BRICS byla založena s cílem podporovat mír, rozvoj a vyváženější globální řád posilováním hospodářské spolupráce mezi rozvojovými zeměmi. V průběhu let se etablovala jako protiváha západních institucí, jako je G7 a MMF, a prosazovala multipolární svět a reformy systémů globální správy. Tématu se na portálu infoBRICS věnuje Asada Mirzy.

BRICS v průběhu let

Skupina BRICS, původně založená v roce 2009, je koalicí rozvíjejících se ekonomik, kterou tvoří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika (která se připojila v roce 2010). V letech 2024–2025 se blok rozšířil o Egypt, Etiopii, Indonésii, Írán, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, čímž se celkový počet členských zemí zvýšil na 11.

BRICS byla založena s cílem podporovat mír, rozvoj a vyváženější globální řád posilováním hospodářské spolupráce mezi rozvojovými zeměmi. V průběhu let se etablovala jako protiváha západních institucí, jako je G7 a MMF, a prosazuje multipolární svět a reformy systémů globální správy. Blok také propaguje používání místních měn v obchodu.

Ale to, co dnes definuje BRICS, je jemnější, strategičtější ambice: izolovat se od gravitační síly Washingtonu a zároveň spolupracovat na budování společné technologicky vyspělé průmyslové základny. Jsou věci, ve kterých se BRICS chová správně. Finanční globální instituce, jako je Mezinárodní měnový fond, potřebují reformu; bohatý svět nedodržel sliby týkající se financování klimatických opatření. Pochopitelnou reakcí skupiny tváří v tvář nečinnosti je vytvoření vlastní rozvojové banky na podporu určité formy zelené industrializace.

Jeho velikost však skrývá jeho rozpory. Volání skupiny po inkluzivnějších globálních institucích zní vítaně, ale v jejích vlastních řadách převažuje autokracie. BRICS má pravdu, že v blízkovýchodních konfliktech by mělo být dodržováno mezinárodní právo. Sestupuje však ze svého morálního piedestalu tím, že odsuzuje ukrajinské útoky na ruskou infrastrukturu – a zároveň mlčí k neúnavným útokům Moskvy na civilisty.

Summit v Riu a nová globální měna

Summit BRICS v Brazílii minulý týden odhalil, že volná aliance rozvíjejících se mocností se stává komplexnější – a možná i závažnější. Nejdůležitější otázka, jak nahradit dolar globálně, však byla zatlačena pod koberec, možná kvůli přímým hrozbám Trumpa. Rétorika o dedolarizaci však slouží spíše jako signál záměru než jako bezprostřední hrozba pro hegemonii dolaru.

Úvodník deníku Guardian o posledním summitu BRICS se vyjádřil, že „země BRICS se stále mohou sblížit. Jejich nejtechničtějším, ale zároveň nejodhalujícím krokem je začít budovat finanční „instalatérství“, které by obešlo západní systémy. Skupina se dolaru nezříká – ale její členové vědí, jaké to je být vyloučen: Indii byl po krachu v roce 2008 odepřen úvěr; íránské banky jsou sankcionovány od roku 2012. Úspěch bloku nebude záviset jen na ambicích, ale i na schopnosti koordinovat napříč národními zájmy.“ To se zdá být poněkud náročný úkol, protože individuální zájmy by mohly převážit nad větším kolektivním prospěchem.

Sarang Shidore, ředitel programu Globálního Jihu v Quincyho institutu pro zodpovědné státní řízení ve Washingtonu D.C., USA, v dopise deníku Financial Times uvedl, že „vzestup BRICS představuje důležitou multilaterální korekci ve světě, kterému v posledních třech desetiletích dominovaly USA, ale nyní se odklání od unipolarity i multilateralismu. Taková korekce s sebou nevyhnutelně přinese své vlastní nedostatky a slabá místa. Stabilní přechod ji však vyžaduje.“

Dr. Diego Maiorano, hostující výzkumný pracovník Institutu jihoasijských studií (ISAS), autonomního výzkumného ústavu Národní univerzity v Singapuru (NUS), se v komentáři k nové měně BRICS domníval, že snaha BRICS+ o dedolarizaci mezinárodního obchodu je ve skutečnosti stále v zárodečné fázi. Většina přeshraničních transakcí mezi členy BRICS je stále vypořádávána v amerických dolarech a pokusy o vybudování alternativ (jako je systém přeshraničních plateb BRICS) jsou v rané fázi a zdaleka nenahrazují zavedené mechanismy, jako je SWIFT, přestože jsou užitečnými nástroji pro země (jako je Rusko a Írán) zasažené sankcemi.

Christopher Phillips, profesor mezinárodních vztahů na Queen Mary University of London, ve svém článku v Arab News vyjádřil názor, že Rusko a Čína patří k těm, kteří nejvíce podporují novou měnu BRICS, která by v Kazani mohla konkurovat dolaru. V předvečer summitu v Rio de Janeiru však Trumpovy hrozby přispěly k neochotě ostatních členů BRICS, zejména Indie, která se obává čínské dominance v nové měně, tento návrh prosazovat. V této otázce nedošlo k žádnému zásadnímu pokroku a závěrečné společné prohlášení dokonce obsahovalo zmínky o globálním významu dolaru – možná snaha některých uklidnit Trumpa.

