Schröder: Poraženými jsou Ukrajina a Evropská unie. Gerhard Schröder vyjádřil tento názor v rozhovoru pro Weltwoche uvedl, že Evropská unie je po kyjevském režimu druhou poraženou stranou v ozbrojeném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou kvůli ukončení energetické spolupráce s Moskvou.
Bývalý německý kancléř a předseda SPD vysvětlil, že konfrontace s Ruskou federací vedla ke ztrátě prosperity jak samotného Německa, tak i celé Evropy. Během rozhovoru novinář Roger Keppels upozornil na vazby, které Německo a Evropa mají s Ruskem v energetickém sektoru. Poznamel, že EU během konfliktu utrpěla obrovské ztráty. Schröder s ním souhlasil.
„Přesně tak… Konec energetické spolupráce, která úspěšně fungovala více než 50 let, nepochybně vedl ke ztrátě prosperity – nejen v Německu, ale v celé Evropě,“ prohlásil Schröder. Server vasevec.cz
X XX
MUSK: ZELENSKÝ JEDNAT S RUSKEM, POTOM RYCHLE SKONČIT
VINEN ZA VÁLKU A MRTVÉ NA UKRAJINĚ
Musk vyzval Zelenského na rokovania s Putinom a následný odchod
Elon Musk vyzval Volodymyra Zelenského, aby odstúpil. Tvrdí, že jeho odchod by mohol pomôcť ukončiť vojnu.
Americký technologický miliardár Elon Musk v stredu vyzval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby odstúpil a vojna na Ukrajine by tým už nepokračovala. TASR o tom informuje na základe správy agentúry AFP.
„Už približne pred rokom som navrhoval nejakú formu prímeria, mieru, pretože som predpovedal, že sa stane viac menej presne to, čo sa aj stalo – zahynie veľa ľudí pre takmer neexistujúce územné zisky,“ uviedol Musk v rozhovore zverejnenom na platforme X. Podľa neho si Zelenskyj mal sadnúť za rokovací stôl so šéfom Kremľa Vladimirom Putinom a neposielať mladých ľudí do vojny.
Názory Elona Muska
„A masaker pokračuje… je načase, aby Zelenskyj odišiel,“ napísal Musk v ďalšom príspevku na X.
Reagoval tým zároveň na Zelenského vyjadrenie v rozhovore s britským novinárom Piersom Morganom, že „Ukrajinu nepredá“, a že Kyjev stráca podporu USA. Povedal tiež, že sa cíti zradený, odkedy americký prezident Donald Trump oznámil dohodu s Moskvou o dodávkach nafty.
Obvinenia o komunikácii
USA podľa vysokopostaveného predstaviteľa Ukrajiny v uplynulých dňoch takisto pohrozili, že prestanú Kyjevu poskytovať spravodajské informácie o odpaľovaní ruských rakiet, ktoré krajina využíva na odrážanie útokov, čo však Trump poprel. Spojené štáty obmedzili aj možnosti vojenskej komunikácie Kyjeva na Muskovej satelitnej sieti Starlink.
Zelenskyj vyzval amerického miliardára, aby obnovil fungovanie siete Starlink jeho spoločnosti SpaceX, ktorá sa podľa Kyjeva spomalila. Musk vyhlásil, že za obmedzenia sú zodpovedné Spojené štáty. Ukrajina podľa jeho slov využíva na komunikáciu na bojisku systém americkej vlády – Starshield, a nie civilný satelitný systém Starlink, ktorý sa nesmie využívať na bojové operácie.
XXX
TRUMP NA STRANĚ MÍRU
Trump se postavil na stranu míru a rozumu
Klíčovou střetovou zahraniční otázkou dneška je pomáhat Ukrajině až po drtivou porážku Ruska či naopak chtít ukončit konflikt co nejdřív.
V české politické krajině jsou věci jasné: Opozice včetně Petra Pavla chce za každou cenu vést válku proti Rusku, protože „je přece jasné“ že nakonec Rusko bude na hlavu poraženo. Vládním stranám zejména ANO a SPD a byť trochu nejasně i Motoristům jde zásadně o to ten válečný konflikt ukončit, i s vědomím toho, že Ukrajina bude muset zřejmě učinit nějaké ústupky.
Poctivě a hrdě prohlašuji, že to je jeden z důvodů, proč Babišovu koalici podporuji.
Jestřábí snaha za každou cenu donutit Trumpa, aby ztrestal Rusko, které vzdor mohutnému tlaku, tisícům sankcí a nekonečné podpoře Ukrajiny ze strany NATO i EU nejeví snahu zkolabovat a vytrvale usiluje o dosažení svých cílů tzv. speciální operace, zejména přičlenění ruskojazyčného Donbasu k Rusku.
A tak rozhodnutí Trumpa neuvalit na Rusko – a správněji řečeno na země, které odebírají plyn či ropu pekelné sankce se setkalo s ostrou kritikou členů Kongresu z obou stran.
Návrh zákona měl vstoupit v platnost dnes tj.18. října, ale v pátek 16. večer americký prezident podepsal nový dekret.
„Tímto se vzdávám sankcí, omezení a povinností stanovených v zákoně (bývalého senátora Lindseyho – pozn. red. ) Grahama,“ uvádí se v dokumentu.
Přišla samozřejmě hysterická až chorobná reakce některých kongresmanů :„Donald Trump znovu potvrzuje, že stojí na straně krvežíznivého násilníka a kolaborantů s ruskou válečnou mašinérií a je proti většině Američanů, jejich zástupcům v obou komorách Kongresu a našim evropským spojencům,“ řekl demokratický senátor Richard Blumenthal, jeden ze spoluautorů návrhu zákona. „Trumpova nejnovější kapitulace vůči Putinovi opět zrazuje naše ukrajinské partnery a je v rozporu s jasným záměrem Kongresu schválit zákon, který by potrestal Rusko za jeho nezákonnou agresivní válku,“ řekl demokratický kongresman Don Beyer. „Toto je naprosté selhání amerického vedení. Zrušením těchto sankcí Trump ignoruje směrnice Kongresu o zvýšení tlaku na Kreml a umožňuje Vladimiru Putinovi pokračovat ve své útočné válce,“ uvedla demokratická senátorka Elizabeth Warrenová. „Tímto rozhodnutím prezident válku prodlužuje, nikoli ji ukončuje,“ řekl republikánský zástupce Don Bacon.
Donald Trump si to sám zavařil. Nikdy neměl na ten nesmyslný nápad přistoupit. I kdyby jen proto, že by to znamenalo postavit si proti sobě Čínu, na které jsou USA už dnes velmi závislé a která například prostřednictvím páky dodávek vzácných zemin má v jistém smyslu Ameriku v hrsti.
Téměř s jistotou tento krok Trumpa před hlasováním v tzv. midtermu oslabí.
Američtí váleční štváči mezi politiky jsou silní a militaristické nálady jsou mohutné. Amerika ovšem zapomněla, jak tragicky dopadla po 10 ti letech ve Vietnamu či dvaceti letech v Afghanistánu.
Je to samozřejmě velmoc, ale také velmoc, která žalostně umí pohrávat.
Celý problém u Donalda Trumpa je, že jeho politika jde od jednoho extrému k druhému.
Učinil fatální chybu s válkou proti Iránu, kde podlehl našeptávači izraelskému premiérovi Netanjahuovi, který jej přesvědčil, že se Iránci vzbouří a nastolí proamerický režim, pokud se na ně dosti tvrdě zaútočí.
No nestalo se.
A vedlejší předtím neexistující výsledek v uzavření Hormuzského průlivu vyhnal ceny ropy do závratných výšin a navíc rozpoutal po celém Blízkém východě válečný požár.
Odmítnutí podepsat zákon o pekelných sankcích, které měly dotlačit Rusko k jednání se Zelenským ohledně příměří je nejrozumnější krok, Donald učinil. Tím spíše, že i evropští jestřábi a jestřábky zuří.
Trump ničím nebyl povinován Zelenskému a jeho nadutá arogance asi splnila svůj účel.
Bohudík i v Evropě rostou racionální a protiválečné síly, zejména u těch stran, které doposud byly vůči bruselskému mocenskému molochu v opozici.
Posilování jednoznačně AFD v Německu se strhujícím nárůstem preferencí, která již připravila mírový program a spolupráci s Ruskem ohledně obnovy dodávek levných surovin, stejně jako růst podpory pro Národní sdružení Marine le Pen, která mimochodem chválí spolupráci s Andrejem Babišem a jednoznačně prohlásila, že Francie, pokud bude zvolena francouzskou prezidentkou nebude dále přispívat na válečné i ostatní potřeby Ukrajiny jsou tím správným základem proto, aby Ukrajina pochopila, že se stala od euromajdanu pouhým nástrojem militaristických sil Západu a přistoupila na nezbytný kompromis.
V Evropě se už musíme zbavit bruselského mocenského molochu.
Síly, které v Česku už jsou u moci, možná zanedlouho se dostanou k moci i ve Španělsku, částečně už zvítězily v Bulharsku a mají devadesátiprocentní pravděpodobnost, že zvítězí v Německu a ve Francii Evropu musí změnit.
A Donaldovi sice nemůžeme všechno odpustit.
Ale dohodou o dodávkách nafty s Putinem i odstoupením od idiotských pekelných cel na země, které odebírají suroviny z Ruska se postavil na stranu míru a rozumu.
Dobré to je.
JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz
X xx
V SR SKONČÍ AUTOMOBILY?
Kedy odídu automobilky zo Slovenska? Odpoveď vás prekvapí
Slovensko je na chvoste všetkých rebríčkov a odchádzajú od nás podnikatelia aj mladí pracujúci. Jednoducho sa im to oplatí, lebo v Česku z rovnakej hrubej mzdy dostane zamestnanec viac čistej, a ešte aj zamestnávateľa stojí menej. Minister financií Ladislav Kamenický úplne rezignoval na svoj vlastný cieľ znížiť deficit na 3 percentá a naplánoval takmer 5 percent. Ani toto nemusí byť reálne číslo, upozorňuje Alexander Matušek, šéf Zväzu automobilového priemyslu. Podľa neho si minister opakovane maľuje rozpočty na ružovo a vždy prestrelí odhad rastu, napriek upozorneniam všetkých odborníkov a inštitúcií.
Vysoké odvodové zaťaženie vytláča kvalifikovaných pracovníkov aj investorov do susedných krajín a ohrozuje budúcnosť kľúčového automobilového priemyslu na Slovensku. Automobilky potrebujú, aby na Slovensko prúdili migranti. Aj to je iba dočasné, lebo jedného dňa ich nahradia stroje. V tej chvíli sa fabriky začnú presúvať za nižším daňovým zaťažením, hovorí Alexander Matušek.
Keď vám vláda na poslednú chvíľu predstavila rozpočet, povedali ste o ňom, že je predvolebný a že by ste očakávali, že vláda bude zvažovať ďalšie výdavky, keď na ne nemá, no oni vedia, že nemajú a aj tak výdavky navýšia. Povedal vám to minister financií, že rozpočet je predvolebný a treba vyhrať voľby?
To, že chcú vyhrať voľby, samozrejme priamo nepovedali. Ak je však rozpočet predvolebný, ich zámerom je kúpiť si voličov, pretože ten rozpočet nie je dobrý.
