Dr. Koudelka: Proč soudy neruší kandidátky Stačilo a SPD? Roli hraje jednoduché pravidlo. Čtyři obdobná usnesení Krajského soudu v Brně vzbudila mediální pozornost v případě Zlínského kraje a v případě Kraje Vysočina.[1] V případě Zlínského kraje rozhodoval senát předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové. V případě Kraje Vysočina senát Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D. Ovšem obě rozhodnutí jsou v zásadě stejná, včetně odkazů na pohádky Královna Koloběžka I. a Císařovy nové šaty. Senát Procházky opisoval od senátu Šebka, což plyne z toho, že Šebkův senát zveřejnil své rozhodnutí 2. 9. 2025, o den dříve než Procházkův.

Krajské soudy rozhodovaly o návrzích na zrušení registrace hnutí Stačilo, na jehož kandidátkách jsou členové strany Moravané, Komunistické strany Čech a Moravy, České strany národně sociální, České strany sociálně demokratické, Spojení demokraté, a dále na zrušení kandidátek SPD, kde jsou též členové Trikolory, Svobodných a PRO, ve 14 krajích do říjnových voleb Poslanecké sněmovny. Návrhy podaly konkurenční hnutí ČR na 1. místě a hnutí Volt. Ojediněle se k nim připojila se svým návrhem i Přísaha proti České pirátské straně v Ústeckém kraji, za niž kandidují i členové Strany zelených. To je téměř 60 soudních řízení před různými senáty krajských soudů.

Sami mají jiné lidi na kandidátkách

Volt napadl něco, co sám uplatnil, protože na jeho kandidátkách kandidují členové strany LANO, na což poukázal středočeský Krajský soud v Praze: „V této souvislosti soud doplňuje, že přitom sama navrhovatelka pro nadcházející volby volila strategii podobnou té, proti níž posuzovaným návrhem brojí. Ve třech volebních krajích (hlavní město Praha, Ústecký kraj a Královéhradecký kraj) na jejích kandidátkách kandidují i členové Liberální aliance nezávislých občanů, a to v každém z uvedených krajů jeden.

V drtivé většině soudy konstatovaly, že je na stranách, zda se do voleb přihlásí jako koalice či ne. Velmi trefně a právně výborně v této věci argumentoval senát Krajského soudu v Plzni předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové.

Od toho většinového přístupu se odchýlilo několik menšinových rozhodnutí senátu brněnského soudu či soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Brně je příslušný rozhodovat o registraci kandidátek ve těch krajích – Jihomoravském, Zlínském a Vysočina. Vždy zde byly podány návrhy vůči Stačilo a SPD, a to jak ze strany Voltu, tak i hnutí ČR na 1. místě. Tedy šlo celkem o 12 řízení, ale jen čtyři rozhodnutí vybočila z přístupu ostatních senátů Krajského soudu v Brně.[4]

Zmíněná rozhodnutí soudu jsou vnitřně rozporná nejen tím, že na jedné straně konstatují nezákonnost tzv. skrytých koalic a na druhé straně potvrzují jejich registraci. Rozpornost především vyplývá z toho, že soud konstatuje, že volební zákon umožňuje dvojí výklad. První ten, že co je koalice, je čistě subjektivní prohlášení volební strany se registrovat jako koalice či jako strana. Druhý výklad je ten, že to soud může zjišťovat materiálně. Těžko však lze za nezákonnost prohlásit něco, co je založeno na možném výkladu zákona. Je-li možný výklad, který se uplatňuje více než 30 let a který byl aprobován i předchozí judikaturou soudů, nelze z ničeho nic objevit jeho nezákonnost.

Právní zvyklost

Při výkladu právních předpisů hraje svou roli i právní zvyklost. Státní orgán se nemá odchýlit od dlouhodobě uplatňovaného způsobu aplikace práva, pokud k tomu nejsou zvláštní důvody. S účastí jiných stran na své kandidátce, která však byla podána jako kandidátka jedna, začalo již v roce 1990 Občanské fórum Václava Havla. Za Občanské fórum byl např. v roce 1990 zvolen předseda Liberálně demokratické strany Emanuel Mandler.

Dobře vystihl dlouhodobou právní zvyklost senát Krajského soudu v Brně předsedy JUDr. Petra Polácha a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, který setrval na dosavadním hodnocení volební strany jako koalice či nekoalice dle jejího prohlášení:

Závažný problém

„Soud nijak nepomíjí závažnost problému neformalizovaných koalic, nicméně považuje za potřebné zmínit, že tento fenomén není v českém politickém prostředí ničím novým. Je obecně známou skutečností, že je více než 20 let běžnou praxí napříč politickým spektrem, že politické strany a hnutí na svých kandidátních listinách uvádí ve volbách do Poslanecké sněmovny členy jiných politických stran a že strany a hnutí, které se volebního klání samy přímo neúčastní, vyjadřují podporu politickým stranám a hnutím, které kandidátní listiny podaly.

V minulosti k případům neformalizovaných koalic opakovaně docházelo, a to v podobě společných kandidátních listin. Například pravidelně ve volbách od roku 2002 do roku 2017 kandidovali na kandidátních listinách KSČM kandidáti Strany demokratického socialismu; na kandidátních listinách TOP 09 v roce 2010 a 2013 členové politických hnutí Starostové a nezávislí a Starostové pro Liberecký kraj, v roce 2017 pak členové Liberálně ekologické strany nebo Koruny České; v roce 2013 na kandidátních listinách ANO 2011 členové politických hnutí Severočeši.cz a Východočeši; v roce 2017 na kandidátních listinách politického hnutí Starostové a nezávislí členové SNK Evropských demokratů a Starostů pro Liberecký kraj; na kandidátních listinách ODS kandidáti Strany soukromníků České republiky nebo v roce 2021 členové Starostů pro Liberecký kraj na kandidátní listině koalice České pirátské strany a hnutí Starostové a nezávislí. Poukázat lze také na přejmenování hnutí „Trikolora“ na „Trikolora Svobodní Soukromníci“ v roce 2021, což fakticky jednoznačně imitovalo koaliční registraci).

Dále v minulosti docházelo k tvorbě „volebních stran“ (např. Liberální sociální unie v roce 1992, kterou tvořili Strana zelených, Československá strana socialistická, Zemědělská strana a Hnutí zemědělců a nezávislých osobností). Tato praxe volebních stran byla nicméně následně vyloučena novelizací § 2 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružovaní v politických stranách a v politických hnutích. ….. Lze tedy konstatovat, že neformalizovaná volební uskupení jsou v politickém prostředí České republiky stejně běžné jako formální volební koalice.“ [5].

