Poľský šéf diplomacie Sikorski. „Dali sme Rusku šancu stať sa normálnou krajinou, ktorá investuje do vlastných ľudí, žije v mieri so svojimi susedmi a rešpektuje hraničné zmluvy, ktoré sama podpísala. Moskva si však vybrala inú cestu,“ povedal v exkluzívnom rozhovore pre Pravdu poľský minister zahraničných vecí Radosław Sikorski. Slovensko navštívil v rámci stretnutia šéfov diplomacie V4 a Japonska.

Pre magazín Economist ste pred niekoľkými dňami napísali článok, v ktorom ste okrem iného uviedli, že čo sa týka Ruska, Európa musí v krátkodobom horizonte akceptovať vyššie riziko, aby sa v budúcnosti vyhla oveľa väčšiemu nebezpečenstvu. Prečo to tak vnímate?

Najväčšie riziko a utrpenie, samozrejme, znáša Ukrajina. Ona je každý deň vystavená ničivým a zločineckým ruským útokom na civilnú infraštruktúru a mestá. Riziku však čelíme aj my, pretože Rusko je s nami vo vojne, hoci my s ním nie. Po celej Európe sme zaznamenali akcie vražedných kománd, podpaľačské útoky, štátny terorizmus – v Poľsku sa pokúsili zničiť idúci vlak. Zažili sme narušenia vzdušného priestoru dronmi a raketami s plochou dráhou letu a počúvame, že Rusko pripravuje proti NATO nejaké provokácie. Ja teda argumentujem, že toto všetko musíme zvládnuť a pripraviť sa na odstrašenie Vladimira Putina, pretože alternatíva – jeho víťazstvo nad Ukrajinou – je horšia. Následne by využil ľudské a priemyselné zdroje Ukrajiny na to, aby sa stal ešte väčšou hrozbou.

Poľsko ukázalo svoju mohutnú vojenskú silu na vojenskej prehliadke

Keď však hovoríte, že Rusko je s nami vo vojne, hoci my s ním vo vojne nie sme, slovenský premiér Robert Fico tvrdí, že by sme nemali Rusko démonizovať a že v Európe neexistuje mier a bezpečnosť bez Ruska. Je tento postoj Slovenska voči Moskve najväčším zdrojom rozporov medzi Varšavou a Bratislavou? A ako hodnotíte takéto vyjadrenia?

Slovensko je nezávislá krajina. Rešpektujeme vaše právo určovať si vlastné záujmy a zahraničnú politiku. Máme však odlišný pohľad. Je to do istej miery spôsobené rozdielnou históriou a geografiou. My sme susedom Ruska, vy nie. Zistil som, že v Európe platí: čím bližšie ste k Rusku, tým väčšie ohrozenie cítite. A čiastočne je to spôsobené aj tým, čo Poľsko zažíva teraz. Drony a strely s plochou dráhou letu narušili náš vzdušný priestor a zaznamenali sme pokusy o štátny terorizmus. Niektoré z týchto problémov ste už riešili aj vy, ale nie všetky. Ak však Rusko vysiela na naše územie svojich agentov, aby vyhadzovali veci do vzduchu s úmyslom zabíjať ľudí, ako by ste to nazvali?

Je to vojna. Nemyslím si však, že slovenský premiér a jeho vláda by s vami súhlasili. Ale o tom, samozrejme, môžete diskutovať s ním. Na druhej strane, nemyslíte si, že takéto rozdielne postoje oslabujú spojencov?

Všetci sme sa usilovali povzbudiť Rusko, aby sa vydalo cestou rozvoja, čo by podľa môjho názoru bolo dobré aj pre samotných obyvateľov krajiny. V spomínanom článku pre Economist som pripomenul, že sa o to pokúšali americkí prezidenti Bill Clinton, George Bush či Barack Obama. Rusko sa dostalo do G7, do Rady Európy a malo dohodu o partnerstve a spolupráci s Európskou úniou. Ja osobne som urobil všetko, čo bolo v mojich silách, aby sme pokročili a zažili sme obdobie normalizácie vzťahov.

Poľsko podporovalo rokovania o dohode o pridružení Ruska k EÚ. Putin navštívil Poľsko. Vlastne presne 1. septembra je výročie – prišiel roku 2009 pri príležitosti 70. výročia vypuknutia druhej svetovej vojny. Mali sme dohodu o malom pohraničnom styku s Kráľoveckou oblasťou (Kaliningrad). S patriarchom Kirillom – tým istým človekom, ktorý dnes vyzýva Rusko na anexiu častí Ukrajiny – sme podpísali vyhlásenie o zmierení našich cirkví. Vytvorili sme Skupinu pre zložité otázky, v rámci ktorej historici objasňovali historické fakty, čo bolo veľmi dôležité. Nie každý si pamätá, že Poľsko navštívili tisíce ruských starostov a poslancov, ktorých nadchol poľský model samosprávy a jej financovania. Toto všetko sme vyskúšali. Dali sme Rusku šancu stať sa normálnou krajinou, ktorá investuje do vlastných ľudí, žije v mieri so svojimi susedmi a rešpektuje hraničné zmluvy, ktoré sama podpísala. Moskva si však vybrala inú cestu. V čase, keď napríklad zorganizovala anexiu Krymu, bola Ukrajina neutrálnym štátom. A zmenu hraníc silou nemôžeme tolerovať.

Spomenuli ste šíriace sa tvrdenia, že Rusko by mohlo niečo podniknúť proti NATO a EÚ. Riaditeľ CIA John Ratcliffe preto podľa všetkého nedávno navštívil Moskvu. Počuli sme však aj vyjadrenie fínskeho prezidenta Alexandra Stubba, ktorý tvrdí, že Moskva sa na to neodhodlá. Aký je váš pohľad? Fínsko rovnako ako Poľsko susedí s Ruskom.

Prezident Stubb povedal, že podľa jeho názoru Rusko nepoužije jadrové zbrane. Existuje však veľa iných zlých vecí, ktoré stále môže urobiť.

Do akej miery vás to teda znepokojuje?

Keď Putin Američanom tvrdí, že na NATO nezaútočí, myslím si, že by sme mali zrýchliť naše prípravy. Pretože vravel aj to, že muži na Kryme nie sú jeho, a rovnako opakovane jasne zdôrazňoval, že nezaútočí na Ukrajinu. Je to líder, ktorému nemôžeme dôverovať. V ruskej príručke sú „maskirovka“ a strategické zavádzanie štandardnými pracovnými metódami.

Nakoľko Poľsko investuje do myšlienky posilnenia európskeho piliera NATO? Do akej miery je to súčasťou diskusie?

Sme za to. A prezident USA Donald Trump úspešne presvedčil európskych lídrov, aby viac investovali do obrany. Myslím si, že do budúcnosti musíme rátať s tým, že Američania sa budú iným, menej výrazným spôsobom podieľať na obrane Európy. Ale to je úloha, ktorá sa dá zvládnuť. Ak každý urobí to, na čo sme sa zaviazali na vlaňajšom summite NATO v Haagu – teda vyčlení 3,5 percenta HDP na obranu – a ak to udržíme do konca desaťročia, vybudujeme takú armádu, že Putin by bol blázon, keby zaútočil.

Ako vnímate proces prehodnotenia vojenskej prítomnosti USA v Európe? Objavili sa správy, že krajiny NATO dostali z Washingtonu akýsi dotazník lojality, nakoľko súhlasia s tým, čo robí Trump. Dostali ste ho? Videli ste ho?

Prezident Trump sľúbil našej hlave štátu, že v Poľsku môže byť v prípade nášho záujmu viac amerických vojakov. Toto prehodnotenie by teda malo vniesť k jednoznačnému záveru – že armády majú byť tam, kde je hrozba. Hrozba prichádza zo strany Ruska. Možno dostaneme to, čo chceme. Teda približne dve brigády amerických vojakov. Nie preto, aby sme ohrozovali Rusko, ale jednoducho preto, aby sme ho odradili od akejkoľvek zločineckej agresie.

Takže predpokladáte, že americké vojská by sa presunuli z Nemecka do Poľska?

Tie, ktoré sú na rotačnej báze v Poľsku, prišli z Texasu.

Pred júlovým summitom NATO som hovoril s americkým generálom vo výslužbe Benom Hodgesom a ten povedal, že Európa nie je pripravená na útoky, aké sledujeme na Ukrajine – sú to predovšetkým údery dronov, balistických rakiet a podobne. Do akej miery je potrebné posilniť protivzdušnú obranu?

Je to jasná priorita, s Benom súhlasím. Armády, ktoré si z veľmi úspešného odporu Ukrajiny proti ruskej invázii nevezmú ponaučenie z hľadiska obstarávania, vedenia vojny a operačných záverov, budú v budúcnosti neefektívne. Takže áno, potrebujeme veci, ktoré na bojisku fungujú. Prekvapujúco je stále veľmi dôležité delostrelectvo a Slovensko má niekoľko muničných tovární, ktoré v tomto pomáhajú. Ale ako hovoríte, potrebujeme balistické rakety, protiraketové systémy, drony a antidronové systémy. Vďaka európskemu mechanizmu SAFE získa Poľsko novú muníciu a výzbroj v hodnote vyše 40 miliárd eur, vyrobenú prevažne u nás, ale aj v spolupráci so Slovenskom. A pokiaľ viem, naše spoločnosti rokovali o spoločnom vývoji a výrobe antidronového systému.

Ukrajina však trpí, pretože hoci dnes úspešne zasahuje ciele hlboko v Rusku, nemá ochranu pred balistickými raketami. Môže Európa v spolupráci s USA urobiť niečo, čím by jej pomohla?

Ochrániť mestá pred balistickými raketami je vo svojej podstate náročné, pretože je mimoriadne ťažké zasiahnuť objekt pohybujúci sa rýchlosťou Mach 4 alebo 5. To, čo by sme mali robiť, je útočiť na odpaľovacie zariadenia a továrne, ktoré tieto zbrane vyrábajú. Prvou balistickou raketou bola V2. Nemci ju odpálili mesiace po Dni D, ale napriek tomu zabili niekoľko tisíc Britov. Je to veľmi krutá, nepresná zbraň, najmä keď smeruje na mestá. V tom sa odráža aj charakter ruského režimu. Neusiluje sa vyhrať na bojisku, snaží sa terorizovať ľudí, aby sa podrobili. Na druhej strane, ak by sa Ukrajincom podarilo zničiť viac ako polovicu kapacity ruských ropných rafinérií, ruskú armádu by to zastavilo.

Povedali ste, že by sme mali zničiť odpaľovacie zariadenia a továrne, ktoré tieto zbrane vyrábajú. Mysleli ste tým slovom „my“ Ukrajincov, nie európskych spojencov, pravda?

Ukrajina bojuje aj za nás. Keby prehrala, mali by ste ruské tanky na slovenských hraniciach. Keď som povedal my, myslel som tým, že by sme mali Ukrajine dodať rakety dlhého doletu alebo technológiu na ich výrobu, aby mohla zasahovať vojenské ciele hlboko v Rusku a zabrániť nepriateľovi v ostreľovaní miest.

Sila dronov aj ťažkej techniky: NATO na Slovensku ukázalo vojnu budúcnosti

Medzi Kyjevom a Varšavou panuje určité napätie týkajúce sa histórie – ako Ukrajina vníma svoju vlastnú históriu a ako svoju históriu vníma Poľsko. Rusko to neraz zneužíva. A mimochodom, keď som na začiatku nášho rozhovoru spomenul premiéra Fica, aj on hovoril o banderovcoch a podobných veciach. Ako sa teraz dajú manažovať poľsko-ukrajinské vzťahy?

Každá krajina má vo svojej minulosti niečo, na čo nie je hrdá, alebo by na to aspoň nemala byť hrdá. Viete, my sme mali incident s pochodom na Československo v roku 1938, za čo sme sa ospravedlnili. Vy ste mali Jozefa Tisa. A Ukrajinci majú Banderu a ľudí, ktorí vykonávali etnické čistky genocídnymi metódami. Minulosť teda nezmeníme. Môžeme len zaistiť, aby sa neopakovala a aby sme páchateľov zločinov nekládli na piedestál ako príklady hodné nasledovania. V Európe sme sa naučili, že fašisti a vrahovia by nemali byť národnými hrdinami. Dúfam, že v procese vstupu do EÚ to naši ukrajinskí susedia a priatelia pochopia. Máte pravdu v tom, že sledujeme veľa pokusov o šírenie dezinformácií. Len minulý týždeň sa s najväčšou pravdepodobnosťou práve Rusi pokúsili vyvolať nezhody medzi Poľskom a Českou republikou, pochádzajúce ešte z čias Československa. V 50. rokoch sme vytyčovali hranicu, čím vznikol takpovediac územný dlh Českej republiky voči Poľsku vo výmere 300 hektárov. Diskutujeme o tom, ako to vyriešiť tak, aby to bolo na prospech miestnych komunít. Pokus spraviť z toho dôvod na nepriateľstvo nevyšiel. Úspešnejší sú Rusi, keď štvú Ukrajincov a Poliakov proti sebe. Ja však patrím k tým politikom, ktorí tvrdia, že prioritou je naša solidarita s Ukrajinou a nie to, čo sme si robili pred 400 rokmi v minulosti.

Boli ste na Slovensku na stretnutí visegrádskej štvorky s Japonskom. Aké sú priority Poľska, čo sa týka V4? Vidíme, že existuje pokus o jej oživenie.

Presne tak. Zažili sme obdobie, keď vtedajší maďarský premiér Viktor Orbán paralyzoval prácu EÚ, vojenské kompenzácie patriace Slovensku a Poľsku za pomoc Ukrajine, dokonca aj rokovania s Kyjevom. Myslím si, že V4 je užitočný nástroj na koordináciu našich pozícií vo veciach, na ktorých sa zhodneme. Nikdy to nebude tak, že všetci budú súhlasiť so všetkým. Keď sa však zhodneme a vopred sa skoordinujeme – podobne ako Škandinávci alebo krajiny Beneluxu – môžeme byť v EÚ efektívnejší. A na to je V4 užitočná.

X XX

MRAKODRAPY  V  SR  MíSTO  SLUŠNÝCH  BYTŮ  PRO  LIDI?

 Fraška v 21. storočí. Mrakodrapy pribúdajú ako huby po daždi, ľudia si nemôžu dovoliť slušné bývanie

V druhom štvrťroku vzrástli ceny bytov na Slovensku medziročne o 13,6 %. Netreba pripomínať, že v Bratislave bol rast väčší. Vôbec uspokojivo neznie ani údaj, že v porovnaní s prvým štvrťrokom narástli len o 1,4 %. Skôr ako o zastavenie rapídneho rastu ide len o „vydýchanie sa“.

Ako je možné, že ceny bytov desaťročia rastú rýchlejšie ako naše platy? Veď podľa ekonomických zákonov by ich majitelia či developeri nemohli predať, pretože ľudia by nemali na drahé byty logicky peniaze. No deje sa tak. Jednoducho dopyt je väčší ako ponuka. A ponuku nikto nestimuluje. Naopak, štát stimuluje dopyt štedrými podmienkami pri hypotékach.

A nielen to, roztrhlo sa vrece s krátkodobým ubytovaním AirBnb. V Bratislave sa takto ponúka až 3 400 ubytovaní. No naša metropola nie je na tom najhoršie. V takej Barcelone by „domorodci“ vedeli rozprávať. Ponuka sa scvrkáva, majetnejší jednotlivci skupujú byty na „kšeft“. Byty potom neslúžia na bývanie, ale stávajú sa z nich hotely. Je to normálne?

Určite nie. Lenže súčasné vlády vo svete sú proti globálnym digitálnym gigantom bezmocné. Susedia musia znášať hlučné (nočné) správanie turistov, neraz potúžených alkoholom. Špekulantom treba klepnúť po prstoch, inak sa z bývania v niektorých mestách stane peklo. Niektoré radnice už začínajú konať – na nátlak zúfalých občanov.

Fico kritizuje prudký nárast cien nehnuteľností: Bývanie je nedosiahnuteľný luxus a trh zlyhal

Premiér Robert Fico na medzinárodnej konferencii ostro kritizoval aktuálny stav realitného trhu, pričom označil bývanie za nedosiahnuteľný luxus, pri ktorom „zázračná ruka voľného trhu“ zlyhala. V súvislosti s očakávaným 12-percentným nárastom cien nehnuteľností v roku 2025 označil kupcov bytov v Bratislave za „samovrahov“ a prisľúbil opätovné zavedenie bonifikácie hypoték v prípade vysokých úrokových sadzieb. Ako systémové riešenie predstavil rozvoj štátom podporovaného nájomného bývania so zníženou 5-percentnou DPH, na ktorom už Agentúra štátom podporovaného nájomného bývania spolupracuje so štyrmi investičnými partnermi.

Ceny bytov (a nájmov) dvíha aj slabá ponuka. Ak sú v metropole ceny tlačené ponukou nahor, vlna postupne zaplaví aj okolie. Ceny bytov v mestách pri Bratislave nie sú najnižšie. Borisovi Kollárovi sa „experti“ v roku 2020 smiali, keď chcel vystavať 25-tisíc nájomných bytov ročne.

Že to nejde – v 21. storočí, keď pribúdajú veľké (prázdne) mrakodrapy ako huby po daždi? Kde je vôľa, tam je cesta. A vôľa nie je.

Developeri dobre vedia, akým tempom treba stavať, aby ceny nehnuteľností neklesali. Ide predsa o zisk, nie o právo na bývanie v 21. storočí, keď demokracia a ľudské práva prekvitajú.

V Európe sa už vie, že drahé bývanie a nečinnosť „demokratických“ politikov privádza zúfalých voličov do košiara extrémnej pravice. Dokedy?

Drahé a nedostupné bývanie trápi celý západný svet – a nielen ten. V Holandsku vyhrala voľby liberálna strana D66 aj so sľubom vystavať 10 nových miest. Všade sa totiž byty menia na investičné aktíva – ako sú akcie podnikov a bánk, dlhopisy, obrazy či zlaté tehličky. Nadnárodné korporácie skupujú či stavajú vo svete byty. Ľudia nemajú na výber: buď si kúpiť na hypotéku predražený byt (s rastúcimi cenami správcovských služieb), alebo platiť neúmerne vysoké nájomné. Nehovoriac, že sa stavajú čoraz menšie byty, kde sa pomaly nedá otočiť.

Ako je možné, že keď počet populácie nerastie, ľudia nemajú kde bývať? Jednoducho. Oproti minulosti čoraz viac ľudí býva samostatne, bez rodiny. A nielen mladí (bývajú často s rodičmi a so spolubývajúcimi), ale aj starší ľudia. Seniori neraz dožívajú sami v „kocke“ alebo v trojizbovom dome. Iste, zo svojho nepôjdu – je to domov, celoživotné spomienky.

Pálčivý problém si uvedomujú aj v Bruseli. Komisia chce skoncovať s trhom bez prívlastkov v bývaní. Zatiaľ sú jej návrhy v plienkach. Na Slovensku sme sa zatiaľ obmedzili na výstavbu nájomných bytov pre vybrané profesie veľkými investormi ( z Rakúska). Zdá sa, že to nestačí. Nielen preto, že výška štátneho nájomného nie je oveľa nižšia ako komerčného. Podporiť výstavbu nových bytov (nájomných i súkromných) treba tam, kde najviac chýbajú. Napríklad v Bratislave, nie všelikde. A vôľa musí byť i vo vedení miest. Stane sa bývanie témou komunálnych volieb?