Celkově by budoucnost BRICS mohla být formována méně vnějšími hrozbami a více její schopností sladit vnitřní rozpory a formulovat ucelenou vizi globální správy. Prozatím je koalice spíše odrazem měnící se geopolitiky globálního Jihu než monolitickým vyzyvatelem Západu. Zárodečná povaha jejích snah o dedolarizaci a moderující vliv Indie a Brazílie naznačují, že výzva skupiny je spíše latentní než explicitní. Nicméně, zatímco západní instituce se nadále potýkají s otázkami legitimity a reprezentativnosti, pouhá existence BRICS se všemi svými rozpory signalizuje svět v pohybu – a výzvu k přehodnocení základů mezinárodního řádu.

Asad Mirza

Asad Mirza je seniorní komentátor z Nového Dillí, který se zabývá národními, mezinárodními, obrannými a strategickými záležito

Server vasevec.cz

X X X

Lavrov: Bezpečnostní záruky pro Ukrajinu může po konci války zajistit Rusko

Zachování neutrality, zapomenout na členství v Severoatlantické alianci (NATO) a hlavně žádní západní vojáci na Ukrajině. Tak si bezpečnostní záruky pro Kyjev v případě konce války představují Rusové podle slov jejich ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Ten v rozhovoru pro stanici NBC News popsal, kdo by měl Ukrajině poskytnout záruky. Mezi vhodnou skupinou států, kterou si představuje, figuruje i Rusko.

Bezpečnostní záruky jsou klíčovým požadavkem Ukrajiny, která se obává další možné agrese ze strany Ruska. Kyjev dlouhodobě usiloval o členství v NATO, ale to je pro Moskvu zjevně stále nepřijatelné.

 „Bezpečnostní záruky musí být předmětem konsensu,“ pronesl Lavrov v rozhovoru pro NBC News s dovětkem, že „Rusko už několikrát představovalo bezpečnostní garance“.

Omezení pomoci Ukrajině? Polský prezident vetoval zákon. Dárek pro Putina, zlobí se politik

Podle Lavrova by ideální garancí pro Ukrajinu měla být dohoda zejména stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Té je Rusko trvale součástí společně s Čínou, USA, Velkou Británií a Francií. Na půdě OSN navíc vytrvale blokuje rezoluce namířené na podporu Ukrajiny.

Šéf ruské diplomacie poznamenal, že by tato skupina měla zajistit záruky Ukrajině, ačkoliv je v ní i právě Rusko. Doplnil, že by do ní mohly rovněž patřit ještě Německo a Turecko, čili další silní hráči evropské scény.

„Tito garanti by se zavázali za bezpečnost Ukrajiny, která musí být neutrální, nesmí být spjata s žádným vojenským blokem a nesmí mít nukleární zbraně,“ pokračoval Lavrov.

Agentura Reuters s odkazem na své zdroje uvnitř Kremlu informovala, že Putin dále trvá na tom, aby se na Ukrajině v rámci záruk nenacházel ani jeden voják z některé ze západních mocností.

Summit Putin-Zelenskyj v nedohlednu

Americký prezident Donald Trump se v posledních třech týdnech sešel jak s ukrajinskou hlavou státu Volodymyrem Zelenským, tak ruským mocnářem Vladimirem Putinem. Po jednáních hlásil, že dojde k trojstrannému setkání, kterému bude předcházet ještě summit Putin-Zelenskyj.

Ačkoliv Ukrajinci se sejít chtějí, z Moskvy zní další a další výmluvy. Podle Lavrova se Putin se Zelenským sejde „až bude připravena agenda“. Kromě toho už dříve tvrdil, že se napřed musí uskutečnit jednání na nižší úrovni.

Jako jednu ze zábran Rusové berou to, že Zelenskému vypršel jeho prezidentský mandát, ale zůstává ve funkci. Volby na Ukrajině však nelze uskutečnit kvůli válce. „Až se dostaneme do stádia, kdy budeme podepisovat dokumenty, budeme chtít jasné vyjádření od všech, že člověk, který je podepisuje, je legitimní. A podle ukrajinské ústavy pan Zelenskyj v tuto chvíli (legitimní) není,“ prohlásil dále Lavrov.

X X X

SENATOŘI  PÁTRAJÍ  PO  BITCOINECH

Co se dělo s bitcoiny před darováním státu? Senátoři se ptají Decroix

Ministerstvo spravedlnosti přijalo bitcoiny od Jiřikovského letos na jaře, část z nich prodalo v aukcích. 

Ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS) by podle senátního bezpečnostního výboru měla nechat zpracovat přehled, jak se kauza kolem bitcoinů vyvíjela od roku 2017 před jejich sporným darováním státu. Po jednání výboru to dnes řekl jeho předseda Pavel Fischer (za TOP 09). Podle něho by to přispělo k lepšímu informování veřejnosti.

Ministerstvo spravedlnosti (MSp) v reakci na doporučení výboru odkázalo v tiskové zprávě na databázi InfoSoud, v níž jsou údaje k soudnímu spisu ohledně bitcoinové kauzy před darováním kryptoměny státu zveřejněné.

