Friedrich Merz prohraje nedělní regionální volby? J.V.  Navazuji na své příspěvky k tématu kancléře Merze a nedělních voleb v Sasku-Anhaltsku z pozice rozhodujícího názorového  evropského portálu : Politico. eu, které jde upřímně řečeno líčení pravděpodobného ponižujícího výsledku pro německého kancléře a jeho berlínskou vládu ještě mnohem dál, než jsem formuloval já sám. Dělá mi to radost. Dokazuje to, že jsem zkrátka nepřeháněl a že jeho masivní podpora, kterou mu vyslovoval mimo jiné náš Macinka byla krátkozraká a udivující.

Naprosté vítězství krajní pravice v Sasku-Anhaltsku Merze poškodí. Situace ale bude také komplikovaná, pokud bude jeho strana muset uzavírat koalice s levicí, aby vytěsnila AfD.

Nette Nöstlinger a James Angelos

MAGDEBURG, Německo – Pro kancléře Friedricha Merze nedělní volby ve východním Německu nepřinášejí žádné dobré výsledky – pouze různé stupně politického ponížení.

Podle předvolebních průzkumů se očekává, že Alternativa pro Německo (AfD) v Sasku-Anhaltsku přesvědčivě zvítězí a skončí s velkým náskokem před Merzovými konzervativci. Tento výsledek by nejjasněji ukázal, do jaké míry krajní pravice posílila a překonala mainstreamové strany v širokých částech země.

Toto ponížení by bylo pro Merze ještě horší, pokud by AfD získala dostatek hlasů k zajištění absolutní parlamentní většiny a samostatné vlády státu. Alespoň z pohledu hlavních německých stran by mu to dalo potupné místo v poválečné historii země jako národnímu vůdci, který předsedal prvnímu vzestupu krajní pravice ke skutečné vládní moci od druhé světové války.

Ale ani ostatní pravděpodobné výsledky Merzovi nepřinášejí velkou úlevu.

Pokud se AfD nepodaří získat v zemi vládní většinu – bude Merzova druhá Křesťanskodemokratická unie čelit řadě neudržitelných rozhodnutí, když se bude snažit dát dohromady koalici s levicovými stranami. Jakákoli taková aliance by pravděpodobně byla od samého začátku odsouzena k zániku, protože by při schvalování legislativy zůstala závislá na podpoře krajní levice nebo krajní pravice.

Rostou také obavy, že se AfD na tento scénář připravuje zpochybňováním výsledků nedělních voleb. Strana již vydala tiskové zprávy, v nichž zpochybňuje hlasovací lístky zasílané poštou, zatímco její hlavní kandidát Ulrich Siegmund vyjádřil podobné obavy  na sociálních sítích.

Ať už bude výsledek v neděli jakýkoli, volby by mohly pro Merze – již tak historicky slabého vůdce – spustit řetězec událostí, které by mohly nakonec vést k jeho pádu, a není jasné, zda má kancléř ucelenou strategii, jak se s následky vypořádat.

V době před hlasováním se zdálo, že Merz počítá se vším….

„Dnes nespekuluji o tom, co se stane den po volbách,“ řekl Merz v televizním rozhovoru minulou neděli. „Situaci posoudíme s ohledem na výsledky voleb a uděláme vše, co bude v našich silách, abychom zabránili tomu, aby se Sasko-Anhaltsko dostalo do rukou radikálů.“

Kancléř ale vstupuje do voleb v Sasku-Anhaltsku – a dalších dvou voleb 20. září – v prekérní pozici. Merzovi kolegové konzervativci,  u kancléře, který  je již neméně populárním kancléřem  v historii, tiše diskutují o scénáři, který by byl na německé poměry pozoruhodný: nahrazení kancléře – tzv. Kanzlertausch neboli výměna kancléře.

„Vzhledem k nespokojenosti, výsledkům průzkumů a skutečnosti, že se příští rok blíží další volby… tlak na zásadní změnu přirozeně vzroste,“ řekl Julian Schache, politik CDU z Magdeburgu, hlavního města Saska-Anhaltska. „Dokážu si jistě představit, že někteří budou tlačit na odstoupení Friedricha Merze. Zda je to ale řešení, se teprve uvidí.“

Konzervativní politici ve východním Německu už teď nechtějí, aby Merz byl součástí kampaně. Během jeho vzácných vystoupení v regionu byl vypískán. Rozzuření voliči během jeho návštěvy tento týden pokřikovali „Pinocchio“ a „válečný štváč“, po níž bylo plánované tiskové prohlášení zrušeno. 

Scénář 1 – AfD získává moc

Pokud by AfD dokázala získat dostatek hlasů k tomu, aby v Sasku-Anhaltsku vládla sama, byl by to v některých ohledech pro Merzovy konzervativce jednodušší a snazší výsledek. 

Někteří politici CDU v zemi vidí značné výhody, které by konzervativcům poskytly výhodu, kterou si AfD dlouhodobě užívá – možnost útočit na vládu z pohodlí opoziční lavičky. Konzervativci se domnívají, že působení AfD ve vládě by se mohlo zvrhnout v debakl, který by demystifikoval krajní pravici – a umožnil by tak pozdější oživení CDU.

„V den, kdy se Siegmund (křesní jméno lídra AFD)  stane premiérem, je s ním konec,“ řekl Alexander Räuscher, poslanec CDU ze Saska-Anhaltska, s odkazem na hlavního kandidáta AfD v závodě. „To je moje spekulace. Neuspěje jako zemský premiér. Nebude schopen splnit všechny sliby, které dal.“

Tento výsledek je však stále plný velkých rizik, která by mohla urychlit Merzův pád, protože politický tlak na Merze a jeho konzervativce po volbách v Sasku-Anhaltsku pravděpodobně dále vzroste.

Očekává se, že AfD vyhraje regionální volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku a silně se těší i v levicově orientované baště Berlína před volbami koncem tohoto měsíce; příští rok jsou naplánovány další čtyři zemské volby. 

Zákonodárci CDU se obávají, že velká prohra v Sasku-Anhaltsku by se nahromadila v další velké porážky. Mohla by také vést k otevřenému konfliktu ve straně o tom, zda zachovat Merzův „ochranný val“ kolem AfD – slib nevládnout s krajní pravicí – který podle některých konzervativců pouze posílil AfD ..

Již se objevují určité náznaky otevřeného nesouhlasu s Merzovým slibem, že nebude formálně spolupracovat s krajní pravicí, zejména na Východě.

„Kdo stále mluví o firewallech, nerozeznal znamení doby, řekl v červenci  Michael Kretschmer, premiér východoněmecké spolkové země Sasko za stranu CDU .

Scénář 2 – Konzervativci donuceni k menšinové vládě podporované krajní levicí

Pokud AfD nezíská absolutní většinu, donutí to CDU pokusit se o nějakou formu vlády se zbývajícími stranami – pravděpodobně všemi z nich na politické levici, včetně levicové Die Linke neboli Levicové strany.

Merzova CDU však vyloučila jakoukoli formální spolupráci nejen s AfD, ale i s Die Linke – která by podle průzkumů měla skončit na třetím místě. V důsledku toho by CDU pravděpodobně vytvořila menšinovou vládu se středolevicovou Sociálnědemokratickou stranou, která by měla skončit na čtvrtém místě, a potenciálně i se Zelenými. 

Vzhledem k volební matematice by však neexistovalo jasné řešení, jak se v nějaké formě vyhnout spolupráci s Die Linke, alespoň s vyloučením spolupráce s AfD. To by CDU učinilo závislou na podpoře Die Linke při volbě premiéra a schvalování legislativy.

Pro toto uspořádání existuje určitý precedent. Ve východních spolkových zemích Durynsko a Sasko vede CDU menšinové vlády s formální podporou strany Die Linke. Krajně levicová strana uvedla, že podobné uspořádání podpoří v Sasku-Anhaltsku, ale požadovala by cenu. 

Vnitřní odpor CDU vůči takové konstelaci však sílí. Místní skupina CDU již odmítla jakoukoli vládní koalici, která by mohla přežít pouze s „dobrou vůlí, tolerancí nebo výslovným souhlasem“ strany Die Linke.

„Model, který dává levici faktické právo veta nad veškerou prací středopravicové vlády, je nepřijatelný,“ uvádí list.

Tito politici nakonec tvrdí, že vládnutí po boku levicových stran aktivně posiluje AfD a dává jí munici k vykreslování konzervativců jako přestrojených levičáků.

Takový scénář by mohl CDU znovu vést k boji o taktickou moudrost barikády – a dále politicky oslabit stranu.

Sasko-Anhaltsko by se tak stalo prakticky neovladatelným. A co je ještě závažnější pro národní politiku, mohlo by to v CDU přiživit frustraci, která nakonec povede k Merzovu pádu.

J.V. Vystavuji tento článek s vědomím, že je sektářsky jednostranný. Při své kritice i strany Linke ignoruje realitu, že se Německo  zkrátka ocitlo v zoufalé situaci, která logicky posiluje radikální řešení. Cílem je zopakovat mé konstatování, že bezvýhradná podpora, ministra zahraničních věcí německému kancléři Merzovi a teatrální osobní plísnění ruské velvyslankyně bylo  zjevně nedomyšlené, připomíná hysterii, kterou jsme svého času zažívali s Vrběticemi, jejichž pachatelé nikdy nebyli odsouzeni a zřejmě i proto Andrej Babiš ve volbách v roce 2021 o fous prohrál a ČSSD Jana Hamáčka pak kvůli tomu určitě vypadla z volebního peletonu.

No nic. Počkejme si do neděle. A Macinka by se měl zklidnit. Nějak je vynervovaný.

Tím spíš člověk může pochválit Slovensko, které  zablokovalo návrh na prodloužení platnosti individuálních sankcí EU proti Rusku, což probíhá v souvislosti s válečnou hysterií, kvůli onomu dronu, který Merz, jak si jistě vzpomínáte (psal jsem o tom v článku Zoufalý Merz dělá zoufalé činy)  vzal jako záminku, aby vytvořil hysterii proti AFD. Zatím zdá se z, serverapůsobil jen na našeho Macinku.

JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

 Junge Welt: Nepodložená tvrzení

Německá vláda tvrdí, že za bombový útok dronem v Lipsku je zodpovědná Moskva. Nepředložila žádné důkazy. Levicová strana a BSW (Německý svaz organizací sociální péče) to kritizují. Philip Tassev na stránkách portálu Junge Welt ovšem hovoří o nepotvrzených tvrzeních.

Po týdenní kampani kolem údajného „pokusu o útok“ na letišti Halle/Lipsko byla dlouho očekávaná reakce německé vlády překvapivě tlumená. Opatření, která v úterý večer oznámil ministr zahraničí Johann Wadephul (CDU) – uzavření ruského generálního konzulátu v Bonnu a Ruského domu v Berlíně, stejně jako „zvýšený tlak“ na ruskou tankerovou flotilu – zdaleka nenaplnila očekávání zastánců tvrdé linie proti Rusku.

Například Roderich Kiesewetter (CDU) okamžitě kritizoval společnou tiskovou konferenci Wadephula a federálního ministra vnitra Alexandra Dobrindta (CSU) tvrzením, že oznámená opatření neobsahují nic, „co by skutečně zvyšovalo tlak na Rusko“. Tato „nekonzistentnost“, argumentoval, vybízí Moskvu k další eskalaci. Místo toho trval na tom, že Kyjevu musí být „konečně“ dodány střely s plochou dráhou letu dlouhého doletu „Taurus“.

Peter Neumann (CDU), „expert na terorismus“ z King’s College London a pravidelný host deníku Bild, v úterý večer televizi ARD řekl, že si myslí, že je „správné, že Rusko bylo jasně jmenováno“. Způsob, jakým bylo prokázáno, že se jednalo o Rusko, mě ale zklamal. To platí „zejména vzhledem k tomu, že v Německu máme někdy velmi skeptickou veřejnost“.

Nazvat „důkazy“ o údajné ruské odpovědnosti za drony naložené výbušninami „zklamáním“ je slabé slovo. Nikdo dosud nepředložil žádné důkazy ani nepřímé důkazy, které by tato závažná obvinění ospravedlňovaly. Dobrindtova vágní prohlášení o „konfiguraci dronu“ a „komponentách“, které byly údajně použity při jiných „hybridních útocích“ nebo ve válce na Ukrajině, lze jen stěží brát vážně. Zaprvé, neexistují žádné důkazy o ruském zapojení ani do předchozích incidentů s drony; zadruhé, takové technické detaily by si mohl snadno představit kdokoli s nějakými bojovými zkušenostmi. Navíc tvrzení o „profesionalitě“ pachatelů ostře kontrastují se skutečností, že z jednoho, dvou, tří nebo čtyř dronů údajně objevených na letišti v Lipsku ani jeden nedosáhl svého cíle.

Typ zabavené výbušniny také nenasvědčuje zapojení Moskvy. Semtex pochází z Československa. Ačkoli jediný výrobce, česká společnost Explosia, odmítla pro jW vyjádřit svůj názor, faktem je, že vývoz Semtexu je kontrolován českým státem a že produkce je již léta poměrně malá. Výbušnina je sice k dispozici na černém trhu, ale ani to nenasvědčuje zapojení Ruska. Naopak: relevantní webové stránky na tzv. darknetu jsou plné zbraní NATO, které byly zpronevěřeny na Ukrajině nebo na cestě tam a nyní jsou nabízeny k prodeji.

Poslankyně Levicové strany Lea Reisnerová v úterý televizi ARD prohlásila, že „spoléhat se pouze na zpravodajské služby“ je „nedostatečné, když čelíme závažným obviněním“. Požadovala „transparentní vyšetřování“ ze strany Bundestagu a veřejnosti ohledně toho, „jaké důkazy existují“.

Zakladatelka BSW Sahra Wagenknechtová vyzvala ke klidu: Dron, který nezpůsobil žádné škody, „není důvodem k podněcování vysoce nebezpečné eskalace,“ uvedla v úterý. Poukázala na to, že německá vláda ani nereagovala na samotný bombový útok na plynovod Nord Stream, ačkoli jej podle veřejně šířené verze provedli ukrajinští agenti. Wagenknechtová se obává, že kancléř Friedrich Merz „nás vede stále blíže k válce s Ruskem“.

Ruský velvyslanec v Německu Sergej Nečajev ve svém prohlášení odmítl obvinění německé vlády jako „nepodložená, absurdní a v rozporu se zdravým rozumem“. Uvedl, že „narychlo seskládaná provokace“ v Lipsku sloužila „výhradně zájmům kyjevského režimu, militaristického křídla evropské politické třídy a velkých korporací vojensko-průmyslového komplexu“.

Philip Tassev,  Junge Welt

 X XX

JAK   ŘEŠIT  MIGRANTY?

Invaze do Ceuty – nástroj v geopolitické skládačce Izraele a USA

Konec července byl svědkem největšího útoku migrantů na Ceutu, španělskou enklávu na severoafrickém pobřeží. Během jediného dne se do tohoto města s 83 000 obyvateli nahrnulo asi 60 000 lidí, převážně mladých mužů ve vojenském věku. Problémem se na stránkách portálu časopisu Myśl Polska kvalifikovaně zabývá Ewa Marcinkowská.

Lze si představit hrůzu obyvatel, kteří byli svědky davů mužů, jak se potulují a hledají potíže. Nastal chaos. Fotografie a videa chudých lidí, kteří se za každou cenu, často s nasazením vlastního života, snaží dostat do vytoužené Evropy, se okamžitě rozšířily po celém světě.

Vzhledem ke své složitosti však nelze tuto událost analyzovat pouze jako mediální kuriozitu nebo humanitární krizi. Především by měla být vnímána jako pečlivě zvážený nástroj ve složité geopolitické skládačce. Abychom tedy pochopili příčiny těchto událostí, musíme se vrátit v čase a hledat jejich zdroje. Historie vztahů mezi Španělskem a Marokem a obecněji mezi Španělskem a severní Afrikou je výsledkem staletí politických, vojenských a kulturních kontaktů. Jejich počátky sahají do 8. století, kdy Maurové dobyli velkou část Pyrenejského poloostrova. Od 15. století zahájilo Španělsko svou expanzi v severní Africe. 19. a počátek 20. století bylo obdobím intenzivní kolonizace, zatímco v 60. a 70. letech 20. století probíhal proces dekolonizace. Současné vztahy v tomto regionu jsou složité. Vedle hospodářské a politické spolupráce se objevují i spory o hranice, migraci a status Západní Sahary.

Ceuta a Melilla – dvě španělská autonomní města ležící na severním pobřeží Afriky, která jsou součástí Španělska již více než pět století – zůstávají významným bodem napětí. Rabat je však považuje za součást svého území od získání nezávislosti Maroka v roce 1956. Mezinárodní právo neuznává Ceutu a Melillu jako kolonie a OSN je nezařazuje na seznam území čekajících na dekolonizaci. To v podstatě znamená, že obě exklávy patří Španělsku a tvoří jedinou pozemní hranici Evropské unie s Afrikou. Jejich poloha je činí obzvláště zranitelnými vůči migračnímu tlaku. Stačí překročit hraniční přechod, přelézt plot nebo uplavat kousek moře, abyste se ocitli ve vytouženém Eldoradu. To je mimochodem tam běžná praxe. Hraniční přechody v Ceutě a Melille jsou téměř denně napadány skupinami mužů, kteří se touto cestou snaží dostat do Evropy.

Dalším sporným územím je Západní Sahara, která se nachází v severozápadní Africe. V roce 1884 Španělsko nad tímto územím zřídilo protektorát, ale v roce 1976 se z oblasti stáhlo, aniž by vyřešilo otázku jeho statusu. Mezitím se objevila hnutí za nezávislost, z nichž nejvýznamnější byla Fronta Polisario, založená v roce 1973. Zlom nastal v roce 1975, kdy Mezinárodní soudní dvůr vydal stanovisko uznávající právo obyvatel Západní Sahary na sebeurčení. Navzdory tomu marocký král Hasan II. zorganizoval tzv. Zelený pochod, při kterém přibližně 350 000 Maročanů překročilo hranici do Západní Sahary, aby demonstrovali marocký nárok na tuto oblast. V roce 1976 Fronta Polisario vyhlásila vznik Saharské arabské demokratické republiky a začala válka s Marokem a Mauritánií. Po několika letech bojů se Mauritánie svého nároku vzdala, čehož Maroko využilo a převzalo kontrolu nad uvolněnými územími. V roce 1991 bylo díky zprostředkování OSN dosaženo příměří a jednou z jeho hlavních podmínek bylo uspořádání referenda, které se nikdy neuskutečnilo. V současné době většinu Západní Sahary spravuje Maroko, které ji považuje za nedílnou součást svého státu, zatímco východní část území ovládá Fronta Polisario. OSN stále považuje Západní Saharu za nesamosprávné území, jehož konečný status by měl být určen v souladu s právem jejích obyvatel na sebeurčení. Některé země uznávají Saharskou arabskou demokratickou republiku, zatímco jiné podporují marocký plán udělit této oblasti širokou autonomii v rámci hranic Maroka, včetně Spojených států, které v roce 2020 uznaly marockou svrchovanost nad Západní Saharou.

Tyto dva nevyřešené spory – o Ceutu a Melillu a o Západní Saharu – jsou klíčové pro pochopení současných vztahů mezi Španělskem a Marokem. Bez tohoto kontextu je těžké pochopit, co se v Ceutě skutečně stalo. Invaze na konci července nebyla první takovou demonstrací síly. V roce 2021 vpadlo do Ceuty během několika hodin přibližně 10 000–14 000 Maročanů a stejně jako nyní se jednalo o politickou hru mezi Rabatem a Madridem. Španělsko poté hospitalizovalo vůdce Fronty Polisario, což Rabat vnímal jako nepřátelské gesto a použil jako záminku pro tisíce Maročanů k invazi do španělského města 17. května. V obou případech však svět viděl především obrazy migrantní krize. Média podrobně popisovala, co se stalo v onen nechvalně známý čtvrtek, ukazovala lidi bojující s mořem a chudé děti opuštěné rodiči. Pojďme se ale blíže podívat na to, jak tato „invaze“ vypadala z marocké strany.

