

Opäť neviem. Ak referendum necháme tak, ako je, nič sa nestane. Možno ho budú okrajové skupiny ďalej zneužívať na kampaň, ale to je otázka demokracie. Úspešné bolo vlastne len raz – pri vstupe do Európskej únie a NATO. Vtedy sa ľudia vedeli zjednotiť pri existenčnej otázke.

Problémom nie je inštitút referenda, ale neschopnosť politikov ponúknuť taký príťažlivý program, aby ľudia prišli hlasovať. Keď sa riešia len čiastkové politické otázky, ľudia nereagujú. Referendum sa dá upraviť, nahradiť plebiscitom, alebo ho z novej ústavy úplne vynechať.

V Česku ho majú napríklad len na lokálnej úrovni.

Je to o tom sadnúť si, pozbierať empirické dáta a vyhodnotiť ich expertmi. My však nemáme trpezlivosť pracovať. Je to veľmi komplikované a stačí nepatrne niečo v texte základného zákona posunúť, celý systém začne žiť vlastným životom. Súčasná úprava je však v poriadku, pretože v tom jednom kľúčovom prípade vytvorila náš existenčný priestor.

Objavujú sa nápady čo ešte chrániť v ústave. Minulá vláda ochránila volebný systém. Nemali by sme dať do ústavy ochranu verejnoprávnych médií, aby ich každá nová vláda nemohla zrušiť a prerobiť na svoj obraz?

Som za to, aby sa do ústavy dostal pojem verejnoprávnosť médií ako ústavná hodnota, na ktorej stojí demokratický štát. Bude ťažké ju zadefinovať tak, aby s tým súhlasili všetci, ale ak sa to podarí, nadviažu na to zákony, ktoré vylúčia, aby sa do vedenia dostali ľudia, ktorí s kamennou tvárou tvrdia, že Zem je plochá.

To ale do zákona nenapíšete.

Môžete nastaviť predpoklady. Ochancovia ústavných hodnôt, či už sudcovia alebo prokurátori, musia mať primerané morálne a etické nastavenie aj profesionalitu. Ústavodarca by mal stanoviť nároky na tento personálny substrát. Ak by bola verejnoprávnosť ústavnou hodnotou, aj prezident by bol povinný dbať na jej ochranu. Je to veľa práce, ale je to cesta.

Na záver otázka k Ústavnému súdu. Sú tam dve voľné miesta, ale nikto sa nehlási. Predseda parlamentu ani nevyhlásil novú voľbu. Nie je to paradox, že o najprestížnejšie právnické miesta nie je záujem?

Nie je to paradox, je to hanba. Vedel by som menovať desať ľudí, ktorí by boli vynikajúcimi kandidátmi, ale nikto z nich sa neprihlási. Vedia, že súčasná koaličná rada by ich nikdy neodobrila.

V správe o stave právneho štátu je nenápadná veta, že Komisia chce voči nám začať konanie, lebo sme nenominovali kandidátov na post európskeho prokurátora. Som členom výberovej komisie v zahraničí a musím tam skláňať hlavu, keď sa ma pýtajú, čo je so Slovenskom. Vláda tvrdí, že nie sú kandidáti. Pritom je to vrchol prokurátorskej kariéry. Pravda je taká, že tam nechcú pustiť tých najlepších.

Keby som dnes mohol kandidovať na Ústavný súd, neurobil by som to, lebo viem, že nebudem zvolený. Za Fica som kandidoval na ESĽPviackrát a vždy ma vrátili, čo je v Únii nevídané. Keď som bol najlepší kandidát na súd pre ľudské práva, vláda ma nenominovala s tým, že by to bolo nevyvážené. Čo je toto za prístup?

Aké to má dôsledky, že nemáme európskeho prokurátora?

Prípady bude riešiť niekto iný, ale náš prokurátor tam má koordinačnú úlohu. Sme opäť jediní, ktorí to nevedia obsadiť. Vláda nechce ľudí, ktorí im nekonvenujú, chcú len svojich ľudí bez ohľadu na kvalifikáciu. Aj preto nám v minulosti vrátili štyroch kandidátov na Všeobecný súd Európskej únie ako nespôsobilých.

Takže keby nominovali niekoho blízkeho vláde, napríklad Mareka Paru, ten by neprešiel?

Musíme navrhnúť troch kandidátov. Neviem si predstaviť, že by títo páni prišli pred výberovú komisiu, kde sedí dvanásť špičkových odborníkov, vrátane bývalého generálneho prokurátora Nemecka. Nespĺňajú kritériá. Ak niekto čaká, kým odídem z tej komisie ja, je to zbytočné. Som tam za Súdny dvor, nie ako zástupca Slovenska.

Takže vláda nemá kvalifikovaných ľudí, ktorí by boli zároveň lojálni?

Vyzerá to tak, že nie. V európskom prostredí musíte byť morálne pevný, profesionálne vybavený a plynule ovládať pracovný jazyk, nielen na úrovni „good morning“.

Nájsť niekoho s francúzštinou na vysokej úrovni je problém.

Na európsku prokuratúru stačí angličtina, lebo to presadila jej šéfka Laura Kovesiová. Viete si ale predstaviť, že by vláda nominovala napríklad Juraja Klimenta?

Je to triedny nepriateľ vlády Roberta Fica, ktorá na neho stále útočí.

Ale to takto nie je v žiadnom inom štáte a práve ľudia tohto rangu zodpovedajú kritériám. V európskom právnom prostredí sa presadzujú ľudia ako Pamela Záleská alebo Matúš Harkabus.

x x x

Čínská média vyzdvihovala návštěvu Okamury jako obrat české politiky, přibližuje politolog

Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) ukončil návštěvu Číny. Jednal tam o možném znovuzavedení druhé přímé letecké linky mezi Prahou a Šanghají, bezvízovém styku pro české turisty a o Čechovi, kterého Peking vyšetřuje kvůli podezření z ohrožení státní bezpečnosti. „Čínská média vyzdvihovala politickou rovinu,“ popisuje pro Radiožurnál Aleš Karmazín, politolog z Katedry asijských studií Metropolitní univerzity Praha.