Výbor podle předsedy rovněž uvedl, že případ se v polovině srpna změnil v živou kauzu opětovným zadržením a trestním stíháním dárce Tomáše Jiřikovského.

„Naším úkolem není nahrazovat vyšetřovatele nebo soudy,“ konstatoval Fischer. Podle něj je ale třeba věnovat pozornost tomu, jak dříve rozhodovaly soudy o Jiřikovském, který byl v roce 2017 odsouzen za zpronevěru bitcoinů, obchod s drogami a nedovolené ozbrojování.

 „Slibujeme si od toho, že bude lépe vidět, jak spis postupoval, jakými fázemi. Jedna věc je, jak fungovala vláda, a druhá věc je, jak fungovaly orgány v trestním řízení a soudy,“ uvedl předseda výboru.

Ozval si i Blažek

Ministerstvo spravedlnosti upozornilo na to, že nebylo účastníkem soudního řízení vůči Jiřikovskému. Jeho prvním aktivním krokem bylo podle tiskové zprávy podání stížnosti pro porušení zákona zákona k Nejvyššímu soudu v polovině letošního června. Týkalo se vydání elektronických zařízení dárci bitcoinů.

Decroix už nechala vypracovat k postupu úřadů při darování bitcoinů takzvanou časovou osu, začíná dubnem 2015.

Její předchůdce Pavel Blažek, který kvůli kauze ve funkci ministra spravedlnosti za ODS skončil, nynější senátní doporučení pro Decroix ocenil. Je podle něj nutné ‚případ Jiřikovský‘ objektivně popsat nejméně 10 let do minulosti a vyhodnotit, co odpovědné státní úřady dělaly a co nedělaly, byť měly.

„Snaha o komplexní pohled a tak trochu i odvaha se dnes už neměří dalším kopancem do Blažka (klidně si poslužte), nýbrž poctivou snahou o nalezení a popsání všech dlouholetých souvislostí. Jen tak můžeme zjistit a pochopit celou pravdu o tomto případu,“ napsal dnes Blažek na sociální síti X.

Je to na ministryni?

Fischer také konstatoval, že výbor stále nedostal od Decroix vyžádané informace včetně komunikace mezi státními úřady a rozsudky soudů.

Předsedkyně senátorů ANO Jana Mračková Vildumetzová chce kvůli tomu opětovně požádat Senát, aby konstatoval, že ministryně spravedlnosti nedodržuje zákon o jednacím řádu horní parlamentní komory. S předchozími pokusy neuspěla. Ministryně se hájí tím, že poskytnutí dokumentů kvůli vyšetřování odmítlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Podle Mračkové Vildumetzové ale Bradáčová senátorům řekla, že je na ministryni spravedlnosti, jaké informace poskytne.

„Nevyšší státní zástupkyně dnes jasně řekla, že je to vždycky na ministryni spravedlnosti, jaké dokumenty nám dá,“ uvedla předsedkyně senátorů ANO. Podle ní se vše schovává za probíhající trestní řízení. Domnívá se, že účelem je kauzu zamést pod stůl. „Pro mě to zavání tím, že někdo tu kauzu chce dostat přes (sněmovní) volby,“ přidal se člen klubu ANO a předseda hnutí Přísaha Róbert Šlachta. Očekával, že okolnosti kauzy měl Senátu vysvětlil premiér Petr Fiala (ODS).

Předseda senátorského klubu Starostů Jan Sobotka uvedl, že řada požadovaných dokumentů včetně soudních rozsudků je už veřejně dostupná. Senátoři by se z nich nedozvěděli o pochybeních, ale jen o přijatých rozhodnutích. „Za sebe mám dost informací. A pokud je nemám, tak mi bylo vysvětleno, proč je nemáme,“ dodal Sobotka.

Na další výbor Stanjura i Dragoun

Ministerstvo spravedlnosti přijalo bitcoiny od Jiřikovského letos na jaře, část z nich prodalo v aukcích. Kvůli pochybnostem o tom, zda kryptoměna nepocházela z trestné činnosti, v květnu skončil ve funkci ministra Pavel Blažek. Případ vyvolal rozpory mezi vládními stranami. Opozice volala po pádu kabinetu, nebo aspoň také po odchodu Zbyňka Stanjury (ODS) z pozice ministra financí. Opoziční tvrzení, že o daru předem věděl, Stanjura odmítl.

Senátní bezpečnostní výbor se kauzou zabýval opakovaně, naposledy minulý měsíc. Další jednání bude podle Fischera záležet na dohodě o dalším postupu. Podle Mračkové Vildumetzové by se výbor mohl sejit do dvou týdnů a pozvat si Stanjuru a olomouckého vrchního zástupce Radima Dragouna, který by měl být zbaven mlčenlivosti. Opoziční senátoři si postěžovali, že Bradáčová byla mlčenlivosti zbavena jen na dobu zhruba posledních dvou týdnů, kdy na kauzu dohlíží.

Jiřikovský je nyní ve vazbě kvůli tomu, že podle kriminalistů zastíral, že bitcoiny pocházejí z nelegálního obchodování na darknetu. Hrozí mu za to tři až deset let nebo propadnutí majetku. Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že se připojí jako poškozené k trestnímu řízení. Nárok na náhradu škody vyčíslí dodatečně, ceskajustice.cz

X X X

 VOJÁCI  V  ČR  UTÍKAJÍ  Z  ARMÁDY.   PROČ?

