Poslanci Evropského parlamentu zvolení za němšckou stranu Aliance pro rozum a spravedlnost, jíž zakladatelkou a předsedkyní je Sahra Wagenknechtová, odcestovali do Moskvy, aby podle německého listu Bild vyslali signál Evropě.

Poslanci Ruth Firmenich a Michael von der Schulenburg se v ruské metropoli   podle Bildu  mají setkat se zástupci prezidentské administrativy, Státní dumy a občanské společnosti. Podle poslanců  plánují pokračovat v jednáních, která začala loni, a chtějí „vyslat signál proti nedostatku dialogu mezi EU a Ruskem“.

„Firmenich a von der Schulenburg se domnívají, že místo další eskalace a ekonomické války jsou potřeba ‚nové formáty pro jednání s Moskvou‘,“ píše Bild.

X XX

 ZBYNĚK  FIALA:

Peníze nejsou všechno

Ještě důležitější, než kolik bereme, je kolik spolykají účty. Pomůže, když je k tomu i něco zadarmo, třeba park, přírodní koupaliště, knihovna, místa, kde se můžeme setkávat. Pak tolik nevadí, že jsme chudí.

Zpívávalo se, ale byla to iluze: Až ten proletariát porazí kapitalistický řád, to budou překrásné chvíle, jak píše Marx ve svém díle. S tím třídním bojem měl Marx pravdu, boj pokračuje, ale proletariát je bit. Moc se o tom nepíše, ale stačí být chudý a přijdete na to sami.

Podle statistiky ohrožení relativní příjmovou chudobou (AROP) vychází Česko dlouhodobě jako stát s nejmenší chudobou v EU, citují Michael Švrňák a Daniel Prokop z paq research oficiální statistiky a dokládají, jak malou vypovídací hodnotu má takové tvrzení. Uvedený ukazatel totiž není mezinárodně srovnatelný, protože nabízí porovnání příjmů se střední mzdou v domácí zemi, ta je ale v každé zemi jiná a většina EU je bohatší než my. Proto na tom může být rakouský či finský „chudý“ lépe než česká domácnost, kterou bychom považovali za docela slušně zajištěnou.

Pokud bychom definovali hranici chudoby tak, aby srovnání v EU dávalo smysl, pak by se muselo říci, že sledujeme příjmy pod 60 procent evropské střední mzdy a ještě po zohlednění různých cenových hladin (to znamená v přepočtu na paritu kupní síly).

Podle takového výpočtu trpí relativní chudobou přes 21 procent českých domácností. „Jsme zhruba v průměru EU, nikoli na špičce,“ konstatovali zhruba před rokem autoři a poukazují na nejzávažnější rozdíly: „Častěji než v Evropě jsou u nás chudí nájemníci, samostatně žijící senioři a samoživitelky s dětmi.“

Vzpomněl jsem si na to nad současným jásotem, že česká průměrná mzda přesáhla 50 tisíc korun, z čehož plyne, že dál už jsou jen radostné zítřky. Padesát litrů jistě není málo, zvlášť když je dostanete. Jenže tolik a víc opravdu dostane jen horní třetina nejlépe placených, jejichž skutečné postavení skrývá průměr, kterým to tlačí ty slabší dvě třetiny dolů.

A protože čert přidává vždy na větší hromádku, sociální nůžky se vytrvale rozšiřují. Když se každému přidá stejně procent, pak ten, kdo má víc, dostane víc. Z každého přírůstku HDP dostane ta horní skupina vždycky největší částku.

Zajímavější je střední mzda, která je zhruba o pětinu pod průměrem. Ale ani podrobnější čísla o mzdovém vývoji neříkají všechno o sociálních rozdílech a sami statistici přiznávají, že větší váhu mají rozdíly v majetku. Ty jsou obrovské. Nejbohatší 1 procento drží 36 % celkového majetku a přibližně 58 % veškerého finančního majetku v Česku. (Jestli chcete hrát na burze a nepatříte do horního procenta se spoustou milionů, jste blázni.)

Ještě špičatější špička nejbohatších, nejvyšší jedna tisícina není v oficiálních statistikách sledována, tam jsme odkázáni na odhady. Ty naznačují, že tato nepatrná skupina drží jednotky až nižší desítky procent celkového národního bohatství ČR. Řekněme dvacet procent, ať je tu nějaké číslo. Naopak spodní polovina domácností vlastní jen zlomky procent celkového majetku.

Zjednodušme to. Jedno promile má 200 a pět stovek promile má 1. Ti nahoře jsou tedy na tom desettisíckrát líp než většina. Jestli má příslušník dolní poloviny obyvatelstva jen slabou desetitisícinu bohatství, jakým překypuje horní jedno promile, a není to bída („jsme na špici v EU“), pak jsem Panna Orleánská a pletu drátěný košíky, jak říkával s oblibou můj běžecký parťák Václav.

Tady se dá namítnout, že mimo bídu se dá pohybovat i bez bohatství, prostě vydělávám, kolik stačí. No, není to celá pravda. Potřebuju taky, aby dobře fungovaly veřejné služby jako je bezplatné zdravotnictví nebo školství, nemluvě o dostupnosti energii, sítí nebo dopravy. To mají ti bohatší pod kontrolou a tvrdí, že musíme šetřit a privatizovat. A potřebuju taky knihovny, parky, koupaliště a příležitosti pro setkávání, kterých je i s divadly a koncertními sály v bohatých centrech velkých měst dost. Jenže odtud mě vypudí ceny bydlení.

Uvedené téma systematicky rozvíjí skupina levicových ekonomů z britského Manchesteru (kolébky průmyslové revoluce) sdružených ve Foundational Economy. To je něco jako ekonomie základních společenských potřeb, a posuzují to pak očima domácnosti z různé příjmové skupiny. Někoho překvapí, že se jedná o více než polovinu HDP. Má složky materiální (dráty, trubky, stavby), složky orientované na budoucnost (pojištění, školství, zdravotnictví) a doplňkové, které odlišují život od přežívání.

Ekonomové z FE dokládají, že důležitější než výše hrubé mzdy, kterou se ve statistikách s takovou oblibou operuje, je kolik vám v domácnosti zbyde ze všech příjmů a podpor po zaplacení nejen daní a pojistného, ale také všech základních potřeb. Jaký je váš reziduální příjem. Není náhodou v mínusu? Nežijete v hrůze, že neuhraditelné náklady na elektřinu, nájmy, potraviny a dopravu vás ženou do dluhů, kterými se můžete probíjet jen vytloukáním klínu klínem?

Pokoušel jsem se zjistit, jestli české statistiky, které nás s takovou jistotou řadí mezi země s nejnižší příjmovou chudobou, tohle sledují. A jako obvykle, probral jsem to s umělým inteligentem Umělkou (on sice jméno nemá, ale nějak mu říkat musím).

Umělka mi potvrdil, že česká statistika nezná reziduální příjem, který vznikne po odečtu čtyřech základních potřeb od disponibilního příjmu, tedy hrubého příjmu bez daní a pojistného. Hledáme tedy informační zdroje, podle kterých bychom sami odečetli od disponibilního příjmu náklady na bydlení (nájemné nebo hypotéka a teplo), utility (plyn, voda, elektřina), potraviny a dopravu. A to v deseti (nebo aspoň pěti) odstupňovaných příjmových skupinách.

