Chcú vzkriesiť aj V4. Česko pomôže Slovensku s plynom´. Slovensko-české vzťahy sa vracajú k plnej spolupráci. Český premiér Andrej Babiš si pre svoju prvú oficiálnu cestu vybral symbolicky Bratislavu, kde ho s vojenskými poctami prijal Robert Fico. Hlavným výsledkom stretnutia je dohoda o obnovení nadštandardných vzťahov, ktoré v minulosti ochladli. Podľa Babiša by sa najbližšie spoločné rokovanie vlád malo uskutočniť už 31. marca v Českej republike.

Významnou témou rozhovorov bola energetická bezpečnosť. V súvislosti s postupným ukončovaním dovozu ruského plynu do EÚ prisľúbil Babiš Slovensku pomoc so zabezpečením dodávok. Fico zdôraznil, že Česko bude pre Slovensko kľúčovou tranzitnou krajinou. Vlády budú o zabezpečení tranzitu spoločne rokovať, pričom Fico označil dva dôležité plynové projekty, ktorým sa budú venovať príslušní ministri. Obaja premiéri sa zhodli na potrebe riešiť vysoké ceny energií na úrovni EÚ, čo má byť aj predmetom pripravovaného memoranda o prehĺbení bilaterálnej spolupráce.

Budúcnosť V4

Babiš vyzdvihol minulé výsledky V4, najmä pri zamedzení migračných kvót. Zdôraznil však, že kľúčové pre silu formátu je Poľsko. Spolu s Ficom sa chcú snažiť presvedčiť Varšavu k návratu k aktívnej spolupráci, aby témou boli čisto európske otázky a nie bilaterálne napätie medzi Poľskom a Maďarskom. „Poľsko bolo vždy najdôležitejšie v rámci V4. Môžeme to skúsiť,“ dodal Babiš, ktorý sa vo februári zúčastní aj na stretnutí Slavkovského formátu na Slovensku.

Premiér Robert Fico privítal na Úrade vlády v Bratislave českého predsedu vlády Andreja Babiše.

V oblasti konkurencieschopnosti chce Slovensko v Bruseli predstaviť iniciatívu, ktorá sa odvíja od zastavenia výroby hliníka v Žiari nad Hronom. Robert Fico situáciu označil za učebnicový príklad likvidácie moderných fabrík pre „nezmyselný Green Deal“. Navrhuje preto dočasné riešenie: „Ja navrhnem, aby sme si urobili emisné prázdniny na 4 – 5 rokov,“ uviedol s tým, že emisné povolenky umelo predražujú energie. Babiš k téme cien energií zašle európskym lídrom oficiálny list k 12. februáru.

V otázke vojenskej pomoci Ukrajine obe strany naďalej zastávajú odlišné pozície. Kým slovenská vláda zastavila dodávky zo štátnych zásob, Babiš uviedol, že Česko nebude rušiť muničnú iniciatívu, no jej úloha sa presunie do roviny koordinácie bez priameho zaťaženia českých verejných financií.

Stretol sa aj s prezidentom

Prezident Peter Pellegrini prijal Andreja Babiša v Prezidentskom paláci, čím potvrdili záujem rozvíjať mimoriadne blízke vzťahy. Pellegrini vníma stanovenie termínu medzivládnych konzultácií ako dôležitý krok k reštartu. Okrem V4 a energetiky diskutovali aj o rozvoji infraštruktúry či koordinácii zdravotníckych záchranných služieb. Osobitnú pozornosť venovali téme obrany, vývoju vojny na Ukrajine a podpore rozširovania EÚ o západný Balkán. Pellegrini s Babišom otvorili aj tému spolupráce v oblasti jadrovej energetiky a zabezpečenia stabilných dodávok v regióne.

Andrej Babiš, ktorý je rodákom z Bratislavy, dodržal tradíciu prvej cesty do druhého štátu bývalej federácie. Za premiéra ho vymenovali v decembri. Oficiálny program v Bratislave ukončil rokovaním s predsedom parlamentu Richardom Rašim.

Dnešná dohoda o obnovení spoločných rokovaní vlád a spolupráci pri dodávkach plynu predstavuje zásadný obrat. Medzivládne konzultácie predvlani prerušil kabinet Petra Fialu pre rozdielne pohľady na zahraničnú politiku, no súčasní lídri vracajú vzťahy do roviny úzkej energetickej a regionálnej koordinácie. Robert Fico slovensko-české vzťahy naďalej označuje za „pôžičku vzájomnej dôvery“ a verí v stabilitu národov na oboch brehoch rieky Morava, ktorú má po novom utužovať aj snaha o spoločný postup v rámci vzkriesenej V4.

X X X

Prezident Peter Pellegrini prijal českého premiéra Andreja Babiša v Bratislave, čím podčiarkli záujem o ďalšie prehlbovanie slovensko-českých vzťahov. Jednali o obnovení politického dialógu a rozšírení spolupráce.

Prezident SR Peter Pellegrini vo štvrtok v Prezidentskom paláci v Bratislave prijal predsedu českej vlády Andreja Babiša počas jeho návštevy SR. Stretnutie podľa prezidentskej kancelárie potvrdilo spoločný záujem zachovať a ďalej rozvíjať mimoriadne blízke slovensko-české vzťahy. Pellegrini vyzdvihol obnovenie pravidelného politického dialógu medzi oboma krajinami.

Prezident Pellegrini prijal českého premiéra Babiša v Bratislave. Dohodli sa na posilnení slovensko-českých vzťahov a dialógu. Po spolupráci V4, infraštruktúre a záchranných službách.

„Veľmi ma teší, že bol stanovený pevný termín medzivládnych konzultácií. Vnímam to ako dôležitý krok k reštartu našich vzťahov a k ešte intenzívnejšej spolupráci medzi Slovenskou a Českou republikou,“ uviedol Pellegrini v stanovisku, ktoré TASR zaslali z odboru komunikácie Kancelárie prezidenta SR.

Politické priority regiónu

Pellegrini a Babiš sa zhodli na dôležitosti spolupráce krajín Vyšehradskej štvorky či Slavkovského formátu a diskutovali o možnostiach jej napredovania. Rokovali tiež o aktuálnych bilaterálnych otázkach vrátane cezhraničnej spolupráce, rozvoja infraštruktúry a koordinácie v oblasti zdravotníckych záchranných služieb.

Osobitnú pozornosť venovali téme obrany, vývoja vojny na Ukrajine, celkovej bezpečnostnej situácie v Európe či postojov k ďalšiemu rozširovaniu Európskej únie, najmä smerom k západnému Balkánu. Slovenský prezident sa s Babišom rozprával aj o otázkach energetickej bezpečnosti, spolupráce v oblasti jadrovej energetiky a zabezpečenia stabilných dodávok energií v stredoeurópskom regióne.

Prvá návšteva Babiša

Babiš si tradične vybral Slovensko na svoju prvú zahraničnú návštevu vo funkcii českého premiéra. Rokoval i s predsedom vlády SR Robertom Ficom a na Bratislavskom hrade sa stretol so šéfom Národnej rady SR Richardom Rašim.

 X X X

 TRUMP  USILUJE  O  VENEZUELU,  ROPU  DO  SVETA

ZBYNĚK  FIALA:

Venezuela v kličkách paragrafů

Únos prezidenta Madura měl otevřít přístup amerických společností k ukradenému ropnému pokladu ve Venezuele, za který to Trump vydává. Je to skutečně poklad? A byl skutečně ukraden?

Tvrzení o největších světových prokázaných zásobách ropy ve Venezuele není faktem přírody, ale pouhým účetním údajem, který lze upravit podle politických potřeb. To je první věc, která nás zaujme v mimořádně seriózním nahlédnutí do situace kolem venezuelské ropy, které přináší Adam Tooze, profesor ekonomie na prestižní London School of Economics a občasný sloupkař Financial Times.

Těch důležitých detailů, které rozkládají pohádku na hromádku nepoužitelných součástek, je víc, proto to dnes bude hodně dlouhé. Obrňte se trpělivostí, stojí to za to. Tooze je uvádí ve svém pravidelném souboru zajímavých ekonomických údajů Chartbook, který publikuje na Substacku. Opírá se přitom o komentáře expertů.

Tak napřed ty zásoby. Za vlády Chaveze a Madura Venezuela zvýšila vykazované „prokázané“ zásoby ropy na trojnásobek. Byl to efekt vysoké ceny ropy, kdy se najednou považovala za těžitelnou i těžká ropa v povodí řeky Orinoco, kde je rozptýlena v těžko těžitelných hlubokých kapsách a vyžaduje úpravu ještě před těžbou vstříknutím ředidla do podzemí. Nejvhodnější je pro tento účel lehká saúdskoarabská ropa. Tyto podrobnosti Tooze čerpá z komentáře od  Yellowbull @Yellowbull11.  To hlavní jsem zvýraznil:

 Největší světové zásoby doopravdy

Na papíře má Venezuela zhruba 300–303 miliard barelů prokázaných zásob, což je asi 17 % celosvětového objemu a o něco více než Saúdská Arábie. Důležitým detailem je, že asi tři čtvrtiny tohoto zaznamenaného objemu tvoří extra těžká ropa z Orinockého pásu ve východní Venezuele. Jedná se o bitumenové ropy s hustotou API obvykle v rozmezí 8–14°, které jsou v podmínkách ložiska extrémně viskózní a mají vysoký obsah síry a kovů. Takže tvrzení „největší zásoby“ ve skutečnosti znamená „největší zaznamenané objemy velmi náročných těžkých a extra těžkých rop“.

Technicky vytěžitelné versus ekonomicky vytěžitelné je první velký rozdíl.

Geologická služby Spojených států (USGS) již dlouho odhaduje, že pásmo Orinoco obsahuje řádově 900–1 400 miliard barelů těžké ropy, z čehož je pomocí stávající technologie technicky vytěžitelných asi 380–650 miliard barelů. Venezuela a OPEC evidují pouze část těchto zásob jako „prokázané“, ale i tyto prokázané údaje jsou citlivé na předpokládanou cenu ropy a koncepci těžby.

