Fiala a Pavel se nikdy neměli dostat do nejdůležitějších funkcí ČR, protože na to nemají schopnosti. Dnes jediné řešení národa je, aby se vzchopil pod vedením ostřílených, nebojácných odborníků, jako byli Havel, Klaus a spol., a generální stávkou se jich rychle zavili a byla nová vláda lidí, kteří ČR vyvedou ze všech potíží a problémů.

Vyřeší nesnáze na Ostravsku i jinde v ČR, požadavky zemědělců, dopravy, horníků, hutníků, ocelářů, zdravotníků, akademiků, studentů a všech dalších, kteří žádají pomoc a změnu. Nesmí být žádné slitování s kamarády, jako je Jurečka, Válek atd., protože jinak se ČR nedostane na úroveň Švýcarska, Austrálie, Rakouska, Itálie, Německa, Maďarska a jiných zemí světa. Pomoci by měli i žalobci, policisté a soudci. Jedná se i o Fialovo bankovnictví, kampeličku a další byznys bankami.

X X X

OSTRAVSKO   POTŘEBUJE  POMOC,  PAVEL  NA  VÝLETĚ  VE  ŠPANĚLSKU

   Petr Pavel vyrazil na dovolenou. Hrad konkrétní místo tají, bývalý mluvčí to nechápe

Prezident Petr Pavel je momentálně na dovolené ve Španělsku. Konkrétní místo jeho odpočinku ale Hrad prozradit nechce. Podle bývalého mluvčího Václava Havla Ladislava Špačka se místo prezidentské dovolené v minulosti nikdy netajilo.

Informaci CNN Prima NEWS, že Petr Pavel odjel na motorkářskou dovolenou do Španělska, potvrdil i web Lidovky.cz. Na cestě Pavla nedoprovází manželka Eva, ale jen ochranka, vracet se má 12. února.

 Když se Lidovky ptaly na podrobnosti cesty, Hrad nechtěl místo upřesňovat. Stejnou odpověď dostala i redakce CNN Prima NEWS: „Z bezpečnostních důvodů nebudeme k dovolené sdělovat žádné další podrobnosti,“ uvedl Odbor komunikace Hradu.

 Ladislav Špaček, bývalý mluvčí Hradu z dob Václava Havla, pro Lidovky uvedl, že za jeho působení na Hradě se místo dovolené nikdy netajilo. „Samozřejmě, že se to muselo oznámit, zejména pokud prezident opouštěl zemi. Když jel třeba do Rakouska, Portugalska či na Lanzarote, vždy jsme zemi zveřejňovali. Nikdy jsme však neříkali adresu nebo název hotelu,“ popsal.

Na Hradě mezitím přebírá agendu nový kancléř Milan Vašina. Původně chtělo tiskové oddělení Hradu představit nového kancléře minulý týden, ve středu ale šéf tiskového oddělení Vít Kolář sdělil, že to bude až příští týden.

X X X

NOVÁ   ARMÁDA    UKRAJINY  ZELENSKÉHO   PROTI  RUSKU  Z  KOLUMBIE

BOJUJÍ  I  ZA  ČR  PODLE  LIPAVSKÉHO,  ČERNOCHOVÉ,  FIALY…

USA,  ANGLIE,  FRANCIE,  NĚMECKO  ATD.  VOJÁKY  DO   VÁLKY   ZÁPADU   NEPOŠLOU

Z  ČR  SESTAVIT  JEDNOTKU  A  JÍT  BOJOVAT  PIRÁT  LIPAVSKÝ,  MICHÁLEK,   ČERNOCHOVÁ,  FIALA,  CELÁ  VLÁDA,  ODS,  LIDOVCI,  PEKAROVÁ,  SENÁT…

Zelenského zocelil boj s drogovými kartely, teď kolumbijští vojáci válčí za Ukrajinu a ČR?

Nemocnicí na východě Ukrajiny se nese melodická španělština. Léčí se tu totiž kolumbijští profesionální vojáci, kteří na ukrajinské frontě posílili řady dobrovolníků z celého světa, ale v bojích utrpěli zranění. Další desítky ovšem hrdinně brání dál. Ze své země jsou Kolumbijci zocelení z bojů s drogovými kartely. Na Ukrajinu vzdálenou téměř 11 tisíc kilometrů je přivádí hlavně finanční motivace.

„Myslel jsem, že zemřu,“ říká dvaatřicetiletý voják z Medellínu, který používá volací znak Checho. Na frontě se snažil zachránit kolegu zraněného během třídenních těžkých bojů s Rusy. Na skupinu zaútočily ruské bezpilotní letouny a střepiny ze shozeného granátu muži probodly čelist.

„Vstali jsme a rozhodli se utéct z pozice, abychom si zachránili život,“ vypráví pro agenturu AP Checho. „Neměli jsme se kam schovat.“

Ve vojenské nemocnici na východě Ukrajiny se nachází skupina asi 50 zraněných kolumbijských bojovníků. Většina tráví čas zíráním do telefonů, brouzdáním po internetu, poslechem hudby a voláním domů.

Kolumbie má s 250 tisíci vojáky druhou největší armádu v Latinské Americe hned po Brazílii. Více než 10 tisíc jich každoročně odchází do důchodu. Nyní až stovky míří na Ukrajinu. Odchody vojáků i jinam do zahraničí jsou v zemi běžné už od přelomu tisíciletí.

S blížícím se milníkem druhého roku války se ukrajinská vojska ocitají v patové situaci. Ukrajina tak nyní rozšiřuje svůj systém, který umožňuje lidem z celého světa vstoupit do armády.

Kolumbijští vojáci jsou dobře vycvičení ze své domoviny, která už desítky let bojuje proti drogovým kartelům nebo povstaleckým skupinám. Na Ukrajině si stovky z nich vydělají čtyřikrát tolik, co zkušení poddůstojníci doma.

Jen hledají lepší budoucnost

Začátkem války zahraniční posily tvořilo asi 20 tisíc lidí z 52 zemi, nyní se však profil bojovníků podle úřadů změnil. Čísla nicméně tají.

Infrastrukturu španělsky mluvících náborářů, instruktorů a nižších operačních důstojníků ukrajinská armáda vytvořila loni. Bývalý bojový zdravotník ve výslužbě Hector Bernal AP řekl, že za posledních osm měsíců pro boj na Ukrajině vycvičil více než 20 Kolumbijců.

„Jsou jako latinskoameričtí migranti, kteří jdou do USA hledat lepší budoucnost,“ připodobňuje. „Nejsou to dobrovolníci, kteří chtějí bránit vlajku jiné země. Jsou prostě motivováni ekonomickou potřebou.“

Zatímco generálové v Kolumbii dostávají měsíční plat a prémie kolem 140 tisíc českých korun, tedy stejně jako ministr vlády, řadoví vojáci vycházejí s mnohem skromnějším příjmem. Poddůstojníci v Kolumbii dostávají základní plat asi devět tisíc, zkušení rotmistři si podle AP mohou vydělat až 21 tisíc. Minimální měsíční mzda v Kolumbii v současné době činí asi 7 700 Kč.

Na Ukrajině má každý příslušník ozbrojených sil bez ohledu na státní příslušnost nárok na měsíční plat až 77 tisíc korun v závislosti na hodnosti a druhu služby. V případě zranění mají rovněž nárok na částku až 670 tisíc, a to v závislosti na závažnosti zranění. Pokud ve válce zemřou, náleží jejich rodinám odškodnění ve výši bezmála devíti milionů korun.

Na bojišti usilují o změnu

Checho říká, že ho k cestě do Kyjeva loni v září dohnal princip. Odhaduje, že jen v jeho jednotce bylo asi 100 dalších bojovníků z Kolumbie, kteří se vydali na stejnou cestu: „Vím, že nás není mnoho, ale snažíme se ze sebe vydat maximum, aby se věci daly do pohybu a změna nastala co nejdříve.“ Po zotavení se je odhodlaný bránit Ukrajinu dál.

V Kolumbii se informace o náboru do ukrajinské armády šíří hlavně prostřednictvím sociálních sítí. Někteří z dobrovolníků, kteří již na Ukrajině bojují, sdílejí postřehy o náborovém procesu na TikToku nebo WhatsAppu.

Bojování za cizí zemi má však pro Kolumbijce jednu značnou nevýhodu. V případě, že se ve válce zraní nebo zemřou, jejich nejméně 10 tisíc kilometrů vzdálené rodiny se k informacím dostávají velmi špatně. V Bogotě se navíc nenachází ukrajinské velvyslanectví. Často tak musí kontaktovat ambasádu v Peru.

X X X

USA   MIGRATŮM  PENÍZE  NA  JÍDLO…

New York dá migrantům peníze na jídlo. Dostanou víc než chudí místní

Stovky rodin migrantů dostanou v New Yorku v rámci nového programu více peněz na jídlo než nejchudší obyvatelé města. Starosta Eric Adams věří, že tak ušetří peníze za dodávky hotových pokrmů a zamezí se jejich zbytečnému vyhazování, ke kterému docházelo.

Pět set rodin migrantů s dětmi obdrží na základě nového pilotního programu debetní karty. Podle mluvčí starostovy kanceláře Kayly Manelakové bude na každé v průměru 12,52 dolaru (290 korun) pro jedince na den. Měsíčně tak bude mít každý recipient k dispozici více než 350 dolarů (přes 8 tisíc korun).

Portál Newsweek upozorňuje, že taková částka je vyšší než ta, kterou dostávají nízkopříjmoví Newyorčané v rámci potravinových lístků Supplemental Nutrition Assistance Program (SNAP). Jednočlenné domácnosti mohou jejich prostřednictvím získat maximální částku 291 dolarů (6745 korun) na měsíc. Dvoučlenné 535 dolarů (12 401 korun), čtyřčlenné 973 dolarů (22 554 korun).

SNAP karty není možné použít k nákupu alkoholu, cigaret, tabáku, domácích potřeb, potravin konzumovaných přímo v obchodech a rychlého občerstvení.

Podobná omezení jako karty pro nízkopříjmové obyvatele mají i karty pro běžence. Lze je uplatnit jen v obchodech s potravinami, supermarketech či obchodech se smíšeným zbožím. Kromě jídla jimi mohou migranti platit i dětské potřeby.

Adamsova kancelář podotýká, že chudí Newyorčané mají obvykle nárok i na další potravinou pomoc, která zahrnuje také restaurace, zatímco žadatelé o azyl nikoliv.

„Všechny zapojené rodiny budou muset podepsat čestné prohlášení, že budou tyto karty používat k zamýšleným účelům. Kdo poruší podmínky, riskuje, že bude z pilotního programu vyřazen,“ uvedla kancelář starosty.

Plýtvání jídlem

Podle Adamse je plán „brilantní“. Domnívá se, že tak výrazně ušetří městu peníze – 600 tisíc dolarů (skoro 14 milionů korun) za měsíc a více než 7,2 milionu dolarů (přibližně 167 milionů korun) ročně. Podle něj město nebude muset tolik platit dodavatelským službám, navíc podpoří místní ekonomiku. Připustil, že se úřady potýkaly i s problémem vyhazovaného jídla, program podle něj řeší také tuto potíž.

Deník The New York Times zjistil z interních dokumentů společnosti DocGo, pověřené poskytováním jídla migrantům, že firma vyhodí tisíce nesnědených jídel každý den. Od 22. října do 10. listopadu se nespotřebovalo více než 70 tisíc pokrmů. List podotýká, že při maximální sazbě 11 dolarů (256 korun) za jídlo stálo plýtvání za toho období daňové poplatníky přibližně 776 000 dolarů (přibližně 18 milionů korun), tedy asi 39 000 dolarů (přes 900 tisíc korun) denně.

