Exprezident Klaus několikrát varoval Fialu, a po té i ing. Babiš gen. Pavla, aby ČR nezatahovali do války, protože je to válka Západu. Exkomunista Pavel byl otcem, dlouholetým komunistou a plk. vychován na válku. Poznal se i s mnoha generály Ruska. Byl vychováván na sledování Západu, NATO, a když po převratu dostal šanci v NATO, snažil se Západ nezklamat.. A dělá to i dnes, když USA, Západ, zahájily válku proti Rusku.
Pavel naprosto zapomněl, že je v ČR na Hradě, jako kdysi Hitler, a přestal se naprosto zajímat o lidi a firmy ČR a řešit jejich těžkosti a potíže. Spíš se chová, jako druhý prezident Ukrajiny. Nezabývá se ani fašisty Hitlera na Ukrajině, na něž upozorňuje Rusko.
X X X
PAVLŮV ÚKOL V ČR
KDY ZAČNE ŘEŠIT VELKÉ POTÍŽE LIDÍ A FIREM NA OSTRAVSKU?
PROBLÉMY ZEMĚDĚLCŮ ČR A CELÉ EVROPY?
Cílem je dostat Rusko z Ukrajiny, řekl Pavel před tisíci lidmi v centru Prahy
V Česku si stejně jako další části demokratického a západního světa připomínají druhé výročí ruské invaze na Ukrajinu. Při této příležitosti na Staroměstském náměstí v Praze prezident Petr Pavel řekl, že cílem ve válce není porazit Rusko, ale dostat ho z Ukrajiny a umožnit jí svobodný rozvoj. Pozdrav poslal i ukrajinský prezident Zelenskyj.
Pavel upozornil, že Česko je šťastnou zemí a má být za co vděčné. „Máme štěstí, že jsme členy EU, že jsme členy NATO. Takové štěstí Ukrajina nemá a i proto ji musíme dále podporovat,“ vyzval prezident Česko. Znovu občanům poděkoval za to, že byli jedněmi z prvních, kteří přijali uprchlíky z Ukrajiny a snažili se od začátku pomáhat. „Měli bychom ukázat, že Ukrajinu nedáme do spárů Ruska, vytrvejte,“ dodal Pavel.
X X X
ESTONSKÝ GENERAL: S RUSKEM MUSÍME JEDNAT
Kdo překročí čáru, zemře. S Ruskem musíme komunikovat přímočaře, vysvětluje estonský generál
„Nebojíme se. Strach je špatný rádce, ale jsme ostražití ohledně toho, co Rusko dělá,“ popisuje v rozhovoru pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz generál Veiko-Vello Palm, který velí nedávno vzniklé Estonské divizi. Jeho země sdílí s „problémovým sousedem“ skoro třísetkilometrovou hranici a má v paměti okupaci Sovětským svazem. „Estonců je celkem 1,3 milionu a máme více než dvě stě tisíc lidí s povinností záložní služby,“ upozorňuje generál.
X Když se spekuluje o tom, které místo by si Rusko vybralo k útoku na Severoatlantickou alianci, často se mluví o Pobaltí. Vidíte to stejně?
Můj hlavní úkol je, aby se to nestalo. Proto budujeme naši armádu tak, jak ji budujeme. Proto jsme tak otevření směrem ke společnosti, vysvětlujeme, jaké to je žít vedle souseda, jako je Rusko.
Nebojíme se. Strach je špatný rádce, ale jsme ostražití ohledně toho, co Rusko dělá. Pro většinu estonské společnosti se tato ostražitost stala stejně přirozená jako třeba mytí rukou.
Pobaltské státy vnímají Rusko jako existenciální hrozbu. Tuší, že mohou být další na Nejde jen o možnost vojenského útoku, ale od té doby, co jsme získali nezávislost v roce 1991, jsou proti nám vedeny silné informační kampaně.
Pořád jsme slyšeli, že si nedokážeme sami vládnout, že nebudeme ekonomicky úspěšní a tak dále. Všechno se to ukázalo jako nepravdivé. A já rád vyvrátím i to, že Pobaltí bude první místo, na které Rusko zaútočí. Budeme to nejsilnější místo v Alianci.
X Pomoci vám k tomu má i nedávno oznámená výstavba šesti set bunkrů na hranici s Ruskem neboli baltská obranná linie, jak jste to nazvali.
Baltská obranná linie je pokračování aktivit, které už Estonsko, Lotyšsko a Litva dělají. Je to něco jako deštník. Nejde jenom o bunkry, ale taky o změny zákonů – jak vzít pozemek do užívání státu, jak se dohodnout se soukromými vlastníky, že můžete pravidelně trénovat na jejich území a tak dále.
X Estonsko s Ruskem sdílí asi třísetkilometrovou hranici, velká část vede Čudským a Pskovským jezerem. Jak chcete chránit hranici, která leží uprostřed jezera?
Postavíme bunkry i na dně jezera… Ne, teď si samozřejmě dělám legraci. Budeme bránit po celé délce, bereme v úvahu i jezero nebo jiné vodní cesty, ale nemyslím si, že má smysl zacházet do větších podrobností.
X A jaká je teď situace na hranici? Dochází tam třeba k nějakým incidentům?
V současné době je situace na estonské hranici i přímo za ní poměrně klidná. Měli jsme a stále máme (ruské) posádky velmi blízko našich hranic, takže některé ruské síly – nejaktivnější a nejbojeschopnější jednotky – se nacházely jen necelou půlhodinu jízdy za našimi hranicemi, je to například 76. letecká útočná divize nebo 2. brigáda speciálních sil.
Nicméně většina těchto jednotek bojuje na Ukrajině a umírají tam, takže většina aktivit, které v současné době mají, je pořádání spousty pohřbů.
Takže situace je napjatá, ale klidná. Nestalo se nám to, co Litvě, Lotyšsku nebo Finsku, kde byli uprchlíci využíváni jako zbraň a tlačeni přes hranice.
Extrémně populární
X Estonsko je, podobně jako třeba Finsko, známé celospolečenským přístupem k obraně, ač má estonská armáda jen necelých sedm tisíc profesionálních vojáků. Dokonce jste hned v roce 1991, kdy jste získali nezávislost na Sovětském svazu, zavedli povinnou vojenskou službu. Jak se to osvědčilo?
Estonská armáda není tak malá, v řádu dvou tří dní dokážeme povolat čtyřicet tisíc lidí v záloze. A ti jsou plně vycvičení, vybavení a mohou hned plnit úkoly.
VEIKO-VELLO PALM
Generál se narodil v roce 1971, k estonským obranným silám nastoupil v roce 1992. Kromě Estonska studoval i ve Finsku. Od roku 2023 vede nově vzniklou Estonskou divizi.
Záložníků máme ale k dispozici mnohem víc. Estonců je celkem 1,3 milionu a v současné době máme více než dvě stě tisíc lidí s povinností záložní služby a přibližně devadesát tisíc lidí, kteří prošli výcvikem v posledních dvaceti letech a kteří absolvovali obnovovací výcvik.
Takže to není jen o malé armádě v mírových časech, ale i o početných rezervách. A pokud jde o povinnou vojenskou službu, věřte tomu, nebo ne, ale je extrémně populární.
Často děláme průzkumy veřejného mínění a vychází z nich, že přes osmdesát procent Estonců podporuje vojenskou službu a armádní zálohy. Jen málo lidí vojnu nedokončí, jsou to asi čtyři procenta každý rok, i to ukazuje, že je to široce přijímané ve společnosti.
To se ale nestalo samo od sebe. Hodně jsme komunikovali jak s branci, tak se záložáky, s celou společností, abychom tuto službu vedli formou, která by byla přijatelná pro společnost.
X Když se ještě vrátím, prováděli jste v estonské armádě nějaké změny po ruské invazi na Ukrajinu?
Ty změny jsou evoluční. Víc než třicet let víme, kdo je naše existenční hrozba – Rusko. Provedli jsme reorganizaci estonských ozbrojených sil, čímž vznikla Estonská divize. Náš cíl je ale pořád stejný: bránit Estonsko v Estonsku.
Máme velmi problémového souseda, a proto se hodně zaměřujeme na pozemní síly. Divize nám umožňuje lépe koordinovat všechny druhy sil – letectvo, námořnictvo, kyber, speciální síly.
Pomáhá nám také lépe integrovat estonské civilní agentury a civilní zdroje do vojenské obrany státu a v neposlední řadě lépe integrovat alianční spojence do estonské obrany.
V posledních několika letech po otevřené agresi Ruska proti Ukrajině je situace chmurná, ale zároveň je mnohem jasnější. Masky jsou dole.
Nesmíme znovu uvažovat o přístupu „business as usual“ (jako by se nic nedělo – pozn. red.). Diplomacie je důležitá, ekonomika je důležitá, ale neustále s Ruskem špatně komunikujeme.
Komunikace s Ruskem musí být v příštích několika letech nebo do doby, než se situace zlepší, opravdu jednoduchá a přímočará. Žádné složité věty. Musíme nakreslit čáru a říct: „Kdo ji překročí, zemře.“ Je to velmi jednoduché. A od toho pak začneme budovat náš vztah s Ruskem znovu.
Nemůžeme jen držet palce
X Letos vynaloží Estonsko na obranu přes tři procenta HDP. Zvažujete nákup vlastních stíhaček? Ty totiž pobaltské státy nevlastní a ve střežení jejich vzdušného prostoru se střídají ostatní státy NATO.
Stále uvažujeme o nákupu stíhaček, ponorek a další drahé techniky. V současné době se ale soustředíme na to, promiňte, že to řeknu velmi otevřeně, jak případně zabít co nejvíce vojáků Ruské federace. Takže efektivita nákladů je pro nás velmi důležitá. Stíhačky jsou v našem seznamu rozvoje schopností, ale velmi, velmi nízko.
X Jste spoluautorem analýzy estonského ministerstva obrany s názvem Vojenská strategie pro vítězství Ukrajiny a porážku Ruska. Můžete shrnout hlavní myšlenky dokumentu?
Cílem bylo použít velmi jednoduchý jazyk, ale nezjednodušovat situaci. Psali jsme to proto, že jsme viděli, že někteří lidé začali být opatrnější a začali mluvit o tom, jak lze ukončit válku na Ukrajině prostředky, které nejsou vojenské. A pro nás to byla velmi chmurná perspektiva.
Pokud, řekněme, Ukrajině nepomůžeme a Rusko dosáhne svých vojenských cílů, pak bude celá země zdevastovaná, společnost rozvrácená, ekonomická síla zmizí. Ukrajina bude okupovaná a my už víme, jak se Rusko chová na okupovaných územích. Znamenalo by to také mnohem více ukrajinských uprchlíků v Evropě.
ESTONSKÁ DIVIZE
Je hlavní bojovou jednotkou estonských pozemních sil. Divize byla založena v prosinci 2022 a velí 1. a 2. pěší brigádě, stejně jako dělostřeleckému praporu a podpůrným jednotkám. Divize je přímo podřízena náčelníkovi generálního štábu. V jejím čele stojí generál Veiko-Vello Palm.
Chtěli jsme říct, že situace není špatná a že my, kdo podporujeme Ukrajinu, máme navrch – vojensky, politicky, ekonomicky. Hlavním poznatkem je, že vítězství ukrajinské armády je naprosto možné. Ukrajina může vojensky zvítězit.
Zadruhé bychom neměli ani uvažovat o ničem jiném. Cokoli jiného než ukrajinské rozhodné vojenské vítězství je pro Evropu a západní země katastrofa.
Třetí poznatek je, že musíme prostě jít vpřed. Musíme jen pracovat, koordinovat se a soustředit se. Vítězství Ukrajiny se bez nás neobejde. Nemůžeme říct, že Ukrajině držíme palce, snad jim to vyjde a zapomenout na ně.
Musíme být trpěliví. Na straně Ruska i Ukrajiny uvidíme ještě hodně neúspěchů, proto nesmíme po každém neúspěchu propadat zoufalství. Musíme Ukrajincům zaručit podporu, aby se mohli soustředit pouze na boj a osvobození své země.
X X X
MINISTR OBRANY UKRAJINY REZNIKOV NEVĚŘIL, ŽE DOJDE K VÁLCE
CHYBĚLO JEDNÁNÍ S RUSKEM.-.
USA, ZÁPAD, PŘEDEM ROZHODL? DOHODA SE ZELENSKÝM?
Vpředvečer války. ‚Ministr obrany nevěřil, že k ní dojde,‘ vzpomíná český podnikatel na mítink v Kyjevě
Vpředvečer války sezval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj padesátku nejvlivnějších byznysmenů do Kyjeva. Byl mezi nimi i český podnikatel Tomáš Fiala. Co jim prezident řekl? A jaké to je podnikat za války? „Zpočátku to vypadalo, že vše, co jsme vybudovali, Rusové zničí. Naštěstí se ukázalo, že ukrajinská armáda, lidé a byznys jsou odolnější,“ popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus jeden z největších zahraničních investorů na Ukrajině.
X Uběhly již dva roky od plošné ruské agrese vůči Ukrajině. Vy jste byl tehdy přímo v Kyjevě. Jak vzpomínáte na předvečer ruské invaze 23. února 2022?
Byl hodně nervózní. Postupně jsme připravovali naši kancelář ve Lvově pro případ, že bude potřeba. 23. února 2022 večer si prezident Volodymyr Zelenskyj pozval asi padesát největších byznysmenů na schůzku. Tam nám řekl, že by všichni měli zůstat v Kyjevě, sjednocení, měli by podporovat vládu. Situace je podle něj sice velmi složitá, ale kontrolovaná. Měl tam i ministra obrany, šéfy generálního štábu, rozvědky, tajných služeb a tak dál. Byli tam všichni klíčoví lidé. Nicméně za několik hodin v pět ráno už nás probudily ruské rakety.