Když byly ceny v letech 2005–2014 vysoké, velká část objemů v povodí řeky Orinoco se stala ekonomicky rentabilní a byla překlasifikována jako prokázaná, čímž se celkové zásoby zvýšily z ~80 na ~300 miliard barelů.

Geologie a vlastnosti tekutin jsou druhým velkým rozlišovacím faktorem.

Ropa z Orinoka je mimořádně těžká, s hustotou kolem 934–1 050 kg/m³, vysokým obsahem asfaltenů a síry v řádu 3–4 % hmotnostních nebo více, v závislosti na bloku. Jedná se o zcela odlišný materiál než ropa typu Arab Light s API 33–40° a nízkým obsahem síry.

Zjednodušeně řečeno to znamená, že je mnohem obtížnější s ní manipulovat v různých fázích a každý krok zvyšuje investiční náklady, provozní náklady a spotřebu energie. Jinými slovy, „barel v zemi“ ve Venezuele má ze své podstaty nižší hodnotu a závisí na užším okruhu odběratelů.

Dalším omezením jsou povrchové systémy a institucionální kapacity.

Před rokem 2000 měla státní PDVSA pověst technicky schopné národní ropné společnosti. Od té doby došlo k kombinaci hromadného propouštění a politizace, nedostatečných investic, sankcí, korupce a odlivu mozků. Výsledkem jsou zchátralé sběrné systémy, chronický nedostatek energie, požáry rafinérií a prostoje modernizačních zařízení.

Strategický význam tu má integrace s globální rafinací a logistikou.

Venezuelská ropa je optimalizována pro komplexní „koksovací“ rafinérie na pobřeží Mexického zálivu v USA, v některých částech Asie a v několika evropských závodech.

Když tedy slyšíte, že Venezuela má „největší zásoby ropy na světě“, technicky přesné je, že země má extrémně velké objemy extra těžké ropy a velká část z nich byla kdysi posouzena jako ekonomicky těžitelné za předpokladu vysokých cen. Tak byly zaúčtovány jako prokázané.

Pro energetickou strategii jsou relevantnější otázky, kolik z těchto barelů je skutečně ekonomicky využitelných při realistických dlouhodobých cenách, jak rychle je lze uvést k použití s ohledem na infrastrukturní a institucionální omezení, jaký čistý výnos přinášejí v rafinérii a jaká je pravděpodobnost, že naopak zůstanou v zemi, pokud poptávka dosáhne vrcholu a zamíří k poklesu.

Podle těchto měřítek se venezuelské barely nacházejí mnohem dále na křivce nákladů a rizik, než naznačuje titulek „největší zásoby“.

 Nechce se jí ze země

Těžba je v těchto podmínkách sofistikovaný problém i v oblasti infrastruktury a logistiky. Přestože jde o přírodní zdroj, je dovozně docela náročný a fakticky potřebujete dvoje trubky, jedny tam a druhé ven. Kdo by do toho šel při dnešních cenách, je hluboce nejasné.

Trump mluví o veřejné podpoře obnovení těžby. Pokud má na mysli, že daňový poplatník to zaplatí a těžaři shrábnou zisky, bude se muset poptat i v Kongresu, kde má zatím problém, jak vyjednat běžný provoz vlády. Vládní uzávěra nebyla na konci roku ukončena, jen přerušena. Což svědčí o tom, že moc hlasů nemá.

Jak uvádí Bloomberg, produkce klesla během Madurova režimu pod 1 milion barelů denně, pouhou čtvrtinu 3,75 milionu barelů, které se těžily za starých časů v roce 1974. Vrátit produkci na původní úroveň by vyžadovala 10 miliard dolarů ročně po příštích deset let. Ceny ropy jsou na pětiletém minimu, kolem 60 dolarů za barel. A Trump prohlašuje, že přístupem k venezuelské ropě srazí světové ceny na 50 dolarů za barel. To nejde moc dohromady.

Chevron Corp. je jedinou velkou americkou ropnou společností, která má licenci k působení ve Venezuele. Další velká americká společnost ConocoPhillips stále čeká na vyplacení asi 10 miliard dolarů z neuhrazených rozhodčích nálezů z důvodu zabavení majetku státem před téměř 20 lety. Dostane je? Bude je moci získat těžbou a prodejem venezuelské ropy.

 Apertura Petrolera

Trump tvrdí, že se jedná o „americkou ropu“, která byla ukradena a chce ji zpět. Adam Tooze soudí, že otázka vlastnických práv USA a nároků na odškodnění společností Exxon a ConocoPhillips zdaleka není tak jasná.

Pro pochopení se musíme nejprve vrátit ke (znovu)otevření venezuelského ropného průmyslu zahraničním investicím a technologiím – Apertura Petrolera – které bylo zahájeno v polovině 90. let.

Jak to probíhalo? Tooze se odvolává na rozsáhlou expertní zprávu Baker Institute (jak poznamenává: žádní nevinní!).

Podle této zprávy byla apertura velkým úspěchem. Téměř všechny významné mezinárodní ropné společnosti na světě investovaly ve Venezuele. BP, CNPC, Conoco, Chevron, ENI, Exxon, Petrobras, Repsol, Shell, Statoil, Total a další společnosti provedly významné investice. Projekty vyvinuté během apertury přidaly produkční kapacitu 1,2 milionu barelů denně. Rystad Energy odhaduje kapitálové výdaje poskytnuté soukromými investory na 10,8 miliardy USD. Manzano a Monaldi (2008) odhadli celkový CAPEX na projektech Apertury na 25 miliard dolarů.

Až v polovině prvního desetiletí našeho století prezident Hugo Chavez výrazně zasáhl do podmínek těžby. To je to, čemu Trump říká „vyvlastnění“.

Napřed se zvedly těžební poplatky (royalty) na 16,67 procenta. Pak se zvýšila příjmová daň. Následovalo zvýšení daně z těžby na třetinu hodnoty po odečtu royalty. Takže všichni platili dvojnásobek dřívějších 16,67 procenta. Následoval vnucený přechod na režim společných podniků s Venezuelou. A roku 2008 se ještě přidala daň z mimořádných zisků (windfall tax).

Toto násilné přeskupení vedlo k nákladným soudním sporům a obrovským odškodněním pro několik investorů.

 Skutečně ukradená?

Tady to bude trochu delší, ale nenechte se odradit, probereme právní argumenty, jak jsou rozebrány ve zprávě Juana Carlose Bouého:

Apertura do značné míry dosáhla svých cílů, avšak způsobem připomínajícím operace, které jsou oslavovány jako lékařský triumf, přestože pacient nakonec zemře. Nadměrná produkce Venezuely byla klíčovým faktorem za propadem cen ropy v roce 1998 a mizivými daňovými příjmy generovanými některými projekty z éry Apertury. Z hlediska státu to z nich učinilo nejméně výhodné investice v historii venezuelského ropného průmyslu.

Vlajkonoši Apertury byly čtyři velké, nákladné a komplexní projekty zaměřené na produkci, zušlechťování (tj. částečné rafinování) a marketing (jako syntetická ropa) extra těžkých rop z ropného pásu Orinoco (OOB. Dnes jsou tři z těchto projektů (Petrozuata, Hamaca a Cerro Negro) předmětem arbitrážního řízení, které společnosti ConocoPhillips (COP) a ExxonMobil (XOM) zahájily proti Venezuele u Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů (ICSID) na konci roku 2007.

Tyto arbitráže představují jedny z největších nároků, které kdy mezinárodní investoři vůči státu vznesli: 30 miliard USD v případě COP a více než 15 miliard USD v případě XOM.

Pečlivé prostudování faktického pozadí sporu však naznačuje, že tyto nároky mají jen malou souvislost s dohodami, které tyto ropné společnosti ve Venezuele skutečně uzavřely.

Příčinou těchto arbitráží bylo rozhodnutí venezuelské vlády restrukturalizovat projekty OOB tak, aby byly v souladu s právními požadavky a daňovými podmínkami platnými pro všechny ostatní společnosti působící v ropném průmyslu ve Venezuele, jak je stanoveno v organickém zákoně o uhlovodících z roku 2001.

To zahrnovalo požadavek, aby byly projekty transformovány na smíšené společnosti, v nichž by přidružené společnosti (státní) PDVSA měly 60 % podíl; aby tento požadavek splnily, musely by společnosti COP a XOM snížit svůj podíl v projektech prodejem části svých podílů společnosti PDVSA.

 Co říkají smlouvy

Odmítnutí podmínek vlády ze strany společností vedlo k jejich odchodu z Venezuely a PDVSA převzala jejich podíly v plném rozsahu. Právní otázky, které jsou jádrem těchto arbitráží, jsou velmi složité a jejich vysvětlení v souhrnné podobě by zabralo asi sto stran textu.

A přesto paradoxně generální ředitel XOM Rex Tillerson říká: „Naše situace ve Venezuele je čistě a jednoduše smluvní. Smlouva nebyla dodržena.“

Stručně řečeno, společnosti COP a XOM tvrdí, že venezuelská vláda změnou fiskálních podmínek pro modernizační projekty a jejich následnou restrukturalizací podle výše uvedeného schématu bezohledně porušila jejich nabytá práva a zacházela se smluvními závazky „jako s proslulým ‚cárem papíru‘, který může podle libosti ignorovat … porušila všechny závazky … přijaté za účelem přilákání … investic.“

Pokud jde o to, jaké přesně tyto závazky byly, COP a XOM se však pečlivě vyhýbají konkrétním detailům, což není nijak překvapivé, protože klíčové dokumenty v záznamech ukazují, že tyto údajné závazky jsou výplodem přehnané fantazie společností.

Investice společností COP a XOM byly možné pouze díky výjimečnému právnímu režimu definovanému v článku 5 venezuelského zákona o znárodnění ropy z roku 1975, který „ve zvláštních případech a pokud je to ve veřejném zájmu“ umožňoval státním subjektům „uzavírat dohody o spolupráci se soukromými subjekty … [s] předchozím souhlasem [kongresových] komor na společném zasedání, za podmínek, které stanoví“.