The New York Post tvrdí, že oslovení migranti si stěžovali na špatnou kvalitu dodávaného jídla. Raději si sami vaří.

Adamse za jeho plán zkritizoval texaský republikánský guvernér Greg Abbott. „Zní to, jako by za tím bylo šílenství, protože je to opravdu urážlivé. Je to možná ta nejodpornější věc, kterou jsem za posledních 48 hodin viděl,“ prohlásil. Podle něj je základní příčinou problému politika otevřených hranic prezidenta Joea Bidena. Abbott poslal do New Yorku několik autobusů migrantů, kteří z Latinské Ameriky dorazili do Texasu, aby zdůraznil své varování o migrační krizi.

New York se potýká s velkou migrační vlnou. Od jara 2022 do prosince 2023 do něj dorazilo více než 156 600 běženců. Sám Adams varoval, že masivní počet nových příchozích může město zničit. Velké pobouření vyvolal případ skupiny migrantů, kteří zaútočili na policisty. Prokurátor většinu z nich nechal jít, za což sklidil značnou kritiku.

Starosta se nedávno zúčastnil policejního zátahu proti gangu lupičů telefonů a kabelek rekrutujících se z řad běženců. Zdůraznil nicméně, že většina nových příchozích jsou zákonů dbalí.

X X X

 ŠKOLY  V  ČR  NEBUDOU   MÍT   MILIONY  NA  PLATY  LIDÍ,  PROVOZ

 Ministerstvo zveřejnilo rozpočet, školy jsou v šoku. Nemají na platy

Ministerstvo školství ve středu večer zveřejnilo rozpis rozpočtu na regionální školství. Ministr Mikuláš Bek stále slibuje, že škrty se dotknou maximálně osmi tisíc neobsazených pozic nepedagogických pracovníků, v rozpočtu ale stojí něco jiného. Ředitelé škol se hroutí, nemají z čeho zaplatit uklízečky a školníky a propouštět nemohou. Hrozí, že slíbené peníze nedostanou ani učitelé.

V mateřských, základních i středních školách v celém Česku zavládlo zděšení. Zatímco učitelé i ředitelé rodičům deváťáků pomáhají s problematickým elektronickým přihlašováním na střední školy, od ministerstva školství doputoval rozpis letošního rozpočtu. A ředitelé zjišťují, že nebudou mít z čeho zaplatit uklízečky, školníky nebo účetní. Jenže propustit je nemohou, aby neohrozili chod školy. „Záchranu“ vidí v penězích, které jsou slíbené pro učitele.

X X X

ADMINISTRATIVNÍ  NESMYSLY  OD  EU,  LEYENOVÉ,   Z  NĚMECKA

MBrusel chrlí administrativní blbosti. Ale my jsme papežštější než papež, shodli se ekonomové

Jedním z největších problémů České republiky je velký objem byrokracie, který má i kvůli Evropské unii tendenci narůstat, řekl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS ekonom a bývalý ministr financí Ivan Pilip (tehdy ODS). Dodal, že český systém přitom regulace z Bruselu ještě dále komplikuje. I podle ekonoma a bývalého ministra financí Ivana Pilného (tehdy ANO) jsme v tomto ohledu „papežštější než papež“.

„Jako největší problém vnímám narůstající byrokracii a regulace. Jakkoliv jsem velkým stoupencem evropské integrace, Evropská unie má bohužel tendenci tohle všechno zesilovat. A když unie řekne, že máme něco vyřešit, spotřebujeme na to třikrát více formulářů, než by bylo nutné. Nevím, jestli je to nějaká národní byrokratická tradice,“ kroutil Pilip hlavou ve vysílání CNN Prima NEWS.

 Vláda by přitom podle něj mohla problém zmírnit poměrně rychle. „Prostě musí začít ubírat regulačních mechanismů. Jedním z těch, kdo se to snaží dělat, je Marian Jurečka. V jiných oblastech týkajících se průmyslu, stavebnictví nebo výstavby bytů a podobně debyrokratizace téměř neprobíhá,“ doplnil.

Za pravdu mu dal i Pilný: „Představa, že když vstoupíme do Evropské unie, tak se byrokracie zmenší, byla skutečně naprostou iluzí. Jsme papežštější než papež, srazíme podpatky a snažíme se ještě více rozpitvat a transformovat ty, s odpuštěním, neuvěřitelné blbosti, které přicházejí z administrativy Bruselu.“

Přemíra regulací a byrokracie v Česku podle něj zároveň komplikuje snahy o digitalizaci. „Je to Augiášův chlév, máte neuvěřitelnou spleť provázaných zákonů. Byl jsem přítomen tomu, že jedna věta nepřímo novelizovala 40 dalších zákonů. Takto se digitalizovat nedá. Je to, jako když lijete vodu do kýblu, který nemá dno,“ pokračoval.

Dalším problémem je podle Pilného služební zákon, který u úředníků preferuje kvantitu nad kvalitou. Je třeba zajistit podstatně méně lidí, kteří však budou schopnější a lépe placení a kterým se zjednoduší agenda, zdůraznil.

X X X

 FIALA  KONEČNĚ   SDĚLÍ  NÁRODU,  CO  DOSTANOU   RODINY  ZA  MRTVÉ  STUDENTY  FF  A  ZRANĚNÉ?

 Univerzita komunikuje se všemi rodinami obětí střelby. Setkají se koncem měsíce

Karlova univerzita je v kontaktu se všemi rodinami obětí tragédie, při níž pachatel 21. prosince zastřelil 14 lidí a dalších 25 zranil. Na zasedání akademického senátu univerzity to v pátek řekla rektorka Milena Králíčková. Podle ní potřebují rodiny obětí individuální přístup a bylo nutné počkat, až budou všechny schopné s univerzitou navázat kontakt. Setkání rodin obětí se uskuteční na konci února.

Setkání rodin obětí by mělo být neveřejné, podle Králíčkové ho univerzita připravuje a všechny rodiny jsou o něm informované. Část rodin pozůstalých podle ní univerzitě sdělila, že dřívější setkání by pro ně bylo příliš brzy.

Komunikaci školy s rodinami obětí v pořadu 168 hodin České televize kritizovala matka jedné z obětí. Poukazovala na to, že univerzita slibuje setkání rodin obětí, ale termín jeho konání odsouvá.

Podle Králíčkové se také otevírá otázka vytvoření pamětní desky, která by oběti připomínala. Na této desce by mohla být i jména obětí, záleží to ale na přání jejich rodin. Většina z nich je podle Králíčkové ráda, že se jména jejich příbuzných, kteří při tragédii zemřeli, ve veřejném prostoru neobjevují. Deska by mohla být připravena letos. Škola podle Králíčkové komunikuje i se zraněnými.

Budova Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha, kde se tragédie stala, je od té doby uzavřena. V lednu se konaly akce Měsíce pro fakultu, které měly pomoci lidem vyrovnat se s tragickou událostí a vrátit na náměstí akademický život.

Měsíc po tragédii, 21. ledna, se hlavní budova částečně otevřela studentům a vyučujícím. Součástí tohoto pootevření fakulty byly minipřednášky, výměna knih či hudební vystoupení. Měsíc pro fakultu vyvrcholil 30. ledna koncertem Pražské filharmonie v Rudolfinu pro studenty a vyučující zasažené fakulty.

Sídlo fakulty se studentům a zaměstnancům opět otevře v pondělí 19. února, kdy na fakultě začne výuka letního semestru. Budova by měla být přístupná s výjimkou čtvrtého patra, které vyžaduje další opravy a mělo by se otevřít nejdříve na začátku příštího akademického roku, tedy na přelomu září a října.

Prvním krokem k otevření budovy a zahájení semestru bude takzvané předotevření fakulty, které se uskuteční v pátek 16. února. Na neformálním setkání se nebude vyučovat, pracovníci a studenti ale budou mít možnost vstoupit do prostředí, kde se tragédie odehrála.

Univerzita podle Králíčkové pracuje i na rozšíření psychosociální podpory pro zaměstnance a studující. Vzniknout by mělo centrum odolnosti, které bude spadat pod centrum univerzity, takzvaný UK point.

X X X

Zemřeli ruku v ruce. Nizozemský expremiér podstoupil s manželkou eutanazii

Někdejší nizozemský premiér Dries van Agt zemřel v pondělí při eutanazii ruku v ruce se svou manželkou Eugenií van Agtovou-Krekelbergovou. Oběma bylo 93 let. V pátek to oznámila organizace na ochranu lidských práv The Rights Forum, kterou ministerský předseda z let 1977 až 1982 založil.

 Manželé měli už delší dobu podlomené zdraví, van Agt v roce 2019 utrpěl krvácení do mozku a nikdy se plně nezotavil. Pohřbeni budou při soukromém obřadu ve východonizozemském městě Nijmegen.

„Zemřel ruku v ruce se svou milovanou ženou, která mu byla oporou, s níž byl více než 70 let a o které stále mluvil jako o ‚svém děvčeti‘,“ uvedla nezisková organizace v prohlášení.

Eutanazie je povolená jen v hrstce států světa, kromě Nizozemska například v Belgii, Lucembursku, Kolumbii či Kanadě. Více zemí včetně Rakouska, Švýcarska či Švédska dovoluje asistovanou sebevraždu. V Česku eutanazie ani asistovaná sebevražda legální nejsou.

Van Agt byl křesťanský demokrat, po odchodu z politiky ale zastával čím dál víc progresivní pozici. Z domovské strany odešel v roce 2017 kvůli ideologickým neshodám, zejména co se týkalo přístupu k Izraeli a Palestině. Van Agt podporoval Palestince dlouhodobě, i skrze svou organizaci The Rights Forum.

Někdejší premiér byl známý pro četné archaické odkazy a celkově velkolepé vyjadřování, stejně jako vášní pro cyklistiku. S tímto koníčkem skončil po pádu v roce 2019.

„Svým květnatým a jedinečným jazykem, jasným přesvědčením a úderným vystupováním dodal Dries van Agt nizozemské politice barvu a obsah v době polarizace a obnovy stran,“ ocenil politika v prohlášení současný nizozemský premiér Mark Rutte.

V dobrém na van Agta vzpomněla i nizozemská královská rodina. „Převzal odpovědnost v bouřlivé době a dokázal inspirovat mnohé svou výraznou osobností a barvitým stylem,“ uvedli ve společném prohlášení král Willem-Alexander, jeho matka princezna Beatrix a jeho choť královna Máxima.

X X X

PRO   PUTINA  DŮLEŽITÉ  NÉMECKO,  V  NĚMECKU  BYL  I  PO  HITLEROVI

Pro Putina bylo nejdůležitější Německo. Ignorovali jsme varovné signály a chtěli pohodlí, říká novinářka

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu uplynuly bezmála dva roky. Západní spojenci se snaží ukrajinskou armádu zásobovat zbraněmi, ale konflikt trvá a rozhodující převaha Ukrajiny není v dohledu. „Ignorovali jsme hodně varovných signálů,“ řekla pro Český rozhlas Plus novinářka francouzského deníku Le Monde a autorka knihy Zaslepení – Jak Berlín a Paříž umetly cestu Rusku Sylvie Kauffmannová.

 X Jak velký šok byl pro Francouze 24. únor roku 2022? Velmi dobře si pamatujeme na to, jak se prezident Emmanuel Macron snažil do poslední chvíle odradit ruského prezidenta Vladimira Putina od útoku na Ukrajinu. Lidem se určitě vybaví jejich četné telefonáty. Jak velké překvapení to bylo pro francouzskou politickou reprezentaci?