Co není zakázáno, je dovoleno

Ústavní soud preferoval svobodu volebních stran v tom, zda se za koalici označí, či ne: „Je zřejmé, že zákonodárce neměl v úmyslu do vytváření koalic (veřejnoprávně) zasahovat. Pokud by takové otázky ovlivňovat chtěl, musel by volební koalici přesně definovat a také reglementovat mechanismus přezkoumávání (zřejmě soudního), zda politický subjekt je stranou či koalicí. Z toho lze dovodit, v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, respektive čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR (zejména arg. ‚každý občan může činit, co není zákonem zakázáno‘), že za daného právního stavu jen sám politický subjekt dobrovolně rozhoduje, zda se chce voleb účastnit jako (volební) subjekt samostatný nebo jako (volební) koalice. Při nedostatku právní regulace vytváření koalic tedy může být relevantní jedině to, jakým způsobem subjekt své kandidátní listiny zaregistroval. Jistou podporu takovému závěru poskytuje sám zákon č. 247/1995 Sb. v ustanovení § 31 odst. 1, když ve výčtu subjektů oprávněných podávat kandidátní listiny pro volby se vedle politických stran uvádí i (bez dalšího) koalice. Utváření (volebních) koalic tak podléhá dohodě stran, která není nijak veřejnoprávně regulována, resp. zakázána. Zákon č. 247/1995 Sb. s takovým jednáním nespojuje žádné právní důsledky pro kandidující stranu. Není ani předepsáno, že na kandidátní listiny se zapisují pouze členové kandidující strany, je možné zapsat každou fyzickou osobu, která má pasivní volební právo (srov. zejména § 25 zákona č. 247/1995 Sb.). Vytvoření koalice je – za současné právní úpravy – volní akt, tj. projev vůle dvou či více politických stran či hnutí vytvořit (volební) koalici, jenž nepodléhá žádnému dalšímu schvalovacímu aktu či přezkumu státních orgánů“.[6]

Obdobně i Nejvyšší správní soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti volby poslanců TOP 09 v roce 2017, když bylo namítáno, že kandidovala za podpory Liberálně ekologické strany a Koruny české a jde materiálně o koalici: „Rozhodné je, zda společně kandidující politické strany či hnutí jednoznačně označí kandidátní listinu jako koaliční, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. …. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by z důvodů, které navrhovatel uvedl, se měla strana TOP 09 dopustit obcházení zákona. Navrhovatel tvrdí, že se straně TOP 09 dostalo podpory od nejméně dvou dalších politických stran či hnutí. Vyjádření podpory kandidujícím politickým stranám, hnutím či jejich koalicím od politických stran či hnutí, které se volebního klání neúčastní, představuje zcela legitimní součást volné soutěže politických stran. Prostřednictvím čl. 5 odst. 1 Ústavy a čl. 22 Listiny základních práv a svobod je přitom chráněna volná soutěž politických stran (či svobodná soutěž politických sil slovy Listiny základních práv a svobod). Rovněž volnost v tvorbě předvolebního programu, na který u TOP 09 navrhovatel poukázal, spadá do chráněného rámce volné soutěže politických stran. …

Lze rovněž konstatovat, že politické strany nejsou limitovány v tom, zda na kandidátní listině, kterou podávají, uvedenou výhradně své členy nebo i osoby, které nejsou členy žádné strany, případně členy jiné politické strany (shodně viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96, publ. jako N 41/5 SbNU 349). Ani skutečnost, že na kandidátní listině jedné politické strany či hnutí figurují členové jiné politické strany či hnutí, nečiní z takové kandidátní listiny koaliční kandidátní listinu ve smyslu § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu, nejsou-li splněny požadavky uvedené v tomto ustanovení (tj. jednoznačné označení kandidátní listiny za koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí, uvedení členů koalice a názvu koalice).

Strana Volt se obrátí na Ústavní soud.

Podání koaliční kandidátní listiny je společným úkonem dvou či více politických stran či hnutí. Vytvoření takové koalice vychází z dohody na úrovni stran či hnutí, která se odrazí v podání kandidátní listiny označené jako koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí. Od toho je třeba lišit situace, kdy samostatně kandidující strana na své kandidátní listině uvede člena jiné politické strany, jelikož jde o situaci, pro kterou plně postačí domluva této strany a člena jiné politické strany. Nejde o dohodu na úrovni více politických stran. Kandidátní listinu samostatně kandidující strany, na níž jsou uvedeni i členové jiných politických stran či hnutí, tímto pohledem nelze v žádném případě považovat za koaliční kandidátní listinu ve smyslu § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu. Naznačené rozlišení je ostatně z uvedeného ustanovení možno dovodit.“.[7]

Politická strana je svým založením soukromoprávní subjekt. V zásadě tedy může dělat, co zákon nezakazuje. Naproti tomu registrační úřad při registraci kandidátních listin i soud vystupují jako orgán veřejné moci, který může jen to, co mu zákon umožňuje. Přitom zákonné zmocnění pro určitý vrchnostenský mocenský postup veřejného orgánu musí být ze zákona zjistitelné a zřejmé. Pokud zákon výslovně nestanoví materiální přezkum charakteru volební strany, více než třicet let praxe všech registračních úřadu toto akceptovala a stejně tak i rozhodovací praxe soudů, je nepatřičné změnit dosavadní praxi bez změny zákonné úpravy.

Různost forem stranické spolupráce

Velká stranická rozdrobenost není dobrá pro vytvoření funkční a pevné vlády po volbách. Proto se v poměrném volebním systému zavádí uzavírací klauzule, čímž je vytvářen tlak na spojování ideově blízkých politických stran. Ke spojování je však potřeba určitý čas, nic nejde hned. Strany jsou lidé a sblížení lidí někdy trvá.

Křehkou formou integrace je koalice, neboť v ní jsou zastoupeny členské strany jako samostatné právní subjekty s tím, že po zvolení se zpravidla zvolení kandidáty rozejdou do více samostatných politických klubů. I přesto však zákon koalici podporuje jako zárodek možné integrace tím, že pro koalice je přepočteno na členské strany snižována uzavírací klauzule. Pro dvoučlenné je to 8 % (tedy 4 % na stranu), pro tří a více členné 11 %, tedy nejvýše 3,6 % na stranu). I koalice může být počátkem stranického sjednocení, jako v případě Křesťansko-demokratické strany, která v roce 1992 kandidovala v koalici s Občanskou demokratickou stranou a v roce 1992 se s ní sloučila. Jsou však i případy řady koalic, které se rozpadly – Čtyřkoalice (lidovci, Unie svobody, Občanská demokratická aliance, Demokratická unie) 1998-2002.

Mnohem užší politická spolupráce, než koalice je vznik nové volební strany jako samostatné právnické osoby, kde jsou kandidáti vybíráni z řad spolupracujících stran, které samostatně nekandidují, což nyní využívá tradiční levice formou hnutí Stačilo, což je výsledek postupujícího integračního procesu, kdy se původní koalice pro evropské a krajské volby Stačilo změnila v registrované hnutí. Jiná cesta vedoucí k témuž žádoucímu cíli – zabránění politické rozdrobenosti – je, když spolupracující strany podpoří kandidátku jedné z nich a samostatně nekandidují, což je případ spojení konzervativních sil kolem SPD s podporou Trikolory, PRO a Svobodných. V obou těchto případech kandiduje strana jako jedná právnická osoba a po volbách se vytváří jeden poslanecký klub.

Zákon koalice preferuje

Někteří napadají tento způsob kandidatury jako obcházení uzavírací volební klauzule, ale zákon sám volební koalice preferuje, a to právě ve snaze politické strany dotlačit k integraci a řešit nežádoucí politickou rozdrobenost. Tedy naplnění stále užší politické integrace je žádoucí, zákonodárcem chtěné, a i když konečným ideálem může být sloučení spolupracujících stran do jedné, vše chce svůj čas, není třeba mít všechno hned.

Kandidatura SPD a Stačilo není obcházení zákona. V případě koalice může vzniknout více politických klubů v Poslanecké sněmovně, a to nejméně s 3 poslanci, takže se volební koalice může rychle rozpadnout, což byl případ koalice PirátStan v roce 2021. Naopak v případě kandidatury pod jednou stranou, muže vzniknout jen jeden poslanecký klub. V případě, že by část poslanců původní volební stranu opustila, potřebuje pro založení klubu již nejméně 10 poslanců, což je u malých stran nereálné. Navíc takový dodatečný klub nemá nárok na poměrné a paritní zastoupení v orgánech Poslanecké sněmovny.[8]

Rovněž zákon přiznává právo na státní příspěvky zúčastněným stranám v koalici, i kdyby koalici po volbách opustily.[9] Spolupracující strany se stranami SPD a Stačilo nemají ze zákona žádný podíl na státním financování, pokud by se vzájemná politická spolupráce zhroutila. Rovněž volebního zmocněnce ustanovuje jen strana, která kandidátku podala, takže ostatní jsou plně v její moci a musí zde být tedy velmi vysoký stupeň vzájemné důvěry. To jsou silné prointegrační tlaky, které nutí zúčastněné strany spolupracovat i po volbách.