Mezi četnými podmínkami, které venezuelský Kongres stanovil pro všechny modernizační projekty, je jedna, která je fatální z hlediska tvrzení společností o vládních závazcích, že ani fiskální, ani právní rámec modernizačních projektů nebude změněn.

V případě projektu Cerro Negro, společného podniku společností XOM, PDVSA a British Petroleum, byla tato podmínka vyjádřena následovně:

„Dohoda o sdružení a všechny činnosti a operace prováděné na jejím základě neukládají Venezuele žádné povinnosti ani neomezují její suverénní pravomoci, a jejich výkon nemůže být důvodem pro žádné nároky, bez ohledu na povahu nebo charakteristiku těchto nároků…“.

Jak je zřejmé, tato podmínka představuje úplnou výhradu svrchovaných práv republiky (která navíc nebyla smluvní stranou žádné z dohod o přidružení).

 Mezi svými: Není šance

Existují veřejně dostupné dokumenty z doby přijetí těchto opatření, které dokazují, že COP a XOM si byly plně vědomy toho, že jejich situace vůči venezuelské vládě nebyla „čistě smluvní“.

Tyto dokumenty jsou zvláště zajímavé, protože prohlášení a názory v nich obsažené byly učiněny v domnění, že zůstanou důvěrné, ale byly zveřejněny – spolu s 250 000 diplomatickými depešemi USA zveřejněnými serverem Wikileaks.

Jedna z těchto depeší uvádí, že ropný atašé na americkém velvyslanectví v Caracasu byl informován „vedoucím pracovníkem společnosti ExxonMobil … dne 17. května [2006] a sdělil, že jeho firma nevěří, že má právní základ pro odpor proti zvýšení daní“ vyplývajícímu z „novelizace zákona o uhlovodících (OHL), která zvyšuje daň z příjmu strategických sdružení z 34 na 50 procent a zavádí 33,3procentní daň z těžby.“

Toto upřímné přiznání je neslučitelné s fantaskními tvrzeními společností COP a XOM o daňových zárukách.

Telegram však obsahuje ještě odhalující informaci, která se týká výše odškodnění, jaké COP a XOM náleží za znárodnění jejich podílů, a zesměšňuje jejich kolosální nároky na náhradu škody:

„… každá ze strategických dohod o sdružení obsahuje nějakou formu odškodňovací doložky, která je chrání před zvýšením daní. Podle těchto doložek státní PDVSA odškodní partnery v případě zvýšení daní. Aby však bylo možné obdržet platbu, musí dojít k určité úrovni ekonomické škody. Pro stanovení úrovně škody obsahují odškodňovací doložky vzorce, které bohužel předpokládají nízké ceny ropy.

Vzhledem k současným vysokým cenám ropy je velmi nepravděpodobné, že by zvýšení daní způsobilo podle těchto vzorců dostatečně významnou škodu, aby bylo dosaženo prahové hodnoty, při které by PDVSA musela partnerům zaplatit.“

 Tolik depeše, kterou neměl nikdo nepovolaný vidět.

A tolik právo, které však zrovna nemá nejsilnější slovo…

 Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

 X X X

 Gen. Pavel je na hraně Ústavy, míní expert. Odmítnutí Turka musí mít právní důvo. 

Rozhodnutí prezidenta Petra Pavla nejmenovat poslance Motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí otevřelo spor o hranice prezidentských pravomocí. Předseda strany Petr Macinka mluví o ústavním faulu a zpochybňuje nestrannost Ústavního soudu, což Hrad odmítá jako nepřípustné. Ústavní právník Ondřej Preuss v rozhovoru pro Českou justici upozorňuje, že prezident se v této situaci pohybuje „na hraně“ své role, a vysvětluje, kdy už musí mít odmítnutí ministra právní, nikoli jen politický důvod a jakou roli v podobných sporech hraje přímá volba hlavy státu.

Překročil prezident Petr Pavel v případě odmítnutí jmenovat Filipa Turka hranice, které mu Ústava dává, nebo se stále pohybuje v rámci svých pravomocí?

Zde záleží na tom, jak vnímáme roli prezidenta v našem systému. Většina odborníků se přiklání ke stabilizační, moderační a reprezentativní roli prezidenta v parlamentním systému. Prezident Pavel se zde tedy pohybuje na hraně.

Je však potřeba jednoznačně odmítnout tezi, že by si prezident k tomu připravoval půdu výběrem ústavních soudců. Nic tomu nenasvědčuje.

Může prezident hodnotit osobu navrženého ministra z hlediska jeho názorů, minulých výroků či politické kontroverznosti, nebo má z ústavního hlediska zkoumat jen formální předpoklady?

Prezident nepochybně může hodnotit navržené osobnosti ze všech možných úhlů. Druhá věc je, nakolik může opřít své rozhodnutí o odmítnutí nominace o politické argumenty.

Ústavní právník Ondřej Preuss Foto: Dostupný advokát

Dle mého názoru zde musí existovat právní důvod odmítnutí, nikoli jen politický nesouhlas. Nicméně právním důvodem patrně může být i „nebezpečí“ ztělesňované daným kandidátem pro demokratický právní řád a bezpečnost republiky. Například pokud by šlo o agenta cizí státní moci či organizovaného zločinu.

Hraje v podobných sporech roli fakt, že je prezident v Česku volen přímo? Posílila přímá volba prezidentský mandát natolik, že se promítá i do výkladu jeho pravomocí vůči vládě?

Právně velmi omezeně, politicky však patrně poměrně dost.

Pokud by se podobná situace opakovala častěji, nehrozí České republice posun
k poloprezidentskému modelu bez změny Ústavy?

Ano, toto je možná úvaha. Musel by to však být dlouhodobý proces a záleželo by zejména na jednání ostatních aktérů, především předsedy vlády.

Eva Paseková, ceskajustice.cz

 X X X

 Trump dal Izraeli zelenou k útoku na Libanon

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu řekl svým ministrům, že americký prezident Donald Trump dal Izraeli zelenou k provedení nové vojenské operace v Libanonu vzhledem k odmítnutí Hizballáhu odzbrojit se, informovala včera vysílací společnost Kan na webových stránkách.

Společnost s odvoláním na vysoce postavený zdroj z izraelského bezpečnostního systému poznamenává, že pokud Hizballáh nepodnikne aktivní kroky k odzbrojení, Izrael tak učiní sám, i kdyby to mohlo vést k obnovení nepřátelských akcí na severu.

Koncem srpna 2025 libanonská vláda pověřila armádu, aby připravila podrobný plán pro zavedení státního monopolu na zbraně a dokončila jej do konce roku. V rámci tohoto plánu armáda zahájila rozšířené rozmístění jednotek na jihu země a začala likvidovat sklady zbraní a podzemní tunely patřící Hizballáhu, a to v souladu s podmínkami dohody o příměří s Izraelem uzavřené 27. listopadu 2024. Navzdory těmto dohodám Izrael pokračuje v útocích na Libanon a hrozí rozsáhlou vojenskou operací, pokud libanonské úřady nesplní své závazky týkající se zavedení státního monopolu na zbraně ve stanovené lhůtě.

Podle libanonského ministerstva vnitra provedl Izrael od začátku roku 2025 na libanonském území přes 4 500 útoků. Při těchto útocích zemřelo přes 390 lidí a přes 680 bylo zraněno, server  vasevec.cz

 X X X

Washington přebírá kontrolu nad ropou z Venezuely, Trump sní o barelu za 50 dolarů

Spojené státy představily strategii, jejímž cílem je převzít kontrolu nad venezuelským ropným sektorem a uvést na trh až 50 milionů barelů dosud sankcionované ropy. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa tak vstupuje do přímého řízení mezinárodního obchodu s ropou, což trhy začíná otřásat.

Plán poprvé spatřil světlo světa v úterním nočním příspěvku prezidenta Trumpa na sociálních sítích, další podrobnosti pak ve středu zveřejnil ministr energetiky Chris Wright. Návrat venezuelské ropy na americký trh by podle analytiků mohl znamenat jeden z největších zlomů v energetice za poslední roky, píše agentura Bloomberg.

Venezuela disponuje největšími zásobami ropy na světě, její produkce však po letech sankcí, izolace a podinvestování klesla pod jeden milion barelů denně. Přesto jde o objem, který může výrazně změnit globální rovnováhu nabídky a poptávky.

 „Je naprosto mimořádné, že Spojené státy budou mít na neurčený čas pod kontrolou prodej venezuelské ropy,“ uvedla Carolyn Kissaneová z newyorské univerzity.

Sám Trump v rozhovoru pro New York Times otevřeně prohlásil, že Spojené státy budou Venezuelu „řídit“ a těžit její ropu po mnoho let. „Obnovíme těžbu velmi profitabilním způsobem,“ řekl prezident.

Příliš velké riziko?

Zprávy vyvolaly okamžitou reakci firem. Společnost Citgo Petroleum zvažuje obnovení nákupů poprvé od roku 2019. Obchodní gigant Trafigura a další firmy jednají s americkou vládou o návratu k nákupům venezuelské ropy a dodávkám pohonných hmot.

Investoři reagovali nákupem akcií rafinérií – Valero Energy během dne posílila o více než pět procent na historické maximum. Chevron jedná o prodloužení speciální licence pro provoz ve Venezuele.

 Současně ale panuje značná opatrnost. „Těžko se mi věří, že by firmy na sebe jen tak vzaly takové riziko,“ říká Kissaneová a dodává, že bez jasného právního a politického rámce se firmy zdráhají investovat.

Americké ministerstvo energetiky přitom otevřeně přiznává přímý zásah státu do trhu. „Vláda Spojených států začala nabízet venezuelskou surovou ropu na globálních trzích,“ uvedl resort ve svém informačním materiálu. Dosavadní sankce mají být selektivně zmírněny, aby bylo možné ropu vyvážet, dovážet technologii a obnovit část infrastruktury.

Co na to američtí těžaři?