X Na tehdejší schůzce u prezidenta tedy slova o tom, že ruská invaze začíná, nezazněla…
Ne, to tam nezaznělo. Dokonce ministr obrany Oleksij Reznikov tam před i po schůzce říkal, že tomu nevěří, že jde jen o psychologický tlak Rusů. Existovali lidé, kteří tomu věřili, jako například Kyrylo Budanov, šéf vojenské rozvědky, ten o tom mluvil už půl roku, Valerij Zalužnyj (tehdy náčelník generálního štábu ukrajinské armády – pozn. red.), Oleksandr Syrskyj (tehdy velitel pozemních vojsk Ukrajiny – pozn. red.). Vojáci tomu věřili a připravovali se. Politické vedení se k věci stavělo skepticky a bálo se, že příprava i vojáci na ulicích můžou způsobit paniku. Proto se to snažili omezovat.
X Jak na celou věc reagovalo byznys prostředí? Měli jste nějaké informace, že k plošné ruské invazi může dojít?
Z jedné strany bylo ujišťování ukrajinských politiků, z druhé Američané, kteří o tom mluvili skoro půl roku, že invaze proběhne, opakovali velice důsledně. USA evakuovaly ambasádu v Kyjevě asi dva týdny před tím, než vše začalo, takže signálů bylo hodně. Reagovaly také finanční trhy, kde ukrajinská aktiva ztrácela cenu už od konce roku 2021 a v týdnu invaze se to hodně aktivizovalo. Možná tam byl i nějaký insider trading ze strany některých Rusů, kteří aktivně prodávali ukrajinské euroobligace. Ty spadly za onen poslední týden asi o patnáct procent. Někdo o tom věděl, informací bylo spoustu. Nicméně ukrajinská vláda se snažila lidi uklidňovat, aby nevznikala panika.
KDO JE TOMÁŠ FIALA?
Tomáš Fiala (49) je český podnikatel a investiční bankéř, který v roce 2000 založil v Kyjevě společnost Dragon Capital. Ta se postupně vypracovala v největšího zahraničního investora na Ukrajině. Jde o poradenskou společnost a investiční banku, která pro klienty nakupuje a prodává akcie či obligace nebo investuje do nemovitostí i private equity.
Na počátku ruské agrese měl Dragon Capital ve správě aktiva za zhruba 21 miliard korun, sám Fiala patřil mezi nejbohatší podnikatele v zemi. Za první rok války skupina odepsala přibližně 60 procent aktiv, nicméně stále zůstává jednou z nejvlivnějších v zemi. Fiala většinově vlastní a aktivně podporuje nezávislá média (weby NV.UA nebo Ukrainska pravda). V minulosti vedl ukrajinskou pobočku Evropské podnikatelské asociace EBA a byl členem správní rady ukrajinské Transparency International.
‚Mysleli jsme, že ztratíme vše‘
Když se ohlédneme za dvěma lety od tragických událostí 24. února 2022, vidíme drsnou realitu: ekonomika země prožila po plošné ruské invazi největší propad v novodobé historii Ukrajiny, přišla o třetinu HDP. Loni se hospodářství země začalo nepatrně zvedat, ale vzhledem k obrovskému propadu předtím je to relativní. Jak vypadá ukrajinská ekonomika nyní?
Rána, kterou dostala, je obrovská. Prožil jsem tady několik krizí, tato je zdaleka nejhlubší. Na začátku invaze to vypadalo, že tady ztratíme všechno a budeme rádi, pokud nám zůstanou investice na západní Ukrajině, kam Rusové nedojdou. Psychologicky jsme se připravili na nejhorší, takže pak bylo lehčí to celé zpracovat. Do poloviny března 2022, tedy během dvou týdnů od invaze, jsme byli schopni nastartovat všechny naše podniky, kromě těch zničených. Na severu a západě Kyjevské oblasti jsme ztratili více než 100 tisíc metrů čtverečních ploch.
Potom se každý měsíc výsledky zlepšovaly. Na začátku plošné invaze všichni včetně Světové banky očekávali pád HDP o 40 až 45 procentních bodů. V roce 2022 nakonec ekonomika spadla jen o 29 procent, což bylo výrazně lepší. Přežili jsme zimu 2022 až 2023, i když v jednom období zůstal náš strojírenský podnik částečně bez elektřiny. Přes den byla její spotřeba na 90 procent omezená, takže jsme museli pracovat přes noc…
X Ekonomické škody na ukrajinské straně jsou přesto obrovské. Kolik procent investic z portfolia Dragon Capitalu jste museli odepsat?
Fyzické škody činily přes 60 milionů euro. Za první týden invaze ztratily naše investice 90 procent. Nakonec jsme ale první rok skončili zhruba minus 58 procentních bodů, což je hodně, ale lepší než těch devadesát. Člověk se na to musí nějak nastavit, aby nebyl ve stresu, byl schopen každý den pracovat.
Naším cílem bylo všechno obnovit, což možná bude trvat ještě tak pět let. Nicméně opakuji: na začátku to vypadalo, že všechno, co jsme tady za posledních pětadvacet let vybudovali, bude Rusy zničeno. Naštěstí se ukázalo, že ukrajinská armáda, lidé, byznys byli o hodně odolnější, než kdokoli očekával. To bylo příjemné překvapení.
Sklady firmy Dragon Capital před válkou a během ní nedaleko Kyjeva | Zdroj: Dragon Capital
Nemáte v zemi jen své investice, zahraniční investoři jsou sdružení v European Business Association. Odešla část z nich po vypuknutí plošné ruské invaze?
Ne. Všichni, kteří tady vyrábí, jako například Unilever, kterému shořela fabrika nacházející se v našich prostorách u Hostomelu, začal stavět novou fabriku v Bíle Cerkvi. Nestlé mělo velký provoz v Charkově, který částečně zprovoznili půl roku po začátku války, ale staví si nový na západní Ukrajině, aby rozložili riziko.
Většina firem tedy zůstává a snaží se podporovat ukrajinskou ekonomiku vším, čím můžou. Třeba ocelárny Arcelor Mittal fungují po celou dobu, od fronty jsou nyní jen několik desítek kilometrů.
‚Byznys pokračuje‘
Ukrajina řeší po dvou letech výrazné ekonomické problémy a polovina jejího rozpočtu pochází ze zahraniční pomoci. Do toho přicházejí problémy s evropskou pomocí, donedávna blokovanou Viktorem Orbánem a také spory v americkém Kongresu. To zní jako docela rizikový výhled…
Ano, to je volatilní výhled. Příčinou toho ale není to, že by příjmy ukrajinského rozpočtu výrazně klesly, loni byly dokonce vyšší než v roce 2021. Nicméně všechny tyto prostředky jdou na financování armády, máme tady víc než milion lidí ve zbrani. Armáda, Národní garda, policie a tak dál, to jsou obrovské náklady na platy lidem, zbraně, munici. Západ financuje všechny nevojenské náklady rozpočtu.
X Co teď z pohledu vás jako jednoho z největších zahraničních investorů v zemi potřebuje ukrajinský byznys? Kromě toho, aby vám do objektů nepadaly rakety…
Nejvíc potřebujeme makroekonomickou stabilitu, to je především podpora ukrajinského rozpočtu. V roce 2023 fungovala celkem dobře podpora Evropské unie, Spojených států, Mezinárodního měnového fondu, Japonska, Kanady a Norska. Letos začínal rok trochu hůř kvůli Orbánovi, který blokoval pomoc Evropské unie, tedy balík pomoci ve výši 50 miliard euro na následující čtyři roky. To nás trochu znervóznělo. K tomu se americký Kongres stále nedokáže definitivně domluvit na další podpoře Ukrajiny, to je hlavně vojenská pomoc.
Zpoždění ze strany hlavních zahraničních partnerů samozřejmě byznys dost znervózňuje, i když ekonomika se v roce 2023 zvedla o skoro šest procent, což je výrazně lepší než kdokoli očekával. Mezinárodní měnový fond předpovídal na začátku roku nulu. Investoři fungují, byznys pokračuje. Všichni mají zájem na tom, aby ekonomika byla silná.
X Konflikt ale pokračuje…
Ano, ztráty budou nadále vznikat, neexistuje vůči nim žádné pojištění. Proto potřebujeme finanční a bezpečnostní pomoc. Na Západě ale pocit naléhavosti opadá. Do budoucna je pro nás klíčový vstup Ukrajiny do NATO, Evropské unie, což požaduje 90 procent obyvatelstva.
X Jak se ukrajinští podnikatelé a firmy vyrovnávají s obrovským počtem mužů, kteří odešli do armády? Tato síla chybí na celém pracovním trhu. K tomu miliony lidí, kteří odjeli do zahraničí…
Když v roce 2022 ekonomika prudce spadla, nebyl to takový problém. Nyní už je to ale jiné. Nám se vrátilo 99 procent zaměstnanců ze zahraničí. Chceme, aby se všichni lidé, kteří pro nás pracovali, vrátili domů a pracovali tady. Obecně ale platí, že větší počet lidí bohužel zůstává v zahraničí, celkové počty se moc nezlepšily. Musíme je motivovat, platy tady rostou, takže postupně by se snad motivace měla vracet. Nicméně bezpečnost zůstává prioritou číslo jedna, s tím se nedá nic dělat.
X A odvody do armády? Pracují například více ženy?
Ano, podíl žen v profesích, kde byl původně jejich podíl velice nízký, se zvyšuje. Některé procesy automatizujeme. Také pracují starší lidé. Tento problém ale zůstává. A podle průzkumů byznysu loni v prosinci jde dokonce o druhý nejpalčivější problém. Prvním je bezpečnost, hned poté nedostatek lidí.
Zemědělství bez dotací
X Na hranici Ukrajiny s Evropskou unií probíhá v současnosti řada protestů a blokád. Zdá se, že některé země, které mají velký agrární sektor, vnímají Ukrajinu jako potenciální riziko. Jak to vidíte? Je možné najít rozumný kompromis?
Zemědělství je na Ukrajině vysoce konkurenční, dotace tady neexistují. I přesto zemědělství funguje daleko lépe než v Evropské unii. Poté, co Rusové zablokovali Černé moře, začalo se hodně produktů exportovat přes Evropu. Teď se situace zlepšuje, Ukrajině se v minulém roce podařilo vytlačit Rusy z velké části Černého moře, koridor začal fungovat. Loni v září, říjnu se přes Černé moře exportovalo přibližně dva miliony tun zboží. V prosinci už to bylo skoro sedm milionů. To nám hodně pomůže a sníží se tlak na evropský trh.
X Každému, kdo umí počítat, nicméně dojde, že pokud by se Ukrajina přibližovala trhu EU, změní to síly na interním trhu. Do hry vstupuje obrovský agrární sektor a levná pracovní síla, což je pro země jako Polsko, Maďarsko, Rumunsko a další potenciální riziko. Vnímáte to?
Tyto země by si měly uvědomit, že Ukrajina jim garantuje bezpečnost. Neměly by přemýšlet jen o penězích, ale také o své bezpečnosti, protože Rusko se nezastaví. Nezastavilo se v Gruzii, na Ukrajině, další může být Moldavsko, Kreml dále financuje některé síly v Evropské unii. Proto by tyto země měly přemýšlet dlouhodoběji a Ukrajinu podpořit i ekonomicky. Jim samotným se to vyplatí. A co se týče zemědělského trhu: otevření Černého moře by mělo snížit tlak na evropské trhy.
X Rozumím, ale znovu: chápete argument, že není problém v bezpečností podpoře Ukrajiny, ale v ekonomických dopadech?
Musí se hledat kompromis, pokud bude dál fungovat Černé moře. Opakuji: ukrajinské zemědělství nepotřebuje dotace, naopak třetinu rozpočtu EU tvoří podpora zemědělství. Pak je tu 300 miliard euro z ruské centrální banky, zmražených především v Evropské unii. Pokud Západ najde politickou vůli tyto prostředky zkonfiskovat a předat je Ukrajině na rekonstrukci, pak to EU nebude muset financovat ze svého rozpočtu, ale vzít si peníze od Ruska, které to vše zavinilo.
Problém jménem korupce
X Ukrajinu i přes částečná zlepšení trápí dlouhodobý problém: korupce. Řada věcí navíc komplikuje válka, která je – jak se někdy říká – „nejlepší byznys“. Řada věcí je logicky utajená, nefungují úplně kontrolní mechanismy, lidé se nedostanou do oblasti bojů. Jak tuto věc vnímáte vy?
Korupce se tady za posledních deset let výrazně snížila. S podporou Evropské unie a Spojených států vznikla protikorupční infrastruktura od specializovaného soudu k protikorupčnímu úřadu a prokuratuře, které dobře fungují. Co se týká našich investic, za posledních deset let se nám pracuje daleko komfortněji než kdykoli předtím. Riziko se výrazně snížilo a daleko větší roli hrají i nezávislá média.
X Jak to ovlivnila válka?
Během posledních dvou let byla kontrola ze strany západních partnerů nad tím, jak se tady využívají jejich prostředky, obrovská. Podezření ze zneužití peněz od Evropské unie nebo Spojených států se tady neobjevilo.
Nepopírám, že toto riziko nadále existuje, sám investuji do nezávislých ukrajinských médií. Ta byla možná půl roku, rok po začátku války opatrná, nicméně od konce roku 2022 už fungují naplno, mají výsledky.
Ukrajina má skoro milion státních zaměstnanců i politiků, kteří musí každý rok vyplňovat elektronické deklarace. Najdete je na internetu, můžete se podívat, kde kdo bydlí, v čem bydlí, jaké má auto, včetně členů rodiny, dětí, rodičů, manželek. Zanáší se tam veškeré změny, nákupy za více než 4000 eur (zhruba přes 100 tisíc korun – pozn. red.) atd.