X XX

NĚMECKO  VE  VELKÉ  KRIZI,  RUŠÍ  ZÁVODY  NA  AUTA

 Vedenie Volkswagenu navrhuje úplné zatvorenie štyroch fabrík

Predstavenstvo nemeckej automobilky Volkswagen plánuje predložiť dozornej rade tento týždeň návrh na uzatvorenie štyroch nemeckých závodov. Informovala o tom agentúra Reuters, ktorá sa odvolala na nemecký ekonomický týždenník WirtschaftsWoche.

Volkswagen – materský závod vo Wolfsburgu

Podľa týždenníka chce vedenie VW navrhnúť dozornej rade, aby sa produkcia v štyroch domácich závodoch, o ktorých sa v posledných týždňoch diskutuje, ukončila, a to postupne od roku 2031. Ako prvé by sa v danom roku uzatvorili závody v Emdene a Zwickau. V roku 2032 by nasledoval závod v Hannoveri a nakoniec v roku 2034 závod v meste Neckarsulm.

Výroba automobilov vo Volkswagen Slovakia

Rokovanie dozornej rady Volkswagenu je naplánované na piatok 4. septembra. Hovorca VW sa k informáciám odmietol vyjadriť.

V poslednom augustovom týždni absolvovalo vedenie automobilky schôdzky v niekoľkých mestách so zástupcami zamestnancov, aby prediskutovali situáciu firmy a riešenia na zvýšenie konkurencieschopnosti. Výkonný riaditeľ Oliver Blume už viackrát upozornil, že Volkswagen dopláca na americké dovozné clá, geopolitickú situáciu, rastúci tlak čínskych automobiliek aj vysoké vlastné náklady. Už v júli pripustil, že okrem pôvodne plánovaného zrušenia 50 000 miest nie je vylúčené zrušenie ani ďalších 50 000 pozícií.

Minulý týždeň v rámci série rokovaní so zamestnancami navštívil závod v Zwickau. Uviedol síce, že v otázke zatvorenia závodov ešte nepadlo konečné rozhodnutie, zároveň však zopakoval, že ako pre závod v Zwickau, tak pre závody v Hannoveri, Emdene a Neckarsulme nevidí spoločnosť po roku 2030 životaschopné využitie.

X X X

Slovensko chybí v komisi pro Ukrajinu. Zavolal Kreml a z podpisu sešlo, tvrdí opozice.

 Pokud se přidáte ke komisi pro odškodnění poválečné Ukrajiny, budeme to vnímat jako „ne přátelský“ krok, pohrozilo v červenci podle médií Rusko slovenské diplomacii. Vláda Roberta Fica o pár týdnů později vstup do této komise skutečně chtěla projednat, nakonec z toho však sešlo. A podle opozice za tím je právě ruský varovný prst.

Ruské varování se týkalo Mezinárodní komise pro odškodnění Ukrajiny, jejíž vznik – vedle zvláštního tribunálu pro ruské válečné zločiny – loni v prosinci oznámili zástupci Evropské unie spolu s nizozemským ministrem zahraničí Davidem van Weelem. Komise bude potvrzovat ukrajinské nároky na odškodné, které by Rusko mělo v budoucnu zaplatit.

K Radě Evropy, která vznik komise zprostředkovala, se okamžitě připojily desítky států, a to nejen v rámci Evropské unie. Svůj podpis přidali kromě Ukrajinců i Kanaďané, Britové, Němci, Finové, Francouzi, Chorvaté, Dánové, Řekové, Italové, Černohorci, Rumuni, Poláci nebo Češi. Slováci však v seznamu signatářů dodnes zcela chybí.

 A s možným důvodem, proč tomu tak je, v úterý přišly Denník N a slovenská opoziční strana Svoboda a Solidarita (SaS). „Toto je skutečný příběh o tom, jak Kreml zasáhl do jednání slovenské vlády. Desátého července 2026 zazvonil telefon na naší ambasádě v Moskvě. Volal představitel ruského ministerstva zahraničních věcí,“ popsal člen SaS Ivan Novotný.

„Slovenskému zástupci velvyslanec vzkázal, že si v Moskvě všimli, že Slovensko dělá kroky k podpisu úmluvy, kterou se zřizuje komise pro škody spáchané Ruskem na Ukrajině. A důrazně varoval,“ pokračuje politik. Novináři pak mají k dispozici e-mail, který téhož červencového dne odeslal slovenský velvyslanec v Moskvě Peter Priputen na slovenské ministerstvo zahraničí.

 Informuje v něm o telefonátu zástupce 3. evropského odboru ruské diplomacie Andrej Šaraškina. „Tlumočil stanovisko, že v případě, že Slovenská republika předmětnou úmluvu podepíše, Ruská federace to bude považovat za ne přátelský krok (недружественный шаг), který je v rozporu s aktuálním duchem slovensko-ruských vztahů,“ napsal list. Termín „ne přátelský“ používá Kreml běžně, na seznam takových států se „přednostně“ dostala i Česká republika.

Na Slovensku pak pojem proslavil poslanec Ficova Směru-SD Richard Glück, když se v televizním rozhovoru snažil vysvětlit, že mezi „nepřátelským“ a „ne přátelským“ je rozdíl a že Slovensko tedy pro Moskvu není nepřítel. Jen ne přítel.

 Ale zpět k odeslanému mailu. „A. Šaraškin dodal, že uvedené téma RU pozorně sleduje a registruje, že příslušný materiál je v SR zařazený na meziresortní připomínkové řízení,“ doplnil Priputen s tím, že „forma kontaktu (telefonicky) i stručný komentář ruského partnera naznačují, že RU strana zřejmě v tomto stádiu nepřikládá této otázce zásadní význam“. „V případě podpisu úmluvu Slovenskem však nelze vyloučit z ruské strany ráznější reakci,“ varoval.

„Žádná sebevědomá reakce. (…) Jen telegram do Bratislavy,“ komentuje to expert SaS na zahraniční témata Novotný a připomněl, že se Slováci kromě této komise nepřipojili ani ke zvláštnímu tribunálu, který se bude zabývat ruskými válečnými zločiny na Ukrajině. Kromě Slovenska už se takto zachovalo jen Orbánovo Maďarsko.

Schválíme to, tvrdí Fico

Když přitom šéf slovenské diplomacie Juraj Blanár tento materiál předkládal, hovořil o tom, že vznik komise odráží „široký konsenzus mezinárodního společenství na vytvoření adekvátního institucionálního rámce zaměřeného na uznání nesmírných lidských a materiálních ztrát“. Komise prý měla být „základem budoucích kompenzačních uspořádání“.

Podle strany SaS však Ficova vláda chtěla úmluvu schválit jen na oko, ale nikdy neměla v plánu ji ratifikovat, a tedy se jí ani nehodlala řídit. Materiál se kvůli tomu ovšem objevil v připomínkovém řízení, kde si ho prý všimlo Rusko – a v onom telefonátu zvedlo varovný prst. Proces nicméně ještě nějakou dobu pokračoval a dokumenty se dostaly až na jednání vlády.

 Na samotné projednání úmluvy už však nedošlo, premiér jakoukoliv diskusi přeskočil a přešel na další bod programu. U tohoto bodu tak podle Novotného dodnes „svítí nezvyklá formulace ‚jednání přerušeno‘“. „Nikdo neví proč ani dokdy. (…) Spojili se s Robertem Ficem před jednáním vlády přímo Rusové? Volal mu ruský velvyslanec v Bratislavě Sergej Andrejev? Anebo mu volal přímo Sergej Lavrov, tak jako volával Péteru Szijjártóvi?“ ptá se opoziční politik.

Slovenský premiér v minulosti opakovaně řekl, že se penězi z ruských zdrojů nemají financovat vojenské potřeby Ukrajiny. Loni na podzim například placení těchto potřeb ze zmrazených ruských aktiv považoval za nešťastné. „Nejen proto, že může vést k vážným právním sporům a k ruské odvetě, ale i proto, že by bylo jasným signálem, že EU dál podporuje válku,“ domníval se Fico. Dodal tehdy, že se aktiva mají raději použít na obnovu poválečné Ukrajiny.

Nyní Fico tvrdí, že se jednání o komisi přerušilo pouze do příštího zasedání vlády. „Bylo potřeba získat další informace o reálnosti vykonání této úmluvy v praxi,“ řekl. „Vláda rozhodne v nejbližších dnech a nevidí žádné překážky, proč by se Slovenská republika neměla stát smluvní stranou této úmluvy Rady Evropy,“ dodává.

 X XX

Obžalovaný záchranár prehovoril pred veľkým finále. Advokát študentky považuje navrhovaný trest za výsmech

Kým prokuratúra mu navrhuje nepodmienečný 20-ročný trest, advokát poškodenej by si pre neho vedel predstaviť desať rokov za mrežami. Bývalý záchranár Ivo Petráš, ktorý je obžalovaný z únosu študentky Sone, sa však vidí vo väzení na oveľa kratšie obdobie, a to na päť rokov. Aký verdikt napokon v prípade padne, sa verejnosť dozvie 11. septembra.

Sudca B. Harabin o verdikte v prípade únosu študentky Sone: Senát sa ešte bude radiť, ale je tam určitý konsenzus

Študentka Soňa zmizla ešte 10. septembra 2023. Našli ju po zhruba 26 hodinách v bezvedomí a zdrogovanú. V prípade vtedy obvinili zdravotníka Iva Petráša, ktorý čelí obžalobe z obzvlášť závažného zločinu znásilnenia v súbehu s prečinom obmedzovania osobnej slobody. Po takmer troch rokoch došlo v utorok na bratislavskom mestskom súde na záverečné reči.

Advokát: Petráš sa nikdy nepriznal

Ako prvý vystúpil pred senátom sudcu Branislava Harabina splnomocnenec študentky Ondrej Urban. Hneď na úvod svojej reči poznamenal, že jediná vec, ktorú by mal v prospech obžalovaného súd zohľadniť, je, že „doniesol poškodenú do blízkosti nemocnice“ a nedať mu preto maximálne možné trestné sadzby. Súd by mal však podľa neho zvážiť aj zákaz činnosti, aby sa v budúcnosti už nemohol venovať profesii zdravotníka.

Urban tvrdí, že Petráš sa nikdy k skutku nepriznal. Ak by tak urobil, stalo by sa to hneď po tom, ako ho zadržali, no spravil tak až oveľa neskôr. „On celý čas skutok popieral,“ poukázal právny zástupca.

Koncom apríla 2024 totiž prokurátorka bratislavskej krajskej prokuratúry zastavila voči Petrášovi stíhanie pre údajnú duševnú chorobu a z toho plynúcu nepríčetnosť v čase skutku.

Advokát hovorí, že stíhaný záchranár sa priznal až pod ťarchou týchto okolností, keď vstúpil do hry Ústavný súd a nariadil Generálnej prokuratúre, aby konala. „Rovnako tak zneužil systém, že bol zdravotník,“ pokračoval s tým, že dobre vedel, ako látky, ktoré vpichol Soni, účinkujú.

Nielen pred novinármi, ale aj priamo v súdnej sieni kritizoval slovenský právny poriadok, ktorý podľa neho „zaspal dobu“ a nemyslí na obete trestných činov a ich sekundárnu a terciárnu viktimizáciu.

„Je žalostné, že o chvíľu budeme mať 17. november, budeme mať 37 rokov po revolúcii, a my stále máme sovietsky model. My nemáme súkromné trestné žaloby,“ poukázal s tým, že najväčšia škoda je v tomto prípade na psychike poškodenej.

Jediná ľútosť, ktorú podľa neho exzdravotník prejavil, bola napísaná iba na papieri so záverečnou rečou. Obžalovanému vytkol, že sa nepričinil o odškodnenie klientky a nedospel ani k „symbolickému náznaku“ odškodnenia.

Záchranár Ivo sa podľa neho „lživo a zlomyseľne“ spoliehal na to, že ho polícia nenájde, a nenabral ani toľko odvahy, aby zadržiavanú a intoxikovanú študentku odniesol na urgentný príjem.

Počas svojej záverečnej reči v mene poškodenej apeloval na súd, aby pri posudzovaní všetkých okolností nezohľadnil voči obžalovanému žiadnu poľahčujúcu okolnosť, a naopak na všetky okolnosti prihliadol ako na priťažujúce. A to aj vzhľadom na charakter skutku, osobu obžalovaného, jeho konanie počas skutku a po ňom, a najmä jeho správanie do rozhodnutia Ústavného súdu.

Náhradu nemajetkovej ujmy požaduje vo výške 300-tisíc eur. Ak by bol sudcom, za primeraný trest pre obžalovaného by považoval približne desať rokov nepodmienečne v prvej nápravno-východnej skupine. „Päť rokov je trošku za mňa taký výsmech. Každý by si mal povedať, čo keby sa to stalo jeho blízkemu, a niekto by navrhol päť rokov a nedal by mu ochranný sexuologický dohľad,“ myslí si Urban.

Foto: Henrieta MihalkováProkurátorka navrhla bývalému záchranárovi Ivovi Petrášovi 20-ročný trest odňatia slobody. 11. augusta 2026

Advokát poukázal na lekársku správu

Kým Urban rečnil bez papiera, Petráš mal prejav úhľadne napísaný rukou a spolu s obhajcom si pomáhali papierom. Jeho právny zástupca Igor Schweighofer zopakoval, že nesúhlasí so všetkými bodmi obžaloby. Domnieva sa, že vzhľadom na dokazovanie bolo preukázané len obmedzovanie osobnej slobody.

Za veľké sklamanie preto považuje, že skutok bol kvalifikovaný ako obzvlášť závažný zločin znásilnenia, hoci si ani poškodená nepamätá celú udalosť. Ani znalci podľa neho nevedeli určiť so 100-percentnou istotou, že skutok sa stal tak, ako je to uvedené v obžalobe.

Poukázal na lekársku správu, že zranenia poškodenej nie sú typické pre znásilnenie. O tom, že Petráš nie je sexuálny predátor, má podľa neho svedčiť, že poškodenú uložil do postele a neskôr ju zaviezol k nemocnici.

Doplnil, že ak by neexistoval mediálny tlak, prípad by nebol kvalifikovaný ako obzvlášť závažný zločin znásilnenia. Petrášovi navrhol päťročný trest odňatia slobody s minimálnym stupňom stráženia a prihliadnuť na to, že podobný skutok v minulosti nespáchal.

„Vzhľadom na to, že urobil vyhlásenie k tomuto trestnému činu, tak navrhujeme použitie paragrafu 39 odsek 5 Trestného zákona, teda ísť o jednu tretinu pod sadzbu, čo je päť rokov, ktoré som aj navrhol pri záverečnej reči,“ uviedol Schweighofer po záverečných rečiach.

Je mu ľúto, čo sa stalo

Po advokátovi sa dostal k slovu aj obžalovaný. „Na začiatok by som chcel vyjadriť veľkú ľútosť nad tým, čo sa stalo,“ vyhlásil s tým, že Soni nikdy nemal v úmysle ublížiť. V inkriminovaný večer údajne plánoval ísť medzi ľudí, aby si vyplnil čas, no nechcel sa s nikým zoznamovať.

Domov si podľa jeho slov nikdy nikoho nevodil. To, že študentku k sebe priviedol, si nepamätá. Dôkazy o pohlavnom styku s poškodenou podľa neho neexistujú a nepripustila to v rámci výpovede ani ona sama.

Petráš zároveň tvrdí, že nikdy sa o násilný sex nezaujímal, a preto považuje sexuologickú liečbu za neadekvátnu. Spochybnil aj výpovede svedkov, ktorí sú podľa neho ovplyvnení správami z médií a v mnohom si odporovali.

Na záver sa vyjadril aj k Urbanovej poznámke, že symbolicky obeť neodškodnil. Keďže nevlastní majetok, nemá ani žiadny príjem, ani úspory, tak vraj doteraz nemal možnosť sa na odškodnení podieľať. „Je mi to strašne ľúto,“ dodal.

Prokurátorka mu navrhla 20 rokov

Prokurátorka Krajskej prokuratúry v Bratislave Kristína Balúchová navrhla na predchádzajúcom – augustovom – pojednávaní Petrášovi nepodmienečný 20-ročný trest odňatia slobody. Vo svojej záverečnej reči pripomenula, že obžalovaný sa priznal iba ku časti skutku, a to, že Soňu obmedzil na osobnej slobode. Znásilnenie popiera.

Usvedčuje ho však podľa nej súbor vecných dôkazov. Ide o záznamy kamier, listinné dôkazy aj znalecké dokazovanie. Jeho výpoveď podľa nej tiež obsahuje viacero nelogických tvrdení, ktoré sú v rozpore s predchádzajúcimi výpoveďami.

Dokazovanie preukázalo podľa nej vysoký stupeň premyslenosti činu a jeho prípravy. „Obžalovaný si bol vedomý svojich sexuálnych deviálnych preferencií a cielene vyhľadával obeť zodpovedajúcu jeho predstavám. V nočných hodinách sa pohyboval po uliciach Bratislavy s pripravenými ampulkami obsahujúcimi ketamín,“ pokračovala. Omamné látky mal podľa nej aj počas zadržania, čo znamená, že si ich nevzal len jednorazovo.

„Poškodenej injekčne aplikoval látku obsahujúcu ketamín, čím ju uviedol do stavu bezbrannosti. Následne ju proti svojej vôli odviezol do svojho bydliska, kde konal s jediným cieľom – uspokojiť svoj sexuálny pud,“ poukázala v auguste.

Finále bude 11. septembra

Sudca Harabin po záverečných rečiach oznámil, že rozsudok zatiaľ nevyhlási. Po pojednávaní však priblížil, že senát sa už o verdikte radil a zatiaľ má konsenzuálny názor.

„Ešte budeme mať poradu senátu. Bolo to pomerne rozsiahle dokazovanie – či svedecké výpovede, alebo znalecké listiny, takže si to celý senát potrebuje dať celkovo dokopy,“ informoval s tým, že rozsudok vyhlási 11. septembra. „Je tam určitý konsenzus, ale ešte diskutujeme niektoré okolnosti,“ dodal.

X X X

 Litovský prezident prezradil cieľ cesty šéfa CIA do Moskvy

Šéf CIA John Ratcliffe rokoval v Moskve s vedením ruských tajných služieb. Podľa litovského prezidenta išlo o misiu na zmiernenie napätia v regióne.

Cieľom cesty riaditeľa americkej Ústrednej spravodajskej služby (CIA) Johna Ratcliffa v Moskve bolo zmierniť regionálne napätie. V pondelok to vyhlásil litovský prezident Gitanas Nauséda, ktorý uviedol, že o obsahu Ratcliffových rokovaní bol upovedomený. TASR o tom informuje podľa pondelňajšej správy agentúry DPA.

• Cesta šéfa CIA Johna Ratcliffa do Moskvy mala zmierniť regionálne napätie.
• Litovský prezident Gitanas Nauséda potvrdil informovanie o priebehu Ratcliffových rokovaní.
• Ratcliffe sa v Moskve stretol s Naryškinom zo SVR a Bortnikovom z FSB.
• Ratcliffe varoval ruských predstaviteľov pred eskaláciou konfliktu s krajinami NATO.
• Ratcliffe navrhol trojstranné stretnutie prezidentov Spojených štátov, Ruska a Ukrajiny.