Ve středu večer 29. července pronesl marocký král Mohamed VI. projev k 27. výročí svého nástupu na trůn. V něm se snažil vykreslit obraz stability a hospodářského pokroku v zemi. Jen o několik hodin později se však desítky tisíc Maročanů pokusily opustit zemi a dostat se do Ceuty. Tento kontrast podkopal oficiální vládní narativ a hlavní politickou obětí, kromě samotného panovníka, byl premiér Aziz Akhannouch. Invaze do Ceuty se tak stala politickou hrou před zářijovými volbami – krokem namířeným proti současné vládě. To, co se stalo ve čtvrtek, nebyl spontánní čin. O několik dní dříve pochodovaly tisíce mladých lidí Marokem směrem k Ceutě, vlakem, kamionem a dokonce i pěšky. Noviny El Mundo zveřejnily prohlášení některých z nich, kteří tvrdili, že na jejich trase neprobíhaly žádné kontroly marocké policie. Podle The New York Times marocké úřady dokonce povzbuzovaly lidi k překročení hranic. Španělská civilní garda a zpravodajské služby mezitím odhalily v davech pochodujících směrem k Ceutě agenty marockých tajných služeb. Bylo také zjištěno, že mnoho mladých lidí dalo výpověď v zaměstnání a za tuto „cestu“ do Španělska dostávalo přibližně 350 eur.

V posledních dnech se Facebook chopil příležitosti a zrušil několik skupin s více než 230 000 členy, které po několik let sloužily jako platformy pro organizování a koordinaci nelegálních přechodů hranic do Španělska. Mezi zveřejněným obsahem byly reklamy na placené průvodce, mapy tras do Ceuty a Melilly, rady ohledně překonávání hraničních překážek a námořní části a nabídky na nákup vybavení pro použití během cesty. Jak vidíte, tato invaze byla dobře organizovaným počinem a svět viděl, že migrace je dobře organizované odvětví.

Analýza nedávných událostí ukazuje, že to, co se stalo, má ještě širší rozměr. A právě zde vstupuje do hry nedávné napětí mezi USA a Španělskem ohledně NATO a Íránu. Španělské odmítnutí udělit USA přístup k vojenským základnám v Rotě a Morónu během íránské kampaně, jeho soustavné neplnění cílů výdajů dohodnutých s NATO a konfrontační postoj španělského premiéra Pedra Sáncheze vůči administrativě Donalda Trumpa nečekaně otevřely Maroku dveře k uplatnění odvážných nároků vůči Ceutě a Melille. Izrael, jako nový a nejdůležitější partner Maroka, okamžitě viděl tuto jedinečnou situaci jako příležitost k prosazení vlastních cílů a v rámci aliance vedené USA začal Rabat diplomaticky podporovat.

V březnu letošního roku Michael Rubin z Amerického institutu podnikání vyzval Trumpovu administrativu, aby formálně uznala Ceutu a Melillu za okupované marocké území, a označil Španělsko za „koloniální mocnost“. O několik dní později kongresman Mario Díaz-Balart, předseda podvýboru pro národní bezpečnost Sněmovny reprezentantů a jeden z nejbližších kongresových důvěrníků Marca Rubia, veřejně prohlásil, že tyto dvě exklávy „se nenacházejí na geografickém území Španělska“, ale na území Maroka, a o jejich osudu mělo být rozhodnuto už dávno. Oleje do ohně přilil interní e-mail Pentagonu, o kterém v dubnu 2026 informovala agentura Reuters. E-mail obsahoval mimo jiné informace o pozastavení členství Španělska v NATO, které bylo údajně důsledkem jeho odmítnutí podpořit americkou operaci proti Íránu. To nebyly jediné známky rostoucího nepřátelství Washingtonu vůči Madridu. Ministr obrany Pete Hegseth vyjádřil opovržení nad tím, co nazval evropskými „parazity“, a označil Španělsko za pochybného „spojence“. V březnu sám Donald Trump označil Španělsko za „hrozné“ a nařídil svému ministrovi financí, aby přerušil ekonomické vazby s Madridem.

Za zdůraznění také stojí, že Maroko se od roku 2004 těší statusu významného spojence Spojených států mimo NATO a mezi 14. a 16. dubnem letošního roku Spojené státy a Maroko podepsaly nový desetiletý akční plán obranné spolupráce. Z tohoto pohledu vyvstává zásadní otázka, koho Washington podpoří. O statusu Ceuty a Melilly v rámci NATO se diskutuje jen zřídka. Španělsko je členem Aliance a článek 6 Severoatlantické smlouvy definuje geografické hranice článku 5. Ten se vztahuje na území členských států NATO v Evropě a Severní Americe, jakož i na několik oblastí uvedených ve smlouvě, ale nezmiňuje se o územích členských států nacházejících se v Africe. Ceuta a Melilla, ačkoli jsou nedílnou součástí Španělska, se nacházejí v Africe. To znamená, že pokud budou napadeny, neexistuje jasná smluvní záruka, že se článek 5 automaticky uplatní. A právě zde vzniká základní problém. Španělsko je členem NATO, ale jeho dvě území nejvíce zranitelná vůči marockému tlaku nespadají do jasně definovaného geografického rozsahu článku 5. NATO by sice mohlo rozhodnout o poskytnutí pomoci Španělsku, ale nevyplývá to přímo z automatického mechanismu kolektivní obrany.

Dalším dílkem skládačky jsou Abrahamovy dohody, které transformovaly dříve převážně neformální kontakty Maroka s Izraelem do otevřené spolupráce a vedly k vytvoření formálního vojenského partnerství. Tyto akce dávají Izraeli přímý strategický zájem na potenciálním úspěchu Rabatu v regionu, což má zjevné důsledky pro Ceutu a Melillu. V této souvislosti Abrahamova koalice Trumpovy administrativy, vybudovaná kolem společného odporu vůči Íránu a ekonomických pobídek, vytvořila nový trojúhelníkový vztah mezi Washingtonem, Jeruzalémem a Rabatem.

V důsledku toho se územní nároky Maroka na exklávy staly více než jen bilaterálním sporem se Španělskem; výrazně rozšířily svůj rozsah. Maroko soustavně využívá diplomatický, právní a demografický tlak k budování narativu kolem svých severních nároků. Úlohou Izraele je však posilovat marockou diplomacii v rámci alianční struktury, která již tak zvýhodňuje pozici Rabatu.

Jak vidíte, žádná z těchto akcí nevyžaduje vojenské dobrodružství a náklady zůstávají minimální. Shrneme-li současnou situaci, lze vyvodit následující závěry: 1) Španělsko se ocitá v diplomatické izolaci právě v okamžiku, kdy jsou ohrožena jeho jižní území; 2) Abrahamovy dohody vytvořily rámec pro rekonfiguraci aliancí na Blízkém východě a v severní Africe způsobem, který zároveň slouží zájmům Spojených států a Izraele; 3) Marocká pomoc při převzetí Ceuty a Melilly slouží tomuto rámci a mohla by navíc potrestat člena NATO Španělsko za maření tohoto úsilí; 4) pro Izrael není posilování marockých nároků aktem charity. Je to strategická investice do partnera, který přes Gibraltarský průliv drží klíč k jednomu z nejdůležitějších námořních strategických bodů světa. V kontextu Hormuzského průlivu by Ceuta mohla být dalším ohniskem konfliktu.

Ewa Marcinkowská

Myśl Polska, server vasevec.cz

X X X

HRA  RUSKA  S  EVROPOU?

 Nebezpečná hra medzi Ruskom a Európou naberá obrátky. Stačí jeden chybný krok

Európske bezpečnostné služby upozorňujú na rastúci počet sabotáží a podozrivých útokov, ktoré západní predstavitelia spájajú s Ruskom. Najvážnejším prípadom bol podľa nemeckých úradov neúspešný útok výbušnými dronmi na letisko v Lipsku, ktorý mohol viesť k obetiam a nepredvídateľnej reakcii NATO.

Dron s výbušninou spustil poplach: Takéto zbrane nasadia na nemeckých letiskách

Nemeckí predstavitelia tento týždeň vyhlásili, že za incidentom stál ruský štát. Jeden dron zasiahol zaparkované ukrajinské nákladné lietadlo, ďalší sa zrejme zrazil so strojom pri štarte. Ani jeden však nevybuchol.

Nemecký minister vnútra Alexander Dobrindt v utorok uviedol, že vyšetrovatelia majú dôkazy, podľa ktorých ľudia ovládajúci drony konali „v mene ruských štátnych subjektov“.

Útok v Lipsku zapadá do širšej série incidentov v Európe, upozorňuje denník The New York Times (NYT). Bezpečnostné orgány vyšetrujú aj plány na umiestnenie zápalných zariadení do nákladných lietadiel DHL, pokusy o poškodenie železničných tratí v Poľsku či požiare skladov a nákupných centier.

Na Slovensku bezpečnostné zložky zároveň prekazili plánovaný podpaľačský útok na závod spoločnosti Skyeton v Haniske, ktorý vyrába drony Raybird používané ukrajinskou armádou, pričom podľa informácií denníka Pravda vyšetrovatelia preverujú napojenie objednávateľa na Rusko.

Akcia DRON: Bezpečnostné zložky zmarili podpaľačský útok na fabriku na východe Slovenska

Len tento týždeň začali nemecké úrady preverovať možné sabotáže voči zbrojárskej spoločnosti v Mníchove a dvom elektrickým rozvodniam. V Poľsku vypukol požiar v továrni na drony, ktorý podľa tamojších predstaviteľov s najväčšou pravdepodobnosťou spôsobila sabotáž. Dánska spravodajská služba PET zároveň oznámila, že Rusko verbuje občanov Dánska na útoky proti obranným firmám.

„Ruské spravodajské služby aktívne pripravujú sabotážne akcie namierené proti obrannému priemyslu v Dánsku,“ uviedla PET.