Taková politická spolupráce není myšlena jen na krátkodobé jednostranné provedení. Volební spolupráce více stran formou kandidatury jedné strany vyžaduje vyšší míru vzájemní důvěry a ideové propojenosti, než je tomu u koalice. Koalice stran není materiálně totéž, co kandidátka jedné volební strany, kde jsou zastoupeni i členové jiných stran.

Je tedy mylná úvaha, že spolupráce formou kandidátky Stačilo, SPD i Pirátů se Stranou zelených povede k politické roztříštěnosti Poslanecké sněmovny. Spíše může vést k roztříštěnosti Poslanecké sněmovny vratkost koalice.

Spolupráce politických stran může být různorodá. Z Německa známe příklad CDU/CSU, což není prostá volební koalice, ale aliance dvou stran, které se domluvily, že CDU nebude působit v Bavorsku a CSU zas nebude působit mimo Bavorsko. Běžně se hovoří o sesterských stranách. Jde o stranickou spolupráci, která u nás nemá obdobu, ale byla v Československu v roce 1990-92, kdy Občanské fórum působilo jen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a sesterská Veřejnost proti násilí jen na Slovensku. Prostě šedivá je teorie a zelený strom života.

Žádné obcházení zákona a žádné zneužití práva

Velmi zajímavě a výstižně shrnul svůj názor na souladnost kandidatury Stačilo Krajský soud v Plzni v části nazvané Žádné obcházení zákona a žádné zneužití práva, Viva la politica! a Hon na nepřiznané koalice: „Závěry o obcházení zákona a o zneužití práva vycházejí z mylné představy, že je český volební systém postaven na tom, že není přípustné, aby politické strany a hnutí vyslaly své kandidáty do „nově vytvořené politické strany nebo hnutí“, samy přitom nekandidovaly, a to za účelem spojení sil pro dosažení volebního úspěchu, zde alespoň 5 procent z celkového počtu platných hlasů. Nic takového nevyplývá ze zákona o volbách do Parlamentu České republiky, zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, či jakékoli jiné právní normy.

Politika je pohyb, nikoli statika. Její imanentní povahou jsou koalice. Formální, neformální, nad konkrétními otázkami i nad obecnými vizemi, krátkodobé i dlouhodobé, skryté i otevřené, skutečné i fingované. Strany získávají a ztrácejí podporu, vznikají, proměňují se a zanikají. To vše je přirozené. To je politika.

Tento dynamický rytmus je podstatou svobodné soutěže politických sil. Spojování a rozchody, tematická i programová partnerství, platformy i překlenovací aliance. To vše nejsou anomálie, ale běžné nástroje politického boje. Samotný fakt, že se politické subjekty různě seskupují, koordinují či experimentují s různými formami spolupráce, není signálem ničeho závadného. Je to projev živosti a adaptability stranického systému.

Koalice v rozmanitých podobách patří k přirozenému chodu politického života. Střídání vzestupů a pádů stran je jeho neodlučitelnou součástí. Uznat tuto proměnlivost znamená respektovat podstatu demokratické politiky. …

Vznikne-li nová politická strana nebo politické hnutí, je s nimi nezbytné jako s novou politickou stranou nebo politickým hnutím nakládat. Nikoli v nich hledat „nepřiznanou koalici“. Soud považuje za nepřípustné, aby registrační orgány či soud při přezkumu kandidátních listin „odhalovaly“ materiální koalice a nově vzniklé subjekty ex post překlasifikovaly na koalice jen proto, že mezi nimi a jinými stranami existují personální, ideové či organizační vazby. Takový excesivní přezkum by z řízení a z celého volebního procesu učinil „hon na nepřiznané koalice“. Místo právní jistoty, předvídatelnosti a rovnosti šancí by nastoupilo pátrání po skrytých úmyslech, selektivní podezírání a účelové domněnky. Praktickým důsledkem by bylo nucené podřazování nových subjektů pod přísnější klauzule 8 % či 11 %, a tedy bránění vstupu nových idejí a soutěžitelů do Poslanecké sněmovny. Jde o přístup, který nerespektuje ústavní princip svobodné soutěže politických sil, nepřiměřeně zasahuje do svobody sdružování (včetně legitimní volby podoby spolupráce) a oslabuje pluralitu.

Pokud má být některá kandidatura posouzena jako koaliční, musí to vyplývat z jasných, předem daných a zákonem stanovených formálních znaků, nikoli z dojmologie či zkoumání „podstaty“ na základě volně poskládaných indicií. A zákon o volbách do Parlamentu České republiky to proto stanoví, v souladu s tím, co bylo uvedeno, zcela správně a jasně: „za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název.“ Nic jiného. V opačném případě by se registrační řízení mohlo zvrhnout v rozsáhlé soudní procesy probíhající v krátkých lhůtách těsně před volbami.“.

Svobodné volby vychází ze svobodné stranické politiky

Dosavadní aplikace volebního zákona, že forma spolupráce politických stran v rámci voleb, má být jen čistě na subjektivním vyjádření politických stran samotných, je správná z hlediska ústavního i politologického. Je to součást svobodné demokratické volební soutěže, kterou stát nemá omezovat.

Když se bude více stran ucházet o hlasy voličů, zvyšuje se tím možnost volby pro voliče. Podstatou volební soutěže je volič. Strany mají usilovat o získání hlasů, ne o zákaz, aby volič mohl odevzdat hlasu někomu jinému tím, že skrze soudy politický konkurent dosáhne vymazání konkurenční volební strany z voleb. Více kandidujících subjektů svobodu voleb neomezuje. Rušení kandidátních listin ano.

Snaha o to, aby proti kandidatuře Stačilo a SPD zasáhly soudy je součástí volebního politického boje, kdy část politiků spoléhá na soudní aktivismus. Podíváme-li se do historie, soudci se na zavedení demokracie a všeobecného volebního práva nepodíleli. Nástupu totality nezabránili ani v roce 1933 v Německu, ani 1948 u nás. Zatímco je spousta pamětních desek na nádražích či školách, jací železničáři, učitelé či vojáci zahynuli v boji s německými okupanty. Pokud jde o soudce, tak v Brně je pamětní deska na paměť soudců protektorátního Nejvyššího soudu, kteří při pilné práci pro protektorát zahynuli za amerického bombardování Brna 1944. Demokratická vláda vzniká z lidu a jen ten si ji může ochránit.

Vůle voliče ať panuje

Proč najednou začala být nesporná praxe sporná až teď? Je to proto, že SPD i Stačilo disponují velkým množstvím hlasů. V součtu mohu získat přes 20 % voličů. Jejich případné vyřazení z voleb může zásadně změnit volební výsledky. A protože jde o strany razantní opozice, vyřazení z voleb pomůže především vládě, ale i nejsilnější straně ANO. Proč by však voliči neměli mít možnost zvolit si, koho chtějí včetně SPD a Stačilo? Spolupráce těchto stran s jinými stranami je veřejně deklarovaná, obecně známa, nic není před voličem tajeno. Pokud je chce volit, ať má tu možnost. A když je nechce, může volit jiné strany či koalice, samotná kandidatura SPD a Stačilo mu v tom nebrání.

Při volbě mezi možnými výklady volebního zákona v demokratickém státě, má přednost ten výklad, který posiluje práva voliče na svobodný výběr konkurenčních volebních stran. Tedy výklad, který počet kandidujících stran rozšiřuje, a ne omezuje.