„V tejto chvíli môžem povedať, že stretnutie splnilo stanovené ciele a jeho zámerom bolo zmierniť napätie v regióne,“ uviedol Nauséda. „Naozaj dúfam, že tento odkaz dorazil do Kremľa včas,“ podotkol. Ďalšie podrobnosti neuviedol, pričom sa odvolal na dohodnutý postup s Washingtonom.

Stretnutia v Moskve

Ratcliffe navštívil Moskvu minulý utorok a stretol sa tam so šéfom ruskej Služby zahraničnej rozviedky (SVR) Sergejom Naryškinom a riaditeľom Federálnej bezpečnostnej služby (FSB) Alexandrom Bortnikovom. Portál Politico vo štvrtok s odvolaním sa na svoje zdroje napísal, že šéf CIA varoval ruských predstaviteľov, aby z dôvodu patovej situácie vo vojne na Ukrajine neeskalovali konflikt s členskými krajinami Severoatlantickej aliancie (NATO) v Pobaltí. Podľa portálu Axios tiež Ratcliffe navrhol usporiadanie trojstranného stretnutia prezidentov USA, Ruska a Ukrajiny.

„Nemali by sme tajiť, že toto stretnutie sa neuskutočnilo náhodou a že jeho zámerom bolo odovzdať určité posolstvá, ktoré bolo v danom čase potrebné odovzdať,“ povedal Nauséda. Vo všeobecnosti sa však podľa litovského prezidenta tomuto stretnutiu venuje príliš veľa pozornosti. Aj keď bezpečnostná situácia v regióne zostáva napätá, v poslednom období sa výrazne nezhoršila, skonštatoval.

X XX

Rusi sa nám vyhrážali pre Ukrajinu. Ficova vláda sa zľakla a ustúpila, vyplýva z tajného dokumentu

Rusko malo varovať Slovensko pred podpisom dohody o odškodnení Ukrajiny. Premiér Robert Fico ju napokon na rokovaní vlády stopol. SaS hovorí o tlaku Moskvy.

Rusi nám pohrozili a slovenská vláda radšej potichu ustúpila. Tak vyzerá kauza, na ktorú teraz upozornil opozičný politik Ivan Novotný a ktorá súvisí s Ukrajinou.

Všetko súvisí s dohovorom o tom, aby Ukrajina dostala odškodnenie za škody spôsobené ruskou inváziou. Slovensko spolu s Bulharskom a Maďarskom ju ako jediné nepodpísalo. V júli tohto roka však mal nastať zlom – dohodu malo Slovensko podpísať, hoci nie ratifikovať. Premiér Robert Fico však napokon podpis odvolal. Podľa politika Ivana Novotného zo SaS stálo za týmto krokom Rusko.

Rusko sa malo podľa Novotného Slovensku na poslednú chvíľu vyhrážať. Stať sa tak malo 10. júla na slovenskom veľvyslanectve v Moskve. Zaznieť mali aj slová, že ak Slovensko dohovor podpíše, Rusko to bude vnímať ako „nepriateľský krok“.

Aj z oficiálnej stránky Úradu vlády vyplýva, že tento bod mal byť prerokovaný 26. augusta, hneď ako druhý bod programu. Z dokumentu však vyplýva, že rokovanie bolo počas tohto bodu prerušené. Novotný tvrdí, že počas rokovania si vzal slovo samotný premiér Fico a bez diskusie oznámil, že sa presúvajú na ďalší bod.

Ivana Novotného sme oslovili s otázkou, odkiaľ má tieto informácie. „Mám ich zo zdroja z rezortu ministerstva zahraničných vecí. Overoval som si ich s ďalším zdrojom z prostredia slovenskej diplomacie,“ uviedol pre Akt

 X XX

 Z Nemecka prichádza tvrdá reakcia po obvinení Ruska z pokusu o dronový útok na letisku v Lipsku.

Nemecko vyhosťuje diplomatov a zatvára ruské inštitúcie v krajine. Dron s výbušninou pri ukrajinských nákladných lietadlách mal byť podľa Berlína ruskou sabotážou.

Nemecko v utorok (1.9.) oficiálne obvinilo Rusko z pokusu o útok na letisko v Lipsku pomocou dronu nesúceho výbušniny. Oznámili to nemecký minister vnútra Alexander Dobrindt a minister zahraničných vecí Johann Wadephul.

Ruského veľvyslanca Sergeja Nečajeva predvolali na nemecké ministerstvo zahraničných vecí. Oznámili mu, že spolková republika zatvorí ruský konzulát v Bonne a Ruský dom v Berlíne.

Pripomeňme, že v noci 5. augusta našli v zakázanej zóne letiska dron s výbušným zariadením v blízkosti ukrajinských nákladných lietadiel.

Rusko ako organizátor?

Odborníci zariadenie zneškodnili a nasledovalo rozsiahle vyšetrovanie. Podozrivými zo sabotáže boli od začiatku Rusi, aj keď Nemecko údajného organizátora v prvých dňoch oficiálne nemenovalo.

To sa dnes mení. Nemecké úrady dospeli k záveru, že za dronovým incidentom stojí Rusko. Podľa agentúry Reuters išlo o pokus o útok na ukrajinské nákladné lietadlo.

Samotný incident možno zasadiť do kontextu širšej ruskej hybridnej vojny v Európe. Nemci už plánujú sprísniť kontroly pri vstupe ruských občanov do krajiny.

Tvrdá reakcia Nemecka voči Rusku prichádza v deň, keď v elektrickej rozvodni neďaleko lignitovej elektrárne Jänschwalde v spolkovej krajine Brandenbursko na východe krajin našli Nemci ďalšie výbušné zariadenia.

Možné mapovanie medzier protivzdušnej obrany

Nález na letisku zo začiatku augusta nebol ojedinelý. Nemeckí vyšetrovatelia našli neďaleko letiska ďalší dron 14. augusta. Na mieste vtedy objavili aj približne 50 gramov trhaviny hexogén.

Analytici pritom upozorňovali na možné „mapovanie“ medzier v protivzdušnej obrane NATO. Okrem dronových útokov na letiskách sa rozšírila aj prax podpaľačských útokov na firmy, ktoré sa venujú výrobe bezpilotných systémov v EÚ.

Minulý mesiac takýto požiar vypukol aj v budove výrobcu bezpilotných pozemných systémov pre Ukrajinu Milrem Robotics. Lotyšsko zatklo troch svojich občanov podozrivých z podpálenia. Vyšetrovatelia skúmali sabotáž a možnú ruskú účasť na zločine.

Hybridná operácia aj v Pardubiciach

V Česku už skôr v tomto roku požiar takmer zničil závod vyrábajúci drony a termovíznu optiku pre Ukrajinu. Podozrivých z útoku v Pardubiciach zadržali a vyšetrovanie tiež overovalo možné ruské zapojenie.

Pripomeňme, že k útoku v Pardubiciach sa rýchlo prihlásila neznáma propalestínska radikálna skupina „Earthquake Faction“. Tvrdila, že útočila na izraelského dodávateľa zbraní kvôli údajnému prepojeniu holdingu na firmu Elbit Systems.

Vedenie LPP holdingu však potvrdilo, že plánovaná spolupráca s Izraelom z roku 2023 sa nikdy nerealizovala a v závode sa vyrábala technika výhradne pre Ukrajinu.

Zmarený útok v Haniske

Prípadu zmareného podpaľačského útoku na fabriku dronov v Haniske pri Prešove sa podrobnejšie venuje Peter Sabo.

X XX

 ÚSTAVNÍ  PRÁVNÍK  O  POTÍŹÍÍ  V  SR

Reset ústavy nevyrieši všetky problémy. Nerobme si ilúzie o tom, kto by ju schvaľoval, hovorí ústavný právnik

Vincent Bujňák v relácií Na rovinu s Petrom Hanákom

Parlament môže za niekoľko hodín prijať ústavný zákon, ktorý vám siahne na vaše ústavné práva. Referendové otázky podliehajú oveľa prísnejšej kontrole, tvrdí Vincent Bujňák.

Slovenská ústava dnes oslavuje 34 rokov, podľa ústavného právnika ju však treba najmä lepšie chrániť pred zmenami. „V minulosti sa objavili rôzne iniciatívy ochrániť hotovosť, pôdu, alebo druhý pilier, ale nikto sa ešte nezamýšľal nad ochranou samotnej ústavy,“ tvrdí Vincent Bujňák z katedry ústavného práva Právnickej fakulty Univerzity Komenského. Naša Ústava je podľa neho pred zmenami chránená najslabšie v EÚ.

K myšlienkam, ktoré hovoria, že potrebujeme novú ústavu, ktorá by Slovenskú republiku symbolicky založila nanovo, je však skeptický. „Na prvé počutie to znie dobre, ale musíme si pripomenúť, kto by novú ústavu schvaľoval. Nerobme si ilúzie, že by ju pripravovali akademici. Musel by sa nájsť politický kompromis,“ myslí si Bujňák.

Hoci sa nám nepáčia otcovia zakladatelia našej ústavy, nie je to dostatočný dôvod na to, aby sme ju prijali nanovo. Na zahraničné ústavy sa podľa neho pozeráme až príliš romanticky. Proces ratifikácie ústavy Spojených štátov sa nezaobišiel bez násilia. „Chyby v procese prijímania boli aj v Amerike, no nikto nehovorí, že potrebujú rúcať existujúcu ústavu.“

Bývalý šéf Ústavného súdu, Súdnej rady a bývalý generálny advokát Súdneho dvora Európskej únie Ján Mazák tvrdí, že štyri pätiny doterajších zmien ústavy boli účelové, nekoncepčné, pokrivili ústavu a deformovali systém. Najmä vlády Roberta Fica, ktoré prijímali ústavné zmeny, ako napríklad ochrana minerálky, nedávna definícia manželstva, či údajnú nadradenosť slovenského práva nad európskym, o ktorej odborníci hovoria, že je to nezmysel a pre ňu máme aj konflikt s Európskou komisiou. Čo s tým?

Potrebujeme ochrániť samotnú ústavu. Doteraz boli účelové zmeny, ale tie sú len dôsledkom základného problému, ktorý máme. Keď sa pozriete na iné štáty Európskej únie, ako chránia svoju ústavu, všetky sú jednoznačne prísnejšie. Naša ústava je proti zmenám chránená najslabšie.

Ústavný zákon, ktorý bol schválený naposledy, prešiel 90 hlasmi poslancov práve kvôli tomu. V minulosti sa objavili rôzne iniciatívy ochrániť hotovosť, pôdu, alebo druhý pilier, ale nikto sa ešte nezamýšľal nad ochranou samotnej ústavy. Teraz historicky prvýkrát predložil jeden poslanec [Ján Ferenčák, pozn. red.] návrh na posilnenie ochrany ústavy. Hlasoval zaň iba on a jedna poslankyňa [Zdenka Mačicová, pozn. red.]. Reflektuje to, aký je skutočný záujem o túto tému.

Áno, nie je to téma. Politici si formálne pripomínajú Deň ústavy, každý rok píšu statusy, no sami ju nerešpektujú. V čom konkrétne ju porušujú a kto po nej šliape?

Ide o systémové problémy, ktoré nie sú obmedzené iba na jedno volebné obdobie. Sú prípady, keď sa ústavný text nerešpektuje. Uvediem príklad: keď Ústavný súd vysloví protiústavnosť zákona, tento nález sa publikuje v Zbierke zákonov a daný zákon stráca účinnosť. Ústava však výslovne hovorí o tom, že parlament má povinnosť zákon opraviť, no bežne sa stáva, že Národná rada na túto ústavnú povinnosť rezignuje. Skončí sa to tak, že podľa ústavy po šiestich mesiacoch stráca takýto zákon aj platnosť. Stalo sa to napríklad nedávno pri zákone o mimovládnych organizáciách. Deje sa to však pravidelne v rôznych volebných obdobiach.

Robili to doteraz všetky vlády?

Stáva sa to často. Netvrdím, že pri všetkých nálezoch Ústavného súdu, ale je skôr pravidlom, že ústavný text nerešpektujú. Navyše, ústava sa skladá nielen zo základného textu, ale aj z ústavných zákonov. Ústavný zákon o ochrane verejného záujmu hovorí, že keď verejný funkcionár nepodá majetkové priznanie, dohľadový orgán má povinnosť uložiť mu pokutu. Stretávame sa však s tým, že sa to nerešpektuje a obligatórny mechanizmus nefunguje.

Poslanci na parlamentnom výbore pre nezlučiteľnosť funkcií svojim kolegom pokutu neuložia. Iným príkladom je ústavný zákon o rozpočtovej zodpovednosti. Parlament dlhé mesiace ignoroval povinnosť hlasovať o dôvere vláde.

Parlament nehlasoval, pretože vláda nepodala potrebný návrh.

Nakoniec tak musel rozhodnúť Ústavný súd, aj keď to bolo jednoznačné, pretože v ústavnom zákone je napísané, že o vyslovenie dôvery musia požiadať bezodkladne.

Je to však dobrý príklad toho, ako vláda okamžite napravila svoju chybu. Stačilo, že Ústavný súd zverejnil tlačovú správu len na webe. Návrh na vyslovenie dôvery podala vláda ešte predtým, ako bolo rozhodnutie publikované v Zbierke zákonov a predseda Národnej rady zvolal schôdzu.

Môžeme diskutovať o tom, či to bolo preto, lebo sa blížilo leto, a chceli mať povinnosť čím skôr splnenú, ale aj tak ide skôr o dobrý príklad, keď zafungoval dialóg. Poznáme však mnohé situácie, keď Ústavný súd vedie monológ a Národná rada ho nerešpektuje.

Ústave by pomohlo vyššie kvórum

Niektoré krajiny majú ústavu chránenú tak, že sa o jej zmene musí konať referendum. Prípadne ju musí schváliť jeden parlament a po voľbách to musí potvrdiť ďalší. Čo by bolo riešením pre Slovensko?

Máme na výber štyri možnosti. Prvou je takzvaný írsky model, v ktorom každú zmenu ústavy musia ľudia odsúhlasiť v referende. Nemajú tam žiadne kvórum, teda ráta sa ten, kto prišiel. Zmeny ústavy sa dajú uskutočniť a zároveň je tam veľká legitimita, pretože zmeny potvrdzujú ľudia.

Ďalším modelom je škandinávsky, v ktorom zmenu ústavy najskôr príjme jeden parlament a následne prebehnú parlamentné voľby. K zmene sa vyjadrí novozvolený parlament, ktorý ju buď potvrdí, alebo odmietne. Cez parlamentné voľby sú tak do zmeny nepriamo zainteresovaní aj občania.

Tretia možnosť si vyžaduje dvojkomorový parlament, podobne ako v Českej republike, kde na zmenu ústavy potrebujú schválenie v Senáte aj v Poslaneckej snemovni. U nás však nie je dostupná, pretože máme jednokomorový parlament. Štvrtá možnosť sa týka jednokomorového parlamentu, kde sa zmeny ústavy schvaľujú dvojtretinovou väčšinou.

Dvojtretinová väčšina by u nás znamenala, že na zmenu by sme potrebovali aspoň sto poslancov. Dnes máme trojpätinovú väčšinu, teda na zmenu ich stačí 90. Niekomu by sa mohlo zdať, že ide o malý posun, ako presťahovať sa zo slameného do dreveného domu. Niektoré zmeny, napríklad posledná novela ústavy by neprešli, pretože by sa nenašlo dosť hlasov

Trojpätinovú väčšinu máme ešte z predchádzajúcej ústavy z čias socializmu. Rovnaká väčšina bola prítomná aj v Ústavnej listine Československa z roku 1920. Ústavodarcovia v roku 1992 ten zlomok jednoducho skopírovali do našej novej ústavy.

Ján Mazák hovorí, že tvorcovia našej ústavy boli infikovaní socialistickou ústavou, jej myšlienkami a procesmi, na ktorých boli odchovaní. Nemali detailný prehľad o iných modeloch. Tiež dodáva, že ústavu treba pripraviť nanovo a dokonca navrhuje založiť novú Slovenskú republiku po vzore Francúzskej piatej republiky. Čo si o tom myslíte?

Na prvé počutie to znie dobre, ale musíme si pripomenúť, kto by novú ústavu schvaľoval. Podľa dnešného znenia ústavy je parlament oprávnený schváliť novú ústavu. Teoreticky teda stačí 90 poslancov. Boli by to teda tí istí politici, ktorých si občania vyberajú už dnes. Nerobme si ilúzie o tom, že by ústavu tvorili akademici. Musel by sa nájsť politický kompromis.

Často sa pri tejto téme na iné krajiny pozeráme romanticky. Odkazuje sa na ústavu Spojených štátov amerických, tie však založili otcovia zakladatelia Thomas Jefferson aj George Washington, ktorí boli zároveň otrokármi.

Zároveň sa málo vie o tom, že proces ratifikácie americkej ústavy prebiehal aj násilným spôsobom. V parlamente štátu Pensylvánia nemali dostatočné kvórum, preto tam násilne priviedli dvoch poslancov – Jamesa M’Calmonta a Jacoba Mileyho. Tým naplnili kvórum a preto bola ústava v Pensylvánii ratifikovaná. Chyby v procese prijímania boli aj v Amerike, no nikto nehovorí, že potrebujú rúcať existujúcu ústavu.

Cituje sa aj výrok Tomáša Garrigua Masaryka, že štáty sú založené na ideáloch ich zakladateľov. Československú Ústavnú listinu však schválilo Národné zhromaždenie, ktoré nemalo demokratickú legitimitu. Zástupcovia nemeckej a maďarskej menšiny v ňom nesmeli – pozor, zámerne používam slovo nesmeli – mať zastúpenie a poslanci doň boli iba kooptovaní.

Rozumiem, že mnohí ľudia majú výhrady k politikom, ktorí schvaľovali našu ústavu, no prijala ju Slovenská národná rada, ktorá vzišla z demokratických volieb. Nikto nebol vylúčený a mohli kandidovať dokonca aj bývalí komunisti.

Nepozerajme sa na to s neobjektívnym romantizmom, že inde to vždy majú lepšie a neurobili žiadne chyby, ale my sme proces pripravili zle. U nás sa používa ad hominem argument, že ústava by mala byť prijatá nanovo len preto, že sa nám nepáčia naši otcovia zakladatelia ústavy.

Nevnímam to tak, že je to len kvôli Vladimírovi Mečiarovi, ale kvôli tomu, akým spôsobom ju novelizácie – najmä vlád Roberta Fica – pokazili. Mazák hovorí, že štyri pätiny z nich boli pre ústavu škodlivé.

Nepoznám výskum, ktorý by dokázal toto tvrdenie objektivizovať. Vieme však povedať, že viaceré novely ústavu poškodili. Z môjho pohľadu bola najhoršia novela ústavy schválená v roku 2011. Navrhol ju ústavnoprávny výbor ešte v čase, keď vládla takzvaná pravicová vláda. [vláda Ivety Radičovej, pozn. red.] Novela hovorí o tom, že keď parlament vysloví vláde nedôveru, alebo zamietne jej žiadosť o vyslovenie dôvery a tým jej povie, že musí odísť, takáto vláda môže so súhlasom prezidenta fungovať naďalej.