 Kdo může za rekordní odchody vojáků? Na vině jsou i chaotické nákupy ministerstva, říká Metnar

Stínový ministr obrany Lubomír Metnar v podcastu Perspektivy Česka, který připravuje Česká justice a Ekonomický deník.

Z české armády loni odešlo nejvíc vojáků za posledních deset let – podle dostupných údajů 1 500 vojáků. A to i přesto, že výdaje na obranu se zvyšují a letos poprvé překročily 2 procenta HDP. Podle stínového ministra obrany Lubomíra Metnara (ANO) je to důkaz, že Ministerstvo obrany s prostředky nakládá špatně a chaoticky.

Metnar kritizuje zejména fakt, že kvůli nesystémovému plánování Česko nedokázalo vybudovat těžkou brigádu, k níž se zavázalo vůči NATO. „Kdyby se dodržovalo plánování, už bychom ji měli téměř dokončenou,“ uvedl Metnar v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka. Vláda podle něj nedokáže efektivně využít ani 2 procenta HDP na obranu, natož plánovaných až 5 procent.

Podle ministryně obrany Jany Černochové (ODS) jsou důvody odchodů vojáků různorodé – od rodinných důvodů a změn životních priorit až po nespokojenost s benefity. Metnar ale varuje, že problém je hlubší a souvisí se systémovým přístupem státu.

Rekordní odchodovost vojáků

„Máme největší odchodovost vojáků za posledních deset let. Vláda jim bere benefity, platy jsou zmrazené a chybí investice do výcviku. Bez vojáků se armáda budovat nedá,“ uvedl Metnar v podcastu.

Česko v roce 2024 poprvé podle vyjádření vlády dosáhlo výdajů na obranu na úrovni 2 % HDP, jak vyžaduje dlouhodobý závazek vůči NATO. Zda budou všechny vykázané výdaje na obranu uznány NATO, se však dozvíme oficiálně až v listopadu. Předpokládá se, že část vládou vykázaných výdajů na obranu uznána oficiálně nebude. Na červnovém summitu v Haagu se však spojenci dohodli, že výdaje mají do roku 2035 vzrůst až na 5 % HDP – z toho 3,5 % na „tvrdou obranu“ a 1,5 % na vojenskou infrastrukturu. Metnar ale upozorňuje, že vláda s prostředky nepracuje efektivně a jejich reálný dopad na obranyschopnost je nízký.

 „Vláda není schopna smysluplně utratit ani dvě procenta, natož pět, o kterých se mluvilo na posledním summitu NATO,“ říká Metnar. Podle něj není jasné, kde stát vezme chybějících 8 až 14 miliard korun, aby vůbec splnil letošní závazek.

Strategické plány se nedodržují, vzniká chaos

Podle Metnara je hlavním problémem české armády nedodržování strategických plánů a chaotický postup při modernizaci. Upozornil, že místo systematického rozvoje resort pořizuje techniku nahodile. Bez ohledu na skutečné potřeby armády a doporučení NATO. „Dochází k nákupům mimo schválené plány. Pořizují se věci, které po nás aliance ani nechtěla, například nadzvuková letadla nebo speciální vozidla. Vzniká chaos a obranyschopnost České republiky stagnuje,“ uvedl Metnar.

Jako příklad uvedl závazek Česka vybudovat těžkou brigádu. To je mechanizovaná jednotka o síle zhruba 4 000 až 5 000 vojáků, vybavená tanky, bojovými vozidly pěchoty, dělostřelectvem a další těžkou technikou.

Česká republika se zavázala vůči NATO, že brigádu vybuduje do roku 2026. Projekt je ale opožděný a vláda jeho dokončení odsunula až do let 2030 až 2035. „Kdyby se dodržovalo plánování, už bychom měli mít téměř dobudovanou těžkou brigádu. Jenže kvůli nedostatku financí se odsunuly tanky, mobilní minomety i další technika, která je součástí aliančního závazku,“ řekl Metnar. Podle něj na to chybí peníze mimo jiné proto, že vláda posílá obrovské zálohy na stíhací letouny F-35, které přitom v závazcích NATO původně nebyly.

Současná vláda pořídila například 24 stíhacích letounů F-35 v hodnotě přes 150 miliard korun, což je nejdražší armádní zakázka v historii. Podle vlády má nákup přinést technologickou modernizaci a posílit postavení Česka v NATO. Metnar však kritizuje, že takto vysoké investice probíhají na úkor jiných priorit a mimo dříve schválené plány.

Předražené zakázky a ztráta důvěry

Metnar kritizuje také investice, které považuje za zbytečně drahé a nevýhodné. V podcastu upozornil například na virtuální náborové centrum armády, jehož vývoj a spuštění si vyžádalo zhruba 120 milionů korun. „Když se podíváte na cenu, je to nepochopitelné. Policie ČR realizovala obdobný web za necelého půl milionu,“ uvedl Metnar s tím, že projekt podle něj neodpovídá skutečným potřebám armády.