Existují ale i varovné signály. Například nedávná kauza investigativních novinářů ze serveru Bihus.info, které někdo minimálně rok odposlouchával, výhrůžky autorovi reportáže o předražených dodávkách ukrajinské armádě, hrozby fyzickou likvidací jemu i jeho rodině…
To dobré signály nejsou, ale nikdo nebrání tomu, aby se to dostalo na veřejnost. To je klíčové.
X X X
NOVINÁŘKA UKRAJINY: VÁLKA V BODU ZLOMU
SKONČÍ, NEBO BUDE POKRAČOVAT A DALŠÍ TISÍCE MRTVÝCH?
NEBUDE UKRAJINA DRUHOU SÝRIÍ?
Není to lokální válka. A Ukrajina je v bodu zlomu, varuje novinářka z Kyjeva
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu uplynuly dva roky. Třiatřicetiletá ukrajinská novinářka Julija Drozdová měla na začátku války pocit, že se její život rozpadl, později začala zase cítit půdu pod nohama. Dnes říká, že jí posledních 24 měsíců přijde jako velmi krátká doba. Od loňského podzimu je to těžší, protože se kupí zprávy o zablokované zahraniční pomoci a neúspěšných ukrajinských operacích, uvedla.
„Největší strach mám teď z toho, aby se Ukrajina nestala druhou Sýrií. Aby lidé v zahraničí nepřijali ruskou válku na Ukrajině jako nějakou permanentní krizi, která nemá řešení. Aby ji nezačali vnímat jako něco lokálního. Není to lokální, nejde jen o Ukrajinu,“ řekla produkční americké stanice ABC News se slovy, že boje v její rodné zemi nejsou válkou o půdu nebo zdroje.
„Je to válka imperiálního myšlení ruského prezidenta Vladimira Putina a ruské elity proti zdravému rozumu Západu. Je to existenciální válka. Pokud se přestaneme bránit, bude to náš konec,“ míní Drozdová.
Ukrajinci jsou přitom po dvou letech bojů, jejichž součástí jsou i ruské vzdušné údery na celou zemi, podle ní velmi unavení. „A vojáci, kteří jsou v zákopech třeba rok a půl nebo dva roky, jsou vyčerpaní,“ podotkla.
V květnu 2022, tedy pár měsíců po začátku invaze, Drozdová z Kyjeva popsala, že někteří Ukrajinci – kteří první dva až tři měsíce fungovali na adrenalinu – byli vysílení. Zároveň tou dobou podle ní nastupovala druhá směna, jak označila obyvatele země, kteří na začátku invaze „zamrzli“, ale časem si uvědomili, že mají energii a chtějí pomáhat.
Po roce války, kdy se boje soustředily hlavně na východě a jihu země, si lidé podle Drozdové na situaci tak nějak zvykli. Nyní – po dvou letech – hovoří novinářka o přizpůsobení se. „Je to jako kruh. Někdo začne být unavený, ale přijde někdo jiný, kdo začne něco nového nebo v něčem pokračuje.“
Mobilizace je komplikované téma
Ve společnosti je nyní podle ní zároveň cítit napětí, především kvůli mobilizaci dalších vojáků. „Někteří lidé slouží v armádě už téměř dva roky a jsou vyčerpaní. Další jsou povolaní, ale nechtějí bojovat. Jiní se rozhodli, že když už je stejně odvedou, půjdou raději dobrovolně, připraví se a vyberou si jednotku,“ řekla novinářka, podle níž se země ocitla v jakémsi bodu zlomu, kdy čerstvé síly budou muset nahradit vojáky, kteří už bojují dlouho.
„Pro společnost je to psychicky náročné. A pro vládu je to komplikované téma. Protože pokud je cílem zmobilizovat půl milionu lidí, musíte je vyškolit, vysvětlit jim, jak dlouho a za jakých podmínek budou sloužit. A musíte je zaplatit,“ uvedla Drozdová a zmínila další věc, kterou nazvala paralelním problémem.
„Prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že tři pracující lidé platí jednoho vojáka. Takže dalšího půl milionu odvedených vojáků znamená další milion a půl pracovníků. Ukrajině přitom chybí pracovní síla.“
Náladě podle ní nepřidaly zprávy o loňské nevydařené ukrajinské ofenzivě proti invazním vojskům a vojenské pomoci zablokované v americkém Kongresu a dlouho i v Evropské unii. „Má to ale i jinou stránku. A tou jsou operace uvnitř Ruska, pokračující útoky na (Moskvou anektovaný) poloostrov Krym, to, že Ukrajina poráží ruskou flotilu v Černém moři bez vlastních lodí. To vše mění pravidla války,“ řekla žurnalistka.
Dodala, že v médiích – především na Západě – nicméně převládá zobecněný obraz neúspěšné protiofenzivy. „Na Ukrajině nepřevažuje. Čteme více zpráv o jiných věcech, menších, detailech. Jako jsou útoky v ruské Belgorodské oblasti nebo na Krymu. Akceptovali jsme, že obrana pokračuje.“
„Žiju v křehké bublině“
Drozdová pár měsíců po začátku invaze popisovala, jak vpád ruských vojsk do země její život rozložil a musela ho skládat jako puzzle. Později vyprávěla, že začala zase cítit půdu pod nohama. Cítí ji i dnes. Zatímco po roce války jí pomáhala vedle důvěry v ukrajinskou armádu také západní pomoc Ukrajině, nyní hovořila o důvěře v protivzdušnou obranu.
„Ale mám pocit, že žiju v křehké bublině. Můj byt dnes existuje, dům mých rodičů stojí, všichni žijí. A jsem za to vděčná. Ale to platí dnes,“ řekla s tím, že se tuto zimu nemůže zbavit úzkosti z toho, že vše může být rázem jinak.
„Žiju proto dnes. Dělám to, co chci. Snažím se žít beze strachu,“ uvedla nyní. O tom, že se začala soustředit na každý den a neplánuje nic dopředu, mluvila už několik týdnů po vpádu ruských vojsk do země.
Vzpomínala tehdy, jak si před válkou pořád dělala s něčím starosti. Po invazi si uvědomila, že to nemá smysl. Po roce války zmiňovala, že nějaké plány má, ale neodkládá život. „Mám sny jako každý člověk. Ale nedělám si určité plány. Všechno, co můžu a dokážu, dělám dnes,“ popsala nyní.
Zároveň upozornila, jak ji při sledování filmů nebo seriálů třeba z New Yorku, Barcelony či Paříže zaráží, že se někde odehrává život bez války.
„Nemůžu si vzpomenout, jaké to je, když člověku nehrozí rakety nebo drony. Nikdo na světě není stoprocentně v bezpečí, člověka mohou zabít záplavy nebo zemětřesení. Každý jednou zemře. Ale tady na Ukrajině je ta hrozba opravdu blízko. Doslova nám lítá nad hlavou,“ řekla novinářka, podle níž se válka i ohrožení staly běžnou součástí životů Ukrajinců a oni tomu přizpůsobili své životy.
Ona sama se snaží se situací a stresem vyrovnávat pomocí sportu nebo učením nových věcí. Sílu jí dodává rodina, blízcí kolegové a s přáteli tráví více času než dříve: „Každý pátek jdeme ven nebo se sejdeme doma a dáme si pár koktejlů. Stalo se to naším rituálem.“
Cíleně také vyhledává pozitivní a inspirativní lidi nebo příležitosti. Díky osobním i pracovním záležitostem a přístupu „podnikat věci dnes“ nabyla nové sebevědomí, což označuje za největší změnu ve svém životě v uplynulém roce. „Nevím jak, ale našla jsem v sobě více energie a výdrže,“ uvedla novinářka, kterou také od loňského roku zdobí tři nová tetování.
„Na Ukrajině je to teď móda,“ upozornila. O tetování přemýšlela od roku 2022 a původně si ho chtěla nechat udělat až po válce. Jelikož je konec bojů v nedohlednu, rozhodla se nečekat. Popsala zároveň své tři motivy: květ lotosu s termínem „love“ (láska), květ slézu se slovem „faith“ (víra) a květinu zvanou barvínek s výrazem „serendipity“, který lze přeložit přibližně jako šťastnou náhodu, se kterou se Drozdová setkala ve své práci i v podmínkách ruské invaze.
X X X
TRUMP USPĚL V KAROLINĚ NA PREZIDENTA
Trump znovu uspěl, Haleyová prohrála v primárkách i ve svém domovském státě
Bývalý americký prezident Donald Trump podle očekávání vyhrál republikánské primárky v Jižní Karolíně, a přiblížil se tak zase o něco republikánské nominaci do listopadových prezidentských voleb. Trump tím uštědřil další porážku své poslední zbývající významnější soupeřce Nikki Haleyové, navíc ve státě, kde byla dříve guvernérkou.
Po sečtení 92 procent hlasů měl sedmasedmdesátiletý exprezident podporu 59,9 procenta voličů, zatímco Haleyová 39,4 procenta. Politička uvedla, že chce v klání navzdory výsledku pokračovat.
„Ještě nikdy jsem neviděl Republikánskou stranu tak sjednocenou, jako je teď,“ řekl Trump svým příznivcům krátce po uzavření hlasovacích místností. „Můžete tak 15 minut slavit, ale pak se musíme vrátit do práce,“ dodal.
„Začátkem týdne jsem řekla, že bez ohledu na to, co se stane v Jižní Karolíně, budu pokračovat v kandidatuře. Jsem žena, která drží své slovo,“ řekla Haleyová příznivcům ve svém volebním štábu. „Čtyřicet procent není žádná malá skupina,“ uvedla bývalá velvyslankyně Spojených států při OSN s odkazem na svůj přibližný podíl hlasů. „V našich republikánských primárkách je obrovské množství voličů, kteří říkají, že chtějí alternativu,“ dodala s tím, že v úterý plánuje vyrazit do Michiganu na tamní primárky – poslední velké klání před takzvaným volebním superúterým, kdy se 5. března uskuteční primárky ve velké skupině států najednou.
Jak podotýká AP, Trump zatím ovládl všechna republikánská klání, když zvítězil v Iowě, New Hampshire, Nevadě a na Amerických Panenských ostrovech. Po úspěchu v Jižní Karolíně se tak nejspíš zase zvýší tlak na dvaapadesátiletou Haleyovou, aby z klání odstoupila a umožnila Trumpovi plně se soustředit na očekávaný volební souboj s demokratickým prezidentem Joem Bidenem.
Trumpovi se dosud podařilo získat 63 delegátů nominačního sjezdu, Haleyové jen 17. V Jižní Karolíně soupeřili o 50 delegátů. Reuters uvedl, že podle odhadů jich Trump získá nejméně 35. K nominaci do listopadových voleb je potřeba získat celkem 1215 delegátů.
Pro voliče v Jižní Karolíně byla podle průzkumu veřejného mínění společnosti Edison Research, která se dotazovala hlasujících ihned poté, co odvolili, nejdůležitější migrace (39 procent) a ekonomika (33 procent). Téměř dvě třetiny z nich – 65 procent – vyjádřily přesvědčení, že Biden v roce 2020 prezidentské volby, v nichž porazil Trumpa, nevyhrál legitimním způsobem. Trump svou porážku nikdy nepřijal a o hlasování před čtyřmi roky opakovaně šíří nepravdy.
Na 63 procent dotázaných také vyslovilo názor, že i kdyby byl Trump odsouzen za trestný čin, byl by stále způsobilý k výkonu prezidentské funkce. Trump nyní čelí čtyřem obžalobám. Žádný jiný exprezident před ním obžalován nebyl.
X X X
Online registr ruských válečných škod na Ukrajině čeká ostrý start. Tvořil ho i český diplomat
Ruský útok na Ukrajinu za sebou za dva roky nechal tisíce zničených domů, zamořenou přírodu a také nespočet traumat. Zhruba za měsíc by se měl otevřít online formulář, do kterého budou moct Ukrajinci zapsat škody, která ruská armáda způsobila. Speciální registr pod Radou Evropy vyjednával i český diplomat Petr Válek. Západní státy také diskutují, jak by za tyto škody mohlo platit Rusko. A to i díky miliardám eur ve zmrazeném majetku v EU.
Nině z vesničky Novoselivka nedaleko Černihivu na severu Ukrajiny ruské obléhání města zničilo skoro celý dům. Na místě, kde byla kuchyň, koupelna a velký pokoj, zůstaly jen ohořelé stěny.
Ruská vojska severní část Černihivské oblasti u hranic s Běloruskem okupovala několik týdnů na začátku agrese v roce 2022. Novoselivku, která se ocitla přímo uprostřed bojové linie, ostřelování skoro celou srovnalo se zemí.
Většina lidí, kteří se po bojích do vesnice vrátili, se usadila v provizorních pokojích v kontejnerových buňkách. Včetně Niny. Zatímco mne Nina před rokem prováděla po svém zničeném domě, ve Štrasburku v budovách Rady Evropy se debatovalo o tom, jak podobné újmy odškodnit.
Organizace, která má spojovat evropské země a chránit lidská práva, v současnosti sdružuje 46 států. „Rusko bylo 25. února 2022 suspendováno ve svých právech. Měsíc poté, 16. března 2022, bylo z Rady Evropy vyloučeno,“ připomíná pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz bezprecedentní diplomatickou reakci na ruský útok na Ukrajinu Petr Válek, stálý představitel České republiky při Radě Evropy.
Na začátku loňského dubna právě on dostal za úkol dojednání návrhu na vytvoření registru škod způsobených ruskou agresí proti Ukrajině. „Vzpomněl jsem si na své diplomatické začátky. Mé první vyslání bylo do Bagdádu v roce 2004 do koaliční správy. Byl jsem součástí právního týmu, který zřizoval komisi pro odškodnění Kurdů vysídlených ze středního Iráku. To byla ale vnitrostátní komise,“ vzpomíná Válek.