Evropské šetření SILC (Životní podmínky) zachycuje složky disponibilního příjmu (ale neodčítá je) vynaložené na bydlení a energie. To je zhruba jen polovina toho, co potřebujeme vědět. Rozlišení podle příjmů je do pěti skupin (kvintily). Britové pracují s deseti skupinami, ale budiž.

Jak ale dál? A tady mě Umělka upozornil na českou zvláštnost. Existuje další šetření ČSÚ Statistika rodinných účtů (SRÚ), kde už je členění do deseti příjmových skupin, a to sleduje náklady domácností nejen na bydlení, vodu, energie a paliva, ale taky na potraviny a dopravu. A toto šetření SRÚ se provádí od roku 2017 na stejném vzorku domácností jako SILC. SRÚ se tedy dá se SILC propojit. To je evropský unikát.

Po příležitosti sáhli sociologové Martina Mysíková a Tomáš Želinský ze Sociologického ústavu Akademie věd a analyzovali výdaje na potraviny a bydlení ve vztahu k disponibilnímu příjmu podle příjmových decilů (rovnoměrné rozdělení do deseti skupin od nejnižšího do nejvyššího příjmu). A zjistili, že v letech 2020 až 2022 u nejchudšího decilu činily výdaje na bydlení a potraviny 72 procent disponibilního příjmu.

A to chybí doprava za prací, náklady na hlídání dětí, kroužky. Život v takovém sevření se asi nedá jen vlastním úsilím změnit. Údaje tedy máme, a bídu taky.

Války pokračují a nemíní jentak skončit. Náklady energií porostou a promítnou se do všeho, i do úroků a hypoték. Tohle je třaskavé téma. I to, že peníze nejsou všechno. Část příjmu mohou doplnit veřejné služby a dostupná infrastruktura pro udržování těla i duše, a to je ze značné části v pravomocích obcí.

Bída naučila Dalibora housti, praví staré moudro. A kde nestačí, Umělka poradí.

Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

Francie vyšetřuje izraelské zločiny

Francouzská prokuratura zahájila vyšetřování mučení a válečných zločinů v souvislosti s brutálním jednáním izraelských bezpečnostních sil proti propalestinským aktivistům. Vyšetřování bylo předáno Ústřednímu úřadu pro boj se zločiny proti lidskosti, oznámila v pátek v Paříži prokuratura.

K vyšetřování přispěla i francouzská diplomacie poté, co   generální konzul země v Turecku hovořil o sexuálním násilí, bití a ponižování francouzských aktivistů z humanitární flotily pro Gazu.

V polovině května Izrael zadržel  v mezinárodních vodách poblíž Kypru flotilu více než 50 lodí. Flotila se pokoušela prolomit námořní blokádu pásma Gazy. Video zveřejněné ministrem policie Itamarem Ben-Gvirem, které ukazuje ponižujícím způsobem zadržované aktivisty v Gaze, následně vyvolalo mezinárodní pobouření. Po incidentu si Francie předvolala izraelského velvyslance a uvalila na Ben-Gvira zákaz vstupu.

Jana Putzlacher, server vasevec.cz

X XX

Magyar chystá daň z bohatství. Míří tím na maďarské oligarchy spojené s Orbánem

Nová maďarská vláda Pétera Magyara chystá daň, která má dopadnout na nejbohatší vrstvy země. Opatření namířené i na podnikatele spojené s érou Viktora Orbána má podle vlády napravit nerovnosti a vrátit část bohatství do veřejných rozpočtů.

Jedním ze symbolů změny se stal reklamní magnát Gyula Balásy, který po volbách oznámil, že své firmy i část osobního majetku předal státu. Muž, jehož společnosti v minulosti provozovaly rozsáhlou síť billboardů využívaných pro státem placené kampaně Orbánovy vlády, tím dal najevo, že po politickém obratu už pro svůj byznys nevidí budoucnost.

Jeho reklamní plochy, známé mimo jiné z kampaní namířených proti Georgi Sorosovi či Ursule von der Leyenové, dnes zejí prázdnotou. Přístup k veřejným zakázkám, který v minulých letech pomáhal růstu firem loajálních k vládnímu táboru, se po nástupu strany Tisza zásadně změnil.

Solidární účet za loajalitu

Ministr financí András Kármán má do 5. června představit detaily reformy. Podle britského listu The Guardian by se jednoprocentní roční daň vztahovala na majetek přesahující jednu miliardu forintů. Započítávat se mají nemovitosti, podíly ve firmách, zahraniční aktiva i luxusní předměty, například jachty, soukromá letadla, obrazy či sportovní vozy. Pravidla mají zahrnovat také majetek manželů a dětí, aby se omezilo obcházení zákona.

Magyar návrh popisuje jako výraz solidarity, nikoli jako trest. Politický ekonom Zoltán Pogátsa v něm ale vidí i způsob, jak reagovat na systém, v němž se za Orbána politická loajalita často proměňovala v ekonomickou výhodu. „Daň z majetku, kterou zavedl Tisza, je způsob, jak vrátit veřejné prostředky do státní pokladny,“ uvedl.

Podle Pogátsy většina nejbohatších Maďarů v posledních letech přímo či nepřímo profitovala ze státních zakázek. Ve své analýze žebříčku padesáti nejbohatších Maďarů podle Forbesu dospěl k závěru, že 38 z nich buď zbohatlo během Orbánovy vlády díky veřejným tendrům nebo z nich výrazně těžilo.

K nejviditelnějším postavám tohoto okruhu patří Lőrinc Mészáros, bývalý plynař z Orbánova rodiště a dnes nejbohatší Maďar s majetkem odhadovaným na pět miliard dolarů. Jeho podnikání zasahuje do stavebnictví, energetiky, financí, turismu i médií. V žebříčku figuruje také Orbánův zeť István Tiborcz podnikající v realitách, hotelnictví a bankovnictví.

Zdanit nebo vyšetřovat?

Magyarova strana Tisza má díky dvoutřetinové většině v parlamentu široký prostor k prosazení změn. Vedle majetkové daně slibuje reformu veřejných zakázek a vznik úřadu zaměřeného na dohledávání majetku spojeného s korupcí. Daň má podle jejích zastánců dopadnout i na případy, kdy bylo bohatství získáno legálně, ale za problematických politických podmínek.

Část podnikatelů návrh podporuje. Dopravní byznysmen Gábor Bojár, který v kampani stál za stranou Tisza, upozorňuje, že bohatí platí vyšší daně i v jiných zemích a že běžní lidé nesou v Maďarsku neúměrnou zátěž. „Jsem rád, když musím platit vysoké daně, protože to znamená, že pravděpodobně vyděláváme hodně,“ řekl.

Odpůrci namítají, že sporné obohacení má řešit justice, nikoli daňový systém. „Nová daň může znevýhodnit maďarské podnikatele vůči firmám ovládaným zahraničními vlastníky,“ varoval investiční manažer Viktor Zsiday. Podle něj by vhodnější cesta bylo vyšší zdanění dividend a firemních zisků.

Maďarský daňový systém je přitom k bohatým dlouhodobě vstřícný. Daň z příjmů fyzických osob činí 15 procent, stejná sazba platí pro dividendy a kapitálové zisky. Korporátní daň je jen devítiprocentní. Stát naopak výrazně spoléhá na spotřební daně a DPH, která je s 27 procenty nejvyšší v Evropské unii.