Pôvodne som mal k rozpočtu pripravené iné stanovisko. Na tripartite sme si však vypočuli ministra financií, ktorý pri predkladaní rozpočtu sám spomínal, že rozpočet je predvolebný a že zaručuje ekonomickú aj politickú stabilitu. V koalícii skrátka neexistuje dohoda na konkrétnych opatreniach a k skutočným prioritám sme sa ani nedostali.
Hlavným problémom rozpočtu je teda to, že vláda rozdáva peniaze na úkor ďalšieho zadlžovania, alebo v ňom vidíte aj iné nedostatky?
Vráťme sa do roku 2023, keď sa pripravoval prvý rozpočet. Každý rozpočet tejto vlády vznikal bez sociálnych partnerov, bez odborníkov a bez akceptovania pripomienok či varovaní. Vláda si vytvorila rozpočet presne taký, aký chcela mať.
Minister financií vtedy tvrdil, že musíme tvrdo konsolidovať, aby sme zišli z gréckej cesty. Pamätáme si tri balíky konsolidácie: v prvom balíku v roku 2024 to boli 2 miliardy eur, potom 2,7 miliardy a opäť 2,7 miliardy eur.
Cieľom malo byť zníženie deficitu a zastavenie zadlžovania.
Dnes, po troch rokoch tvrdej konsolidácie, vidíme, že vláda na svoje ciele úplne rezignovala. Pôvodne sme mali dosiahnuť deficit 3 % HDP, neskôr cieľ upravili na 4,2 %, no skončíme s rovnakým deficitom, akým sme pred tromi rokmi začínali.
Platíme vyššie dane a odvody, zaviedli sme transakčnú daň a množstvo ďalších opatrení, ktoré ničia ekonomiku. Deficit však zostáva na rovnakej úrovni a dlh Slovenska vzrastie zo 66 miliárd eur na 99 miliárd eur do konca budúceho roka. Z takzvanej gréckej cesty sme neodbočili, naopak, ešte sme pridali plyn.
Vláda pritom rozpočet označuje za dobrú správu, pretože v budúcom roku sa už nemá konsolidovať a nezvyšujú sa dane ani odvody.
Lebo nie je kam. Za to sme sa slušne poďakovali — ďakujeme, že pochopili, že už niet čo zvyšovať, keďže sme na chvoste všetkých rebríčkov konkurencieschopnosti a inovácií. Myslím si, že vláda nedodrží ani tento schválený rozpočet.
Prečo?
Počítajú v ňom s hospodárskym rastom, ktorý podľa nášho názoru nie je reálny. Pri pohľade na minulosť vidíme vzorec: na rok 2024 vláda tvrdila, že rast bude 2,3 %, pričom Národná banka Slovenska (NBS) odhadovala 2,1 %.
Na rok 2025 rozpočet počítal s rastom 2,2 %, predikcia NBS bola 0,8 % a reálny rast bol nakoniec presne 0,8 %. Na rok 2026 teraz vláda plánuje rast 2,4 %, no v skutočnosti nerastieme viac ako o 0,8 %. Rozpočet teda stojí na nereálnych očakávaniach.
Minister financií Ladislav Kamenický mal optimistickejšie odhady aj pri výnose z transakčnej dane či DPH. Robí to úmyselne, aby rozpočet vyzeral lepšie, alebo nevie odhadnúť reálny vývoj?
To je otázka na pána Kamenického. Zamestnávateľské organizácie, odbory, Rada pre rozpočtovú zodpovednosť, NBS, Národný kontrolný úrad aj ďalší odborníci však tvrdili niečo iné.
Minister si to maľuje na ružovo?
Áno, maľuje si to na ružovo, to je pekne povedané. (smiech).
Aké dôsledky to bude mať pre ekonomiku a podnikateľské prostredie? Nemôže sa stať, že nepredvídané následky rozpočtu čísla ešte zhoršia?
Zásadný problém rozpočtu je v tom, že nehovorí, kde štát začne šetriť. Ak už nemôžeme zvyšovať príjmy na strane daní, musíme sa pozrieť na výdavky, no šetrenie nikde nevídame.
Vláda síce rozpočet prezentuje v pozitívnom svetle, no bežné výdavky štátu vzrástli o 3,5 miliardy eur, zatiaľ čo kapitálové výdavky klesli o 2,3 miliardy eur. My ani neinvestujeme. Argumenty, že máme nižší dlh ako Nemecko či Francúzsko, neobstoja — tieto krajiny už majú infraštruktúru vybudovanú, kým my nemáme ani dokončenú diaľnicu a nemocnice sú v katastrofálnom stave. Po troch rokoch konsolidácie, vybratých 7,5 miliardy eur a nakúpenom dlhu vo výške 26 miliárd eur.
Kde tie peniaze skončili? Vidieť ich na rozostavanom Slovensku, v nových nemocniciach či cestách, ako tvrdí vláda?
Neviem povedať, kde tie peniaze sú. Mnohé veľké projekty sa financujú z Plánu obnovy. Jediné, čo na Slovensku reálne rastie, sú sociálne transfery a energopomoc pre 90 % obyvateľov. Peniaze sa rozdávajú bez ohľadu na to, či na to štát má.
Zvýšené dane, odvody a transakčná daň úplne zničili konkurencieschopnosť Slovenska. Vysoké odvodové zaťaženie spôsobuje, že mladým ľuďom sa tu neoplatí pracovať a odchádzajú do zahraničia.
Pripravil som si porovnanie dvoch zamestnancov — Františka Slováka a Františka Čecha.
Pri hrubej mzde 2 500 eur zarobí človek v Česku v čistom 1 940 eur, zatiaľ čo na Slovensku je to len 1 828 eur. Zároveň celková cena práce je pre českú firmu nižšia približne o 100 eur.
Výraznejší rozdiel je pri pozíciách s vysokou pridanou hodnotou, napríklad pri expertoch či manažéroch s hrubým platom 10 000 eur. Na Slovensku stojí takýto zamestnanec firmu 13 620 eur mesačne, kým v Česku je to 12 800 eur. Samotný zamestnanec zarobí v Česku v čistom 7 200 eur, no na Slovensku iba 6 300 eur.
Ročne to pre firmu predstavuje úsporu okolo 10 000 eur a pre zamestnanca o vyše 10 400 eur viac v Česku. Prečo by tu pri podfinancovanej infraštruktúre niekto zostával?
Pripravujeme sa na zlé časy?
Podnikatelia hovoria, že pri opakovanom päťpercentnom deficite a vysokom zadlžení sa pripravujú na zlé časy. Pripravujete sa na ne aj v našom kľúčovom automobilovom priemysle?
Zlé časy tu už sú. Rozdiel je však v prístupe jednotlivých krajín. V zahraničí vidíme podporné balíky a dotácie pre priemysel. Na Slovensku dotujeme len občanov, pretože firmy nevolia. Firmy len zamestnávajú ľudí. Aby však firmy mohli zamestnávať, musíme vyrábať a predávať. Vo všetkých smeroch ideme inak ako celý svet. Všetci v priemysle sa na náročnú situáciu pripravujú, no štátne prístupy sú u nás odlišné.
Ekonóm Ivan Mikloš uviedol, že aj keby po najbližších voľbách nastúpila ideálna vláda a spravila všetky rozhodnutia správne, lepšie nám nebude skôr ako po roku 2030. Súhlasíte?
Nehovorí to len Ivan Mikloš, detailne to popisuje aj Rada pre rozpočtovú zodpovednosť. Zhoda panuje v tom, že Slovensko nie je pripravené na ďalšiu krízu. Ak by prišla, krajina zbankrotuje, lebo nemá vytvorené žiadne rezervy. Vedia to aj investori, ktorí zo Slovenska odchádzajú.
Máme najhoršie podmienky na podnikanie v regióne V4 aj v porovnaní s Pyrenejským polostrovom a vyhliadky ozdravovania financií sú zlé. Sme najrizikovejší vo všetkých ukazovateľoch. To sa musí zmeniť.
Aká kríza by mohla prísť a čo by znamenalo, že zbankrotujeme?
Môže ísť o finančnú krízu po vzore rokov 2008 – 2009, ďalšiu pandémiu alebo narušenie globálnych dodávateľských reťazcov. Nám hrozí najmä rast úrokov na štátnych dlhopisoch.
Kým donedávna sme na obsluhu dlhu platili 1 miliardu eur, dnes sú to 2 miliardy a o dva roky to budú 4 miliardy eur ročne. Ak ročne prehajdákame 7 miliárd eur na deficite a k tomu pridáme 4 miliardy na úrokoch, pri prekročení hranice 100 miliárd eur dlhu, čo je 80 % HDP, to nebude udržateľné, keďže ekonomika nerastie. Ekonómovia hovoria, že z dlhu je najlepšie vyrásť.
To sa nám zatiaľ nedarí.
Všetkým ostatným sa to darí. Naša vláda sa vyhovára na Nemecko či Francúzsko, no na tie sú naviazané aj Poľsko, Maďarsko a Česko, a tie rastú o 2,5 % až 4 %. Európska únia rastie, iba Slovensko nerastie, lebo naše opatrenia sú nastavené zle.
Prorastové opatrenia
Aké prorastové opatrenia by mala vláda prijať a má vôbec rast vo vlastných rukách, keď sme závislí od exportu, teda od toho, či naše autá kúpi Nemecko či Francúzsko? Ak by nová vláda spravila prorastové opatrenia, zlepšilo by sa to?
V prvom rade treba zrušiť to, čo ekonomiku poškodilo. Transakčnú daň nemá okrem nás nikto v Európe okrem Maďarska a potom Venezuely. Pri Maďarsku sa však zabúda dodať, že tam majú 9-percentnú daň z príjmov právnických osôb, kým my máme 23 %.
Potrebujeme zrušiť transakčnú daň a postupne znižovať daň z príjmov právnických osôb — napríklad o 2 % s prehodnotením o dva roky. Tým sa len vyrovnáme konkurentom.
Máme najdrahšie ceny energií. Uznávam, to nemá vláda tak jednoduché, keďže ich nakupujeme na nemeckej burze a sme najďalej, v čom vidím aj systémový problém toho, ako k tomu ako Európska únia pristupujeme. Musíme podporiť inovácie, činnosti s vysokou pridanou hodnotou a zabezpečiť dostupnosť kvalifikovanej pracovnej sily. To nedosiahneme inak, ako znížením daní a odvodov pre fyzické osoby na úroveň susedných krajín.
Opozícia hovorí o návrate k rovnej dani na úrovni 17 % či 19 %. Ekonóm Tatra banky a bývalý hlavný ekonóm ministerstva financií Juraj Valachy upozorňuje, že to vytvorí obrovskú dieru v rozpočte a reálne znižovanie daní bude možné až ku koncu volebného obdobia.
Diskutujeme o tom. Ak by sa zavedením rovnej dane na úrovni 20 % zjednodušil systém, dokázali by sme výrazne eliminovať sivú ekonomiku, ktorej objem experti odhadujú na 16 až 18 miliárd eur.
Máme veľa sadzieb daní, najmä DPH. Ak mám jednu daň, skontroluje sa to oveľa ľahšie, než keď mám spleť rôznych sadzieb. Prečo je iná daň ak sa najem v reštaurácii a ak mi to donesie donášková služba? Sú to nezmysly. Ak chceme rezervu, poďme na rovnú daň 21 %, dva roky ju podržme a potom ju znižujme.