Podľa západných bezpečnostných predstaviteľov sa podobné operácie začali objavovať krátko po začiatku ruskej invázie na Ukrajinu v roku 2022, v poslednom období však ich počet aj intenzita rastú. Západné spravodajské služby zároveň podľa medializovaných informácií preverujú možnosť, že Moskva pripravuje ďalšiu vojenskú provokáciu alebo obmedzený incident na východnom krídle NATO.

Predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leyenová v stredu povedala, že Európa si musí zvyknúť na zhoršujúce sa bezpečnostné prostredie. „Európania čelia tvrdej pravde, že toto je nový normál. Musíme zintenzívniť naše úsilie, čo znamená byť pripravení reagovať na ruskú bezohľadnosť lepšie a rýchlejšie,“ uviedla.

Pellegrini chce po prekazenej sabotáži mimoriadne riešenia. Žiada vládu, aby urýchlene konala

Podľa expertov môže byť nárast incidentov čiastočne dôsledkom frustrácie ruského prezidenta Vladimira Putina z vývoja vojny proti Ukrajine. Ruský postup je pomalý a straty vysoké, zatiaľ čo ukrajinské diaľkové útoky zasahujú ropné rafinérie, logistické uzly a ďalšie ciele v Rusku.

Putin dlhodobo tvrdí, že Rusko nebojuje iba proti Ukrajine, ale aj proti „kolektívnemu Západu“, ktorý Kyjevu poskytuje zbrane, spravodajské informácie a technológie. Zapojenie Moskvy do sabotáží v Európe však odmieta a v prípade Lipska naznačil, že dôkazy o ruskej účasti mohli nastražiť nemecké úrady.

Doterajšie incidenty si podľa dostupných informácií nevyžiadali obete ani vážne zranenia. Prípadné krviprelievanie by však podľa bývalej americkej veľvyslankyne pri NATO Julianne Smithovej vytvorilo pre alianciu zásadne zložitejšiu situáciu.

„Rusko malo doteraz dosť šťastia. V určitom okamihu sa to môže vymknúť spod kontroly, niekto sa zraní a aliancia bude čeliť úplne inej dileme,“ povedala Smithová.

NATO je podľa bezpečnostných expertov lepšie pripravené na odstrašenie klasickej vojenskej invázie než na postupnú sériu sabotáží, kybernetických operácií a ďalších útokov pod hranicou otvoreného ozbrojeného konfliktu. Západné spravodajské služby pritom nepovažujú bezprostredný ruský útok na členskú krajinu NATO za pravdepodobný, najmä vzhľadom na nasadenie ruských pozemných síl na Ukrajine.

V Poľsku hučali sirény. Pri obci na juhovýchode krajiny našli desaťmetrový kráter

Kľúčovou otázkou zostáva, či by sa Moskva pokúsila priamo otestovať článok 5 Severoatlantickej zmluvy, podľa ktorého sa útok na jedného člena považuje za útok na všetkých.

Možnosti otvorenej reakcie sú obmedzené najmä na sankcie a vyhosťovanie diplomatov. Nemecko po incidente v Lipsku oznámilo uzavretie diplomatickej misie a ďalšie cestovné obmedzenia pre Rusov.

Západné krajiny však môžu podľa zdroja reagovať aj skryto, napríklad posilnením spravodajskej podpory Ukrajiny, kybernetickými operáciami alebo zásahmi proti ruským záujmom v iných častiach sveta. Nemecká vláda v auguste schválila návrh legislatívy, ktorá by spravodajským službám po súhlase parlamentu prvýkrát v povojnovej histórii umožnila vykonávať aktívne operácie vrátane sabotáží a kybernetických útokov.

Ďalšou výzvou je udržanie jednotného postoja všetkých 32 členov NATO. Po nemeckom oznámení vyjadrili viacerí spojenci Berlínu podporu, americký veľvyslanec pri NATO Matthew G. Whitaker však vo svojom vyhlásení Rusko priamo nespomenul. Britský premiér Andy Burnham ho naopak vo svojom stanovisku menoval trikrát.

Podľa západných predstaviteľov práve hrozba jednotnej odpovede NATO zostáva jedným z hlavných faktorov, ktoré Moskvu odrádzajú od priameho útoku. Šéf estónskej zahraničnej spravodajskej služby Kaupo Rosin uviedol, že Putin v súčasnosti podľa ich hodnotenia chápe význam článku 5 aj jeho možné dôsledky. Za väčšie riziko však označil budúcnosť a otázku, či bude ruské vedenie odstrašujúcu silu NATO vnímať rovnako aj o šesť mesiacov, rok alebo päť rokov.

X X X

 NĚMECKO  SE  ZBAVUJE  POPULÁRNÍ  AUTOMOBILKY

Nemecká vlajková loď dostala tvrdý úder. Drastický liek pre celú Európu

Po piatkovom zasadnutí vedenia Volkswagenu sa potvrdili informácie, ktoré unikli tesne pred rokovaním. Nemecká automobilka sa podrobí drastickej ozdravnej kúre. Ak by tak neurobila, zbankrotuje. Na výber nemá. Realita nepustí.

Volkswagen nie je bezvýznamný výrobca áut. Ide o nemeckú vlajkovú loď. A Nemecko je motorom európskej ekonomiky. „Skapína“. Čakajú revolučné zmeny aj celé Nemecko a Európu?

Volkswagen dlho ťažil z lacnej pracovnej sily vo východnej a v strednej Európe, z masívneho predaja v Číne a z technologickej vyspelosti. To je minulosť. V Číne sa autá vyrábajú niekedy aj o 50 % lacnejšie, v elektromobiloch východná mocnosť odbehla Európe na míle a dobehla ju aj v autách so spaľovacími motormi, v bezpečnosti či rôznych „vychytávkach“. Zlatá éra skončila.

Lenže koniec zlatých časov v nemeckom koncerne akosi nepredpokladali. Nepripravili sa, inak by nemohol stáť nad priepasťou. Deje sa tak v celej nemeckej ekonomike. Nemci sa roky zaoberali podružnými témami (a vnucovali ich ostatným). Po rokoch sa ukázalo, že sa riadne mýlili – v migrácii a povinnom prechode na elektromobily, ten bol riadny „úlet“. Vôbec si neuvedomili, že voči čínskej konkurencii nebudú mať európske automobilky žiadnu šancu. Švec sa nedržal svojho kopyta, ale pustil sa do dobrodružstiev.

MOTORING – Volkswagen Touareg Final Edition

Už azda nikto nepochybuje, že európska ekonomika potrebuje revolučné zmeny. Nedávno bola založená Rýnska skupina zložená z rôznych manažérov, ekonómov, akademikov, podnikateľov a iných lídrov. V nadväznosti na známu Draghiho správu mieni Európe „naordinovať“ ekonomickú „prestavbu“. To, že Volkswagen urobil dobre, pochválili aj investori – na nemeckej burze sa akcie koncernu posilnili okamžite o 5 %.

Volkswagen bude preferovať výrobu SUV – vyššia miera zisku oproti malým autám. Len aby sa Nemci neprepočítali ako pri elektromobiloch. A nie sú SUV oproti malým autám ekologicky škodlivejšie? Taká už je zelená politika Európanov.

Vedenie schválilo prepustenie ďalších 50-tisíc ľudí, navyše oproti už avizovaným 50-tisícom – spolu tak odíde 100-tisíc (spolu ich je 660-tísic v 115 závodoch po celom svete). Po roku 2030 sa v Nemecku zatvoria štyri fabriky. Jedna už po 24 rokoch skončila – v Drážďanoch. V európskych podnikoch sa dá vyrobiť o 500-tisíc áut viac, ako sa dokáže predať.

Predá sa značka Ducati (motorky) a skončiť by mal španielsky Seat, Cupra zostane. Koncern predá svoje podiely až v 700 spoločnostiach (z 2 000). Zbaví sa bytov, pozemkov, nehnuteľností – za dve miliardy eur (spolu ich vlastní v sume až 35 miliárd eur). Škode nič nehrozí, darí sa je. Rovnako bratislavský závod zatiaľ nie je hrozený. A vlastne ani v Nemecku koniec výroby áut v štyroch závodoch nemusí znamenať koniec výroby. Pravdepodobne sa fabriky preorientujú na výrobu zbraní. Európa ich má nedostatok, prespala dobu, aj Ukrajina jej technologicky ušla.

Ešte jedna radikálna zmena. Volkswagen obmedzí počet ponúkaných modelov o 50 % a variantov modelov až o 75 % (výbava šitá na mieru a rôzne technické vymoženosti). Správne: k čomu slúžila toľká rozmaznanosť? Veď už to bolo smiešne. Viac unifikácie a sériovej výroby zníži náklady. Firma bude preferovať výrobu SUV – vyššia miera zisku oproti malým autám. Len aby sa Nemci neprepočítali ako pri elektromobiloch. A nie sú SUV oproti malým autám ekologicky škodlivejšie? Taká už je zelená politika Európanov.

Kríza európskych automobiliek a invázia čínskych automaticky neznamená, že našim autám odzvonilo. Ľudia nebudú kupovať len čínske autá, tobôž nie elektromobily. Iste, európske autá sa budú menej predávať, ale zostanú. To skôr “premnožené“ čínske automobilky čaká pád z veľkej výšky na tvrdú zem.

Nás skôr zaujíma, kedy sa začne reštrukturalizovať európska ekonomika, kedy lídri v EÚ konečne dostanú rozum. Lebo inak nás čaká ešte drastickejšia kúra ako X X XVolkswagen.

x X X

ZEMŘEL  VÝZNAMNÝ  POLITIK  V  SARAJEVE

Zomrel významný juhoslovanský politik. Keď ho Husák na jar 1989 ocenil, upozornil ho, že je to asi posledné vyznamenanie, ktoré niekomu udeľuje

V stredu 2. septembra 2026 zomrel v Sarajeve vo veku 99 rokov Raif Dizdarević, jeden z posledných žijúcich predstaviteľov generácie, ktorá po druhej svetovej vojne budovala socialistickú Juhosláviu a napokon bola svedkom jej rozpadu. Od jeho stých narodenín ho delilo iba niekoľko mesiacov.

Pavol Demeš, bývalý minister medzinárodných vzťahov SR

Raif Dizdarević s Gustávom Husákom v apríli 1989 v Belehrade.