Byl to šok pro celou Evropu. Je ale pravda, že konkrétně pro Francii to bylo velké překvapení. Od nástupu prezidenta Emmanuela Macrona Francie vedla spíše smířlivou politiku vůči Rusku, plnou dialogu.

Poslechněte si celé Interview Plus Martina Baluchy. Hostem je Sylvie Kauffmannová, novinářka deníku Le Monde a autorka knihy Zaslepení – Jak Berlín a Paříž umetly cestu Rusku

Ještě 7. února byl Macron v Kremlu a snažil se přesvědčit Putina. Bylo vidět, že to bylo zoufalé snažení. Ve skutečnosti to bylo pro Macrona velmi nepříjemné. Při jejich společné tiskové konferenci bylo vidět, jak se Putin zatvrdil a jak byl nesmlouvavý. Macronovi se nedařilo s ním najít společnou řeč.

Výmluvně tu situaci dokreslovala scéna, kdy oba státníci seděli kolem obřího stolu. Potvrzovalo to, jak si jsou vzdálení. Byl to jednak šok z návratu války, ale taky šok z neúspěšné vládní politiky.

X Ve vaší knize píšete o tom, že vztahy Francie a Ruska neměly stejnou hloubku jako vztahy Ruska a Německa. Když se ale podíváme na ekonomické propojení mezi Francií a Ruskem, tak francouzské společnosti patřily před válkou mezi největší zaměstnavatele v Rusku. Navíc někteří politici, jako třeba bývalý francouzský premiér Francois Fillon, pracovali pro velké ruské firmy. Když se na tohle všechno podíváme, tak ten šok přece musel být dost podobný?

Máte pravdu, francouzské firmy – supermarkety, automobilky jako třeba Renault – zaměstnávaly hodně Rusů. Některé francouzské společnosti ostatně stále v Rusku jsou.

Myslím si ale, že pokud jde o investice a hodnoty, tak Němci byli s Rusy podstatně víc zapletení než my, Francouzi. Hlavně kvůli energetickému propojení. Závislost Německa na ruském plynu je určujícím faktorem rusko-německých vztahů posledních 20 let.

Tohle energetické pouto už existovalo za Sovětského svazu, ale výrazně se posílilo s plynovody Nord Stream. Takhle silné pouto Francie s Ruskem neměla, protože má jádro. Je ale pravda, že firma Total také investovala do ruské nafty a ruského plynu. Na vládní úrovni ale ta závislost nebyla stejná.

X Při četbě vaší knihy jsem měl dojem, že se historie opakuje a že podobně jako svět v 30. letech minulého století couval před Hitlerem, tak Západ už v prvních letech 21. století couval před Putinem. Jak si vysvětlujete, že jsme se nechali zaslepit? Jaké výstražné signály jsme neviděli nebo nechtěli vidět?

Je pravda, že je možné vidět určitou paralelu s 30. lety. Ostatně, bývalá německá kancléřka Angela Merkelová podobnou paralelu udělala tuším v loňském rozhovoru pro Der Spiegel.

Mluvila o filmu na Netflixu o Nevillu Chamberlainovi (Pozn. redakce.: britský ministerský předseda v letech 1937-1940). Ten snímek se jí prý moc líbil a začala díky němu vnímat Chamberlaina v jiném světle. Říkala, že přijal nepříliš čestnou roli, aby své zemi mohl získat čas se připravit na nacistické údery.

Podle ní Minské dohody a Normandský formát pomohly Ukrajině získat čas, aby mohla modernizovat svou armádu. Tohle vysvětlení je pro mě velmi překvapivé. Francie a Německo, které v té doby vyjednávaly s Ruskem, Ukrajině přece nepomáhaly se zbrojením. To dělali spíš Britové, Kanaďané a do jisté míry i Američané, kteří ukrajinské vojáky cvičili a pomáhali jim.

Varovné signály

X Tahle argumentace tedy podle vás nesedí?

Ne, nesedí. Ignorovali jsme hodně varovných signálů. Jedním z těch prvních byla čečenská válka. Když jsem se tím zabývala při psaní, tak mě překvapilo, jak jsme zavírali oči před tím, co se dělo v Čečně.

Dalším varovným signálem byly Putinovy reakce na tzv. Barevné revoluce – růžovou revoluci v Gruzii v roce 2003 nebo oranžovou revoluci na Ukrajině v roce 2004. Už tehdy bylo vidět, jak se Putin pomalu stahuje do sebe a obviňuje Západ, že stál za těmito barevnými revolucemi.

Následovalo přitvrzování, šířily se represe – v té době byl zadržený Michail Chodorkovskij a nezávislá média se stávala čím dál tím častějším terčem útoků. V roce 2007 měl Putin klíčový projev na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Ten výstup byl velmi agresivní. Věnovala jsem se mu i v knize.

Mluvila jsem s lidmi, kteří tehdy byli na konferenci v Mnichově. Hlavně západní představitelé mi řekli, že byli v šoku. Zástupci pobaltských států naopak říkali, že je Putinův projev vůbec nepřekvapil, že věděli, co je zač.

To překvapení Západu ale netrvalo ani 24 hodin a pak se všichni vrátili do starých kolejí. Nikdo nechtěl brát v potaz tento varovný signál. To je na tom velmi zajímavé.

X Čím si to vysvětlujete?

Na jednu stranu to byla naivita, na druhou stranu to bylo tím, že jsme upřednostňovali naše pohodlí a naše ekonomické zájmy. Nechceme, aby se věci měnily. Nechceme čelit nepříjemným skutečnostem, kvůli kterým bychom museli například úplně přehodnotit rozpočty na obranu. I o tom to je.

Od konce studené války jsme odzbrojovali. Velmi to platí pro Německo, o něco méně to platí pro Francii a Velkou Británii, které sice udržovaly armády, ale úplně pro jiné cíle. Francie udržovala své síly hlavně pro expediční účely a nikoliv pro obranu Evropy.

Nikdo nepočítal s tím, že bychom čelili podobné hrozbě. Pro mě je nejhorší, že Západ ignoroval ruskou invazi do Gruzie v roce 2008. Ve stejný rok byly dvě klíčové události. Nejprve to byl summit Severoatlantické aliance v dubnu roku 2008. Tehdejší americký prezident George Bush, který končil svůj druhý mandát, požadoval otevření přístupových rozhovorů pro vstup Gruzie a Ukrajiny do NATO.

Merkelová a Sarkozy proti tomu bojovali zuby nehty. Nakonec se jim to podařilo. Byl sice vyjednaný kompromis, ale ten znamenal odstrčení Ukrajiny a Gruzie. O pět měsíců později Rusko vpadlo do Gruzie. Bylo to jasné porušení hranic.

Sarkozy potom velmi rychle vyjednal příměří. Všichni se totiž báli, že ruské síly budou pokračovat až do Tbilisi. Dodnes nevíme, jestli to byl Putinův záměr nebo jestli blafoval.

Každopádně Sarkozy ve jménu Evropské unie vyjednal příměří za velmi příznivých podmínek pro Rusko. Nikdo nepřijal žádné sankce proti Rusku, které přitom napadlo nezávislý stát. Potom přišel rok 2014 a anexe Krymu.

X Když ve vaší knize píšete o „Zaslepených“, tak myslíte Paříž a Berlín. V případě Německa popisujete dokonce trojí závislost – energetickou na Rusku, bezpečnostní na Spojených státech a exportní na Číně. Nebyli někteří zaslepení ale i ve střední Evropě, což je možná ještě horší, protože v těchto zemích máme zkušenosti s Rusy? A přitom například Česká republika získávala 97 procent svého plynu právě z Ruska.

Ano samozřejmě, že existovalo více druhů zaslepení a servilnosti. Zodpovědnost zemí, jako byla Česká republika, ale byla menší než zodpovědnost Německa, které bylo ekonomickým lídrem Evropy.

X Je to tedy tak, že silnější ekonomika znamená i větší zodpovědnost?

Ano, i politicky jste víc vidět. Při pohledu na těch posledních dvacet let je vidět, že pro Rusko bylo Německo velmi důležité. Putin ho znal. Ve východním Německu strávil pět let jako důstojník KGB.

Němečtí diplomaté, kteří pracovali v Moskvě, mi říkali, že si uvědomovali, že byli pro Rusy nejdůležitějšími Evropany. A platilo to i obráceně. Dlouhou dobu byla německá ambasáda v Moskvě největší diplomatickou misí v zahraničí. To je přece také vypovídající.

Francouzi si rádi mysleli, že byli pro Rusy minimálně stejně důležití, ale ve skutečnosti bylo pro Rusko nejdůležitější Německo. Právě Německo bylo pro Putina vstupní branou do Evropy.

Jednak proto, že Německo znal, a pak taky proto, že pochopil, že v bývalém kancléři Gerhardu Schröderovi má výjimečného partnera, a v tom měl naprostou pravdu.

Chyba celého systému

X Proč Evropa neposlouchala své varovné hlasy? Ve své knize píšete například o bývalém německém ministrovi zahraničí Joschkovi Fischerovi, který byl proti stavbě plynovodu Nord Stream a místo něj prosazoval plynovod Nabucco, jehož cílem bylo propojit Německo s Tureckem a snížit tak závislost na Rusku. Ve Francii před Ruskem zase varoval filosof André Glucksmann. Proč jsme je neposlouchali? Byla to opět naivita?

Protože zvítězila takzvaná „real politika“. André Glucksmann byl intelektuál. Neměl politickou moc, mohl psát a promlouvat, což dělal velmi dobře. U Joschky Fischera je to ale komplikovanější, protože byl ministrem zahraničí Gerharda Schrödera.

25. září 2001 byl Fisher v Bundestagu, když tam v němčině promlouval Putin, který si tehdy získal politiky. Putin ale Fischera nepřesvědčil. Je to velmi dobře vidět ve videu na Youtube.

Ptala jsem se Fishera, proč se na rozdíl od ostatních mračil. Odpověděl mi, že Putinovi prostě nevěřil. Prý už tehdy v něm viděl nacionalistu s imperialistickými tendencemi. K tomu všemu se odehrávala čečenská válka. Fischer tedy rozhodně nebyl zaslepený – ani němečtí Zelení.

Největší chybou tehdejší německé politiky podle mě byl fakt, že Fischer přenechal rusko-německé vztahy úřadu kancléře. Němci mají jiný politický systém než my ve Francii.

Občas Němcům závidíme, že dokáží lépe najít kompromis, zatímco my se častěji hádáme. V tomto případě si ale myslím, že by bylo lepší, aby se Fischer a Schröder střetli a pohádali se.

X A není tedy tehdejší sbližování Západu s Ruskem výsledkem lidského selhání, když se podíváme na vztah mezi Schröderem a Putinem nebo mezi Sarkozym a Putinem? Anebo je to tak, že tito politici byli ovlivnění dobovou atmosférou, tehdejšími událostmi jako např. útokem z 11. září 2001 a také snahou Západu najít přítele v době, kdy se ukázal nepřítel v podobě radikálního islamismu?

Máte pravdu, to je dobrá otázka. Myslím, že je to od každého kousek. Před chvilkou jsme mluvili o tom, které další země byly ve vztahu k Rusku zaslepené. Patří mezi ně určitě i Spojené státy.

Podstatným faktorem celé této rovnice je postupné stahování Američanů po fiasku ve válce v Iráku. Dávali Evropanům jasně najevo, že teď je na nich, aby se starali o Rusko. A to až do 24. února roku 2022, kdy se do Evropy znovu vrátili.