Součástí širšího plánu má být i faktická kontrola nad státní společností PdVSA. Podle zdrojů obeznámených s jednáním by USA mohly získat právo většinu produkce nakupovat, prodávat a distribuovat. To by Washingtonu dalo zásadní vliv na energetické toky a zároveň vytlačilo Čínu a Rusko, dnes klíčové odběratele venezuelské ropy.

Trump zároveň dlouhodobě prosazuje cíl stlačit cenu ropy k hranici 50 dolarů za barel. „Americká energetika a především samotní Američané budou profitovat z toho, že prezident nyní ovládá venezuelskou ropu,“ prohlásila mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová.

 Paradox však je, že právě takto nízké ceny mohou poškodit americké těžaře. „Investory nezajímá nějaká nadvláda. Starají se hlavně o zisky,“ upozornil Clay Seigle z Centra pro strategická a mezinárodní studia.

Další překážkou je zchátralý stav venezuelského ropného sektoru. Analytici se shodují, že zvýšení těžby by vyžadovalo investice v řádu desítek miliard dolarů a trvalo by roky. Přesto administrativa pokračuje v jednáních s obchodníky i ropnými firmami o tom, jak venezuelskou ropu co nejrychleji dostat na trh.

X X X

 Pirátstvo! Zúri Moskva. Po zadržaní tankera hrozí potápaním lodí aj Orešnikom na Európu

Moskva reagovala ostrou rétorikou na americké obsadenie ropného tankera Marinera, ktorý sa plavil pod ruskou vlajkou. Zásah Spojených štátov označili ruskí predstavitelia za pirátstvo a otvorene hovoria o vojenských akciách.

Zadržanie tankera prichádza krátko po americkej operácii vo Venezuele a odstránení prezidenta Nicolása Madura.

„Pirátsvo! Budeme potápať americké lode! A na Európu vypustíme strašnú raketu Orešnik!“ znela podľa iDnes.cz ruská reakcia na zásah proti tankeru.

Ruský poslanec Alexandr Žuravľov sa v stredu zamýšľal nad možnou vojenskou odpoveďou. „Zaútočiť torpédami a potopiť pár člnov americkej pobrežnej stráže, ktoré bežne chránia brehy USA vo vzdialenosti niekoľkých tisíc kilometrov. Amerika je po špeciálnej operácii vo Venezuele v eufórii a potrebovala by dostať po papuli,“ uviedol.

Spojené štáty sa v stredu 7. januára tiež zmocnili sankcionovaného tankera Sophia, ktorý sa podieľal na nelegálnej činnosti v Karibskom mori, uviedlo na X veliteľstvo americkej armády SOUTHCOM, ktoré má na starosti všetky operácie v Karibiku a Strednej a Južnej Amerike. Americká pobrežná stráž podľa veliteľstva plavidlo eskortuje do USA. / Zdroj: Veliteľstvo americkej armády SOUTHCOM

Jeho kolega zo Štátnej dumy Andrej Guruljov označil námorný výsadok neďaleko Islandu za súčasť príprav Západu na veľkú vojnu s Ruskom. Podľa neho musí Moskva s predstihom ničiť „logistiku nepriateľa“, a to „akýmikoľvek prostriedkami vrátane nasadenia balistickej rakety stredného doletu Orešnik“.

Guruljov v rozhovore pre server Readovka otvorene pomenoval možné ciele: „Čo nám bráni zasiahnuť napríklad Rheinmetall, ktorý vyrába muníciu pre Ukrajinu? Nič.“ Dodal, že „a tým dodávky munície skončia“. Idnes.cz pripomína, že Guruljov je veteránom čečenských vojen a v minulosti sa preslávil výzvami na jadrový úder na Holandsko alebo vyhladenie všetkých občanov Ruskej federácie, ktorí nesúhlasia s Vladimirom Putinom.

Za veľkohubými hrozbami známych prorokov jadrovej apokalypsy sa však skrýva tiché priznanie, že vojenská intervencia Spojených štátov vo Venezuele a zadržanie tankera v severnom Atlantiku ďalej podkopali schopnosti Ruska prezentovať sa ako svetová veľmoc, hodnotí český portál.

Spojené štáty sa v severnom Atlantiku zmocnili tankera, ktorý sa vyhol americkej blokáde sankcionovaných plavidiel pri Venezuele.

Analytik Jurij Barančik zhrnul dopady posledných udalostí slovami: „Američania ucítili slabosť. Pochopili, že na nás môžu tlačiť. A začali tlačiť tvrdo. Protivník vždy hrá tak, ako mu to dovolíš. A my sme mu to dovolili.“

Rezort ruskej diplomacie kritizuje zadržanie tankera

Ruské ministerstvo zahraničných vecí vo štvrtok obvinilo Spojené štáty z vyvolávania napätia a ohrozovania medzinárodnej lodnej dopravy.

Ruský rezort diplomacie tvrdí, že zadržanie tankera „povedie len k ďalšiemu vojenskému a politickému napätiu“. Ministerstvo tiež vyjadrilo obavy z „ochoty Washingtonu vyvolávať akútne medzinárodné krízové situácie“.

Moskva už v stredu požiadala Washington o prepustenie ruskej posádky tankera Marinera, pôvodne známeho ako Bella 1, ktorý smeroval do ruského prístavu. Tanker sa podľa nej plavil v súlade s normami medzinárodného práva a na základe dočasného povolenia plaviť sa pod štátnou vlajkou Ruskej federácie. Rusko podľa svojich slov opakovane informovalo americké orgány o tom, že ide o civilný tanker. 

Spojené štáty sa tankera Marinera, predtým Bella-1, zmocnili v stredu približne dvesto kilometrov južne od brehov Islandu. Prázdne plavidlo sa podľa amerických tvrdení snažilo vyhnúť blokáde sankcionovaných lodí pri brehoch Venezuely a smerovalo do Iránu. Pobrežná stráž USA ho prenasledovala približne dva týždne. 

Posádka tankera sa podľa pokúsila zásahu zabrániť tým, že na konci minulého roka narýchlo namaľovala na bok ruskú vlajku. Plavidlo sa zároveň objavilo v ruskom lodnom registri a ako domovský prístav bolo uvedené Soči. Rusko k nemu vyslalo ako sprievod ponorku, ani tá však Američanov od zásahu neodradila.

Spojené štáty sa v rámci blokády Venezuely doteraz zmocnili štyroch plavidiel, ktoré boli podľa nich súčasťou takzvaných tieňových flotíl nelegálne prepravujúcich ropu z Iránu, Ruska alebo Venezuely. V stredu okrem Marinery obsadili aj sankcionovaný tanker Sophia, ktorý sa mal podieľať na nelegálnej činnosti v Karibskom mori.

X X X

 Maďarsko žiada Brusel o zásah proti slovenskej novele k Benešovým dekrétom

 Hlavná poradkyňa maďarského premiéra Katalin Sziliová vyzvala Brusel, aby riešil novelu slovenského Trestného zákona, ktorá kriminalizuje verejnú kritiku Benešových dekrétov. Slovenská vláda rešpektuje jej postup a podotýka, že existujú mechanizmy na posúdenie súladu legislatívy s právom EÚ.

Hlavná poradkyňa maďarského premiéra pre otázky zahraničných Maďarov Katalin Sziliová adresovala otvorený list predsedníčke Európskej komisie Ursule von der Leyenovej, v ktorom vyzýva Brusel, aby zakročil proti nedávnej legislatívnej zmene na Slovensku týkajúcej sa Benešových dekrétov. Na list zverejnený aj na sociálnych sieťach upozornil server hungarytoday.hu, informuje spravodajca TASR v Budapešti.

Katalin Sziliová poslala otvorený list Európskej komisii. V liste žiada Brusel, aby riešil slovenskú legislatívu. Slovensko sprísnilo tresty za kritiku Benešových dekrétov.

Úrad vlády SR vo štvrtok na Facebooku v reakcii na list uviedol, že rešpektuje postup hlavnej poradkyne premiéra Maďarska, ktorá sa obrátila na EK.

Výhrady voči novele

Podľa servera Budapešť namieta voči novele slovenského Trestného zákona, podľa ktorej sa verejná kritika takzvaných Benešových dekrétov – teda nariadení, ktoré tvorili základ pre vyvlastnenie a vyhostenie etnických menšín po druhej svetovej vojne – stala trestným činom. Porušenie sa trestá odňatím slobody až na šesť mesiacov, poznamenáva hungarytoday.

Podľa názoru hlavnej poradkyne toto nariadenie útočí na základy európskeho právneho systému. Sziliová uviedla, že zákon je v zjavnom rozpore s článkom 11 Charty základných práv EÚ, ktorý zaručuje slobodu prejavu a informácií, pričom sa odvoláva aj na judikatúru Európskeho súdu pre ľudské práva (ESĽP). Podľa článku 10 Európskeho dohovoru o ľudských právach sloboda prejavu požíva osobitnú ochranu, pokiaľ ide o vyrovnávanie sa s minulosťou a zodpovednosť štátu.

Štrasburský súd a sloboda prejavu

Štrasburský súd už niekoľkokrát jasne deklaroval, že štát nemôže presadzovať „historickú pravdu“ prostredníctvom trestného práva, pripomenula hlavná poradkyňa. Kriminalizácia kritických hlasov je neprimeraná a nedemokratická, dodala.

Ak podľa Úradu vlády SR medzi dobrými susedmi vznikne otázka, či vnútroštátny predpis jedného z nich je, alebo nie je v súlade s právom EÚ, existujú mechanizmy na vyriešenie takejto otázky.

Rozdielny výklad

Predmetom rozdielneho výkladu je slovenská novelizácia Trestného zákona regulujúca popieranie usporiadania vzťahov po druhej svetovej vojne, spresnil úrad a dodal, že vidí dôvodnosť zmeny Trestného zákona, ale v plnom rozsahu rešpektuje postup hlavnej poradkyne premiéra Maďarska, ktorá sa obrátila na Európsku komisiu, aby predmetnú novelizáciu posúdila.