Dalším případem jsou podle Metnara mobilní kuchyně pro vojáky. Jedna souprava PK4 Army vyjde na 4,7 milionu korun, přičemž podobné produkty na trhu stojí mezi 500 tisíci a 2,5 milionu korun. „Tyto ceny jsou z našeho pohledu neobhajitelné,“ uvedl.

Prioritou je protivzdušná obrana

Metnar zdůraznil, že vláda by měla investovat především do oblastí, které mají přímý dopad na obranyschopnost státu. Podle něj je nutné posílit zásoby munice, modernizovat logistiku, zdravotnické zázemí a zaměřit se na technologie, které skutečně zvýší efektivitu armády.

„Z konfliktů na Ukrajině i na Blízkém východě jasně vyplývá, že prim má protivzdušná a protiraketová obrana,“ zdůraznil Metnar. Podle něj by právě tato oblast měla být jednou z hlavních investičních priorit státu, protože efektivní obrana vzdušného prostoru je klíčová pro celkovou bezpečnost země.

Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

STÍŽNOST  ŽALOBCE  U  SOUDU 

 Státní zástupce vulgárně nadával. Pak si u soudu stěžoval. Neúspěšně

Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost ústeckého státního zástupce Martina Vlčka, jenž dostal od nadřízených písemnou výtku za neuctivé chování. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce. NSS zdůraznil, že státní zástupci jistě mají právo na svobodu projevu, včetně kritiky kolegů. Musí se však udržet v mezích slušnosti.

„Lze od nich oprávněně očekávat, že budou svou svobodu projevu užívat zdrženlivě tak, aby nemohla být ohrožena nestrannost a vážnost (autorita) funkce státního zástupce či státního zastupitelství,“ stojí v rozsudku senátu s předsedou Alešem Roztočilem.

Dvě události, které vedly k písemné výtce, se odehrály v roce 2022. První incident spočíval v tom, že se Vlček údajně choval hrubě k vedoucímu oddělení trestního řízení, který za ním přišel s organizačním dotazem. Podle rozsudku mu například řekl, že „ti dva pánové z vedení ho nezajímají“ a „že na to sere“. Nakonec doplnil, ať vedoucí „vypadne“, aby mu nemusel říct, že je „kokot“.

Jindy Vlček v interní komunikaci adresované kanceláři psal o očekávaných „šikanózních zásazích“ ze strany tehdejšího náměstka ústeckého krajského státního zastupitelství Dana Anděla a stavěl se proti jeho dříve vydanému pokynu.

 Nechoval se slušně, ale procesní vady žaloval

Vlček podle písemné výtky porušil povinnost zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, stejně jako zásady zdvořilého a slušného chování. Následně podal žalobu, ve které poukazoval hlavně na procesní vady. Tvrdil, že se nemohl ke stížnostem na svou osobu náležitě vyjádřit a uplatnit svá práva. Nadřízení vůči němu údajně od počátku postupovali tendenčně a předpojatě.

Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl, stejným způsobem nyní NSS naložil s kasační stížností. NSS pokládal za prokázané, že Vlček skutečně nadával nadřízenému státnímu zástupci. Výtka není podle NSS rozhodnutím ve smyslu správního řádu, má blíže k neformálním nástrojům manažerského řízení. Proces, který předchází udělení výtky, tak nemusí být natolik formalizovaný. Postačí dodržet základní zásady, včetně prostoru k vyjádření, který Vlček podle NSS dostal.

Ze shromážděných podkladů podle NSS vyplývá, že Vlček odmítal respektovat hierarchii a subordinaci a vůči kolegům i zaměstnancům státního zastupitelství se choval přinejmenším nezdvořile a mnohdy až vulgárně.

„Státní zástupce, stejně jako soudce, by přitom měl být vzorem slušného chování, a to nejen ve vztahu k účastníkům řízení a soudu, ale přirozeně také k zaměstnancům státního zastupitelství včetně svých kolegů, a to tím spíše, pokud jde o nadřízené státní zástupce,“ stojí v rozsudku, ceskajustice.cz

 X X X

 BRATR  PREMIERKY  UKRAJINY  NA  ZKUŠENÉ   U  BRITŮ?

MILIONY  UKRAJNCŮ  NECHTÉJí  BOJOVAT

VÁLKU  OKAMŽITĚ  UKONČIT  KAPITULACI  UKRAJINY

TO   BUDE  NEJLEPŚÍ  DAR  KRAJINY  EVROPĚ  A  SVĚTU

MÍSTO  ZELENSKÉHO  KAPITULACI  PODEPSAT  PREMIERKA,

PŘEDSEDA  PARLAMENTU

ZELENSKÝ  UŹ   NEMÁ  MANDÁT,  PROTO  ZELENSKÉHO  ODMTÁ  I  RUJSKO

Trapas nové premiérky Ukrajiny. Její bratr emigroval na Západ

Julija Svyrydenková má co vysvětlovat. Měsíc a půl po jejím nástupu do čela vlády vyšlo najevo, že její bratr žije dlouhodobě v zahraničí. Prý odešel už před únorovou invazí, ale stejně – v zemi, která potřebuje každou ruku, aby se ubránila ruské agresi, to vzbuzuje přinejmenším rozpaky.