I v případě ruského vpádu do Gruzie bylo na Evropanech, aby to řešili. Potom co Evropané, a hlavně Sarkozy, udělali několik chyb, tak americké ministerstvo zahraničí v čele s Condoleezzou Riceovou poměrně diskrétně zakročilo. Američané to sledovali, ale nejdřív to nechali na Evropanech. To je jedna věc.

Lidský faktor ale taky hrál klíčovou roli. Schröder byl skutečně nepoctivý. Myslím, že se v jeho případě dá mluvit i o korupci. V roce 2005 si uvědomoval, že zřejmě prohraje volby. Ještě před svým odchodem podepsal smlouvu s Gazpromem o plynovodu Nord Stream 1.

Jen 17 dní potom, co opustil kancléřský post, přijal funkci ředitele správní rady dceřiné společnosti Gazprom – Nord Stream AG. To je prostě neuvěřitelné. Můžeme říct, že to bylo lidské selhání. Na druhou stranu ale mezi německými politiky proti tomuto chování nikdo neprotestoval.

Schröderova nástupkyně, kancléřka Angela Markelová, tuhle nominaci schválila. Bývalý předseda Evropského parlamentu a člen německé SPD Martin Schulz mi řekl, že sama Merkelová navrhovala Schroderovu nominaci.

Takže podobné chování schvalovalo celé politické prostředí. Není to tedy chyba jen jednoho muže, ale chyba celého systému. U Sarkozyho to bylo něco podobného.

X Sarkozyho vztah k Putinovi se ale vyvíjel. Nejdřív byl proti Putinovi a potom ho začal obdivovat.

Ano, v kampani mluvil o tom, že si s Putinem nikdy nepodá ruku kvůli čečenské válce a podobným věcem. Jakmile se ale dostal k moci, tak obrátil a nakonec ho Putin úplně okouzlil. Pravděpodobně ho fascinovala jeho síla i moc.

Sarkozy bohužel odmítl mou žádost o rozhovor, když jsem psala tuhle knihu. Moc ráda bych se ho zeptala, proč se v roce 2011 rozhodl prodat Rusku dvě vrtulníkové lodě typu Mistral. Bylo to pouhé tři roky po vpádu Ruska do Gruzie. Navíc tyto vrtulníkově lodě jsou skutečně velmi výkonná válečná plavidla.

Jak by to asi dopadlo teď, kdyby Rusko mělo tyhle vrtulníkové lodi v Černém moři? Představovaly by daleko větší ohrožení pro Ukrajinu. Ten prodej nakonec v roce 2014 – po ruské anexi Krymu – zastavil Sarkozyho následovník Francois Hollande.

Rusko nemůžeme ignorovat

X V knize píšete i o ponižování, o tom, že není možné Rusko ponížit. V podobném smyslu se vyjadřoval i současný prezident Emmanuel Macron, což vyvolalo velký ohlas ve střední Evropě. Co se skrývá za touto frází, že bychom neměli ponížit Rusko?

Objevila jsem tohle vyjádření už v projevu Jacquesa Chiraca. Byl to tedy tradiční postoj francouzských prezidentů. V našem vztahu k Rusku je něco psychoanalytického.

Všimla jsem si, že když francouzští politici mluví o Rusku, tak říkají, že je to velká země. Ve francouzštině to ale může znamenat, že je velká jak svou rozlohou, tak i svým významem. Myslím, že jde o nějaký druh fascinace.

Klíčovou roli samozřejmě hraje taky fakt, že je Rusko jadernou mocností. Stejně jako Francie. Tím pádem, když někdo řekne, že nesmíme ponížit Rusko, tak tím dává najevo, že je to země a národ, který se umí bít.

A taky to že je to jaderná mocnost, která představuje hrozbu. Určitě jste si ale všimli, že se Emmanuel Macron tímto způsobem už nevyjadřuje.

X Emmanuel Macron ve svých projevech v souvislosti s Ruskem taky říkával, že nemůžeme ignorovat zeměpis, fakt, že Evropa sdílí hranice s Ruskem.

Ano a to je pravda. Podle mě bychom neměli kritizovat někoho za to, že mluví s Ruskem. Kontakt jsme měli i se Sovětským svazem. Rusko s námi sdílí kontinent, nemůžeme ho ignorovat.

Podle mě je ale problém v tom, když někdo s Ruskem mluví z oslabené pozice. Dalším problémem je, že jsme se vzdali své vlastní obrany. To je teď vidět. Nejsme schopní Ukrajině poskytnout zbraně, které potřebuje. Nemáme zbraně ve skladech, horko těžko je vyrábíme, nejsme na to všechno vybavení.

X Jak významný posun vidíte ve francouzském přístupu k Rusku. Mám na mysli například projev prezidenta Emmanuela Macrona z května loňského roku na bratislavské konferenci Globsec, kde zmiňoval Kunderův esej „Unesený Západ“ a kde řekl: „Myslím si, že jsme občas promrhali příležitosti naslouchat.“ Byl tento projev podle vás stvrzením obratu ve francouzské politice směrem k Rusku a zároveň důkazem, že Západ znovu necouvne. Je to záruka?

Ano, myslím, že to byl obrat. Vyřčený na této konferenci v Bratislavě a potvrzený cestou prezidenta Emmanuela Macrona do Kyjeva s německým kancléřem Olafem Scholzem, italským expremiérem Mariem Draghim a s rumunským prezidentem Klausem Iohannisem.

Všichni tam jeli proto, aby dali jasně najevo, že jsou pro udělení kandidátského statusu Ukrajině. Tohle byl především pro Francii velký milník, protože Francie byla dlouhodobě proti rozšíření Evropské Unie.

X Říkáte tedy, že se tímto Macron odlišil od svých předchůdců, jako byli Hollande, Sarkozy a Chirac?

Francie měla vždy poměrně zdrženlivý postoj, pokud šlo o rozšiřování Evropské unie. Na základě rozhovorů se svými přáteli z pobaltských zemí nebo ze zemí Střední Evropy jsem pochopila, že nemáme stejnou historickou představu o Evropské unii.

Pro Francouze je evropský projekt součástí naší identity. Je to skutečně naše DNA. Máme vždycky trochu obavu – ať už francouzští politici nebo část místních elit – že rozšíření unie naleptává tento projekt. A že pokud nereformujeme systém rozhodování, tak se z unie stane jen taková volná asociace s jednotným trhem, což je samozřejmě taky důležité… ale pro Francouze je Evropa víc, je to politická unie.

Tento postoj vysvětluje, proč většina francouzských politiků zastávala spíše zdrženlivý postoj, pokud jde o rozšíření. Vzpomeňte si, když jste vstupovali do unie vy. Tehdy to nebyli zrovna Francouzi, kteří vás v tom nejvíc podporovali.

X Řekla byste, že s válkou na Ukrajině přesouvá politické těžiště v Evropě ze západu na východ?

Řekla bych, že se změnila politická dynamika a jednotlivé vztahy.  Myslím si, že západní země více a lépe naslouchají. Projevují větší respekt k pozicím zemí střední a východní Evropy. Nemyslím si, ale že by se měnila moc.

Ekonomická síla zůstává na západě. Myslím, že vaši političtí lídři teď mají velkou zodpovědnost, aby ten tlak udrželi. V minulosti se podle mě příliš často smířili s tím, že jim nikdo nenaslouchá.

Je jasné, že to bylo obtížné. Přicházeli do unie později a ekonomika těchto zemí byla spíš slabší. Teď ukázali, že v případě Ruska a Ukrajiny měli pravdu a je potřeba, aby si udrželi silnou pozici.

Vnímám lídry jakou je estonská premiérka Kaja Kallasová. Myslím, že lidé naslouchají i prezidentovi Petru Pavlovi. Je na těchto politicích, aby se prosadili.

X X X

USA :  ZELENSKÝ  PŘEHNAL  VÁLKU  PROTI  RUSKU

RYCHLE  UKONČIT  ZABÍJENÍ  LIDÍ  A  NIČENÍ  UKRAJINY

Podporu Ukrajiny střídá skepse. Za mnohé si může sama, i Zelenskyj to přeháněl, zní z USA

Americká média začala referovat o válce na východě Evropy mnohem skeptičtěji, a to poté, co vláda USA oznámila, že další pomoc Ukrajině prozatím nechystá. List The New York Times napsal, že bez podpory Bílého domu začnou obránci brzy kapitulovat. K tomu přidal zmínky o ukrajinské dezerci a naznačil, že si za vývoj událostí může Kyjev sám.

Budeme s vámi tak dlouho, jak to bude potřeba. Takový byl postoj administrativy amerického prezidenta Joea Bidena k Ukrajině podstatnou část války. Šarvátky v Kongresu a stranický rozkol o otázce další podpory Kyjeva ale přivedly USA na rozcestí. Pentagon před časem oznámil, že žádná další pomoc se nechystá. A se změnou postoje Washingtonu mění narativ i přední americká média.

 Samotnou existenci americké podpory totiž přímo svazují s úspěchem nebo neúspěchem ukrajinské armády. List The New York Times napsal, že americká pomoc je ukrajinskou největší zbraní, o kterou ale může brzy přijít. A pak prý přijdou na Ukrajinu temné časy.

  Zlom sentimentu

„Ukrajina by se bez další americké vojenské pomoci mohla po určitou část letošního roku udržet. Ale časem by neměla vyhlídky na obnovu armády a začala by pomalu ztrácet,“ řekl pro The New York Times Michael Kofman, odborník na Rusko z Carnegieho nadace pro mezinárodní mír ve Washingtonu.

Ruská armáda má v současnosti na frontě početní i palebnou převahu. Problémy Ukrajinců s nedostatkem vojáků už podle Washington Postu prosakují k veřejnosti delší dobu a staly se zřejmě předmětem personálního zemětřesení ve vedení ukrajinské armády.

Analýza amerického listu naznačuje, že k chmurnému vývoji na frontě přispěli i samotní Ukrajinci.

„Ukrajina si za své problémy může do jisté míry sama. Korupce, která je v zemi dlouhodobým problémem, odčerpává miliony v oblasti zásobování a z dalších sektorů. Zelenskyj občas přehnal své výtky spojencům, že neposkytují dostatečnou podporu, a sklidil za to kritiku,“ komentuje The New York Times. Ještě před půl rokem přitom americká média nadšeně vyhlížela ukrajinskou protiofenzivu a předpovídala kolaps ruské obrany.

 To se ale nestalo. Podle analýzy amerického listu údajně proto, že Ukrajinci neposlouchali rady spojenců. Místo toho, aby zaútočili v jednom směru, zvolili ofenzivních cest více.

Teď Ukrajincům dochází munice a s tím slábne i morálka. Také obránce údajně začínají sužovat dezerce.

„Panuje určitý fatalismus,“ přiznal ukrajinský kapitán Oleh Vojcechovskij, člen bezpilotní průzkumné jednotky. „Je to tak, jak to je, ale stále musíme plnit naše úkoly. Počet dezertérů je malý, ale kontinuální,“ doplnil.

X Ztrácí Západ dech?

Vrchní ukrajinské velení je ale odhodlané bojovat s ruským agresorem i přes nepřízeň osudu. Vzhledem k možnému výpadku americké podpory se pozornost stáčí zpátky na evropské spojence. Evropská unie schválila nový balík pomoci, Velká Británie a Německo burcují k dalším dodávkám zbraní. Bude to ale stačit?