Užší volební spolupráce stran je reakcí na volby do Poslanecké sněmovny 2021, kdy propadlo před milion hlasů, což bylo asi 20 % platných odevzdaných hlasů. Vítěz voleb – Fialova koalice Spolu pak sestavila díky propadlým hlasům vládu, ale její opora mezi voliči byla nízká. Vznikl velký příkop mezi vládou a většinou voličů.

Snaha opozičních stran SPD a Stačilo tyto rozdrobené hlasy integrovat a zajistit, aby i voliči stran, jejichž hlasy v roce 2021 propadli, měli možnost na parlamentní zastoupení, je pro voliče přínosná a pro stát blahodárná. Nastoupila se cesta politické integrace, ne drobení. Tento motiv byl veřejně dlouhodobě prezentován. Nešlo o úskočné jednání. Pokus o zabránění kandidatuře SPD a Stačilo je pokusem o pomoci Fialově vládě i za cenu opakování toho, že 20 % voličů nebude moci volit toho, koho chce.

Politický pláč některých soudců

Soudci uvažující o vyloučení Stačilo z voleb vyjádřili povzdech nad dosavadní praxí respektující svobodnou vůli stran se jako koalice deklarovat slovy: „Je totiž potřeba vidět, kam uvedený výklad českou politickou scénu dovedl a kam ji ještě hypoteticky může dovést v budoucnu.“.[11] Někteří soudci nejsou spokojeni s politickou scénou, a to motivuje jejich rozhodování. S politikou je nespokojena značná část lidí, ale nechtějí znásilňovat svobodnou volební soutěž.

Změna zákona

Vyšší forma spolupráce politických stran, než je koalice, je žádoucí. Zákon by ji měl podpořit a to tak, že výslovně umožní, aby jeden člověk byl členem více politických stran, pokut to tyto strany ve svých stanovách připustí, což bude mezi stranami ideově blízkými. Mohl by umožnit i kolektivní členství tak, aby kolektivními členy politické strany mohly být i jiné politické strany. Tak tomu bylo v letech 1990-94, až v roce 1994 byla vyloučila možnost dvojího členství i členství právnických osob.

Vznikaly by tak federalizované strany jako nejvyšší forma stranické spolupráce, jejichž členy by byli občané i jiné spolupracující politické strany, které by si však uchovaly organizační právní svébytnost. Byl by to předstupeň případného sloučení. Občan by mohl být členem více stran, ale kandidovat ve volbách jen na jedné kandidátce.

Soudní rozhodnutí není článeček

Některé úvahy soudů jsou originální a možná by mohly vyvolat odbornou právní diskusi. Nikdo soudcům nebrání, aby své názory, byť okrajové, vyjádřili v odborném tisku či jinde. I oni mají svobodu slova. Píší-li však svá rozhodnutí, nejednají za sebe, ale za stát, který reprezentují, jsou mocenským vrchnostenským orgánem.

Pokud zamítnou návrh na zrušení volební registrace, má odůvodnění sloužit k objasnění výroku. Pokud odůvodnění je v rozporu s výrokem, je celé soudní rozhodnutí nelogické a nerozumné. Šebkův i Procházkův soudní senát prvotně mířily na média. Od počátku bylo jasné, že vzbudí mediální bouři. Ovšem i jim bylo zřejmé, že pokud by zrušily registraci volební strany v jednom kraji, a tedy se postavily proti naprosté většině volebních soudních senátů, bylo by takové rozhodnutí právně neobhajitelné. Proto tito soudci své názory prezentovali jen v odůvodnění, ale nepřetavili je do výrokové části. Sami sebe předvádí jako statečné, kteří řeknou zamlčovanou pravdu, že císař je nahý.[13] Ve skutečnosti však jde spíše o chytrou či spíše vychytralou Horákyni, aneb ani oblečená, ani nahá, ani ryba, ani rak.

——-

[1] Usnesení Krajského soudu v Brně z 2. 2. 2025, č. j. 65 A 8/2025 (Zlínský kraj: ČR na 1. místě x Stačilo), 65 A 7/2025-235 (Zlínský kraj: Volt x Stačilo). Usnesení Krajského soudu v Brně z 3. 9. 2025, 64 A 7/2025-175 (Vysočina: Volt x Stačilo) a 64 A 8/2025 (Vysočina: ČR na 1. místě x Stačilo). Obdobně usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 2. 9. 2025, 52 A 1/2025-74 (Volt x SPD), 52 A 2/2025-140 (Volt x Stačilo) 52 A 4/2025-154 (ČR na 1. místě x Stačilo).

[2] Bod 32 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze z 29. 8. 2025, 54 A 64/2025–57.

[3] Usnesení Krajského soudu v Plzni z 2. 9. 2025, 55 A 51/2025-91 (Plzeňský kraj: ČR na 1. místě x Stačilo) a 55 A 49/2025-155 (Plzeňský kraj: Volt x Stačilo).

[4] Usnesení z 2. 9. 2025, 73 A 6/2025-39 (Jihomoravský kraj: ČR na 1. místě x SPD), 63 A 6/2025-205(Jihomoravský kraj: Volt x Stačilo), 73 A 5/2025-61 (Jihomoravský kraj: Volt x SPD), 63 A 7/2025-134 (Jihomoravský kraj: ČR na 1. místě x Stačilo). Dále usnesení Krajského soudu v Brně z 3. 9. 2025, 67 A 6/2025-207 (Zlínský kraj: ČR na 1. místě x SPD), 67 A 5/2025-76 (Zlínský kraj: Volt x SPD), 66 A 8/2025-47 (Vysočina: ČR na 1. místě x SPD), 66 A 7/2025-77 (Vysočina: Volt x SPD).

[5] Odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně z 2. 9. 2025, 73 A 5/2025-61 – body 16-18 a 20 (Jihomoravský kraj Volt x SPD), a usnesení z 2. 9. 2025, 73 A 6/2025-39 – body 15-17 a 19 (Jihomoravský kraj: ČR na 1. místě x SPD).

[6] Nález Ústavního soudu z 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96. Body 15-17 a 19 o Usnesení z 2. 9. 2025, 73 A 6/2025-39 (Jihomoravský kraj: ČR na 1. místě x SPD).

[7] Body 21, 23, 25-26 usnesení Nejvyššího správního soudu z 14. 11. 2017, Vol 57/2017-24.

[8] § 77 jednacího řádu Poslanecké sněmovny č. 90/1995 Sb.

[9] § 20 odst. 10 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích.

[10] Body 39-50 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni z 2. 9. 2025, 55 A 51/2025-91 (Plzeňský kraj: ČR na 1. místě x Stačilo). Stejně body 74-85 odůvodnění v usnesení Krajského soudu z 2. 9. 2025, 55 A 49/2025-155 (Plzeňský kraj: Volt x Stačilo).

[11] Bod 28 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně z 3. 9. 2025, 64 A 7/2025-175 (Vysočina: Volt x Stačilo) a 64 A 8/2025 (Vysočina: ČR na 1. místě x Stačilo).

[12] § 2 odst. 2 a 3 zákona č. 491/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích ve znění zákona č. 117/1994 Sb.

[13] Odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně z 2. 2. 2025, 65 A 8/2025 – bod 67 (Zlínský kraj: ČR na 1. místě x Stačilo), 65 A 7/2025-235 – bod 66 (Zlínský kraj: Volt x Stačilo). Usnesení Krajského soudu v Brně z 3. 9. 2025, 64 A 7/2025-175 – bod 66 (Vysočina: Volt x Stačilo) a 64 A 8/2025 – bod 66 (Vysočina: ČR na 1. místě x Stačilo).