Síce s obmedzenými právomocami, no bez časového obmedzenia. Znamená to, že aj keď parlament určí, že vláda má odísť, ona zotrváva pri moci a dokonca si trúfa prijímať rozhodnutia, na ktoré nemusí mať ani ústavný mandát.

Určite máme v ústave veci, ktoré ju pokazili. Otázka znie, či potrebujeme nevyhnutne stlačiť tlačidlo reset, alebo sa to dá vyriešiť generálnou opravou.

Povedali ste, že problémom by bolo, kto by ju tvoril, keďže sú to tí istí ľudia, ktorí ju pokazili. Existuje teda niečo, čo ju dokáže opraviť?

Ak by novú ústavu schvaľovali priamo občania, čím by jej dali obrovskú legitimitu, tlieskal by som tomu. Ak by ju však malo schvaľovať 90 poslancov, ktorí by mali v Národnej rade túto najtesnejšiu väčšinu, nadšený by som nebol.

Mohli by sme dospieť k podobnej situácii, aká nastala v Maďarsku. Strana Fidesz schválila ústavu a teraz si nový víťaz volieb zrejme schváli ďalšiu. Pokiaľ by bol na prijímanie ústavy rovnaký mechanizmus, mohli by sme mať opakovane novú a novú ústavu.

Každá vláda, ktorá by dosiahla ústavnú väčšinu, by si spravila svoju ústavu.

Áno, s výnimkou roku 2012, kedy víťazná strana [Smer, pozn. red.] získala 83 mandátov a vládla sama, nikdy sa nestalo, že by niekto vyhral voľby a mal sám 90 mandátov na schválenie ústavy. Ak by ste chceli rozmýšľať o prijatí novej ústavy, nevyhnutne by ste potrebovali robiť kompromisy s inými politickými stranami.

Občania si môžu sami odpovedať, či by tí, ktorí vyhrajú najbližšie voľby, napísali akademicky perfektnú ústavu pripravenú odborníkmi, alebo by ju vytvorili na svoj obraz. Každý politik do nejchce vtlačiť svoju pečať.

Zresetovanie ústavného textu neodstráni všetky problémy. Môže byť potrebné k novej ústave vytvoriť pred Ústavným súdom novú judikatúru. Mnohé otázky ohľadom súčasnej ústavy už vyjasnila judikatúra Ústavného súdu a pri novom texte by mohli vznikať otázky, či platí stará alebo nová judikatúra.

Platila by, alebo nie? Mohli by sme používať riešenia, ku ktorým Ústavný súd už dospel, alebo by sme sa zrazu ocitli v bode nula nášho ústavného systému?

Záviselo by to aj od prechodných ustanovení, teda či by ústavodarca dal Ústavnému súdu barličku na vyplnenie sporných vecí predchádzajúcou judikatúrou. Ak by to neurobil, bolo by veľmi trúfalé tvrdiť, že na nové formulácie a inštitúty sa dá automaticky aplikovať stará judikatúra. Vzniklo by okno právnej neistoty.

Pri tvorbe novej ústavy je tiež otázne zachovanie Ústavného súdu v súčasnom zložení. Mohlo by vzniknúť riziko, ktorému sa hovorí „court packing“, keď si rôzni politici chcú Ústavný súd vyskladať podľa svojich predstáv. Dokonca aj náš podpredseda Národnej rady v minulosti uviedol, že by sa mu páčilo, ak by súd pozostával z 26 členov. Bolo by tam teda treba doplniť trinásť nových sudcov.

Termín court packing má korene v Amerike z obdobia New Dealu. Franklin Delano Roosevelt chcel vtedy obsadiť Najvyšší súd podľa svojich predstáv tak, aby mu prechádzala legislatíva. Nakoniec tomu zabránila judikatúrna zmena, ktorú sa označuje ako „Switch in time that saved the nine“.

Ako spomaliť legislatívny proces?

SaS je jediný subjekt, ktorý chce zásadnú zmenu nášho ústavného systému. Mária Kolíková navrhuje vytvorenie druhej komory parlamentu. V Česku majú senát zložený zo zástupcov regiónov. Správa o stave právneho štátu Európskej komisie uvádza, že potrebujeme posilniť systém bŕzd a protiváh. Inými slovami – ten, kto vyhrá voľby, nemôže všetko. Senátne voľby by nemusela vyhrať rovnaká strana. Senát by tak mohol brzdiť rozhodnutia parlamentu a nestávalo by sa, že niekto zmení Trestný zákon sedemkrát v skrátenom konaní. Podľa návrhu SaS by sa 150 poslancov iba rozdelilo na dve komory. Potrebujeme takúto zmenu?

Paragrafové znenie tohto návrhu som zatiaľ nezaregistroval, na rozdiel od iniciatívy Stred, ktorej predseda a súčasne šéf Banskobystrického samosprávneho kraja [Ondrej Lunter, pozn. red.] pripravil aj paragrafové znenie. Zákony v Česku Senát nemôže zastaviť cez absolútne veto . Keď zákon zamietnu, proces je dlhší, no napokon ich Poslanecká snemovňa vo väčšine prípadov prehlasuje. Pridaná hodnota druhej komory tak spočíva v brzdení legislatívneho procesu. Prihováram sa za to, aby sme rozmýšľali nad spôsobmi, ako to urobiť. Nie je normálne, aby parlament zmenil pravidlá tak, že zákon v priebehu 24 hodín vyjde v Zbierke zákonov a to, čo platilo včera, zrazu už neplatí.

Je to chaos.

Áno a zároveň zásah do právneho postavenia adresátov. Zdržanie legislatívneho procesu by bolo hodnotou samo osebe. Dalo by sa to však urobiť aj tak, ako to navrhuje KDH, teda zakotviť podmienky pre skrátené legislatívne konanie priamo do ústavy. Ak by neboli splnené, bolo by možné zákony vyhlásiť za protiústavné. Návrh však nebol celkom dotiahnutý, pretože problémové veci sa u nás prijímajú aj v druhom čítaní. Deje sa to cez takzvaného divokého jazdca, keď poslanec predloží pozmeňujúce návrhy, ktoré s návrhom zákona vôbec nesúvisia.

To sú takzvané prílepky.

Áno, aj túto dieru by bolo potrebné vyplniť. Dalo by sa to napísať priamo do ústavy, aj bez vytvárania druhej komory. Takýto návrh ústavného zákona som sám pripravil a nedávno sme o ňom diskutovali na debate v právnom inštitúte, ktorú zastrešovala docentka Lucia Žitňanská.

Návrh zaplátania tých dier?

Návrh zákona, ktorý by zabránil beztrestnému prijímaniu pozmeňujúcich návrhov. Rozšíril by sa článok ústavy, ktorý sa týka legislatívnej iniciatívy. Tiež by znemožnil prijímať zákony v skrátenom konaní bez splnenia potrebných podmienok. Ak by takýto zákon prešiel, Ústavný súd by ho vyhlásil za protiústavný.

Podmienky na skrátené konanie dnes definuje zákon, preto Ústavný súd, podľa mňa veľmi správne, porušenie zákona pri legislatívnom procese nespája s porušením ústavy. Dá sa na to pozrieť aj iným spôsobom, ale toto je judikatúra Ústavného súdu. Problém by sa vyriešil, ak by sme podmienky presunuli zo zákona do ústavy.

To je v zásade jednoduché riešenie.

Áno, potrebujete to však dotiahnuť, aby tam nebolo len skrátené legislatívne konanie, ale aj divokí jazdci. Ak by sme išli cestou druhej komory parlamentu, museli by sme zvážiť, aké právomoci jej okrem spomalenia legislatívneho procesu dáme. Zriadenie druhej komory by bol podstatne razantnejší zásah do ústavy.

Často sa hovorí o hodnote za peniaze, teda o tom, čo inštitúcia pre nás urobí. V Českej republike má Senát na starosti aj medzinárodné zmluvy či justičné právomoci týkajúce sa kreácie sudcov Ústavného súdu.

Podľa návrhu iniciatívy Stred by bola druhá komora zložená z politikov, ktorí sú zároveň komunálnymi poslancami. Návrh však neobsahuje nepriestrelný kľúč, ako by sa kreovala. Ak by sa k nám preniesol model, ktorý funguje v Holandsku, do druhej komory by delegovali poslancov samosprávne kraje podľa počtu obyvateľov. Týmto spôsobom by sa ušetrili najväčšie výdavky na voľby.

K justičným právomociam druhej komory sa viažu aj iné oblasti s potrebou systému bŕzd a protiváh. Témou sú aj verejnoprávne médiá, pretože každá vláda môže ľahko vymeniť šéfa, prípadne zrušiť celú inštitúciu. Európsky zákon o slobode médií hovorí, že sa to robiť nesmie. Mali by sme chrániť verejnoprávneho vysielateľa priamo v ústave?

Dalo by sa to riešiť cez judikatúru Ústavného súdu, ktorý by jednoducho povedal, že podobné účelové zmeny sa nesmú robiť. Ústavný súd sa obrátil s prejudiciálnou otázkou na Súdny dvor EÚ a zatiaľ čakáme na stanovisko ohľadom zrušenia RTVS a prijatí zákona o STVR.

Jednoznačne platí, že inštitúcie ukotvené priamo v ústave sa rušia oveľa ťažšie, pretože je na to potrebná kvalifikovaná väčšina, a zároveň sú podstatne silnejšie chránené. Na presadenie ochrany inštitúcie by v parlamente stačila takzvaná blokačná menšina. Ak by sa spojilo 61 poslancov, nedalo by sa to nijako obísť, keďže by ostalo 89 poslancov, čo na zmenu ústavy nestačí.

Keď sa v roku 2023 novelizovala ústava o možnosť skrátiť volebné obdobie parlamentným uznesením, skupina poslancov predložila návrh na začlenenie Úradu špeciálnej prokuratúry do ústavy, ale nezískali dostatočnú podporu. Preto bolo pri neskoršej reforme trestného práva možné túto inštitúciu bez problémov zrušiť bežným zákonom. Inštitúcie zakotvené v ústave sú chránené silnejšie, lebo sa ich nedá cez bežný zákon označiť iným názvom, založiť nanovo a mať možnosť kreovať nové vedenie.

Ďalšou možnosťou ako diverzifikovať moc by bolo posilnenie veta prezidenta. Veto prezidenta je iba formálne, lebo parlament ho môže to istou väčšinou prehlasovať. Je to zdržanie, nie reálne veto. Pomohlo by, ak by mal prezident reálnu právomoc zastaviť zákon, prípadne by na jeho prelomenie bola potrebná vyššia väčšina v parlamente?

Dáva to logiku, keďže máme priamo voleného prezidenta, mali by tomu zodpovedať aj jeho právomoci. No ak sa pozrieme do Poľska, zistíme, že by to vyvolávalo patovú situáciu. Na prelomenie veta prezidenta tam potrebujú trojpätinovú väčšinu. U nás by tak niektoré reformy neprešli, keďže prezident a parlament sú často z odlišného politického spektra. Ak by ich prezident vetoval, trojpätinová väčšina by sa nenašla. Takáto väčšina u nás reálne fungovala len v rokoch 1998 až 2002 a krátko medzi rokmi 2020 a 2021. Tlak by mohol spôsobiť aj to, že po voľbách by sa strany usilovali hľadať spojencov na vytvorenie koalície s 90 mandátmi.

Nie je logické, aby veľké reformy prechádzali vďaka silnému mandátu vlády?

Dá sa na to aj takto pozerať. Avšak niektoré reformy prinesú ovocie až po rokoch a vláda si musí na začiatku prejsť aj kritikou. Zložité veci sa preto presadzujú v prvom roku vládnutia, aby ľudia do konca obdobia pochopili, že úmysel a výsledný zákon boli dobré.

Referendum potrebujeme, ale s úpravami

Dôležitou témou je aj referendum, pri ktorom sa hovorí o viacerých scenároch, medzi ktoré patrí ľudové hlasovanie o odvolaní parlamentu, zrušenie podmienky 50-percentnej účasti, prípadne sprísnenie zbierania podpisov. Naopak, Ján Mazák tvrdí, že systém funguje dobre, lebo ľudia na nezmyselné referendá, ktoré sú súčasťou politickej kampane, jednoducho neprídu. Aký je váš postoj?

Pred posledným referendom, ktoré organizovali Demokrati, som avizoval, že referendová otázka je protiústavná. Mohli podať ústavnú sťažnosť a smerovalo by to na Ústavný súd. Oni však vopred oznámili, že to neurobia.

Bolo to už rozhodnuté v predchádzajúcom prípade.

Demokrati ale tvrdili, že sa prezident mýli. Nesúhlasil som s nimi, pretože prezident vychádzal z judikatúry Ústavného súdu. Pri samotnom inštitúte referenda treba podotknúť, že nie každé neplatné referendum bolo pre iniciátorov zbytočné. Jeden príklad spomína docent Erik Láštic.

Na snímke predseda Národnej rady SR Richard Raši (Hlas-SD) vhadzuje obálku s hlasovacím lístkom do volebnej schránky vo volebnej miestnosti počas referenda 4. júla 2026 v Bratislave. FOTO TASR – Pavol Zachar

V minulosti [v roku 2004, pozn. red.] sa prvé kolo prezidentských volieb spojilo s referendom, a hoci vtedajšie pravicové strany odrádzali od účasti na referende, vyzývali na účasť na prezidentských voľbách. Ťažkopádnou komunikáciou dosiahli iný politický cieľ.

Doplatil na to ich kandidát Eduard Kukan.

Áno, pretože nepostúpil do druhého kola, kam sa dostal Vladimír Mečiar a Ivan Gašparovič. Referendová otázka nedosiahla cieľ, ktorý iniciátori referenda plánovali, ale pomohla kandidátovi, ktorého chceli mať v druhom kole volieb.

Referendum sa niekedy zneužíva na politické ciele. Vlády pri moci tvrdia, že parlament sa ním odvolávať nedá, no keď sú v opozícii, takéto referendum organizujú. Potrebujeme vôbec tento inštitút, alebo by sme ho mali zreformovať?

Malo by slúžiť ako protiváha dominantnému parlamentu, a pokiaľ nemáme dvojkomorový parlament, mali by sme fungovanie referenda opraviť. Rozumiem podozrievavosti intelektuálov, pretože si ho spájajú s porušovaním ľudských práv, avšak referendové otázky podliehajú oveľa lepšej kontrole než prijímanie ústavných zákonov.

Parlament vie za niekoľko hodín prijať ústavný zákon, ktorý vám siahne na vaše ústavné práva. Ústavný súd od roku 2020 nesmie skúmať súlad ústavných zákonov s ústavou a rešpektuje to. Naopak, referendová otázka nesmie znižovať štandard základných práv a nemôže sa týkať daní či štátneho rozpočtu.

Navyše, jej súlad s ústavou môže Ústavný súd preskúmať ešte predtým, než referendum prebehne. Diskusia k referendu je viacmesačný proces, kým v parlamente viete zmeniť ústavu lusknutím prstov za menej ako tri hodiny ako sa to stalo v roku 2011.

Ako by sme mali referendum opraviť?

Najskôr treba vysvetliť, prečo by sme ho mali opraviť. Ak vo voľbách 1 700-tisíc občanov hlasuje za určité politické strany, dokážu zostaviť koalíciu a vládnuť štátu. Ak by sa však ten istý počet voličov zúčastnilo referenda, nedosiahli by ani potrebné kvórum. Bolo by potrebných vyše 2,2 milióny hlasov. Je to nespravodlivé.

Myslím, že je logické, ak v demokracii o pravidlách pre všetkých rozhoduje väčšina.

Potrebujeme protiváhu k dominantnému parlamentu a spôsob, ako s ním komunikovať na inštitucionálnej úrovni. Inými slovami, potrebujeme inštitút, ktorým dokážeme povedať, aké zákony chceme, a aké nie. Každé platné referendum má automaticky silu ústavného zákona. Mohli by sme odstupňovať kvórum podľa toho, aké by malo mať referendum právne účinky. Ak by sa hlasovalo o niečom, čo je upravené zákonom, ako napríklad referendum o zrušení renty, stačil by benevolentnejší prah a malo by to silu bežného zákona.

Na úspešné referendum o obyčajnom zákone by stačilo napríklad 30 percent?

Alebo polovica z účasti na predchádzajúcich parlamentných voľbách. Išlo by o pohyblivé kvórum, ktoré majú v Lotyšsku. Otázne však je, ktorý parlament by dobrovoľne súhlasil so zmenou, ktorá by vytvorila mechanizmus na korigovanie jeho vôle. Iniciátori posledného referenda však povedali, že to budú chcieť vidieť v programovom vyhlásení vlády. To sú silné slová. Bez zmeny ústavného textu celoštátne referendum neopravíme.

Naopak, miestne referendum vieme upraviť cez bežný zákon. Tieto referendá majú oveľa častejšie platný výsledok. V mnohých obciach dnes obyvatelia formou miestneho referenda vyjadrujú nesúhlas s veternými turbínami. Pri tomto type však v zákone chýba jasná definícia účinkov.

Zmeny v Maďarsku by u nás neprešli

V Maďarsku odsúhlasili rôzne ústavné zmeny, dokonca ústavným dodatkom odvolali prezidenta. Opozícia tvrdí, že nový prezident je vo funkcii nelegitímne a môže to vyvolávať chaos. Je možné zvrátiť to napríklad na európskych súdoch?

Na úrovni Európskeho súdu pre ľudské práva bude veľmi ťažké žalovať odvolanie z funkcie prezidenta, pretože právo na slobodné voľby sa týka parlamentu, nie prezidenta. Ďalšia zmena v Maďarsku spočíva v tom, že od roku 2030 nebude možné kandidovať do parlamentu, ak ste už absolvovali tri volebné obdobia. V tomto prípade má Európsky súd pre ľudské práva prísnu judikatúru, pretože ide o zásah do práva byť volený. Ide o doživotný zákaz so spätnou účinnosťou a na to bude súd vyžadovať presvedčivé dôvody. Je tam problém z hľadiska proporcionality a týka sa tých, ktorí podmienky už v minulosti splnili, je tam teda prvok retroaktivity.

Péter Magyar sa takto zbavuje Fideszu aj iných oponentov. Ide o zmenu ústavy, ktorou sa chce zabetónovať pri moci?

Keby chcel niekto zosadiť prezidenta ústavným zákonom u nás, narazil by na princíp generality práva. Nemôžete ústavným zákonom urobiť individuálny právny akt a jednorazovo vypnúť ústavné pravidlá, len preto, že sa vám to politicky hodí.

Nemôžete zosadiť jedného človeka, alebo vymeniť jeden parlament.

Musíte rešpektovať všeobecné ústavné pravidlá. Ústavou nemôžete jednorazovo prepisovať pravidlá len preto, že to niekto sľúbil v predvolebnej kampani.

Nestačí argument, že Tamás Sulyok bol človekom Viktora Orbána, a preto musí skončiť, ale musel by sa naozaj dopustiť nejakého porušenia. To, čo robí Péter Magyar, by u nás bolo protiústavné?

Jednoznačne by to bolo v rozpore s princípom generality práva. Ústava bola schválená ustanovujúcou mocou a parlament sa pohybuje v mantineloch ústavy a nemôže tento text len tak preraziť a napísať jednorazovú normu o odvolaní.