„Podpora Kyjeva ze strany Západu nestačí držet krok s vojenskými zásobami Moskvy, protože Rusko zvýšilo výrobu bezpilotních letounů, odstranilo nedostatky ve svém vojenském průmyslu a bylo posíleno dodávkami z Íránu a Severní Koreje,“ uvádí analýza amerického listu.

Znovu se tak projevuje paradox, že Západ byl sice od začátku ochotný Ukrajinu podporovat, ale jen do určité míry. Ať už šlo o klauzuli, která zakazuje Ukrajincům útočit se západními zbraněmi na území Ruska, nebo o zpožděné kývnutí na transfer stíhaček F-16.

„Každý den máme mrtvé, které bychom neměli, kdybychom obdrželi větší pomoc,“ prohlásil v týdnu tajemník ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Oleksij Danilov.

X X X

JUDR  KŘEČEK  SE  BRÁNÍ  ODCHODU  Z  FUNKCE  OMBUDSMANA

Předseda Nejvyššího soudu navrhuje odebrat ombudsmanovi pravomoc kárného žalobce

 Odebrat veřejnému ochránci práv kárně žalovat předsedy a místopředsedy soudů navrhuje předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Ombudsman Stanislav Křeček jeho názor nesdílí a odkazuje k výroku Ústavního soudu, který v roce 2011 zamítl totožný návrh Nejvyššího správního soudu tehdy vedeného Josefem Baxou. Dosud podal ombudsman dva kárné návrhy. „Já to považuji za správný krok. Tato pravomoc popírá smysl úřadu ombudsmana,“ řekl České justici prezident Soudcovské unie Libor Vávra.

Petr Angyalossy navrhuje zrušit kárnou pravomoc veřejného ochránce práv v rámci připomínkového řízení k novele kárných řízení se soudci, státními zástupci a exekutory. O návrhu novely zákona o soudcích už Česká justice informovala.

Předseda Nejvyššího soudu navrhuje novelu doplnit – o vypuštění kárné pravomoci ombudsmana. „Zcela nesystémově je kárným žalobcem i Veřejný ochránce práv, který může podat návrh na zahájení kárného řízení proti místopředsedům a předsedům soudů. Jedná se o osobu mimo justiční prostředí a zjevně podnět na podání návrhu může získat nanejvýš od stěžovatele, který se bude cítit být poškozen na svých právech soudem, případně soudním funkcionářem,“ uvádí svůj návrh předseda Nejvyššího soudu.

„Nemá žádné opodstatnění, aby osoba, která řeší individuální stížnosti občanů a nemá jinak žádné kompetence ve vztahu k justici, měla oprávnění podávat takový návrh. V případě, že by veřejný ochránce práv získal informace odůvodňující podání návrhu na zahájení kárného řízení, mohl by dát podnět např. ministrovi spravedlnosti a ten by takový návrh potom mohl podat. Tuto nesystémovou a zcela neobvyklou úpravu navrhuji vypustit a nedávat veřejnému ochránci práv pravomoc kárného žalobce,“ uzavírá svůj návrh Petr Angyalossy.

Podle Libora Vávry ombudsman nikdy mít kárnou pravomoc neměl. Jeho síla je totiž podle něj v tom, že nemá reálné pravomoci a spíše upozorňuje na problémy. „V mých očích to paradoxně snížilo úřad ombudsmana,“ řekl České justici.

Dvě žaloby se týkaly zásady veřejnosti a zákonného soudce

Ombudsman Stanislav Křeček se ale proti návrhu razantně postavil.

Podle jeho slov není činnost ombudsmana samoúčelná, jeho úkolem je ochrana práv a svobod a působení na orgány veřejné správy, k čemuž musí mít pravomoci. „Mezi ně patří i možnost podat kárný návrh na předsedu a místopředsedu soudu. Tuto možnost vnímám, stejně jako dříve mí předchůdci, jako zcela výjimečný nástroj, který má postihovat nejvýraznější excesy při výkonu takové funkce. To ostatně dotvrzuje dosavadní způsob, jakým byl tento nástroj v minulosti využíván. Od 1. října 2008, kdy ochránci oprávnění náleží, se tak stalo pouze dvakrát, a to teprve po bezvýsledné snaze dosáhnout nápravy, ceskajustice.cz

X X X

Dohody o vině zrychlují řízení. Objevuje se kritika, že ulehčují práci

 Především u drogové, ale i majetkové trestné činnosti dostávají na stůl soudci v Olomouckém kraji návrhy dohod o vině a trestu. Loni se podle nich počet návrhů významně zvýšil a trend pokračuje i letos. Pro soudce návrhy dohod znamenají výrazné zrychlení trestního procesu, odpadá náročné a zdlouhavé dokazování. Soudci si také uvědomují riziko ukládání příliš mírných trestů. Objevuje se ale i kritika, že dohody o vině a trestu se někdy používají místo institutu pro spolupracující obviněné nebo že si soudci uzavřením ulehčují práci.

Novela trestního řádu umožňuje uzavření dohody o vině a trestu od října 2020. Například prostějovský okresní soud takových dohod za první rok schválil 16, následující rok 15 a loni jich bylo 23. „Nejčastěji bývá tento procesní institut využíván v trestních věcech, ve kterých obviněnému hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody a jde zejména o majetkové trestné činy a drogovou trestnou činnost,“ řekl ČTK místopředseda soudu Petr Vrtěl.

Vyšší počet dohod vidí i soudci olomouckého krajského soudu. „Loni jsem odhadem schválil asi pět dohod o vině a trestu a letos jsem už schválil dvě a třetí dohodu o vině a trestu jsem ve středu nařídil k projednání,“ řekl soudce Eduard Ondrášek. Podle něj šlo nejčastěji o trestné činy poškození finančních zájmů Evropské unie, podvod, zpronevěra nebo drogová trestná činnost.

Dohody o vině a trestu ale mají i svou stinnou stránku. V nedávném rozhovoru pro Českou justici o ní hovořil bývalý místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk. „Například ze současné advokátní praxe vím, že státní zástupci z dohody o vině a trestu někdy dělají spíš zvláštní podobu spolupracujícího obviněného, když podmiňují svou ochotu na ni přistoupit tím, že obviněný nejenže prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, jak stanoví zákon, ale nad rámec zákona požadují, aby učinil podrobnou výpověď jak o tom, co spáchal sám, tak o tom, co spáchali jiní. Říkají tomu kvalifikované přiznání viny. Tím vlastně snadno získají důkazy proti ostatním spolupachatelům, a přitom mohou zcela ignorovat pro ně často nepříjemně omezující podmínky u spolupracujícího obviněného. Co jiného tohle je než potlačená ústavní zásada zákazu sebeobviňování? Přitom patříme mezi státy s dost krátkými lhůtami vyřízených trestních věcí, tak proč potřebujeme zrychlovat řízení za cenu faulů?,“ vylíčil Fenyk.

Dohody o vině a trestu znamenají méně odvolání

Uzavírání dohod na krajských soudech pociťuje i olomoucký vrchní soud (VS). „Lze usuzovat, že v důsledku uzavřených dohod o vině a trestu došlo k poklesu věcí došlých k vrchnímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v roce 2023 ve srovnání s rokem 2022 o 3,7 procenta,“ řekl mluvčí soudu Stanislav Cik. Doplnil, že věci, které jsou VS v Olomouci předkládány a v nichž nebyla uzavřena dohoda o vině a trestu, jsou ve většině případů skutkově a právně velmi složité.

Dohoda podle soudců výrazně zkracuje trestní řízení, odpadá náročné dokazování. Pro svědky a poškozené je výhodou, že nemusejí být znovu vyslýcháni, uvedl Vrtěl. U majetkové trestné činnosti je podle Ondráška pozitivem i to, že součástí je nahrazení způsobené škody. „Poškození mají nejen závazek pachatele uhradit škodu, ale hlavně mají i rychle exekuční titul,“ doplnil.

Zásadní urychlení řízení oceňují i žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Dohody tam uzavírají především u daňových kauz a kauz hospodářského charakteru, v případech korupce a ovlivňování veřejných zakázek.

Kritika veřejnosti

„Pravomocné potrestání krátce po spáchání trestného činu má největší efekt jak z hlediska výchovného působení na pachatele trestného činu, tak z hlediska preventivního vlivu na společnost,“ řekl ČTK olomoucký vrchní žalobce Radim Dragoun. Podle něj tyto dohody ve spojení s institutem spolupracujícího obviněného plní i významnou roli při objasňování nejsložitějších kauz organizované kriminality.

Problémy tento institut však podle soudce Martina Lýska z olomouckého krajského soudu přináší v případech, kdy je více obžalovaných, z nichž chtějí uzavřít dohodu o vině a trestu jen někteří. Obdobně to vnímá i jeho kolega Ondrášek, soud tak musí řešit, zda vést dál společný dlouhý proces s tím, že ti co dohodu uzavřeli budou čekat, nebo je vyloučit a rozhodnout samostatně.

„Ovšem v takových případech už je judikováno, že dohoda s částí obžalovaných nesmí porušit zásadu presumpce neviny, tedy je třeba popis skutku formulovat tak, aby se z něho nedal dovodit závěr o vině těch spoluobžalovaných, kteří dohodu neuzavřeli a vinu popírají. Což není v některých případech jednoduché,“ doplnil soudce Ondrášek.

Soudci uvádějí, že vnímají i kritiku veřejnosti ohledně ukládání příliš mírných trestů v mediálně sledovaných případech. „V případě zvažování takového trestu by neměl soudce podlehnout nutkání si práci za každou cenu ulehčit a přistoupit na dohodu o vině a trestu se zcela zjevně nepřiměřeně nízkým trestem. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že dohodu o vině a trestu uzavírá státní zástupce s obviněným, respektive s obhájcem a nese také odpovědnost vůči veřejnosti, na jakou dohodu přistoupil a předložil soudu,“ uvedl soudce Vrtěl.

Na druhou stranu poukazují na vysoký počet vězňů ve věznicích a snahy omezit tresty odnětí svobody. „Dohoda o vině a trestu vytváří možnost uložit trest pod sazbou, ale není to automatické a pro uložení trestu pod sazbu neexistuje při dohodě o vině a trestu nebo prohlášení viny žádný nárok,“ řekl soudce Lýsek.

Stejně to vnímají i žalobci. „Pokud dojde k výraznému snížení trestu, mělo by jít vždy o souběh více významných polehčujících okolností, tedy nejen o prosté doznání se k trestné činnosti, ale doznání obviněného by mělo mít podstatný vliv na objasnění věci, usvědčení dalších pachatelů nebo dalších případů,“ řekl Dragoun. Roli podle něj hraje i postoj obviněného k náhradě škody, cskajustice.cz

X X X

 Podivné chování KPMG při práci pro stát

 Státní ústav pro kontrolu léčiv – veřejná instituce, která zajišťuje, aby byla dostupná pouze kvalitní, účinná a bezpečná humánní léčiva a aby byly používány pouze bezpečné a funkční zdravotnické prostředky, si během ani ne tříměsíčního působení ředitelky Kateřiny Podrazilové nechal od nadnárodní poradenské a auditorské firmy KPMG zpracovat audit hospodaření a veřejných zakázek. Audit, přestože sám kritizuje uzavírání smluv na základě jedné nabídky, byl zadán firmě KPMG takzvaně z ruky, bez oslovení více potenciálních uchazečů. Ve smlouvě se navíc objevila pozoruhodná klauzule zakazující státní organizaci, která za rychle zpracovaný audit zaplatila bezmála dva miliony korun, zveřejnění auditu bez souhlasu KPMG.