„Co se týče mezinárodní, tak je tu jeden registr škod, který nefunguje. Týká se nároku Palestinců, kteří byli údajně poškozeni stavbou izraelského plotu nebo zdi,“ popisuje Válek, kde diplomati mohli brát inspiraci. Jinak před sebou měli čistý stůl a museli vymyslet, jak bude nový orgán fungovat.
Sídlo v Haagu
Od sekretariátu Rady Evropy dostali návrh textu. Pak se scházeli u kulatého sálu ve štrasburském sídle Rady a dokument zakládající registr dojednávali. Měli na to ani ne měsíc.
„Za každou vlajkou seděl zástupce státu a postupovali jsme článek po článku, ustanovení po ustanovení,“ přibližuje Válek, jak takové vyjednávání mezinárodní dohody vypadá. „Jednotlivé státy vznášely svoje návrhy. Hlavní roli hrála logicky ukrajinská delegace. A mojí rolí jako předsedy bylo formulovat text, který získá podporu všech.“
Pod dokument se nakonec v květnu 2023 v islandském Reykjavíku podepsalo přes 40 zemí. Chybělo třeba Maďarsko, které je jinak členem Rady Evropy. Připojily se naopak některé nečlenské země. Registr totiž vznikl jako tzv. rozšířená parciální dohoda.
Rozšířená proto, že se k ní můžou připojit i nečlenské země. A parciální proto, že členské země se můžou rozhodnout, že se jí účastnit nebudou. Formát, který měl zaručit, že chybějící podpora některých členů vznik registru nezablokuje. A že díky podpoře i dalších států bude registr více uznávaný.
Registr má pobočku v Kyjevě a hlavní sídlo v nizozemském Haagu. Tedy ve stejném městě jako Mezinárodní trestní soud, který loni vydal zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Mariju Lvovovou-Bělovovou.
Miliony žádostí
Ředitel registru a bývalý poradce ukrajinského prezidenta Markijan Ključkovskyj před pár dny v rozhovoru pro médium Ukrajinska pravda oznámil, že na přelomu letošního března a dubna by se měl spustit online formulář, přes který se budou škody a důkazy o nich hlásit.
„Čekáme miliony a miliony žádostí. Takže nemůžeme pracovat s papírovými dokumenty. Kdyby nám každý poslal jednu stránku textu, tak může mít i desítky milionů stran. Proto budeme pracovat digitálně,“ představoval Ključkovskyj fungování registru.
Právě programování registru byl důvod, proč Ukrajinci nemohli začít škody do registru hlásit hned od jeho vzniku. Žádosti do mezinárodního registru bude moct podat Ukrajina jako stát ale i jednotliví lidé, firmy nebo obce.
„Myslím si, že velkou část žádostí o registraci budou podávat právnické osoby. To znamená ukrajinský stát, ukrajinské obce,“ odhaduje Válek. „Velmi často těmto obcím byla zničena škola, nemocnice, státní budovy a infrastruktura, mosty, Kachovská přehrada atd.“
Ukrajina už sama několik měsíců vytváří vlastní přehled zničeného majetku. Má i svůj malý odškodňovací systém. Platí přitom, že každý člověk může dostat jen jednu kompenzaci. Otevřená je podle Válka ještě otázka nehmotných škod. Tedy toho, jestli se budou moct na registr obracet například oběti znásilnění, lidé s válečným zraněním nebo rodiny zabitých Ukrajinců.
„Stíhání zločinů proti lidskosti na Ukrajině už se zabývá Mezinárodní trestní soud. Má svůj vlastní fond pro oběti, do kterého Česká republika přispívá,“ vysvětluje Válek. „Takže je otázkou, jestli třeba oběti válečných zločinů spáchaných ruskými vojáky by neměli jít spíše cestou toho fondu pro oběti Mezinárodního trestního soudu, nežli registru škod, který by se měla koncentrovat spíše hmotné škody.“
Fáze prověřování
Jenže sesbírat žádosti a důkazy o škodách je teprve první krok. Tím dalším je jejich prověření. To by měl mít na starosti tzv. kompenzační mechanismus. „Registr má fungovat další tři roky. Pak se počítá, že buď bude jeho fungování prodlouženo, anebo se bude transformovat do podoby kompenzačního mechanismu,“ přibližuje Válek další plány.
Kompenzační mechanismus by měl prověřit, jestli to, co Ukrajina do registru vloží, bylo doopravdy způsobené ruskou agresí. Na jeho konkrétní podobě se ale ještě musí jednotlivé státy dohodnout. Zatím není ani jisté, jestli bude podobně jako registr fungovat pod Radou Evropy, nebo to bude nezávislá organizace.
„Obdobný kompenzační mechanismus fungoval například po agresi Iráku proti Kuvajtu v 90. letech minulého století,“ hledá historickou inspiraci Petr Válek.
Zvažuje se také, jakou roli bude mít Rusko. „Předpokládá se, že bude povinnou stranou. Už teď se uvažuje o tom, že se mu dá nějaký prostor pro vyjádření,“ vysvětluje Válek. „Ale myslím si, že nepanují velké iluze o tom, že se Rusko v této chvíli za této vlády se na tom nějak podílelo.“
Úkolem kompenzačního mechanismu by mohlo být i posouzení, jestli odhadovaná cena škody odpovídá realitě. Například Světová banka aktuálně odhaduje, že jen fyzické škody způsobené ruskou agresí na Ukrajině přesáhly 152 miliard dolarů, asi tři a půl bilionu korun. Výše náhrady je podle diplomata také jedna z nejistých v rovnici odškodnění. Navíc válka stále pokračuje, a škody se tak nejspíš ještě budou zvyšovat.
Nejsložitější zřejmě bude najít shodu na fondu, ze kterého by se pak uznané škody měly proplácet. Podle Válka nebude pro státy Rady Evropy politicky přijatelné, že by za újmu platily samy. „Jak jsem mohl sledovat a vystoupení státníků na loňském summitu Rady Evropy v Reykjavíku, tak většina vystupujících akcentovala odpovědnost Ruska,“ popisuje Válek.
Zabavování ruského majetku
V Evropě i ve Spojených státech došlo ke zmrazení ruského státního majetku. A ten by se mohl stát zdrojem peněz i pro kompenzační fond. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Pavla Havlíčka mají zmrazená ruská aktiva v zemích EU a G7 hodnotu kolem 300 miliard dolarů. Využití prostředků má ale háček.
Státy jen tak podle mezinárodního práva nemůžou konfiskovat majetek jiného státu, který je používaný k plnění státních funkcí. Mezi tento majetek patří budovy zastupitelských úřadů, ale i peníze na účtech národních bank.
„Státy se obávají, že pokud by došlo ke konfiskaci ruského majetku využívaného k plnění státních funkcí tak, že velmi záhy by se i tyto státy mohly stát cílem protiopatření jiných států. A že i jejich vlastní majetek v zahraničí by mohl být konfiskován,“ vysvětluje diplomat Petr Válek.
Státy Evropské unie nicméně diskutují o tom, že by na kompenzace škod a další ukrajinské potřeby mohly být využité úroky ze zmrazeného ruského majetku. „Ta částka není malá. Dělá něco mezi 4 až 5 miliardami eur každý rok,“ říká analytik Havlíček. Peníze, které leží na účtech i v západní Evropě, totiž generují úroky. A ty jsou jakýmsi bonusem, který nenaruší původní státní majetek.
„Stále panuje princip nedotknutelnosti těchto prostředků a toho, že je Evropská unie nechce fyzicky někam přesunout a tím je Ruské federaci vzít,“ popisuje Havlíček, proč by využití jen úroků ze zmrazených ruských financí nemusel být problém. „To je cesta, která je pro Evropany reálná. Jak se stále více ukazuje, nevadí to ani členským státům a pak ani Evropské komisi.“ A postupně z této operace podle Havlíčka ztrácí obavy i Spojené státy.
I přesto, že členské státy Evropské unie by se mohly na využití některých financí dohodnout, než se k Ukrajincům nějaké peníze dostanou, může trvat i roky. Samotné fungování registru to nicméně neohrožuje. Přispívají na něj totiž jednotlivé státy, které se dohodly na jeho vzniku. Česko zatím poslalo necelých 900 tisíc korun.
X X X
Poláci jsou unavení válkou a chtějí vyřešit Volyň. Jejich podpora Ukrajiny je ale z největších v Evropě
Polsko tvoří společně se Švédskem a Portugalskem trojici států, kde zhruba polovina obyvatel chce, aby Evropa dál podporovala Ukrajinu v boji a snaze získat zpět Ruskem okupovaná území. Vyplývá to z posledního šetření Evropské rady pro zahraniční vztahy. Lidé angažující se v humanitární nebo i vojenské pomoci ale v posledních měsících cítí, že zájem o válku i pomoc slábne a že se v polské společnosti probouzí staré křivdy.
„Například výstava, která symbolicky končí dnes, na výročí plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, je zároveň hmotnou sbírkou pro Ukrajinu. Konkrétní umělci, kteří na ní vystavují, využívají umělecké prostředky k pomoci,“ popisuje Julija Krivič, kurátorka výstavy Dear Feature v Galerii v Bílsko-Bělé.
„Například jsou tam vystavená okna, to je umělecká část projektu polsko-ukrajinského Fondu BRDA. To je duo, které od začátku války sbírá okna a vozí je na Ukrajinu, kde jimi potom opravují domy, které třeba při tlakové vlně po výbuchu o okna přišla.“
Julija pochází z ukrajinského Dnipra, kde má dodnes rodinu. V Polsku žije od svých 11 let. Sešly jsme se v sídle Solidárního kulturního domu Slunečnice. „Vlastně jsme v budově kanceláří polského Muzea novodobého umění, ale od třetího dne ruské invaze na Ukrajinu je to i jedno z center pomoci. Sebrali jsme se tehdy s přáteli a začali jsme spontánně pomáhat a ta pomoc postupně přerostla v dlouhodobou. Už je to dva roky.“
Centrum spojuje kulturní, umělecké, společenské ale i charitativní akce. Pravidelně, co měsíc, odsud například směřují na Ukrajinu zásilky s léky a lékařským materiálem. Dříve se centrum i zapojovalo do finančních sbírek na projekty spojené s obnovou infrastruktury po ostřelování.
Jak Julija vzpomíná, na začátku se setkala s obrovským zájmem veřejnosti o pomoc. „Poláci mají v sobě takový náboj naléhavosti. Teď se všichni zvedneme a pomůžeme! Všechno uděláme! My ale tu pomoc potřebovali nějak rozložit v čase. A tak jsme jim neustále opakovali, že to nebude sprint, ale maraton. Že pomoc bude potřeba dlouho. To jsme ještě nevěděli, že to bude trvat roky.“
Přiznává, že na začátku byla pomoc velmi živelná, což často vedlo k problémům s její organizací. Po dvou letech je situace jiná. Lidé se podle Juliji válkou unavili. „Ta nálada, potřeba okamžité pomoci je pryč. Samozřejmě i mediální zájem je mnohem menší. Teď jsou pro Poláky vážnější jiná témata. Polsko je po volbách a výměně moci a teď se zaobírá svými vlastními problémy a spory. Poláci se teď dívají jakoby dovnitř. Trochu zapomněli, že je venku válka.“
Podpora Ukrajiny klesá
Podle studie Oddělení politických věd a mezinárodních studií Varšavské univerzity od roku 2022 klesá mezi Poláky podpora bezpodmínečné a komplexní pomoci ukrajinským uprchlíkům. Zatímco v prvních měsících války v roce 2022 podporovalo pomoc Ukrajincům 91 procent dotázaných (studie se účastnilo 588 respondentů), v lednu tohoto roku pomoc ukrajinským uprchlíkům podporovalo 83 procent dotázaných.
Ze studie taky vyplynulo, že Poláci podporují přijímání ukrajinských dětí do polských škol. To podpořilo 81 procent dotázaných. 55 procent jich souhlasí s přístupem Ukrajinců k bezplatné zdravotní péči. Nejméně ale lidé podporují vyplácení finanční pomoci nebo poskytování ubytování a stravy zadarmo.
„My jezdíme na frontu jednou za měsíc, občas častěji. Ještě před půl rokem, když jsme připracovali výjezd, neměli jsme problém dát vše potřebné dohromady. Dokázali jsme sehnat peníze, nakoupit věci a vyjet. Teď máme problém uzavřít sbírku. Lidem válka zevšedněla, unavili se jí,“ vypráví Aldona Hartwińska bývalá novinářka, dnes organizátorka vojenské pomoci spojená s Fondem Žeň Rusko.
„Na začátku jsme dělali všechno, sbírali věci, vozili hygienické prostředky, zdravotnický materiál, potraviny. Ale s pádem Avdijivky jsme úplně přestali s humanitární pomocí civilistům. Teď už děláme jen vojenskou pomoc. Shodli jsme se, že to, co je nejdůležitější, je podpora vojska. Takže na frontu vozíme drony, auta, ale i přenosné nabíjecí stanic, powerbanky, spacáky…“
Podle Aldony se ale v polské společnosti začínají ozývat staré nevyřešené křivdy. „To, jak Poláci na začátku přijali uprchlíky z Ukrajiny, bylo něco neuvěřitelného a celosvětově nevídaného. U hranice byly seřazené kočárky, aby mámy nemusely děti nosit v náručí. Lidé je brali k sobě domů. Ale teď najednou si začali vzpomínat, že polsko-ukrajinské vztahy vždy byly složité a těžké. A že vlastně pořád máme nevyřešenou historii – Volyň.“
Aldonini předci sami byli obětmi polsko-ukrajinských historických vztahů. Ze čtrnáctičlenné židovské rodiny jejího dědečka přežili jen dva lidé – dědeček a bratr. Zbytek povraždili Němci nebo Ukrajinská povstalecká armáda. Její dědeček tuto historii sepsal v sedmdesátistránkových memoárech na psacím stroji.