Předseda české sněmovny Tomio Okamura (SPD) ukončil návštěvu Číny při jednání s vysokými čínskými představiteli.

Jaké ohlasy vyvolala návštěva předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury v Číně? Jak velký prostor jí média věnovala a co z ní především vyzdvihla?

Prostor věnovaný téhle návštěvě Tomia Okamury nebyl nějak zvlášť velký. Nesledoval jsem to úplně do detailu, ale myslím si, že to odpovídá zhruba důležitosti toho, že je to předseda Sněmovny z malého zahraničního státu. Takových návštěv bývá v Číně poměrně hodně

 „Prostor věnovaný téhle návštěvě Tomia Okamury nebyl nějak zvlášť velký,“ říká politolog Aleš Karmazín

Možná je jeden postřeh k tomu, jak to čínská média prezentovala. Zatímco Tomio Okamura mluvil hodně o tom, že je to pragmatická, ekonomická cesta, tak přinejmenším částečně čínská média vyzdvihovala více tu politickou rovinu v tom smyslu, že jde o znak obratu české politiky a znak obratu na české politické scéně.

Podařilo se podle vás obnovit vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi, jak před cestou Okamura deklaroval? A pokud ano, co to konkrétně znamená?
To si myslím, že ne. Respektive k tomu, pokud skutečně česká vláda bude mít zájem dál navazovat a posilovat vztahy s Čínou, povede ještě delší cesta. Tohle se nevyřeší čistě za jednu návštěvu a myslím si, že ani konkrétních výstupů této cesty není příliš mnoho. Je tam řada věcí, které se, řekněme, začaly diskutovat, které jste už zmiňoval v úvodních informacích o té cestě, ale nějaké pevné nebo jasné výstupy asi příliš nemáme.

Politické ‚krytí‘

Okamura před odjezdem do Číny uvedl, že cílem jeho cesty je podpořit hospodářskou spolupráci. Dá se čekat, že by se opravdu otevřela cesta některým českým firmám na čínský trh? Pomáhají návštěvy na takto vysoké úrovni otevírat dveře podnikatelům?
Uvidíme, ale obecně řečeno ano, do určité míry pomáhají. Firmy samozřejmě musí obstát i v čínské konkurenci, která je v mnoha sektorech velmi tvrdá.

Okamura nechce mluvit Číně do vnitřní politiky a lidských práv. ‚Peking utlačuje menšiny,‘ říká expert.

Ale obecně vzato v tomto regionu, ať je to Čína nebo Tchaj-wan, politické návštěvy pomáhají dát jakýsi kredit do úvodního vyjednávání nebo do toho, aby se české firmy mohly potkat se svými protějšky nebo s relevantními partnery a aby je čínská protistrana brala vážně, jelikož to má nějaké politické pozadí, politické „krytí“.

Čínská média citovala obdivná Okamurova slova na adresu tamních luxusních aut a jeho prohlášení, že Evropa v tomhle směru zaspala. Bývají v Číně podobně otevření i další evropští politici, když jsou čínské produkty na evropském trhu konkurencí místních značek?

Obecně řečeno se nedivím, že čínská média si tenhle výrok vybrala, protože v podstatě čínské současné vedení v posledních několika letech velmi cílí na rozvoj určitých konkrétních technologií, včetně elektromobility z nějakých přízemních technologií, a dává tomu velké subvence a podobně, takže myslím, že rádi úspěchy vyzdvihnou.

Okamurova návštěva je projevem dobré vůle, která Číně chybí. Nebudou ho brát příliš vážně, míní sinolog

Pokud jde o to, jak na to reagují evropští politici, tak to je poměrně široká otázka.

Ale typicky: Pokud bychom se podívali na politiky ze západoevropských států, ti častokrát řeknou něco podobného nebo často navštěvují, dejme tomu, i závody a továrny na výrobu elektromobilů. Ale většinou jsou zdrženlivější a zdůrazňují to, že z hlediska obchodních vztahů by prodej čínských elektromobilů směrem do Evropy měl probíhat za rovných, správných podmínek. Narážejí tím na to, že toto odvětví je do značné míry subvencované v Číně.

Zadržený Čech

Podle ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé) zazněly během jednání i nové informace o Čechovi zadrženém v Číně. Případ prý budou řešit ministerstva zahraničí a spravedlnosti. Dají se v téhle otázce vysledovat nějaké indicie? Jak se v této záležitosti bude postupovat, naznačují například některá vyjádření českých politiků a diplomatů, že Peking chce Čecha vyměnit za svého občana zadrženého v Česku.
Těžko říct. Popravdě těch informací je pořád poměrně málo. Obě strany oficiálně spojitost mezi těmito dvěma případy pravděpodobně popírají, ale nějaká spojitost tam je.

Možná bych spíše řekl obecněji, protože skutečně to zatím není příliš jasné, že pokud už je cizí občan v Číně obviněn z narušení státní bezpečnosti, tak se typicky tyto případy v Číně projednávají neveřejně a táhnou se dlouhé měsíce. Většinou to bývá běh na dlouhou trať.

X XX

Federální odvolací soud v Bostonu v sobotu zamítl žádost vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa o to, aby mohla ve 23 státech USA uplatnit jím podepsané nařízení, jehož cílem je zpřísnit pravidla pro korespondenční hlasování před listopadovými volbami do Kongresu. Informuje o tom agentura Reuters.

Trump chtěl zpřísnit pravidla pro korespondenční volbu. Federální odvolací soud žádost zamítl.

Odvolací soud zamítl žádost vlády o zrušení předběžného opatření, které si 25. června zajistilo několik států vedených členy Demokratické strany u soudce nižšího soudu. Ten dospěl k závěru, že klíčové části Trumpova nařízení jsou protiústavní.

Národnímu muzeu nelze věřit, zní z Bílého domu. Trump před něj nařídil dát varování o nepřesnostech

O novém složení celé Sněmovny reprezentantů, třetiny Senátu a také o nových guvernérech, státních generálních prokurátorech, jakož i řadě místních zastupitelů voliči rozhodnou 3. listopadu.