Dr. Zdeněk Koudelka, ceskajustice.cz

X X X

EXPERTI:  NADAVAT  NA  RUSKO?  DÍKY  RUSKU  V  PRAZE  KRASNÉ,  HLAVNĚ  POTŘEBNÉ  METRO

RUSKO  BY  RYCHLE  VYBUDOVALO  V  PRAZE  UŽ  DŘÍVE   i  DALŠÍ  TRASY

 Stanjura a Zaorálek se přeli, kdo je kolaborant. Hádka byla i o ceny potravin

 Za kolaboranta zahraničního kapitálu označil vládu v debatě předních kandidátů v Moravskoslezském kraji sociální demokrat Lubomír Zaorálek, který kandiduje za hnutí Stačilo! „Promluvil kolaborant Ruska,“ opáčil mu v předvolební debatě CNN Prima News ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS, lídr kandidátky koalice SPOLU.

 „Kdybyste to Rusko neměli, museli byste si ho vymyslet,“ vmísil se do jejich přetahování předseda PRO Jindřich Rajchl, lídr kandidátky hnutí SPD Moravskoslezském kraji.

„To, že dělal ministr chyby v rozpočtu, je objektivní pravda,“ vyčetl zase Stanjurovi v souvislosti se státním rozpočtem volební lídr Motoristů sobě v Moravskoslezském kraji Matěj Gregor, který vede mládežnickou organizaci strany Motorgen.

Inflace vzala lidem třicet procent úspor, vyčetl současné vládě Juchelka z ANO

Místopředseda Sněmovny Aleš Juchelka, který je dvojka hnutí ANO v tomto kraji, ministru Stanjurovi vyčetl neschopnost řádně vybírat daně a to, že za současné vlády inflace spolkla lidem 30 procent úspor.

„280 miliard je méně než 420 miliard. Rosteme rychleji než většina evropských zemí, máme inflaci pod kontrolou,“ ohradil ministr financí, že současná vláda hospodaří lépe, než minulá vláda ANO. V roce 2021 skončil státní rozpočet se schodkem 419,7 miliard korun. Výsledek rozpočtu přitom ovlivnily zejména dopady pandemie koronaviru.

„Chlubíte se, ale lidé nemají co do huby,“ glosoval Stanjurova slova Zaorálek ze SOCDEM.

STAN bude navrhovat progresivní zdanění

„Navrhujeme progresivní zdanění,“ řekla v debatě místopředsedkyně hnutí STAN a volební jednička v Moravskoslezském kraji Michaela Šebelová.

Bývalý náměstek ministra pro místní rozvoj, lídr Pirátů v kraji Lukáš Černohorský, mluvil o tom, že jeho strana má plán, jak dostat víc peněz do peněženek českých rodin a pracujících. Navrhuje zvýšení daňového bonusu na dítě a valorizaci slevy na poplatníka.

Diskuse byla o cenách potravin. „Základ všeho je snížit vysoké ceny energií,“ řekl lídr SPD Jindřich Rajchl. Tvrdil, že když se bude realizovat energetická politika SPD a sáhne se do národních dotací, zlevní potraviny na úroveň, za kterou je nabízí hnutí na předvolebních jarmarcích.

„Jak tu může pan Rajchl takhle lhát? Jak můžete říct něco, co není pravda? Víte, že to nedokážete,“ vyčetla mu Šebelová.

Gregor mluvil o potřebě menšího množství regulací, což by podle něj mohlo pomoci snížit cenu potravin.

„Chceme, aby byly férové dotace pro všechny, kdo tady produkují potraviny a zaměstnávají lidi,“ prohlásil Juchelka.

„Velcí se mají kontrolovat a pomáhat se má malým,“ opáčil Stanjura. Každý člověk může ovlivnit své nákupní návyky, zda půjde do velkého řetězce, nebo do menšího obchodu, a zda bude nakupovat regionální potraviny.

Gregor ho upozornil, že by se tak i lidé chovali, ale rozdíl v cenách je někdy enormní.

ANO by v kraji drtivě zvítězilo, SPD je nad SPOLU

Pokud by se volby konaly nyní, hnutí ANO by v Moravskoslezském kraji drtivě zvítězilo se 40,3 procenta. S velkým odstupem by následovalo SPD s 13,9 procenta a až za ním by se umístila koalice Spolu s výsledkem 13,8 procenta. Ukazuje to exkluzivní průzkum agentury NMS pro Právo a Novinky, který byl zveřejněn v pondělí před debatou.

Moravskoslezský kraj patří mezi ty nejlidnatější. Aktuálně na něj připadá 22 mandátů poslanců, více už mají jen Středočeský kraj (26), Praha (23) a Jihomoravský kraj (také 23). Právě tyto čtyři kraje a dobrý výsledek v nich jsou tak pro všechny strany klíčové.

X X X

 

  Putin chce Rusko vyvázat ze zákazu mučení, Dumě předložil návrh zákona

Ruský prezident Vladimir Putin předložil Státní dumě návrh, aby Rusko odstoupilo od Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Návrh zákona byl zveřejněn v elektronické databázi dolní komory ruského parlamentu.

 

Jde o úmluvu Rady Evropy (RE), ze které bylo Rusko v březnu 2022 kvůli vpádu na Ukrajinu vyloučeno. K tomu, aby takový návrh parlamentu předložil, vyzval v srpnu prezidenta premiér Michail Mišustin.

Kreml potřebu odstoupit od úmluvy proti mučení formálně zdůvodňuje tím, Rusko od roku 2023 není zastoupeno v Evropském výboru pro zabránění mučení, protože Rada Evropy zablokovala volbu nového člena z Ruské federace. Moskva tvrdí, že je diskriminována.

Stanice Deutsche Welle (DW) v srpnu na svých internetových stránkách napsala, že oznámení Moskvy o odstoupení od evropské úmluvy proti mučení lze považovat za irelevantní. Experti OSN loni předložili důkazy, že Rusko systematicky mučilo ukrajinské válečné zajatce. Letos v červenci Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Moskva je odpovědná za porušování mezinárodního práva na Ukrajině, včetně mučení a používání znásilňování jako nástroje při vedení války.

Rusko Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ratifikovalo v roce 1998, dva roky poté, co se stalo členem Rady Evropy, což je s Evropskou unií nesouvisející mezinárodní organizace zajišťující spolupráci členských států zejména při podpoře demokracie a ochraně lidských práv. Na základě úmluvy proti mučení mohou představitelé RE navštěvovat věznice a podobná zařízení v členských zemích a kontrolovat podmínky vězňů.

V září 2022 Moskva odstoupila od Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čímž ukončila svoji povinnost uznávat rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, připomíná DW. Navzdory tomu, že Rada Evropy Rusko vyloučila, tato organizace uvádí, že se snaží s Ruskem udržovat dialog, aby bylo možné obnovit monitorovací návštěvy na místech, kde jsou držení lidé zbavení svobody.

Ruská lidskoprávní organizace Tým proti mučení uvedla, že odstoupení Ruska od úmluvy proti mučení bude znamenat „završení likvidace evropského systému monitorování lidských práv“ a že ruští občané přijdou o poslední formální mezinárodní ochranu. Organizace varovala, že vzniknou podmínky pro to, aby se situace ohledně lidských práv v zemi dále zhoršovala.

Rusko je stále vázáno Úmluvou OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterou ratifikovalo v roce 1985. Státy, ve kterých platí, mají podle svých zákonů trestat mučení nebo poskytnout jeho obětem odškodnění.

X X X

 Finsko na nás připravuje útok podobně jako nacisté, tvrdí Medveděv

 Bývalý ruský prezident a současný místopředseda Bezpečnostní rady Ruské federace Dmitrij Medveděv obvinil Finsko, že se pod patronátem NATO chystá na válku s Ruskem. Obvinil sousedy, že se chovají jako nacistické Německo, a naznačil, že Brusel podněcuje Finsko, aby Rusku uzmulo území.