 V ukrajinských médiích se už dlouho spekulovalo, že bratr devětatřicetileté premiérky žije ve Velké Británii, kde údajně studoval a koupil si byt a pozemek.

Svyrydenková spekulace potvrdila v pondělí během modlitební snídaně s novináři. Její bratr prý neodjel během plnohodnotné války, ale ještě před únorovou invazí. Do vlasti se ovšem nikdy nevrátil. „Žije v zahraničí,“ odpověděla Svyrydenková na dotírání reportérky Rádia Svoboda.

Vitalij Svyrydenko se podobně jako jeho sestra angažoval ve vládnoucí straně Sluha národa, před emigrací byl zastupitelem Černihivské oblastní rady, kde započala i raketová politická kariéry současné premiérky. Svyrydenková se údajně v době svého jmenování ministerskou předsedkyní velmi obávala, že se k příběhu jejího bratra dostanou novináři.

To je vcelku pochopitelné, ukrajinská společnost se totiž na prominenty, kteří po únorové invazi sbalili kufry a odjeli za hranice, dívá s mimořádným despektem. Oligarchům, politikům a fotbalovým bafuňářům, kteří v době války našli útočiště v západní Evropě, se v médiích posměšně přezdívá „batalion Monaco“.

 Do premiérky si proto rychle rýpla i sršatá poslankyně Marjana Bezuhlová. „Za chování jejího bratra odpovídá jen on sám. Mnoho lidí má bratra nebo sestru, jejichž chování neodpovídá našim hodnotám. Ale kdo vychovává děti? Rodiče. Světonázor dětí je přímým výsledkem etiky a postoje rodičů ke státu. U politiků to může sloužit jako zářný příklad toho, co říkají na veřejnosti a kým jsou ve skutečnosti.“

 Bývalá ministryně hospodářství a oblíbenkyně prezidenta Zelenského se premiérkou stala v polovině července, kdy v rámci vládní rošády vystřídala Denyse Šmyhala. Do funkce nastupovala s pověstí schopné ekonomky, jež dokázala vyjednat nerostnou dohodu s Trumpovou administrativou, ale také jako politička stoprocentně loajální prezidentské kanceláři a jejímu šéfovi Andriji Jermakovi.

Jen týden po jejím nástupu do premiérské funkce Ukrajinou otřásly největší protivládní demonstrace za tři a půl roku války. Tisíce lidí vyšly do ulic, aby protestovaly proti pokusům okleštit protikorupční orgány. Politická garnitura v Kyjevě i kvůli nátlaku západních spojenců od kontroverzní legislativy nakonec ustoupila, podezření z autoritářských tendencí však renomé prezidenta výrazně poškodilo.

Velké popularitě se netěší ani nová premiérka. Podle posledního průzkumu Kyjevského mezinárodního institutu sociologie ji zná méně než polovina Ukrajinců a více než tři čtvrtě respondentů nemá od jejího kabinetu žádné očekávání.

X X X

 Farage chce deportovat přes půl milionu migrantů, zemím zaplatit miliardy

 Deportovat až 600 tisíc žadatelů o azyl a vyčlenit dvě miliardy liber (56 miliard korun) na dohody se zeměmi, které by migranty přijímaly, chce vůdce britské protiimigrační opoziční strany Reform UK Nigel Farage. Na úterní tiskové konferenci také řekl, že pokud uspěje v parlamentních volbách, výrazně navýší kapacitu detenčních zařízení v zemi.

„Jediným způsobem, jak zastavíme ty čluny, je zadržet a deportovat úplně každého, kdo tímto způsobem přijede,“ řekl v úterý podle stanice BBC Farage. Jeho strana, která v loňských parlamentních volbách získala pouhých pět křesel, byla v řadě posledních průzkumů voličských preferencí na prvním místě.

Během funkčního období příštího parlamentu (volby se budou konat nejpozději v srpnu 2029) chce Farage deportovat až 600 tisíc lidí bez řádných dokumentů, včetně žen a dětí. Mohli by podle něho mířit například do Afghánistánu, Eritreje, Rwandy nebo Albánie, s nimiž by mohl Londýn uzavřít smlouvy a platit jim za přijímání lidí.

Farage prohlásil, že by Británii vyvázal z Evropské úmluvy o lidských právech a otevřel nová detenční centra na nevyužívaných základnách britského letectva. Na novinářský dotaz však nedokázal říci, která místa má konkrétně na mysli, napsal list The Guardian.

Minulá vláda konzervativců se pokoušela uskutečnit dohodu o přesunu migrantů se Rwandou. Nestihla to však do loňských voleb a nyní vládnoucí labouristé plán před rokem zrušili, protože je podle nich drahý a neefektivní.

Vůdkyně konzervativců Kemi Badenochová v úterý na Farageův plán reagovala slovy, že „opsal domácí úkol“ její strany. Skutečně funkční řešení ale představí až ona během svého projevu na chystané stranické konferenci.

Mluvčí labouristického premiéra Keira Starmera uvedl, že vláda podniká seriózní praktické kroky a nevrací se ke starým řešením, která selhala. Konkrétní opatření ale nezmínil.

Další strany jako Liberální demokraté či zelení Farageův plán kritizovaly s tím, že nerespektuje práva migrantů a mezinárodní závazky Británie.