V současné době mají Trumpovi republikáni v obou komorách Kongresu většinu, což jim umožňuje snadněji prosazovat Trumpovu agendu. Podzimní volby tak budou zásadním ukazatelem směřování americké politiky v příštích dvou letech.

X XX

MTVÝ,  ZRANĚNÍ NA  DEMONSTRACI  V  BERLÍNĚ

Auto najelo do davu u pochodu hrdosti v Berlíně. Z místa hlásí zraněné, jeden člověk zemřel


Berlínská policie v sobotu večer předčasně ukončila pochod za práva komunity LGBT+ nazvaný Christopher Street Day, a to několik hodin po jeho zahájení. Informace od policie nasvědčují tomu, že auto najelo do davu. Zraněno bylo minimálně 14 lidí, podle deníku Bild má incident nejméně jednu oběť. Podle některých zdrojů měl být podezřelý muž zadržen.

Policie na síti X vyzvala všechny účastníky, aby místo konání akce okamžitě opustili. Nejprve neuvedla, co přesně se stalo, pouze informovala, že na místě nasadila početné policejní síly, uvedla agentura AP.

Očitý svědek pro list Bild popsal, že do davu narazila ve vysoké rychlosti bílá dodávka. Další svědci měli uvést, že řidič z auta vystoupil a uprchl pěšky.

„Krátce před 22:00 hodinou měl řidič bílého vozidla vjet do několika osob. Je mnoho zraněných, včetně několika se zraněními ohrožujícími život. Pátrání po jednom nebo více pachatelích probíhá pod maximálním tlakem,“ potvrdila policie na X krátce před půlnocí.

Podle některých zdrojů už policie měla zadržet muže, který je z útoku podezřelý.

Statisíce lidí vyšly v pátek a sobotu do ulic Berlína v rámci pochodu za práva komunity LGBT+. Akce měla původně vyvrcholit koncerty u Braniborské brány, než byla předčasně ukončena, píše web DW.

x X X

EXKOMUNISTA   PAVEL   ČÍM  DÁLE  VÍCE  ŠKODÍ  LIDEM  I  PODNIKŮM  ČR
NEMOCEN..?
Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) je veto prezidenta Petra Pavla ohledně novely měnící rámce veřejných rozpočtů nezodpovědným krokem. „Svým rozhodnutím ohrožuje české zdravotnictví, obranyschopnost, bezpečnost,“ kritizoval hlavu státu. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) již ohlásila na síti X, že se podaří ve Sněmovně veto přehlasovat.
„Velice mě mrzí rozhodnutí pana prezidenta,“ zkritizoval hlavu státu předseda vlády. Podle Babiše se vetováním novely, která by měla upravit příslušné zákony související se sestavováním veřejných peněz, zachoval Pavel „velice nezodpovědně“.
„Pan prezident ohrožuje české zdravotnictví, obranyschopnost, výstavbu škol a bezpečnost našich spoluobčanů. Ohrožuje také výstavbu energetických zdrojů,“ nařkl Babiš prezidenta a zopakoval svůj dlouhodobý argument: „Pavel potvrzuje, že je lídrem opozice.“

V Senátu se rodí plán na krajní krok proti stavebnímu zákonu. Do věci by se vložil Ústavní soud.

Zavázal se, že koalice udělá vše pro to, aby tento krok přehlasovala. „I pan prezident musí vědět, že to, co nám připravila opozice, tedy meziroční pokles deficitu na 150 miliard, je ve skutečnosti ohrožení všeho, co se v naší zemi děje,“ opřel se Babiš i do bývalé vlády kvůli rozpočtovému konceptu kabinetu Petra Fialy (ODS).

„Za takových podmínek není možné připravit rozpočet ve prospěch občanů,“ dodal premiér na tiskové konferenci před odletem na zahraniční návštěvu do Srbska.

Schillerová přirovnala Pavla k „pokrytecké rétorice opozice“

Ministerský předseda rovněž veto označil za aktivistické. Podobně komunikovala prezidentovo rozhodnutí i ministryně Schillerová, jež naznačila, že odůvodnění Hradu „plně koresponduje s pokryteckou opoziční rétorikou“.

„Vzhledem k tomu, že bez předloženého zákona by Česká republika musela v příštím roce hospodařit se schodkem 150 miliard korun, a to by fakticky vedlo k devastaci naší ekonomiky a obranyschopnosti, prezidentské veto přehlasujeme,“ věří Schillerová.

Pavel se odkázal na obavu, že by přijetím novelizace mohla být ohrožena „dlouhodobá udržitelnost veřejných financí“. „Tento zákon umožňuje vládě půjčovat si výrazně víc, než je tomu dnes. V praxi to znamená, že vláda získá větší prostor pro financování výdajů prostřednictvím dluhu,“ stojí v důvodech, které zveřejnila ve středu Kancelář prezidenta republiky.

Vláda by podle vyjádření také mohla touto legislativní změnou navyšovat některé výdaje bez souhlasu Sněmovny. „V některých případech smí vláda překročit vlastní schválený rozpočet až o deset procent na základě rozhodnutí jen svého vlastního poradního bezpečnostního orgánu,“ poznamenal prezident ve zprávě. K tomuto scénáři může dojít, pokud by se zhoršila bezpečnostní situace.

x XX

ZKOUŠKA  AMERIKY  S   ATOMOVKOU…

      Na lodě uvázali kozy a odpálili atomovku. Pentagon z výbuchu na Bikini udělal show

      Druhá světová válka sice skončila, jaderné zbrojení se však rozjelo naplno. Američané si své zbraně zkázy otestovali v tichomořském ráji, který ale svět zná především díky dvoudílným plavkám. Osmdesát let od operace Crossroads si připomeňte v dalším díle seriálu Slavné fotografie.