Narodil sa 9. decembra 1926 vo Fojnici v početnej antifašistickej rodine. V auguste 1943, ešte ako šestnásťročný, vstúpil do partizánskeho hnutia. Do protifašistického odboja sa zapojilo všetkých sedem bratov Dizdarevićovcov; traja z nich vojnu neprežili. Antifašizmus a presvedčenie o rovnoprávnosti národov zostali základom jeho verejného pôsobenia po celý život.

Od roku 1951 pôsobil v juhoslovanskej diplomacii. Slúžil v Bulharsku, Sovietskom zväze a v rokoch 1963 – 1967 aj v Československu. Dobre poznal prostredie Pražskej jari i viacerých predstaviteľov československého reformného procesu, medzi nimi Josefa Smrkovského a Alexandra Dubčeka. Juhoslávia reformné úsilie podporovala, augustovej invázii vojsk piatich štátov Varšavskej zmluvy však zabrániť nemohla.

Dizdarević neskôr zastával najvyššie politické a diplomatické funkcie. Bol predsedom Predsedníctva Socialistickej republiky Bosny a Hercegoviny, predsedom parlamentu SFRJ, ministrom zahraničných vecí a od mája 1988 do mája 1989 predsedom kolektívneho Predsedníctva Juhoslávie, teda hlavou štátu.

V tejto funkcii navštívil v apríli 1989 Bratislavu a stretol sa aj s prezidentom Gustávom Husákom, ktorý mu udelil štátne vyznamenanie. Juhoslávia vtedy ešte navonok pôsobila ako významný európsky štát a dôležitý predstaviteľ Hnutia nezúčastnených krajín. V jej vnútri však už narastali hospodárske problémy, politické konflikty a nacionalizmus.

Podľa Dizdarevića Juhosláviu nerozbili zahraničné mocnosti. Za rozhodujúce považoval vnútorné príčiny: rast nacionalizmu, zlyhávanie politického systému a oneskorené reformy. Jej osobitá forma socializmu sa nedokázala prispôsobiť novým podmienkam a federácia postupne stratila schopnosť riešiť svoje konflikty politickými prostriedkami.

Po rozpade spoločného štátu zostal žiť v Sarajeve. Písal, vystupoval na verejnosti a uchovával rozsiahly osobný i služobný archív. Mimoriadnu hodnotu majú najmä jeho knihy Od smrti Tita do smrti Jugoslavije a Vrijeme koje se pamti. Nie sú iba memoármi bývalého politika, ale aj cennými prameňmi k dejinám juhoslovanskej diplomacie a posledným desaťročiam federácie. Recenzenti oceňovali presnosť jeho spomienok, pokojný úsudok a dôslednosť, s akou si uchovával dokumenty.

Bývalý slovenský veľvyslanec v Belehrade a neskôr v Sarajeve Miroslav Mojžita sa s Dizdarevićom často stretával. Spomína na jeho výnimočnú pamäť, brilantné politické myslenie a ochotu objasňovať súvislosti, ktoré poznal už iba málokto.

Dizdarević si prečítal aj Mojžitovu knihu Sarajevo – čakanie na lastovičky (vyšla v slovenčine 2010 i angličtine 2014), ktorú som ilustroval svojimi fotografiami z Bosny a Hercegoviny (medzi nimi bol aj môj fotografický portrét Raifa Dizdarevića). Priaznivé hodnotenie knihy zo strany takého znalca Sarajeva a juhoslovanských dejín bolo pre autora dôležitým potvrdením, že príbeh mesta a krajiny zachytil pravdivo a citlivo.

Mimochodom, Mojžitova kniha obsahuje medzi cennými informáciami a osobnými postrehmi aj zaujímavé vety o stretnutí Dizdareviča s Husákom na jar 1989 v Belehrade.(Juhoslovanský politik sprevádzal hosťa sprevádzal počas jeho celej trojdňovej návštevy.) Keď Husák odovzdával štátne vyznamenanie Dizdarevićovi, Mojžita poukázal na to, že polovážne a položartom vyslovil tieto slová: „Vážte si ho, pán prezident, vyzerá to tak, že je posledné, ktoré niekomu udeľujem.“ Udialo sa to v apríli 1989. A v novembri toho roku sa v Československu zrútil komunistický režim…

Raif Dizdarević patril ku generácii politikov, ktorej životný príbeh v sebe spája veľké nádeje i tragické zlyhania juhoslovanského projektu. Možno polemizovať s režimom, ktorému slúžil, aj s jeho vlastným podielom na jeho fungovaní. Nemožno mu však uprieť diplomatickú skúsenosť, rozhľad, kultivovanosť a schopnosť kriticky premýšľať o zániku štátu, na čele ktorého kedysi stál.

Jeho odchodom stráca Balkán jedného z posledných priamych svedkov celého politického oblúka povojnovej Juhoslávie.

X X X

DALŠÍ  VAROVÁNí  OD  CIA?

Keď naposledy prišiel šéf CIA do Moskvy s varovaním, vypuklo niečo, čo zmenilo Európu. Teraz je tu ďalšie. Aké sú scenáre?

Keď naposledy pricestoval riaditeľ americkej CIA do Moskvy s varovaním pred veľkou vojenskou eskaláciou, Kremeľ ho neposlúchol. William Burns navštívil ruskú metropolu začiatkom novembra 2021, keď americké tajné služby už sledovali prípravy na rozsiahly útok proti Ukrajine. Rusko spustilo plnohodnotnú inváziu 24. februára 2022, teda 113 dní po skončení Burnsovej návštevy.

Litovskí vojaci. Pobaltské štáty v posledných rokoch výrazne posilňujú pripravenosť na možnú krízu na východnom krídle NATO. Do litovského cvičenia Thunder Strike 2025 sa zapojilo viac ako 17-tisíc litovských a spojeneckých vojakov.

Teraz do Moskvy neohlásene pricestoval ďalší šéf CIA John Ratcliffe. The Wall Street Journal (WSJ) napísal, že jedným z cieľov jeho cesty bolo varovať Rusko pred útokom na členské štáty NATO. Politico následne prinieslo konkrétnejší detail: podľa dvoch ľudí oboznámených s rokovaniami sa varovanie týkalo predovšetkým Estónska, Lotyšska a Litvy. „Stretnutie bolo primárne zamerané na varovanie Ruska pred akýmkoľvek eskalačným krokom proti pobaltským štátom,“ povedal jeden zo zdrojov Politica.

Obsah rokovaní však Washington ani Moskva oficiálne nepotvrdili a prezident Donald Trump vo štvrtok poprel, že by Ratcliffe niesol do Moskvy konkrétne varovanie pred útokom na NATO.

Význam Ratcliffovej cesty takisto tlmí aj samotné Estónsko. Minister zahraničných vecí Margus Tsahkna 27. augusta pre RFE/RL povedal, že návštevu šéfa CIA „netreba vnímať ako zlomovú udalosť“. Takýto komunikačný kanál však podľa neho môže poslúžiť na odovzdanie jasného odstrašujúceho odkazu Kremľu – že NATO je pripravené brániť každý centimeter územia svojich členov.

´´Obrie americké vojenské lietadlo pristáva v Moskve. Doviezlo šéfa CIA

WSJ zároveň informoval, že vo Washingtone existujú nové spravodajské hodnotenia, podľa ktorých by Vladimir Putin mohol v nasledujúcich rokoch skúsiť obmedzenú akciu proti členovi NATO a preveriť tak súdržnosť aliancie. Nemuselo by pritom ísť o veľkú inváziu. Scenáre siahajú od kybernetického útoku až po menší pozemný vpád, pričom medzi najcitlivejšie oblasti patria práve pobaltské štáty.

Burns priviezol do Moskvy varovanie, ktoré Putin ignoroval

Burnsova návšteva z novembra 2021 ukazuje, že Washington využíva riaditeľov CIA aj na odovzdávanie mimoriadne citlivých varovaní Kremľu.

Burns neskôr potvrdil, že ho prezident Joe Biden poslal do Moskvy práve preto, aby ruskej strane ukázal, čo Spojené štáty vedia o pripravovanej vojne.

Schiefelbein SITA/APBývalý riaditeľ CIA William Burns.

„Preto ma prezident v novembri 2021 poslal do Moskvy – aby som im povedal, čo vieme o ich plánoch a aké budú následky,“ opísal Burns svoju misiu v roku 2023. Americká spravodajská komunita podľa neho v predstihu získala dôveryhodné informácie o Putinových plánoch napadnúť Ukrajinu.

Tentoraz však existuje podstatný rozdiel. Pobaltské spravodajské služby v súčasnosti nehovoria, že by bezprostredná ruská invázia bola rozhodnutá alebo nevyhnutná.

Estónci: Bezprostredný útok nevidíme. Hrozba však nezmizla

Estónska zahraničná rozviedka vo svojej výročnej správe pre rok 2026 uvádza, že Rusko podľa jej súčasného hodnotenia nemá v úmysle vojensky napadnúť Estónsko ani iného člena NATO v horizonte nasledujúceho roka.

„Rusko nemá v nasledujúcom roku zámer vojensky zaútočiť na Estónsko ani na iného člena NATO,“ uvádza estónska služba. Dôvodom je podľa nej aj posilňovanie európskej obrany, ktoré núti Kremeľ oveľa opatrnejšie počítať riziká.

Veliteľ slovenskej letky F-16 pplk. Gregor: Vieme, že nad Baltom nás čakajú ruské Suchoje

Slovenskí piloti F16 sa budú musieť pripraviť na stráženie Baltu. Ako NATO reaguje na ruské provokácie nad Baltom? Pozrite si prečo ruské lietadlá testujú reakčné časy aliancie a ako veliteľ našich bojových stíhačov hodnotí ruské Su-27, Su-30 a Su-35.

To však neznamená, že Tallinn ruskú hrozbu považuje za vzdialenú. Tá istá správa upozorňuje, že ruská vojenská reforma bude v ďalších rokoch zvyšovať schopnosti ozbrojených síl.

Ešte výraznejšie pred tým varujú litovské tajné služby. Ich hodnotenie ukazuje, že rozhodujúca môže byť situácia na Ukrajine.