Ústavný súd pri referende o predčasných voľbách povedal, že odvolanie parlamentu sa má diať cestou všeobecnej procedúry. Ak by sme ústavný text len tak vypínali, mohli by sme jednorazovo zbavovať funkcií nepohodlných poslancov alebo šéfov dôležitých úradov.

 X XX

V  SRBSKU  VELKÁ  FABRIKA  NA  DRONY?

 Vučić: Po bateriích přijdou drony

V Srbsku bude do šesti měsíců postaven jeden z největších evropských závodů na výrobu dronů, oznámil srbský prezident Aleksandar Vučić.

Podle něj Srbsko do šesti měsíců postaví jeden z největších závodů na výrobu dronů v Evropě. Vučićovo prohlášení přišlo po podpisu rámcové dohody o výstavbě závodu v Inđiji na výrobu high-tech baterií pro drony, humanoidní roboty, bezpilotní letouny, moderní elektrické nářadí a domácí spotřebiče. Srbská vláda podepsala dohodu s čínskou společností Jiangsu Reliance Energy Tech, která do závodu investuje 100 milionů eur.

„Dnes na světě neexistuje jediný dobrý dron bez baterie Reliance. Nejlepší baterie na světě se budou vyrábět zde v Srbsku. To přispěje k rozvoji high-tech průmyslu v zemi.“ – řekl Vučić.  Společnost bude vyrábět baterie pro drony, humanoidní roboty, bezpilotní vozidla, elektrické nářadí a domácí spotřebiče.

„Jsme velmi rádi, že se můžeme spolehnout na vaši podporu, učit se od vás a že se můžete spolehnout na naši podporu ve všech aspektech týkajících se rozvoje infrastruktury, dotací a všeho ostatního,“ – řekl Vučić.

Pro připomenutí, čínská společnost Reliance Batteries je jedním z předních světových výrobců baterií pro drony, bezpilotní letouny, roboty a domácí spotřebiče.

X X X

PRÁVNÍCI  ŘEŠIT  BITCOINY,  KDO  BUDE  POSTIŽEN,  ODSOUZEN?

 Proč Tejc najal právníky za 1,5 milionu? Jiřikovský odvolal bitcoinový dar pro nevděk

„Považuji za povinnost ministerstva chránit zájmy státu a být připraven i na scénáře, které mohou vést k soudním sporům nebo finančním škodám,“ uvedl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. I

Obžalovaný Tomáš Jiřikovský odvolal pro nevděk bitcoinový dar v hodnotě miliardy korun. Loni kryptoměnu věnoval ministerstvu spravedlnosti. Úřad to oznámil v tiskové zprávě a označil to za další právní riziko spojené s bitcoinovou kauzou. Ministerstvo proto uzavřelo smlouvu s advokátní kanceláří PRK Partners.

Zdrojem budoucích sporů mohou podle ministerstva být jak okolnosti přijetí daru, tak jeho následného prodeje v aukcích i uzavření dohod o narovnání s kupci. Jedním z aktuálních právních rizik je odvolání daru pro nevděk ze strany dárce Tomáše Jiřikovského, o kterém se ministerstvo dovědělo 14. srpna.

„Považuji za povinnost ministerstva chránit zájmy státu a být připraven i na scénáře, které mohou vést k soudním sporům nebo finančním škodám. Zároveň velmi dbám na to, aby prostředky státu byly vynakládány účelně a hospodárně a neopakovala se situace z období působení ministryně Evy Decroix, kdy bylo na externí audity a právní služby související s bitcoinovou kauzou vynaloženo téměř 8 milionů korun, aniž by jejich přínos dle mého názoru odpovídal rozsahu vynaložených prostředků,“ uvedl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc.

Ministerstvo najalo další právníky

Ministerstvo si teď ale kvůli kauze najímá další právníky, jak už dříve uvedla Česká justice. Resort uzavřel smlouvu s advokátní kanceláří PRK Partners, jejíž tým povede bývalý předseda České advokátní komory Robert Němec. Kancelář má řešit možné nároky kupujících bitcoinů, odpovědnost ministerstva a v případě potřeby ho zastupovat ve sporech. Za služby může dostat až 1,5 milionu korun bez DPH.

Podle nové smlouvy publikované v registru má PRK Partners posuzovat především soukromoprávní dopady nakládání s virtuální měnou bitcoin ze strany ministerstva. Konkrétně se má zabývat případnou odpovědností resortu za vady jako prodávajícího a nároky kupujících z vadného plnění. Posoudit má také možný vznik újmy či škody a navrhnout ministerstvu další postup.

Smlouva se neomezuje pouze na právní analýzy. PRK Partners může ministerstvo zastupovat také v soudních, rozhodčích, smírčích nebo správních řízeních, pokud budou souviset se soukromoprávními dopady nakládání s bitcoiny. Právní služby mohou zahrnovat už přípravu na takové řízení, pokud okolnosti nasvědčují tomu, že se konkrétní věc s vysokou pravděpodobností stane jeho předmětem. Advokáti se podle pokynů ministerstva mohou účastnit také jednání s třetími osobami.

Tým povede bývalý předseda ČAK

Za PRK Partners smlouvu uzavřeli jednatelé Robert Němec a Martin Kříž, za ministerstvo náměstek Zbyněk Spousta. Němec je podle dokumentu vedoucím právního týmu, který bude pro ministerstvo pracovat. Robert Němec patří mezi výrazné osobnosti české advokacie. V letech 2021 až 2025 byl předsedou České advokátní komory. V PRK Partners působí jako partner a jednatel.

Bývalý předseda ČAK Robert Němec.

Jako šéf ČAK Němec opakovaně jednal také s tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem, který je nyní v bitcoinové kauze obžalovaný. Vyjednal například navýšení advokátního tarifu. Zajímavou souvislostí je loňský ročník soutěže Právník roku. Odborné porotě tehdy předsedal Němec a Blažek získal Zvláštní cenu sv. Yva za přínos české justici.

Kancelář může složení právního týmu podle rozsahu a povahy práce rozšiřovat či měnit. Ve smlouvě se současně zavázala dbát na maximální efektivitu poskytovaných služeb a úsporu nákladů ministerstva.

 Za hodinu 3500 korun

PRK Partners bude služby účtovat podle skutečně odpracovaného času. Jednotná hodinová sazba činí 3500 korun bez DPH, tedy 4235 korun včetně daně. Celková odměna včetně náhrady hotových výdajů nesmí překročit 1,5 milionu korun bez DPH.

Při plném využití limitu a bez započítání dalších hrazených výdajů by částka odpovídala zhruba 429 hodinám právní práce. Kancelář má ministerstvu každý měsíc předkládat výkaz s popisem provedených služeb a jejich časovým rozsahem. Fakturovat může až po jeho odsouhlasení resortem.
Smlouva je uzavřena na dobu určitou. Platit může až do 31. prosince 2029, skončí však dříve, pokud ministerstvo vyčerpá sjednaný finanční limit. Obě strany ji mohou vypovědět bez uvedení důvodu s měsíční výpovědní dobou.

Tejc předchozí výdaje za právníky kritizoval

PRK Partners není prvním externím právním subjektem, který ministerstvo kvůli bitcoinové kauze angažovalo. Za působení bývalé ministryně Evy Decroix (ODS) resort využíval služeb několika externích právníků a kanceláří. Patřili mezi ně například advokát Miroslav Krutina, advokátní kancelář Chrenek, Toman, Kotrba nebo Clifford Chance.

Po svém nástupu nechal ministr Jeroným Tejc externí právní služby prověřit interním auditem. Letos v dubnu uvedl, že stát vydal za externí audit a právní služby přibližně osm milionů korun. V jednom případě podle něj došlo k čerpání služeb nad rámec sjednané smlouvy. „Navýšení výdajů nebylo smluvně podpořeno a došlo tak k neoprávněnému použití peněžních prostředků z rozpočtu,“ uvedl Tejc.

Zpochybnil také potřebu části externích služeb. Podle něj mohlo ministerstvo využít vlastní kapacity a část nákladů nemusela vzniknout.

Také za Tejcova vedení ale ministerstvo využilo externího advokáta. Najalo Jaroslava Ortmana s maximální odměnou přibližně 3,6 milionu korun. Tejc jeho angažování vysvětloval vysokým rizikem sporů, které mohou ministerstvo zasáhnout, a potřebou tato rizika rychle vyhodnotit.

O co jde v bitcoinové kauze

Bitcoinová kauza vypukla loni poté, co Ministerstvo spravedlnosti přijalo dar kryptoměny od Tomáše Jiřikovského, který byl v minulosti odsouzen za drogovou kriminalitu. Stát následně část bitcoinů prodal a získal z nich přibližně miliardu korun. Aféra vedla k rezignaci ministra Blažka. Ten od počátku odmítal, že by při přijetí daru jednal nezákonně.

Státní zástupkyně již obžalovala Jiřikovského mimo jiné kvůli legalizaci výnosů z trestné činnosti a provozování darknetového tržiště Nucleus Market. Část obžaloby se týká také bitcoinů darovaných Ministerstvu spravedlnosti.

Kromě Blažka čelí obžalobě také jeho tehdejší náměstek Radomír Daňhel a advokát Kárim Titz. Žalobkyně Blažkovi a Daňhelovi navrhuje 6,5 roku vězení a peněžité tresty. Podle obžaloby při přijetí bitcoinového daru úmyslně porušili povinnosti úředních osob a pomáhali legalizovat výnosy z trestné činnosti. ČAK nyní jedná o tom, zda Blažkovi s Titzem pozastaví výkon advokacie.

Redakce České justice           

X XX

 Konec promlčení u vražd? Ve hře je nepromlčitelnost i pro 554 starých zločinů.

Vražda se v Česku zřejmě zařadí mezi nepromlčitelné trestné činy. Naznačila to úterní debata v Senátu nad třemi návrhy, které byly předloženy v obou komorách Parlamentu. Podle kritiků, zejména z řad advokátů, by však takový krok mohl zvýšit riziko justičních omylů a zcela opomíjí možnost nápravy pachatele.

Oponenti navíc připomínají, že se v praxi dosud nemohlo projevit ani loňské prodloužení promlčecí lhůty u vražd z 15 na 30 let.

Shoda na přísnějším postupu

Koaliční poslanci navrhují zavést nepromlčitelnost pouze pro úkladné vraždy a další úmyslná usmrcení. Tento směr podpořila i bývalá nejvyšší státní zástupkyně a předsedkyně sněmovního ústavně-právního výboru Renata Vesecká (Motoristé). Podle ní bude mít zrušení promlčecí doby preventivní účinek na potenciální pachatele.

Kulatý stůl v Senátu PČR s názvem Promlčet, nebo nepromlčet trestné činy. Foto: Senát PČR

Nejvyšší státní zastupitelství však prosazuje ještě širší pojetí. Podle něj by zákonodárci měli systémově čistěji uzákonit nepromlčitelnost u jakékoli vraždy, jak to navrhuje skupina senátorů. Místopředsedkyně horní komory Jitka Seitlová (KDU-ČSL) za předkladatele uvedla, že se oba návrhy zřejmě propojí.

Nejen vraždy, ale i znásilnění

Obdobnou úpravu připravila také místopředsedkyně Sněmovny Barbora Urbanová (STAN) v rámci novely o trestnosti neplacení výživného. Její návrh jde ještě dál – ruší promlčitelnost nejen u vražd, ale také u znásilnění a obchodování s lidmi.

Advokátka a senátorka Hana Kordová Marvanová (klub ODS a TOP 09) v debatě zdůraznila, že nepromlčitelnost přinese nezbytnou satisfakci příbuzným obětí. Podle ní by zmaření lidského života nemělo nikdy zůstat nepotrestáno jen kvůli uplynutí času.

Akt milosrdenství, nebo hrozba omylů?

Proti se však staví Česká advokátní komora. Její předsedkyně Monika Novotná upozornila, že ani případy vražd nejsou vždy černobílé. Jako příklad uvedla muže, který zabil svého otce po dlouhodobém týrání sebe i matky. „Promlčecí doba je aktem milosrdenství vůči pachatelům,“ poznamenala s tím, že změna by se zpětně vztahovala i na 554 dosud neobjasněných vražd.

K návrhům se vyjádřil i Jiří Říha, předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu, který uvedl, že instituce zaujímá neutrální postoj. Varoval však před obcházením standardního legislativního procesu skrze poslanecké iniciativy bez hlubšího přezkoumání důsledků. Poukázal mimo jiné na riziko dlouholeté dehonestace obviněných, u nichž by po desítkách let už nebylo možné vinu prokázat.

Co bude následovat

Senát o své verzi předlohy rozhodne koncem září. Pokud ji schválí, pošle ji k posouzení vládě a Sněmovně. Poslanecké návrhy jsou však v procesu dál – formálně by mohly být předloženy v rámci druhého čtení už příští týden.

Redakce České justice 

X X X

EXHEJTMAN  ŠULC  NEPŮJDE  DO  VĚZENÍ

Zvrat u soudu. Bývalý hejtman místo čtyř let za mřížemi dostal podmínku.

Vrchní soud uložil bývalému ústeckému hejtmanovi Jiřímu Šulcovi v kauze ROP Severozápad pouze podmíněný a peněžitý trest. 

Pražský vrchní soud pravomocně uložil bývalému hejtmanovi Ústeckého kraje Jiřímu Šulcovi (dříve ODS) za zneužití pravomoci v kauze ROP Severozápad tříletý podmíněný trest s pětiletou zkušební dobou. Zmírnil tak původní verdikt, podle kterého měl jít Šulc na čtyři roky do vězení. Jeho advokát Daniel Volák uvedl, že klient trvá na své nevině a zváží dovolání.

Šulc byl původně souzen společně s dalšími bývalými politiky a podnikateli z Ústeckého a Karlovarského kraje. Soud pak ale jeho věc vyloučil k samostatnému projednání. Nad ostatními spoluobžalovanými zatím verdikt nepadl.

O co v kauze ROP Severozápad jde

Případ Regionálního operačního programu (ROP) Severozápad se týká rozdělování evropských dotací od května 2008 do září 2011. Šulc se jako tehdejší předseda výboru Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad podílel na tom, že byl do čela úřadu účelově dosazen Petr Kušnierz. Ten byl za machinace při rozdělování evropských dotací opakovaně odsouzen a zpovídá se i v rozsáhlé kauze podvodů.

Spolu s dalšími obžalovanými podle státního zástupce zmanipuloval evropské dotace za 14 miliard korun.

Jaký trest soud potvrdil

Odvolací senát pražského vrchního soudu bývalému hejtmanovi k podmíněnému trestu potvrdil peněžitý trest 300 000 korun a pětiletý zákaz činnosti. Šulc má také nahradit Ústeckému kraji škodu zhruba 170 000 korun.

Předseda senátu Michal Hodoušek v odůvodnění rozsudku prohlásil, že ústecký krajský soud při posuzování Šulcova případu postupoval správně a nijak nepochybil. Podle soudu nezohlednil pouze dobu, která od spáchání skutku uběhla. „A ta doba je skutečně značně dlouhá,“ uvedl soudce. Muž podle něj od té doby žije řádným životem a z rozsáhlé kauzy spáchal jen jeden skutek.

Pražský vrchní soud vyloučil případ bývalého hejtmana Jiřího Šulce k samostatnému projednání kvůli zdravotním důvodům. Ilustrační foto: Vrchní soud v Praze

Reakce obhajoby

„Byli jsme částečně úspěšní. Mému klientovi nehrozí vězení. Odvolací senát označil trest nepodmíněný za nepřiměřený. V ostatním rozsudek ponechal, jen přibyl výrok o náhradě škody. Nicméně můj klient stále trvá na své nevině, výběrové řízení nemanipuloval. Podle obsahu (písemného odůvodnění rozsudku) zvážíme dovolání,“ uvedl Volák.

Advokát v odvolání argumentoval tím, že prvoinstanční soud dostatečně neprokázal aktivní zapojení jeho klienta do výběrového řízení, ve kterém Kušnierz zvítězil. Šulc podle něj pouze dostával od ostatních obžalovaných e-maily, sám na ně neodpovídal. „Výběrové řízení bylo transparentní,“ dodal Volák. Kušnierz byl podle něj jediný uchazeč se zkušenostmi s dotacemi. Právník navrhoval, aby soud bývalého hejtmana osvobodil.

Soud argumenty obhajoby odmítl

Odvolací senát ale argumenty obhajoby neuznal. Z e-mailů podle Hodouška jasně vyplynulo, že se Šulc na trestné činnosti podílel. Také v nich zaznívá, že s dalšími spoluobžalovanými jednal osobně.

Šulce vyloučil soud k samostatnému projednání kvůli zdravotním důvodům. Bývalý hejtman měl podle zprávy mozkovou příhodu, špatně chodí i komunikuje. Má i další zdravotní problémy. Z dnešního odvolacího jednání se omluvil.

 Rozsáhlá kauza s desítkami obžalovaných

V dosud projednávané kauze ROP Severozápad se více než dvě desítky lidí zpovídají z trestných činů poškození finančních zájmů Evropské unie, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, z vydírání a dalších. Dva z obžalovaných vyjádřili zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Ostatní vinu odmítají. Kušnierz nejprve spolupracoval s policií, posléze u soudu řekl, že to bylo pod tlakem. Za hlavní aktéry organizované zločinecké skupiny obžaloba označila podnikatele a bývalého politika Alexandra Nováka a podnikatele Daniela Ježka.

Mezi obžalovanými jsou bývalí sociálnědemokratičtí hejtmani Ústeckého kraje Jana Vaňhová a Karlovarského kraje Josef Novotný, bývalí náměstci ústecké hejtmanky Pavel Kouda a Arno Fišera, bývalý ředitel ROP Severozápad Petr Vráblík, někdejší primátor Mostu Vladimír Bártl, několik hodnotitelů projektů a další lidé. Kauza je mimořádná svým rozsahem i počtem obžalovaných, spis má několik tisíc stran.Redakce České justice 

X X X

 Ukajinský exministr obrany poradcem v italské vládě? Směšné, bouří se Moskva.

 Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová v úterý kritizovala Itálii za funkci pro ukrajinského exministra obrany Mychajla Fedorova. Řím minulý týden oznámil, že se Fedorov stane poradcem pro inovace na ministerstvu obrany. Italský ministr obrany Guido Crosetto řekl, že si za touto volbou stojí.

Zacharovová uvedla, že funkce pro Fedorova je směšná a mohla by se stát námětem satirické povídky. „Nevím ale, zda by byla zábavnější než to, co se skutečně stalo,“ uvedla ruská mluvčí. Podle ní ukrajinští představitelé přeměňují boje s Ruskem v „mezinárodní kontrakty“ pro sebe.

Italský ministr Crosetto v pátek uvedl, že Fedorov přijal jeho nabídku, aby se stal poradcem pro inovace ministerstva obrany. Podle něj má ukrajinský exministr významnou zkušenost „s digitální inovací aplikovanou na veřejnou správu a obranu“ a také s nasazením bezpilotních prostředků v bojích.

 Crosetto dal v úterý najevo, že si za svou volbou stojí. „Chápu, že chtějí, aby v Itálii rozhodoval někdo, kdo to nejdřív probere s Moskvou, ale zatím tomu tak není,“ uvedl Crosetto, který v italské vládě patří k nejhlasitějším podporovatelům Ukrajiny. Z pátečního prohlášení ministerstva ani z dalších informací není zcela jasné, co bude funkce poradce přesně znamenat.