Poté, co se závěry tohoho „tajného auditu“ začaly společně s různými spekulacemi o odvolání Kateřiny Podrazilové z funkce objevovat v médiích, požádalo nové vedení Státního ústavu pro kontrolu léčiv firmu KPMG o souhlas se zveřejněním auditu. Dostalo se mu však překvapivě zamítavé odpovědi. „Auditorská firma uvedla, že zveřejnění zprávy je v rozporu s jejím účelem a je nepřípustné,“ sdělila našemu portálu Gréta Rakašová z tiskového a informačního oddělení SÚKL. KPMG rovněž neodpovídá na novinářské dotazy, proč odmítá udělit souhlas se zveřejněním auditu. Hradba mlčení je přitom u takto velké mezinárodní poradenské společnosti u zakázky pro stát, financované z veřejných zdrojů, velmi neobvyklá.

Podivnou situaci kolem auditu rozetnul svým rozhodnutím až ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Učinil odvážný a riskantní krok. SÚKLu nadřízené ministerstvo zdravotnictví audit zveřejnilo i bez souhlasu KPMG. Ministerstvo přitom uvedlo, že i přes to, že audit neidentifikoval porušení zákona, probíhá na SÚKL veřejnosprávní kontrola ministerstva zdravotnictví, která veškeré informace obsažené v auditu prověřuje. Firma KPMG ani poté neprolomila hradbu mlčení a médiím neodpověděla na otázky, zda bude za zveřejnění auditu bez jejího souhlasu po státu požadovat sankce a pokuty vyplývající ze smlouvy.

Zvláštnost celého postupu KPMG podtrhl i zveřejněný komentář Státního ústavu pro kontrolu léčiv. „Je nutné zmínit, že připomínkové řízení návrhu auditní zprávy proběhlo pouze ze strany Mgr. Kateřiny Podrazilové bez spolupráce odborných sekcí SÚKL, a to pouze v jedné jazykové a stylistické korektuře. O nedostatečně provedeném připomínkovém řízení svědčí také špatně identifikovaný auditovaný subjekt v nadpisu auditní zprávy nebo numericky špatně spočítané dny k předložení nabídek u veřejných zakázek” píše SÚKL.

SÚKL uvádí také další závažné výhrady ke zpracování auditu. “V auditu jsou opakovaně uváděny subjektivní úvahy a zavádějící spekulace auditorů, přičemž nekonstatují jakákoliv konkrétní pochybení na straně SÚKL. Taková tvrzení považujeme za zcela irelevantní a nepodložená. Profesionálně a zodpovědně zpracovaný audit musí ve výsledku konstatovat skutečnosti, nikoliv se domnívat či vzbuzovat pochybnosti,“ shrnují zástupci ústavu, kteří jednotlivá nařčení napadli v rozsáhlém vyjádření.

KPMG i přesto mlčí, ceskajustice.cz

X X X

Senátor USA Rubio Tuskovi: Pošleme vám 300 000 migrantů

Polský předseda rady ministrů Donald Tusk napsal, že republikánští senátoři ve Spojených státech by se měli stydět za to, že zablokovali balíček pomoci pro Ukrajinu v hodnotě 60 miliard dolarů. Bývalý americký prezident Ronald Reagan se podle jeho názoru „otáčí v hrobě“. Tusk svůj komentář a výzvu Republikánské straně zveřejnil na společenské síti X (dříve Twitter). Reakce zřejmě Tuskovi sebevědomí nezvedla.

Jeho vyjádření okomentoval třeba populární senátor ze státu Ohio J. D. Vance, který na sociální síti X napsal: „Nový vůdce Polska zatýká politické oponenty a vděčí za bezpečnost své země mé štědrosti. Mohl by zvážit projevení určitého uznání nebo alespoň zmírnění svých vlastních autoritářských sklonů.“

Známý republikánský senátor z Floridy Marco Rubio potom na X odpověděl: „Vážený pane premiére, můžeme začít tím, že vám pošleme 300 000 migrantů, kteří se každý měsíc dostanou do Ameriky? To by nám skutečně pomohlo vypořádat se s invazí do naší země a znamenalo by to cestu ke schválení zákona o pomoci, který chcete, abychom schválili.“ „Můj vzkaz Polsku zní: Pokud by se stali obětí invaze osmi milionů nelegálních přistěhovalců, pochopili bychom, že by raději řešili toto, než Ukrajinu,“ řekl také Rubio.

Tuskův příspěvek vyvolal pozornost nejen v USA. Okomentoval ho také Nile Gardiner, analytik mezinárodní politiky a bývalý poradce britské premiérky Margaret Thatcherové: „Prosím, starejte se o své věci, pane Donalde Tusku. Ronald Reagan by považoval vaši levicovou vládu v Polsku za katastrofu.“, server vasevec.cz

X X X

Slovenský ministr spravedlnosti: Speciální prokuratura porušovala lidská práva

 Změny v trestním právu včetně zrušení Úřadu speciální prokuratury (ÚSP), které ve čtvrtek schválil slovenský parlament, vracejí Slovensko ze středověku do moderní Evropy, řekl dnes novinářům slovenský ministr spravedlnosti Boris Susko. Předlohu, jež kromě jiného zpravidla snižuje trestní sazby za korupci a hospodářskou kriminalitu a zkracuje promlčecí lhůty u některých závažných trestných činů, kritizovaly opoziční strany, prezidentka Zuzana Čaputová a také evropské instituce.

„Poslední tři roky jsme upozorňovali, že docházelo k porušování lidských práv a základních svobod pod dozorem Úřadu speciální prokuratury. Máme druhé nejvyšší, ne-li nejvyšší trestní sazby v celé Evropě,“ tvrdil Susko, jehož strana Směr-sociální demokracie (Směr-SD) byla od roku 2020 do loňských voleb v opozici.

Vláda obhajuje změny v trestním právu snahou o sladění slovenské právní úpravy se zákony platnými v evropských zemích. Podle opozice je cílem hlavně zajistit beztrestnost pro stíhané lidi s vazbami na nynější vládní koalici.

ÚSP na Slovensku vykonává dozor také nad kauzami z doby dřívějšího vládnutí Směru-SD již čtyřnásobného premiéra Roberta Fica, ve kterých byly obviněné nebo odsouzené desítky lidí. Stíhání čelí také dva poslanci Směru-SD, včetně policejního exprezidenta Tibora Gašpara. Vyšetřování řady těchto případů začalo, když byl Směr-SD v opozici. Až v tomto období Ficova strana kritizovala vysoké trestní sazby na Slovensku a činnost ÚSP, který v zemi funguje od roku 2004.

Pokud schválená novela trestního zákoníku a souvisejících zákonů nabude právní moci podle plánu v březnu, budou se například nižší tresty vztahovat také na kauzy, které soudy dosud nestihly právoplatně uzavřít. To platí i pro případ, že by později byla ustanovení schváleného zákona zrušena nebo zpřísněna.

Prezidentka Čaputová uvedla, že jejím cílem je, aby schválené změny nenabyly právní moci. Hlava státu může schválenou předlohu vrátit sněmovně či se obrátit na ústavní soud s podnětem na její prozkoumaní a na pozastavení platnosti. Na prolomení veta hlavy státu má vládní koalice ve sněmovně dost hlasů.

Novela trestního zákoníku umožní viníkům, aby za některé trestné činy vyvázli od soudu s podmínkou i v případě, že nyní jim hrozí dlouholeté vězení. Například při ekonomické kriminalitě nově půjde o trestný čin až v případě, že způsobená škoda přesáhne 700 eur (17.460 Kč), zatímco dosud je tato hranice stanovena na 266 eur (6635 Kč).

Opoziční poslankyně dnes přišly do slovenské sněmovny v tričkách oranžové barvy, která je podle nich symbolem lepší budoucnosti bez násilí. Učinily tak kvůli tomu, že obecné zkrácení promlčecích lhůt se bude vztahovat také na znásilnění, které podle nich ženy na Slovensku často nahlašují s velkým časovým odstupem nebo vůbec. Po uplynulí promlčecí lhůty, která se podle předlohy například při znásilnění zkrátí na polovinu z nynějších 20 let, zpravidla již nelze podezřelého za daný skutek obvinit, ceskajustice.cz

X X X

U štrasburského soudu loni uspěli dva stěžovatelé proti ČR, tři věci byly zastaveny

 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) dal loni zapravdu dvěma stěžovatelům proti Česku. Z celkem 33 rozhodnutých kauz uspěla ČR ve 25. Další tři řízení soud zastavil, v jednom česká vláda sama uznala porušení úmluvy o lidských právech a ve zbývajících dvou uzavřela se stěžovateli smír. Na tiskové konferenci to dnes uvedl vládní zmocněnec pro zastupování před ESLP Petr Konůpka.

Náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák doplnil, že v loni rozhodnutých případech stěžovatelé požadovali po Česku celkem 162,5 milionu korun. Z této částky nakonec ČR vyplatila jeden milion korun, což Dvořák označil za úspěch.

Loni v únoru ESLP rozhodl o tom, že Česko porušilo právo stěžovatele na spravedlivý proces před Ústavním soudem. V prosinci pak shledal porušení úmluvy v případu psychiatrického pacienta, který zemřel po zásahu policejním taserem. Konůpka uvedl, že ČR se rozhodla nežádat ani v jedné z kauz přezkum velkým senátem ESLP, protože obě rozhodnutí jsou v souladu s předchozí judikaturou štrasburského soudu.

Jednostranné uznání porušení úmluvy ze strany české vlády se pak týkalo muže, kterého v roce 1995 postřelili policisté při zásahu. Později byl odsouzený za vraždu policisty. Vláda se mu rozhodla vyplatit 7000 eur (zhruba 175.000 korun).

Předloni ESLP rozhodl o 24 případech proti Česku, porušení úmluvy shledal v pěti případech, v 15 nikoliv a zbylé čtyři kauzy skončily smírem. Podle Konůpky aktivita soudu vůči Česku v posledních letech oproti dřívějšku vzrůstá a je více stížností, o kterých soud rozhoduje. Samotný počet podaných stížností ale podle něj neroste, ceskajutice.cz

X X X

František Škvrnda: Kto sa bojí Sahry Wagenknechtovej?

Politická situácia v Nemecku je už dlhšie nestabilná a vyhliadky na zmenu stavu zatiaľ nie sú v dohľade. Ani nemecký pilier EÚ už nie je taký pevný ako pred rokmi. Prispeli k tomu nielen objektívne krízové faktory, ale čoraz viac pôsobia následky vládnutia semaforovej koalície kancelára Olafa Scholza, v ktorom pribúdajú slabiny a kritické miesta. Podpora spolkovej vlády i kancelára je už dlhodobo na nízkej úrovni. Negatívne sa prejavuje aj nezmyselná a nepochopiteľná podriadenosť požiadavkám Washingtonu.

Nervozita na nemeckej politickej scéne

V týchto podmienkach narastá nervozita politikov najsilnejších „tradičných“ nemeckých strán (teda SPD, CDU/CSU, FDP a Zelených), neoliberálnych médií hlavného prúdu, rôznych aktivistov, ako aj časti akademickej obce. Na posilnenie sebadôvery sa uskutočnilo viacero masových protestných zhromaždení proti radikálnej a extrémnej pravici, najmä AfD.