Najväčšia zmena by mohla prísť po prímerí na Ukrajine

Litovská Štátna bezpečnostná služba (VSD) a vojenská spravodajská služba (AOTD) vo svojom National Threat Assessment 2026 (Národné hodnotenie hrozieb) upozorňujú, že vojna na Ukrajine momentálne viaže veľkú časť dostupných ruských ľudských, finančných aj materiálnych zdrojov. Schopnosť Moskvy vojensky ohrozovať ďalšie štáty je preto zatiaľ obmedzená.

Rusko však ani počas vojny neprestalo rozširovať ozbrojené sily pri východnej hranici NATO. Brigády premieňa na divízie, vytvára nové jednotky a v Leningradskom vojenskom okruhu začalo formovať aj novú raketovú brigádu vyzbrojenú systémami Iskander-M. Zmeny prebiehajú aj v Kaliningradskej oblasti, kde sa tamojšia brigáda námornej pechoty rozširuje na divíziu.

Podstatne rýchlejšie by sa situácia podľa Litovcov mohla meniť po prímerí alebo zmrazení vojny na Ukrajine. Rusko by mohlo dopĺňať zásoby munície, personál a techniku, pričom by sa zvyšoval aj počet síl na základniach v blízkosti pobaltských štátov.

Litovské služby v takom scenári pripúšťajú, že Moskva by časom mohla vybudovať dostatočné sily „na vojenskú akciu proti pobaltským štátom a dosiahnutie regionálnej prevahy prinajmenšom v počiatočnej fáze vojny“. Rizikom by bol najmä chybný ruský predpoklad, že NATO nedokáže reagovať dostatočne rýchlo a konflikt sa podarí udržať lokálny.

To je dôležité aj pri uvažovaní o tom, ako by prípadný ruský test NATO vôbec mohol vyzerať. Najproblematickejší scenár totiž nemusí začínať tankovými kolónami.

Chaos, sabotáž a útok bez jasného autora

Ako sme už informovali v apríli, krajiny v regióne sa pripravujú aj na oveľa menšie a nejednoznačnejšie incidenty. NATO už v máji 2024 oficiálne uviedlo, že Rusko vedie v euroatlantickom priestore intenzívnejšiu hybridnú kampaň, do ktorej patria sabotáže, násilie, kybernetické a elektronické zásahy, dezinformácie a operácie vykonávané cez sprostredkovateľov. Medzi zasiahnutými krajinami aliancia menovala aj Estónsko, Lotyšsko a Litvu.

Americký think-tank CSIS vo svojej databáze zaznamenal, že počet ruských sabotážnych a podvratných operácií v Európe sa medzi rokmi 2023 a 2024 takmer strojnásobil. Približne 27 percent sledovaných operácií smerovalo proti doprave, ďalších 27 percent proti vládnym cieľom, 21 percent proti kritickej infraštruktúre a rovnaký podiel proti priemyslu.

Dávame do pozornosti

Kto chcel zničiť fabriku na drony na východe Slovenska? Ani jeden podpaľač nebol Rus, ale…

Medzi používanými prostriedkami boli výbušniny a zápalné zariadenia, fyzické poškodzovanie infraštruktúry či elektronické útoky. Podľa CSIS ruské služby zároveň často využívajú naverbovaných miestnych ľudí, čo komplikuje dokazovanie priameho napojenia na Moskvu.

Práve možnosť popierať zodpovednosť dáva takýmto operáciám strategický význam. NATO by namiesto jednoduchej otázky, odkiaľ prišiel útok, muselo v časovej tiesni rozhodovať, či išlo o náhodu, sabotáž, operáciu tajnej služby alebo už ozbrojený útok.

Káble, GPS a tankery: tlak v Baltskom mori už existuje

Jedným z priestorov, kde sa takáto neistota už prejavuje, je Baltské more.

Po sérii poškodení podmorských energetických a telekomunikačných káblov NATO v januári 2025 spustilo aktivitu Baltic Sentry. Do regiónu nasadilo fregaty, námorné hliadkové lietadlá a bezpilotné prostriedky s cieľom zvýšiť dohľad nad kritickou infraštruktúrou.

NATO je v Pobaltí na frontovej línii hybridnej vojny s Ruskom

Severoatlantická aliancia spustila v Baltskom mori operáciu Baltic Sentry zameranú na ochranu kritickej infraštruktúry, ako sú podmorské káble, ktoré sa môžu byť cieľom ruských útokov. Zdroj: NATO

Aliancia pritom pri jednotlivých poškodeniach zostávala opatrná. Generálny tajomník NATO Mark Rutte v januári 2025 upozornil, že vyšetrovania niekoľkých káblových incidentov stále pokračujú a ich pôvod nemožno automaticky pripísať Rusku.

Samostatným problémom je rušenie satelitnej navigácie. Litovské služby uvádzajú, že Rusko aktívne využíva systémy elektronického boja v Kaliningradskej oblasti na rušenie a falšovanie satelitných signálov. Ich účinky zasahujú aj mimo ruského územia a môžu ovplyvniť civilné i vojenské lietadlá a plavidlá. Podľa Litovcov Moskva o týchto dôsledkoch vie, no v používaní systémov pokračuje.

Napätie zvyšuje aj ruská tieňová flotila. Litovské spravodajské služby odhadujú, že môže zahŕňať až 1 000 lodí po celom svete a cez Balt sa prepravuje približne 40 percent ruskej ropy exportovanej po mori.

V roku 2025 sa podľa nich objavili prípady, keď tankery sprevádzali ruské vojnové lode alebo stíhačky Su-35S a Su-30SM. Litovská rozviedka preto považuje za vysoko pravdepodobné, že situácia v Baltskom mori zostane napätá. Súčasne však uvádza, že incidenty z rokov 2023 až 2025, pri ktorých bola poškodená strategická podmorská infraštruktúra, neboli spojené s úmyselným konaním posádok lodí smerujúcich do ruských prístavov.

Najcitlivejším miestom môže byť Narva

Hybridné pôsobenie môže byť samo osebe cieľom. V najnebezpečnejšom variante by však mohlo pripraviť podmienky na malú a rýchlu vojenskú akciu.

Belfer Center pri Harvard Kennedy School vo februári 2026 analyzoval dva možné scenáre ruskej eskalácie na severovýchodnom krídle NATO. Autori zdôrazňujú, že nejde o spravodajskú predpoveď ruského útoku, ale o modelové scenáre vytvorené na základe verejne dostupných informácií.

Prvý počíta s postupným zosilňovaním aktivít v šedej zóne, ktoré by mohlo vyvrcholiť obsadením malého, ale symbolicky významného územia. Ako príklad štúdia uvádza oblasť pri estónskom pohraničnom meste Narva.

Rusko by podľa scenára mohlo kombinovať neoznačené jednotky, nastrčených aktérov, bezpilotné prostriedky a informačné operácie tak, aby čo najdlhšie komplikovalo jednoznačné určenie pôvodcu útoku. Cieľom by nebolo dobytie celého Estónska, ale vytvorenie hotovej situácie skôr, než sa členské štáty NATO politicky dohodnú na reakcii podľa článku 5.

Podobný variant vo februári predstavil Atlantic Council. Jeho autori medzi piatimi možnými cieľmi ruskej agresie uviedli východné Estónsko spolu so Svalbardom, Alandskými ostrovmi, Gotlandom a pozemným koridorom ku Kaliningradu.

Pri Narve počítajú s provokovaním nepokojov, kybernetickými útokmi a dezinformáciami, následným vystúpením ruských paramilitárnych alebo špeciálnych síl vydávajúcich sa za miestne „sebaobranné“ jednotky a vytvorením zámienky na ochranu ruskojazyčného obyvateľstva. Aj v tomto prípade ide o analytický scenár, nie o dôkaz existencie takéhoto ruského operačného plánu.

Obsadenie ostrova by aliancii položilo podobnú otázku

Atlantic Council upozorňuje aj na ďalší druh útoku: rýchle obsadenie geograficky malého, ale strategicky dôležitého územia.

Alandské ostrovy patria Fínsku, ležia pri vstupe do Botnického zálivu a sú demilitarizované. Gotland zasa leží uprostred Baltského mora a má zásadný význam pre kontrolu námorných aj vzdušných trás.

V prípade Alánd model počíta s tajným nasadením ruských špeciálnych síl proti letisku a ďalšej kľúčovej infraštruktúre, po ktorom by mohlo nasledovať rýchle vysadenie námornej pechoty alebo výsadkových síl. Pri Gotlande Atlantic Council opisuje prekvapivú operáciu námornej pechoty alebo výsadkárov podporenú sabotážami, kybernetickými útokmi a prieskumom špeciálnych jednotiek.

Podobnú možnosť už skôr verejne pripustil aj švédsky vrchný veliteľ Michael Claesson. Ako sme informovali v apríli, upozorňoval, že Moskva by nemusela vyberať veľký cieľ. Aj menší ostrov môže stačiť na to, aby otestovala, či NATO zareaguje okamžite a jednotne.

Suwalský koridor – otvorená konvenčná vojna

Najťažší scenár je zároveň podstatne menej nejednoznačný. Išlo by o otvorenú konvenčnú vojnu.

Belfer Center modeluje rozsiahly útok s cieľom obsadiť Suwalský koridor, teda pás územia pozdĺž poľsko-litovskej hranice medzi Kaliningradskou oblasťou a Bieloruskom. Jeho prerušenie by zásadne skomplikovalo pozemné spojenie pobaltských krajín so zvyškom aliancie.

Atlantic Council pracuje s podobným variantom, v ktorom by ruské sily cez Litvu vytvárali pozemné spojenie medzi Bieloruskom a Kaliningradom. Na rozdiel od Narvy alebo ostrovných scenárov ho však označuje za operáciu s vysokým rizikom pre Moskvu. Išlo by o jednoznačný útok na územie NATO a priestor na popieranie zodpovednosti by prakticky neexistoval.

Rusko mení spôsob, akým by veľkú vojnu začínalo

O tom, čo považujú ruskí vojenskí plánovači za dôležité v prvých hodinách a dňoch veľkého konfliktu, napovedá aj cvičenie Zapad 2025.