X X X

Korecký: Motoristé mají proti Pavlovi řadu zbraní. V Praze by se plnila náměstí, namítl Jelínek

Motoristé mají na prezidenta Petra Pavla, odmítajícího jmenovat jejich nominanta na ministra životního prostředí Filipa Turka, řadu zbraní. V pořadu 360° na CNN Prima NEWS to řekl komentátor Miroslav Korecký. „Jednak mohou prezidenta vinit z toho, že omezuje funkčnost vlády, v níž ministr zastává dva těžko slučitelné úřady. Další zbraní je, že by se mohli pokoušet nějakým způsobem znepříjemňovat hlavě státu život, protože vláda tyto možnosti má,“ nastínil. V takovém případě by se ale podle politologa Lukáše Jelínka „přinejmenším v Praze začala plnit náměstí“.

Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) ve středu předložil prezidentu Pavlovi nominaci Turka na ministra životního prostředí. Odmítavé stanovisko hlavy státu vůči jmenování se přesto nemění. „Motoristé moc silné karty v ruce nemají. Už jen proto, že se pan prezident proti Turkovi velmi výrazně vymezil v minulosti, kdy ještě nešlo o oficiální návrh premiéra,“ podotkl komentátor Korecký.

„V takové situaci se těžko obrací. Kdyby vyjádřil jisté pochybnosti o hodnotě pana Turka, tak by se o tom dalo nějakým způsobem jednat, možná by se daná věc mohla stát předmětem nějakého obchodu, při němž by si Hrad vyjednal nějaké podmínky u premiéra. Ale v takovéto situaci se těžko počítá s tím, že prezidenta někdo pohne k obratu o 180 stupňů,“ pokračoval Korecký.

Motoristé by se podle něj mohli snažit prezidentovi znepříjemňovat život. „Vláda dané možnosti má, schvaluje jeho zahraniční cesty, schvaluje rozpočet hradní kanceláře, nějakým způsobem koordinuje jmenování velvyslanců a podobně. Ale to by do té hry musel předseda Petr Macinka připojit i Andreje Babiše, a tomu se do takhle tvrdé hry chtít nebude,“ přiblížil komentátor.

Prezident by se dokázal smířit se škrtáním rozpočtu, míní Jelínek

Podle politologa Lukáše Jelínka by ale případné kroky Motoristů prezidenta příliš neovlivnily. „Samozřejmě si uvědomuji věci související s vysíláním velvyslanců nebo se zahraničně-politickým servisem, který prezident republiky dostává od ministerstva zahraničí. Ale popravdě si nemyslím, že by mu nějak zvlášť vadilo, kdyby nenastoupili noví velvyslanci a zůstávali ti, kteří jsou v tuto chvíli v úřadech. Myslím, že by se dokázal smířit i se škrtáním rozpočtu hradní kanceláře,“ přiblížil Jelínek.

„Nemluvě o tom, že kdyby někdo tímto způsobem vystartoval proti hlavě státu, tak už si umím představit, že by se začala přinejmenším v Praze plnit náměstí. Do toho by podle mě Motoristé skutečně jít nechtěli. Proto, ačkoliv kompetenční žaloba situaci vyřešit nemusí, podle mě zůstává z možných cest tou nejrelevantnější,“ nastínil politolog.

X X X

Trump dal zelenú tvrdým sankciám proti Rusku. Ukrajina robí ústupky, Putin pokračuje v zabíjaní, znie z USA

Americký Senát by mohol už budúci týždeň hlasovať o nových sankciách s cieľom vyvinúť tlak na Rusko, aby ukončilo vojnu s Ukrajinou. Po stretnutí s prezidentom Donaldom Trumpom to v stredu povedal senátor Lindsey Graham, informuje TASR podľa servera Politico.

Graham označil schôdzku s Trumpom za veľmi produktívnu s tým, že prezident odobril návrh zákona o sankciách voči Rusku podporovaný kongresmanmi z Demokratickej i Republikánskej strany. Predstaviteľ Bieleho domu to potvrdil.

Viacerí senátori sa snažia s Bielym domom dosiahnuť dohodu o konečnej verzii zákona už niekoľko mesiacov. Graham v minulosti vyhlásil, že návrh čoskoro predložia hornej komore Kongresu, no ďalšie prekážky tomu napokon zabránili.

Nový zákon v prípade schválenia zavádza tzv. sekundárne sankcie na krajiny ako Čína a India, ktoré nakupujú ropu a zemný plyn z Ruska. Cieľom je obmedziť zdroje príjmov Kremľa pre financovanie vojny.

„Ukrajina robí ústupky v záujme mieru a (ruský prezident Vladimir) Putin len rozpráva a pokračuje v zabíjaní nevinných,“ uviedol Graham s tým, že nový zákon by prišiel vo vhodnom čase.

Hovorca senátora zatiaľ nereagoval na otázku, či návrh zákona na žiadosť Trumpa nejako zmenia, ktorý požadoval úplnú flexibilitu pri uvaľovaní a odvolávaní sankcií podľa vlastného rozhodnutia. 

X X X

STVR prepustí desiatky zamestnancov 

Verejnoprávne médiá hromadne prepúšťali zamestnancov už aj v minulosti.

Vedenie Slovenskej televízie a rozhlasu (STVR) prepustí vo februári približne 80 zamestnancov. Informoval o tom Denník N s odvolaním sa na slová generálnej riaditeľky Martiny Flašíkovej, ktorá argumentuje personálnym auditom. „Poskytol jasný, detailný a dátami podložený obraz o tom, v akom stave sa STVR nachádza a aké systémové zmeny sú nevyhnutné.“

STVR zamestnáva aktuálne 1700 pracovníkov. Ich počet sa zníži asi o 5 %. „Nejde o jednoduché rozhodnutia, no sú nevyhnutné, ak chceme zodpovedne hospodáriť s verejnými prostriedkami, modernizovať fungovanie inštitúcie a vytvoriť udržateľné podmienky pre kvalitnú verejnoprávnu tvorbu,“ cituje Denník N Flašíkovú.

Nielen redukcia zamestnancov

Cieľom úpravy organizačnej a personálnej štruktúry podľa Flašíkovej nie je samotná redukcia zamestnancov, ale zvýšenie efektívnosti práce, lepšie zosúladenie personálnych kapacít s reálnymi potrebami a modernizácia riadenia. „Súčasťou zmien je aj revízia dlhodobo neobsadených pracovných miest, ktoré boli síce rozpočtovo kryté, no neboli reálne využívané,“ zdôraznila.

Deklarovala, že STVR bude v ďalších fázach realizovať aj opatrenia zamerané na digitalizáciu a automatizáciu interných procesov, aktualizáciu interných predpisov a personálnych politík, zavedenie jasných a transparentných kritérií hodnotenia výkonu, zníženie duplicít a optimalizáciu rozloženia pracovných kapacít.

Audit, ktorý v druhej polovici roka 2025 uskutočnila spoločnosť Kreston Slovakia Audit, bol zameraný na pracovnoprávne vzťahy, vyťaženosť zamestnancov, fungovanie jednotlivých sekcií, interné procesy a technologické zázemie.

X X X

 Boj o velvyslance i seškrtání rozpočtu Hradu. Jak může eskalovat spor o Turka.

Prezident Petr Pavel odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Na něm však trvají Motoristé v čele s předsedou strany Petrem Macinkou. Premiér Andrej Babiš ve středu po novoročním obědě s prezidentem řekl, že se snažil Turka u prezidenta prosadit. To však nevyšlo. Redakce iDNES.cz přináší možnosti, jak vláda může na Pavla ohledně Turka ještě zatlačit. Ve hře je kompetenční žaloba i snížení rozpočtu prezidentské kanceláře

 Prezident Petr Pavel opakovaně odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Turkovi nepomohlo ani zastání premiérem Andrejem Babiše na novoročním obědě. Jenže Motoristé sobě na jmenování Turka trvají. Redakce iDNES.cz oslovila politology ohledně možností, které Babiš nyní v dané věci má.

1 Kompetenční žaloba

Byť premiér Andrej Babiš i šéf Motoristů Petr Macinka uvedli, že možnost kompetenční žaloby na prezidenta odmítají, zůstává jednou z možností, jak Turka do ministerského křesla prosadit.

„Kompetenční žalobou by Ústavní soud mohl nařídit jedné ze stran, aby konala. V daném případě tedy prezidentovi. Téměř jistě ale nebude podána,“ myslí si politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni.

Podle něj je premiér jediným, kdo může v dané věci žalobu podat. „On je ten, kdo zodpovídá za vládu a svoje ministry,“ doplnil s tím, že právě Babiš kompetenční žalobu odmítá.

X X X

 Politolog Jan Kubáček z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy popsal, jak by taková žaloba mohla vypadat.

„Byla by vlastně vázaná přímo na Filipa Turka. Zjednodušeně by byla postavena na situaci typu – jestli prezident republiky měl jmenovat Filipa Turka ministrem. Soud by posoudil, zda k tomu měl prezident opravdu argumenty, důvody nebo překážky, které by ho opravňovaly k nejmenování,“ vysvětlil Kubáček.

Podle jeho slov by kompetenční žaloba byla postavená na otázce typu – má prezident za povinnost jmenovat Filipa Turka ministrem, nebo nemá za povinnost jmenovat Filipa Turka ministrem?

„Samozřejmě do budoucna by to byl precedent. Věc, ke které by se už braly ohledy. De facto by vymezovala poměrně precizně povinnosti prezidenta, možnosti a povinnosti premiéra,“ doplnil politolog.

Podle něj by se skutečně žaloba jmenovala – jestli má, nebo nemá prezident jmenovat Filipa Turka ministrem. „Jestli má prezident republiky opodstatněné překážky, které ho vedou a jsou validní, že nejmenuje Turka. Nebo naopak, že překážky prostě neměly danou důležitost a musí jej jmenovat. V tu chvíli by se to vyjasnilo,“ podotkl Kubáček.

Současně poznamenal, že v dané chvíli by prezident Pavel musel konat.

 „Je pravda, že prezidenta by to ani moc nepoškodilo, protože by se mohl odvolat na Ústavní soud. Říci ‚já nechtěl‘, ale ctím ústavnost a Ústavní soud, a tak konám. Mnozí by si řekli, že do poslední chvíle odolával,“ komentoval dále politolog s tím, že Pavel by to před svými voliči ustál.