Čo znamená, že niektoré sadzby sa zvýšia.
Iba odpovedám na vašu otázku, že s 19 % nesúhlasíme ani my, pretože by to nestačilo. Nemusí byť rovná daň, zásadné je, aby sme pre zamestnancov aj zamestnávateľov neboli najdrahší v regióne. Máme problém s čistou mzdou, pretože štát si berie o niekoľko percent viac ako v Česku.
Kde by mal štát ubrať na výdavkoch, aby nemusel brať ľuďom z peňaženiek?
Samotný premiér spomenul, že ak by sa v štátnej správe škrtlo 30 % ľudí, nikto by si to ani nevšimol. Vedia to a my hovoríme to isté.
Ďalším problémom sú platové tabuľky a minimálna mzda v štátnej správe a samosprávach. Stáva sa, že sa platy dorovnávajú a upratovačka zarobí rovnako ako vedúca knižnice s vysokou školou.
Sociálne transfery musia byť adresné. V chudobe dnes končia najmä rodiny s malými deťmi a samoživitelia, nie dôchodcovia, na ktorých sa sústredí najväčšia pozornosť, lebo sú najväčšia voličská skupina. Grécka cesta znamenala zrušenie a zníženie dôchodkov i počtu úradníkov. V štátnej správe máme dokonca o pár stoviek eur vyššiu priemernú mzdu ako v súkromnom sektore, ktorý to celé platí. Je to choré.
Ekonómovia z Rady pre rozpočtovú zodpovednosť argumentujú, že v štátnej správe sa vyžaduje vyššia kvalifikácia — lekári, policajti, vojaci či učitelia musia mať vzdelanie a výcvik, čo priemer zvyšuje.
Úradníci nemusia zarábať menej, avšak ich počet musí byť menší. Naša štátna správa je v porovnaní s rovnako veľkými krajinami obrovská a neefektívna. Vo firmách musíme efektivitu zvyšovať každý rok a rovnaký tlak na výkon a zodpovednosť očakávame aj od štátu.
Automobilový priemysel
Eurokomisár Maroš Šefčovič dosiahol dohodu s Čínou o obmedzení dovozu čínskych elektromobilov do Európskej únie na 350-tisíc kusov ročne, čo má byť o polovicu menej ako teraz. Nebude výsledkom zníženie konkurencie a zdraženie áut pre spotrebiteľov?
Vyšetrovanie ukázalo masívnu podporu čínskej vlády pri výrobe elektromobilov. Keď Európska komisia uvalila clá na rýdze elektromobily, Číňania začali európsky trh zahlcovať hybridnými vozidlami, na ktoré sa clá nevzťahovali. Európske automobilky pritom tvoria svoje marže práve na autách so spaľovacím motorom či hybridných pohonoch, takže im začali brať marže.
Pozerám sa na to očami spotrebiteľa. Ak bude menej lacných čínskych áut, nespôsobí to menšiu konkurenciu a vyššie ceny?
Zo strany Číny nejde o férovú súťaž, keďže z ich stoviek značiek sú v pluse len štyri. Keď európske automobilky vstupovali do Číny, museli vytvárať spoločné podniky (joint ventures) a odovzdávať know-how. Číňania by preto mali prísť vyrábať do Európy, keďže majú teraz náskok v elektromobilite. Bez regulačných zásahov by hrozil zánik európskych výrobcov a vznik čínskeho monopolu s následným rastom cien.
Celoeurópsky trh sa od rekordného roku 2019 zmenšil o 2 milióny áut. Ďalší milión si ukrojila Tesla a čínski výrobcovia. Chýbajúcich 3 miliónov áut zodpovedá kapacite desiatich veľkých závodov, podobných tým, aké máme na Slovensku.
Slovensko má výhodu, že vyrába relatívne nové a žiadané modely. Náš problém však vystihujú čísla: v roku 2019 sme milión áut vyrobili v troch automobilkách, kým v roku 2027 budeme rovnaký milión áut vyrábať až v piatich závodoch.
Načo by sme ich vyrábali viac, ak ich ľudia nekupujú?
Keď sem príde ďalšia automobilka, záujem Slovenska by mal byť, aby bola vyťažená a vyrábala čo najviac a aby mala čo najväčšiu kapacitu. Nevyužitá šanca je, že projekty namiesto Slovenska skončili v Portugalsku či Španielsku.
Hovorí sa, že automobilky k nám prišli kvôli nízkym platom a lacnej pracovnej sile. Ak sa platy budú zvyšovať, tak automobilky odídu. V akom časovom horizonte nám hrozí, že automobilky zo Slovenska odídu?
Vždy budeme lacnejší než Nemecko. Ide o cenu výroby. U nás sú problém skôr vysoké dane a transakčná daň, ktorú žiadny z investorov nepozná. Aký je právny štát a predvídateľnosť pravidiel, ktoré sa každý rok menia? Pohľad investorov je širší ako len cena.
Žiadna automobilka neodíde zo dňa na deň a nezruší výrobu rozbehnutého modelu. Nebezpečenstvo spočíva v tom, že keď sa bude rozhodovať o nastupujúcom novom modeli, projekt dostane závod v Poľsku, Česku alebo Maďarsku. Stagnácia je začiatok úpadku.
Potiahnu to ešte 20-30 rokov alebo sa môže stať, že príde kríza a zabalia to tu?
Vylúčiť sa nedá nič, pretože matky majú sídlo mimo Slovenska, tu sú len výrobné závody. Do takých rozhodnutí vstupujú vlády iných štátov. Ak budeme pre politikov slúžiť len ako bankomat, ak budeme mať veci, ktorým investori nerozumejú, ako transakčná daň, náš rozpočet bude neudržateľný, nebudú považovať investíciu na Slovensku za bezpečnú, investori tu nové modely umiestňovať nebudú.
Priemysel dlhodobo hlási nedostatok pracovnej sily a musí dovážať pracovníkov zo Srbska, Indie a ako sľúbil premiér Fico, z Uzbekistanu. Prečo nemáme vlastných kvalifikovaných ľudí?
Nie sme atraktívni pre mladých, ktorí odchádzajú. Slovensko trpí demografickou krízou a odchodom mladých ľudí do zahraničia. Neobmedzujeme sa národnosťou, no zahraniční pracovníci sú pre nás vzhľadom na náklady na nábor a ubytovanie drahší ako domáci. Potrebujeme aj tretie krajiny a potrebuje ich aj Európa, pretože sama vymiera.
S nástupom umelej inteligencie, automatizácie a digitalizácie však bude potreba manuálnej práce klesať. Ľudí nebudeme v budúcnosti potrebovať. Nastane však druhý problém — stroje a roboty neplatia odvody do štátneho rozpočtu, na čo sa musíme včas pripraviť.
Odvody budú musieť platiť ľudia, ktorí z nich benefitujú, čiže priemyselníci sa budú musieť o zisk podeliť.
Áno, ale rozmyslia si, v ktorej krajine. Nebude rozhodovať cena práce, ale daňové zaťaženie.
Mladí ľudia sa často sťažujú na nízke nástupné platy, z ktorých nikdy nedostanú hypotéku. Nie je problém aj v neatraktívnosti práce vo fabrikách?
Mladá generácia má niekedy nerealistické predstavy o práci. Vo výrobnom závode, kde máte linku, sa nedá pracovať formou home office. Čím dlhšie človek v automobilovom priemysle pracuje, tým lepšie podmienky a benefity získa. Prvé dva až tri roky sú ťažké všade. Každý si vyberie, čo mu sedí a možnosti v rámci voľných hraníc sú neobmedzené. Kvalifikovaní ľudia odchádzajú do Čiech a Česko z toho maximálne profituje.
Zásadným problémom je náš školský systém. Produkujeme množstvo vysokoškolákov v odboroch, ktoré štát vôbec nepotrebuje. Poznám vysokoškolákov, ktorí vykladajú vagóny, lebo vyštudovali niečo nepotrebné pre Slovensko a okolité štáty.
Takže čo rozumiete pod kvalifikovanou silou?
Uchádzač o prácu, ktorý sa v odbore vyzná. Manuálnej práce je čoraz menej, je to viac o údržbe, digitalizácii a AI.
Preto by mali mať vyššie vzdelanie, nie?
Málo sa u nás vyučuje matematika, čo je veľký problém Slovenska. Ako to potom niekto môže ísť robiť, ak sa neučil matematiku? Sú to veci, ktoré sa len pomaly menia k lepšiemu.
Ako priemysel sa správame sociálne a zodpovedne, hospodárime len s tým, čo zarobíme, a rovnaký prístup očakávame aj od pracovníkov.
X X X
CO RADILA MINISTRYNĚ FINANCÍ SCHILLEROVÁ SENÁTORÚM
25 nádrží měsíčně na účet státu. Schillerová vytáhla na senátory jejich výhody
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ostře kritizuje skupinu senátorů, která napadla u Ústavního soudu zákon umožňující vládě regulovat ceny pohonných hmot. Podle ní politici hájí zájmy provozovatelů čerpacích stanic na úkor spotřebitelů a firem. Signatáři stížnosti v čele s Tomášem Goláněm z ODS přitom upozorňují především na příliš široké pravomoci vlády a riziko, že regulace poškodí menší prodejce.
„25 plných nádrží měsíčně může natankovat senátor, aniž by je musel dokládat bločky. Na jeho politické příslušnosti nezáleží. Na čem ale ohromně záleží je, jestli nezapomněl na lidi, kteří tankují za své,“ napsala Schillerová na sociální síti Facebook.
Svou kritiku zveřejnila v době senátních voleb, které se konají v pátek a sobotu. Stížnost označila za lobbistickou předvolební akci. Senátorům vytkla, že zapomínají na občany i na firmy, jejichž náklady na dopravu se promítají do cen zboží a služeb.
„Bohužel je tady parta, která na všechny kromě sebe zapomněla,“ napsala ministryně. Podle ní by bez vládního zastropování marží cena nafty už dávno překročila 50 korun za litr.
Senátoři napadli pravomoci vlády
Jak již Česká justice informovala, skupina senátorů, v níž je kromě Tomáše Goláně také například Miloš Vystrčil, Miroslava Němcová nebo Tomáš Töpfer, navrhla Ústavnímu soudu zrušení zákona, který vládě umožňuje regulovat ceny pohonných hmot prostřednictvím nařízení. Senátoři nezpochybňují možnost zasáhnout do cen za mimořádných okolností, vadí jim ale rozsah pravomocí, které kabinet získal, a nedostatečné pojistky proti nepřiměřeným dopadům regulace na podnikatele.
„Napadená právní úprava umožňuje zásah opakovaně obnovovat, aniž by stanovila například přísnější podmínky, postupné zkracování možné regulace, celkovou pevnou časovou hranici nebo vyžadovala přezkum ze strany jiného orgánu,“ napsali senátoři.
Podle návrhu může jednotně stanovený strop dostat některé menší prodejce do situace, kdy budou pohonné hmoty prodávat dlouhodobě se ztrátou. Velké společnosti podle senátorů mohou regulaci snášet lépe díky vyššímu obratu, efektivnější logistice a silnější vyjednávací pozici.