Hranice mezi bohatstvím a podnikáním

Podle Istvána Karagiche ze společnosti Blochamps Capital vlastní nejbohatší jedno procento maďarských domácností zhruba 35 procent aktiv a nejbohatší desetina více než dvě třetiny. Návrh ale podle něj míří příliš nízko. „Hranice jedné miliardy forintů by mohla zasáhnout i podnikatele s několika nemovitostmi a menší firmou, nikoli jen mimořádně bohaté vrstvy,“ vysvětlil Karagich.

Navrhuje proto limit pěti miliard forintů, o němž Magyar mluvil při prvním představení politiky. Při této hranici by daň dopadla asi na deset tisíc domácností a přinesla přibližně sto miliard forintů ročně. Samotný výnos by nebyl pro rozpočet zásadní, vláda proto počítá i s omezením daňových výjimek pro svěřenské fondy.

Peníze mají pomoci financovat úlevy pro nízkopříjmové domácnosti včetně snížení základní sazby daně z příjmů na devět procent a škrtů v DPH. Podle ekonoma Miroslava Palanského z Univerzity Karlovy není nerovnost po překročení určité hranice pro růst prospěšná. „Čím rovnoměrněji je bohatství rozděleno, tím více lidí má možnost přispívat k HDP,“ uvedl.

Maďarsko by se tak mohlo stát první současnou zemí Evropské unie, která po několika desetiletích zavede novou daň z bohatství. Pokud reforma projde, nezmění jen daňový systém, ale i pravidla, podle nichž se v zemi po letech Orbánovy vlády rozděluje ekonomická moc, uzavřel britský deník.

X X X

Liberalizovaný trh selhal. Proč má Evropa regulovat ceny elektřiny, říká šéf White & Cas.

Vedoucí partner pražské White & Case se zamýšlí na 35 lety české advokacie. Kam dnes směřuje.

Evropa by měla kvůli drahým energiím přepsat pravidla energetického trhu. Vedoucí partner pražské kanceláře White & Case Vít Stehlík v rozhovoru pro Českou justici tvrdí, že liberalizovaný model selhal. Inspirací pro Evropu mohou být Spojené státy s dlouhodobě fixovanými cenami elektřiny, které dávají investorům větší jistotu. Stehlík zároveň kritizuje chaos v české legislativě a varuje před ztrátou konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Upozorňuje ale i na silné stránky zdejšího byznysu. České firmy jsou podle něj úspěšnější než Poláci. „Vracíme se k úrovni první republiky,“ podotýká advokát.

White & Case působí na českém trhu 35 let. Jak se za tu dobu změnilo právo a právní byznys?

Já osobně jsem nastoupil až v roce 1999, takže nejsem přímým svědkem toho, jak advokacie fungovala v těsně porevolučních letech. I tak ale mohu říct, že je dnes podstatně efektivnější než před lety. Používá všechny dostupné moderní prostředky, včetně umělé inteligence. Došlo k zásadní specializaci. Velké kanceláře velmi rychle pochopily, že klientům je třeba nabídnout všechny klíčové právní praxe, které pro své fungování potřebují.

Zároveň dnes už ve špičkové advokacii není možné fungovat jako generalista. Není možné, aby jeden advokát, byť sebechytřejší a zkušenější, obsáhl všechny oblasti práva. Právních předpisů přibývá a prakticky každá oblast je dnes složitější a regulovanější, některé bohužel až přeregulované. Specializace je proto přirozenou reakcí advokacie na tento vývoj. Totéž se děje i v zahraničí, a to nejen na západ od nás, kde byl tento trend patrný již dříve. My jsme jen dohnali vyspělejší západní svět.

Přesto ale na trhu stále vidíme butikové kanceláře, například ve zdravotnickém nebo rodinném právu. Dá se říct, že jde o doménu určitých segmentů nebo oborů?

Já jsem měl na mysli velké kanceláře, pomyslnou první ligu trhu. Ale ano, máte pravdu, existuje i řada menších kanceláří specializovaných na konkrétní oblasti, například rodinné právo, zdravotnické právo nebo také na právo duševního vlastnictví. Samostatnou oblastí jsou také trestaři. To je trh sám pro sebe, který tak dobře neznám, ale i tam vidíte specializaci například na hospodářskou kriminalitu nebo jiné typy trestných činů.

Jak se od Vašich začátků změnili klienti? A jak se to projevuje v případech a transakcích, které řešíte?

Když začnu od konce, samotné transakce a případy se podle mě zásadně nezměnily. Firmy pořád něco kupují, prodávají, budují, vedou spory nebo potřebují financování. Co se ale změnilo výrazně, je zkušenost klientů. Na konci 90. let byla úroveň znalostí stále v tranzitní fázi. Klienti se tehdy teprve učili fungovat v novém prostředí, stejně jako advokacie budovala své know-how.

Dnes jsou klienti mnohem sofistikovanější. Mají silnější interní právní týmy a spoustu věcí si zvládnou vyřešit sami. To není dobrá zpráva pro kanceláře založené na komoditních službách. Na druhou stranu pro komplexnější práci, na kterou se specializujeme my, prostor zůstává a funguje tam přirozená spolupráce. Ve výsledku je pak dobře, že jsou klienti sofistikovanější. Daří se jim díky tomu lépe, jsou ve svém oboru úspěšnější a jsou aktivnější. Potřeba komplexních právních služeb pak přirozeně roste. Díky nebývalému rozvoji celé řady českých firem jsou dnes služby pro tyto firmy klíčovým pilířem naší praxe.

Kdy konkrétně jste si tohoto obratu všiml?

V 90. letech u nás v kanceláři převažovali zahraniční klienti. Docházelo k privatizaci a přenosu know-how ze Západu sem. Trh se zásadně změnil na konci první dekády a hlavně ve druhé dekádě tohoto století. Řada českých podnikatelů se stala natolik úspěšná, že začala expandovat do zahraničí a stali se špičkami ve svých oborech.

Český trh se proměnil z rozvojového trhu a tranzitní ekonomiky v prostředí, které už samo dokáže vygenerovat regionální i světové hráče. Mám pocit, že se vracíme k úrovni první republiky, kdy jsme byli evropskou špičkou. Když se podíváte například na Polsko, které je jinak velmi úspěšné, tak české firmy jsou při velikosti našeho trhu v zahraničí často úspěšnější. To ostatně platí i ve srovnání s ostatním zeměmi bývalého socialistického bloku. A na to můžeme být právem hrdí.

Co to znamenalo pro vás jako právníky? Jak jste se museli přizpůsobit?

Jsme servisní organizace, museli jsme se přizpůsobit potřebám klientů. Například velké mezinárodní projekty a transakce se často řídí anglickým právem, a proto i my v Praze máme právníky, kteří jsou kvalifikováni k poskytování právních služby podle anglického práva. Pro zajímavost v současné době máme takových kolegů a kolegyň osm. České firmy podporujeme v zahraničí také prostřednictvím spolupráce s našimi zahraničními kancelářemi.

Překvapilo vás, že si anglické právo udrželo význam i po brexitu?

Nepřekvapilo. Výhodou anglického práva je jeho dlouhá historie judikatury a vysoká předvídatelnost. Má silnou smluvní tradici a klienti mají rádi větší jistotu, že co si sjednají, to platí. Kontinentální práva, včetně českého, obsahují více závazných ustanovení, jejichž aplikaci nelze smluvně vyloučit. V anglickém právu převládá větší smluvní volnost.