Migrace je pro voliče podle průzkumů tématem číslo jedna, což posiluje pozici Farageovy strany. Podle pondělní statistiky za letošní rok dosud připlulo přes Lamanšský průliv do Británie přes 28 tisíc migrantů, což je o 46 procent více než za stejné období loni.

Za celý loňský rok připlulo ve člunech 37 tisíc lidí. Většinou šlo o lidi z Afghánistánu, Sýrie, Íránu, Vietnamu a Eritreje. Jejich celkový počet se oproti roku 2023 zvýšil o čtvrtinu a představoval devět procent čisté migrace.

 V Británii se v posledních týdnech pravidelně konají menší protesty před hotely, do nichž jsou umísťováni žadatelé o azyl. Tyto akce částečně vyvolaly obavy o bezpečnost poté, co byli někteří migranti obviněni ze sexuálního napadení.

 X X X

 Informace, velení a protivzdušná obrana. Washington nabízí záruky poválečné Ukrajině

Washington je připraven přispět k bezpečnostním zárukám pro poválečnou Ukrajinu zpravodajskými informacemi, velením a řízením nebo podílem na Evropou řízené protivzdušné obraně země. Napsal to v úterý list Financial Times s odvoláním na evropské a ukrajinské činitele. Západní a ukrajinští představitelé v posledních dnech projednávají bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, které by – v případě uzavření mírové dohody – odradily Rusko od budoucích útoků.

 Poválečnou Ukrajinu chce pomoci ochránit před další případnou ruskou vojenskou agresí takzvaná koalice ochotných, což je neformální skupina tří desítek států, vedená Británií a Francií.

Trumpova iniciativa je posun. Je ale předčasné myslet, že je mír na dosah, myslí si Pavel

 Americká nabídka, která zazněla na jednáních mezi bezpečnostními a vojenskými představiteli ze Spojených států a některých evropských zemí v posledních dnech, je podmíněna závazkem evropských zemí vyslat na Ukrajinu desítky tisíc vojáků, upozornili představitelé podle Financial Times.

Evropští činitelé podle listu v soukromí přiznali, že jakékoliv nasazení by bylo reálně možné pouze s podporou USA.

Washington už dříve poskytl Ukrajině systémy protivzdušné obrany Patriot, ale případná poválečná podpora by zahrnovala také americká letadla, logistiku a pozemní radar, což by umožnilo, aby Evropa mohla případně zavést bezletovou zónu, a vzdušný štít pro Ukrajinu, píše Financial Times.  Západní země podle FT zatím načrtly hrubý plán, který zahrnuje demilitarizovanou zónu, eventuálně hlídanou neutrálními mírovými silami ze třetí země, se kterou by souhlasily Ukrajina i Rusko.

Hranici za ní by bránily ukrajinské jednotky a evropské síly by byly rozmístěny hlouběji na ukrajinském území v rámci třetí obranné linie, přičemž by je podporovaly americké prostředky, napsal deník.

Nervozita z nasazení vojáků

Upozornil, že navzdory potenciální podpoře USA zůstávají veřejnost a politici v mnoha evropských zemích nervózní z možného nasazení svých vojáků na Ukrajině.

 Nabídka Washingtonu představuje významný posun v postoji administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, která původně vyloučila účast USA na ochraně poválečné Ukrajiny, poznamenal Financial Times.

Spojené státy podle něj nadále odmítají nasazení vlastních vojsk ve východoevropské zemi. Ta se už čtvrtým rokem brání celoplošné ruské invazi a dosavadní snahy amerického prezidenta Donalda Trumpa konflikt ukončit přinesly jen omezené výsledky.

Rusko a Ukrajina se v klíčových otázkách, včetně těch územních nebo týkajících se bezpečnostních záruk, rozcházejí. Moskva například trvá na tom, že bezpečnostní záruky musí zahrnovat Rusko, což je nepřijatelné pro Kyjev.

Ruský prezident Vladimir Putin také nadále trvá na maximalistických požadavcích včetně těch týkajících se ukrajinského území, podotkl list Financial Times. Kreml zatím nekývl ani na schůzku mezi Putinem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, kterou prosazuje Trump a Kyjev s ní souhlasí.

Zelenskyj v úterý po jednání s náčelníkem britského generálního štábu Tonym Radakinem podle agentury Reuters uvedl, že Kyjev a jeho spojenci by měli zintenzivnit své úsilí ohledně vypracování budoucích bezpečnostních záruk pro Ukrajinu.

X X X

 EUROPOSLANEC  SLOVENSKA  BLAHA:

 DUBÉCI, DUBÉCI, ZA TOTO ŤA ŠIMEČKA NEPOCHVÁLI

Erik Kaliňák na TA3 Iľjiča z PS rozobral na súčiastky. Dubécimu sa riadne potila makovica, na konci som si už myslel, že sa od zlosti hodí o zem.

 

Krásne sa ukázalo, že v ekonomike sú PS-kári úplne jaloví. Chcú brať ľuďom dôchodky, materskú, energopomoc, všetko. Plné ústa fráz a výsledkom je Mikloš 2.0. Kovaní neoliberáli, ktorých si platí Veľká Británia a iné mocnosti, aby im slúžili ako poslušní ratlíci. Gratulujem.