„Pro nás by to na jednu stranu do budoucna zpřehlednilo situaci. Na druhou stranu by to bylo smutné, protože by se ukázalo, že u dalšího tématu musí rozhodovat soudci a ne politici,“ dodal ke kompetenční žalobě Kubáček.

2 Snížení rozpočtu prezidentské kanceláře

Další možností, jak by se mohla vláda za Turka „pomstít“ prezidentovi, je snížení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky. Politolog Valeš popsal, že by tak například došlo k výraznému omezení výjezdů prezidenta do krajů či zahraničí.

„Kancelář prezidenta republiky by musela propustit část zaměstnanců. Lidé, kteří o tom hovoří, říkají, že netknuty by měly být peníze pro památkovou péči o Pražský hrad. Skutečně by ale mohlo jít o celou řadu velmi cílených zásahů, které prakticky ohrozí odborné zázemí prezidenta,“ vysvětlil Valeš.

 Poznamenal, že například o prezidentský plat by Pavel nepřišel. „Na to peníze vždycky budou, protože jinak by celkem správně prezident mohl Českou republiku zažalovat. Množství úředníků kolem něj by se ale mohlo výrazně změnit,“ upozornil Valeš.

Variantu sáhnout ke snížení rozpočtu prezidentské kanceláře by mohli chtít Motoristé či SPD, míní Valeš.

3 Zahraniční cesty prezidenta

K nižšímu rozpočtu pro prezidentskou kancelář se vážou i zahraniční cesty. Vláda by tak mohla omezit Pavlovo cestování. V minulosti například tehdejší premiér Jiří Paroubek výrazně zkrátil rozpočet na cesty prezidentské kanceláře v době Václava Klause.

„Asi by se snížila intenzita zahraničních cest. Případně by se to muselo dělat takovou formou, že by například náklady mohl čerpat pouze prezident a první dáma, ostatní by prostě jeli v nějakém omezeném módu, v omezeném počtu,“ komentoval to Kubáček.

4 Velvyslanci

Další možností vlády, jak tlačit na prezidenta, jsou velvyslanci. I takové spory Česko pamatuje.

Jména velvyslanců navrhuje vládě ministr zahraničí, kterým je v nové vládě Macinka. Po jejím schválení je návrh předložen k podpisu prezidentovi, jenž velvyslance jmenuje s kontrasignací, tedy podpisem předsedy vlády.

 „Může se to dostat do situace, že vláda velvyslance nebude měnit. Zůstanou tam ti stávající a rozhodnutí se de facto odsune,“ uvedl k možnému konfliktu mezi vládou a prezidentem Kubáček.

5 Další možnosti

Politologové se však shodnou na tom, že premiér Babiš zřejmě naschvály prezidentovi dělat nebude. Důvodem podle nich je, že se oba potřebují.

„Už máme precedent z minulosti, kdy si Babiš v prvním období nechtěl moc popálit prsty za jiné straníky. Sociální demokraty klidně hodil přes palubu. Zatím se to jeví tak, že zejména on nechce jít do střetu s prezidentem. Často si ale myslím, že by ten střet byl na místě, protože vláda v současné době neustále ustupuje v defenzivě, a to se samozřejmě negativně může projevit ve voličské podpoře,“ poznamenal Valeš.

Podle něj se nyní také nabízí scénář, že Turek bude jmenován prvním náměstkem ministra. „Bude jim do doby, dokud Pavel bude na Hradě,“ doplnil Valeš.

 Kubáček má rovněž za to, že Babiš nechce jít do kolize s Pavlem. „Ví, že ve výsledku nahrává prezidentu republiky a že se dostává do sporu, který pro něj není perspektivní ani užitečný,“ popsal.

Podle něj je premiérovi jasné, že by se jednalo o spor, který mu bere zbytečně energii a nic mu nepřidává. „Prezident a premiér se potřebují, protože spousta úkonů je společných, včetně podpisů,“ míní.

Jinými slovy by podle něj vzájemné okopávání vedlo jenom k tomu, že by se torpédoval jejich vztah a stejně by se nic nevyřešilo. „Nemůžeme být jenom premiérskou či prezidentskou republikou. Prostě se musí v mnoha ohledech respektovat a musí najít společnou řeč,“ dodal Kubáček.

 X X X

 Koniec nadštandardných vzťahov? Orbánova poradkyňa žiada zásah proti Slovensku

Nadštandardné vzťahy medzi Robertom Ficom a Viktorom Orbánom čelia prvej vážnej skúške, ktorú vyvolala nová slovenská legislatíva trestajúca spochybňovanie Benešových dekrétov väzením.

Spor o Benešove dekréty a nový koaličný zákon, ktorý trestá väzením ich spochybňovanie, sa už presunul na európsku úroveň. Hlavná poradkyňa maďarského premiéra Viktora Orbána Katalin Sziliová sa obrátila na predsedníčku Európskej komisie Ursulu von der Leyenovú so žiadosťou o preskúmanie spomínaného zákona.

Žiada Brusel, aby preveril slovenskú trestnú novelu s právom EÚ a Chartou základných práv. Tento zákon nadobudol účinnosť koncom decembra a zavádza trest odňatia slobody až do šiestich mesiacov za verejné spochybňovanie Benešových dekrétov.

Koalícia sa rozhodla tento zákon prijať v skrátenom legislatívnom konaní v priebehu pár dní po tom, čo tému Benešových dekrétov otvorilo Progresívne Slovensko. To však nežiadalo ich zrušenie.

Krok poradkyne Viktora Orbána obrátiť sa na Komisiu vyvolal dnes dokonca reakciu slovenského úradu vlády. Robert Fico a Orbán mali doposiaľ výnimočné vzťahy.

Reakcia Bratislavy: Rešpektujeme, ale trváme na svojom

Úrad vlády SR na iniciatívu z Budapešti reagoval stanoviskom, v ktorom zdôrazňuje existenciu mechanizmov na riešenie sporov medzi členskými štátmi.

„Ak medzi dobrými susedmi vznikne otázka, či vnútroštátny predpis jedného z nich je alebo nie je v súlade s právom EÚ, existujú mechanizmy na vyriešenie takejto otázky. Predmetom rozdielneho výkladu je slovenská novelizácia Trestného zákona regulujúca popieranie usporiadania vzťahov po II. svetovej vojne,“ uvádza sa v oficiálnom stanovisku ÚV SR.

Vláda zároveň dodala, že vidí dôvodnosť zmeny Trestného zákona, ale „v plnom rozsahu rešpektuje postup hlavnej poradkyne premiéra Maďarska, ktorá sa obrátila na Európsku komisiu, aby predmetnú novelizáciu posúdila.“

Argumenty Budapešti: Ohrozenie slobody slova

Podstata námietky Katalin Sziliovej spočíva v tvrdení, že nová slovenská úprava je v príkrom rozpore s článkom 11 Charty základných práv EÚ, ktorý zaručuje slobodu prejavu a informácií. Poradkyňa v liste argumentuje viacerými bodmi, akými je vágnosť zákona a jeho zastrašujúci efekt. Zároveň sa odvoláva na judikatúru Európskeho súdu pre ľudské práva, podľa ktorej štát nemôže vynucovať „historickú pravdu“ prostredníctvom trestného práva.

Novela Trestného zákona vyvolala pnutie aj na slovenskej politickej scéne. Prezident Peter Pellegrini kontroverzný zákon podpísal tesne pred Vianocami, čím umožnil jeho okamžitú účinnosť od 27. decembra. Tento krok bol vnímaný kontroverzne, keďže prezident v minulosti naznačoval, že by problematické ustanovenia mohol vetovať, najmä ak by boli v rozpore s medzinárodnými záväzkami.

Prezidentov podpis mal priamy dopad aj na jeho tím – na protest proti podpisu novely odišiel z funkcie jeho poradcu Krisztián Forró, bývalý predseda Maďarskej aliancie. Generálny prokurátor Maroš Žilinka, ako aj opoziční poslanci, už avizovali, že novelu napadnú na Ústavnom súde.

Protesty a reakcie maďarskej opozície

Téma silne rezonuje aj v maďarskej vnútornej politike. V Budapešti sa konala demonštrácia študentov, ktorí sa zhromaždili aj pred slovenským veľvyslanectvom. Líder maďarskej opozičnej strany TISZA, Péter Magyar, kritizoval slovenskú vládu a označil Roberta Fica za „kamoša“ Viktora Orbána. Magyar tvrdí, že iniciatívu na odsúdenie zákona v Európskom parlamente zablokovala práve Orbánova strana Fidesz.

Samotný Viktor Orbán zatiaľ zvolil zdržanlivejší tón. Uviedol, že maďarské právo nepozná pojem „spochybňovania“ s výnimkou holokaustu a avizoval, že o téme bude hovoriť priamo so slovenským premiérom Robertom Ficom, keď bude mať „jasný pohľad na vec“.

Progresívne Slovensko tému začalo

Tému Benešových dekrétov, ktorá aktuálne rezonuje v slovensko-maďarských vzťahoch, pôvodne otvorilo opozičné Progresívne Slovensko (PS) ešte v novembri 2025. Spúšťačom bolo výjazdové rokovanie hnutia v Komárne, kde predstavili iniciatívu zameranú na zmierenie s maďarskou menšinou. PS vtedy žiadalo od vlády „gesto dobrej vôle“ a priznanie krívd z minulosti, čím chceli zlepšiť spolunažívanie na južnom Slovensku.

Jadrom návrhu nebolo zrušenie historických dekrétov, ale uplatnenie právneho princípu ich „vyhasnutosti“. Progresívci argumentovali, že hoci dekréty zostávajú súčasťou právneho poriadku, nemali by v 21. storočí zakladať nové právne účinky a slúžiť ako podklad pre odoberanie majetkov v súčasných súdnych sporoch. Cieľom bolo garantovať právnu istotu, aby sa na majetkovoprávne vzťahy z minulosti už neprihliadalo pri dnešnom rozhodovaní štátnych orgánov.