 Medveděv v názorovém článku publikovaném na stránkách ruské agentury TASS tvrdí, že Finsko pomáhalo nacistickému Německu v obléhání Leningradu. Podle něj se Finové aktivně snažili o „genocidu slovanského obyvatelstva“.

„Finsko, jakožto Hitlerův satelit, který napadl SSSR, nese naprosto stejnou odpovědnost za rozpoutání války, za všechny hrůzy a utrpení našeho obyvatelstva, jako fašistické Německo,“ napsal Medveděv.

Bývalý ruský prezident naznačuje, že Finsko se přidáním k NATO a budováním svých obranných kapacit na případnou ruskou agresi rozhodlo pokračovat v následování militaristické politiky nacistů. „Pokud Finsko v předvečer Velké vlastenecké války dobrovolně poskytlo své území třetí říši k rozmístění infrastruktury wehrmachtu pro útok na SSSR, dnes ho servilně předává členům NATO,“ uvedl Medveděv

Helsinky minulý rok schválily dohodu o obranné spolupráci (DCA) mezi Finskem a Spojenými státy, na jejímž základě Finsko otevře 15 svých vojenských základen pro případné využití americkými silami a také umožní USA přivést do Finska obranné vybavení, zásoby, materiál a vojáky. Finsko též souhlasilo s vytvořením několika vojenských zón, které budou zahrnovat zařízení, k nimž budou mít přístup pouze Američané. Finsko tímto způsobem poskytlo rámec pro permanentnější přítomnost amerických vojáků v zemi.

Medveděvovi taky vadí otevření nového regionálního velitelského centra pozemních sil NATO ve finském městě Mikkeli poblíž ruských hranic, stejně jako finská vojenská cvičení. „Helsinky se pod záminkou obranných opatření vydaly cestou konfrontace a připravují se na válku s Ruskem. Zřejmě připravují odrazový můstek pro útok na nás,“ podotýká bývalý ruský premiér.

Osočuje zároveň Brusel, že podobně jako nacistický vůdce Adolf Hitler, i EU podporuje Finsko, aby sebralo Rusku území. Uvádí, že proběhla „ukrajinizace Finska“, čímž míní přijetí agresivní postoje vůči Rusku, které podle něj proběhlo ještě rychleji než na Ukrajině. Moskva dlouhodobě naznačuje, že Ukrajina je loutkou v rukách Západu, který ji využívá k zničení Ruska.

Medveděv varuje Helsinky, že pokud se pustí do boje s Ruskem, hrozí jim navždy ztráta státnosti. „Nikdo s nimi nebude jednat v rukavičkách jako v roce 1944.“ Tehdy Sovětský svaz dobyl zpět území, které Finsku už jednou ukradl v zimní válce v letech 1939 a 1940.

Medveděv před několika dny oznámil, že Rusko posílí své hranice s Finskem výstavbou nových opevnění a bariér. Jako důvod uvedl obavy z možných „nepřátelských činů“ ze strany Helsinek. „Nemůžeme ignorovat fakt, že Finsko je momentálně členem Severoatlantické aliance,“ prohlásil místopředseda Rady  

X X X

Norské volby vyhrála vládnoucí levice, dotírajícím populistům navzdory 

Parlamentní volby v Norsku podle odhadů médií vyhrála sociálnědemokratická Dělnická strana premiéra Jonase Gahra Störeho. Její vítězství nad pravicovými a pravicově populistickými stranami se očekávalo. Oficiální výsledky voleb budou v úterý.

 Odhady levicovému bloku Dělnické strany a čtyř dalších menších stran slibují parlamentní většinu v podobě 87 křesel, zatímco pravicové strany získají 82 mandátů.

O složení 169členného parlamentu (Stortingu) mohlo rozhodnout 4,3 milionu oprávněných voličů.

 Hlavními tématy předvolební kampaně byly obavy o růst životních nákladů, zachování kvality veřejných služeb a neklid v mezinárodní politice. Agentura AP za jedno z ústředních témat označuje také budoucnost daně z majetku, jejíž historie sahá do poslední dekády 19. století.

Podle tohoto zákona platí lidé daň z majetku vyššího než 1,76 milionu norských korun (3,66 milionu Kč) ve výši až 1,1 procenta, i když existují četné úlevy. Dělnická strana by daň ráda zachovala, konzervativci ji chtějí redukovat a Strana pokroku zrušit úplně.

Reuters doplňuje, že se nedá očekávat, že by volby něco změnily na zahraničněpolitickém směřování Norska, které patří k nejsilnějším podporovatelům Ruskem napadené Ukrajiny.

Právě bezpečnostní politika byla jedním z témat, které přispělo k tomu, že se Dělnická strana dokázala znovu dostat do čela průzkumů, v nichž začátkem roku zaostávala. V únoru se totiž do vlády nečekaně vrátil expremiér a bývalý šéf NATO Jens Stoltenberg, a sice na post ministra financí, což agentura označuje za „výraznou vzpruhu“ pro vládnoucí stranu.

 X X X

Český Steve Jobs, predátor. Nejbližší vzpomínají na Petra Kellnera

Osobnost zesnulého nejbohatšího Čecha Petra Kellnera zůstává léta obestřena tajemstvím. S médii se totiž nikdy moc bavit nechtěl a své soukromí si pečlivě střežil. Vnést trochu světla do jeho příběhu se rozhodli reportéři České rozhlasu, kteří v nové podcástové sérii přinášejí výpovědi Kellnerových nejbližších.

 „Pro mě to byla zpráva, jako když vám zemřou rodiče, do jisté míry jo. Měl jsem ho hrozně rád,“ vrací se do dne, kdy Petr Kellner tragicky zahynul, jeho blízký spolupracovník Vladimír Mlynář. Kellner tragicky zemřel 27. března 2021 na Aljašce, byla to tehdy možná jediná zpráva, která dokázala přebít tehdejší pandemii koronaviru.

„Zavolal jsem do práce, ať mi všechno zruší. Šli jsme se projít se ženou do Stromovky a říkali si, že to je konec jedné éry,“ vzpomíná na Kellnerovu smrt bývalý šéf České televize Petr Dvořák.

Při pádu vrtulníku na Aljašce zemřel podnikatel a miliardář Petr Kellner

Kellner si za svou kariéru vysloužil mnoho přirovnání díky svému podnikatelskému umu. Pro někoho to byl žralok či predátor, pro jiné český Steve Jobs. Reportéři Rozhlasu poznamenávají, že řada lidí, kteří ho poznali, popisuje setkání s ním jako osudové. „Zapamatoval si vaše děti, starosti, za půl roku se vás na to zeptal,“ popisuje jeden ze zdrojů podcastové série.

Reportéři Rozhlasu mluvili také s Kellnerovým velmi blízkým přítelem Ivo Nesrovnalem. S tím se Kellner přátelil 35 let, poznali se na vojně v jihočeské Kaplici. Zavzpomínal, že byl tehdy jediný, koho na vojně neostříhali. „Ostříhali nás až na jednoho, který tvrdil, že se nemůže stříhat, protože jde na svatbu svému bratrovi do Francie. Hádejte, kdo to byl,“ popsal.

Teplické začátky

První díl série se po vzpomínkách na Kellnerovo úmrtí vrací k úplným začátkům jeho podnikatelské kariéry. Příběh dnešní skupiny PPF, která zahrnuje širokou škálu oborů od finančnictví přes biotechnologie až po média či telekomunikace, se začal psát v obyčejném teplickém domě. Tam v roce 1991 Kellner se svým spolupracovníkem Milanem Vinklerem založili společnost Vika a asi o měsíc později První severočeský investiční fond.