Volyň je dnes součástí Ukrajiny a Polsko dlouhodobě usiluje o exhumace hromadných hrobů obětí a hlavně uznání viny za masakr a omluvu. Vlastní pátrání po stopách rodiny chystala i Aldona. Na Ukrajinu kvůli tomu chtěla vyrazit na jaře roku 2022. 24. února ale začala velká ruská invaze na Ukrajinu.
„Vím, že tu historii musíme vyřešit. Že lidi chtějí exhumace, oficiální omluvy, vyšetřování. Sama budu po válce první, kdo bude chtít, abychom Volyň vyřešili. Ale na to bude čas po válce. Protože zatímco tady o téhle historické křivdě, masakru, mluvíme, na Ukrajině umřeli tři vojáci. To jsou statistiky. Vojáci umírají každou minutu,“ dodává s tím, že to je skutečnost, se kterou se nechce smířit. Na frontové linii má dnes mnoho známých a přátel.
S Aldonou jsme se sešly ještě ve Varšavě. Dnes už je na Donbase u frontové linie. Aldona se tam chce taky zastavit za známými ze 406. samostatné brigády dělostřelectva. Je to jednotka složená z umělců, kteří po začátku války vyměnili divadelní prkna, mixážní pulty a kamery za špionážní drony.
X X X
Berlín, Paříž i Bělehrad. Na demonstracích na podporu Ukrajiny se po celé Evropě sešly tisíce lidí
Tisíce lidí si dnes v Evropě připomněly druhé výročí začátku ruské invaze na Ukrajinu. Demonstranti přišli vyjádřit podporu napadené zemi v Berlíně, v Kolíně nad Rýnem či Frankfurtu nad Mohanem a několik tisíc lidí vyšlo s ukrajinskými vlajkami do ulic také v Paříži či Londýně, píše agentura AFP. Shromáždění se stovkami až tisícovkami účastníků se odehrála rovněž v Miláně, Madridu, Bělehradě, Stockholmu nebo v Bernu.
Podle německé policie se na 5000 lidí sešlo u Braniborské brány v centru Berlína. „Místo nás všech v tomto boji za svobodu je na straně našich ukrajinských přátel,“ řekl berlínský starost Kai Wegner. Přítomní také vyzývali k větší vojenské pomoci Ukrajině, o čemž se v Německu diskutuje například v souvislosti s poskytnutím střel s plochou dráhu letu Taurus.
Ve Francii si lidé připomněli druhé výročí začátku války nejen v metropoli, ale také ve Štrasburku, Nice, Lille či Bordeaux. Na pařížské demonstraci, které se zúčastnilo několik tisíc lidí, vládlo podle agentury AFP pozoruhodné ticho, které jen občas přerušilo skandování hesel jako „Putin je vrah“ či „Rusko, pryč z Ukrajiny“.
Několik tisíc lidí lidí prošlo centrem Londýna v pochodu na podporu Ukrajiny, který agentura AFP popsala jako záplavu ukrajinských vlajek. Několik tisíc lidí se shromáždilo i v Dublinu, Stockholmu a v Madridu. Na demonstraci v Bernu účastníci požadovali, aby Švýcarsko více podporovalo napadenou zemi. Kvůli své neutralitě Švýcarsko například nepovoluje vývoz vojenského materiálu na Ukrajinu.
Další shromáždění se uskutečnila i v Miláně, Pamploně, Kodani a další evropských městech.
Stovky lidí, převážně ukrajinští emigranti, si připomněly začátek války také v Bělehradě. Srbsko přitom patří mezi země, které měly nejopatrnější přístup ke konfliktu, a Bělehrad například nezavedl sankce uvalené na Moskvu ze strany západních zemí.
„Žijeme v prostředí, kde není vždy lehké vyjádřit smutek nad tím, co se děje,“ řekla agentuře AFP jedna z účastnic shromáždění pocházející z Ukrajiny. Tisíce lidí se na podporu Ukrajiny shromáždily také v Praze na Staroměstském náměstí. Obdobná shromáždění se konala či budou ještě konat i v dalších českých městech.
X X X
Občas si mě pletou s rabínovou manželkou, být ženou je i výhoda, říká rabínka
Kamila Kopřivová vyrůstala v rodině bez víry. Během studia na univerzitě se začala hlouběji zajímat o židovství, až se nakonec rozhodla konvertovat. Později nastoupila do rabínského semináře a stala se první českou rabínkou. „Židovství mi zkrátka dávalo smysl,“ říká o své cestě. V rozhovoru pro iDNES.cz dále vysvětluje, s jakými stereotypy se setkává a jak Češi vnímají židovství.
X Říká se, že pokud chce někdo konvertovat k židovství, musí třikrát přijít za rabínem a třikrát se nechat odmítnout, aby dokázal, že své rozhodnutí myslí vážně. Také jste se nechala třikrát odmítnout od rabína?
Nenechala. Nebylo to tak, že bych třikrát klepala na vrátka synagogy a třikrát byla odmítnuta. Proces konverze nicméně opravdu není jednoduchý. Prvotní rozhovory se nesou v tom duchu, že rabín nebo rabínka, za kterými přijdete, a řeknete, že byste chtěla konvertovat, se vás snaží tak trochu odradit.
Ptá se, jestli je to opravdu to, co chcete, protože jde o velký závazek, který přináší spoustu životních omezení. Člověk kvůli tomu opravdu musí změnit svůj život. Odmítání má zajistit, že si to člověk dobře rozmyslel a že nejde o rozhodnutí, kterého bude za dvacet let litovat, protože se nedá vzít zpátky.
X Čím vás židovství tak nadchlo, že jste se rozhodla tento náročný proces podstoupit?
Židovství mi zkrátka dávalo smysl. Moje cesta v němu byla velice pozvolná a postupovala jsem krůček po krůčku.
Na začátku jsem opravdu byla nevěřícím člověkem. Tedy, tehdy jsem si myslela, že jsem nevěřící. Teď zpětně, když se na to dívám, tak jsem věřící vždycky byla, jenom jsem to neuměla pojmenovat. Možná jsem se i bála to pojmenovat, protože přece jenom být věřící je u nás pořád trochu stigma.
Kamila KopřivováStudovala na na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde úspěšně dokončila i doktorandské studium. Má za sebou roční studium na ješivě (židovské škole) v Jeruzalémě. V srpnu 2023 dokončila rabínský seminář a stala se oficiálně rabínkou. Nyní žije v Londýně, kde působí v synagoze ve Westminsteru. Je autorkou knihy Rabínka v zácviku: Neortodoxně o židovství, kde se stejně jako na svém twitterovém účtu snaží popularizovat judaismus. |
X Být věřící je jedna věc. Vy jste se ale rozhodla posunout se ještě o kousek dál a stala jste se rabínkou…
Stejně jako moje cesta k židovství byla pozvolná, tak i moje cesta k rabínství byla krůček po krůčku. Postupně jsem se zapojovala do naší komunity v Praze. Tam jsem si vyzkoušela práci s naším dětským programem, pomáhala při organizování bohoslužeb a podobně.
Moje rozhodnutí přihlásit se na rabínský seminář také nebylo ze dne na den. Řekla jsem si, že to půjdu vyzkoušet a zjistím, jestli je to pro mě a co to všechno obnáší.
X Sama jste říkala, že konverze je náročný proces. Pochybovala jste v nějakém momentě o svém rozhodnutí?
Nevybavuji si žádný strašně silný moment pochybnosti. Myslím si, že každý člověk občas pochybuje o tom, co dělá, jestli je to pro mě opravdu správné – je to opravdu to, co mám dělat? Nemám všechno vzdát a jít někam pást ovce? To jsou podle mě pochybnosti, které má asi každý.
X Následně jste nastoupila do rabínského semináře. Překvapilo vás něco během studia?
Ne, určitě ne.
X Nyní jste dokončila zácvik a stala se rabínkou. Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu nebo tématech, se kterými za vámi lidé chodí, kvůli tomu, že jste žena?
To, že jsem žena, není velkou překážkou, ale někdy to věci trochu komplikuje. Nikdy se mi nestalo, že by mi někdo řekl: Nejdu k vám, protože jste žena. Nechci, abyste řešila můj problém nebo dělala moji ceremonii, protože jste žena.
Někdy se ale stává, že jsou lidé překvapeni. Přijdou do synagogy s tím, že chtějí mluvit s rabínem a ve dveřích se objevím já.
Někdy si mě pletou s rabínovou asistentkou nebo manželkou, ale většinou to velmi rychle vyjasním. Je to nicméně krok navíc, bez kterého bych se v životě klidně obešla.
X Může to být naopak i výhodou?
Ano, některým lidem se naopak líbí, že jsem žena. Spousta žen mě přímo vyhledává. Dále také mladé dívky, které chtějí projít rituálem bat micva (náboženský obřad, během kterého židovská dívka vstupuje do období dospělosti, pozn. redakce) a je jim příjemnější, když se na něj mohou připravovat se ženou, protože se před mužem stydí. Dívkám je dvanáct let, tak jsme si zatím blíž i věkově.
X Je pro vás výhodou i zkušenost s konvertováním k víře?
Určitě. Když ke mně přichází lidé s tím, že by chtěli konvertovat, tak v okamžiku, kdy se dozví, že jsem také konvertitka a že to jde, tak jim to často přináší úlevu. Vidí, že se to dá zvládnout, a dokonce je možné se stát i rabínkou.
Češi znají vtipy o Roubíčkovi, o židech moc neví
x Potkat rabínku není úplně běžné. Jak reagují lidé, se kterými se setkáte poprvé, když řeknete, co je vaše povolání?
Lidé jsou hodně překvapení. Setkávám se spíš s dvěma typy reakcí. Když se bavím s někým v Česku, tak lidé vůbec neví, co to znamená, když je někdo rabínka. Občas tuší, kdo je rabín, ale už to pak nedokážou překlopit v to, že funkci může vykonávat i žena. Takže jim to musím vysvětlit.
Druhá reakce potom je, a s tou se setkávám častěji, že dotyčný ví, kdo je to rabín, a chápe, že rabínkami mohou být i ženy. Ale stejně je to něco, co lidi zajímá a co je pro ně velmi zajímavé. Potom se konverzace točí hlavně kolem toho, proč jsem se tak rozhodla.
Musím říct, že když jsem někde, kde nikdo neví, co dělám, tak někdy ani nemám úplně chuť to lidem říkat, protože přesně vím, že bude následovat stejná konverzace – jak je to možné? Proč?
X Říkala jste, že lidi v Čechách kolikrát úplně neví, co si představit pod pojmem rabín, natož rabínka. Vnímáte, že lidé v Česku mají velké mezery ve znalostech judaismu?
Myslím si, že v nejširší české společnosti by povědomí o židovství mohlo být větší. Lidé často znají pár vtipů o Roubíčkovi a Kohnovi nebo něco, co viděli někde v televizi.
X Nyní žijete v Londýně. Vnímáte rozdíl mezi tím, jak je židovská komunita jako taková přijímaná v Londýně a jak v Čechách?
Asi bych si dovolila velice opatrně říct, že tady v Londýně židovství není vnímáno tak exoticky jako v Česku.
Potkat někoho židovského vyznání je v Česku pro většinu lidí něco extra. Nemyslím tím v negativním smyslu, ale myslím tím, že to vzbuzuje zájem. Je to něco, co lidé neznají. Je to zajímavé, spousta lidí je tím fascinována, zatímco tady mám pocit, že být židovkou je součástí normálního života.
X Je nějaký stereotyp, se kterým se v Česku opakovaně setkáváte?
Často si všímám například toho, že pokud je v televizi reportáž spojená s židovstvím, tak je v ní záběr na Západní zeď, jak se tam modlí muži v černých dlouhých kaftanech a v kloboucích.
Myslím si, že tento vizuální stereotyp ukazuje jen velmi úzký výsek židovství. Kdyby v té hypotetické televizní relaci chtěli opravdu ukázat židovství, tak ukážou, jaké je v Praze, v Londýně nebo v Los Angeles.
X Mrzí vás, že tento vizuální stereotyp, jak vy říkáte muži v černých kaftanech, může zastiňovat duchovní stránku židovství jako takového?
Bojím se, že představa o židovství u spousty lidí pravděpodobně už asi nejde dál za tento obraz. Někomu se může líbit a připadat mu atraktivní a vzbuzovat zájem, pro někoho bude tento obraz naopak nezajímavý. Židovství je přitom velmi pestré.
S oddáváním LGBTQ+ párů nemáme problém
X Říkala jste, že je vaše komunita otevřená pro všechny. V Česku se nyní vedou diskuze o LGBTQ+ komunitě a o manželství pro všechny. Do toho se zapojují i hlasy z křesťanských komunit, které se ke sňatkům vyjadřují odmítavě. Jak se k ní staví judaismus?
V tomto případě nemůžeme mluvit o židovství obecně. Máme několik proudů a každý k této otázce přistupuje jinak. Já patřím do progresivního proudu židovství a my přijímáme všechny takové, jací jsou.
Pokud jde o sňatky stejnopohlavních párů, tak tam se samozřejmě musíme v první řadě řídit legislativou daného státu, kde žijeme. Co se týče náboženského obřadu, tak jsme v podstatě schopní udělat náboženský obřad i pro stejnopohlavní pár a nevidíme v tom žádný problém.
X Mluvíte v množném čísle a říkáte my. Předpokládám, že tím myslíte vaši londýnskou komunitu. Jak byste ji popsala?
Já naši komunitu tady v Londýně opravdu miluji od první chvíle, kdy jsem sem přišla. Spousta lidí, kteří přijdou k nám do budovy, to tak také okamžitě říkají.
Popisují pocit otevřenosti a toho, jak jsou u nás vítáni a přijímání. Je to opravdu hmatatelné a jako komunita si velmi zakládáme na tom, aby se všichni, kdo k nám přijdou, okamžitě cítili jako doma.