Vládna koalícia na čele so Smerom a SNS však túto iniciatívu okamžite odmietla a politicky využila. Premiér Robert Fico obvinil opozíciu z otvárania povojnového usporiadania a zrady národných záujmov. Paradoxným výsledkom snahy PS o zmierenie sa tak stala blesková novelizácia Trestného zákona, ktorá namiesto deklarácie vyhasnutosti zaviedla prísne tresty za akékoľvek spochybňovanie dekrétov, čo momentálne vyvoláva odpor Budapešti aj Bruselu.

X X X

 Moskvič M70/M90: Rusi si dali pod stromček dve nové SUV. Kto im pomohol?

Predaje Moskvičov 3, 6 a 8 zďaleka nenaplnili očakávania. Reinkarnovaná značka, potácajúca sa na okraji bankrotu, sa tak snaží rozšíriť ponuku. Tentoraz pomocou britsko-čínskej značky. K rentabilite má ale podnik stále ďaleko.

Dva nové Moskviče, M70 a M90, sú preznačkovanými čínskymi modelmi MG HS a MG RX9.

Znovuzrodenie Moskviča malo ukázať, ako sa vie Rusko vyrovnať so sankciami, či dokonca ako sankcie posilňujú jeho priemysel. Zatiaľ je ale Moskvič, sídliaci v bývalej moskovskej továrni Renaultu, v hlbokej strate. V podstate fiaskom. Rusi si akosi nenašli cestu k preznačkovaným modelom čínskeho JAC-u, predávaným ako Moskvič 3, 6 a 8. Pôvodným plánom bolo dodávať na trh 50 000 vozidiel ročne, čo bola zároveň podmienka pre rentabilitu celého podniku. To sa však Moskviču nikdy nepodarilo. A to aj napriek tomu, že Kremeľ sa snaží tieto autá všemožným spôsobom nanútiť štátnym inštitúciám a samospráve. I tak putovalo v roku 2023 k zákazníkom len 15 000, v roku 2024 približne 23 000 a vlani do novembra dokonca len 14 200 vozidiel. Takže krivka mieri nadol.

 Vláda sa tak snaží zachrániť projekt rozšírením ponuky o dve novinky. Tentoraz ale za pomoci nového partnera. Je ním čínsky koncern SAIC, presnejšie jeho značka MG, ktorá sa vo veľkom angažuje v Európe. Tá Rusom poskytla dve SUV – kompaktné SUV MG HS, ktoré bude niesť označenie Moskvič M70 a veľké 7-miestne SUV MG RX9, známe aj ako Roewe RX9, alebo MG QS, ktoré v Moskve premenujú na Moskvič M90. Oba modely už boli predstavené verejnosti. Nám dobre známe MG HS budú v Rusku poháňať benzínové turbomotory s objemom 1,5 a 2,0 litra v kombinácii s 9-stupňovou automatickou prevodovkou a predným náhonom. Štvorkolky by mali doraziť neskôr.

Moskvič M90 ponúkne tri rady sedadiel, podobne ako Moskvič 8. V porovnaní s ním však bude ešte väčší. Na dĺžku má 4 980 mm a jeho rázvor je až 2 915 mm, takže pôjde o vlajkovú loď značky. Pod kapotou bude pracovať silnejší dvojliter, vždy v kombinácii s pohonom 4×4. Obe novinky v súčasnosti absolvujú proces homologizácie a testov v ruských podmienkach. Podľa predstaviteľov značky by sa mali dostať k zákazníkom na jar. Ako však vieme, ruské sľuby neboli často naplnené. Také Volgy mali byť na cestách už predvlani, no zatiaľ neodštartovala ani len výroba, a domáca Lada Iskra mala ročné meškanie. Nepredpokladáme preto, že Moskvič termín dodrží. Do plachiet mu ale fúka recyklačný poplatok, ktorý dramaticky zvyšuje ceny dovážaných áut v prospech tých domácich. 

Či to však bude stačiť na dosiahnutie plánovanej kapacity výroby 50 000 áut ročne, netušíme. Osobne sa tiež čudujeme, že značka MG, ktorá má európske korene a nezabúda to pripomínať pri každej možnej príležitosti, si špiní ruky kooperáciou s Ruskom. V Európe patrí medzi najúspešnejšie a najdlhšie pôsobiacich čínskych výrobcov. Ruská produkcia, hoci pod inou značkou, jej imidžu na starom kontinente iste neprospeje. Len si spomeňte, čo urobilo koketovanie Elona Muska s prezidentom Donaldom Trumpom. Predaje jeho elektromobilov v Európe doslova skolabovali a Teslu bojkotovala aj veľká časť Američanov. Čosi podobné by sa mohlo odohrať aj s MG. Kto si počas vojny na Ukrajine kúpi auto výrobcu, ktorý veselo obchoduje s agresorom?

X X X

 ‚Jedním testem můžeme potenciálně určit různé druhy rakoviny,‘ říká vědec z pardubické univerzity

Chemici z Univerzity Pardubice hledají biologický mechanismus společný pro devět typů rakoviny. Vědecký tým Michala Holčapka už stojí za krevním testem na diagnostiku rakoviny slinivky břišní. Teď ho zajímá, jestli by se dal v budoucnu využít i v případě dalších nádorů.

Vědci z chemicko-technologické fakulty Univerzity Pardubice společně s Masarykovým onkologickým ústavem a s Fakultní nemocnicí v Olomouci dokončili sběr plazmy pacientů pro devět typů rakoviny. Nádorové i nenapadené tkáně momentálně chystají k analýze.

 Vědci z pardubické univerzity zkoumají společný biologický mechanismus pro 9 typů rakoviny

„Kdybychom rozuměli tomu, které biochemické dráhy jsou změněné, dalo by se na ně nějakým způsobem působit, změnit je, vrátit je do původního stavu. Nebo by se dalo využít nějaké léčivo pro danou změněnou dráhu,“ vysvětluje Michal Holčapek. Dodává, že kromě lipidemické analýzy zkoumají i metabolity, proteiny a RNA.

V minulosti se vědeckému týmu Michala Holčapka povedlo přijít na způsob, jak zjišťovat rizika rakoviny slinivky z osmi mililitrů krve. Aktuálně se snaží objasnit mechanismus, který je společný pro všechny typy rakovin. „Víme, že schéma změn v koncentracích lipidů je podobné pro všechny typy rakovin, co jsme doposud sledovali. Také víme, že s jedním testem je potenciálně možné určit různé typy karcinomu,“ říká Holčák.

9 typů rakoviny

Tyto informace Holčákův tým už dříve publikoval a zjištění patentoval. Otázkou podle něj zůstává, jak od sebe jednotlivé typy karcinomu rozlišit. Na to se snaží přijít v rámci prestižního evropského grantu ERC.

 Typy karcinomů, které budou pardubičtí vědci zkoumat, vybírali podle vysoké morbidity. Důležitým kritériem bylo také to, jestli mají existující screening, což rakovina jater nebo ledvin nemají. „Vzali jsme zjednodušeně devět nejzávažnějších,“ říká Holčák.

Projekt běží přes dva roky. Teď vědecký tým chystá extrakci vzorků a jejich následné měření. Ve spolupráci s dalšími organizacemi by vědci do roka měli mít měření odebraných vzorků hotové. „Je to obrovské množství práce, času i peněz. Snažíme se, abychom plán experimentu udělali dobře a abychom dosáhli toho, co chceme,“ doufá Holčák.

Do dvou až tří let by výzkumníci mohli publikovat klíčová zjištění. Dále by rádi pokračovali vyvrácením klíčové hypotézy, která se týká specifického enzymu, jehož disregulací by se vysvětlily dvě třetiny pozorovaných změn. „Potřebujeme to ještě prokázat na úrovni RNA, na úrovni lipidů. Tam to vypadá opravdu jednoznačně,“ dodává Holčák.

X X X

 ‚Chci zachovat důvěru veřejnosti.‘ Ředitel lázní rezignoval po tom, co odvolal stíhanou manažerku

Ředitel státních Horských lázní Karlova Studánka Jan Poštulka odvolal z funkce trestně stíhanou obchodně-provozní manažerku Soňu Köhlerovou. Zdůvodnil to ztrátou důvěry a rizikem pro celou organizaci. Manažerka je stíhaná od loňského září. Podle informací v médiích se stíhání týká podezření z hospodářské trestné činnosti související s veřejnými zakázkami. Sám ředitel na funkci rezignuje ke konci ledna.

Manažerka Soňa Köhlerová, která v lázních působí od roku 2014, je v současnosti na dovolené, proto jí ředitel lázní zaslal odvolací dopis poštou. Poštulka také oznámil, že sám na funkci rezignuje k 31. lednu. Ve čtvrtek to sdělila mediální zástupkyně lázní Lucie Špačková. Poštulka lázně vedl devět let.

 „Chci zachovat důvěru veřejnosti v lázně, ochránit značku a přispět k potřebné stabilitě. Jsem připraven poskytnout svému nástupci plnou součinnost při převzetí organizace tak, aby zajistil jejich řádný a důvěryhodný chod, a předat mu všechny podklady k trestní kauze,“ uvedl ředitel Horských lázní Karlova Studánka Jan Poštulka.

Trestní stíhání manažerky se týká podezření z hospodářské trestné činnosti související s veřejnými zakázkami. Má jít o zakázku na výměnu oken v lázeňském domě Libuše. Bruntálský deník v polovině prosince upozornil na trestní stíhání Köhlerové kvůli zakázkám na opravu lázeňského domu.

Podezřelé aktivity

Podle Seznam Zpráv manažerka v lázních zaměstnala svého druha nebo otčíma a bez pověření lázní pronajímala budovy v majetku podniku turistům. Sama podle nich v obci také podniká, vlastní restauraci na pozemcích lázní, kterou chce přestavět na penzion.