RUSI upozornil, že na rozdiel od masových manévrov Zapad 2021 bola minuloročná verzia menšia a rozptýlenejšia, keďže veľká časť ruských síl zostáva viazaná na Ukrajine. Moskva sa však sústredila na schopnosti s vysokým účinkom: diaľkové presné údery, integrovanú protivzdušnú a protiraketovú obranu a elektronický boj.

Ruská armáda podľa RUSI precvičovala koncept počiatočnej fázy vojny, v ktorej sa protivník narúša hlbokými údermi proti veleniu, letiskám, protivzdušnej obrane, logistickým uzlom a železničným trasám ešte pred rozhodujúcim pozemným stretom.

Litovská rozviedka dospela pri hodnotení Zapadu k podobnému záveru. Podľa nej cvičenie simulovalo konflikt s NATO a Rusko pri ňom zapracovalo skúsenosti z Ukrajiny vrátane masového používania dronov, rozptyľovania logistiky a systémov elektronického boja.

X XX

Minister Blanár si predvolá ruského veľvyslanca na Slovensku 

Blanár si predvolá ruského veľvyslanca. Reaguje tým na dnešné ruské útoky na Kyjev.

Po diplomatických krokoch viacerých krajín EÚ, medzi nimi Česka či Nemecka, si ruského veľvyslanca predvolá aj Slovensko.

Túto informáciu oznámil samotný minister zahraničných vecí Juraj Blanár krátko po tom, čo odsúdil dnešné ruské útoky na Ukrajinu a Kyjev.

Blanár konkrétne spomenul ruský útok na ústredie Ukrajinskej bezpečnostnej služby (SBU), ktoré sa nachádza neďaleko slovenskej ambasády v Kyjeve. Minister zároveň oznámil, že veľvyslanectvo bude nateraz fungovať v obmedzenom režime.

V súvislosti s útokom si slovenská diplomacia predvolá ruského veľvyslanca Sergeja Vadimoviča Andrejeva.

Ministerstvo zároveň vyzvalo Rusko, aby neútočilo na civilistov a civilné objekty.

„Vyzývame Rusko, aby sa zdržalo krokov, ktoré môžu ohroziť životy a bezpečnosť nevinných civilistov.“

Napätie medzi Ruskom a Európou rastie

Slovenský krok prichádza v čase rastúceho napätia medzi Ruskom a viacerými európskymi krajinami.

Nemecko tento týždeň oficiálne obvinilo Moskvu z augustového pokusu o útok na letisku Lipsko/Halle, kde našli dron s výbušninou v blízkosti ukrajinského nákladného lietadla.

Podľa nemeckej vlády ukazujú policajné vyšetrovanie aj informácie tajných služieb na zodpovednosť Ruska. Moskva obvinenia odmieta.

Nemecko následne oznámilo zatvorenie ruského generálneho konzulátu v Bonne, ukončenie fungovania Ruského domu v Berlíne či sprísnenie kontrol ruských občanov pri vstupe do krajiny. Berlín chce zároveň na úrovni EÚ presadiť ďalšie sankcie voči ľuďom spojeným s ruskými hybridnými operáciami.

Ruských diplomatov si predvolávajú aj ďalšie krajiny

K diplomatickým krokom sa pridalo aj Česko. Minister zahraničných vecí Petr Macinka si vo štvrtok predvolal ruskú veľvyslankyňu Annu Ponomarevovú. Jej vysvetlenie, že obvinenia voči Rusku sú provokáciou, odmietol a oznámil aj ďalšie recipročné opatrenia voči ruským diplomatom.

Ruského veľvyslanca si predvolalo aj Poľsko. Varšava podľa ministra zahraničných vecí Radosława Sikorského chcela vyjadriť „rozhodné odsúdenie“ ruských krokov po incidentoch v Nemecku.

 X X X

Švédi ukázali nadzvukovú autonómnu stíhačku A3-001. Projekt bol doteraz prísne utajovaný

Bezpilotné nadzvukové bojové lietadlo A3-001 má prenikať do silne bráneného priestoru, rušiť radary a ničiť protivzdušnú obranu. Saab zatiaľ predstavil iba model v mierke 1 : 1 a ďalší vývoj nemá objednaný.

Saab predstavil A3-001 ako možnú podobu bezpilotného bojového lietadla pre 30. roky.

Švédska spoločnosť Saab predstavila koncept bezpilotného bojového lietadla A3-001. Model v životnej veľkosti ukázala koncom augusta na leteckom dni na základni Malmen pri Linköpingu, ktorý bol súčasťou osláv stého výročia švédskych vzdušných síl.

Na pohľad pôsobí A3-001 ako hotové lietadlo, v skutočnosti však ide o maketu v mierke 1 : 1. Nemá motor, avioniku ani riadiace systémy a nie je zatiaľ pripravená na skúšobné lety. Jej úlohou je ukázať, kam by sa mohol posunúť vývoj švédskych bezpilotných bojových lietadiel po roku 2030.

A3-001 má jednomotorové usporiadanie, trup plynulo spojený s krídlom a nemá zvislé chvostové plochy. Takýto tvar môže obmedziť radarový odraz, prináša však náročnejšie riadenie stability. Saab preto pri skorších demonštrátoroch počíta aj s verziami vybavenými dvojicou šikmých chvostových plôch.

Firma opisuje budúci systém ako nadzvukové lietadlo so zníženou zistiteľnosťou, vysokou mierou autonómie a vnútorným priestorom pre zbrane a muníciu. Presné rozmery, hmotnosť, dolet, maximálnu rýchlosť ani nosnosť však nezverejnila. Vybraný nie je ani motor. Saab pripúšťa použitie pohonnej jednotky príbuznej motoru Gripenu E, čo by uľahčilo údržbu, zatiaľ však ide iba o jednu z možností.

Potenciálne úlohy sú konkrétnejšie. A3 by mohol vykonávať elektronický boj, potláčať alebo ničiť protivzdušnú obranu a útočiť na presne určené ciele v silne chránenom priestore. Mohol by tiež preniesť senzory bližšie k protivníkovi a posielať údaje späť stíhačke Gripen E. Pilot by tak zostal mimo najnebezpečnejšej oblasti a naďalej by rozhodoval o použití výzbroje.

Najskôr vzlietnu A1 a A2

Technológie pre takýto systém majú preveriť dva štátom podporované demonštrátory označené A1 a A2. Prvý A1 by podľa vyjadrenia Saabu mohol vzlietnuť približne do 15 mesiacov, teda koncom roka 2027. Poháňať ho má motor GE Aerospace F414, ktorý v švédskej verzii RM16 používa aj Gripen E. Motor poskytuje ťah približne 98 kilonewtonov a demonštrátoru má umožniť prekonať rýchlosť zvuku.

A1 má overiť aerodynamiku, autonómne riadenie a zníženú radarovú zistiteľnosť. Dostane vnútornú zbraňovú šachtu, pri prvom demonštrátore sa však nepočíta so skúškami vypúšťania výzbroje. Nasledujúci A2 má testovať ďalšie materiály, senzory a funkcie zbraňovej šachty. Oba stroje majú vzlietnuť do roku 2030.

Samotný A3 je zatiaľ iniciatívou Saabu bez objednávky švédskeho štátu. Ak vláda projekt podporí, lietajúci prototyp by mohol nasledovať začiatkom 30. rokov a prvé operačné nasadenie v polovici desaťročia. Saab odhaduje, že životný cyklus jedného takéhoto stroja by mohol stáť približne tretinu nákladov na Gripen E. Obstarávacia cena by však mohla dosiahnuť asi polovicu ceny stíhačky.

A3 preto nebude lacným jednorazovým dronom. Má ísť o výkonné a opakovane použiteľné bojové lietadlo určené na spoluprácu s Gripenom E, radarovým lietadlom GlobalEye a ďalšími prvkami spoločnej siete. Jeho ďalší osud bude závisieť od toho, či sa Švédsko rozhodne pokračovať vo vlastnom vývoji, alebo kúpi budúce lietadlá zo zahraničia.

X XX

450 rokov sme sa pozerali na skreslený svet. OSN podporila zásadnú zmenu, mapy čaká revolúcia

Valné zhromaždenie Organizácie Spojených národov (VZ OSN) v piatok schválilo rezolúciu podporujúcu prechod od Mercatorovej mapovej projekcie zo 16. storočia k zobrazeniu sveta, ktoré vernejšie odráža skutočnú rozlohu kontinentov. Návrh predložilo Togo spolu s ďalšími africkými krajinami v rámci kampane Africkej únie zameranej na odstránenie skresleného zobrazenia Afriky na mapách.

Za návrh rezolúcie hlasovalo 164 krajín. Spojené štáty boli proti a ďalších šesť štátov: Estónsko, Gruzínsko, Litva, Moldavsko, Srbsko a Ukrajina sa hlasovania zdržalo. Informovali o tom agentúry AFP a Reuters.

Rozhodnutie nie je právne záväzné, takže štáty ani inštitúcie nebudú musieť Mercatorovu projekciu prestať používať. Podľa denníka The Guardian však môže ovplyvniť školské osnovy, technológie a ďalšie oblasti, v ktorých sa tradičné zobrazenie sveta stále široko využíva.

Map-projections.net / Tobias Jung, licencia CC BY-SA 4.0Porovnanie mapových projekcií Equal Earth a Mercator ukazuje, ako odlišne zobrazujú skutočnú veľkosť a tvar kontinentov. Sivé plochy znázorňujú oblasti, v ktorých sa obe projekcie prekrývajú.

Mercatorovu projekciu vytvoril flámsky kartograf Gerardus Mercator v roku 1569 predovšetkým ako pomôcku pre námornú navigáciu. Jej spôsob zobrazenia však výrazne zväčšuje oblasti vo vyšších zemepisných šírkach a zmenšuje regióny bližšie k rovníku.

Najvýraznejším príkladom je Afrika. Na Mercatorovej mape môže pôsobiť približne rovnako veľká ako Grónsko, hoci v skutočnosti má približne 14-násobne väčšiu rozlohu.