      „Byl to neuvěřitelný pohled. Ani si nedokážete představit, jak to vypadalo. Do výšky pěti mil vystříkl vodní sloupec s ohnivým středem, jeho okraje se roztáhly do průměru kolem jedné míle. Miliony tun vody… Byla to čistá síla, její ničivá moc – nepředstavitelná, nedefinovatelná, prostě nepochopitelná síla.“

      Těmito slovy plukovník Charles Ijams popsal úchvatnou a hrůzostrašnou podívanou, které byl 25. července 1946 svědkem u atolu Bikini. Spojení idylického koutu Pacifiku s jaderným výbuchem může působit paradoxně, ale i tak vypadala realita rozpolceného světa na prahu studené války.

      Americká operace Crossroads sestávala ze dvou jaderných testů nesoucích krycí názvy Able a Baker. Primárním cílem bylo zjistit, nakolik jsou jaderné zbraně účinné, především při nasazení proti námořnictvu. Celkově se na operaci podílelo 42 až 45 tisíc lidí, mezi diváky byli kromě vojáků také vědci, novináři, kongresmani a zahraniční pozorovatelé.

      A také experti na vědeckou fotografii. Pentagon totiž chtěl explozi zaznamenat i z propagandistických důvodů. Zatímco test první atomové zbraně v poušti Nového Mexika v červenci 1945 probíhal v přísném utajení, o operaci Crossroads se měl dozvědět celý svět. „Americká armáda testy využila, aby světu předvedla sílu svého atomového arzenálu,“ píše americký historik Josh Levy.

      Dokumentaci testů ze země i vzduchu dostalo na starost Oddělení fotografického inženýrství, konkrétně Fotografická jednotka 1.52, v jejímž čele stál major Perry Marsden Thomas. Jeho muži nasadili do akce na 450 kamer a přes sto fotoaparátů. Největší výzvu pro ně představovalo tropické podnebí, ve kterém sofistikovaná technika rychle korodovala.

      Některé aparáty umístili do letadel a do upravených bombardérů B-17 Flying Fortress a B-29 Superfortress ovládaných bez posádky na dálku přes radiový signál. Ten nejslavnější snímek pořídila automatická kamera umístěná na jedné z mnoha ocelových věží postavených na atolu.

      Snímek se dostal i do sbírek Metropolitního muzea umění v New Yorku a nad jeho silou meditují filozofové a teoretici umění, kteří v něm nacházejí uhrančivou krásu jaderné zkázy.

      „Katastrofální síla se na snímcích z operace Crossroads mění v technokratické umělecké dílo. Kompozice s palmami v popředí a ohromujícím vodním sloupem na horizontu vzbuzuje v divákovi pocit, že se na to může bezpečně dívat. Vytváří iluzi, že člověk má apokalypsu plně pod kontrolou,“ napsal historik fotografie a vizuální kultury Peter B. Hales.

      A na zádech nesl mrtvého brášku… Kluk z Nagasaki fotografovi způsobil noční můry

      Při testu Able shodili Američané na atol pumu o síle 21 kilotun. Explodovala 158 metrů nad hladinou moře. Jako terč sloužila bitevní loď Nevada, jež ve druhé světové válce figurovala v mnoha bitvách a přežila i bombardování Pearl Harboru. A statečně čelila i jadernému výbuchu. Ačkoli byla silně poškozena, její obšívka zůstala zachovaná.

      Mohutnější exploze přišla o tři týdny později. Američané stejně silnou nálož umístili 27,5 metru pod hladinu. Ničivý výbuch vynesl do vzduchu dva miliony tun vážící masu vody, písku a rozdrcených korálů. Výsadkové plavidlo LSM-60, z něhož byla nálož zavěšena do vody, se vypařilo a nenašli z něj ani kousek plechu.

      Za „pokusné králíky“ si Američané zvolili asi dvě stovky vyřazených bojových plavidel. Byly mezi nimi ponorky, torpédoborce i bitevní lodě, přičemž některé z nich byly kořistí z druhé světové. Atomový test poslal ke dnu válečnou loď Nagato, ze které dal admirál Jamamoto pokyn k útoku na Pearl Harbor. Naopak německý křižník Prinz Eugen test přežil.

      Součástí testování se stala také zvířata. Američané na lodě rozmístili 200 prasat, 200 koz a 3 000 bílých myší. Cílem nebylo zvířata zabít, ale ozářit. Na operaci Crossroads totiž spolupracoval i Národní institut pro výzkum rakoviny, který mapoval dopady radioaktivity a testoval metody léčby. Některé kozy vědci natřeli před explozí nejrůznějšími mastmi, které měly dopad ozáření zmírnit.

      Nikdy se nevrátili

      „Jen co skončila válka, našli jsme jediné místo na Zemi, které nezasáhla a poslali jsme ho k čertu,“ poznamenal ironicky k výběru čarokrásné lokality populární herec Bob Hope. Právě naprostá odlehlost byla jedním z hlavních parametrů, proč americká volba padla právě na atol Bikini.

      Ačkoli od operace Crossroads uplynulo celých osmdesát let, atol zůstává dodnes neobydlený. Američané na severním cípu Marshallových ostrovů atomové zbraně testovali až do roku 1958 a celková síla všech provedených testů byla sedmtisíckrát větší, než jakou měla bomba svržená na Hirošimu.

      Výbuch i v módě

      Osmdesáté výročí letos slaví i jeden z nejprodávanějších kousků dámské letní garderóby. Když se řekne „bikiny“, většina lidí si představí dvoudílné dámské plavky. Tento revoluční kousek byl opravdu pojmenován podle atolu Bikini. V roce 1946 totiž skutečně způsobily šok a „výbuch“ ve světě módy a jejich návrhář Louis Réard o nich navíc prohlásil, že jsou podobné atomové bombě, neboť jsou „malé a ničivé“.

      Americká vláda oblast prohlásila díky snížení radiace před třiceti lety za bezpečnou, realita je však o něco složitější. Podle vědců představují přetrvávající riziko potopené vraky lodí, z nichž stále uniká toxické palivo.