Senátoři zároveň upozorňují na nedostatečnou soudní ochranu. Cenovou regulaci zavedenou vládním nařízením totiž nelze přímo napadnout u správního soudu.
Asociálním odkaz končících senátorů?
Schillerová ve své kritice senátorů zdůraznila, že signatáři jsou z řad opozice – většina za ODS k tomu několik příslušníků TOP 09 a lidovců. „Datum podpisu každého z nich je 30. 9. Pikantní na tom je, že jen pár dní poté zanikl paní Němcové a několika dalším mandát. To znamená, že teď už senátoři nejsou, ale stihli po sobě zanechat tenhle asociální odkaz,“ uvedla ministryně financí.
Zvlášť se zaměřila na Miroslavu Němcovou, která po skončení mandátu odchází z politiky. Vyčetla jí její předchozí působení ve vládě ODS a připomněla rozhodnutí předchozího kabinetu v oblasti cen energií, daní a zaměstnaneckých benefitů. Podpis pod ústavní stížností podle Schillerové představuje další krok proti zájmům běžných občanů.
Do sporu zatáhla i senátní volby
Schillerová se ve svém příspěvku zaměřila také na senátora Tomáše Třetinu, který svůj mandát obhajuje ve volbách. Ve Znojemsku proti němu kandiduje Jiří Kyněra, kterého ministryně podpořila jako známého plaveckého trenéra.
Třetina podle ní může vedle senátorského platu pobírat také příspěvek na náklady spojené s výkonem funkce, který Schillerová spojila s výdaji na pohonné hmoty. „Bojovníkovi za výjimečné zisky pumpařů může být fakt jedno, jestli nafta stojí 65 korun za litr,“ napsala.
Ministryně tím spojila právní spor o meze státní regulace s předvolebním soupeřením. Z podání ústavní stížnosti však samo o sobě nevyplývá, že by její signatáři podporovali neomezené zvyšování marží čerpacích stanic. Jejich argumentace míří na zákonné podmínky a dopady zásahu státu do cenotvorby.
Vláda hájí zastropování marží
Schillerová naopak označila vládní opatření za ochranu české ekonomiky před dalším růstem cen. Podle ní je strop marže nastaven na 2,50 koruny za litr a má se pohybovat přibližně na úrovni marží před zavedením regulace. Ministryně zároveň připomněla snížení daní u pohonných hmot.
„Udržujeme rovnováhu. Sledujeme cenu ropy na trzích, analyzujeme denní kotace, naši analytici provádí složité výpočty a teprve potom vyhlašujeme, kolik přesně bude cenový strop pro daný týden,“ uvedla.
Podle ministryně by prudké zdražení benzinu a nafty mělo závažné inflační dopady, protože vyšší náklady na dopravu by se postupně promítly do cen dalších výrobků a služeb. Věří proto, že Ústavní soud rozhodne ve prospěch vládního opatření.
Rozhodnutí soudu však nebude pouze otázkou toho, zda je regulace cen v době mimořádného růstu nákladů ekonomicky žádoucí. Podstatné pro jeho výsledný verdikt bude především to, zda zákon dostatečně vymezuje pravomoci vlády a chrání práva podnikatelů, na které regulace dopadá.
O návrhu má rozhodnout plénum Ústavního soudu, soudcem zpravodajem je Jiří Přibáň. Senátoři požádali o přednostní projednání.Alžběta Vejvodová, ceskajustice.cz
X XX
CO PORADIT ŽENÁM, MUŽŮM…
Kaliňák o Plavákovej: Homosexuálne páry nemajú mať prečo ochranu štátu, sú neproduktívne. Neverím, že toto rozprávate, kontroval Gröhling
Predseda SaS Branislav Gröhling ľudsky rozumie emotívnej reakcii poslanca Alojza Hlinu (SaS), ktorý vo štvrtok na tlačovej konferencii v Národnej rade kritizoval neúčasť opozičných partnerov na pôvodne plánovanom spoločnom vystúpení.
Kaliňák a Gröhling po debate v Sobotných dialógoch o aktuálnych otázkach
Ako povedal v diskusnej relácii STVR Sobotné dialógy, napriek nedorozumeniu chce opozícia ukázať, že dokáže spolupracovať. „Niekedy je proste tá Národná rada výrazne napätá a niekedy, keď vám záleží na určitých veciach, tak reagujete aj takýmto spôsobom. Ja to znova hovorím, že ja to chápem,“ uviedol Gröhling. Pripustil, že niektorí ľudia mohli považovať Hlinovu reakciu za príliš emotívnu.
„My sme sa o tom rozprávali, ja som povedal, že však áno, udialo sa to. Možno niektorí ľudia hovoria, že tom ohlo byť miernejšie. Proste sa to udialo. Ale dnes budeme všetci stáť na jednom pódiu,“ dodal. Opoziční predstavitelia sa podľa Gröhlinga stretnú dnes o 18:00 na proteste na Námestí SNP v Bratislave. Chcú tak verejnosti ukázať, že napriek rozdielnym názorom vedia spolupracovať a predstavovať alternatívu k súčasnej vláde.
Stretli sa, dohodli sa
Na štvrtkovej tlačovej konferencii s Hlinom vystúpil iba poslanec Michal Šipoš z Hnutia Slovensko a poslankyňa SaS Mária Kolíková. Pôvodne sa na spoločnom vyhlásení mali zúčastniť aj predstavitelia Progresívneho Slovenska, KDH a Demokratov. Hlina následne ostro kritizoval nejednotnosť opozície a doslova kričal. Gröhling v relácii uviedol, že potom telefonoval so zástupcami ďalších opozičných strán a s niektorými sa osobne stretol. Cieľom podľa neho nebolo vzájomné obviňovanie, ale dohoda na spoločnom postupe. „Stretli sme sa nie preto, aby sme si vyčítali, že sa nejakým technickým nedorozumením neuskutočnila tá tlačová beseda, ale aby sme si povedali, že dnes o 18:00 nás ľudia uvidia na Námestí SNP – a to je veľmi dôležité,“ povedal.
Predseda SaS zároveň zdôraznil, že prípadná budúca vláda musí byť schopná vydržať celé funkčné obdobie. Za dôležité preto považuje sústrediť sa na témy, ktoré opozičné strany spájajú, a neotvárať otázky, na ktorých sa nevedia dohodnúť. Za spoločné témy označil najmä zvyšovanie životnej úrovne, nižšie dane a podporu ekonomiky. Navrhol tiež, aby si opozičné strany vopred vyjasnili oblasti, v ktorých majú odlišné postoje, a sústredili sa na spoločný program.
Minister obrany Robert Kaliňák (Smer), ktorý v relácii diskutoval s Gröhlingom, naopak spochybnil schopnosť opozície vytvoriť stabilnú vládu. Podľa neho sa opozičné strany nevedia zhodnúť na zásadných politických a ekonomických otázkach. Tlačová konferencia s emotívnym vystúpením Alojza Hlinu podľa neho len potvrdzuje, že opozičné strany nie sú alternatívou, nie sú schopné sa dohodnúť a nie sú schopné vládnuť.
Robert Kaliňák sa v diskusii vrátil aj k prezidentovaniu Zuzany Čaputovej. Podľa ministra sa v politike nepresadila, pričom jej vyčítal nedostatok odvahy a nečinnosť počas spoločenských kríz. V relácii vyhlásil, že jej pozitívny obraz bol najmä výsledkom práce médií. Branislav Gröhling túto kritiku odmietol a pripomenul, že exprezidentka návrat do politického života nepripravuje. Zároveň dodal, že v prípade vytvorenia novej opozičnej vlády po voľbách by bolo vhodné postaviť do čela parlamentu ženu.
Branislav Gröhling v diskusii skritizoval štátny rozpočet na rok 2027, ktorý tento týždeň schválil parlament. Považuje ho za zlý, upozorňuje na jeho možnú protiústavnosť. Vyzýva prezidenta Petra Pellegriniho, aby návrh nepodpísal. Robert Kaliňák zase v tejto súvislosti kritizoval zlé hospodárenie vlád v rokoch 2020 až 2023. Argumentoval, že zanechali súčasnej vláde vysoký deficit, a ona sa ho snaží znižovať tak, aby ľudia čo najmenej trpeli.
„Predseda SaS tým, čo povedal k rozpočtu, len dokázal, že seba nemenoval, že sa extrémne hanbí za to, čo tu predstavila vláda Igora Matoviča, Eduarda Hegera a Ľudovíta Ódora, ktorých bol súčasťou a bol aj ministrom v tom čase,“ skonštatoval Kaliňák. Argumentoval, že tieto predchádzajúce vlády zvýšili deficit. Deklaroval, že súčasná vládna koalícia sa zaviazala, že ho bude znižovať tak, aby ľudia čo najmenej trpeli. „Išli sme presne po pol percente a teraz sme na 4,9 percenta. Čiže my sme dodržali slovo,“ povedal. Poukázal na to, že sa to dá robiť aj razantným spôsobom. „Že zoberiete ľuďom 13. dôchodok a podobne, ako to chce urobiť SaS,“ podotkol.
Rozpočet rozdelil koalíciu a opozíciu. Kiš hovorí o kapitulácii, Šimko obhajuje sociálne opatrenia
Štátny rozpočet na budúci rok schválili poslanci Národnej rady SR 76 hlasmi. Hlasovanie však opäť otvorilo otázky o stabilite vládnej koalície, keď sa za návrh nepostavili ministri a poslanci, ktorých v diskusii spomínali v súvislosti s Tarabom a Sliškom. Opozícia zároveň avizuje právne kroky proti rozpočtu a kritizuje stav verejných financií.
Gröhling odmietol Kaliňákovú argumentáciu. „Táto vláda nie je schopná konsolidovať. Za tri roky to boli tri konsolidácie a ten dlh v októbri 2023 bol na úrovni 66 miliárd a dlh v októbri 2027 bude na úrovni 97 až 99 miliárd. Takže rýchlejšie zadlžujú než toľko spomínaný Matovič, Heger a Ódor. A ešte aj hospodária najhoršie v rámci histórie,“ uviedol. Parlamentom schválený rozpočet na rok 2027 označil za zlý. Upozornil na jeho možnú protiústavnosť. Vyzval hlavu štátu, aby ho nepodpísala. „Je to jasne napísané, že pri tejto výške dlhovej brzdy má vláda predložiť vyrovnaný rozpočet. A ten nepredložila. Preto sme to podanie dali na Ústavný súd. A týmto aj vyzývam prezidenta, aby nepodpísal tento zákon, aby nepodpísal ani zákon o rozpočtovom provizóriu. Počkajme na to, ako rozhodne ÚS SR, a následne sa uvidí,“ dodal.
Manželstvo je podľa Roberta Kaliňáka určené predovšetkým na reprodukciu spoločnosti a zväzky, ktoré túto funkciu neplnia, nepotrebujú ochranu štátu. Povedal v diskusii v súvislosti s uzavretím manželstva poslankyne Progresívneho Slovenska (PS) Lucie Plavákovej s partnerkou v zahraničí. Kaliňák odmietol, že premiér Robert Fico zbytočne rozdúchava túto tému. „Určite nie, pretože, ak ste si všimli, vyrojili sa nám za posledného pol roka tri homosexuálne manželstvá, čo je nejaký symbol, ktorý nám chce ukázať Progresívne Slovensko, že pre nich ústava neplatí,“ povedal. Konanie poslancov PS označil za provokáciu.