Objavili sa aj výstražné upozornenia na „ultrakonzervatívnu“ platformu Únia hodnôt (Werte Union), ktorá združuje konzervatívnych členov CDU. Na začiatku roka ohlásila, že sa chce zmeniť na samostatnú politickú stranu. Vedie ju  Hans-Georg Maassen (*1962), ktorý bol v rokoch 2012 až 2018 prezidentom Spolkového úradu pre ochranu ústavy (Bundesamt für Verfassungsschutz – ide aj o nevojenskú kontrarozviedku – pozn. autora). Z funkcie bol odvolaný kvôli bagatelizácii násilia zo strany krajnej pravice. Pre svoje protiimigrantské až rasisticky zafarbené výroky je považovaný za kontroverznú osobu. Nedávno vystúpil z CDU a v liste predsedovi strany Friedrichovi Merzovi stranu obvinil zo zrady klasických hodnôt. K Únii hodnôt podľa médií inklinujú aj niektorí členovia AfD.

Otázka je, ako sa zhromaždenia proti radikálnej a extrémnej pravici prejavia v blížiacich sa voľbách do europarlamentu a v spolkových krajinách. Na prvý pohľad možno povedať, že sa zatiaľ premietli do mierneho poklesu podpory pre AfD. Vo februárových prieskumoch preferencií sa pohybuje od 18 do 20,5 %, čo je najmenej od júla 2023, pričom ešte v januári to bolo 21 – 24 %. Klesá aj podpora pre Ľavicu a mierne i pre FDP.

Do prieskumov začali zaradovať aj Alianciu Sahry Wagenknechtovej (ďalej len BSW podľa nemeckej skratky), ktorá od 8. januára 2024 pôsobí ako politická strana. Jej preferencie vo februári sa pohybujú od 5 do 7,5 %. V nových spolkových krajinách to je výrazne viac.

Pôsobenie Aliancie Sahry Wagenknechtovej ako politickej strany

V Berlíne sa 27. januára za účasti viac ako 400 členov konal 1. zjazd strany. Zúčastnil sa na ňom aj veterán nemeckej ľavicovej politiky Oskar Lafontaine. Zjazd zvolil  výkonný výbor (Geschäftsführender Parteivorstand) BSW. Schválil aj program strany pre európske voľby 2024 a vybral 20 kandidátov pre ne.

Spolupredsedníčkami strany sú S. Wagenknechtová a Amira Mohamed Aliová (*1980). Otec A. M. Aliovej je Egypťan a matka Nemka. Je veriaca moslimka. Absolvovala univerzitné štúdium práva a do zvolenia do Bundestagu v roku 2017 pracovala ako právnička. Bola členkou Ľavice, za ktorú od novembra 2019 do októbra 2023 vykonávala funkciu spolupredsedníčky frakcie strany v Bundestagu.

Generálnym tajomníkom strany sa stal Christian Leye (*1981). Absolvoval univerzitné štúdium medzinárodnej ekonomiky. Do začiatku politických aktivít v Ľavici pôsobil vo verejnej správe. V roku 2017 neúspešne kandidoval v krajinských voľbách v Severnom Porýní-Vestfálsku. Od roku 2021 je poslancom Bundestagu.

Výkonný výbor strany má 3 podpredsedov, pokladníka, vedúceho úradu a ďalších 15 členov.  Veľká väčšina z nich sú bývalí členovia Ľavice.

Pred zjazdom sa obrazne poukazovalo na to, že sa koná v podmienkach, keď sa čoraz viac ľudí v Nemecku stáva politickými bezdomovcami. Vládna politika je uzavretá vo vlastnej bubline. Nemá plán, neodpovedá na najväčšie problémy a absentujú v nej rozumné rozhodnutia. BSW chce ukázať červenú pôsobeniu semaforovej koalície. Strana pokračuje v politickej agende bývalej Aliancie (bližšie v súvisiacich články, uvedených na konci textu).

Program strany pre európske voľby 2024

Na stránke Bündnis Sahra Wagenknecht je zverejnený program strany pre európske voľby 2024 (Programm für die Europawahl 2024).

Program pozostáva z preambuly (s názvom Nezávislá Európa suverénnej demokracie – mierová a spravodlivá) a 4 častí. Obsahovo nadväzuje na 4 témy spojené s pôsobením strany: Hospodársky rozum, Sociálna spravodlivosť, Mier a Sloboda. Z nezvykle dlhej preambule (skoro 4 strany), ktorá sa hutne vyjadruje k aktuálnym problémom fungovania a budúcnosti Európy a Nemecka, zvýrazníme dve myšlienky. Prvá je: „Integrácia Európy smerom k nadnárodnému unitárnemu štátu sa ukázala ako odchýlka, ktorá Európu skôr rozdeľuje ako spája.“ Druhou je stará múdrosť: „Menej je viac. Za Európu, ktorá robí svoju prácu.“

V súvislosti s preambulou sa dlhšie zastavíme pri náčrte cieľov a úloh, ktoré bude podľa volebného programu strana v Európskom parlamente sledovať:

– Návrat k pôvodne zamýšľanému celoeurópskemu mierovému a bezpečnostnému poriadku s cieľom vybudovať spoločný európsky domov. Zmena orientácie zahraničnej a bezpečnostnej politiky Európy na zásady diplomacie, vyhýbania sa konfliktom a dobrého susedstva a snahu o odzbrojenie a nové dohody o kontrole zbrojenia. Aktuálne je prvým krokom čo najskoršie uzavretie prímeria na Ukrajine a začatie konštruktívnych mierových rokovaní.

– Nezávislosť EÚ a realizácia takej politickej, hospodárskej a bezpečnostnej politiky, aby vychádzala predovšetkým zo záujmov občanov. Pôsobenie Európy ako aktéra svetovej scény, a nie pešiaka v konfliktoch, ktorý sa podriaďuje záujmom USA. Záujem Európy o multipolárny svet, lebo nová bloková konfrontácia s rastúcimi obchodnými obmedzeniami a eskaláciou ekonomických sankcií ju poškodzuje. Vybudovanie infraštruktúry, ktorá ochráni občanov pred sledovaním a manipuláciou a zabráni tomu, aby Európa bola digitálnou kolóniou USA.

– Silné, inovatívne a sociálne zodpovedné európske hospodárstvo, zabezpečenie hospodárskej a priemyselnej základne, zaručenie rozpočtovej, sociálnej a hospodárskej suverenity národných štátov. Zabezpečenie spravodlivej hospodárskej súťaže na vnútornom trhu, obmedzenie sily nadnárodných korporácií a ochrana stredných podnikov pred ničivou daňovou konkurenciou a nadmernou reguláciou. Pôsobenie  efektívnych a vysokokvalitných verejných služieb všeobecného záujmu a podpora sociálnych štandardov a obrana kolektívnych zmlúv a miestnych miezd pred lacnou konkurenciou. Primerané dovozné clá na dovoz z tretích krajín, ktoré chcú získať konkurenčné výhody prostredníctvom dumpingu. Vytváranie spravodlivej deľby práce, ktorá štátom globálneho juhu ponúkne perspektívu.

– Presadzovanie klimatickej politiky a ochrany životného prostredia prostredníctvom technologických inovácií, verejného financovania a rozumných stimulov. Ochrana pred predražovaním životov a ničením a vytláčaním kľúčových priemyselných odvetví z Európy. Ochrana pred výrobkami so zámerne krátkym životným cyklom, ktoré škodia životnému prostrediu a klíme viac ako vysoké emisie CO². Podpora budovania vysokorýchlostných trás medzi európskymi hlavnými mestami, ktoré podporujú mobilitu a európsku súdržnosť i ochranu klímy. Zameranie na vývoj palivovo úspornejších modelov alebo cenovo dostupných klimaticky neutrálnych palív namiesto zákazu spaľovacích áut. Presadzovanie rozumnejšej stratégie, ktorá zabezpečí aj ďalšiu existenciu domáceho priemyslu s jedinečným know-how a státisíce dobre platených pracovných miest.

– Zastavenie nekontrolovanej migrácie do EÚ, skoncovanie s pašeráckymi gangmi a vytváranie perspektív v domovských krajinách. Ochrana pred tým, aby zločinecké gangy, ktoré obchodujú s ľuďmi, rozhodovali, kto získa prístup do EÚ. Uskutočňovanie kontroly azylu a ochrany na vonkajších hraniciach EÚ alebo v tretích štátoch. Ochrana pred tým, aby každý, kto nezíska štatút ochrany, nemal nárok ani na prístup do EÚ, pracovné povolenie a sociálne dávky. Orientácia na EÚ ako  zodpovednú silu, ktorá pomáha v boji proti príčinám utečenectva a migrácie.

– Obnovenie dôveryhodnosti európskej myšlienky a taká činnosť európskych inštitúcií, aby chránili demokraciu, spravodlivosť, slobodu prejavu a právny štát namiesto ich podkopávania. Ochrana pred tým, aby Európa bola eldorádom lobistov, ktorí uzatvárajú zákulisné dohody s byrokraciou EÚ bez kontroly verejnosti a demokratickej legitimity. Zastavenie byrokratických útokov na firmy a občanov, zabránenie útokom na záujmy členských štátov a obmedzenie zasahovania do slobody prejavu, najmä na sociálnych platformách. Hlas pre stranu je hlasom za lepšiu Európu.

Jednotlivé časti volebného programu vychádzajú z týchto cieľov a konkretizujú ich. Každá z nich obsahuje viacero prvkov, ktoré sú spojené aj s čiastkovými cieľmi a úlohami.

Prvá časť Hospodársky rozum zvýrazňuje otázky:

Za hospodárstvo s budúcnosťou, Za viac investícií a daňovú spravodlivosť v EÚ, za úpravu rozpočtu EÚ, Za rozumnú energetickú politiku a ochranu klímy, Za spravodlivý obchod, Za poľnohospodárstvo v prospech ľudí, zvierat a životného prostredia.

Druhá časť Sociálna spravodlivosť obsahuje témy: Za menšiu nerovnosť a iné zmluvy EÚ, Za spravodlivé rozdelenie bohatstva a zdanenie superbohatých

Tretia časť Mier nastoľuje problémy: Za EÚ odzbrojenia a diplomacie, Za rozumnú susedskú politiku – solidárna spolupráca namiesto rozširovania EÚ, Za politiku EÚ, ktorá zastaví nelegálnu migráciu a zlepší perspektívy v domovských krajinách.

Štvrtá časť Sloboda a demokracia uvádza oblasti: Za Európu suverénnych demokracií namiesto dirigizmu z Bruselu, Za slobodu prejavu namiesto rušenia kultúry.

Strana zverejnila zoznam 20 kandidátov na voľby. Na prvom mieste je Fabio de Masi (*1980). Má nemecko-taliansky pôvod. Ukončil univerzitné štúdiá medzinárodných vzťahov a medzinárodného práva. Pôsobil ako vedecký pracovník v Bundestagu. Bol členom Ľavice. V rokoch  2014 – 2017 bol europoslancom za ňu a v rokoch 2017 až 2021 poslancom Bundestagu a zástupcom predsedu jej frakcie v nej. Na druhom mieste je Thomas Geisel (*1963). Ukončil univerzitné štúdiá práva a politických vied a študoval aj v USA (Georgetownská univerzita a Harvard). Pôsobil ako právnik a vo viacerých manažérskych funkciách. Od 1983 pôsobil v SPD a v roku 2024 sa stal členom BSW a jej výkonného výboru. Od septembra 2014 do októbra 2020 bol primátorom (Oberbürgermeister) Düsseldorfu. Potom pôsobil ako advokát. Obaja tvoria vedúcu dvojicu kandidátky.