A to se potom přenáší v podstatě na všechny další věci, které tady děláme, ať už jsou to bohoslužby nebo nějaké kulturní události. Opravdu se tady cítíme hezky a snažíme se k sobě tak hlavně chovat.
X Vydala jste knihu Rabínka v zácviku: Neortodoxně o židovství. Má i ona pomáhat bořit zažité stereotypy?
Rozhodně. Já bych byla ráda, aby kniha právě trošku pootevřela dvířka do židovství, a pomohla lidem uvědomit si, že židovství je velice pestré náboženství, které je plné nejrůznějších lidí a každý z nich má svůj přístup. Židovství není monolit, který můžeme nějak zaškatulovat.
Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny?
Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. X X X |
Ticho uprostřed válečné hrůzy. Hluchá britská lékařka popsala práci v Gaze
Britská lékařka, která se před pár dny vrátila z poslední funkční nemocnice ve městě Chán Júnis v Pásmu Gazy, popisuje, že situace na místě je zoufalá. Chybí tam důležité léky i personál. Místní se obávají chystané pozemní operace do města Rafáh, kde se v posledních týdnech nashromáždil více než milion palestinských uprchlíků.
Výměna kyčelních kloubů, operace kolen a komplikovaných zlomenin. Každodenní náplň práce dvaašedesátileté Sarah Phillipsové, charismatické lékařky, která se na první pohled ničím neodlišuje od zástupu personálu přetíženého britského zdravotnického systému. Už tak komplikovanou práci má na rozdíl od svých kolegů ještě složitější. Je takřka hluchá a v práci se musí spoléhat na naslouchadla.
Přesto se rozhodla pomáhat v zahraničí, před pár dny se vrátila z Pásma Gazy, kde s týmem dobrovolníků působila v nemocnici ve městě Chán Júnis. Poklidnou práci v luxusně vybavené klinice vyměnila za operace utržených končetin a nekončící otřesy z výbuchů při izraelském ostřelování. Jiná nemocnice už v oblasti nefunguje.
Násirovu nemocnici totiž týdny obléhala izraelská armáda a při následné razii oznámila, že zadržela sto lidí podezřelých ze zapojení do bojů proti Izraeli. Domnívala se rovněž, že v zařízení se budou nacházet těla rukojmích.
A když už je Násirova nemocnice mimo provoz, nevím, co bude dál,“ popsala po návratu do Británie listu The Times. Do Pásma Gazy cestovala s neziskovou organizací Ideals společně se dvěma plastickými chirurgy. Po mnoha hodinách cesty vstoupili do rozbombardovaného území na hraničním přechodu v Rafáhu. Původně směřovali do Násirovy nemocnice, na místě je však poslali do menšího zařízení.
„Všude byli lidé, Rafáh je přeplněn k prasknutí. Nemůžete tam ani projet autem, kolik je lidí na silnici. Na každém kroku jsou malé uprchlické tábory, improvizované přístřešky a skupinky dětí a mladistvých, které žebrají o jídlo. Narazili jsme na kluka, mohlo mu být tak osm let, v ruce měl kámen a čekal, až ho bude moct na někoho hodit a okrást ho. To je čiré zoufalství,“ vzpomíná.
Nemocnici, ve které pracovala, hlídali vojáci. Jakmile je vpustili dovnitř, už nesměli odejít. Uvnitř je čekaly výjevy jako z hororu, na chodbách bylo tolik lidí, že se lékaři museli na operační sály mnohdy probíjet. Pracovali na dvanáctihodinové směny, ošetřovali poranění od explozí, na stole měli malé děti i důchodce. Phillipsová nemůže dostat z hlavy příběh dvaadvacetileté ženy, která po výbuchu měla popálenou velkou část těla, nejhůře na tom byla její pravá noha, do níž se pustila infekce.
„Žádali jsme Světovou zdravotnickou organizaci, aby se ji pokusila evakuovat, ale nikdo nereagoval. Museli jsme jí proto amputovat celou nohu až nad kyčelním kloubem. Sice jsme jí tím možná zachránili život, ale chodit už nikdy normálně nebude,“ popisuje britská lékařka. „Taková je válka. Zranění, která tam vidíte, jsou hrozná. Nesmíte se na to ale příliš soustředit, protože jinak byste nemohli vůbec fungovat,“ dodává.
Ta nejhorší zranění pro ni přitom nejsou nic nového. Byla rezervistkou během války v Iráku, pětadvacet let rovněž pracovala na traumatologických odděleních ve Velké Británii. Do Pásma Gazy cestuje pravidelně od roku 2013, pomáhala tam vybudovat lékařské zázemí a pracovala i na donedávna největší nemocnici Šífa, která podle vyjádření izraelské armády sloužila jako jedna ze základen Hamásu.
Obavy z ofenzivy v Rafáhu
Nemocnice, ze které se Phillipsová nedávno vrátila, podle ní funguje jen silou vůle. Může se sice spolehnout na dodávky vody i elektřiny, kterou čerpá z naftových generátorů, na denním pořádku je však nedostatek klíčových léků. Chybí antibiotika, analgetika, sedativa a celá řada ortopedických pomůcek.
Ostřelování postupem času přestala vnímat. Přímo oknem operačního sálu prý jednou proletěl šrapnel. Důležité podle Phillipsové je, aby se člověk ve válečné zóně naučil rychle vyhodnocovat riziko. „Naučíte se třeba rychle rozlišit mezi bombami a tankem,“ popisuje.
V terénu zúročila i svůj hendikep. „Když jste takřka hluší, má to jednu výhodu: nic neslyšíte,“ říká pobaveně. „Stávalo se, že si lidé kolem mě vyprávěli, jak byla předchozí noc hrozná, ale já jsem nic neslyšela. Vyděsilo mě vždy jen to, když jsem cítila vibrace od raket a nadzvukových letounů,“ vzpomíná.
Největší obavy má nyní z chystané pozemní ofenzivy izraelské armády v Rafáhu, kam během konfliktu uteklo přes milion lidí. „Už nemají kam jít, jsou zoufalí,“ tvrdí. „Když jsem se bavila s jednou místní zdravotní sestrou, řekla mi, že jediné, co od nás (Západu) chtějí, je pocit, že v tom všem nejsou sami. Musíme jim ukázat, že se o jejich osud ještě někdo zajímá,“ míní Phillipsová.
Proti Hamásu vede Izrael válku od 7. října, kdy palestinští ozbrojenci pronikli z Gazy do izraelského pohraničí, kde povraždili na 1200 lidí a dalších 253 unesli. Izraelská odveta si podle úřadů v Gaze ovládaných Hamásem dosud vyžádala životy nejméně 28 663 Palestinců a na 68 395 Palestinců bylo při masivním bombardování a pozemní operaci zraněno. Tyto údaje, které nerozlišují mezi civilisty a bojovníky, nelze nezávisle ověřit. Podle řady expertů ale více méně odpovídají skutečnosti.
X X X
Kam se poděli wagnerovci? Cvičí Lukašenkovy vojáky, další jsou v Africe
Dva roky po ruském útoku na Ukrajinu cvičí wagnerovci Lukašenkovy vojáky. Páchali zvěrstva v Buči, zviditelnili se v bojích u Bachmutu. Loni v létě pochodovali na Moskvu a zastavili se 200 kilometrů před ní. Sláva Wagnerovy skupiny, pojmenované podle přezdívky Dmitrije Utkina Wagner a zároveň jeho oblíbeného hudebního skladatele, ale bledne.
S Utkinem i vůdcem wagnerovců Jevgenijem Prigožinem se zřítilo letadlo. A pak ticho po pěšině. Zdá se, že Wagnerova skupina už není taková, jaká bývala. I když její insignie teď nosí Nikolaj Karpenkov, náměstek běloruského ministerstva vnitra. Jak to dopadlo s wagnerovci, kteří se na základě dohody mezi Vladimirem Putinem a běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem museli přesunout do Běloruska?
Lukašenko si cení zkušeností žoldáků a myslí si, že by se mu mohli hodit, kdyby opět nastaly masové protesty občanů nesouhlasících s volebním výsledkem jako v roce 2020.
X X X
Mikuláš Kočan: Vyzbrojuj Ukrajinu a môžeš všetko
Povolebná situácia na Slovensku a v Poľsku sa podobá ako vajce vajcu. Aj keď správy o pohybe Ficovho valca sú pravidelné a tie spoza severnej hranice náhodné, na porovnanie stačia. „Železná metla sa dala do práce. Tusk bezohľadne vymetá dedičstvo bývalej vlády.“ (hnonline.sk, 4. 2. 2024) „Kamiňskému (bývalému ministrovi vnútra – pozn. aut.) sa lekári vo väzení v rámci núteného podávania výživy násilím snažili zaviesť sondu do nosa, hoci má problémy s nosnou priehradkou.“ (hlavnydennik.sk, 29. 1. 2024)
Napriek tomu europoslanci komentujú len pufkanie koaličného valca na slovenskej strane. Ešteže máme mainstreamové médiá, ktoré nám paradox pohotovo vysvetlili! „Poľsko razí diametrálne odlišnú cestu ako Fico. Nie je nič dôležitejšie, ako podpora Ukrajiny, povedal Tusk.“ (hnonline.sk, 22. 1. 2024) V Kyjeve Zelenskému sľúbil, že „Poľsko spraví všetko, aby zvýšilo šance na víťazstvo Ukrajiny.“ (aktuality.sk, 22. 1. 2024)
Majsterkou tejto mobilizačnej rétoriky – prizdobenej čerešničkou európskych hodnôt – je predsedníčka Európskej komisie. A zdá sa, že sa jej to vypláca, lebo posivený svedok už dlhšie nenaďabil na titulok typu: „Leyenová v problémoch. Európska prokuratúra začala vyšetrovať podozrivé nákupy vakcín.“ (ereport.sk, 17. 10. 2022) alebo „Ešte počas svojho pôsobenia v kresle nemeckej ministerky obrany čelila podobnému škandálu.“ (trend.sk, 19. 10. 2022) Keďže s náhlou mediálnou bezúhonnosťou rastie chuť, šľachtičná Ursula von der Leyenová európskemu plebsu oznámila, že sa ráči uchádzať o ďalší mandát na čele EK. Akurát v čase, keď Brusel bičuje Slovensko za rušenie Úradu špeciálnej prokuratúry ako významnej inštitúcie v boji proti korupcii…
Ako inak, správna geopolitická orientácia ako obchodný artikel zasiahla aj Slovensko a držala nad vodou matovičovsko-hegerovskú vládu. Veď čo slovo ministra zahraničných vecí a ministra obrany, to náboj pre Ukrajinu! Vďačná vrchná veliteľka ozbrojených síl SR na opačnej strane pultu za to nepočula, keď premiér a neskorší minister financií odkazoval názorovým protivníkom, že majú doma šúchať nohami a čakať, kedy im na dvere zaklope NAKA. Prehliadala, že niektoré médiá boli na miestach policajných zásahov skôr ako policajti. Neprekážali jej úniky z vyšetrovacích ani súdnych sejfov vrátane Kočnerovej Threemy. O ňu dokonca oprela svoje apelatívne vyhlásenie: „Mediálne informácie o údajnej komunikácii medzi Marianom Kočnerom a bývalou štátnou tajomníčkou ministerstva spravodlivosti (Monikou Jankovskou – pozn. aut.) sú nesmierne závažné.“ (cas.sk, 8. 10. 2019) Zato po smrti generála Milana Lučanského nás vyzývala na zdržanlivé vyjadrenia. Nikto z novinárov sa však neopýtal, prečo sa toho nedržala pri čurillovcoch a svojím priam materinským stanoviskom vstúpila do živého prípadu. Takisto sme sa dodnes nedozvedeli, prečo vo vojne policajtov obetovala „vlastného“ ministra vnútra Ivana Šimka.
Každým dňom sa vyjavuje, že bojovníčka za princípy právneho štátu sa v prezidentke zobudila až po predčasných voľbách v septembri 2023. O to horlivejšie koná. „Prezidentka varuje Ústavný súd pred Ficom. Neprináleží vám čakať v kúte, či vám dovolí prehovoriť.“ (dennikn.sk, 19. 2. 2024) Odpoveď z Košíc bola rýchla a presná, hoci mená adresátov neuviedla. „Ústavný súd SR v poslednom období zaznamenal viaceré bezprecedentné vyjadrenia predstaviteľov verejnej moci.“ (cas.sk, 19. 2. 2024) Citlivo vnímajúcej prezidentke a jej poradcom asi nedošlo, že kto Ústavný súd varuje, ten ho sám do kúta zaháňa.
Nie div, že posiveného svedka prenasleduje otázka, čo sa od Slovenska v rozohranej geopolitickej partii očakáva, keď sa Grasalkovičov palác mení na stranícku centrálu a jeho nájomníčka upachtene a nedôstojne prezidentského úradu razí cestu slovenskému Donaldovi. Isteže, Tuskovi. Americkejšiemu od toho amerického.
Mikuláš Kočan, (Nové slovo), server vasevec.cz
X X X
Mou práci sabotoval levicový deep state, stěžuje si britská expremiérka Trussová
Bývalá britská premiérka Lizz Trussová na americké konzervativní konferenci CPAC prohlásila, že její vládu sabotovala britská obdoba takzvaného hlubokého státu (deep state). Podle ní levicový establishment, jehož vliv prostupuje státní správu, zamezuje jakýmkoliv změnám. Trussová vyzývá konzervativce, aby se proti této struktuře postavili, jinak je Západ odsouzen k zániku.