Ochranu štátu si nezaslúžia
„Ja tvrdím, že nemôžete inštitút manželstva, ktorý je produktívnym zväzkom určeným predovšetkým na reprodukciu spoločnosti tak, ako to bolo vymyslené pred stovkami rokov, porovnávať s neproduktívnymi zväzkami. Čo prinesie manželstvo pána poslanca Szaba slovenskej spoločnosti? Neplní svoju biologickú funkciu,“ vyhlásil Kaliňák. Podľa ministra môžu homosexuálne páry zostať spolu aj bez uzavretia manželstva. „Ochrana manželstva je poskytovaná predovšetkým pre vznik a založenie rodiny. Ak je manželstvo neproduktívne, nemá prečo požívať ochranu štátu,“ tvrdil v relácii Kaliňák.
Predseda SaS Branislav Gröhling na to reagoval, že Kaliňák sa týmto zaradil medzi politikov, ktorí šíria takýmto spôsobom nenávisť. „Som rád, že vás vidím takto fyzicky, že ste to vy, lebo normálne neverím, že vy rozprávate tieto veci, s týmto predsa nemôžete súhlasiť. Asi máte nejaký manuál,“ adresoval Kaliňákovi. Zdôraznil, že svadba poslankyne Plavákovej v zahraničí absolútne nijako neovplyvní ani život Kaliňáka, ani životy ďalších ľudí a ide o čisto súkromné rozhodnutie poslankyne. Dodal, že on osobne jej zagratuloval a priniesol jej kyticu.
X X X
SLOVENSKO MOŽE BYŤ LASKAVÁ KRAJINA, ROMAN SAMOTNÝ
Ako tínedžer som si myslel, že môj život bude buď na smiech, alebo tragédiou. Dnes verím, že Slovensko môže byť láskavá krajina
Ako tínedžer som si myslel, že môj život bude buď na smiech, alebo tragédiou. Dnes verím, že Slovensko môže byť láskavá krajina
V mladosti by pre mňa obrovskú hodnotu vidieť, že život môže dopadnúť dobre, aj keď je človek kvír, hovorí občiansky aktivista Roman Samotný.
Pred štyrmi rokmi útočník pred bratislavským barom Tepláreň zavraždil Juraja Vankuliča a Matúša Horvátha. Miesto, ktoré bolo pre mnohých LGBTI+ ľudí symbolom bezpečia, slobody a prijatia, sa odvtedy spája aj s jednou z mimoriadne tragických udalostí novodobého Slovenska.
V čase, keď si pripomíname štvrté výročie teroristického útoku a zároveň 20 rokov od vzniku Iniciatívy Inakosť, ktorá patrí k najvýraznejším organizáciám obhajujúcim práva LGBTI+ ľudí na Slovensku, sme sa rozprávali s občianskym aktivistom a zakladateľom Teplárne Romanom Samotným. Dnes, po štyroch rokoch od tragédie, verí, že Slovensko môže byť láskavou krajinou. Po udalostiach na Zámockej sa však musel odznova učiť, že svet je dobré miesto.
O tom, ako sa za posledné desaťročia zmenila situácia pre mladých kvír ľudí, ktoré udalosti najviac zavážili pri ich vnímaní v spoločnosti aj politike a čo by si pre nich prial pri ďalšom vývoji Slovenska.
Prakticky celý život sa venujete právam kvír ľudí. Mali ste niekedy pocit, že sa situácia na Slovensku uberá správnym smerom a že sa dostávame do bodu, kedy by sa kvír ľuďom mohlo na Slovensku žiť lepšie?
Veľmi rád by som povedal, že áno, no tieto procesy sa často dejú paralelne. Aj dnes vnímam, že v určitých ohľadoch sa situácia zhoršuje – časť spoločnosti sa čoraz viac radikalizuje. Zároveň však existujú prostredia a komunity, kde vidím pozitívnu zmenu a nádej. Vidím potenciál, že Slovensko môže byť láskavou krajinou, a v praxi to aj zažívame.
Keby som však mal celkový vývoj zhodnotiť všeobecne, tak do referenda za rodinu sme vnímali postupný posun k lepšiemu. Dokonca aj zo strany vlády boli snahy aspoň predstierať záujem či hľadať riešenia.
Kedy sa to teda začalo zhoršovať?
Od referenda za rodinu. Vtedy nastala stagnácia a prepad. Jazyk, ktorý sa objavil v antikampani zameranej proti LGBTI+ ľuďom, prenikol hlbšie do spoločnosti a začal spôsobovať vážne problémy.
Práve vtedy sa z toho stala politická téma. To je asi najzásadnejší rozdiel. Práve politici dnes zrejme do práv kvír ľudí zasahujú najviac.
Presne tak. Niektorí politici a političky zistili, že sa na tejto téme dá vytĺcť lacný politický kapitál. Začali odpútavať pozornosť od vlastných zlyhaní a neschopnosti prinášať reálne riešenia pre krajinu tým, že spoločnosti podhodili vykonštruovaného nepriateľa. Táto antikampaň bola natoľko agresívna a masívna, že mnohým ľuďom skutočne zdeformovala vnímanie LGBTI+ ľudí.
Počas kampane na referendum za rodinu vznikali sugestívne videá, kde malý chlapec hovoril na kameru, kde sa z tieňa vynorili dvaja muži: „Vy by ste chceli, aby sa o vás starali takí ľudia?“ Dnes by sme to vnímali ako eticky neprípustné, no vtedajšia reakcia verejnosti bola veľmi vlažná.
Podobne ako keď sa v každom kostole na Slovensku čítal pastiersky list tvrdiaci, že snaha o zrovnoprávnenie LGBTI+ ľudí predstavuje kultúru smrti. Z dnešného pohľadu je už spoločnosť citlivejšia a uvedomuje si, že takéto rámcovanie nie je v poriadku. Vtedy však nad tým väčšina ľudí len mávla rukou a bolo nás len zopár, ktorí sme sa voči tomu ozvali.
Prijatie mi dodalo odvahu
Keď sa však pozrieme na tie pozitívne stránky – spomeniete si na niečo, po čom ste túžili, alebo čo ste nemohli zažívať, keď ste mali šestnásť či dvadsať rokov, a dnes je to už realitou?
V tomto ohľade je pokrok skutočne markantný. Keď som mal šestnásť rokov a prechádzal coming outom, bol som vystrašený a cítil som sa nesmierne osamelo. Netušil som, kam ísť, na koho sa obrátiť a kde stretnúť niekoho, kto prežíva to isté. Dnes je situácia podstatne odlišná.
Vtedy sa navyše v médiách o LGBTI+ ľuďoch takmer nehovorilo, a ak vôbec, boli sme zobrazovaní buď ako karikatúra, na ktorej sa všetci smiali, alebo ako tragická postava, ktorá skončí zničená a zomiera v mladom veku. V puberte som tak nadobudol pocit, že ako gej mám pred sebou len dve možné životné trajektórie: buď budem na smiech, alebo môj život bude tragédiou. Dnes je ten obraz oveľa realistickejší a pestrejší. V médiách vidíme kvír ľudí, ktorí sú úspešní, spokojní a žijú plnohodnotné životy.
Pre mňa v šestnástich rokoch by malo obrovskú hodnotu vidieť, že život môže dopadnúť dobre, aj keď je človek kvír.
Kde ste vy osobne ako kvír človek prvýkrát našli skutočné prijatie – pocit, že môžete byť sám sebou?
Zásadná a formujúca skúsenosť pre mňa bola, keď som ako chlapec z malej dediny na západnom Slovensku spravil prvý coming out pred svojou kamarátkou. Jej reakcia bola úplne v pohode. Neodsúdila ma ani sa nepohoršovala, čo ma nesmierne upokojilo. Obaja sme pochádzali z evanjelických rodín a chodili sme spolu na kresťanské koncerty či modlitby chvál, takže išlo o silne veriace prostredie. Napriek tomu som u nej našiel skutočné prijatie.
Aký to na vás malo vplyv?
Dodalo mi to odvahy. Raz večer sme sedeli v kuchyni s mamou a babičkou a reč prišla na dievčatá. V návale emócií som vtedy vyhŕkol: „Veď ja som teplý! Ja som gej, to predsa musíte vedieť.“ Ony zostali zaskočené a pýtali sa: „A čo Lenka? A čo Veronika?“ Hoci som im vysvetľoval, že sú to len kamarátky, cítil som, že im to nezapadá do plánov a riešili to, čo povedia susedia. Nezažil som však žiadne odsúdenie. Nezaznelo nič také ako: „Už k nám nepatríš, nepodporujeme ťa a nemáme ťa radi.“
Keď to porovnám so skúsenosťami iných ľudí, ktorých rodiny reagovali odmietavo, mne táto podpora dodala obrovskú silu a istotu, že kľúčoví ľudia v mojom živote stoja pri mne.
Myslíte si, že to dnes majú mladí ľudia, napríklad čo sa týka coming outu, o niečo jednoduchšie, alebo je to stále prísne individuálne?
Záleží na uhle pohľadu. Na jednej strane majú mladí omnoho viac možností, kde nájsť podporu. Môžu sa obrátiť napríklad na naše komunitné centrum, kde dostanú odborné poradenstvo, bežia rôzne projekty, kde stretnú rovesníkov, a majú k dispozícii filmy a seriály s postavami, s ktorými sa dokážu identifikovať a nájsť si cestu k sebe samým.
Na druhej strane – a o tom je dôležité hovoriť – tlak prichádzajúci z vrcholovej politiky má devastačný dosah na ich duševnú pohodu a sebaprijatie. Keď si predstavím deti v tomto zraniteľnom veku, ktoré ešte len spoznávajú svoju identitu a z úst premiéra počúvajú posmešky o tom, či sa cítia ako vrtuľník, alebo keď sú označované za pliagu, je to pre ne obzvlášť náročné.
Neustále sa hovorí o potrebe chrániť slovenské deti. Keď však počúvam tieto nenávistné vyjadrenia, myslím práve na tie deti, ktorých sa to bytostne dotýka, podkopáva im to sebavedomie, istotu a možno narúša osobnú integritu. Ľudia s verejným vplyvom by mali veľmi dôsledne zvažovať, aký slovník volia, práve kvôli deťom, ktoré patria k LGBTI+ komunite.
Rovnaký vzorec útokov
Spomenuli ste – a je to o vás známe –, že ste spirituálne založený človek a vyrastali ste v evanjelickej rodine. Referendum za rodinu bolo predovšetkým iniciatívou konzervatívneho katolíckeho prostredia a ukázalo politikom, ako veľmi sa dá z tejto témy vyťažiť. Zároveň hovoríte o devastačných dosahoch tejto rétoriky na deti, mladých ľudí i staršiu generáciu. Nezazlievate cirkvi, že toto rozdeľovanie spoločnosti na Slovensku odštartovala práve ona?
K viere ma viedla predovšetkým stará mama. Neskôr som však z cirkevného prostredia odišiel, pretože mi nedávalo odpovede a nereagovalo na realitu, v ktorej reálne žijeme. V kostole sme spievali päťsto rokov staré piesne a mne tam chýbalo prepojenie so súčasnosťou. Odpovede som preto začal hľadať univerzálnejšie – v západnej etike, morálke a filozofii.