Fedorov skončil po šesti měsících v ministerské funkci poté, co odstoupila premiérka Julija Svyrydenková a s ní celý kabinet. Do nové vlády premiéra Serhije Koreckého nebyl nominován. To vyvolalo v Kyjevě i v dalších městech pouliční protesty, které jsou jinak v době války s Ruskem poměrně vzácné. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle médií nabídl Fedorovovi, který je považován za inovátora a reformátora, různé možnosti v novém kabinetu, ale exministr stál pouze o ministerstvo obrany.

Média uváděla, že Fedorov, který mimo jiné spustil reformy v zadávání veřejných zakázek či v mobilizaci, se dostal do konfliktu s vojenským vedením a politickými rivaly.

X XX

JIŘÍKOVSKÝ  CHCE  MILIARDOVÝ  DAR  ZPĚT

Obžalovaný Tomáš Jiřikovský odvolal pro nevděk bitcoinový dar v hodnotě miliardy korun, který loni věnoval ministerstvu spravedlnosti. Úřad to oznámil v úterní tiskové zprávě a označil to za další právní riziko spojené s bitcoinovou kauzou. Zdrojem budoucích sporů mohou podle ministerstva být jak okolnosti přijetí daru, tak jeho následného prodeje v aukcích i uzavření dohod o narovnání s kupci.

Informaci o tom, že Jiřikovský vzal bitcoinový dar zpět, obdrželo ministerstvo letos 14. srpna. Uvedlo to v tiskové zprávě. Občanský zákoník stanoví, že dárce může od darovací smlouvy odstoupit pro nevděk, pokud mu obdarovaný ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy.

Jiřikovský z bitcoinové kauzy podal proti usnesení o ponechání ve vazbě stížnost. Zadržený je už rok

„Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny,“ stojí v kodexu.

Dárce může podle zákoníku odvolat dar pro nevděk do jednoho roku ode dne, kdy mu obdarovaný ublížil. Pokud se dárce o této okolnosti dozví později, činí promlčecí doba rok ode dne získání této vědomosti.

Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (dříve ODS) přijal 468 bitcoinů pro stát loni v březnu. Ministerstvo je pak do května 2025 dražilo v aukcích, do nichž se přihlásili zájemci z řad jednotlivců i právnických osob. Část bitcoinů stihlo převést po zaplacení na kupce, kteří si je ponechali. Dalším zájemcům o kryptoměnu poslalo zpět zaplacené peníze a vyplatilo jim kurzový rozdíl.

Policie totiž ministerské bitcoiny zajistila jako možný výnos z trestné činnosti. Dohodu s hlavními kupci uzavřela loni v září Blažkova nástupkyně Eva Decroix (ODS). Tehdy uvedla, že státu zůstal v držení celkový objem přijatého bitcoinového daru, ať už v kryptoměně, nebo penězích.

Právě rostoucími právními a finančními riziky souvisejícími s bitcoinovou kauzou v úterý ministerstvo vysvětlilo, proč si najalo externí právní kancelář PRK Partners, která má řešit odpovědnost úřadu a možné nároky i spory. Zdůraznilo, že problematika kryptoměn a nakládání s nimi je vysoce specifická. Sdělilo, že maximální hodnotu smlouvy pro advokáty stanovilo na 1,5 milionu korun a nepředpokládá její vyčerpání v plné výši.

‚Bez právních následků‘

Blažek tvrdí, že samotné odvolání daru Jiřikovským situaci neovlivní. „Žádost o navrácení daru v tuto chvíli nemá žádné právní následky. Podstatná bude až odpověď obdarovaného státu na ni,“ uvedl na X.

Blažek a Titz neuspěli u Ústavního soudu. Stěžovali si na spěch policistů i medializaci bitcoinové kauzy

„Z toho mála, co bylo ze žádosti zveřejněno, se zdá, že jde o reakci dárce na chování represivních orgánů obdarovaného státu k němu a jeho rodině. Možnost státu kohokoli trestně stíhat nezpochybňuje, ale má za to, že tyto orgány porušují ‚pravidla hry‘,“ sdělil bývalý ministr.

Blažek kvůli přijetí problematického daru od odsouzeného drogového dealera rezignoval. Společně se svým někdejším náměstkem Radomírem Daňhelem a Jiřikovského advokátem Kárimem Titzem čelí od minulého měsíce kvůli daru obžalobě, a to ze zneužití pravomoci či z praní špinavých peněz. Vinu odmítají, stejně jako Jiřikovský. Ten je od loňského srpna ve vazbě kvůli obvinění mimo jiné z legalizace výnosů z trestné činnosti. Hrozí mu až 30 let odnětí svobody.

Podle vyšetřovatelů měl dar sloužit k legalizaci dalších Jiřikovského bitcoinů. Programátor se ke kryptoměně dostal po propuštění z vězení, kde si odpykával devět let za provozování on-line tržiště pro prodej drog. Většinu zabavené elektroniky mu soudy loni v lednu vydaly. Kvůli šifrování totiž znalec nevěděl, co je v zařízeních uloženo.

XX X

RUSKO  AKCI  V  LIPSKU?

Rusko chce hybridními operacemi vyvolat strach, myslí si analytik Rod o útoku v Německu

Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt v úterý uvedl, že za srpnový hybridní útok na letiště v Lipsku je zodpovědné Rusko. Podle ministra ho uskutečnili agenti najatí Moskvou. Německo v reakci na incident uzavře ruský konzulát v Bonnu a vypoví smlouvu Ruskému domu v Berlíně. „Rusko může Německo chápat jako ideální testovací terč,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál Zdeněk Rod, bezpečnostní analytik z CEVRO univerzity.

Pokud se německá vláda odhodlala k tomu, že v souvislosti s hybridním útokem na letišti v Lipsku ukázala na Rusko, znamená to, že má důkazy, které to opravdu potvrzují?
Bezesporu je to tak, jak říkáte. Pokud ministr vnitra a zároveň kancléř potvrdili, že tyto indicie mají a vydali takové prohlášení, tak německé zpravodajské služby musely dojít k závěru, že Rusko za tím opravdu stálo. Na základě toho jsme mohli vidět odvetná opatření, jako například uzavření konzulátu. Německo bude pravděpodobně na evropské úrovni požadovat i od dalších členských států, aby se zapojily do dalších sankcí vůči Rusku. A určitě můžeme očekávat, že na základě těchto indicií proběhnou i konzultace na úrovni Severoatlantické aliance.

 Rozhovor s bezpečnostním analytikem Zdeňkem Rodem o ruském hybridním útoku na německé letiště

Jak hodnotíte ta odvetná opatření směrem k Rusku, která zatím Německo přijalo? Jde o důrazné kroky?

Jsou to zatím, dalo by se říct, realistické kroky, které se mohly dít i v minulých letech. Uzavření konzulátu je takovým prvním diplomatickým krokem, kterým jasně ukazujete té dané zemi, že tu věc berete velmi vážně. Nicméně další kroky ještě určitě přijdou. Lze očekávat zvýšení sankcí. Na území Německa můžeme očekávat, že dojde k posílení zabezpečení kritické infrastruktury. A můžeme pravděpodobně zaznamenat i zvýšení zpravodajské činnosti v podobě vyšší kontroly ruských zpravodajských služeb, případně dalších aktérů, kteří s Ruskem můžou spolupracovat nebo spolupracují. Věřím, že se ta opatření ukážou ještě v následujících dnech, až dojde k jejich krystalizaci.

Dodejme, že šéfka Evropské komise a šéf NATO už Německu kvůli ruskému hybridnímu útoku na letišti v Lipsku vyjádřili podporu a budou o něm jednat ve středu. Proč je podle vás terčem hybridních útoků v poslední době právě Německo?
Těch důvodů je několik. V první řadě Německo je poměrně významným donorem Ukrajiny. A to jak vojenského materiálu, tak humanitární a rozvojové pomoci. Druhá věc je, že Německo je klíčovým a významným členským státem EU. Rusko tedy může Německo chápat jako takový ideální testovací terč. Může testovat jeden z nejsilnějších států v Evropě v tom, jak je schopný v těchto útocích obstát. A my vidíme, že zatím se Rusům poměrně daří pronikat na německé území.

Rusko je zodpovědné za hybridní útok na lipské letiště, uvedl německý ministr vnitra

Třetím důvodem je, že ruské zpravodajské služby Německo znají poměrně dobře. Dlouhodobě tam působily ještě před rokem 89 v oblastech východního Německa, takže zde mají kontakty a mají to prostředí dobře zmapované. To je pravděpodobně důvodem, proč Německo trpí zvýšeným výskytem hybridních útoků ze strany Ruské federace.

V úterý také německá energetická společnost LEAG, která patří do skupiny EP Group miliardáře Daniela Křetínského, sdělila, že se rozvodna nedaleko elektrárny Jänschwalde v Braniborsku stala terčem útoku. Neznámí pachatelé na ni zaútočili podomácku vyrobenými raketami. Zapadá vám tento incident mezi útoky, o kterých jsme právě mluvili?
Zapadá to do toho, ale samozřejmě, nelze to automaticky spojovat s útokem Ruské federace. Je potřeba také zohlednit německý kontext, kdy Německo v tomto ohledu čelí i celé řadě dalších vnitrostátních aktérů.

Připomeňme si útoky z počátku ledna letošního roku, kdy ekoteroristická levicová skupina Vulkangruppe provedla útok na energetickou infrastrukturu v Berlíně, kde desítky tisíc domácností byly v těch mrazivých dnech několik dní bez přísunu elektřiny.

Na rozvodně u elektrárny v Německu se našly výbušniny. Poškození je na elektrickém vedení

Nyní dochází k vyhodnocení, do jaké míry za dnešním incidentem mohlo stát Rusko, ale mohly za tím být právě i ty ultralevicové ekoteroristické skupiny. Takže v tomto případě se ještě uvidí.

Hybridní útoky zatím nenapáchaly větší škody, ale co má být podle vás jejich výsledkem? Mají to být nějaké větší škody nebo možná jen strach?
U hybridních útoků jde hlavně o psychologický efekt, takže dalo by se přiklonit k tomu, že jejich cílem je vyvolat strach a rozrušení ve společnosti. Rusko jimi ukazuje, že má schopnosti a kapacity na to tyto útoky realizovat v nejsilnějším státě Evropské unie. To je pro Německo poměrně výrazný signál, a nejen pro něj, ale i pro okolní státy.

My jsme na Německo velmi silně navázáni. Máme tady také celou řadu zbrojovek, takže i pro nás je to určitý signál a nelze to brát na lehkou váhu. Ale hlavní je vyvolat strach a sdělit, že ,jsme tady a jsme schopni vás zasáhnout‘. Myslím si, že to bude tím hlavním ruským motivem v tuto chvíli.

Co řešení těch útoků a skutečnost, že k nim nakonec došlo, podle vás vypovídá o německých bezpečnostních službách? Není to zatím tak, že spíše dohánějí ty, kdo hybridní útoky páchají? Zatím jsme neslyšeli, že by se podařilo nějakému takovému útoku předejít, i když možná jsme to neslyšeli záměrně.
Jak říkáte, řadu věcí samozřejmě neslyšíme záměrně. Já bych v tom německé zpravodajské služby úplně nepodceňoval. Detekce hybridních útoků je velmi komplikovaná, protože hybridní operace se odehrávají v šedé zóně. Odehrávají se často přes celou řadu aktérů. To znamená, že ty výbušniny, které tam byly umístěny, nebo ty drony na letišti v Lipsku, nemusely být přímo vyslány ze strany ruských zpravodajců. Mohly být poslány přes celou řadu dalších zástupných aktérů, které Rusko využilo pro své operace.

Rozklíčovat řetězec jednotlivých aktérů, kteří jsou zapojeni do přípravy té dané operace, je často velmi časově náročné. A velmi často se stává, že k tomu dojde až ex post.

X XX

2. září 2026 Adéla

iRozhlas

 

Jsou věci, které vláda nesmí udělat. I když to měla v programu, tvrdí bývalý ústavní soudce Balík

„Politická reprezentace se mnohdy chová způsobem: je nás víc než sto poslanců, tak si můžeme dovolit všechno,“ kritizuje v Osobnosti Plus někdejší ústavní soudce Stanislav Balík, dnes děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Za jeden z takových příkladů považuje spor o účast vlády a prezidenta Petra Pavla na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře. „Vláda nemůže omezovat moc a pravomoce jiného ústavního činitele,“ zdůrazňuje.

Praha 15:11 1. září 2026Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu

O dělbě moci ve státě se učí už na základních školách, připomíná Balík. „Někdo ale možná nechce pochopit ducha Ústavy, nevšímá si třeba článku 1 o tom, že jsme právní stát, nevšímá si materiálního jádra Ústavy… A když se Ústava vykládá technokraticky, tak je to špatně,“ soudí.

Přehrát 

00:00 / 25:49

 

Poslechněte si Osobnost Plus se Stanislavem Balíkem, emeritním ústavním soudcem a děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity

Podle něj neplatí argumenty vládní koalice, že když Ústavní soud předběžným opatřením v létě umožnil prezidentovi, aby se summitu zúčastnil, tak že jsou ústavní soudci prezidentovými vazaly.

„My říkáme,“ vrací se ke své zkušenosti, „že bychom měli být nevděční. Pro ústavního soudce by na prvním místě měla být ústavnost. Nejeden prezident poznal, že se mu postavili soudci, které jmenoval. U Ústavního soudu je taková atmosféra, že si všichni uvědomují, že jsou tam kvůli ústavnosti.“

Balík vyvrací i argument ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé) o tom, že prezident je zástupce opozice a říkal by na summitu věci, které nejsou v souladu s vládou. „Ústavní činitel má svoji roli, složil nějaký slib, má pravomoce. A to, že se je snaží řádně vykonávat, by nemělo být napadáno,“ říká Balík.

Výdaje na obranu by příští rok měly být přes dvě procenta HDP, vyzval Pavel. Chce jednat s vládou

Číst článek

Předběžné opatření podle něj nebylo projevem puče, jak tvrdil právě Macinka.

„To jsou takové výkřiky, aby se zamlžilo, že jsem zrovna nebyl úspěšný. Budu hledat všechny možné důvody – které nebudou ve skutečnosti relevantní ani pravdivé – které budou u části publika možná vytvářet představu, že Ústavní soud nefunguje. A ten Pepík, který byl neúspěšný třeba u okresního soudu, to rád uslyší a řekne: Tak nejenom já, ale vláda je poškozená justicí,“ ilustruje bývalý ústavní soudce.

Otevírání dveří

Koalice Andreje Babiše (ANO) prosadila, že při zhoršení bezpečnostní situace může vláda zvýšit schválené výdaje až o deset procent bez předchozího schválení Poslaneckou sněmovnou.

„V rámci dělby moci je to určitě vykročení z pravidel. Vláda by si v zásadě neměla otevírat dveře k něčemu, co není výslovně ukotveno v Ústavě nebo v zákonu. Je to cesta k ne úplně vyváženému modelu, v němž by měla převažovat moc výkonná. A to není dobře,“ hodnotí Balík.

Podle něj je nešťastné, když se politická reprezentace chová tak, že si může dovolit všechno. „Od toho je tady potom Ústavní soud, aby zakročil v případě, že se naruší dělba moci. Ochrana dělby moci je jednou z jeho hlavních agend. Je něco, co nesmí udělat ani vláda, i když má většinu a měla to v programu,“ uzavírá.

X X X

Jsou věci, které vláda nesmí udělat. I když to měla v programu, tvrdí bývalý ústavní soudce Balík

„Politická reprezentace se mnohdy chová způsobem: je nás víc než sto poslanců, tak si můžeme dovolit všechno,“ kritizuje v Osobnosti Plus někdejší ústavní soudce Stanislav Balík, dnes děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Za jeden z takových příkladů považuje spor o účast vlády a prezidenta Petra Pavla na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře. „Vláda nemůže omezovat moc a pravomoce jiného ústavního činitele,“ zdůrazňuje.

O dělbě moci ve státě se učí už na základních školách, připomíná Balík. „Někdo ale možná nechce pochopit ducha Ústavy, nevšímá si třeba článku 1 o tom, že jsme právní stát, nevšímá si materiálního jádra Ústavy… A když se Ústava vykládá technokraticky, tak je to špatně,“ soudí.

Poslechněte si Osobnost Plus se Stanislavem Balíkem, emeritním ústavním soudcem a děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity

Podle něj neplatí argumenty vládní koalice, že když Ústavní soud předběžným opatřením v létě umožnil prezidentovi, aby se summitu zúčastnil, tak že jsou ústavní soudci prezidentovými vazaly.

„My říkáme,“ vrací se ke své zkušenosti, „že bychom měli být nevděční. Pro ústavního soudce by na prvním místě měla být ústavnost. Nejeden prezident poznal, že se mu postavili soudci, které jmenoval. U Ústavního soudu je taková atmosféra, že si všichni uvědomují, že jsou tam kvůli ústavnosti.“

Balík vyvrací i argument ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé) o tom, že prezident je zástupce opozice a říkal by na summitu věci, které nejsou v souladu s vládou. „Ústavní činitel má svoji roli, složil nějaký slib, má pravomoce. A to, že se je snaží řádně vykonávat, by nemělo být napadáno,“ říká Balík.

Výdaje na obranu by příští rok měly být přes dvě procenta HDP, vyzval Pavel. Chce jednat s vládou

Předběžné opatření podle něj nebylo projevem puče, jak tvrdil právě Macinka.

„To jsou takové výkřiky, aby se zamlžilo, že jsem zrovna nebyl úspěšný. Budu hledat všechny možné důvody – které nebudou ve skutečnosti relevantní ani pravdivé – které budou u části publika možná vytvářet představu, že Ústavní soud nefunguje. A ten Pepík, který byl neúspěšný třeba u okresního soudu, to rád uslyší a řekne: Tak nejenom já, ale vláda je poškozená justicí,“ ilustruje bývalý ústavní soudce.

Otevírání dveří

Koalice Andreje Babiše (ANO) prosadila, že při zhoršení bezpečnostní situace může vláda zvýšit schválené výdaje až o deset procent bez předchozího schválení Poslaneckou sněmovnou.

„V rámci dělby moci je to určitě vykročení z pravidel. Vláda by si v zásadě neměla otevírat dveře k něčemu, co není výslovně ukotveno v Ústavě nebo v zákonu. Je to cesta k ne úplně vyváženému modelu, v němž by měla převažovat moc výkonná. A to není dobře,“ hodnotí Balík.

Podle něj je nešťastné, když se politická reprezentace chová tak, že si může dovolit všechno. „Od toho je tady potom Ústavní soud, aby zakročil v případě, že se naruší dělba moci. Ochrana dělby moci je jednou z jeho hlavních agend. Je něco, co nesmí udělat ani vláda, i když má většinu a měla to v programu,“ uzavírá.

X X X

ÚSPĚCHY  V  ČR  V  LÉČENÍ   AIDS?