Na druhou stranu je pravda, že i české právo prošlo obrovskou proměnou a přiblížilo se západním systémům. Řada transakcí, které se dříve automaticky dělaly podle anglického či jiného zahraničního práva, dnes funguje podle českého práva.

Českému právu ale bývá vytýkána nepředvídatelnost a časté změny zákonů. Řeší to i vaši klienti?

Upřesním, že anglické právo, pokud si jej smluvní strany zvolí, se neuplatní na veřejnoprávní aspekty, jako je správní regulace či veřejnoprávní povolení. Takže v těchto oblastech, je-li projekt realizován na našem území, platí české předpisy. A u těchto právních předpisů je otázka předvídatelnosti velmi zásadní. Myslím, že jsme si neudělali dobrou reklamu regulací podpory obnovitelných zdrojů v letech 2010 a 2011 ve spojení s následným zavedením odvodové daně. To je ukázka toho, jak se to dělat nemá. Na druhou stranu si ale nemyslím, že bychom se výrazně vymykali poměrům v ostatních zemích Evropské unie. Za poslední dvě dekády vzniklo obrovské množství nové evropské legislativy a je logické, že se ne vždy její implementace povedla.

Hlavní problém u nás v České republice vidím spíše v tom, že se často obchází standardní legislativní proces a klíčová role Legislativní rady vlády. Místo toho se zásadní změny přijímají ve Sněmovně přes poslanecké návrhy a velmi často přes návrhy pozměňovací. To je objektivně špatně.

Vít Stehlík je vedoucím partnerem pražské kanceláře White & Case a šéfem její praxe zaměřené na energetiku a infrastrukturu. Renomované mezinárodní žebříčky Legal 500 a Chambers Europe ho řadí mezi přední odborníky na energetické právo v České republice. Má také rozsáhlé zkušenosti s projekty ve střední a východní Evropě. Foto: Radek Čepelák

Poslanci často argumentují tím, že mají na „zákonodárnou iniciativu“ podle ústavy nárok. Měli bychom tedy nějak omezit jejich možno podávat pozměňovací návrhy?

Myslím, že by každý významný legislativní návrh měl projít dostatečnou odbornou kontrolou. Dnes se k poslaneckým návrhům vyjadřuje vláda, ale má na to omezený čas, takže prakticky není možné suplovat plnohodnotné mezirezortní připomínkové řízení a důkladnost revize ze strany Legislativní rady vlády.  U pozměňovacích návrhu pak odborná kontrola prakticky chybí zcela. Často se například stane, že i dobrý úmysl je technicky napsaný špatně a vznikne problém, který pak musí řešit soudy. Ty pak v některých případech docházejí k závěrům, které nejsou s původním úmyslem zákonodárce v souladu.

Vy se sám pohybujete hlavně v energetice. Mají čeští zákonodárci jasno v tom, kam energetiku směřovat?

To je dobrá otázka. Nevidím poslancům do hlavy, ale řada z nich se v energetice přirozeně nepohybuje, takže tomu nemůže detailně rozumět. Energetická legislativa je výsledkem velmi intenzivního lobbingu jednotlivých účastníků trhu — výrobců, distributorů, zákazníků či regulátorů. Každý hájí své zájmy a výsledkem je kompromis. Proto je energetické právo poměrně komplikované. Ale myslím si, že výsledky nakonec většinou dávají smysl.

Za posledních pět až šest let podle mě energetika prošla významnými změnami správným směrem. Dnes už máme relativně dobrý rámec pro podporu výstavby nových zdrojů, kapacitní mechanismy i transformaci teplárenství. Teď je potřeba přijatá pravidla hlavně dobře naplňovat, a to včetně politických rozhodnutí, která jsou pro energetiku nutná. Když například podporujeme obnovitelné zdroje, musíme zároveň posílit sítě a podporovat stabilní řiditelné zdroje.

Dá se říct, že se díky tomu nyní podniká v energetice lépe než dřív?

Záleží, s jakým obdobím to srovnáváme. Před vstupem do EU byla energetika poměrně centralizovaná. Po liberalizaci energetického trhu se zase ukázalo, že samotný trh nedokáže zajistit dlouhodobé investice do nových zdrojů. Investoři potřebují jistotu návratnosti a dlouhodobé kontrakty. Dnes už vidíme mechanismy pro kapacitní zdroje i jaderné projekty a investice se znovu rozbíhají. Z tohoto pohledu se podniká lépe než třeba před deseti lety, protože stát pochopil, že energetika potřebuje dlouhodobý regulatorní rámec.

„Za posledních pět až šest let energetika prošla významnými změnami správným směrem,“ říká Vít Stehlík. Oceňuje hlavně rámec pro podporu výstavby nových zdrojů. Foto: ČEZ

Současně ale roste regulace, například v oblasti udržitelnosti nebo ochrany klimatu. Jak složité pro firmy je všechny požadavky splnit?

Požadavky pro firmy vzrostly exponenciálně. V poslední době však vidíme, že si Evropa začíná uvědomovat, že ztrácí konkurenceschopnost, a zdá se, že se nadechuje k určitým změnám. Jeden příklad za všechny, elektřina je v Evropě výrazně dražší než například v USA, což zvyšuje výrobní náklady napříč ekonomikou. Na toto musí Evropská komise reagovat a také reaguje. Je však otázkou, zda je možné řešení nalézt v rámci stávajícího modelu energetického trhu.

Zároveň si Evropa uvědomuje, že musí být více soběstačná. Proto například podporuje strategické projekty zajišťující přístup k životně důležitým surovinám či výrobkům či nově také maximální recyklaci nedostatkových materiálů. Bohužel řadu věcí jsme začali řešit pozdě.

Co by tedy měla Evropa udělat, aby neztratila konkurenceschopnost?

Je potřeba identifikovat strategické oblasti a cíleně je podporovat. Investoři potřebují jistotu a rozumnou návratnost. Druhou oblastí je technologický rozvoj. Musíme být efektivnější a technologicky pokročilejší, což vyžaduje investice do výzkumu a vývoje, a k tomu se podnikatel odhodlá jen tehdy, pokud bude věřit, že podnikat v Evropě dává smysl.  A pokud jde o energetiku, myslím si, že liberalizovaný trh nesplnil všechna očekávání. Inspirací mohou být Spojené státy, kde je velká část elektřiny vyráběna za regulované nebo dlouhodobě fixované ceny. Možná tedy bude potřeba i v Evropě dosavadní model přehodnotit a zavést mechanismy, které pro podnikatele i spotřebitele zajistí stabilní a dostupnou cenu elektřiny.

Otázkou je také budoucnost emisních povolenek. Jsme už velmi daleko v regulaci emisí a je legitimní debatovat o tom, zda současný systém představuje vhodný nástroj pro snižování emisí. Stačí se podívat na rapidní růst dovozů čínských elektromobilů a s tím související nejistý výhled pro evropské automobilky. Mimochodem Česká republika je na automobilovém průmyslu velmi závislá, takže i pro nás bude klíčové, jak se s tímto novým fenoménem evropský trh a evropská regulace vyrovná.

Cenová regulace by ale znamenala další utažení pravidel. To jde opačnou cestou, než jakou by Evropa jít měla, nebo ne?