Považujem za obrovské zlyhanie nielen katolíckej, ale, žiaľ, aj evanjelickej cirkvi, že nedokážu reagovať na dnešnú realitu a vyvíjať sa spolu so spoločnosťou. Namiesto vytvárania bezpečného priestoru, kde mladí a rôznorodí ľudia nájdu prijatie a pokoj, volia jazyk vylúčenia. Vždy sa pýtam: koho a prečo hádžeme cez palubu? Má byť poslaním cirkví vyhadzovať ľudí cez palubu, alebo skôr budovať spoluprácu, rovnosť a komunitu?
Rád by som však zdôraznil, že ani cirkevné spoločenstvá nie sú jednoliaty blok. Sú v nich ľudia s rozmanitými postojmi a čoraz častejšie zaznievajú aj hlasy katolíckych kňazov, ktorí hovoria: „Týmto smerom ísť nechceme, takto nemá vyzerať cirkev v 21. storočí.“ Uvedomujú si totiž aj dáta zo sčítania obyvateľov, podľa ktorých počet veriacich na Slovensku výrazne klesá. A to je jasný signál, že vedenie cirkví robí niečo zle.
Na internete i vo vyjadreniach politikov dlhodobo sledujeme rastúcu nevraživosť voči rôznym skupinám, no zároveň vidíme, že sa v spoločnosti v mnohom posúvame vpred. Na druhej strane sa pred štyrmi rokmi stala bezprecedentná tragédia – teroristická vražda Matúša Horvátha a Juraja Vankuliča, ktorej štvrté výročie si práve v týchto dňoch pripomíname. V akom štádiu vyrovnávania sa s touto udalosťou sa nachádzate po týchto štyroch rokoch vy osobne? Ako sa vám to podarilo spracovať?
Bola to náročná cesta a v mnohom je to stále ťažké celé uchopiť. Cítim určité sklamanie z toho, kam sa posunula politika, aj obavy, keď vidíme, kam vedie neriešená radikalizácia – napríklad na slovenských školách. Je to rovnaký vzorec, aký sme videli aj na Zámockej, a spoločnosť to výrazne podcenila. Z toho pramení moje sklamanie aj strach.
Práve to ma však viedlo k obrovskej aktivite. Napol som všetky sily a cítil som, že musím niečo robiť, že túto nespravodlivosť nemôžeme nechať len tak. Zorganizovali sme sa s mnohými ďalšími ľuďmi a rozbehli rôzne iniciatívy, kampane, podujatia a vzdelávanie. Vidím, že tieto aktivity majú zmysel aj reálny prínos – menia postoje ľudí, otvárajú ich srdcia a umožňujú im získať osobnú skúsenosť s LGBTI+ ľuďmi, ktorá je kľúčová. Pozitívnu zmenu to teda určite prináša.
Cítim tam však ale…
Zároveň som stál pred otázkou, ako sa pri takom obrovskom nasadení úplne nezničiť a nevyčerpať, keď vidím, že sa táto snaha stále nedokáže pretaviť na najvyššiu politickú úroveň a situácia sa tam skôr zhoršuje.
Sú to protichodné pocity: na jednej strane sklamanie, na druhej nádej, že sa niečo mení; na jednej strane vyčerpanie z nekonečného zápasu, no zároveň vedomie, že nemôžeme poľaviť, pretože tu stále nemáme žiadne bezpečnostné záruky. K tomu sa pridáva neustály smútok za stratou miesta, kde sme sa cítili dobre, slobodne a radostne. Zostáva vo mne bolesť z toho, že to niekomu natoľko prekážalo, až mal potrebu to zničiť. Tento smútok je prítomný neustále.
Verím, že raz dokážem spomínať na to pekné
Po útoku ste bar zatvorili. Dokážete ešte spomínať na to, čo ste v Teplárni prežili dávno pred útokom bez toho, aby vás prevalcoval smútok?
S týmto mám, priznám sa, dodnes trochu problém. Pokiaľ ide o Tepláreň ako bar, spomienky mám stále zastreté útokom a udalosťami, ktoré nasledovali. Pamätám si aj na tie skvelé chvíle predtým, no vždy sa mi do nich premietajú zvláštne a ťažké pocity z obdobia po tragédii.
Bolo veľmi zvláštne, keď po útoku ľudia vonku zapaľovali sviečky a my sme do Teplárne chodili pripravovať rôzne workshopy, vzdelávacie a osvetové podujatia. S kolegami sme sa tam chvíľami cítili ako duchovia – akoby sme zostali uväznení vo vnútri, kým vonku horel pietny oheň. Veľmi náročné bolo aj postupné lúčenie sa s týmto priestorom. Opúšťate niečo, čo ste mali nesmierne radi, no zároveň vnímate, že sa tam niečo nenávratne skončilo, že duch toho miesta sa už nedá obnoviť a niečo kľúčové v ňom navždy chýba.
Myslíte, že sa to časom zmení?
Verím, že to chce čas, a postupne sa mi v spomienkach opäť naplno vynoria tie pekné večery, humor a výborné zážitky. Veľmi ma teší, že Tepláreň pokračuje ďalej – už síce nie ako kamenná prevádzka, ale vo forme kabaretných párty, kde ľudia naďalej zažívajú komunitu, radosť a vzájomnú spolupatričnosť. Okrem toho organizujem diskusie Tepláreň naživo, ktoré približujú verejnosti príbehy LGBTI+ ľudí. Život Teplárne v týchto nových formátoch mi pomáha nanovo spracovávať aj minulosť a som rád, že tento projekt žije ďalej.
Viete si predstaviť, že by ste ešte niekedy vytvorili nejakú kamennú prevádzku, môžno na inom mieste? Alebo dokonca na tom istom. Neviem, ako to cítite.
Už veľmi nie, toto si v tejto chvíli predstaviť neviem. Považujem za dôležité akceptovať realitu a nechať veci vyvíjať sa v súlade s tým, ako sa zmenil život. V rámci Iniciatívy Inakosť sa nám podarilo otvoriť komunitné centrum IN, ktoré vzniklo aj ako reakcia na zatvorenie Teplárne na Zámockej.
Centru IN v súčasnosti venujem veľa energie spolu s celým tímom Inakosti. Vytvorili sme bezpečné zázemie, kde ľudia nachádzajú komunitu. Organizujeme jednoduché, neformálne aktivity – napríklad večery so štrikovaním či skladanie lega –, kde sa ľudia cítia uvoľnene, nájdu si priateľov a majú sa s kým porozprávať bez strachu z odsudzovania.
Zásadným pilierom je však odborné poradenstvo: v tíme máme psychologičku, právničku a dvoch sociálnych pracovníkov, ktorí dokážu klientom účinne pomôcť v rôznych krízových a náročných životných situáciách.
Je svet dobré miesto?
Keď človek prežije takú náročnú udalosť, aká zasiahla vás a celú komunitu okolo Teplárne, často sa mu zrúti predstava o svete. Dokážete ešte dnes považovať svet za dobré miesto, alebo ste sa tomu museli učiť nanovo?
Určite áno, hoci to bol dlhý proces. Po útoku som zblízka videl, akej neľudskosti a krutosti sú niektorí schopní, a stretol som sa aj s veľmi necitlivými reakciami. No to, čo vo mne jednoznačne prevážilo a čo si v sebe nesiem najsilnejšie, je poznanie, že som videl ľudí aj v ich najväčšej kráse, empatii a láske.
Zdrvujúca väčšina ľudí reagovala súcitne, podporne a s obrovskou solidaritou. Keď som sa na to úprimne pozrel s odstupom, uvedomil som si, že dobro v ľuďoch prevažuje. Po štyroch rokoch sa o tom hovorí pokojnejšie, no vyžadovalo si to náročnú vnútornú prácu.
Bol to náročný proces – pomenovať si všetko, čo sa udialo, a zvážiť, čo má v mojom živote väčšiu váhu. Ukázalo sa mi, že dobro má prevahu. Dôležité bolo nenechať sa pohltiť tieňom a zlobou. Bola to vedomá cesta, ktorá zahŕňala psychoterapiu, stíšenie a hľadanie vnútorného pokoja, aby som dokázal pozornosť zamerať na to pekné a čerpať z toho silu.
Spomínate vlnu solidarity a dobra medzi ľuďmi, no tá sa neodrazila v politických rozhodnutiach. Necítite sklamanie z toho, že napriek tragickým následkom nenávistného jazyka táto rétorika v politike stále pretrváva a legislatívne sa takmer nič nezmenilo?
Určitým posunom s trochou irónie je snáď to, že najnovšie už aj Andrej Danko v parlamente vyhlásil, že rešpektuje ľudí inej orientácie. Inak však na politickej scéne vidíme, že premiér je bezradný a nedokáže doručovať riešenia, ktoré by zlepšili životnú úroveň obyvateľov. Ekonomická situácia je vážna, čelíme zdražovaniu, ľudia pracujú viac, no kúpia si menej.
Vládna moc preto siaha po osvedčenej taktike a vytvára zástupné témy, aby odvrátila pozornosť od nenaplnených sľubov a vlastných zlyhaní. LGBTI+ ľudia slúžia ako takzvaná zástupná téma. Príkladom bola aj nedávna tlačová konferencia o partnerstve Lucie Plavákovej a údajnom porušení ústavy. Pre Slovensko je pritom oveľa podstatnejšie, prečo vláda ignoruje dlhovú brzdu a požiadavky na vyrovnaný rozpočet, na čo upozorňuje aj Ústavný súd. Prečo premiér tieto články ústavy nenapĺňa a prehliada ich?
Je to smutné, no verím, že len dočasné. Spoločnosť v skutočnosti už politikov predbieha. Budeme naďalej vytrvalo pracovať na tom, aby nastalo zrovnoprávnenie LGBTI+ ľudí aj na legislatívnej úrovni. Nežiadame žiadne výsady, chceme iba rovnosť. To je elementárna hodnota, ktorá má platiť pre všetkých.
Čo by ste si priali pre kvír ľudí na Slovensku v horizonte desiatich až dvadsiatich rokov?
Na legislatívnej úrovni jednoznačne manželstvá pre všetkých, čo má aj obrovský symbolický význam. Rovnako by som si prial dostupnú a dôstojnú tranzíciu pre transrodových ľudí.
Predovšetkým by som si však želal, aby sme boli prirodzenou a plnohodnotnou súčasťou spoločnosti. Aby naše životy neboli vnímané ako tragédia, terč posmechu a ani ako senzácia či pikoška, pri ktorej sa stišuje hlas. Želám si stav, aký poznáme z Dánska – kde majú registrované partnerstvá od roku 1989 a nikto nerieši kto je a kto nie je kvír –, alebo z Holandska a Luxemburska, kde sú kvír osobnosti bežnou súčasťou vrcholovej politiky bez toho, aby to bola téma dňa, nikoho to nezaujíma.
K tomu Slovensko prirodzene dospeje. Nejde o export žiadnych cudzích vzorov ani takzvaných západných hodnôt, ale o súdržnosť slovenských rodín. O to, či dokážeme doma vytvoriť bezpečné prostredie, kde sa každý cíti prijatý. Moja mama a babička mi takéto zázemie poskytli, vďaka čomu som s nimi chcel zdieľať život a cítil som sa bezpečne. Ak toto zázemie rodiny a štát neposkytnú, mladí ľudia sa odcudzujú, odchádzajú do iných miest či zahraničia a väzby sa trhajú. V záujme celej spoločnosti je nastaviť pravidlá tak, aby sa tu každý bez rozdielu cítil doma.