Politicko-mediálny postoj nemeckého hlavného prúdu k strane

Napriek tomu, že ústredným problémom „tradičných“ nemeckých demokratov i neoliberálov sa stala AfD, nervozita na politickej scéne sa prejavuje aj pri politicko-mediálnom hodnotení BSW. Ak boli výhrady voči Ľavici, od ktorej sa BSW odštiepila, voči novej strane sú ešte výraznejšie a pridáva sa k tomu aj plač liberálnej ľavice. Na tomto pozadí sa diskutuje aj o kríze nemeckej ľavice.

Akosi aj v Nemecku silnie manipulatívny politicko-mediálny trend a keď sa objaví niečo, čo sa vymyká z rámca neoliberálnych mantier, útočí sa pri tom hlava-nehlava. Nehľadajú sa pritom ani argumenty a aj voči BSW sa používa „vzor“ – lebo Sahra… BSW je bežne označovaná za protestnú (protisystémovú) stranu s populistickým zameraním. Vytýkajú jej, že vraj nie je vyhranená. Jej pozície sú podľa médií raz vľavo a inokedy vpravo a tie si s tým nevedia poradiť. S obľubou o strane tvrdia aj to, že je proruská (proputinovská). Poniektorých irituje, že BSW vôbec nespomína LBGT+.

Ako príklad podivného hodnotenia BSW uvedieme článok „Politik transparent – die Expertise von Thomas Jäger“ – Die Firma Sahra Wagenknecht – in Wahrheit kopiert sie Donald Trump pre Focus online 7. februára. Profesor Thomas Jäger z Kolínskej univerzity, ktorý sa zaoberá medzinárodnými vzťahmi a zahraničnou politikou USA a Nemecka, v ňom objasňuje, prečo „firma“ S. Wagenknechtovej v skutočnosti kopíruje Donalda Trumpa. Každý, kto počúva či číta S. Wagenknechtovú, a nie je neoliberálne deformovaný, ťažko uverí takejto konštrukcii. Pre upadajúci neoliberalizmus je však aj v Nemecku už všetko dobré.

A na dôvažok vedúci Mníchovskej bezpečnostnej konferencie Christoph Heusgen nechce na nej v tomto roku (bude sa konať 16. – 18. februára) vidieť nielen Rusko a Irán, ale ani predstaviteľov AfD a Únie hodnôt (ktorá však nie je stranou), a čuduj sa svete, ani BSW. Dlho bolo bežnou praxou, že na konferenciu pozývali politikov zo všetkých strán, zastúpených v Bundestagu. C. Heusgen, ktorý prevzal vedenie konferencie vlani, sa od tejto praxe odchýlil a nepozval už žiadnych politikov AfD a v tomto roku pre istotu ani BSW. Treba lepší dokaz pravdivosti tvrdenia BSW, že nemecká vládna politika sa uzaviera do vlastnej bubliny? Presvedčení aj v Nemecku, samozrejme za podpory atlantistov, presvedčujú nielen seba, ale aj iných presvedčených. Problém je len v tom, že svete je akosi mimo tohto „presvedčenia“.

Záver

BSW vstupuje do nemeckej politiky vo veľmi zložitej vnútornej i vonkajšej situácii. Napriek mnohých výhradám voči BSW sa všeobecne pripúšťa, že prispeje k zmene v zacyklovanej  nemeckej politike, ktorá sa po dva a pol ročnom pôsobení vlády semaforovej koalície dostala do krízy, aká tu nebola už desaťročia.

Zakončíme ľudovou múdrosťou, že jedna lastovička jar nerobí ani v politike. BSW na čele s charizmatickou S. Wagenknechtovou, ktorá patrí k najpopulárnejším politikom v súčasnom Nemecku, však môže kde-čo zmeniť. Uvidíme, aké budú výsledky eurovolieb v júni a volieb v troch nových spolkových krajinách v septembri.

To, že S. Wagenknechtová nekandiduje do Európskeho parlamentu, niečo naznačuje. Nie je vylúčené, že narastajúce problémy vláda Olafa Scholza môžu už na jeseň priviesť Nemecko k predčasným voľbám, hoci semaforová koalícia sa tomu zubami-nechtami bráni. Nepoteší to ani súčasné vedenie EÚ (ktovie, aké bude nové) a isto ani Biely dom. Volieb vo svete je v tomto roku  akosi veľa a viaceré z nich sa označujú za kľúčové. Ale niektoré takými naozaj aj môžu byť

.František Škvrnda, (Nové slovo), server vasevec.cz

X X X

Senátor USA Rubio Tuskovi: Pošleme vám 300 000 migrantů

Polský předseda rady ministrů Donald Tusk napsal, že republikánští senátoři ve Spojených státech by se měli stydět za to, že zablokovali balíček pomoci pro Ukrajinu v hodnotě 60 miliard dolarů. Bývalý americký prezident Ronald Reagan se podle jeho názoru „otáčí v hrobě“. Tusk svůj komentář a výzvu Republikánské straně zveřejnil na společenské síti X (dříve Twitter). Reakce zřejmě Tuskovi sebevědomí nezvedla.

Jeho vyjádření okomentoval třeba populární senátor ze státu Ohio J. D. Vance, který na sociální síti X napsal: „Nový vůdce Polska zatýká politické oponenty a vděčí za bezpečnost své země mé štědrosti. Mohl by zvážit projevení určitého uznání nebo alespoň zmírnění svých vlastních autoritářských sklonů.“

Známý republikánský senátor z Floridy Marco Rubio potom na X odpověděl: „Vážený pane premiére, můžeme začít tím, že vám pošleme 300 000 migrantů, kteří se každý měsíc dostanou do Ameriky? To by nám skutečně pomohlo vypořádat se s invazí do naší země a znamenalo by to cestu ke schválení zákona o pomoci, který chcete, abychom schválili.“ „Můj vzkaz Polsku zní: Pokud by se stali obětí invaze osmi milionů nelegálních přistěhovalců, pochopili bychom, že by raději řešili toto, než Ukrajinu,“ řekl také Rubio.

Tuskův příspěvek vyvolal pozornost nejen v USA. Okomentoval ho také Nile Gardiner, analytik mezinárodní politiky a bývalý poradce britské premiérky Margaret Thatcherové: „Prosím, starejte se o své věci, pane Donalde Tusku. Ronald Reagan by považoval vaši levicovou vládu v Polsku za katastrofu.“, server vasevec.cz

X X X

Rozkošný Putin v dokonalé kondici a svět je na cestě ke změně…

Když si jen vezmu „umělecký dojem“ Vladimíra Putina z jeho rozhovoru s Carlsona a srovnám jej s vystupováním J. Bidena, který propadá záchvatům zuřivosti a opakující se amnézii, kdy mu vypadává paměť, ale i vnímání prostoru, kde se nachází, je zřejmé, že vůdce současného Západu jej směle vede ke kolapsu.

Už prvé reakce, kterými je rozhovor komentován jen prohlubuje fakt, že   Carlson, blízký hodnotově Donaldu Trumpovi, mu napomohl nejen jemu v kampani, ale  zapadá do procesu porážky nebezpečného bidenovského progresivismu,  který v samotných USA rozdělil zemi, ale celý Západ vrhl na cestu nenávisti a války…

V situaci, kdy platilo, že Vladimíra Putina naše média pravidelně označovala jako válečného zločince a diktátora  a Trumpovi se vysmívala je zřejmé , že kolo současných dějin se otočilo.

Naše média nás budou stále otravně unavovat tím, co se děje na Ukrajině, a plácat bláboly, že Ukrajina zvítězí, ale stále více bude zřejmé, že jsou to jen podobné absurdní mimikry, které šířil Jakešův režim ještě v situaci, kdy padla Berlínská zeď a v Polsku již zčásti spoluvládla Solidarita.

Vše souvisí se vším.

To krásné nás ještě čeká. Nevím, jak Vy, ale doslova si hodlám si soukromě slavit pád a prohry všech současných tupých Macronů, Scholzů,

A samozřejmě musí přijít i pád militaristických českých štváčů, počínaje Fialou, konče Lipavským a Černochovou.

Ale nejen to. Nestačí, že nechutní politici pětikolalice padnou. Bude třeba zkoumat, zda pro svou neustálou propagaci útočné války by neměli být stíháni.

Totalitu, kterou zde prosadili, jim nelze odpustit jen jako politický názor.

Musí být potrestáni.

Tento rok naopak patří Putinovi a Trumpovi a  taky trochu Carlsonovi a všem lidem dobré vůle. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

Karneval v Riu, čeká sedm milionů lidí a bojí se horečky dengue

Karnevalu v Riu de Janeiro, jehož hlavní část začíná v pátek, se letos zúčastní na sedm milionů lidí. Uvádí to odhad radnice brazilského města. V Riu i v dalších brazilských městech se očekávají mimo jiné stovky tisíc zahraničních turistů. Oslavy se však letos musí vyrovnat se dvěma závažnými problémy – kriminalitou a horečkou dengue.

 Ekonomický přínos karnevalu radnice odhaduje na zhruba pět miliard brazilských realů, což je v přepočtu zhruba 24,6 miliardy korun. V aktivitách souvisejících s karnevalem podle vedení města pracuje na 50 tisíc lidí.

Hlavní část karnevalových oslav začala v pátek předáním klíčů města králi Momo, který je monarchou karnevalového veselí. Celým městem prochází průvody s hudebním doprovodem a alegorickými vozy. Hlavní atrakcí jsou však přehlídky škol samby na známém sambodromu, který navrhl proslulý architekt Oscar Niemeyer.

Letošní karnevalové veselí však čelí podle agentury AFP dvěma velkým problémům. Kriminalitě a horečce dengue. Úřady nechaly v ulicích rozmístit další tisícovky policistů, kteří dohlíží na oslavy mimo jiné i na sambodromu. Účastníci pak dostanou repelenty proti komárům, kteří horečku dengue přenášejí. Brazílie zažívá silnou vlnu nákazy, Rio de Janeiro dokonce vyhlásilo stav zdravotnické nouze, karneval na rozdíl od pandemie covidu-19 však pokračuje dál.

Kvůli horečce zemřelo v zemi nejméně 50 lidí

Brazílie od pátku zároveň začala nabízet zdarma očkování proti horečce dengue, která způsobila nejméně 50 úmrtí. Brazílie se tak stala první zemí na světě, která nabízí tuto vakcínu v rámci veřejného zdravotnictví, uvedla agentura AFP. Očkování se týká dětí, které jsou nejčastěji oběťmi této nemoci, jejíž výskyt se v Brazílii zvýšil kvůli silným dešťům a vysokým teplotám v minulých týdnech.

Podle ministerstva zdravotnictví se horečkou dengue v nejlidnatější zemi Latinské Ameriky nakazilo za posledních pět týdnů na 395 tisíc lidí, což je čtyřikrát více než ve stejném období před rokem. Na horečku dengue v Brazílii zemřelo v posledních týdnech 53 lidí, úřady však prošetřují dalších 280 úmrtí.

Brazílie se rozhodla začít s očkováním v rámci veřejného zdravotnictví, ačkoliv na jeho území ještě nepanuje epidemie horečky dengue, řekla dnes ministryně zdravotnictví Nisia Trindadeová. Vzhledem k nedostatku dávek dostanou zpočátku vakcínu děti ve věku od 10 do 14 let, které podle odborníků vykazují nejčastěji vážné komplikace. Do konce roku chtějí úřady naočkovat tři miliony lidí.

Mezi příznaky dengue patří vysoká horečka, bolesti hlavy, zvracení, bolesti svalů a kloubů a svědivá kožní vyrážka. V některých případech může nemoc způsobit závažnější krvácivou formu, která může skončit smrtí.