„Spravodlivý svet sa začína spravodlivou mapou,“ vyhlásil pred hlasovaním minister zahraničných vecí Toga Robert Dussey.

Rezolúcia podporuje používanie projekcie Equal Earth, ktorá zachováva pomernú rozlohu kontinentov presnejšie. Nijako nespochybňuje využívanie Mercatorovej projekcie pri námornej a leteckej navigácii, na ktoré je podľa Toga naďalej vhodná.

Togský minister zahraničných vecí Robert Dussey pred hlasovaním zdôraznil, že iniciatíva podľa neho nie je politickou otázkou. „Táto diskusia nie je politická, ale vedecká, pretože existujú vedecké dôkazy, a preto všetci musíme prijať realitu,“ povedal.

Spojené štáty ako jediná krajina hlasovali proti. Ich veľvyslanec pri OSN vyhlásil, že Washington nepovažuje návrh za neutrálnu snahu odstrániť kartografické skreslenia, ale za súčasť širšej ideologickej agendy. Americká delegácia zároveň uviedla, že podobné rezolúcie odvádzajú pozornosť OSN od skutočných problémov medzinárodného mieru, prosperity a vzťahov medzi štátmi.

Dussey oznámil, že Togo chce do konca roka nahradiť Mercatorovu projekciu v školských učebniciach zemepisu a stať sa prvou krajinou, ktorá tak urobí. Zároveň plánuje presviedčať ďalšie vlády, školy, medzinárodné organizácie či technologické spoločnosti, aby začali využívať projekciu Equal Earth.

Podľa šéfa togského rezortu diplomacie je rozšírenie Mercatorovej mapy dôsledkom koloniálnej minulosti. Kampaň za prijatie novej projekcie označil za súčasť širšieho úsilia afrických štátov vyrovnať sa s dedičstvom kolonializmu, nie za útok na Európu alebo voči iným regiónom sveta.

Francúzsky minister zahraničných vecí Jean-Noël Barrot v piatok oznámil, že krajina sa vzdá Mercatorovej projekcie v prospech zobrazení, ktoré lepšie zodpovedajú skutočným rozlohám a konkrétnemu spôsobu použitia. Francúzsko plánuje využívať projekciu Eckert IV, ktorá je podobná systému Equal Earth.

Mercatorovu projekciu kritizujú historici, geografi a aktivisti už desaťročia. Podľa jej odporcov vizuálne zväčšuje význam krajín severnej pologule a zmenšuje rozsah štátov a kontinentov v okolí rovníka. Kritici tento jav spájajú aj s historickými západnými stereotypmi.

Alternatívy vznikali už skôr. Nemecký historik Arno Peters v roku 1973 predstavil mapu založenú na Gallovej-Petersovej projekcii, ktorá sa neskôr používala ako jedna z náhrad Mercatorovho zobrazenia.

Geopolitický analytik JJ Enoch zo spoločnosti JS Held vidí súčasnú iniciatívu aj v kontexte snahy afrických krajín o väčší vplyv v medzinárodných inštitúciách a väčšiu kontrolu nad tým, ako je kontinent zobrazovaný.

„Prijatie mapy zachovávajúcej plochy by poskytlo presnejší základ pre vzdelávanie a verejné chápanie a zároveň by vyslalo signál, že demografický, ekonomický a geopolitický význam Afriky už nemožno posudzovať prostredníctvom zdedených a skreslených konvencií,“ poveda

 X XX

 Podpredseda NKÚ má v Bratislave tri byty. Štátny úrad mu aj tak platí služobný v Skyparku. 

Bývanie bývalého poslanca a štátneho tajomníka stojí štát takmer 1200 eur mesačne.

Jaroslav Ivančo je od roku 2022 podpredsedom Najvyššieho kontrolného úradu (NKÚ). Muž s trvalým pobytom vo Svidníku má aj zákonný nárok na bývanie od zamestnávateľa, keďže si ponechal trvalý pobyt mimo Bratislavy.

Toto štátom platené bývanie využíva napriek tomu, že v Bratislave vlastní s manželkou tri byty. Dva z nich sa nachádzajú v Karlovej Vsi v novostavbe blízko študentských internátov a tretí leží v Rači.

Podľa vyjadrenia z Ivančovho úradu sú ale tieto nehnuteľnosti obsadené rodinou a rodinným priateľom.

„Dve nehnuteľnosti užívajú rodinní príslušníci, tretiu blízky rodinný priateľ,“ uviedla hovorkyňa NKÚ Daniela Bolech Dobáková.

X X X

Čtyřmilionová pokuta pro exekutora: Přisvojil si úroky ve výši 32 milionů korun

Žalobu na exekutora Davida Vybírala podala bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS). Foto: Úřad vlády

Kárný senát uložil pražskému exekutorovi Davidu Vybíralovi pokutu ve výši 4 miliony korun. O výsledku čtvrtečního řízení u pražského vrchního soudu informoval na síti X ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (ANO). Vybíral se proti rozhodnutí může odvolat, pochybení odmítá.

Podle kárné žaloby si exekutor neoprávněně přisvojil úroky ze složené jistoty, čímž získal finanční prospěch přesahující 32 milionů korun.

Mimořádně vysoký postih

„Na tento postup přišlo ministerstvo spravedlnosti při své kontrolní činnosti a vyhodnotilo jej jako nepřijatelný,“ uvedl ministr Tejc ke kárné žalobě, kterou podávala jeho předchůdkyně Eva Decroix (ODS). Uloženou pokutu označil za mimořádně vysokou, ačkoliv ministerstvo původně navrhovalo postih ještě o 1 milion korun vyšší.

Pravidla pro nakládání s jistotou

Podle resortu spravedlnosti patří složená jistota v závislosti na výsledku exekuce buď věřiteli, nebo dlužníkovi, ale v žádném případě exekutorovi. Ten má navíc povinnost vést tyto prostředky odděleně od vlastních peněz na zvláštním účtu.

„Soud zároveň jasně potvrdil, že exekutor při výkonu exekuce vykonává veřejnou moc a nemůže si mimo zákonem stanovená pravidla sjednávat vlastní odměnu,“ zdůraznil Tejc.

Argumentace smluvní svobodou

David Vybíral při dubnovém zasedání kárného senátu argumentoval smluvní svobodou. Podle jeho názoru mu umožňovala dohodnout se s dlužníkem – společností První brněnská strojírna Velká Bíteš – na tom, že úroky z jistoty budou příjmem exekutora. Dlužník s tím podle něj od počátku souhlasil. Vybíral také poukázal na to, že kontrola ze strany Exekutorské komory mu v minulosti nic nevytkla a kárnému řízení čelí poprvé za 16 let své praxe.

Na podezření, že exekutor nakládá s penězi v rozporu s pravidly profese, upozornila ministerstvo policie. Ta jeho počínání prověřovala na základě trestního oznámení pro možnou zpronevěru, které podal Finanční analytický úřad. Kriminalisté však trestní stíhání nezahájili.

Redakce České justice 

X XX

 Sektárska kauza v Česku má aj slovenskú stopu. 

Šéf českej pobočky sekty AllatRa Valeček tvrdil, že novinári programujú ľudí k násiliu a spojil ich aj s atentátom na Roberta Fica. Teraz ho obvinili. U nás podobne argumentovala priamo prokuratúra.

Česká polícia obvinila šéfa tamojšej pobočky sekty AllatRa Dušana Valečka zo šírenia nenávisti voči novinárom. Informuje o tom portál Seznam zprávy.

Valeček podľa webu pred dvoma rokmi zverejnil na YouTube sériu videí, v ktorých tvrdil, že novinári vrátane reportérky Seznam Zpráv Kristíny Cirokovej programujú ľudí k násiliu. Spojil ich aj s atentátom na Roberta Fica.

Podľa jeho vyjadrení mali novinári využívať „vyspelé nacistické metódy k diaľkovému ovládaniu mysle“. „Tieto metódy sú svojou ničivosťou porovnateľné iba so zbraňami hromadného ničenia a dokonca ich do istej miery prevyšujú,“ cituje web jedno z videí. Valečka polícia stíha pre úmyselné podnecovanie nenávisti voči skupine obyvateľov.

V jednom z videí mal muž obviniť novinárov aj zo zodpovednosti za atentát na premiéra Fica. „Médiá, predovšetkým RTVS, a jednotliví novinári dlhý čas systematicky kritizovali Fica a jeho aktivity a diskreditovali ho a dokonca démonizovali. V tejto kampani samozrejme figuruje aj pani Ciroková,“ cituje portál z ďalšieho Valečkovho videa.

Prívrženci AllatRy veria v „dobrých a zlých mimozemšťanov“ a očakávajú koniec sveta v roku 2036. U nás sa podnetmi spojenými s činnosťou hnutia a projektu Tvorivá spoločnosť zaoberal ÚBOK, ale len v rámci postupu pred začatím trestného stíhania. „Bližšie informácie bude možné poskytnúť až po splnení zákonných procesných podmienok,“ vysvetlila hovorkyňa policajného prezídia Lea Vilhanová.

Konšpiračné teórie

Aktuality.sk v súvislosti s prípadom oslovili novinárku Cirokovú, ktorá podávala trestné oznámenie.

„Konšpiračnú teóriu o tom, že údajne svojimi článkami ‚kódujem‘ ľuďom myseľ a používam metódy ‚informačného terorizmu‘, použila už skôr aj žilinská prokuratúra, dokonca v texte európskeho vyšetrovacieho príkazu, keď žiadali o môj výsluch,“ reagovala pre Aktuality.sk novinárka. Podľa jej slov bol pod dokumentom podpísaný vtedajší krajský prokurátor Tomáš Balogh.

„Písali tam o tom, že som vraj veľmi nebezpečná. Neskôr predseda českej pobočky hnutia AllatRa Dušan Valeček a ďalší sympatizanti rozbehli na sieťach kampaň zameranú na mňa a ďalších novinárov vrátane tých slovenských, v ktorej ešte viac pritvrdili. Hovorili o tom, že používam nacistické metódy, alebo že som riadená z Ruska,“ opísala novinárka. V redakcii tieto slová vyhodnotili ako hrozbu a rozhodli sa konať.

X X X