X XX
JAK ZÍSKAT BYT V SR? ČR?
Nájmy letia hore, hypotéky sú nedosiahnuteľné. Ako mladí Slováci bojujú o vlastné bývanie?
Slováci chcú bývať vo vlastnom, no realita vyšších úrokov a drahých bytov naráža na ich peňaženky. Aká novinka v pravidlách môže pre ľudí do 35 rokov znamenať šancu na vlastný byt?
Pred pár rokmi stačilo prísť do banky, vypýtať si úrok pod jedno percento a človek odchádzal s kľúčmi od nového bytu. Dnes? Nájom hltá polovicu výplaty a pri pohľade na hypotekárnu kalkulačku mnohým zamrzne úsmev.
Mať vlastné bývanie je v dnešnej dobe téma, ktorá zaujíma najmä mladých ľudí. Zmeny na finančnom trhu, rast cien nehnuteľností a úrokových sadzieb zmenili pravidlá hry. Čakať, kým ceny spadnú, alebo sa zadlžiť na 30 rokov hneď teraz, kým nebude ešte horšie?
Aj o tom v rozhovore Na tému porozprávala Angelika Farkašová, vedúca oddelenia Úvery vo VÚB banke.
Sme hypotekárny národ, alebo tento záujem opadol?
Sme hypotekárny národ, jednoznačne. Slovensko patrí medzi krajiny, kde je vlastníctvo nehnuteľnosti veľmi silnou preferenciou. Záujem o hypotéky stále pretrváva, lebo ľudia chcú bývať vo vlastnom. Záujem je racionálnejší a citlivejší na dostupnosť bývania. To znamená, že mladí ľudia si viac prepočítavajú, či si môžu hypotéku bezpečne dovoliť, zvažujú alternatívy a porovnávajú si ich, pretože ceny nehnuteľností a splátky hypoték sú v súčasnosti veľmi citlivou témou.
Aký je dnes profil mladého človeka, ktorý žiada o svoju prvú hypotéku? Sú to samostatní jednotlivci alebo skôr páry?
Pri prvej hypotéke vidíme najčastejšie mladé páry. Sú to mladí partneri, ktorí majú jasnú predstavu o svojom bývaní. Majú dostatočný príjem a už aj nasporené vstupné peniaze, ktoré sú potrebné k získaniu nehnuteľnosti. Čo sa týka mladých párov, je to veľmi logické, pretože keď počítate dva príjmy, tak možnosť získať hypotéku je oveľa vyššia, ako keď je človek sám. Aj jednoosobový žiadateľ môže získať hypotéku, ale vidíme, že je to skôr v lokalitách, kde sú ceny nehnuteľností nižšie alebo majú ľudia veľmi dobrý príjem a nasporené vlastné peniaze.
Príjem a nasporené peniaze bývajú často kameňom úrazu. Bývanie zdraželo, podmienky sa sprísnili. Vedia si dnes mladí ľudia do 30 rokov dovoliť vlastné bývanie bez pomoci rodiny?
V súčasnosti si mladí ľudia môžu dovoliť bývanie aj bez pomoci rodiny, ale je to v lokalitách, kde ceny nehnuteľností nerástli príliš vysoko alebo sa bavíme o starších alebo menších bytoch. V takomto prípade vidíme, že mladí sú schopní získať hypotéku a realizovať bývanie aj bez rodiny. Ale vo väčších mestách alebo tam, kde sú ceny nehnuteľností naozaj vysoké, je pomoc rodiny nevyhnutná a potrebná. Rodina pomáha jednak vstupným kapitálom – to znamená, že nejaké nasporené peniaze rodičia odovzdajú svojim deťom – alebo sú spoludlžníci v úverovom vzťahu (čo je tiež častý prípad), prípadne ručia nehnuteľnosťou, aby mohli nadobudnúť svoju vlastnú nehnuteľnosť.
Ako často dnes mladým pomáhajú rodičia tým, že vstúpia do úveru ako spoludlžníci, alebo im dajú nejaké peniaze? A kedy je správny čas ich z úveru vynechať?
Čo sa týka spoludlžníctva, rodičia vstupujú v takom prípade, ak mladí nemajú dostatočný príjem. Ak nestačí, rodičia vstúpia do úverového vzťahu, tým pádom banka môže prepočítavať obidva príjmy (väčšinou sú to rodičia, ktorí spoločne vstupujú) a potom tú hypotéku môžu mladí získať aj vo vysnívanej lokalite, ktorú preferujú.
Čo sa týka spoludlžníctva rodičov, určite to neodporúčam ako riešenie na celú dobu splácania hypotéky. Jednoznačne je to prechodné riešenie a prechodné obdobie, pretože akonáhle majú mladí ľudia vyšší príjem, alebo ak je niekto sám a vstúpi do vzťahu s partnerom či partnerkou, tak v takom prípade je na mieste rodičov vyňať zo spoludlžníctva. V každom prípade treba povedať, že banka najskôr musí preskúmať, či je človek schopný sám, respektíve s novým partnerom alebo partnerkou, splácať hypotéku, a až vtedy, ak je to z pohľadu splácania bezpečné, takéto vyňatie rodičov zrealizuje.
Ak ide mladý človek po prvýkrát do banky žiadať o svoju prvú hypotéku: aké sú kroky, ktoré bude musieť spraviť? Čo všetko musí mať pripravené, kým podá žiadosť, a čo všetko banka overuje? Na čo si dať pozor?
Určite predtým, ako idem riešiť hypotéku, by som odporúčala sadnúť si k číslam a dať si dokopy, aký mám mesačný príjem, či mám vlastné úspory, či mám vybratú nehnuteľnosť, ktorú by som chcel kúpiť a realizovať prostredníctvom hypotéky, aké výdavky mám vo svojej domácnosti…
V súčasnosti je plno hypotekárnych a iných kalkulačiek, ktoré môžu pomôcť každému z nás, aby sme vedeli, aké máme financie a čo si vlastne vieme dovoliť. Odporúčam určite sa obrátiť buď na hypotekárneho špecialistu, alebo odborníka v banke, ktorý človeka prevedie celou touto cestou – nielen podaním žiadosti o hypotéku, ale potom aj čerpaním, ako aj situáciami, ktoré sa môžu stať pri splácaní hypotéky. To je veľmi dôležité. Všetky podklady, ktoré k hypotéke budem potrebovať a čo všetko bude odo mňa banka žiadať, prejde odborník a je dobré to odovzdať do jeho rúk.
Koľko vlastných úspor musí mať dnes žiadateľ nasporených, aby si mohol dovoliť hypotéku? Platí stále pravidlo 80 na 20?
Áno, vo všeobecnosti stále platí pravidlo, že 80 % z hodnoty nehnuteľnosti vie banka prefinancovať a zvyšných 20 % si mladí ľudia riešia z vlastných úspor alebo pomocou rodičov. Samozrejme, v prípade nehnuteľností v lokalitách, kde sú ceny vysoké, tých 20 % často býva bariérou, aby si človek vedel nehnuteľnosť kúpiť.
V tomto smere treba povedať, že sa v súčasnosti pripravuje úprava legislatívy, ktorá ešte lepšie umožní mladým ľuďom do 35 rokov s prvým bývaním a získať hypotéku s prefinancovaním až do 90 % z hodnoty nehnuteľnosti. Nie je to automatické pre všetkých, závisí to od celkovej situácie klienta a typu nehnuteľnosti, ale šanca získať úver až do 90 % LTV bude pomerne vysoká.
Aké budú podmienky a čo všetko sa zmení?
Z tohto pohľadu sa zmení prístup k tomu, ako mladých do 35 rokov môžeme posudzovať. Ak pôjde o prvé bývanie, šanca získať 90-percentnú hodnotu nehnuteľnosti prostredníctvom úveru bude oveľa vyššia. Pre banku to znamená, že prídu nové pravidlá, ktoré budú hovoriť, že tieto úvery nebude musieť zahŕňať do takzvaných výnimiek z LTV pravidiel, a tým pádom sa viac otvára priestor na financovanie nehnuteľností prostredníctvom hypotéky až do 90 % LTV
X X x
Protesty nejen ve Francii. Do ulic vyšli lidé v Portugalsku, Itálii i Belgii
Proti demonstrantům v centru Bruselu použila dnes odpoledne policie slzný plyn a vodní děla. Podle agentury AFP bylo při střetech zapáleno několik aut a poničený byl i městský mobiliář či koloběžky. Policie zasáhla proti demonstraci také v Lutychu. Demonstranti mimo jiné kritizují předchozí zásah policistů proti lidem, kteří se zúčastnili odborářské demonstrace minulý týden.
Hořící auta a budovy, slzný plyn i vodní děla. Jak Francii ovládly masivní protesty |
Italská odborová centrála CGIL uvedla, že jejího protestního shromáždění v Římě se zúčastnilo na 100 000 lidí. Protest byl poklidný. Odborový předák Maurizio Landini kritizoval vládu za nízké výdaje na pomoc chudším zaměstnancům a na veřejné služby a za podle něj nadměrný růst výdajů na zbrojení. Odbory jsou nespokojené i s návrhem rozpočtu na příští rok. Landini uvedl, že CGIL uspořádá 20. listopadu generální stávku.
Další demonstrace studentů a mladých lidí z periferií se uskutečnily v Miláně, Turíně či Bologni. Mladí demonstranti se střetli s policií v centru Milánu, nedaleko gotické katedrály. Policie proti nim použila slzný plyn.
Albánští studenti se dál bouří. Protesty provázely střety s policií |
Na nárůst nákladů na bydlení a na živobytí a nedostatečné zvyšování mezd či důchodů poukazovali dnes demonstranti v Lisabonu. Pochod byl poklidný. V Lisabonu i dalších portugalských městech lidé pociťují především rychlý růst cen nemovitostí a nájmů, které se za posledních deset let skoro zdvojnásobily, uvedla agentura Reuters. V posledních měsících se pak v Portugalsku i výrazně zvýšila inflace. Ve velké míře za to může nárůst cen paliv, který souvisí s válkou proti Íránu.
X X X
Bývalý prezident Miloš Zeman se nezúčastní druhého kola senátních voleb. Podle svých slov nemá již koho volit, nepostoupil totiž jeho oblíbený kandidát. Symbolickou účast, při které by do urny vhodil prázdný lístek, považuje Zeman za zbytečnou. Bývalý prezident to uvedl v rozhovoru pro deník Blesk.
Smysl nevidí ani v symbolické účasti. „To je šaškárna, proč bych házel bílý lístek,“ zdůraznil Zeman. Podle něj je Senát zbytečný a kdyby bylo na něm, horní komoru Parlamentu by zrušil. „Z mého hlediska je Senát zbytečná instituce. Nepodléhejme mediální masáži, že je pojistkou demokracie. Je to velmi bezzubá pojistka, která shoří v okamžiku, kdy hrozí blackout,“ uvedl Zeman.