V kapitalistické ekonomice založené na volném trhu to může působit nevhodně, protože čím více regulace existuje, tím větší je riziko, že nebude dobrá. Na druhou stranu existují příklady, kde určitá forma regulace funguje a umožňuje dosahovat nižších cen elektřiny. Elektřina vstupuje do všech oblastí našeho života a funguje jako multiplikátor – pozitivní i negativní. V Evropě dnes posloucháme stížnosti velkých výrobců z ocelářství nebo chemického průmyslu, že kvůli cenám elektřiny ztrácejí konkurenceschopnost. To má dopad na zaměstnanost, a to i v celých regionech díky souvisejícím dodavatelským řetězcům. Proto si myslím, že u něčeho tak zásadního je regulace odůvodněná.

Vraťme se teď zpět k vaší kanceláři. Vzpomenete si na příklady nebo projekty, u kterých jste asistovali a které podle vás nastavily nový trend nebo posunuly právní praxi dál?

To je zajímavá otázka. Nevím, jestli už dnes umíme objektivně říct, co všechno mělo takový dopad. Určitě ale můžu zmínit pilotní PPP projekt na D4 do Písku. Na tomto projektu jsme pracovali velmi intenzivně a následná dokumentace dalších PPP projektů z něj v mnoha ohledech vychází. Tento projekt podle mého názoru nastavil poměrně dobrý standard, který je vyvážený pro stát i koncesionáře. Na to jsme pyšní.

Z historie naší pobočky v Praze mě ještě napadá příklad syndikovaného financování, které je pro rozvoj ekonomiky velmi důležité, nicméně nebylo jednoduché jej do českého právního prostředí zavést. Insolvenční případy vyvolané hypoteční krizí z konce první dekády našeho století však ukázaly, že jsme smluvní dokumentaci nastavili dostatečně robustně, neboť obstála i při soudním přezkumu.

Dobrým příkladem rovněž může být naše pionýrská práce související s dopady brexitu na kapitálové trhy. V oblasti kapitálových trhů se tehdy začal výrazně prosazovat Euronext, tedy amsterdamská burza. My jsme byli u prvních transakcí emisí dluhopisů a akcií, které se tam realizovaly. Museli jsme vytvořit úplně novou dokumentaci odpovídající nové pobrexitové situaci.

Z trochu jiného pohledu pak za zmínku stojí unikátní zkušenosti naší pražské pobočky v oblasti jaderných projektů, které úspěšně exportujeme do zahraničí. Máme tým, který se jaderným projektům věnuje velmi intenzivně. Nejvíce zkušenosti jsme načerpali v rámci projektu dostavby 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku. Nedávno jsme pracovali také na projektu nového jaderného zdroje v Uzbekistánu. Nevím o jiné kanceláři v České republice, která by měla takovou expertizu, aby byla schopná podporovat podobné projekty i mimo Českou republiku.

O evropském vlivu v Uzbekistánu se dosud moc nemluvilo. V posledních letech tam dominovala hlavně Čína.

Historicky tam mělo silný vliv Rusko, ale máte pravdu, dnes je tam mnohem výraznější Čína. Zároveň tam ale začínají investovat západní i turecké firmy. Uzbekistán chce být otevřenou ekonomikou a udržovat dobré vztahy se Západem, Čínou i Ruskem. Vidím tam velký potenciál. Je to mladá ekonomika s téměř čtyřiceti miliony obyvatel a mladou populací. Myslím si, že v regionu bude brzy patřit mezi nejúspěšnější země. Pro české firmy je to zajímavý trh, což potvrzuje fakt, že hned několik našich klientů se na Uzbekistán dívá nebo tam již podniká.

Jaká je podle vás budoucnost právních služeb v Česku?

Bude dál růst tlak na efektivitu a schopnost pracovat s umělou inteligencí. Tato dovednost bude nezbytná. Pokračovat bude také specializace a bude se spíše ještě prohlubovat.

Velkou roli bude hrát boj o talentované právníky. Už nyní advokacie soutěží o schopné lidi s technologickými firmami i dalšími úspěšnými českými společnostmi. Kanceláře proto budou muset nabízet nejen zajímavou a rozmanitou práci, ale i osobní rozvoj a lepší work-life balance. Lidé chtějí, aby jejich práce měla smysl a aby viděli, že profesně rostou.

Jakou roli v tom dalším vývoji bude hrát White & Case?

Věřím, že zásadní. Už dnes se snažíme fungovat tímto způsobem a chceme v tom pokračovat. O talentované kolegy zatím nouzi rozhodně nemáme. Zároveň máme klienty, kteří řeší největší a nejvýznamnější projekty v regionu, a to jak privátní společnosti, tak stát či společnosti vlastněné státem. Podílíme se tak na projektech a transakcích, které formují českou ekonomiku či ekonomiky v jiných evropských státech. A to je pro kancelář první ligy klíčové – mít aktivní a úspěšné klienty. Věřím, že se jim bude nadále dařit, a tím pádem se bude dařit i nám.

Alžběta Vejvodová, ceskajustice

X X X

Ruský dron zasiahol sklad jadrového paliva v Kyjevskej oblasti, hrozbu radiačného úniku popreli

 Ruský dron zasiahol sklad vyhoreného jadrového paliva v černobyľskej zóne pri Kyjeve. Požiar zlikvidovali a radiácia je podľa úradov v norme.

Ukrajinské úrady v nedeľu oznámili, že ruský dron zasiahol budovu skladu vyhoreného jadrového paliva v Kyjevskej oblasti. Ukrajina o tomto incidente informovala Medzinárodnú agentúru pre atómovú energiu (MAAE). Radiačná situácia v areáli Centrálneho skladu vyhoreného jadrového paliva zostáva v normálnych medziach, doplnila ukrajinská štátna spoločnosť Enerhoatom. Rusko sa k správam o útoku na sklad zatiaľ nevyjadrilo, uviedli britská stanica BBC a agentúra AFP.

• Ruský dron zasiahol budovu skladu vyhoreného jadrového paliva pri Kyjeve.
• Radiácia v areáli centrálneho skladu jadrového paliva zostáva v normálnych medziach.
• Zásah dronu spôsobil požiar budovy na prijímanie kontajnerov bez paliva.
• Tlaková vlna poškodila viacero budov a MAAE vyšle tím na kontrolu.
• Ruské sily zaútočili na Ukrajinu 236 dronmi, väčšinu obrana zničila.

Sklad sa nachádza v Kyjevskej oblasti vo vylúčenej zóne okolo Černobyľskej jadrovej elektrárne a uchováva vyhorené jadrové palivo zo všetkých ukrajinských jadrových elektrární, doplnila BBC.

Požiar v sklade jadrového paliva

Podľa Enerhoatomu a ministerstva energetiky ruský dron v noci na nedeľu zasiahol jednu z budov Centrálneho skladu vyhoreného jadrového paliva a spôsobil v nej požiar. Incident sa stal o 02:10 h miestneho času. Čiastočne bola pri ňom zničená budova na prijímanie kontajnerov, v ktorej sa však vyhorené jadrové palivo neskladovalo.

Požiar s rozlohou 40 štvorcových metrov bol rýchlo lokalizovaný a úplne uhasený. Nikto z personálu nebol zranený.