Kellnerová s dcerami vyplatily nevlastního syna z PPF

S Vinklerem se Kellner setkal v Praze skrze obchodování s výpočetní technikou v roce 1980. Tehdy Kellner pracoval jako dealer firmy dovážející kopírky. Začali spolupracovat a při zakázce pro ministerstvo financí se k nim dostala informace o návrhu zákona o velké privatizaci. Vinkler už dříve Lidovým novinám řekl, že se tehdy ihned začali rozmýšlet, zda nezaložit investiční fond. „Bylo nám jasné, že jedině tak je možné se podílet na ohromném přerozdělení majetku, kterým byla kuponová privatizace,“ popsal Vinkler.

Vinkler už dnes také nežije a jeho rodina se s médii bavit odmítá s ohledem na soudní spory z roku 2005. Manažeři společnosti Vika tehdy stanuli před soudem, protože údajně padělali směnky a mámily z bank peníze, šlo o částku přesahující půl miliardy. Manažeři tvrdili, že končili u Kellnera. Ten už v té době byl jeden z nejbohatších lidí v zemi a soudu se vůbec neúčastnil. Tvrdil, že s tím nemá nic společného, že se už tehdy staral víc o fond. Obvinění proti němu nakonec vzneseno nebylo.

Očima těch, kteří ho znali

Série má celkem sedm epizod, které jsou už nyní k poslechu v aplikaci Můj Rozhlas. Autoři Vojtěch Koval, Lucie Korcová a Jana Klímová natáčeli s desítkami lidí z Kellnerova okolí. Pracovali s ověřitelnými fakty a výpověďmi od spolupracovníků přes novináře až po kritické hlasy.

Poprvé se s nimi o své dojmy rozdělili také jeho nejbližší spolupracovníci – například Kellnerův osobní přítel Ivo Nesrovnal popisující i cestu na Aljašku, kde měl po Kellnerově tragickém úmrtí identifikovat jeho tělo. K mikrofonu Českého rozhlasu se posadili také miliardářovi nejbližší spolupracovníci, jako je Kateřina Jirásková nebo Ladislav Bartoníček.

„Je to první pokus popsat Kellnerův příběh očima lidí, kteří ho skutečně znali. Zda se nám to povedlo, musí posoudit posluchači,“ uzavírá šéfredaktor Českého rozhlasu Plus Josef Pazderka.

 X X X

 Supermarkety Albert stahují žalobu kvůli kuřatům „z nejkrutějších chovů“

Řetězec Albert stahuje žalobu na spolek obránců zvířat Obraz podanou kvůli kampani, ve které spolek poukazoval na špatné podmínky chovu kuřat, která řetězec odebírá. Městský soud v Praze v půlce srpna nepravomocně rozhodl, že se Obraz musí omluvit. Albert tím považuje spor za vyřízený a nechce vést další právní bitvy, uvedl mluvčí řetězce Jiří Mareček.

„Soudní řízení jsme využili jako legitimní a ústavně garantovaný prostředek, jak se v právním státě domáhat ochrany dobré pověsti a značky. Soud nám dal za pravdu a hnutí Obraz se dle rozhodnutí soudu musí omluvit za šíření nepravdivých informací. Po kladném rozhodnutí soudu jsme se rozhodli žalobu stáhnout,“ uvedl Mareček.

Řetězec podal žalobu v reakci na kampaň spolku. Podle Obrazu Albert nabízí kuřata z těch nejkrutějších chovů, kde žijí namačkaná na promáčené podestýlce plné výkalů. Často se podle něj nemohou dostat k vodě a potravě, mají bolestivé popáleniny na nohou a na břiše a trpí řadou nemocí.

Albertova krutost

Albert považoval kampaň za lživou a manipulativní. V žalobě požadoval omluvu a odstranění lživých tvrzení z webových stránek, plakátů i letáků. Soud přiznal omluvu, spolek ale nemusí odstraňovat zveřejněné záběry z chovů. Albert nicméně žalobu stáhl dříve, než rozsudek nabyl pravomocnosti a než se spolek stihl omluvit. Řetězci podle Marečka postačí, že soud omluvu přiznal. O stažení žaloby dnes Albert informoval i spolek, který už dříve avizoval, že se proti rozsudku odvolá.

Spolek kampaň s názvem Albertova krutost zahájil loni v březnu. Vycházel v ní z videí pořízených údajně z chovů firmy Rabbit Trhový Štěpánov. Obraz v kampani mimo jiné poukazoval na to, že Albert v Belgii a Nizozemsku prodává kuřata odchovaná v lepších podmínkách. Po české pobočce požaduje, aby přijala závazek, že v budoucnu bude odebírat kuřata z chovů s lepšími podmínkami.

 X X X

 VELKÉ  NEDOSTATKY  V  NEMOCNICI  KARLOVY  VARY?

 Audit v Karlovarské krajské nemocnici odhalil vážné nedostatky

 Zastupitelé Karlovarského kraje byli dnes seznámeni s hlavními výsledky auditu Karlovarské krajské nemocnice, který zpracovala společnost Deloitte Advisory. Vážné nedostatky byly podle jeho závěrů shledány v oblasti zadávání veřejných zakázek nebo nákupu tří ambulancí. Audit kromě jiných pochybení odhalil také nesrovnalosti v personální a mzdové oblasti nebo ve skladovém hospodářství a nakládaní s materiálem a léky.

Audit, který si nechala zpracovat Karlovarská krajská nemocnice, se zaměřil na fungování nemocnice v období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2024. „Audit potvrdil, že nemocnice nebyla v minulých letech dobře řízena a že její vedení nepostupovalo s péčí řádného hospodáře. Například u vzorku třiceti smluv nebylo devět vůbec zveřejněno v registru smluv, někteří dodavatelé vykazovali rizikové faktory a velmi problematický je i nákup tří ambulancí, zejména pak té chirurgické. Zdali došlo k porušení zákona, budou nyní posuzovat nejenom krajští právníci, ale o právní stanovisko si požádala i nemocnice,“ uvedla hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová.

Současný ředitel nemocnice Jiří Štefan, který nastoupil do funkce v červnu letošního roku, se nyní bude muset vypořádat s výsledky auditu. Rada Karlovarského kraje jednající v působnosti valné hromady uložila představenstvu nemocnice zajistit veškeré potřebné kroky k zamezení vzniku a opakování nedostatků uvedených v auditu a předložit tyto kroky v písemné formě v termínu do 30. září tohoto roku.

„Chtěl bych poděkovat panu řediteli, že ačkoliv nastoupil do nemocnice ve velmi složité době, nemocnici se mu podařilo stabilizovat. Poděkování patří také všem lékařům, střednímu zdravotnickému personálu a ostatním zaměstnancům za jejich práci, neboť nemocnice i přes tato zjištění funguje velmi dobře. Teď je nutné přijmout opatření, aby se podobná pochybení již do budoucna neopakovala. Kromě toho jsme nemocnici ještě požádali o zpracování střednědobého výhledu, který musí projít dozorčí radou. Po panu řediteli také budeme chtít, aby nám představil, jaké plány má ohledně organizační struktury nemocnice. Provedena bude i analýza výkaznictví na pojišťovny a na vybraných odděleních v rámci služby obecného zájmu proběhnou kontroly ze strany krajského úřadu,“ doplnil náměstek hejtmanky Karlovarského kraje pro oblast zdravotnictví Petr Kubis. Mgr. Veronika Svobodová,

X X X 

 Krajská finanční výpomoc pomůže projektům za čtvrt miliardy

Rada Pardubického kraje projednala výsledky první výzvy nového dotačního programu s názvem Návratná finanční výpomoc Pardubického kraje. Cílem tohoto programu je poskytovat finanční prostředky ve formě bezúročné návratné finanční výpomoci na rozvojové projekty obcí a svazků obcí, které nejsou dostatečně finančně podporovány v rámci evropských či národních dotačních programů. V rámci této výzvy je Radou Pardubického kraje navrženo poskytnutí 69,5 milionu korun a předpokládaný objem investic do vybraných projektů přesahuje 250 milionů korun.