„V roce 2022 jsem kandidovala, protože Británie nerostla, stát nepřinášel výsledky a my jsme potřebovali udělat víc,“ řekla Trussová. „Chtěla jsem snížit daně, omezit administrativní stát, převzít zpět kontrolu, jak o tom lidé mluvili v referendu o brexitu. Setkala jsem se však s obrovským odporem establishmentu, který ve skutečnosti z velké části pocházel od samotného státu.“
Představa spiknutí levicových elit hlubokého státu, kteří ze skrytu ovládají americkou politiku, je oblíbenou konspirační teorií. K jejímu proslavení přispěl i americký exprezident Donald Trump, který již během své vlády tvrdil, že vlivná skupina státních představitelů se nesmířila s jeho vítězstvím a hodlá ho zbavit moci.
„V Británii se za posledních 30 let moc, která byla dříve v rukou politiků, přesunula do rukou quango, úředníků a právníků, takže demokraticky zvolená vláda vlastně není schopna provádět svou politiku,“ pokračovala bývalá premiérka.
Quango je označení pro kvaziautonomní nevládní organizaci, kterou částečně kontroluje či financuje vláda, ale zároveň je od vlády nezávislá. „V Americe se tomu říká administrativní nebo též hluboký stát. My máme v Británii více než 500 těchto quango a ty řídí všechno,“ tvrdí Trussová.
Podle Trussové v neziskových organizacích stejně jako v Agentuře pro životní prostředí, Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost, Bank of England a Komisi pro jmenování soudců sedí takzvaný „ekonomický establishment“, který nehodlá změnit status quo, protože z něj těží. Nezajímá jej tak osud průměrného člověka v Británii.
„Nyní do státní správy nastupují lidé, kteří jsou v podstatě aktivisté,“ postěžovala si konzervativní politička. „Mohou to být trans aktivisté, mohou to být ekologičtí extremisté, ale nyní mají ve státní správě hlas, což si myslím, že před 30 nebo 40 lety nebylo. Takže máme prostě zcela nový problém.“
Pokud konzervativci chtějí s tímto britským systémem favorizujícím progresivní světonázory bojovat, musí podle ní být připraveni být „nepopulární na londýnských večírcích“. „Pokud nejste připraveni být u těchto lidí nepopulární, jako konzervativci se vám nepodaří věci změnit.“
Levici podporuje i Rusko a Čína, tvrdí Trussová
V názorovém článku pro portál stanice Fox News obvinila levicové agenty hlubokého státu, že sabotovali její snahy snížit daně a zeštíhlit stát. Varovala, že levicové elity o totéž usilují i v USA, přičemž se jim dostane pomoci od Číny, Ruska a Íránu.
„Proto přicházím s varováním pro Ameriku, které je určeno zejména mým přátelům a spojencům v Republikánské straně, sesterské straně britských konzervativců: toto není běžný politický boj, který musíme vést,“ napsala v příspěvku nazvaném „Jsem bývalá britská premiérka, která věří, že Západ je odsouzen k zániku, pokud konzervativci neudělají toto“.
Vedle Farage a Bannona
Na shromáždění Trussová seděla vedle britského euroskeptického politika a jednoho z architektů brexitu Nigela Farage. Po ní vystoupil bývalý hlavní stratég Bílého domu Steven Bannon, jenž je spojovaný s krajní pravicí a je znám svými konspiračními názory.
„Pokud chceme zachránit naši zemi, musíme zničit administrativní stát. Premiérka (Trussová) to viděla zblízka a osobně. Musíte zničit administrativní stát,“ prohlásil Bannon. Současného amerického prezidenta Joea Bidena obvinil, že proti svému předchůdci, Donaldu Trumpovi, využívá taktiky ruského prezidenta Vladimira Putina. Trump v souvislosti s úmrtím ruského opozičního politika Alexeje Navalného prohlásil, že i on je podobně pronásledován soudy a vládou.
Trussová byla premiérkou Británie v roce 2022. Její vláda byla nejkratší v britské historii. Trvala jen 45 dní. Trussová hodlala prosadit ambiciózní ekonomické reformní plány. Chaotickými změnami v daňové politice, které vedly k oslabení libry a nárůstu celosvětové nedůvěry v britský trh, si ale znepřátelila veřejnost i svou vlastní stranu. Vládní krize vyvrcholila její rezignací.
X X X
Zastropování dotací? Některým zemědělcům přijdou zvrhlé, ministr se na návrh dívá skepticky
V posledních dnech proběhly protesty farmářů po celé Evropě. Provázely je stesky na politiku Bruselu a hledání cesty ven z krize. Sami demonstranti prý mají recept, jak středně velkým zemědělcům pomoct. Stačilo by zastropovat dotace. Miliony korun totiž podle nich míří i k velkým agropodnikům, které je ale nepotřebují. Ministr zemědělství je k návrhu zatím skeptický. Opozice pak tvrdí, že by to vedlo ke konci výroby potravin v Česku.
Jan Král a Karel Horák. Oba mají rodinnou farmu s výměrou okolo pěti set hektarů. Jeden chová nosnice, druhý prasata. Oba tvrdí, že největším strašákem je byrokracie. Ovšem na tom, jestli zastropovat dotace, se neshodnou.
„Například ty pražské demonstrace. Aby někdo bral na jeden subjekt 2,2 miliardy dotací, mi přijde strašně zvrhlé,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Král. Horák na to měl jiný názor. „Podmínky mají být spravedlivé a jednotné. Nemyslím si, že je dobře někoho omezovat v tom, že je větší a že ho zastropujete,“ poznamenal.
Asociace soukromého zemědělství navrhuje zastropovat dotace na výměru 2000 hektarů. V praxi by to znamenalo, že podnik, který má například 10 tisíc hektarů, dostane podporu jen na jednu pětinu své výměry. „Dotace by měly směřovat na podporu menších subjektů, kteří v regionu žijí a peníze v něm znovu obrátí a použijí je ve prospěch daného místa,“ vysvětlil předseda Asociace Jaroslav Šebek.
Ministr zemědělství ovšem tvrdí, že zastropování podpory na hektary brání evropské předpisy. „Podle zemědělské společné politiky se stropuje na příjem, to je tuším 100 000 eur. Kdybychom to převedli na hektary, tak bychom stropovali někde na 1100 hektarech a k tomu se neklonil nikdo z koaličních partnerů,“ nechal se slyšet Marek Výborný (KDU-ČSL).
„U nás je specifická situace tím, že u nás máme zemědělství ovládané velkými zemědělskými podniky, a to nejvíce v celé Evropě a dokonce s velkým odstupem od druhého, kterým je Slovensko,“ uvedl datový analytik Petr Bartoň.
Výborný chce na vládě prosadit registr propojenosti podniků, podle kterého by bylo snadné zjistit, jaké společnosti se zaměrně rozdělují s cílem získat více dotací.
X X X
Agenti, zrádci a přisluhovači? Dnes zemědělci, příště kdokoliv z nás
První protest zemědělců, kteří s traktory přijeli do Prahy, poznamenala neblaze nemoc stávající politiky. Místo, aby se diskutovalo o meritu věci, začala létat slova podstatu věci zamlžující.
Premiér Petr Fiala opakovaně zacvrlikal na téma proruských sil a podporovatelů Kremlu. Ministr Výborný zase mluvil o napojení na dezinformační scénu včetně jednoho z mluvčích Zdeňka Jandejska – což je pikantní vzhledem k tomu, že to byl v době vlády KDU-ČSL, hnutí ANO a ČSSD poradce Mariana Jurečky. Ten byl tehdy ministrem zemědělství a dnes je vicepremiérem a stranickým šéfem Výborného. Poslanec Kučera za TOP 09 spojil pro jistotu motivy oba.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Korunu všemu nasadil europoslanec za ODS Vondra, který na poslední chvíli vytáhl údajný dopis pana Jandejska ruské ambasádě, který prý dokazuje, že je to kolaborant a navíc člověk Andreje Babiše. Vondra následně sdělil, že vlastně neví, co v dopise je, protože rusky neumí a není si ani jist jeho pravostí – byť studoval za socialismu, kdy byla ruština povinná.
Pokud tedy platí toto, pak také platí, že veřejně ve vysílání Partie CNN Prima News nařkl člověka stylem neblaze proslulého amerického senátora McCarthyho. I ten mával seznamy údajných zrádců, agentů a přisluhovačů Moskvy, což rozpoutalo v USA hotový hon na čarodějnice. Skončil nejen proto, že McCarthy nemohl nic dokázat.
V neblahé paměti máme také dobu před rokem 1989, kdy nesouhlasící byli označovaní za agenty imperialismu, samozvance, ztroskotance, služebníky Washingtonu atp. To vše nesouvisí s panem Jandejskem jako takovým, není tím míněna jeho obhajoba – může se hájit sám, mluví za sebe. Jde o samotný princip. Správně dělaná politika je souboj argumentů.
Vláda mohla kupříkladu říci: milí zemědělci, máte dotací dost, tady pan Jandejsek dostal přes dvě miliardy. Mohla říci: v tomto máte pravdu, v tomto my. Na demonstrace máte právo, slyšíme, v tomto vyhovíme, v tomto ne. Všichni mohli říci své a bylo by. Nakonec se o to ministr Výborný v den protestu alespoň trochu pokusil, za což si zaslouží uznání. Mohli jsme také debatovat o tom, nakolik je téma aktuální, když zemědělství představuje něco mezi dvěma a třemi procenty HDP České republiky. Jenže ještě před argumentací se šmahem vše smetlo slovy o proruských silách, podporovatelích Kremlu apod.
Potlačování názorů vede k radikalizaci
A nyní k principu věci – kdo další bude tím, jenž vznese argument a místo, aby se dozvěděl protiargument, bude předem debata znemožněna stigmatem přisluhovače libovolného vnitřního či vnějšího nepřítele? Není snad pravá demokracie ta pluralitní, tedy pěstující svobodu slova, jež je nejen pro ty, kdo s vládou souhlasí, ale také pro ty, kteří s momentální většinou nesouhlasí? Pětikoaliční vláda má podle posledních průzkumů podporu 17 procent obyvatel. Kolik ze zbývajících 83 procent jsou přisluhovači a kolik jen nespokojení občané?
Nejde o souhlas či nesouhlas s demonstrujícími, nejde o hodnocení, zdali je správné, že se přidali někteří opozičníci, nebo jak moc se demonstrace zdařila. Nejde ani o to, že samotní zemědělci jsou nejednotní. To ať si vyhodnotí voliči, kteří si mohou volit, koho chtějí. Jde o princip svobody slova a svobodné debaty, která je základem politiky. Jen tehdy, když mají lidé právo a možnost bez obav mluvit a zastávat své názory, mají oprávněný pocit, že jsou jejich názory zastoupeny, funguje opravdová svoboda slova a demokracie, tudíž je společnost stabilní.
Potlačování názorů vede jejich nositele do podzemí a temných luhů radikalizace. Zatím vláda rozdělila demonstrující zemědělce na ty špatné – v pondělí, a na ty hodné – ve čtvrtek. A co když někteří z pondělí přijedou i ve čtvrtek? Jak to zhodnotit? Nad touto zapeklitou otázkou kádrováci všech zemí českých, spojte se!
X X X
Lítost nad zemědělci. Stal se z nich politický podvozek, Kubáček tvrdě kritizoval Vondru
Mnozí si ze zemědělců udělali politický podvozek, řekl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS politolog Jan Kubáček. S komentátorem MF DNES Miroslavem Koreckým se shodl, že protesty byly slabým čajem oproti těm, které se konaly v zahraničí. Kubáček se také ohradil proti nedělnímu vystoupení europoslance Alexandra Vondry (ODS) v Partii Terezie Tomáškové. Podle něj to nebylo hodno takového politického matadora.
Pondělní protest zemědělců byl nečekaně klidný, řekl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS komentátor MF DNES Miroslav Korecký. „Do Prahy přijeli zemědělci s 500 traktory a vzorně se seřadili do jednoho jízdního pruhu. Dojeli na ministerstvo zemědělství, tam předali dopis s požadavky, pak si zajeli zademonstrovat na Malostranské náměstí a odjeli z Prahy,“ popsal Korecký.
Předpovědi, jak extremisté a proruští švábi táhnou na Prahu a chtějí snad převzít moc v této zemi, označil za úplné šílenství, které spustili premiér Petr Fiala (ODS) a ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). „Když to srovnáme s tím, co se dělo ještě před pár týdny v Německu a ve Francii, kde hořely pneumatiky, vyklápěl se hnůj před dveře státních úřadů a močůvka stříkala po ulicích, tak tohle byl opravdu čajíček. Nazývat to extremisty není hodno ministrů a premiéra,“ podotkl komentátor.
S tím souhlasil i politolog Jan Kubáček. „Těch zemědělců je mi líto. Mnozí si z nich udělali politický podvozek a bojovali si své bitvy,“ řekl Kubáček. Kritizoval také vystoupení europoslance Alexandra Vondry (ODS) v nedělní Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS. Ten totiž označil jednoho z organizátorů Zdeňka Jandejska protestu za proruského kolaboranta, který dělá špinavou práci pro Andreje Babiše (ANO). Ve studiu zároveň ukázal dopis, v němž měl údajně Jandejsek týden po vypuknutí války na Ukrajině nabízet Rusku své služby. „Nenašel jsem paralelu, přišlo mi to za hranou, že pro někoho to právo demonstrovat je, pro někoho není. Vondra přišel s nějakým anonymem, kdy sám připouští, že to anonym je, ale ani si to neověřuje. Na to, že je politický matador od Václava Havla, europoslanec, který vede kandidátku, si myslím, že tohle je za hranou,“ sdělil Kubáček.
Politika se podle něj projevila i na Malostranském náměstí. „Bylo vidět, jak to spousta politických sil začala přebírat pod sebe a mnozí se pak vraceli jako ti pověstní sedláci od Chlumce zpátky domů,“ popsal Kubáček.