Vyhlásenia MAAE a obavy

MAAE vo svojom príspevku na sociálnej sieti X potvrdila, že ju Ukrajina informovala o incidente. Zároveň zverejnila aj niektoré ďalšie podrobnosti, ktoré ukrajinské úrady predtým neuviedli: zásah dronu spôsobil značné škody na budove prijímania paliva vrátane fasády, okien a dverí. Tlaková vlna zasiahla aj okolité budovy. MAAE avizovala, že jej tím v krátkom čase navštívi toto zariadenie, aby posúdil následky incidentu.

Generálny riaditeľ MAAE Rafael Grossi vyhlásil, že tento incident vyvoláva vážne znepokojenie – najmä preto, že sa odohral v areáli, kde je veľké množstvo jadrového materiálu uskladnené len niekoľko metrov od dronom poškodenej budovy.

Ukrajina kritizuje Rusko

„Útoky na jadrové zariadenia sú úplne neprípustné a sú v priamom rozpore so základnými princípmi jadrovej bezpečnosti,“ zdôraznil Grossi.

Ukrajinský minister zahraničných vecí Andrij Sybiha v príspevku na sociálnej sieti X pripomenul, že nejde o prvý prípad, keď ruské jednotky ohrozili ukrajinské jadrové zariadenie, a Moskvu obvinil z „ohrozovania jadrovej bezpečnosti“.

Podľa ukrajinskej armády Rusko počas noci zaútočilo na krajinu 236 dronmi, z ktorých sa 215 podarilo zneškodniť alebo zostreliť.

X XX

Eskalace na Blízkém východě. Írán raketami zaútočil na Izrael, kvůli jeho pokračujícím útokům na Libanon

Izraelská armáda v neděli večer oznámila, že zaznamenala dvě vlny raketových útoků vedených ze strany Íránu proti území Izraele a aktivovala protivzdušnou obranu, která dosud všechny střely dokázala zneškodnit. V severním Izraeli se opakovaně rozezněly sirény, uvedla agentura Reuters.

Jde o první útok na území Izraele od uzavření křehkého příměří mezi USA a Íránem 8. dubna. Írán údery potvrdil s tím, že jde o odvetu za pokračující izraelské útoky na cíle v Libanonu.

Izraelská armáda jen několik minut před údery oznámila, že v příštích hodinách očekává útok ze strany Íránu poté, na jižním předměstí Bejrútu co dnes provedla úder proti velitelství libanonského militantního hnutí Hizballáh, které Írán podporuje.

Íránské revoluční gardy prohlásily, že izraelská armáda musí zastavit své útoky na Libanon a že pokud útoky rozšíří nebo bude reagovat na akce Íránu, čekají ji „ještě drtivější a bolestivější rány“.

„Už dříve jsme varovali, že pokud budou pokračovat zločiny v bejrútské oblasti Dahíja, zaútočíme na cíle na okupovaných územích,“ uvedlo podle Reuters velitelství gard s odkazem na čtvrť považovanou za baštu šíitského Hizballáhu a na Izrael.

Americký prezident Donald Trump vyzval Izrael a Írán k návratu k jednání po dnešním raketovém útoku Teheránu na izraelské území. Uvedl, že ihned zavolá izraelskému premiérovi Benjaminovi Netanjahovi, aby úder neopětoval. Informovala o tom agentura Reuters s odkazem na server Axios a televizi Fox News.

„Byli jsme velmi blízko finální dohodě s Íránem a nechci, aby to všechno přišlo vniveč kvůli tomu, co se teď děje,“ řekl Trump podle serveru Axios.

Izrael podle agentury AFP oznámil, že v pondělí zůstanou v celé zemi uzavřené školy.

XXX

Zákulisie, o ktorom sa mlčalo: Zelenskyj mal využiť ruského oligarchu Abramoviča na prelomový ťah

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj minulý mesiac pozval bývalého majiteľa Chelsea FC Romana Abramoviča do Kyjeva v neúspešnom pokuse presvedčiť Vladimira Putina na priame mierové rokovania.

Informoval o tom denník Financial Times (FT) s odvolaním sa na štyri osoby oboznámené so záležitosťou. Podľa týchto zdrojov Zelenskyj požiadal Abramoviča, aby ruskému prezidentovi tlmočil odkaz, že je pripravený stretnúť sa s ním osobne. Išlo by o prvý bilaterálny summit lídrov od začiatku plnohodnotnej ruskej invázie na Ukrajinu pred viac než štyrmi rokmi.

Kyjev chcel podľa zdrojov ukázať, že má vážny záujem o priame rokovania s Moskvou, aj v situácii, keď Spojené štáty ako sprostredkovateľ prímeria venujú zvýšenú pozornosť vojne na Blízkom východe. Ukrajina zároveň dúfa, že spomalenie ruskej ofenzívy a jej vlastné diaľkové útoky hlboko za nepriateľskými líniami zvýšia tlak na okamžité prímerie.

Putin však naďalej verí, že ruské zdroje napokon oslabia ukrajinský odpor, a nejaví záujem o stretnutie so Zelenským. Zapojenie sankcionovaného miliardára Abramoviča do tejto iniciatívy doteraz nebolo zverejnené.

Putin v piatok na ekonomickej konferencii v Petrohrade povedal, že sa 21. mája po Abramovičovej ceste do Kyjeva stretol s „jedným zo zástupcov našich podnikateľských kruhov“. Dodal, že mu povedal, že v stretnutí so Zelenským nevidí zmysel.

„Jediný zmysel by to malo pre Ukrajincov – zastaviť postup našich ozbrojených síl,“ vyhlásil Putin. Zároveň uviedol, že podnikateľ nekonal v oficiálnej funkcii.

Kancelária ukrajinského prezidenta sa k veci odmietla vyjadriť. Kremeľ ani hovorca Abramoviča podľa Financial Times bezprostredne nereagovali na žiadosť o komentár.

Nemilosrdný zásah pred očami ruskej elity: desiatky dronov zapálili ciele v Petrohrade

Abramovič sa do kontaktov medzi Ruskom a Ukrajinou zapája od prvých týždňov vojny v roku 2022. Podieľal sa na príprave rokovaní v Istanbule v marci toho roka, ktoré sa neskôr zrútili po tom, ako sa Ukrajina dozvedela o údajných vojnových zločinoch ruských okupačných síl. Neskôr pomáhal aj pri dohode o vývoze ukrajinského obilia cez Čierne more.

Podľa ľudí blízkych Abramovičovi je jeho úloha v poslednom období menej viditeľná, keďže Rusko začalo rokovať priamo so Spojenými štátmi. Naďalej sa však podľa nich zapája do výmen zajatcov a ďalších bilaterálnych kontaktov s Ukrajinou vrátane častí pozastaveného mierového plánu vedeného USA.

„Je potrebný, pretože je jediný Rus, ktorého budú tolerovať. Vychádza s každým,“ povedal jeden zo zdrojov FT.

Zelenskyj medzitým pokračuje v snahe dosiahnuť summit s Putinom, hoci americké úsilie o mierovú dohodu sa zaseklo. Osoba blízka ukrajinskému prezidentovi uviedla, že neočakáva zásadný posun do konca leta, keďže Washington sa sústreďuje na Irán a Moskva podľa nej ešte nepochopila, že sa jej počas leta nepodarí dobyť zvyšok východoukrajinského Donbasu.