Exprezident, o jehož další kandidatuře na Hrad se nedávno hojně diskutovalo, ovšem pochválil senátory, kteří svůj mandát obhájili již v prvním kole. „Je to důkaz, že voliči ocenili jejich práci v předchozím období,“ uznal Zeman.
Zmínil také úspěch jihomoravského hejtmana Grolicha, který v prvním kole senátních voleb získal nejvíce hlasů v historii. „Uznejme, že byl úspěšným hejtmanem, vedle Kuby druhý nejúspěšnější,“ dodal Zeman.
X X X
|
|
Rumuni sestřelili nad Černým mořem dva drony. Narušily vzdušný prostor země
„Dva drony byly před několika minutami zasaženy a sestřeleny piloty rumunské armády nad Černým mořem, krátce poté, co nelegálně vletěly do našeho vzdušného prostoru,“ uvedl na sociální síti Facebook ministr obrany Radu Miruta.
Další útok na lodě u Bulharska, jedna se potopila. Země žádá NATO o pomoc |
Sestřely se ovšem odehrály na pozadí rostoucího počtu dronových útoků na lodě v Černém moři, které jsou považovány za důsledek války na Ukrajině, doplnila agentura AFP.
Třetí sestřelený dron za tři dny. Rumunsko si předvolalo ruského velvyslance |
Stroje NATO, jíž je Rumunsko členem, letos v rumunském vzdušném prostoru sestřelily čtyři drony. Rumunský prezident Nicušor Dan ve čtvrtek po setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem uvedl, že Rumunsko potřebuje vybavení, aby mohlo čelit „novému druhu výzev“. Rutte řekl, že aliance bude i nadále úzce spolupracovat se spojeneckými zeměmi v černomořské oblasti a že v případě potřeby „přizpůsobí svou odstrašující a obrannou pozici“.
Ruské síly v posledních týdnech zintenzivnily své útoky na ukrajinskou přístavní infrastrukturu. Také se přihlásily k několika úderům na lodě na moři s odůvodněním, že zasažená plavidla přepravovala do napadené země vojenský materiál.
X X X
PODLE EXPREZIDENTA ZEMANA SENÁT ZBYTEĆNÝ, V SR NENí
UŠETŘÍ SE MILIARDY.
SENÁTOŘI PLACENI JEN ZA JEDNÁNÍ, JINAJK PRACOVAT, ŽÁDNÝ LUXUS
BEZ prÁCE
Budíček, řekl Vondráček k debaklu ANO. Volá po změně volebního systému
Vondráček: Náš výsledek, tak by to byla otázka mého duševního zdraví. Přesto se toho podle mě v Senátu moc nezměnilo,“ řekl Vondráček. Hnutí ANO oslabilo o jeden mandát. Výsledek podle něj neohrozí fungování vládní koalice. „Je to pro nás ťafka, ale nic se nezměnilo, ve vládě jedeme dál,“ dodal.
Výsledek voleb je katastrofální. Hnutí ANO čeká restart, říká Babiš |
Zároveň připustil, že ANO senátní volby dlouhodobě neumí dobře zvládat. „Je to budíček,“ poznamenal Vondráček. Hnutí přitom mělo ve druhém kole nejvíce kandidátů ze všech stran a hnutí, ani jeden z nich však neuspěl.
Vondráček navrhuje jednokolový systém
Podle Vondráčka by se politici měli zabývat změnou způsobu volby senátorů. „Třeba na ten jednokolový systém,“ zmínil. Za problém považuje především nízkou účast ve druhém kole, která podle něj hnutí ANO poškodila.
V letošním prvním kole přišlo k senátním volbám 43,3 procenta voličů, ve druhém účast přesáhla 20 procent. Před dvěma lety byla průměrná účast ve druhém kole pouze 17,54 procenta, zatímco v prvním dosáhla 30,47 procenta.
Vondráček se pozastavil také nad tím, jak Starostové hodnotí svůj úspěch. Do Senátu se dostalo deset ze 14 jejich kandidátů, z toho dva už v prvním kole. „Nechápu to obrovské vítězství hnutí STAN, jak ho oni sami prezentují. Však také ztratili jednoho senátora,“ upozornil. Poslanec Karel Dvořák (STAN) však podotkl, že do výsledného počtu senátorů je třeba započítat i vítěze Marka Ošťádala, který se chce ke Starostům přidat do klubu. „Takže jsme na svém,“ řekl.
Změnu volebního systému v senátních volbách Dvořák nechce. „Schválně je to tak nastavené, aby se hledala středová cesta, tomu Senátu to sluší,“ podotkl. S tím souhlasil také místopředseda ODS Tomáš Portlík.
|
|
V letošních senátních volbách hnutí premiéra Andreje Babiše obhajovalo jednu pozici, v Senátu si tak dokonce pohoršilo. „Pro naše hnutí je výsledek katastrofální. Jak v komunálních, tak senátních volbách,“ zhodnotil předseda vlády.
|
|
Ostrava je rozhodnutá. Třetí největší město povedou ANO a Starostové s Ostravakem
Hnutí ANO jako koaličního partnera preferovalo Motoristy a odkazovalo při tom na vládu. Starostové zase upřednostňovali hnutí Ostravak kvůli dosavadní magistrátní spolupráci.
Finální koaliční dohodu s Ostravakem zástupci ANO a Starostů Richard Vereš a Aleš Boháč oznámili v neděli v poledne na mimořádné tiskové konferenci. Té se účastnil i lídr Ostravaku Lukáš Semerák.
„Rozhodlo to, že hnutí Ostravak mělo přiměřené požadavky. Kdežto Motoristé přemrštěné,“ zdůvodnil rozhodnutí lídr ANO a budoucí primátor Ostravy Vereš.
Koalice v Ostravě: ANO se dohodlo se Starosty a hledají třetího, primátorem má být Vereš |
Dohromady mají 37 mandátů z celkových 55. V radě zasedne pět zástupců hnutí ANO, čtyři zástupci Starostů pro Ostravu a 2 členové Ostravaku.
|
|
Možná byla i koalice bez vítězného ANO v podobě srcOVA, Starostové a hnutí Ostravak.
Volby v OstravěVítězem voleb v Ostravě bylo hnutí ANO, získalo 33 procent hlasů a 18 zastupitelských mandátů. Na druhou příčku dosáhlo sdružení srdcOVA, složené z ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Dosáhlo výsledku 24 procent a 13 mandátů. Třetí jsou Starostové pro Ostravu, jimž voliči přisoudili 22 procent a 12 mandátů. Do zastupitelstva krajské metropole se dostali také Motoristé sobě s 9 procenty a 5 mandáty a hnutí Ostravak se 13 procenty a 7 mandáty. Ostravské zastupitelstvo má 55 míst, většinu tvoří 28 mandátů. |
Jenže nakonec si ANO vybralo Starosty a svůj krok mimo jiné jejich lídři zdůvodnili tím, že dosavadní primátor Jan Dohnal z ODS chtěl udělat koalice bez nich.
„Navrhoval nám naši dvoukoalici, ale současně se snažil dojednat seskupení bez nás. To na nás nepůsobilo důvěryhodně,“ vysvětlil Vereš a Boháč mu přizvukoval. „A původně to srdcOVa chtěla domluvit jen s ANO bez nás.“
Dohnal to odmítl a je přesvědčen, že spolupráce ANO se Starosty bylo domluvená už před volbami. „A když jsem vypustil pokusný balonek v podobě možné koalice jen nás s ANO, tak se mi to záhy potvrdilo,“ poukazoval.
Koalice Starostů s ANO byla kritizovaná jak šéfem STAN Vítem Rakušanem, tak předsedou ODS Martinem Kupkou. „Nejsem z toho šťastný, ale pohled z Prahy může být jiný, než jak to vypadá v regionu,“ poznamenal předseda STAN Vít Rakušan.
ANO v Ostravě zvítězilo, ale oslabilo. Z magistrátu vypadli Piráti, SPD a komunisté |
Osmým porevolučním primátorem Ostravy se má stát právě Richard Vereš z ANO, městské šéf hnutí a dosavadní starosta Slezské Ostravy Ve svých 31 letech byl byl v Ostravě nejmladším primátorem nejméně od roku 1861, kde se ve městě začali volit starostové a poté primátoři.
Pro hnutí ANO tak jde o jednu z posledních uhájených bašt v regionu, což se podařilo také například v Havířově, byť tam ANO volby nevyhrálo. V Opavě ANO sice zvítězilo, ale magistrátní koalici stále nemá jistou. V Novém Jičíně už má ANO takřka jistou opozici, naopak v Krnově má hnutí nově starostku, přestože volby stejně jako v Havířově nevyhrálo.
x XX
|
TO, CO DĚLÁ ZELENSKÝ S ANGLIÍ, ZÁPADEM UKRAJINĚ,
NESPOKOJENÍ FRANCOUZI VINOU MACRONA DĚLAJÍ FRANCII
|
V jaké zemi to žijeme? Francouzským Limoges otřáslo zničení historické radnice
Ohromení přihlížející předchozí večer bezmocně sledovali, jak plameny zachvátily střechu a zřítila se věž s hodinami, což vyvolalo vzpomínky na kolaps věže katedrály Notre Dame v Paříži při požáru v roce 2019, píše agentura Reuters.
|
|
„Zlomilo mi to srdce. Znovu jsem viděla Notre Dame, akorát že tentokrát to bylo naše město,“ řekla Françoise Faurieová, která byla svědkem toho, jak oheň radnici v Limoges pohltil. Její rodina tam měla za měsíc oslavit křest její vnučky. „V jaké zemi to žijeme? Co zanecháváme našim dětem?“ pokračovala a dodala, že nebyl žádný důvod sahat na tuto budovu. „Můžete mít své požadavky, máte právo protestovat, ale nemáte právo na násilí,“ uvedla.
„Je nepřípustné vypálit radnici!“ prohlásil Gilbert, jeden z místních obyvatel. „Ti, kdo to udělali, musí být potrestáni. Musí to zaplatit z vlastní kapsy, není to na státu, aby to hradil,“ míní.
Francie vře. Do ulic vyšly statisíce lidí, policejní granát utrhl demonstrantovi ruku |
Otřesený starosta města Guillaume Guérin popsal, jak dav čítající několik stovek lidí rychle přemohl místní strážce zákona, rozbil okna a pomocí beranidla vyrazil hlavní vchod. „Logistika, organizace a promyšlenost včerejšího (sobotního) útoku na radnici – to je pro mě něco neúnosného,“ řekl starosta novinářům.
Vysklené výlohy, vraky aut, haldy odpadků. Snímky ukázaly zmar z francouzských ulic |
Podle místního prefekta Maurice Barateho se střecha radnice zřítila na nižší patra, přičemž ušetřeno zůstalo jen západní křídlo budovy. Velké části exteriéru jsou zničeny, uvedl. Zničení památkově chráněné stavby, která byla otevřena v roce 1883 a inspirovala se pařížskou radnicí, označil jako „katastrofu pro kulturní dědictví“.
Pod modrou oblohou se mezitím shromáždily davy lidí, zatímco odborníci posuzovali rozsah škod. Bývalá zdravotní sestra Edith Lorcenová vyjádřila šok nad záští těch, kteří za útokem stojí. „Jsem znechucená. Bolí to. Ale vršit nenávist na nenávist ničemu nepomůže,“ řekla.