 

Významný český vědec Antonín Holý by v úterý oslavil 90 let. Na vývoji nových léčiv proti HIV se společně s ním podílel i nynější viceprezident americké společnosti Gilead Sciences pro virologii Tomáš Cihlář. V roce 2006 jeho tým začlenil Holého lék tenofovir se dvěma dalšími do jedné pilulky. „Do té doby lidé s HIV museli každý den brát celou řadu tablet, na které jim často nestačila jedna ruka,“ popsal v únoru Cihlář pro Český rozhlas Plus

Jak se vyvíjela cesta za efektivní léčbou HIV?
V roce 1996 byla léčba ještě velice neúčinná, umíraly stovky, někdy až tisíce lidí. Prvním milníkem byl právě rok 1996 a potom trvalo několik let, než se křivka úmrtí obrátila natolik, že to mělo pozitivní dopad na celou populaci lidí žijících s HIV.

 Rozhovor s viceprezidentem americké společnosti Gilead Sciences pro virologii Tomášem Cihlářem

O deset let později v roce 2006 nastal další milník, kdy se Gileadu podařilo získat povolení prvního produktu, který kombinoval tři různé látky v jedné pilulce. Neuvěřitelný milník to byl hlavně proto, že do té doby lidé s HIV museli každý den brát celou řadu tablet, na které jim často nestačila jedna ruka.

Zjednodušili jsme to tím, že jsme tři velmi účinné látky zkombinovali právě do jedné pilulky, z čehož se pak připravil preparát s názvem Atripla. Je potřeba poznamenat, že jednou z těch tří látek byl tenofovir, který pochází z laboratoře profesora Antonína Holého na Ústavu organické chemie a biochemie. To byl pilíř trojkombinace látek, který umožnil design jediné pilulky, ve které se ty tři látky mohly nakombinovat, což byl velký průlom.

Věděli jsme ale, že s vývojem musíme pokračovat dál, že s tím je spojená řada problémů, protože rezistence úplně nevymizela, takže jsme hledali nové mechanismy účinků. Z toho vzešel projekt vývoje léku lenakapavir.

Měl jste ještě příležitost s Antonínem Holým spolupracovat?
Ano, tak jsem se dostal k virologii. Bylo to v oddělení profesora Antonína Holého. Nastoupil jsem jako vědecký aspirant na Ústav oganické chemie a biochemie v roce 1990, těsně po revoluci, a pan profesor Antonín Holý tam v té době už byl významná osobnost. Měl za sebou první objevy nových typů virostatik a jedním z nich byl i tenofov

Virolog Cihlář patří k nejvlivnějším lidem světa. ‚Náš lék může přispět k omezení infekcí HIV,‘ přibližuje

První vědecké pokusy jsem začal provádět na těchto látkách profesora Holého. Šlo o to, abychom lépe porozuměli, jak fungují, jakým způsobem se v organismu přeměňují a tak dále. Když jsem byl mladý vědecký aspirant, tak jsem s ním samozřejmě nepřicházel do styku každý den.

Vztah s profesorem Holým jsem si ale nakonec vybudoval až v době, kdy jsme se přestěhovali do Spojených států a on dál navštěvoval Gilead, protože s ním měl velice úzkou spolupráci. Tam jsme potom měli více možností, abychom si v klidu sedli a začali více mluvit o vědě.

Náš vztah se nakonec dál vyvíjel víceméně na dálku až do doby, kdy se pan profesor Holý dostal do důchodového věku. Snažil jsem se s ním udržovat kontakty pořád a on byl velice aktivní. Velice ho zajímalo, co se děje i tady u nás v Gileadu.

Posun v léčbě

V čem cítíte návaznost na profesora Holého a čemu by se možná naopak divil? Jak pokročil jeho obor?
Návaznost vidím určitě v tom, že pan profesor Holý se svým výzkumem a novými chemickými postupy v podstatě položil základ úspěchu naší firmy. Tenofovir se potom stal vlajkovým produktem, ze kterého Gilead mohl čerpat finanční prostředky, aby dál mohl rozvíjet a budovat výzkumnou sféru tady u nás. To byl počáteční bod zrodu úspěchu Gileadu.

Pana profesora Holého by nejspíš dnes překvapilo, kam se dál ubírá celá oblast léčby a prevence HIV. V jedné chvíli byla řada lidí i tady v Gileadu přesvědčená o tom, že tenofovir a další produkty, které jsou na něj navázány, vyřeší problém HIV celosvětově a že už možná nemá příliš smysl na tom dále pracovat.

Meziročně vzrost počet některých pohlavních chorob. Nejčastější je v Česku kapavka

Na začátku projektu s lenakapavirem bylo těžké si představit, jak daleko to dojde a jak kvalitní látka s těmito vlastnostmi z pokusů vzejde. Myslím, že to, jak je dnes možné designovat a vyprodukovat aktivní látky, bylo překvapení nejen pro nás všechny, kteří jsme na tom pracovali každý den, ale že by to překvapilo i pana profesora Holého.

To podstatné jde ale ještě dál. V Holého době bylo hlavním cílem zamezit rezistenci a potlačit množení virů v organismu. Dnes jsou tam další aspekty, které se týkají i sociálního přístupu k léčbě. To, co by bylo nejjednodušší pro pacienty, aby nemuseli myslet každý den na to, že si musí vzít pilulku nebo že mají smrtelnou infekci. Celá řada stigmat se tím odstraní. Je i mnohem jednodušší distribuovat látky celosvětově. Po 20 letech se problém posunul do jiné sféry.

Dopady globalizace

Nový lék proti HIV/AIDS zvaný lenakapavir jste testovali v Africe. Podává se ve formě podkožních injekcí pouze dvakrát ročně. Vznikl také projekt Human Science for All, což je forma edukace. Jakou měl odezvu?
Dnes je všechno ve světě propojeno. To se odráží ve vývoji nových léků i v tom, jakým způsobem se jednotlivé firmy nebo jednotlivé vlády snaží tyto léky distribuovat celosvětově.

6000 potvrzených případů eboly v Kongu. ‚Může jít o nejhorší epidemii v dějinách,‘ varuje WHO

Problém infekčních onemocnění je v tom, že jsou přenosná, a kvůli globalizaci dnes hranice neexistují. To, že se tato infekce řeší v Africe nebo v jiných zemích, ale neznamená, že pokud by se virus vymkl kontrole, že se nás to nebude přímo týkat třeba za pět nebo deset let. Všechno to jsou celosvětové problémy.

V čem byl podle mě Gilead velice dobrý, bylo to, že se stal průkopníkem přístupu k lékům i k těm nejdůležitějším léčivům nového typu, aby se rozšířily celosvětově. Zavedli jsme celou řadu opatření a nových přístupů kvůli tomu, abychom zpřístupnili naše látky tam, kde jsou nejvíce potřeba.

Poprvé jsme takový přístup vyzkoušeli na prevenci HIV už před zhruba 15 lety, a to i v přípravcích s tenofovirem. Několika vybraným generickým firmám jsme udělili licenci, aby mohly tyto naše látky i před tím, než vyprší celosvětové patenty, vyrábět za nižší cenu a pak je distribuovat do zemí, které nemají prostředky na to, aby si je obstaraly jako originální léčiva. To byl myslím velice důležitý aspekt toho, aby se zpomalil průběh celé epidemie HIV.

Potom jsme tento přístup uplatnili i s látkami proti hepatitidě C a nakonec i u remdesiviru, který začal být celosvětově přístupný během covidové pandemie.

X XX

ELEKTRÁRNA  V  NĚMECKU  KŘETINSKÉHO  Z  ČR

Sabotáž v Německu odpojila elektrárny. Napětí mezi Berlínem a Moskvou eskaluje

V rozvodně na západě Německa někdo v úterý večer úmyslně způsobil zkrat. Ten odpojil ze sítě pět bloků elektráren v okolí. Týž den ráno neznámí pachatelé zaútočili na rozvodnu na východě země. Tento případ policie již vyšetřuje jako sabotáž. V Augsburgu výbuch neznámého předmětu zranil několik lidí. Německo z předchozích „hybridních“ útoků obvinilo Rusko, to slibuje odpověď.

„Na základě dosavadních poznatků z vyšetřování předpokládáme, že nešlo o technický defekt, ale o úmyslný čin, o trestný čin,“ sdělila policie v Essenu. Další podrobnosti neuvedla.

Zkrat nastal v úterý večer v rozvodně v Bergheimu, který leží několik kilometrů západně od Kolína nad Rýnem.

Rozvodna v Bergheimu patří energetické společnosti Amprion, která úterní incident potvrdila.

„Obecné zásobování proudem nebylo v žádném okamžiku postiženo a stabilita systému byla vždy zajištěna,“ zdůraznila společnost. Její odborníci podle ní spolupracují s policií, aby incident co nejrychleji objasnil

Energetická společnost RWE Power uvedla, že v důsledku zkratu v rozvodně bylo odpojeno od sítě pět bloků dvou hnědouhelných elektráren v jejím bezprostředním okolí.

Jednalo se o bloky H, G a K elektrárny Niederaussem v Bergheimu a bloky G a F elektrárny Neurath v Grevenbroichu. Pracovníci obou elektráren podle společnosti pracují na opětovném připojení bloků k síti. U jednoho už se jim to podařilo.

Výbuch u nádraží v Augsburgu zranil dva lidi, Německo řeší i další sabotáže

V úterý ráno se neznámý pachatel či pachatelé pokusili o sabotáž na rozvodně poblíž elektrárny Jänschwalde na hranici spolkových zemí Braniborsko a Sasko.

Elektrárna patří společnosti LEAG, která je skrze EP Energy Transition součástí skupiny EP Group českého miliardáře Daniela Křetínského. Na rozvodnu zaútočili pachatelé podomácku vyrobenými raketami a ve dvou případech se jim podařilo způsobit zkrat. Po útoku došlo k technickému výpadku bloku B elektrárny Jänschwalde, její provoz se už podařilo obnovit.

U elektrárny na východě Německa se našla výbušná zařízení, zasahovali pyrotechnici

Agentura DPA dala oba incidenty do souvislosti s dřívějšími žhářskými útoky na energetickou infrastrukturu v Berlíně. Výpadek proudu po žhářských útocích postihl části metropole letos v lednu a loni v září. Úřady z nich podezřívají krajně levicové skupiny.

Putin: Opatření vůči Rusku jsou chyba

Německá vláda v úterý obvinila z hybridních útoků v čele s incidentem na letišti Lipsko/Halle Rusko. Ministr zahraničí Johann Wadephul oznámil, že německé úřady v reakci uzavřou ruský generální konzulát v Bonnu, vypoví smlouvu Ruskému domu v Berlíně, zpřísní kontroly ruských občanů při vstupu do Německa, navrhnou zapsání dalších osob na sankční seznam Evropské unie a zvýší tlak na takzvanou ruskou stínovou flotilu, s jejíž pomocí se Moskva snaží obcházet některé sankce.

Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová uvedla, že Rusko na německé rozhodnutí odpoví. Ruský dům a generální konzulát už dlouho znepokojovaly německé úřady, a tak si vymyslely záminku, aby je mohly uzavřít, prohlásila.

Německo obvinilo Rusko z útoku na své letiště. A začalo trestat

„Pod naprosto smyšlenou a za vlasy přitaženou záminkou Berlín opět přistoupil k vyhrocení bilaterálních vztahů. Jako obvykle žádné přesvědčivé a seriózní důkazy nebyly předloženy. Protože prostě neexistují a ani nemohou existovat,“ prohlásila Zacharovová. „Moskva bude reagovat na všechna protiruská rozhodnutí,“ zdůraznila.

K německým opatřením se také vyjádřil ruský prezident Vladimir Putin, který je nazval „další chybou“, která je „v jasném rozporu se zájmy německého lidu“.

Podle šéfky unijní diplomacie Kaji Kallasové má srpnový útok na německé letiště Lipsko/Halle všechny známky státem podporovaného terorismu.

X X X

KANCLÉŘ  MERZ  SE SNAŽÍ  ŘEŠIT  POTÍŽE  V  NĚMECKU  NAPADÁNÍM  RUSKA

Spojování Ruska s útokem v Lipsku je chyba, řekl Putin. Podle Berlína šlo o typickou hybridní operaci

Německo viní z dronového útoku na letišti v Lipsku Rusko. Je to už téměř měsíc, co měl zaměstnanec letiště v saském Lipsku najít u odstaveného nákladního ukrajinského letadla nevybuchlý kamikadze dron. Ruský prezident Vladimir Putin teď obvinění, které přišlo v úterý, označil za vážnou chybu. Berlín naopak uvádí, že provedení útoku v Lipsku odpovídá vzoru ruských hybridních operací v Evropě.

Putin se vyjádřil k německému obvinění v úterý večer na mezinárodním fóru v kyrgyzském Biškeku.

Ruský prezident řekl, že se německá vláda kancléře Friedricha Merze takovým „podsouváním důkazů“ snaží řešit domácí neutěšenou politickou situaci a že se odkaz na údajně agresivní Rusko jeví jako jediný způsob, jak občanům Německa vysvětlit špatnou ekonomickou situaci.

Na rozvodně u elektrárny v Německu se našly výbušniny. Poškození je na elektrickém vedení

Kreml také poukazuje na nedostatek předložených důkazů ze strany Berlína. Na německém ministerstvu vnitra skutečně nešlo o zevrubnou demonstraci neprůstřelných důkazů, ale spíše o politické prohlášení.

X X X

EXPREZIDENT  RUSKA  MEDVEDĚV  NĚMECKO  POKÁRAT  VÝBUŠNÝMI ÚDERY

Medveděv hrozí Německu odvetou, volá po úderech na Berlín

Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv otevřeně pohrozil Německu vojenskými údery. Reagoval tak na obvinění Berlína, že za nedávnými incidenty s výbušnými drony na letišti v Lipsku stojí ruské státní struktury. Moskva veškerá nařčení odmítá.

Nynější místopředseda ruské bezpečnostní rady prohlásil dle The Moscow Times, že obvinění ze strany Berlína vyžadují tvrdou vojenskou reakci.

Německé vedení označil za rusofobní a uvedl, že by si země zasloužila přímý zásah na všechny své zbrojovky vyrábějící techniku pro „banderovskou kliku“, a „zřejmě i na některá další místa v Berlíně“. Zároveň varoval evropské lídry podporující Kyjev a výhružně poznamenal, že do ukrajinské metropole často cestují vlakem.

Sabotáž v Německu odpojila elektrárny. Napětí mezi Berlínem a Moskvou eskaluje

Roztržku vyvolaly incidenty z počátku srpna na letišti v Lipsku, které slouží i pro přepravu vojenského materiálu na Ukrajinu.

V blízkosti nákladního letounu An-124 tam byl nalezen dron s trhavinou, jehož roznětka selhala, a o několik dní později byl další vadný stroj objeven v nedalekém poli. Německé úřady akci označily za státem řízenou hybridní operaci Moskvy.

Německo obvinilo Rusko z útoku na své letiště. A začalo trestat

Německá diplomacie vzápětí oznámila tvrdá odvetná opatření. V reakci na incidenty plánuje uzavřít poslední fungující ruský generální konzulát v Bonnu, ukončit činnost Ruského domu v Berlíně a dále zpřísnit pravidla pro vstup ruských občanů do země.

Podle šéfa Kremlu se německá vláda snaží pouze odvést pozornost vlastní veřejnosti od „hlubokých domácích ekonomických potíží“ a přijatá diplomatická opatření označil za hrubou chybu.

x XX

Proti zákazu startu na mistrovství v hokeji se odvolo k arbitrážnímu soudu

Ruský hokejový svaz se odvolal ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) proti zákazu startů svých týmů v mezinárodních soutěžích včetně mistrovství světa, který mezinárodní federace IIHF potvrdila na konci července.

Rusové v prohlášení na webu domácí federace oznámili, že s posledním srpnovým dnem předali arbitráži potřebné materiály a slyšení se uskuteční koncem října.

Apolitický sport? Ukrajinští sportovci sedí v ruském zajetí, olympijský výbor řeší návrat Rusů do závodů

„Verdikt bude oznámen krátce poté. Pokud CAS rozhodne o povolení účasti ruských týmů na mistrovství světa, bude toto rozhodnutí pro IIHF závazné,“ uvedla ruská federace, jež se podle prohlášení s IIHF na takovém postupu dohodla.

IIHF vyřadila Rusko a spojenecké Bělorusko ze svých soutěží v únoru roku 2022 po napadení Ukrajiny. Světová federace každoročně zákaz z bezpečnostních důvodů prodlužuje, naposledy tak její vedení učinilo letos v lednu, a to pro celý ročník 2026/27.

Rusko ale poté uspělo s odvoláním u disciplinární komise IIHF, která záležitost vrátila Radě IIHF.

Po opětovném posouzení nicméně mezinárodní federace svůj původní verdikt potvrdila s odůvodněním, že přetrvávají obavy ohledně bezpečnosti, ochrany a sportovní integrity.

Zrušení zákazů v rámci MOV

Rusko je suspendováno od vojenské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) ale v červenci zrušil suspendaci Ruského olympijského výboru a jeho sportovci se tak mohou zapojit do olympijských kvalifikací.

Uvolnění sankcí některé sportovní federace využily a Rusové v některých sportech již znovu soutěží pod svou vlajkou a s hymnou.

V hokeji se tak dosud nestalo, nicméně Bělorusové se už v květnu dočkali částečného zmírnění sankcí a zákaz účasti v mezinárodních soutěžích platí v jejich případě už jen pro MS mužů a juniorů.

X X X

VELMOC  RUSKO  PROTI  NARUŠENÍ  CIVILNíCH  LETŮ

Narušit civilní lety nedovolíme, reaguje Rusko na Zelenského „uzavřené nebe“

Rusko nedovolí Ukrajině vážně narušit civilní lety, prohlásil ruský ministr dopravy Andrej Nikitin. Prohlášení učinil po úterním vyjádření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který upozornil aerolinky a pojišťovny na to, že ruský vzdušný prostor je kvůli ukrajinským dronům nebezpečný, takže ruské nebe je fakticky uzavřené. Ukrajina podniká vzdušné údery na cíle v Rusku v sebeobraně před ruskou invazí.

„Samozřejmě, že se na to připravujeme a že bereme v úvahu všechny takové hrozby. Neustále zlepšujeme leteckou bezpečnost a letištní bezpečnostní požadavky, na všechno máme řešení. Máme řešení na všechny hrozby, které teroristé vyslovují,“ řekl Nikitin.

Poznamenal, že jeho úřad je v úzkém kontaktu s ministerstvem obrany a národní gardou. „Věřím, že nedovolíme žádné výraznější narušení civilní letecké dopravy,“ dodal.

Rusové se bojí ukrajinských dronů, kolem moskevské rozvodny staví klec

Ruský prezident Vladimir Putin v úterý řekl, že slova ukrajinského prezidenta znějí jako státní terorismus. Putin, z jehož rozkazu vpadla v únoru 2022 ruská vojska na Ukrajinu, rovněž řekl, že s teroristy se nevyjednává.

Zelenskyj uvedl, že Ukrajina nemá v plánu ohrožovat civilní letectví jako takové. „Nechceme, aby byly zmařeny životy nevinných lidí. Proto varujeme naše partnery: bezpečné dny na ruském nebi skončily,“ uvedl.