Dvaja vysokopostavení ukrajinskí predstavitelia uviedli, že odkaz, ktorý Zelenskyj poslal cez Abramoviča, bol podobný otvorenému listu Putinovi zverejnenému vo štvrtok na prezidentskej webovej stránke. Jeden z nich však povedal, že tón súkromného odkazu bol menej konfrontačný než verejný list.

V liste Zelenskyj ponúkol prímerie a priame rokovania medzi štyrmi očami. Zároveň Putinovi pripomenul neúspechy na bojisku, ukrajinské útoky dronmi na Petrohrad počas ekonomickej konferencie, ako aj rastúcu závislosť Ruska od Severnej Kórey a Číny.

„Nebudete mať dosť peňazí ani politického kapitálu na to, aby ste si kupovali lojalitu Rusov tak, ako ste to robili posledných 26 rokov,“ napísal Zelenskyj Putinovi.

Putin v piatok označil list za „trochu hrubý“ a podľa neho bol napísaný tak, aby vytvoril podmienky, za ktorých je osobné stretnutie prakticky nemožné. Tvrdil tiež, že ukrajinský útok dronom na pedagogickú školu v Ruskom kontrolovanom Starobilsku, pri ktorom podľa neho zahynulo 21 ľudí, ukazuje, že Zelenskyj to s mierom nemyslí vážne.

Európske krajiny zároveň podľa Financial Times diskutujú o vymenovaní vyslanca, ktorý by mohol rokovať s Putinom v mene kontinentu. Putin opakovane spomínal bývalého nemeckého kancelára Gerharda Schrödera, jeho blízkosť k Moskve je však pre Európsku úniu neprijateľná. Ruský prezident zároveň odmietol väčšinu ďalších možných kandidátov.

X x x

Rusko přepisuje náboženskou mapu Ukrajiny. Duchovní mluví o genocidě víry

Rusko na okupované Ukrajině systematicky omezuje náboženskou svobodu a buduje systém dohledu nad církvemi. Ruští vojáci ničí a zabírají kostely, duchovní čelí nátlaku a věřící sledování. Podle kritiků Moskva postupně vytlačuje nezávislé církve a nahrazuje je strukturami loajálními Kremlu. Postup označují za náboženskou genocidu

Ruští vojáci poškodili nebo zničili nejméně 742 kostelů, modliteben, synagog, mešit a dalších náboženských objektů. Uvádí to iniciativa Religion on Fire, která dlouhodobě sleduje dopady bojů na náboženský život na Ukrajině.

V okupovaném Mariupolu na jižní Ukrajině Rusové zničili místní synagogu a židovské komunitní centrum. Těžké ztráty utrpěly také zdejší protestantské sbory. Pastor Církve adventistů sedmého dne Valentyn Zahreba portálu The Insider popsal, že jeho komunita přišla o obě budovy, které ve městě využívala.

Ruské síly náboženské budovy nejen ničí, ale také zabírají. V Melitopolu v Záporožské oblasti tak obsadily modlitebnu evangelikálního společenství Grace, které ve městě působilo od roku 1910. Ozbrojenci v maskách vtrhli dovnitř a zadrželi představitele církve. Pastor Mychajlo Brycyn pak dostal 48 hodin na odchod z města. Okupační úřady následně odstranily z budovy kříž a proměnily ji v prostor pro své akce.

Někteří duchovní za odpor vůči okupantům zaplatili životem. Podle odhadu ukrajinského ministerstva zahraničí zabily ruské síly do letošního jara nejméně 67 duchovních různých vyznání. Okupanti část z nich popravili za odmítnutí spolupráce nebo za veřejnou kritiku ruské agrese. Další zahynuli při ostřelování.

Mezi nejznámější případy patří osud kněze ukrajinské pravoslavné církve Stepana Podolčaka z okupované části Chersonské oblasti. Ruští vojáci ho v únoru 2024 odvlekli z domova, načež místní o dva dny později našli jeho tělo se stopami mučení. Rusové na něho předtím tlačili, aby přešel pod Moskevský patriarchát.

Bohoslužby pod dohledem

Moskva postupně nahradila otevřené násilí propracovaným systémem byrokratického nátlaku. Náboženské komunity se musí registrovat podle ruských zákonů a jejich představitelé často musí přijmout ruské občanství. Kdo odmítne, může přijít o majetek i možnost pokračovat v činnosti.

„Duchovní dnes stojí před těžkou volbou: buď přijmou podmínky okupantů, nebo přejdou do ilegality,“ popsal pastor Brycyn. Komunitám, které pokračují v činnosti bez registrace, hrozí pokuty, trestní stíhání a vězení.

Ani těm, kteří registraci získají, se dohled nevyhne. Agenti ruských bezpečnostních složek mohou kdykoli vstoupit na bohoslužbu.

„Při raziích hledají známky neloajality mezi věřícími. Nejprve kontrolují, zda mají ruské pasy. Potom procházejí jejich telefony a hledají ukrajinské kontakty, vazby na armádu nebo dobrovolníky, odběry ukrajinských sociálních sítí, protiruské zprávy či zakázané aplikace,“ popisuje Brycyn.

Dmytro Bodju z protestantské komunity Slovo života v Melitopolu vzpomíná, že po něm agenti ruských tajných služeb požadovali seznamy věřících, včetně informací o jejich postoji k okupaci. Když jim vysvětlil, že ukrajinské církve podobné údaje neshromažďují, odmítali tomu uvěřit.

„Řekl jsem jim: Nic takového nemáme. – Jak to myslíte, že nemáte? To není možné,“ vzpomíná. Podle něho nechápali, jak může církev fungovat bez dohledu tajných služeb. „Je to jiný způsob myšlení, jiný pohled na život. Pro ně je to logické a samozřejmé, pro nás ne,“ popsal The Insideru.

V atmosféře neustálých kontrol a obav z represí přesunuli mnozí věřící svůj náboženský život do soukromí a scházejí se mimo dosah úřadů.

Brycyn označuje postup ruských úřadů za náboženskou genocidu. Podle něj nejde o sérii jednotlivých incidentů, ale o promyšlenou politiku, jejímž cílem je rozbít nezávislé náboženské komunity, potlačit jejich identitu a nahradit je strukturami loajálními Moskvě.

X xx

Na Ukrajine prebehla nenápadná revolúcia. Mení pravidlá vojny, prináša zvrat — a nejde o drony.

Ukrajinské ozbrojené sily prešli nenápadnou „revolúciou“, ktorá dramaticky zmenila spôsob, akým vyhľadávajú a ničia ruské ciele. To, čo kedysi trvalo dni či týždne, sa dnes môže odohrať v priebehu hodín. V zákulisí tejto zmeny je technológia, ktorá presúva rozhodovanie bližšie k frontovej línii

Ukrajinský operátor dronu pri riadiacej stanici v teréne.

Ukrajinská armáda začala podľa denníka The Wall Street Journal (WSJ) využívať snímky z komerčných satelitov priamo na taktickej úrovni, čo jej má umožňovať rýchlejšie a presnejšie útoky na ruské ciele. Ide o technológiu, ktorá podľa zapojených firiem a ľudí z misií skrátila čas potrebný na nájdenie a zasiahnutie ruských objektov až o 90 percent.

Systém bol počas posledných šiestich mesiacov testovaný v menších ukrajinských jednotkách. Využíva satelitné snímky s vysokým rozlíšením, ktoré sa dostávajú priamo do telefónov, tabletov a notebookov vojakov. Podľa WSJ ide o prvý známy prípad, keď neklasifikované komerčné satelitné zábery smerujú priamo k vojakom a slúžia na rozhodovanie v takmer reálnom čase.