„Po zahájení trestního stíhání v září loňského roku přijal ředitel preventivní opatření a odebral vedoucí pracovnici kompetence v oblasti veřejných zakázek a nákupů. Tím podle svých slov chránil zájmy státního podniku při respektu k presumpci neviny. Ukázalo se však, že tato opatření nemohou dlouhodobě eliminovat reputační a řídicí rizika spojená s výkonem vedoucí funkce,“ uvedla Špačková.

Vypsání výběrového řízení

Ředitel Poštulka jednal i s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem (ANO). „Na setkání jsem panu ministrovi zopakoval svůj záměr, že hodlám ke konci ledna ve funkci ředitele lázní skončit. Pan ministr mou ohlášenou rezignaci přijal,“ uvedl Poštulka. Lázně vedl od roku 2016. „Úspěšně jsem dotáhl do konce vleklý restituční spor a lázně se teď mohou plně soustředit na opravu památkově chráněných budov,“ uvedl ředitel.

 Ministerstvo zdravotnictví na uvolněnou funkci ředitele lázní vypíše výběrové řízení. „Cílem dalších kroků je stabilizace situace v Horských lázních Karlova Studánka a její narovnání s novým vedením tak, aby byl zajištěn řádný, transparentní a důvěryhodný chod organizace,“ uvedla mluvčí resortu Naďa Chattová. 

Státní Horské lázně Karlova Studánka v Jeseníkách jsou nejvýše položenými lázněmi v Česku. Léčí se tam lidé s nemocemi dýchacího, pohybového a oběhového ústrojí, pacienti po onkologické léčbě, pacienti s kožními nemocemi, nemocemi nervovými a také s duševními poruchami. Ročně lázně léčí více než 3 tisíce pacientů, kteří mají k dispozici 464 lůžek.

Lázně patří mezi příspěvkové organizace ministerstva spolu s fakultními nemocnicemi nebo léčebnými ústavy. Podle výroční zprávy za rok 2024 v nich v daném roce nocovalo více než 11 tisíc klientů, z nich asi 3 tisíce mělo pobyt hrazený plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění. Státní podnik hospodařil s 235 miliony korun, byl v zisku 15,1 milionu. Pracuje v něm 188 zaměstnanců.

X X X

Klíč k bydlení: Proč je bydlení v Česku nedostupné? Odpověď není jen v cenách materiálů

Ceny bytů a domů v Česku lámou rekordy a vlastní bydlení se pro řadu lidí stává nedostupným snem. Co všechno se do ceny nemovitostí promítá, proč ani případné zlevnění výstavby nemusí znamenat levnější byty a kde dnes systém selhává?

Odpovědi přináší další díl video podcastu Klíč bydlení. Hostem byl Petr Vaněrka, generální ředitel a člen představenstva společnosti PRO-DOMA, a realitní expert Tomáš Kučera. Podle Petra Vaněrky je zásadní rozlišovat mezi cenou výstavby a cenou, za kterou se nemovitost nakonec prodává. Právě proces výstavby je zatížen celou řadou nákladů, které se postupně kumulují. „Když se rozhodnete stavět dům, první, co potřebujete, je parcela. Ta je drahá, protože jich je málo a nejsou připravené k výstavbě. Už v tu chvíli často čerpáte úvěr a platíte vysoké úroky,“ popisuje Vaněrka.

Další překážkou je samotné povolovací řízení. „Na stavebním úřadě čekáte rok, dva. Po celou dobu máte peníze uložené v pozemku a platíte úrok bance,“ dodává.

Nedostatek lidí, drahá práce a uzavřený kruh

Jakmile se investor po měsících – někdy i letech – konečně propracuje ke stavebnímu povolení, naráží na další zásadní bariéru: samotnou realizaci stavby. Stavební firmy jsou přetížené, kvalifikovaných pracovníků je nedostatek a cena práce dlouhodobě roste. „Cena práce roste, lidí ve stavebnictví je nedostatek. A pak je tu stavební materiál, který stojí tolik, kolik stojí jeho výrobní náklady. A kruh se uzavírá,“ shrnuje situaci Petr Vaněrka.

Výsledkem je řetězec problémů, které na sebe plynule navazují: drahé a špatně dostupné parcely, dlouhé povolovací procesy, nutnost financování pomocí úvěrů s vysokými úroky, rostoucí cena práce a materiálů. Každý z těchto faktorů sám o sobě cenu výstavby zvyšuje – dohromady ale vytvářejí systém, ze kterého je velmi těžké vystoupit.

Energetické normy a náš vlastní komfort

Další významnou položkou, která se promítá do ceny nových domů a bytů, jsou povinné energetické standardy a zároveň rostoucí očekávání samotných obyvatel. „Plníme normy téměř nulové energetické náročnosti budov. A pak je tu výbava – to, co si vlastně sami přejeme,“ vysvětluje Vaněrka.

Moderní dům podle něj dnes vypadá úplně jinak než před dvaceti nebo třiceti lety. Technologie, které ještě nedávno patřily k nadstandardu, jsou dnes běžnou součástí novostaveb – a často i nutností. „Přijedete domů, otevře se vám elektrická brána, dálkově ovládaná vrata od garáže, rozsvítí se světlo. Máte trojskla v oknech, elektrické žaluzie, podlahové topení, tepelné čerpadlo, rekuperaci, klimatizaci, velkoformátové dlažby. Všechno to má racionální smysl – ale všechno to stojí peníze,“ popisuje.

Tyto prvky sice přispívají k nižším provozním nákladům a vyššímu komfortu, zároveň ale výrazně navyšují vstupní investici. Část zdražování tak podle Vaněrky nevychází jen z regulací, ale i z našich vlastních nároků na standard bydlení.

Kontribuce: skrytý náklad, o kterém se málo mluví

Jedním z nejméně viditelných, přesto velmi významných nákladů, jsou tzv. kontribuce – povinné finanční i nefinanční příspěvky investorů obcím. „Jako individuální stavebník zaplatíte obci třeba 50 až 100 tisíc korun. Developer, který staví několik domů, zaplatí klidně čtyřnásobek – až 400 tisíc za jeden dům,“ upozorňuje Vaněrka.

Tím to ale zdaleka nekončí. Kontribuce se často neplatí jen v penězích. „Developeři ve městech staví cyklostezky, dětská hřiště, veřejné osvětlení, retenční nádrže nebo obcím předávají pozemky. Jsou to položky, které se do ceny bytu nepíšou přímo, ale ve výsledku ji výrazně zvyšují,“ vysvětluje.

Podle Vaněrky jde o systém, který se v posledních dvou dekádách stal běžnou součástí výstavby, ale veřejnost o jeho dopadech na cenu bydlení často vůbec netuší.

Jak bydlet levněji?

Přesto existují cesty, jak alespoň část nákladů snížit – zejména u individuální výstavby rodinných domů. „Ušetřit můžete tím, že si stavbu víc řídíte sami. Oddělíte cenu práce a cenu materiálu. Jakmile to rozdělíte, dostanete se do lepší vyjednávací pozice,“ říká Vaněrka.

Doporučuje také nebát se parcel, které nejsou plně připravené, a část prací – například přivedení sítí – řešit samostatně nebo s odborným dohledem. Právě v tom je podle něj prostor, kde si investor může stavbu „nakonfigurovat“ podle vlastních priorit a vyhnout se maržím, které si stavební firmy přirozeně účtují.

Proč zlevnění výstavby neznamená levnější byty

Zásadní omyl podle Vaněrky spočívá v představě, že nižší náklady automaticky povedou k nižším cenám nemovitostí. „Prodejní cena není daná náklady, ale trhem. Lidé platí tolik, kolik jsou ochotni zaplatit,“ zdůrazňuje.

Hlavním problémem českého trhu je dlouhodobý a hluboký nedostatek bytů i parcel. Právě ten žene ceny nahoru bez ohledu na to, kolik samotná výstavba stojí. „Cena parcel se za posledních pět let zvýšila dvaapůlkrát až třikrát. Byty v Česku zdražily z průměrných 25 tisíc na 75 tisíc korun za metr, v Praze klidně přes 200 tisíc,“ připomíná.

Dokud bude poptávka výrazně převyšovat nabídku, nebude mít developer žádný důvod promítnout případné úspory do konečné ceny.

Zastavení výstavby jako strategie

Na závěr debaty otevřel spolumoderátor a realitní makléř Tomáš Kučera otázku, která v posledních týdnech rezonuje trhem: rozhodnutí jedné z velkých developerských firem pozastavit výstavbu s odůvodněním, že trh je přehřátý a náklady na práci i materiál jsou příliš vysoké.

 Podle Petra Vaněrky jde především o strategické rozhodnutí konkrétní firmy. „Každý máme svou strategii. To, co si firma vytkne jako cíl, má právo realizovat. Nikdo jí nemůže říkat, že to dělat nemá,“ říká generální ředitel společnosti Pro-Doma.

Zároveň ale zpochybňuje argument, že by podobný krok mohl zásadně „ochladit“ trh. „Objevuje se tvrzení, že trh je přehřátý a že ho je potřeba zchladit doslova mokrým hadrem. Otázka ale je: Co tím vlastně zchladíte? Cenu stavebních materiálů? Cenu práce?“ ptá se Vaněrka.

U samotných materiálů podle něj není téměř kam jít níž. „Stavební materiály se dnes prodávají prakticky na úrovni výrobních a distribučních nákladů. Marže jsou v jednotkách procent, prostor tam spíš není než je,“ vysvětluje s tím, že celý systém – od výroby až po distribuci – funguje ekonomicky poměrně racionálně.

Podobná situace je i u práce. Nedostatek lidí ve stavebnictví tlačí mzdy vzhůru a firmy musí nabídnout odpovídající odměnu, pokud chtějí pracovníky vůbec získat. „Když chcete, aby někdo pracoval na stavbě v zimě, v blátě a v náročných podmínkách, musíte ho zaplatit. To je realita,“ dodává Vaněrka.

Klíčová otázka ale podle něj zní jinak: „I kdyby se podařilo zlevnit materiály a práci – sníží se tím prodejní cena bytů a domů?“

Odpověď si podle Tomáše Kučery může dát každý sám. „Tuším, že spíš ne,“ konstatuje stručně realitní makléř.