Zelenskyj varoval aerolinky před drony v Rusku. Státní terorismus, ohradil se Putin

Je podle něj důležité, aby varování slyšely letecké společnosti, které v současnosti létají především na letiště v Moskvě, Petrohradu a do dalších klíčových destinací v Rusku.

Ruské úřady jsou nuceny prakticky denně přerušovat civilní leteckou dopravu v oblastech s výskytem dronů. Ruská protivzdušná obrana, která odvracela ukrajinský dronový útok, v prosinci 2024 zasáhla letadlo Azerbaijan Airlines, což vedlo k nouzovému přistání v Kazachstánu a desítkám obětí.

X X X

Téměř 12 milionů ukrajinských knih shořelo kvůli ruským útokům. Za prázdniny tak Rusko zdevastovalo třetinu knih vytištěných v tomto roce. Útokům se nevyhnuly ani školní učebnice. Asi 1,5 milionu výtisků shořelo v červenci a 10 milionů v srpnu. Rusku se podařilo zničit celý náklad učebnic pro některé předměty. Prázdniny jsou pravděpodobně nejhoršími měsíci v historii ukrajinského knižního trhu.

Rozsáhlé ničení knih na Ukrajině připomíná děj románu 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho. V této dystopii byly všechny knihy zakázané, a tudíž se pálily. Na situaci upozornila britská stanice BBC.

Za prázdniny podle ředitele nakladatelství Ranok Viktora Kruhlova shořelo asi 12 milionů knih. Z toho 1,5 milionu výtisků v červenci a 10 milionů v srpnu.

‚Jako matka mohu být v klidu.‘ V Charkově otevřeli desátou podzemní školy.

Hned na začátku července ruské útoky zasáhly centrální sklad logistického partnera nakladatelství BookChef a v plamenech skončilo 800 tisíc knih. Devatenáctého července Rusové zničili sklad kyjevského nakladatelství #knygolove, ve kterém bylo uskladněno 250 tisíc knih.

Prvního srpna lehly popelem sklady Ranoku a KnyhoLendu v Charkově. V plamenech skončilo asi 28 800 titulů.

Na konci prázdnin ruská raketa zasáhla továrnu nakladatelství Konvi na kraji Kyjeva, kde se právě tiskly učebnice pro nový školní rok. Tituly, které odolaly ohni, nepřežily hašení nebo zřícení střechy.

Zachránit se nepodařilo nic, a na trhu bude tím pádem chybět 1,2 milionu knih – tedy asi 9 procent všech ukrajinských učebnic.

Serhij Babak, předseda výboru pro vzdělávání Nejvyšší rady parlamentu, uvedl, že Rusko zničilo celý náklad učebnic pro některé předměty.

U Charkova postavili za jediný rok podzemní školu. Pojme 150 žáků a slouží jako protiletecký kryt.

„Domnívám se, že jde o záměrné jednání ze strany Ruské federace. Během posledních dvou měsíců přišla některá z největších nakladatelství o své logistické sklady, kde bylo uskladněno obrovské množství knih,“ říká Viktoria Haidai, obchodní ředitelka Konvi.

Pochroumaný knižní průmysl

Ruské rakety v posledních týdnech dopadly na asi 35 skladů s knihami. Zasáhly také velký kyjevský antikvariát Pochaina, shořely stovky stánků i cenné svazky.

Předseda Ukrajinského svazu vydavatelů Artem Bidenko prohlásil, že prázdniny byly pravděpodobně nejhoršími měsíci v historii ukrajinského knižního trhu.

Vypočítal, že ruské útoky způsobily ztrátu dvě miliardy hřiven (940 milionů korun). Odhad však nezahrnuje zničené prostory a vybavení včetně tiskáren.

Ministerstvo kultury dosud nemá ucelený plán, jak pochroumaný knižní průmysl podpořit. S vydavateli teprve začalo jednat.

Ministryně kultury Tetiana Běrežná uvedla, že poškozené tiskárny mohou získat státní dotace. Výbor pro školství Nejvyšší rady se pokouší sehnat asi 150 milionů na učebnice. Pomoct by mohly také e-knihy.

Běrežná vypočítala, že Rusko během války zaútočilo na 1900 památek a na více než 2000 kulturních institucí. Zasaženy byly muzea, galerie, filmová studia, knihovny či operní domy.

X XX

VĚTŠINA  LIIDÍ  NĚMECKA  ŽÁDA  LEVNÝ  PLYN  A  ROPU  RUSKA

STRANA  AfD  WEIDELOVÉ  VE  VOLBÁCH  ZÍSKAT  AŽ  43  PROCENT

AfD by v Sasku-Anhaltsku mohla vyhrát až s 43 procenty, uvádí nový průzkum

Strana Alternativa pro Německo (AfD) by v nedělních volbách ve východoněmecké spolkové zemi Sasko-Anhaltsko mohla získat až 43 procent hlasů. Vyplývá to z ve středu zveřejněného průzkumu agentury INSA. Křesťanskodemokratická unie (CDU) současného premiéra Svena Schulzeho zaostává o 21 procentních bodů.

Šéfka Alternativy pro Německo (AfD) Alice Weidelová.

AfD vyhraje podle nového průzkumu také volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku za tři týdny, na prvním až třetím místě se drží v průzkumech před volbami v Berlíně.

Třetina Němců chce znovu levný ruský plyn coby základ blahobytu. Nahrává to AfD, tvrdí politolog

Sasko-Anhaltsko je spolková země na východě Německa, která vznikla po zániku Německé demokratické republiky (NDR) v roce 1990. Má zhruba 2,1 milionu obyvatel, z toho přibližně 240 tisíc žije v metropoli Magdeburku a 220 tisíc v Halle.

Od roku 2002 v čele země stojí premiéři z konzervativní CDU, které nyní na celoněmecké úrovni předsedá kancléř Friedrich Merz. Není vyloučeno, že AfD získá po nedělních volbách většinu v zemském sněmu a novým premiérem by se tak mohl stát lídr AfD Ulrich Siegmund.

Bylo by to poprvé, co by se do čela některé ze spolkových zemí dostal člen AfD. Organizaci strany v Sasku-Anhaltsku přitom místní tajná služba už od roku 2023 vede jako prokazatelně pravicově extremistickou.

Šanci má i Levice

Podle průzkumu agentury INSA by nyní AfD dostala 43 procent hlasů a CDU na druhém místě 22 procent. Poslední volby v roce 2021 CDU vyhrála s 37,1 procenta a AfD obdržela 20,8 procenta.

‚Fašistka? Kompliment.‘ Krajní pravice v Evropě už neláká jen ‚rozzlobené bílé muže‘, přibývá i žen.

Do zemského sněmu v Magdeburku by se dostala také postkomunistická strana Levice s 12 procenty, sociální demokracie (SPD) se sedmi a strana Zelených s pěti procenty hlasů. Žádná další strana by pětiprocentní práh nutný pro zvolení nepřekročila.

Nová zemská vláda v Sasku-Anhaltsku by tak mohla být buď jednobarevná vláda AfD nebo koalice CDU, SPD a Zelených. V druhém případě by zřejmě byl kabinet menšinový a potřeboval by podporu opoziční strany Levice.

Předvolební průzkumy jsou spojené z řadou proměnných. Podle agentury INSA je statistická chyba v případě nového průzkumu ze Saska-Anhaltska 3,1 procentního bodu. Předchozí průzkum vypracovaný skupinou Forschungsgruppe Wahlen pro stanici ZDF sliboval AfD 40 procent a CDU 23 procent.

Další volby

Dva týdny po volbách v Sasku-Anhaltsku se budou konat volby ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko, která leží u Baltského moře a sousedí s Polskem. Tam podle ve středu zveřejněného průzkumu agentury Forsa zvítězí rovněž AfD, a to s 37 procenty hlasů.

Na druhém místě by s 28 procenty měla skončit sociální demokracie (SPD) dosavadní premiérky Manuely Schwesigové. Také v tomto případě by se na třetím místě umístila postkomunistická Levice s 11 procenty. CDU by dostala jen deset procent hlasů a Zelení pět.

V Meklenbursku-Předním Pomořansku je na rozdíl od Saska-Anhaltska nepravděpodobné, že by se AfD mohla dostat do vlády. Skládání povolební koalice bude ale zřejmě i zde složité, mimo jiné kvůli tomu, že CDU odmítá přímou vládní spolupráci s postkomunistickou Levicí.

Týž den jako v Meklenbursku-Předním Pomořansku, tedy 20. září, se volby budou konat také v Berlíně. Podle úterního průzkumu zveřejněného agenturou Civey je těsně vyhraje Levice s 20 procenty hlasů, CDU by mohla dostat 19 procent a AfD 18 procent. Zelení by dostali 15 procent hlasů, SPD 13 procent. V Berlíně připadají v úvahu dvě koalice: CDU, SPD a Zelení nebo Levice, SPD a Zelení.

X X X

BOJE  USA   –    ÍRÁN

„Veľký Satan,“ odkázal Teherán Američanom. Po útoku na svadbu prišla odveta, Irán zasypal základne USA raketami

Po približne mesiaci relatívneho pokoja sa konflikt medzi Spojenými štátmi a Iránom opäť prudko vyostril. Americké útoky na iránske územie si podľa Teheránu vyžiadali najmenej 11 obetí, pričom jedna z rakiet mala zasiahnuť dom, v ktorom sa konala svadobná oslava. Irán odpovedal raketami a dronmi proti americkým základniam v niekoľkých arabských krajinách. Napätie zároveň rastie v strategickom Hormuzskom prielive, kde zahynuli dvaja členovia posádky saudskoarabského ropného tankera.

Predseda iránskeho parlamentu a hlavný iránsky vyjednávač Mohammad Bágher Ghálíbáf označil Spojené štáty za „Veľkého Satana“ po tom, ako podľa iránskych úradov americký útok zasiahol dom so svadobčanmi v meste Kúhestak v juhoiránskej provincii Hormozgán.

Údaje o počte obetí útoku sa zatiaľ rozchádzajú. Iránske zdroje pôvodne informovali o štyroch zabitých účastníkoch svadby, neskôr úrady hovorili o piatich mŕtvych vrátane dieťaťa a desiatkach zranených. Podľa agentúry AP utrpelo zranenia 68 ľudí.

„Škola v Mínábe: deti zmasakrované. Športová hala v Lámerde: deti povraždené. Svadba v Kúhestaku: deti spolu s rodinami zabité,“ napísal Ghálíbáf na sociálnej sieti X. „Ak sa nejaká sila správa ako Satan, vyberá si ciele ako Satan a zabíja ako Satan, je Satanom,“ pokračoval. Spojené štáty označil tradičným výrazom „Veľký Satan“ a Izrael za „Malého Satana“. Ide o pomenovania, ktoré voči obom krajinám používal už zakladateľ Iránskej islamskej republiky ajatolláh Rúholláh Chomejní po revolúcii v roku 1979.

Ghálíbáf pripomenul aj staršie útoky z 28. februára. V Lámerde podľa údajov iránskych úradov zahynulo najmenej 21 civilistov vrátane siedmich detí. Útok na dievčenskú školu v Mínábe si mal vyžiadať 168 obetí, prevažne detí.

Irán zverejnil zábery paľby, má ísť o útoky na americké základne v Jordánsku

Zdroj: Reuters

Teherán hovorí o vojnovom zločine

Hovorca iránskeho ministerstva zahraničných vecí Esmáíl Baghájí zverejnil video, ktoré má zobrazovať následky útoku na dom v Kúhestaku. Americký zásah označil za vojnový zločin a za prejav „skutočnej podoby útočnej vojny“.

Podľa neho sa Washington zúfalo snaží zakryť vlastný neúspech propagandou. Narážal pritom zrejme aj na video, ktoré v pondelok zverejnil americký prezident Donald Trump. Zobrazovalo zničenie iránskeho ostrova Charg a Trump ho sprevádzal vyhlásením, že ostrov bol „rozmetaný na prach“.

Americké Centrálne velenie CENTCOM sa k údajnému zásahu svadobnej oslavy priamo nevyjadrilo. Jeho hovorca však zdôraznil, že Spojené štáty „nikdy necielia na civilistov, na rozdiel od iránskych revolučných gárd“.

CENTCOM v noci oznámil dokončenie ďalšej vlny útokov proti Iránu. Podľa amerického velenia išlo o reakciu aj na predchádzajúce pokusy iránskych revolučných gárd útočiť na obchodnú lodnú dopravu v Hormuzskom prielive a na amerických vojakov.

Iránska štátna agentúra IRNA uviedla, že pri najnovších amerických útokoch zahynulo celkovo 11 ľudí. Sedem obetí a osem zranených hlásila provincia Chúzestán na juhozápade krajiny. Ďalší ľudia zahynuli pri útoku v Kúhestaku.

Revolučné gardy zároveň oznámili smrť štyroch svojich príslušníkov a polovojenské jednotky Basídž ďalších troch. Nie je jasné, či sú zahrnutí medzi už oznámenými 11 obeťami.

Neprejdú cez Hormuz. Irán dal na čiernu listinu 46 cudzích lodí

Irán odpovedal raketami a dronmi

Teherán po amerických úderoch oznámil začiatok „rozhodujúcej odvetnej operácie“. Iránske ozbrojené sily zaútočili na americké vojenské objekty v Kuvajte, Bahrajne, Spojených arabských emirátoch, Jordánsku a Iraku.

Medzi deklarované ciele patrili letecká základňa Alí Sálim v Kuvajte, základňa Šajch Ísá v Bahrajne, základne Zafra a Minhád v Spojených arabských emirátoch či americké vojenské zariadenia v severoirackom Irbíle.

Balistické rakety mierili aj na základňu americkej námornej pechoty pri jordánskej Akabe. Podľa amerických predstaviteľov si útok nevyžiadal obete medzi americkými vojakmi.

Jordánska armáda uviedla, že z 13 iránskych balistických rakiet dokázala desať zneškodniť. Zvyšné tri dopadli do odľahlých oblastí.

Drony a rakety zasiahli aj Kuvajt. Tamojšia armáda oznámila, že je pripravená na ďalšie hrozby reagovať.

V Bahrajne sa rozozvučali varovné sirény a ministerstvo vnútra opakovane vyzvalo obyvateľov, aby zostali pokojní a presunuli sa na najbližšie bezpečné miesto. Irán tvrdí, že jeho drony útočili na radarové zariadenia a leteckú základňu Šajch Ísá.

Z arabských krajín zatiaľ neboli hlásené obete. V Bahrajne a Kuvajte však podľa miestnych úradov útoky vyvolali požiare aj v obývaných oblastiach.

Revolučné gardy zároveň avizovali, že odvetné operácie budú pokračovať.

Hormuzský prieliv sa opäť stáva bojiskom

Nová eskalácia sa neodohráva iba vo vzduchu. Čoraz nebezpečnejšia je situácia aj v Hormuzskom prielive, jednej z najdôležitejších námorných tepien svetového obchodu s energiami.

Pri pondelkovom útoku na saudskoarabský ropný tanker SIDR zahynuli dvaja filipínski členovia posádky. Informoval o tom majiteľ plavidla, saudskoarabská štátna spoločnosť Bahrí.

Britská námorná služba UKMTO už v pondelok oznámila, že tanker v Hormuzskom prielive zasiahli tri projektily neznámeho pôvodu. Irán sa k útoku neprihlásil, jeho režim však opakovane varoval lode, aby sa úžinou nepokúšali preplávať bez súhlasu iránskych úradov.

SIDR nie je prvým tankerom spoločnosti Bahrí, ktorý sa počas súčasnej regionálnej vojny stal terčom.

V júli bol zasiahnutý supertanker Wedyan pri plavbe južnou trasou pozdĺž ománskeho pobrežia. Teherán túto cestu považuje za nelegálnu a tvrdí, že plavidlá môžu prielivom prechádzať iba určenou severnou trasou pri ostrove Lárak a po koordinácii s iránskymi ozbrojenými silami.

Ďalšie dva tankery spoločnosti Bahrí, AMZAN a MASA, sa v predchádzajúcich mesiacoch stali terčom útokov v Červenom mori. Jemenskí húsíovia, spojenci Teheránu, tam vyhlásili námornú blokádu Saudskej Arábie, ktorá patrí medzi blízkych partnerov Washingtonu.

Iránske revolučné gardy navyše oznámili, že v Hormuzskom prielive narazili dva ďalšie ropné tankery na námorné míny. Podľa Teheránu sa plavidlá pokúšali preplávať trasou, ktorú iránsky režim považuje za nepovolenú. Míny ich mali vyradiť z prevádzky.

Práve ostrov Lárak bol pritom jedným z prvých cieľov najnovšej americkej útočnej vlny. Washington tvrdí, že na ostrove zničil odpaľovacie zariadenia, ktoré chcel Irán použiť na rozmiestňovanie námorných mín v úžine.

Krehká dohoda nevydržala

Súčasná regionálna vojna sa začala 28. februára spoločnými americko-izraelskými útokmi na Irán. Konflikt si odvtedy podľa dostupných údajov vyžiadal tisíce životov, najmä v Iráne a Libanone, a jeho dôsledky pocítila aj svetová ekonomika.

Teherán v reakcii výrazne obmedzil dopravu cez Hormuzský prieliv. Kombináciou vyhrážok, mín a útokov na tankery či nákladné lode prakticky ochromil jednu z kľúčových trás pre vývoz ropy a plynu z Perzského zálivu. Narušenie lodnej dopravy prispelo aj k rastu svetových cien energií a pohonných látok.

Spojené štáty neskôr pristúpili k námornej blokáde Iránu, ktorej deklarovaným cieľom je obmedziť príjmy teheránskeho režimu z vývozu ropy.

Washington a Teherán sa síce v polovici júna dohodli na memorande o porozumení, ktoré malo vojnu ukončiť, prímerie však zostalo mimoriadne krehké. Obe strany sa odvtedy opakovane obviňujú z jeho porušovania.

X XX

SLAVNOSTI  PORCELÁNU  VE  VARECH

Milovníci porcelánu, skla, designu a tradičních řemesel se mohou od 4. do 6. září 2026 těšit na oblíbené Podzimní porcelánové slavnosti. Akce se uskuteční v prostorách Grandhotelu Ambassador Národní dům v Karlových Varech a opět nabídne nejen širokou nabídku porcelánu a skla za výhodné ceny, ale také výstavu, tvůrčí dílny, hudební program a folklorní vystoupení.

Prostřené stoly, která návštěvníkům představí současnou nabídku porcelánky Thun 1794 v podobě aranžovaných jídelních stolů. Porcelán zde nebude prezentován pouze jako jednotlivé výrobky, ale především jako součást moderního stolování a interiéru.
Na jednotlivých stolech se představí například porcelánová novinka Onyx, luxusní řada
Splendid, která kombinuje krásu porcelánu s nápojovým sklem, i další tradiční porcelánové kolekce.

Součástí slavností bude také stánkový prodej porcelánu, skla a dalších výrobků za výhodné ceny. Vedle porcelánky Thun 1794 se představí například Koulier, výrobce tradičních vánočních ozdob, Sklárna Novosad a syn, Ateliér Lenka Malíská, výtvarnice Linda von Thun, rodově spjatá se značkou Thun 1794, dále Blex, Thun Studio – Ateliér JM, G-Benedikt a Leander Loučky. Atmosféru Podzimních porcelánových slavností doplní živá hudba a folklorní vystoupení v rámci Karlovarského folklorního festivalu.