 „Poskytování návratné finanční výpomoci je jednou z cest, kterou chceme pomoci hospodářsky a sociálně ohroženým územím, identifikovaným v rámci celé řady kritérií na území našeho kraje. Můžeme tak podpořit rozvojové projekty, které nyní nejsou nebo do budoucna nebudou finančně podporovány v rámci Evropských strukturálních a investičních fondů a národních dotačních programů. Na základě jednání výběrové komise bylo doporučeno k finanční podpoře deset projektů v celkové výši podpory ze strany kraje v hodnotě 69,5 milionu korun. Díky této podpoře umožníme realizaci projektů, které v souhrnu přesahují 250 milionů korun,“ uvedl hejtman Martin Netolický, který také připomněl finanční limity podpory pro jednotlivé obce. „V případě obcí do pěti tisíc obyvatel je limitem částka 10 milionů korun na jeden projekt. U obcí do 10 tisíc obyvatel je limit na částce 15 milionů korun. Pro obce nad 10 tisíc obyvatel a dobrovolné svazky obcí je limit na 20 milionech korun,“ upřesnil hejtman Netolický.

 Částku 10 milionů korun získají od kraje Biskupice, Třemošnice, Červená Voda, Pohledy, Moravská Třebová a Svitavy. Mezi úspěšnými žadateli jsou také Zderaz, Perálec, Jaroměřice a Bohuňov. Všechny obce budou mít od kraje nastaveny přesné parametry pro získání a následné vracení krajské finanční pomoci. „Příjemcům bude první část financí ve výši 20 procent zaslána do 30 dnů po nabytí účinnosti smlouvy. Zbývajících 80 procent pak po ukončení výběru zhotovitele a doložení uzavřené smlouvy o dílo se zhotovitelem, nejpozději však do 15 měsíců od nabytí účinnosti smlouvy. Zároveň máme jasná pravidla pro splácení finanční výpomoci s tím, že nebudeme prodlužovat termíny pro vracení poskytnutých částek. Jsou to prostředky, které chceme vracet zpět do systému a poskytovat je pro další projekty,“ vysvětlil hejtman Netolický.

 Finanční program Návratná finanční výpomoc se týká problémových regionů na úrovni obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem, tedy Česká Třebová, Hlinsko, Chrast, Chvaletice, Jevíčko, Králíky, Moravská Třebová, Skuteč, Svitavy a Třemošnice. „Jednoznačně chceme, aby se jednalo o projekty rozvojové. Program je tak zaměřen například na budování nových zón pro bydlení, startovací byty, revitalizaci brownfieldů, průmyslové zóny, startovací dílny či kanceláře. Chceme však podpořit také projekty zaměřené na zdravotnictví či budování komunitních center,“ doplnil hejtman. Mgr. Dominik Barták

 X X X

 Změna financování platů nepedagogických pracovníků představuje pro kraj další rozpočtovou výzvu

 Od 1. ledna 2026 vstupuje v platnost novela školského zákona, která přináší zásadní změnu ve financování nepedagogických pracovníků. Nově za jejich platy ponese odpovědnost zřizovatel. V reakci na tuto změnu se setkali hejtman Martin Netolický a radní Pardubického kraje pro oblast školství Josef Kozel se všemi 74 řediteli středních a speciálních škol i dalších školských zařízení zřizovaných Pardubickým krajem.

 Kraj nově obdrží finanční prostředky na platy nepedagogických pracovníků a ostatní neinvestiční výdaje prostřednictvím rozpočtového určení daní. Už nyní je však zřejmé, že plánované finanční prostředky nezajistí mzdovou úroveň nepedagogických pracovníků, jaká byla dosažená v letech 2024 a 2025.

 „Chystané změny, se kterými jsme od počátku nesouhlasili, představují další významný zásah do rozpočtu našeho kraje, a to navíc v kontextu, kdy jsou některé kraje, včetně toho našeho znevýhodněné stávajícím nastavení rozpočtového určení daní. Předpokládaná alokace prostředků v roce 2026 na nepedagogickou práci je v případě našeho kraje 542 milionů korun. Teď už víme, že nám chybí přibližně 40 milionů korun, abychom pokryli všechny finanční požadavky podle reálných výdajů v letošním roce. A to rozhodně není malá částka,“ vysvětlil hejtman Martin Netolický. „Naším cílem je najít společné řešení, které bude efektivní a neohrozí chod škol a především kvalitu výuku. Proto budeme během září a října jednat s každým ředitelem individuálně a hledat cestu optimální pro všechny strany. Řešení nastalé situace nenecháváme na poslední chvíli. S odborem školství ji intenzivně řešíme s dostatečným předstihem tak, aby se potřebná opatření promítla včas do návrhu rozpočtu Pardubického kraje na rok 2026,“ dodal hejtman.

 Ten se jednání zúčastnil společně s radním pro oblast školství Josefem Kozlem, vedoucím odboru školství Martinem Kissem a dalšími pracovníky odboru. „Věřím, že společně s řediteli škol najdeme východisko, které bude rozumné a proveditelné. Musíme si uvědomit, že jsme všichni na jedné lodi, být důkladní a vzájemně si pomoct. Uděláme maximum pro to, aby změny měly co nejmenší dopad na chod škol. Musí být především zachovaná kvalita vzdělávání žáků. Naším cílem je vytvořit prostředí, kde se budou všichni zaměstnanci cítit dobře,“ řekl radní pro školství Josef Kozel.

 Změna se týká i ostatních neinvestičních výdajů jako jsou učebnice, učební pomůcky, další vzdělávání pedagogických pracovníků a podobně. Ze státního rozpočtu bude financována pouze povinná výuka plavání na 1. stupni ZŠ a odborná příprava k získání řidičského nebo svářečského oprávnění u oborů, které mají tuto přípravu v rámcovém vzdělávacím programu.

 Prostředky na nepedagogickou práci a ostatní neinvestiční výdaje budou vypláceny školám Pardubickým krajem jedenkrát měsíčně v rámci příspěvku na provoz škol.  Mgr. Dominik Barták

 X X X

 Filmový festival Voda, moře, oceány 2025. Geniální živel ovládne Hlubokou i České Budějovice

Hluboká nad Vltavou a České Budějovice budou od 8. do 14. září hostit již 22. ročník Mezinárodního filmového festivalu Voda moře oceány. Letošní podtitul „Geniální živel“ odkazuje na význam vody pro rozvoj civilizace, základního zdroje života i jako inspirace pro umělce. Program plný filmových projekcí, přednášek, besed a výstav osloví děti i dospělé.

Diváci se mohou těšit na projekce 37 soutěžních filmů, které odborná porota vybrala z 1525 přihlášených snímků z celého světa. Kromě projekcí nabídne festival řadu přednášek a setkání s významnými hosty.

Hlavní scénou festivalu na Hluboké bude kino Panorama, v Českých Budějovicích pak kino Kotva. Díky podpoře obou měst a soukromých subjektů jsou všechna představení a projekce zdarma, aby mohl festival oslovit co nejširší veřejnost. Samozřejmostí jsou i besedy a projekce určené žákům základních a středních škol.

„Festival se v našem kraji koná již od roku 2009 a za tu dobu ukázal, že jde spojit zábavu s environmentální edukací. Těší mě, že na něj, díky jeho prestiži, přijíždí stále více tvůrců i odborné veřejnosti. Ti pak společně, v uvolněné atmosféře, přibližují rozmanitými formami jedinečnost  a důležitost podvodního světa dětem i mládeži. To je způsob, jak oslovit mladou generaci k zájmu o ochranu přírody za použití selského rozumu,“ říká ředitel festivalu a hlubocký radní Jindřich Soukal.