      Nenaplnil se ani slib, který Američané dali 167 původním obyvatelům atolu. Domů se nikdy nevrátili a ti, kteří se o to pokusili, si kvůli radioaktivnímu ozáření odnesli trvalé zdravotní následky.

      Překvapivě dobře však na jadernou minulost dokázal zareagovat tamní ekosystém. Už při operaci Crossraods američtí vědci mluvili o řízeném experimentu evoluce a zkoumali, nakolik se příroda dokáže po katastrofě sama obnovit. Krátery začaly poměrně záhy obrůstat korály a dnes již tvoří souvislé plochy o velikosti automobilu. Podmořský život v oblasti tak vědci označili za „pozoruhodně odolný“.

      x X X

          HROZIVÝ  ÚTOK   V  BERLiNĚ

          Zprvu jsme mysleli, že jen něco spadlo, líčí svědci útok na berlínský LGBT pochod.

          Tlumené rány, hlasitý křik. Tak popisují svědci sobotní útok na demonstraci na podporu práv LGBT+ komunity v Berlíně, při němž vjela dodávka do lidí. Čin odsoudili politici, umělci i další.

          Přímo u policejních zátarasů popsali situaci novinářům dva sedmatřicetiletí muži zabalení do duhových vlajek. Jak uvedli pro Der Spiegel, zpočátku si neobvyklé zvuky vůbec nespojili s nebezpečím, protože slyšeli jen tlumené rány a hlasitý křik, které kvůli hlasité hudbě nedokázali zařadit. Až další z účastníků jim sdělil, že do lidí najelo auto. Jeden z nich přiznával, že se „stále ještě třesou a jsou prostě šťastní, že vůbec přežili“.

          „Když jsme ten hluk uslyšeli, napadlo nás: Dobře, tam asi něco spadlo nebo se sesypalo. S něčím takovým člověk zkrátka nepočítá,“ líčil další ze svědků.

          „Je to den, který je pro queer komunitu plný zděšení a šoku. Mám tu hodně přátel, kteří byli přímo zasaženi a museli být evakuováni. Je to děsivé a jde o jeden z nejtemnějších dnů pro naši komunitu, den, který jsem sám osobně doufal, že nikdy nezažiji,“ uvedl jeden z mladíků.

          A další pro Der Spiegel doplnil: „Byl to velmi traumatický den i noc. Přitom to byla tak krásná akce, bylo tu plno skvělých umělců, kteří ten den udělali barevný a veselý. Je obrovská škoda, že to skončilo tak tragickou událostí.“

          Po útoku na LGBT pochod v Berlíně policie zná podezřelého. Má vazby na islamisty

          Reportér německého listu Florian Kistler ve videoreportáži poukázal také na výpovědi svědků, kteří uvedli, že měli „doslova strážného anděla“ či že dokázali uskočit jen těsně předtím, než vůz zasáhl dav.

          Odsouzení útoku

          Tragédie vyvolala okamžitou vlnu reakcí mezi interprety a celebritami, kteří se akce zúčastnili nebo podporují LGBT+ komunitu. Emotivní vzkaz poslal například sedmačtyřicetiletý herec a moderátor Jochen Schropp. Ve svém videu na sociálních sítích, z něhož citoval deník Bild, připomněl, že šlo o „krásný den plný lásky a nepopsatelné atmosféry“. Následně vyjádřil naději, že tyto momenty komunita dokáže společně zvládnout.

          Šok neskrývala ani berlínská rapperka Ikkimel, která v pátek zahajovala program u Braniborské brány. Uvedla, že tomu nemůže uvěřit, protože alespoň Berlín měl být vždy „bezpečným místem“. Zdůraznila, že „láska není nikdy chyba a strach či nenávist nejsou odpovídající reakcí“. Vyzvala přitom další účastníky pochodu, aby zůstali silní.

          Policie v Berlíně ukončila LGBT pochod. Do davu vjelo auto, jeden člověk zemřel

          Útok okamžitě odsoudili i političtí představitelé. Spolkový kancléř Friedrich Merz označil čin za odporný útok na celou společnost s tím, že si Německo svou otevřenost a svobodu obhájí.

          Berlínský starosta Kai Wegner pak zdůraznil, že po pokojném shromáždění se terčem nejbrutálnějšího agrese stala samotná svoboda města.

          Policie zatím pokračuje v pátrání po podezřelém 21letém Abdulovi B., který byl v květnu 2026 propuštěn z nápravného zařízení pro mladistvé. Do akce byly nasazeny tisíce policistů, proběhly razie v několika čtvrtích a prověřují se i německé hranice. Vyšetřovatelé varují, že hledaný může být ozbrojen, a apelují na veřejnost, aby se k němu v případě spatření sama nepřibližovala.

          Do mezinárodní spolupráce a vyhodnocování informací se zapojila i česká policie. „S německými kolegy jsme v kontaktu, informace si standardně předáváme v rámci mezinárodní policejní spolupráce. Do jejich vyhodnocování je v tomto případě primárně zapojena Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě (NCTEKK), nicméně nemáme poznatky o tom, že by se podezřelý měl aktuálně nacházet na našem území,“ sdělili policisté na sociální síti X.

          X X X

          FRANCIE  ZACHRAŇUJE  LESY  OD  POŽÁRU

          Ohnivé peklo ve Francii. Armáda vyslala do boje giganta, shazuje 20 tun posypu

          Francie stále bojuje s ničivými lesními požáry. Oheň zničil už téměř 100 tisíc hektarů půdy a vyhnal z domovů kolem čtvrt milionu lidí. Do boje s plameny u Bordeaux proto zamířil armádní gigant Airbus A400M. Unikátní stroj pojme 20 tun vody (či posypu) a nahradí tři běžná hasičská letadla.

          Ačkoliv mají francouzští hasiči k dispozici na šest desítek leteckých prostředků včetně tradičních strojů Canadair, rozsah živlu si vyžádal posílení.

          Nad vyprahlé lesy na jihozápadě země proto zamířil transportní Airbus A400M. Do jeho nákladového prostoru lze bez nutnosti trvalých zásahů do konstrukce nainstalovat nádrže, které pojmou až 20 tun (20 tisíc litrů) vody či chemického retardéru.