Technológiu dodáva transatlantická skupina spoločností. Americká Vantor so sídlom v Colorade, holandská firma Bravo1Alpha, americká Persistent Systems a ukrajinská obranná spoločnosť Burevii. Satelity Vantor podľa firmy dokážu doručiť zábery vojakom už za 15 minút, čím obchádzajú centralizované preverovanie v Kyjeve, ktoré mohlo tok spravodajských informácií spomaľovať o hodiny až dni.

Spoločnosť Vantor zverejnila aj satelitné snímky po úderoch v Petrohrade

V jednom prípade ukrajinská jednotka pôsobiaca približne 10 kilometrov od frontovej línie na juhovýchode krajiny sledovala budovu ukrytú pod hustými stromami. Prieskumný dron cez porast veľa nevidel, no satelitné snímky zachytili kovové rámy obrnených vozidiel používaných vysokopostavenými ruskými vojenskými predstaviteľmi. Po troch dňoch sledovania z obežnej dráhy jednotka dospela k záveru, že objekt slúži ako ruské miesto na plánovanie operácií, a následne ho zasiahla útočným dronom.

„Bola to dobrá práca. Spôsobili sme nášmu nepriateľovi problémy,“ povedal pre WSJ jeden z členov jednotky.

Ďalší príklad pochádza z jarnej misie Starfall II, počas ktorej ukrajinská jednotka za dva a pol týždňa ničila ruské aktíva v hodnote miliárd dolárov. Medzi cieľmi bol aj muničný sklad na okupovanom území Ukrajiny. Vojaci ho identifikovali porovnaním aktuálnych satelitných záberov s historickými snímkami objektov, ktoré pred inváziou slúžili na uskladnenie obilia. Zmeny na mieste a nové stopy po pneumatikách podľa členov tímu naznačovali, že tam vojenské vozidlá vykladali muníciu.

„Každý muničný sklad, ktorý zničíte, znamená najmenej niekoľko zachránených životov ukrajinských vojakov,“ povedal člen operácie, technický poradca pomáhajúci ozbrojeným silám.

Žiarovský: Ruská PVO nestíha. Ukrajinci systematicky ničia logistiku, radary aj ropné tepny Moskvy

Vojna sa tak čoraz viac presúva do ruského tylu, kde sa ukazuje, že rozloha Ruska už nemusí byť výhodou, ale slabinou. / Zdroj: Defence News

Výhodou nového systému je podľa ukrajinských používateľov najmä úspora času a prostriedkov. Ukrajinské jednotky sa nemusia v takej miere spoliehať na prieskumné drony, ktoré sú drahé a ruská strana ich môže rušiť alebo zostreliť. Softvér zároveň umožňuje porovnávať aktuálne a staršie zábery, sledovať zmeny infraštruktúry, vytvárať 3D modely terénu a simulovať najvhodnejšiu trasu letu dronu.

Podľa Vantoru jeho 10 satelitov denne pokryje 7 miliónov štvorcových kilometrov zemského povrchu a jeden bod na planéte zaznamená 12– až 15-krát. Súradnice na snímkach sa podľa firmy zvyčajne od reálnej polohy objektu líšia najviac o 5 metrov, čo ukrajinskí používatelia označili za dostatočné pri použití 50-kilogramovej výbušniny.

Technológia má však aj obmedzenia. Satelity sú menej užitočné pri hustej oblačnosti, ktorá je na Ukrajine častá najmä v zime, a nedokážu dlhší čas sledovať pohybujúci sa cieľ. Využitie priamych satelitných dát zároveň vyvoláva otázky o kontrole informácií. Nand Mulchandani, bývalý technologický riaditeľ CIA a úradu amerického ministerstva obrany pre umelú inteligenciu, upozornil, že zrýchlenie procesu môže zvýšiť riziko, že vojaci dostanú nesprávne informácie a budú podľa nich konať.

„Existujú procesy, ktoré veci spomaľujú, ale existujú na to dôvody,“ povedal Mulchandani.

Tlačové oddelenie Ozbrojených síl Ukrajiny sa pre WSJ odmietlo vyjadriť. Ukrajinská vojenská rozviedka na žiadosť o komentár nereagovala.

Ministerstvo obrany Ukrajiny však koncom mája 2026 oznámilo program ‚Logistics Lockdown‘ s dodatočným financovaním 5 miliárd hrivien (približne 98 miliónov eur) na prostriedky stredného dosahu. Ide o snahu brániacej sa krajiny ochromiť ruskú logistiku v operačnej hĺbke. Cieľom je rozšíriť údery na operačnú hĺbku proti ruskej logistike, skladom, technike, veliteľským stanovištiam a zásobovacím trasám.

Dronová smršť v ruskom zázemí. Ukrajina hlási jeden z najbolestivejších útokov

Zrýchlenie úderov nespočíva iba v satelitných snímkach. Ukrajinský rezort obrany v marci 2026 oznámil, že sprístupňuje reálne bojiskové dáta partnerom na tréning modelov umelej inteligencie pre bezpilotné systémy. Podľa rezortu ide o milióny anotovaných snímok z desiatok tisíc bojových letov, ktoré sa už používajú na tréning neurónových sietí automaticky rozpoznávajúcich pozemné a vzdušné ciele v systéme DELTA.

XX x

Česko vyhrálo arbitráž s JCDecaux a nemusí platit 550 milionů korun, uvádí ministerstvo financí

Česká republika vyhrála arbitráž s francouzskou společností JCDecaux a nemusí tak platit údajnou škodu zhruba 550 milionů korun. JCDecaux žalovala stát kvůli ukončení smlouvy o pronájmu reklamních ploch mezi pražským dopravním podnikem (DPP) a její dceřinou firmou Rencar.

Arbitrážní tribunál podle mluvčího ministerstva Michala Žurovce rozhodl, že jednání pražského dopravního podniku (DPP) není podle mezinárodního práva přičitatelné České republice.

„Tedy stát za něj neodpovídal, jelikož DPP smlouvu s Rencarem ukončilo bez ovlivnění hlavním městem Prahou či vládou. Dalšími aspekty případu se tudíž rozhodčí tribunál již nemusel zabývat,“ uvedl mluvčí.

Na nákladech řízení podle něj tribunál přiznal České republice zhruba 33 milionů korun.

„Jde o další z řady potvrzení kvalitního zázemí a expertizy ministerstva financí v oblasti mezinárodních arbitrážních sporů. Všem kolegům, kteří se na tomto úspěchu podíleli, patří velké poděkování,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová (ANO).

Pražský dopravní podnik (DPP) vypověděl firmě Rencar ze skupiny JCDecaux smlouvu na pronájem reklamních ploch v metru v roce 2016. Společnost následně krok napadla u soudu, loni v listopadu městský soud potvrdil dřívější rozsudek obvodního soudu o zamítnutí žaloby.

V polovině roku 2021 pak společnosti skončila smlouva na městský mobiliář s pražským magistrátem, který ji neprodloužil a rozhodl se zastávkové přístřešky, které dosud JCDecaux provozovala, nahradit vlastními.

X XX

Lékaře zatkli, poškození napadají posudky. Kauza může zpochybnit desítky rozsudků