A Dubéci to ešte aj otvorene obhajoval. Iná mocnosť si platí ich europoslankyňu Ostrihoňovú, ale to je vraj úplne „štandardné“ a on si pri tom spokojne vrtí chvostíkom. Im to už nepríde ani blbé, že sú agenti cudzích mocností. Oni sa tým pýšia. Tódová v N-ku otvorene žiada, aby Briti platili ešte viac. Poslušné Slovensko, s.r.o.

Im nepríde blbé ani to, že popierajú samých seba v každej kľúčovej téme, aká tu bola za ostatné roky. Odrazu chcú rokovať o mieri s Putinom. A kde boli doteraz Tri roky vrieskajú, že chcú vojnu proti Rusku a Rusko treba zničiť a zbrane a vojna a nenávisť a tak. A odrazu Dubéci vybafne, že to „už je jedno“.

Státisíce ľudí zomrelo, lebo západné mocnosti a takíto ich uštekaní „zamestnanci“ chceli vojnu. Ale to je vraj už jedno. A rovnako je im jedno, že umierajú deti v Palestíne a oni obhajujú krvavý Izrael. Dubéci s plechovým ksichtom vyhlasuje, že chce spoluprácu s KDH, ktoré otvorene obhajuje hladomor v Gaze – to už rovno mohol povedať, že chce spoluprácu s NSDAP, to je zhruba rovnaký level.

Ale jasné, najväčší problém je, že Danny Kollár kritizuje sionizmus, kvôli ktorému sa v Gaze vraždia desiatky tisíc žien a detí. Haló, zobuďte sa – extrém nie je Danny, ale ľudia ako Dubéci. Jasné, že je to tu prešpikované sionistami. Erik to povedal ešte veľmi diplomaticky. Izrael je teroristický štát a každý, kto obhajuje hladomor a genocídu, je rovnaký terorista.

Ale čo čakať od Dubéciho, ktorý nemá problém obhajovať ani teroristický útok na Družbu. Ako veľmi musí nenávidieť Slovensko, keď podporuje protislovenských teroristov. Po vojenských útokoch Ukrajiny na Slovensko plne súhlasím s Erikom, že takýto štát nielenže nepatrí do NATO či do EÚ, ale ani do medzinárodnej organizácie na podporu repky olejnej. Nikam. Failed State.

Vojnu nevyriešite silnými rečami, vážený pán Dubéci, ale rokovaniami. Ani konsolidáciu nevyriešite jalovými frázami. Ani hospodársky rast. Rečičky nestačia. Ale PS je úplne prázdne. Klamú o 25-percentnej DPH, útočia na slobodu slova, podporujú Izrael v genocíde a nenávidia Rusko. A za to dostávajú prachy od britskej vlády. Bravó.

Ale čo čakať od „prezliekača kabátov“ Dubéciho. Najskôr poradca Jurinovej z OĽaNO. Potom prebehol k Procházkovi, kde čachroval s peniazmi na kampaň, potom kandidoval za Most. A teraz to odrazu dáva na progresívneho Iľjiča.

A toto sú akože tí veľkí „vedci“ z PS, ktorí chcú vládnuť. Presne ako Erik povedal – ani reťaz na bicykli by si nevedeli vymeniť.

Ľuboš Blaha, server vasevec.cz

X X X

 Další pocta pro Jágra. V Pittsburghu jej uvedou do klubové Síně slávy, s ním i dalších devět osobností

Třiapadesátiletý hokejový útočník Jaromír Jágr bude uveden do Síně slávy Pittsburghu Penguins, která se rozroste o nové členy po dvanáctileté pauze. V následujících třech letech do ní vstoupí deset osobností. Nejbližší slavnostní ceremoniál se uskuteční 25. října. Koho se bude týkat, Penguins neuvedli.

 Jágr, který se v dresu mateřského Kladna chystá na 38. profesionální sezonu, oblékal dres Pittsburghu po vstupu do NHL v letech 1990 až 2001. S týmem získal dvakrát Stanleyův pohár (1991 a 1992). V základní části odehrál za Penguins 806 zápasů a nasbíral 439 gólů a 1079 bodů, což ho řadí na čtvrté místo v klubové historii.

Novými členy klubové Síně slávy se stanou i jeho někdejší spoluhráči Ron Francis, Larry Murphy, Kevin Stevens a brankář Tom Barrasso. Dalším uvedeným hráčem bude Chris Kunitz. Do vybrané společnosti se dostanou také čtyři osobnosti v kategorii budovatelé – Scotty Bowman, Eddie Johnston, Jim Rutherford a in memoriam Ray Shero.

„Penguins jsou jedním z nejúspěšnějších klubů v historii NHL a vyzdvihnout naše slavné osobnosti je pro nás ve vedení důležitý úkol,“ řekl generální manažer Kyle Dubas. „Tříletý plán je snahou ocenit ty, kteří se zasloužili o to, že se v Pittsburghu slavily tituly,“ uvedl.

V pittsburské Síni slávy je dosud 15 hráčů včetně Maria Lemieuxe či Mariána Hossy a pět „budovatelů“. Klub do ní uváděl osobnosti nepravidelně v letech 1992 až 2013.