          „To je množství odpovídající zhruba třem Canadairům,“ upozornil šéf francouzské civilní obrany Julien Marion. Podle informací výrobce lze nádrž naplnit za méně než deset minut.

          Francouzům přerůstají požáry přes hlavu. Nasadí obra, který poletí s 20 tunami vody

          Při hašení letí tento obří stroj rychlostí okolo 230 kilometrů za hodinu ve výšce necelých 30 metrů nad zemí. Nízký průlet umožňuje přesné zasažení cílů a vytvoření souvislé protipožární bariéry dřív, než se plameny dostanou k obydleným oblastem.

          Vláda však zdůrazňuje, že A400M má sloužit pouze jako doplněk, nikoli náhrada pro stávající flotilu.

          Oheň si vytváří vlastní proudění

          Požár u zálivu městečka Arcachon a v okolí Bordeaux zachvátil už přes 42 tisíc hektarů půdy. Ohniska vytvořila nebezpečný jev, při němž si oheň generuje vlastní vzdušné proudění, což zásah hasičů extrémně komplikuje. Úřady musely na 60 kilometrech uzavřít dálnici mezi Bordeaux a Španělskem a jižně od města přerušit železniční dopravu.

          Obří nápor na záchranné složky zasáhl i nejslavnější cyklistický závod světa. Organizátoři Tour de France a pařížská policie museli zkrátit nedělní závěrečnou etapu v hlavním městě ze 133 na 89 kilometrů, protože část bezpečnostního doprovodu byla odvelena přímo na ohněm sužovaný jihozápad.

          Počasí hraje proti hasičům. U Bordeaux evakuují dalších 55 tisíc lidí

          Situace se zhoršuje každou hodinou. Francouzská prefektura v Gironde nařídila evakuaci dalších 55 tisíc obyvatel z obcí v těsné blízkosti Bordeaux (včetně obcí Marcheprime, Le Barp či Cestas). Celkově už si požáry v regionu Gironde vyžádaly evakuaci nejméně 222 tisíc lidí, přičemž napříč Francií a Španělskem muselo své domovy opustit na 300 tisíc obyvatel.

          V celé Francii je hlášeno kolem 30 aktivních ohnisek a celkově v zemi lehl popelem prostor o rozloze téměř 100 tisíc hektarů. Vláda nasadila do akce 1 400 hasičů, 1 500 vojáků i armádní zdravotníky.

          Na místě bojují i české složky. Český modul leteckého hašení ve spolupráci se slovenskými kolegy a francouzským vrtulníkem pomáhal bránit obec Le Temple, kterou plameny téměř obklíčily. Extrémní vlny veder navíc dál sužují celou zemi, meteorologická služba Météo France drží nejvyšší stupně výstrah pro Paříž i celou západní Francii.

          X XX

          ZEMŘEL  ÚSPĚŠNÝ  VÝTVARNÍK  ČR  KNÍŽÁK

          Zemřel Milan Knížák. Bývalému řediteli Národní galerie a rektorovi AVU bylo 86 let

          Ve věku 86 let zemřel výtvarník, hudebník a bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák. Stál v čele pražské Akademie výtvarných umění a výrazně ovlivnil tuzemskou výtvarnou scénu. O jeho úmrtí v neděli informoval ministr zahraničí Petr Macinka.

          Knížák, který se narodil 19. dubna 1940, patřil k tvůrcům, kteří výrazně ovlivnili československou i českou výtvarnou scénu. Jeho umělecké aktivity zahrnovaly výtvarné umění, hudbu, architekturu, design, módu, poezii a fotografie.

          Knížák stál u zrodu českého undergroundu a po změně režimu byl rektorem pražské Akademie výtvarných umění (AVU) a několik let vedl Národní galerii. Profesor, který řídil Ateliér intermediální tvorby AVU, se v minulosti pokoušel prosadit i v politice.

          Výtvarník Knížák si stěžuje na vazbu za komunistů. Soud musí rozhodnout znovu

          V širší známost veřejnosti vešel Knížák v době, kdy řídil Národní galerii (1999 až 2011). Jeho éru vedle úspěchů provázely i konflikty. Podařilo se mu vyrovnat deficitní hospodaření, zasloužil se o zvládnutí následků povodní v roce 2002 či o rozšíření galerie o další prostory. Část odborné veřejnosti byla ale k jeho způsobu řízení kritická. K výtkám patřilo omezení výstavní činnosti, autoritativní řízení, údajné protěžování některých umělců či nedostatečná spolupráce se zahraničím.

          Evergreenem se pak stal Knížákův spor s pozdějším šéfem galerie Jiřím Fajtem. V roce 2015 napsal Knížák v otevřeném dopise tehdejšímu ministru kultury Danielu Hermanovi, aby Fajta z čela Národní galerie odvolal. Tvrdil, že Fajt nerozumí provozu muzea umění, zbavuje se dlouholetých pracovníků a galerii zadlužuje.

          Fajt patřil ke Knížákovým velkým kritikům, jejich spory skončily u soudu. Ústavní soud v roce 2018 zamítl Knížákovu stížnost proti rozsudku, jímž mu dříve Vrchní soud v Praze uložil omluvu za tvrzení, že Fajt v minulosti galerii zruinoval.

          Strach jsem měl mockrát, ale nikdy ve vypjatých situacích, říká Knížák

          Slova chvály si Knížák vysloužil za své působení ve funkci rektora AVU. Do čela školy byl zvolen aklamací v roce 1990 a ve funkci zůstal až do ledna 1997. Na akademii přinesl nové impulzy a otevřel ji světu. Také celých 25 let vedl Ateliér intermediální tvorby, který založil. K jeho studentům patřili například Krištof Kintera, Jakub Špaňhel, Milena Dopitová nebo Milan Mikuláštík. V roce 2015 ale Knížák neuspěl u konkurzu, který se na místo vedoucího ateliéru konal. Mezi jeho studenty to vyvolalo bouři nevole.