X X X
Česká pošta utratí miliardu za nová auta. Obří nákup přichází po vlně propouštění
Česká pošta letos nakoupí skoro 2000 aut za více než miliardu korun. Obměnit by měla polovinu zastaralého vozového parku. Obří investice státního podniku přišla ale v době škrtů a jen pár měsíců poté, co kvůli ztrátovému hospodaření uzavřela 300 poboček po celé republice. Na poštu se tak snáší vlna kritiky.
Kromě nových aut projde vozový park České pošty i proměnou barvy, převažovat bude bílá. „Česká pošta obměňuje vozový park z důvodů stáří. Máme auta, která jezdí od roku 2008,“ sdělil mluvčí České pošty Matyáš Vitík.
Některé vozy mají najeto přes 200 tisíc kilometrů. Vozový park pošty čítá 5570 aut, podnik jich letos vyřadí z provozu 2600 a nakoupí 994 nových dodávek a 964 osobních aut. „Abychom mohli zabezpečit doručování zásilek klientům, musíme mít spolehlivá auta. Proto dochází k obnově,“ vysvětlil Vitík.
Pošta je dlouhodobě ztrátovým podnikem. Loni podle odhadů snížila manko o jednu miliardu na 700 milionů korun. Právě ušetřenou miliardu teď podnik utratí za nová auta. „Mně velmi vadí propouštění a uzavírání poboček na jedné straně a nákup a velká obměna vozového parku na straně druhé,“ řekla stínová ministryně vnitra Jana Mračková Vildumetzová (ANO).
Koaliční poslanci loňské propouštění a rušení poboček pošty hájí. Pochybnosti nad nákupem ale mají také. „Co se týče vozového parku České pošty, je zřejmé, že vozidla jsou pro povahu podnikání nezbytná. Přesto jsem osobně byl proti nákupu většího množství vozů, zejména vzhledem k finanční situaci a nejistotě ohledně budoucí strategické orientace České pošty,“ sdělil místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL).
Pošta se má v příštích dvou letech změnit na dva samostatné podniky. Jeden bude provozovat pobočky a druhý bude akciovou společností a bude zajišťovat balíkové a logistické služby.
x X X
Kandidát do EP David František Wagner: Debata o umělé inteligenci potřebuje restart
Měli zvážit restart konverzace o umělé inteligenci, myslí si kandidát do Evropského parlamentu za Piráty David František Wagner. Akt o umělé inteligenci byl stavěn na jinou situaci, než panuje dnes. Mladý politik působil v uplynulém volebním období jako asistent europoslance Mikuláše Peksy.
X Jaká budou podle vás tři nejvýznamnější témata předvolební kampaně do Evropského parlamentu v České republice?
Migrace, pomoc Ukrajině a ekonomická krize.
X Které tři největší úkoly se rýsují před nově zvoleným Evropským parlamentem? Kterým agendám by se měl prioritně věnovat a přinést celoevropské řešení?
Pomoc Ukrajině, systematická korupce a úpadek právního státu a podpora moderní evropské ekonomiky.
X Na které tři prioritní otázky by se měla zaměřit nová Komise a s jakými návrhy by měla přijít?
I v kontextu amerických prezidentských voleb potřebujeme výrazně probudit a zefektivnit evropskou strategickou autonomii a obranyschopnost. Nutně musíme také rozhýbat evropskou ekonomiku skrze větší podporu hospodářské soutěže a výrazná omezení toho, co může a má být dotováno, a naposled potřebujeme hlavně akceschopnou Evropu. Pokud se máme třeba zbavit daňových rájů, tak se musíme bavit o reformě rozhodování v EU.
X Kterou evropskou legislativu, schválenou v průběhu současného funkčního období EP, považujete za nejpřínosnější a proč?
Dobrým směrem určitě jde „uhlíkové clo“ (CBAM), byť na jeho efekty si ještě počkáme. Za klíčovou považuji Směrnici o energetické náročnosti budov: to je za mě skvělý případ, kde se dobře potkává nutná snaha snižovat emise a jasné ekonomické benefity pro všechny. A sdílené třetí a čtvrté místo bych rád předal Digitální provozní odolnosti (DORA) a Podpoře výroby munice (ASAP), které mají jak krásné názvy, tak myslím klíčové, i když ne tak nápadné účely. DORA slaďuje pravidla digitální odolnosti bank po Evropě, což brání vícenákladům z toho, že by banky musely v každé zemi následovat jiná pravidla a zároveň, myslím, rozumně balancuje mezi bezpečností a rozumnými náklady. Do budoucna pak má ještě širší přísliby společné spolupráce a reportování mezi bankami, což se vyplatí všem. ASAP podporuje evropskou výrobu a dodávky munice pro Ukrajinu a, i když jeho rozsah není dostatečný, je podpora dlouhodobé výroby to teď bohužel potřebujeme.
X Kterou stěžejní legislativu by měl současný Evropský parlament a členské státy v tomto funkčním období dotáhnout ještě do konce a proč?
Měl by výrazně předělat a pak dotáhnout návrh evropské digitální identity. Je to nutný základní kámen evropských digitálních veřejných služeb, ale je plný děr, nedostatečně chrání soukromí a Komise v něm dala příliš málo záruk.
X Hrozí, že nebude dotažen do konce některý ze zásadních aktuálně projednávaných legislativních návrhů a bude se jim muset zabývat nový parlament? Který a proč?
Návrh AIFMD II, který je klíčový pro společná harmonizovaná pravidla pro různé investiční fondy má být schválen na únorovém zasedání parlamentu. Už teď se protáhl o více než rok na technických jednáních a občas se budím hrůzou, že se odloží dále. Při tom se jedná o důležitý krok k snadnějšímu investování napříč Evropou.
x Bude se muset s některým tématem začít s novou Komisí a novým parlamentem od nuly?
Myslím, že bychom měli zvážit restart konverzace o umělé inteligenci. Současná podoba AI Act byla stavěna na trochu jinou situaci než dnes. A debata by měla být hodně o tom, jak nám může AI co nejvíc prospět.
Je šance, že se stihne projednat a schválit farmaceutický balíček? EHDS? Považujete tato témata za důležitá?
Přiznaně jsou tato témata spíš mimo centrum mého zájmu. U EHDS pak máme řadu výhrad k zpracování dat, ale neznám téma dopodrobna.
X Jakou důležitost přikládáte otázce unijní úpravy délky ochrany patentových práv u léčiv, podporující investice do farmaceutického výzkumu, a tlaku na inovativní farmaceutické firmy, aby dodávaly léčiva také do středně velkých/menších zemí EU, které nepatří k nejbohatším členským zemím?
Otázka příliš silných patentů je jedno z klíčových pirátských témat, ale zatím se tímto směrem příliš nekoukám. Co bych ale považoval za dlouhodobě zásadní a něco co by mělo pomoci s dostupností, je jednotná evropská registrace léčiv. Věřím, že škodlivost či prospěšnost léku stačí vyhodnotit pro všechny státy najednou a nemusí se na ně dívat 27 státních úřadů.
David František Wagner se narodil v Písku 14.11.1988, kde také vystudoval osmileté gymnázium. Následně vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, kde po titulu bakaláře získal i titul magistra.
S Piráty nastoupil v roce 2017 do Sněmovny jako tajemník poslaneckého klubu, po půl roce přešel na pozici asistenta poslance. V současnosti pracuje jako vedoucí poslanecké kanceláře a poradce europoslance Mikuláše Peksy. Dva roky vedl Zahraniční odbor, v letech 2021 až 2023 sloužil v republikovém výboru strany. Zabývá se převážně evropskými, mezinárodními, ekologickými a ekonomickými tématy.
Je autorem her vzdělávacích (např. To neprojde, Den, kdy se mlčelo s Post Bellum, Čára s ÚSTR) i jakoby legračních (např. legie.rolling.cz, zakladatel a dosavadní ředitel spolku Rolling). Píše v současnosti hlavně pro Voxpot.cz. Eva Paseková, ceskajustice.cz
X X X
PŮLMARATON V ITÁLII, ŠET TISÍC BĚŽCŮ ZE 70 ZEMÍ SVĚTA
Městský půlmaraton v Neapoli nejrychlejším poločasem v Itálii
Jaremčuk získal italský národní rekord Neapol začíná svou cestu k tomu, aby se v roce 2026 stala evropským hlavním městem sportu, vyrovnáním italského rekordu v půlmaratonu Sofiou Yaremchuk (Armáda CS), která s časem 1:08:27″ skončila na druhém místě v Neapolském půlmaratonu.
Akci má nyní Ital mužské a ženské rekordy, které se potvrdily jako nejrychlejší půlmaraton v Itálii Atmosféra pod neapolským nebem byla plná nepotlačitelného nadšení, z Viale JF Kennedy startovalo téměř šest tisíc běžců z více než 70 zemí, aby uběhli 21 097 km na trati plné emoce, krása a historie s modrou barvou Neapolského zálivu na jedné straně a Vesuvem v pozadí na druhé, to byla pohlednice výjimečného víkendu.
REPORTÁŽ ZÁVODU (MUŽI)
Vedoucí skupina, složená z Keňanů Brian Kwemoi Kirui, Bernard Kipkurui Biwott, Moses Koech a Charles Kamau Wanjiku, Antony Kimtai a Brit Emile Cairess, velmi dobře šlapala Rop Gideon Kiprotich, okamžitě nasadila správné tempo a projela 2 km v 5,45″ (2,53″/km) a 3 km za 8,22″ (2,47″/km). Čas na 5 km byl 13,59″, s průměrným tempem 2,48″/km, na cíl vytvořit traťový rekord. Kardiostimulátory se dostaly do vedení na 10 km za 27’57“ (2’47″/km), čímž udržely vedoucí na trati.
V stíhací skupině byl o několik sekund pozadu první z Italů Yassine Rachik, který prošel 10 km za 30:05.“ Rop (Pace), Kimtai, Biwott a Cairess se oddělili a vytvořili vedoucí skupinu, která prošla 13 km v 37’01“, protože tempo mírně zpomalilo. Na 15 km prošla vedoucí skupina za 42’05“, přičemž Cairess poté mírně poklesl. V jednu chvíli měl Kimtai na Briana Kiruiho 50 m, ale pak, když do cíle zbývaly asi 3 km, Kirui zahájil útok a prohnal se kolem Anthonyho Kimtaie.
Mezera zůstala až do cíle, kde proťal čáru v čase 59’26“ (2’49″/km), čímž si o 11″ snížil svůj osobní rekord a vyrovnal traťový rekord. Rychle ho následovali jeho krajané Anthony Kimtai v čase 59’45“, který ubral 45″ ze svého PB, a Bernard Kipkurui Biwott v čase 59’47“. První evropský, britský atlet Emile Cairess řekl: „Dnes to pro mě byl dobrý krok vpřed a jsem potěšen tím, jak jsem se závodu odhodlal. Je frustrující, že jsem se úplně nedostal pod hranici 1 hodiny, na kterou jsem se hodně zaměřil.“ , ale dokazuje to, že jsem v této fázi tréninku v dobré kondici, 10 km jsme stihli za 27:58 a 15 km za 42:05, ale posledních 5 km jsem se odlepil a jel sám, ale jsem spokojený jak jsem se i nadále držel v závodě a dobře uzavřel poslední úsek. Olympiáda je letos hlavním cílem, a proto se můj trénink soustředí na maraton, takže to je dobrý ukazatel k tomu.
REPORTÁŽ ZÁVODU (ŽENY)
Ve vedoucí skupině odstartovaly závod společně dvě Keňanky Angela Jemesunde Tanui a Nancy Chepleting Meli, která ujela 6 km za 18,44″ (3,07″/km). Těsně před polovinou cesty Tanui zahájila útok a projela 10 km za 31’28“ (3’09″/km), přičemž měla náskok 26 sekund na Chepletinga, který prošel za 31’54“. první z Italek Sofiia Yaremchuk, která prošla 10 km za 32’16“ (3’14″/km) mírně před svým osobním maximem a na cestě k italskému ženskému rekordu. Angela Tanui byla nakonec sama jako vedoucí žena, která se spoléhala pouze na kardiostimulátor, a protnula cílovou čáru v čase 1:07’04“ (3’11″/km) s 12“ ze svého osobního maxima. „Závod byl ze začátku snadný, ale pak byl trochu vítr, který mě zpomalil. Nicméně jsem spokojený, tohle je můj nový osobní rekord,“ komentoval vítěz. Druhé místo na stupních vítězů pro Italku Sofiiu Yaremchuk (CS Army), která uzavírá v čase 1:08’27“ (3’15″/km) a vyrovnává Italku ženský rekord.“ Je to nádherná emoce, Neapol je vždy v mém srdci a přináší mi štěstí. Lidé jsou úžasní, jásání davu mě dovedlo do cíle s italským rekordem,“ řekla Sofiia Yaremchuk.
„Závod proběhl velmi dobře, příprava, kterou jsme odvedli v Keni, se vyplatila, je to výkon, který nám dává naději pro budoucnost, až poletíme do Paříže na maraton“. „Dnes Sofiia získala nové sebevědomí,“ řekl Fabio Martelli, trenér Sofie Yaremchuk. Třetí místo obsadila Nancy Chepleting Meli, která nakonec vybledla a skončila v 1:10:03″.
Carlo Capalbo, prezident pořádající společnosti Napoli Running, byl se slzami v očích velmi nadšený: „Jsem nejšťastnější muž na světě, šest tisíc lidí tady na našem krásném závodě. Dnes jsme měli plný balíček, vyrovnali jsme rekord mužského závodu, vyrovnal nový italský ženský rekord.
Neapol jako první město, které je drží oba. Bylo také mnoho důležitých osobních rekordů, například vítězů, mužů i žen, a konečných časů vítězů byly na nejvyšší úrovni. Tyto emoce jsou výsledkem velké práce. Pokud se vrátím do doby před šesti lety /agentury/