          Umělec byl znám jako příznivec ODS (v roce 1998 za ni neúspěšně kandidoval do Senátu) a bývalého prezidenta Václava Klause. Naopak s jeho nástupcem Milošem Zemanem se v minulosti dostal do konfliktu. Například v roce 1996, kdy byl tehdejší předseda ČSSD Zeman zvolen šéfem Poslanecké sněmovny, mu zaslal dopis, ve kterém mimo jiné stálo:„Vaše způsoby, vaše nezamaskovatelná touha po moci mne děsí. Pociťuji tuto situaci jako osobní křivdu“.

          Kriticky se vyjadřoval i k současnému prezidentovi Petru Pavlovi. Václav Havel se podle Knížáka „dobře hodil k Sametové revoluci, poněvadž působil jako kontrast k bolševickým potentátům“. Podle Knížáka se ale Havlovi „zalíbilo být prezidentem, jezdit po světě a tvářit se důležitě“.

          Vystavoval v zahraničí

          Knížák se narodil v Plzni. Studoval na Vysoké pedagogické škole, na AVU a na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, svá studia však nedokončil. Až v letech 1997 až 1998 absolvoval doktorandské studium na AVU. Na přelomu 60. a 70. let byl Knížák znám jako zakladatel Klubu Aktual a stejnojmenné beatové skupiny. Ta je považována za jednu z nejvýznamnějších undergroundových kapel komunistického režimu.

          V letech 1968 až 1969 přednášel na dvou univerzitách v USA. Byl také příznivcem mezinárodního hnutí výtvarníků Fluxus, jehož akcí se zúčastnil zejména při svém pobytu v USA a které vzniklo na principech dadaismu, kdy názor či postoj umělce byl důležitější než tradiční výstava. Oblíbené prostředky byly proto akce, happening, instalace, performance, objekt, hudba, zvuk, vůně, vizuální představa či jen prožitek.

          Havla si lidé rádi idealizují, říká Knížák k ohlasu na svou plastiku

          Do roku 1970 vykonával Knížák různá příležitostná zaměstnání, poté působil jako samostatný umělec. V 80. letech znovu přednášel v zahraničí, v Hamburku a v Salcburku. Za normalizace byl šikanován policií, několikrát zadržen a jako „nepřítel státu“ opakovaně skončil ve vězení.

          Knížák vystavoval v tuzemsku, v Evropě, v USA, Japonsku, Kanadě i Austrálii. Byl autorem básní, vydal desítky knih, katalogů a hudebních nosičů. Jako sběratel loutek byl autorem Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku. Za svoji práci získal řadu ocenění, mimo jiné medaili Za zásluhy (2010).

          x XX

          Rusko v noci zaútočilo na Kyjev. Ve městě vypukly požáry

          Rusko v noci na neděli zaútočilo balistickými raketami na Kyjev, přičemž úlomky z raket způsobily požáry alespoň ve třech oblastech, uvedl podle agentury Reuters kyjevský starosta Vitalij Kličko. Oběti zatím nebyly hlášeny.

          Kličko uvedl, že v sedmém a osmém patře bytového domu v centrální čtvrti ukrajinské metropole vypukl požár. Neoficiální internetové zdroje podle agentury Reuters ukazovaly požáry v různých částech města. Podle svědků bylo slyšet několik výbuchů.

          Rumunská stíhačka F-16 sestřelila ve vnitrozemí dron, jde o druhý za 24 hodin

          Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pátek varoval, že v příštích 48 hodinách je pravděpodobné, že dojde k novým ruským útokům.

          Ukrajina se pátým rokem brání rozsáhlé ruské vojenské invazi, součástí bojů jsou vzdušné útoky obou stran. Moskva i Kyjev popírají, že by záměrně útočily na civilisty, OSN ale uvádí, že ve válce přišlo o život přes 16 tisíc civilistů včetně žen a dětí.

          Drtivou většinu civilních obětí OSN zaznamenala na území pod kontrolou Kyjeva, na které útočí ruská armáda.

          x XX

          VOLEJBALISTKY  ČR  OVLÁDLY  TURNAJ  V  ČÍNĚ

          Beachvolejbalistky Svozilová se Štochlovou ovládly turnaj v Číně. Ve finále si poradily s Ukrajinkami

          Beachvolejbalistky Markéta Svozilová a Marie-Sára Štochlová vyhrály turnaj Pro Tour Challenge v čínském Šang-luu a slaví největší úspěch kariéry. Ve finále české hráčky porazily Ukrajinky Valentynu Davidovovou a Anhelinu Chmilovou 21:16, 17:21 a 15:13. Jakub Šépka s Jiřím Sedlákem podlehli v souboji o bronz německému páru Nils Ehlers, Lui Wüst dvakrát 15:21 a obsadili čtvrté místo.

          Svozilová se Štochlovou si do time-outu vybudovaly v horku tříbodový náskok, který pak díky spolehlivé ztrátě ještě navýšily.

          Ve druhém setu Češky vedly až o pět bodů a mířily k pohodlnému vítězství, jenže Ukrajinky sedmibodovou šňůrou za stavu 12:16 skóre otočily a vyrovnaly. V tie-breaku si turnajové osmičky při českém vedení 8:6 vzaly přestávku na ošetření, ale drobné manko už nedohnaly.

          Desáté nasazené Svozilová se Štochlovou vyhrály v Šang-luu všech šest zápasů, ale čtyři až v tie-breaku, navíc tři z toho nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem. V semifinále zvítězily svěřenkyně argentinského trenéra Sebastiána Menegozza 21:13, 21:14 nad Američankami Molly Phillipsovou a Molly Shawovou, které ve čtvrtfinále vyřadily sestry Kateřinu a Annu Pavelkovy.

          Sedmadvacetiletá Štochlová i o čtyři roky mladší Svozilová dosud na okruhu Beach Pro Tour slavily triumf pouze na nejnižší kategorii Futures, navíc s jinými partnerkami.

          Společně byly zatím na Challenge nejlépe páté. Vítězstvím na turnaji druhé nejvyšší úrovně navázaly na březnové první místo Pavelkových z Tlaxcaly.

          x X X

          DALŠÍ   DRON  V  RUMUNSKU,  PŘEDVOLALI  AMBASADORA   RUSKA

          Třetí sestřelený dron za tři dny. Rumunsko si předvolalo ruského velvyslance

          Rumunská stíhačka F-16 v neděli nad Černým mořem sestřelila dron, který narušil vzdušný prostor, od pátku už třetí, uvedlo ministerstvo obrany této členské země Severoatlantické aliance. Bukurešť si kvůli tomu předvolala ruského velvyslance.

          Pilot sestřelil dron v 10:13 nad teritoriálními vodami 12 kilometrů severovýchodně od města Sulina. Původ bezpilotního letounu ministerstvo v prohlášení neuvedlo. Město leží v těsné blízkosti hranice s Ukrajinou.

          V sobotu ráno taktéž stíhačka F-16 zneškodnila dron deset kilometrů západně od města Sfantu Gheorghe. V pátek dopoledne opět F-16 sestřelila dron, který později vyšetřující prokuratura označila za ruský. Vyšetřování ohledně dalších sestřelených dronů pokračuje.

          Rumuni sestřelili další dron, který narušil prostor země. Druhý za 24 hodin

          Rumunsko si kvůli „opakovaným porušením“ vzdušného prostoru předvolalo ruského velvyslance, oznámila na sociální síti X ministryně zahraničí Oana Toiuová. Chování Ruska označila za nepřijatelné. „Spolu s našimi spojenci k němu přistupujeme s nejvyšší vážností,“ uvedla šéfka rumunské diplomacie.

          Podle mluvčího NATO Martina O’ Donnella také dron sestřelený v neděli „je zřejmě ruského původu“. Dodal, že Rumunsko a další státy aliance „si aktivně obstarávají pozemní záchytné systémy“, aby posílily svoji protivzdušnou obranu.

          Rumunsko koncem června do své obrany integrovalo americký protidronový systém MEROPS řízený umělou inteligencí a určený k zachycení nízko letících malých cílů.

          Země sdílí s Ukrajinou, která denně čelí ruským dronovým i raketovým útokům, zhruba 650 kilometrů dlouhou pozemní hranici. Bukurešť podle agentury Reuters uvedla, že od chvíle, kdy ruská armáda začala útočit na ukrajinské přístavy podél Dunaje, byl rumunský vzdušný prostor narušen přibližně 30krát.

          V květnu ruský dron narazil do panelového domu v Galati na hranici s Ukrajinou a zranil dva lidi.

          Rusko zahájilo vojenskou invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Útoky pomocí dronů jsou nyní častější než v prvních letech války, bezpilotní stroje v bojích využívají obětí.

          x XX

          PREMIÉR  BABIŠ  KRITIZUJE  VRAŽEDNÝ  ÚTOK  V  NĚMECKU

              Zbabělý čin, odsoudil Babiš útok v Berlíně. Důsledek neřízené migrace, podotkl

              Premiér Andrej Babiš (ANO) odsoudil sobotní útok na akci za práva komunity LGBT+ v Berlíně. Označil ho za zbabělý a teroristický čin. Všechny tyto útoky jsou bohužel důsledkem neřízené migrace a politiky „Wir schaffen das“, kterou Evropská unie dlouhé roky uplatňovala, dodal premiér. Útok odsoudili i další čeští politici.

              „Je to strašné. Jakýkoliv takový zbabělý a odporný teroristický čin musí každý normální člověk okamžitě odsoudit. Všechny tyto útoky jsou bohužel důsledkem neřízené migrace a politiky Wir schaffen Das, kterou Evropská unie dlouhé roky uplatňovala,“ uvedl Babiš.

              Větu „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!), pronesla tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová v létě 2015, kdy v Evropě vrcholila migrační krize. Chtěla jí německou veřejnost ubezpečit, že zvládne výzvy spojené s přijetím a integrací statisíců lidí.

              Policie pátrá po podezřelém z útoku na LGBT pochod. Ministr mluví o terorismu

              K útoku došlo v sobotu krátce před 22. hodinou, kdy v centrálním berlínském parku Tiergarten najela bílá dodávka do lidí. V té době se v centru německé metropole stále konala akce na podporu práv komunity LGBT+, která nese název Christopher Street Day (CSD). Odpoledního pochodu hrdosti se zúčastnily stovky tisíc lidí. Účastníkům závěrečné manifestace a oslav v centru města policie nařídila, aby se evakuovali.

              Tragický incident v Berlíně ostře odsoudili i další čeští politici. Předseda STAN Vít Rakušan zdůraznil, že nenávist nesmí mít v Evropě místo a vyjádřil soustrast rodině oběti a popřál sílu všem, kteří dál stojí za myšlenkou tolerance, rovnoprávnosti a odmítnutí diskriminace.

              „Útok na lidi kvůli tomu, kým jsou, je útokem na samotné základy svobodné společnosti,“ uvedl poslanec Karel Dvořák (STAN). Podle místopředsedy KDU-ČSL Václava Pláteníka musí mít každý v Evropě možnost se svobodně a bezpečně shromažďovat.

              Zprvu jsme mysleli, že jen něco spadlo, líčí svědci útok na berlínský LGBT pochod

              K tragédii se vyjádřili i zástupci Pirátů. Poslanec Samuel Volpe reagoval slovy, že každá taková zpráva bolí a nenávist plodí jen smutek a zkázu.

              Poslankyně Michaela Moricová pak zdůraznila význam akcí typu Pride: „Jeden mrtvý, další zranění. A pak se vždycky najde někdo, kdo se ptá, proč ještě Pride potřebujeme, proč furt otravujeme. Právě proto. Protože dokud se lidé stávají terčem násilí kvůli tomu, kým jsou, svoboda a bezpečí nejsou samozřejmost,“ uvedla.

               

               

               

               

               

               

               

               

               

               

               

              Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.