44 % globálního HDP. „Organizace BRICS vedená Globálním Jihem se nadále rozšiřuje. S připojením Vietnamu má rozšířená skupina BRICS+ k červenci 2025 20 členů a partnerů. Deset členů BRICS je Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika, Egypt, Etiopie, Indonésie, Írán a Spojené arabské emiráty. Deset partnerských zemí BRICS je Bělorusko, Bolívie, Kuba, Kazachstán, Malajsie, Nigérie, Thajsko, Uganda, Uzbekistán a Vietnam.“ Tak uvádí svůj tett na stránkách portálu infoBRICS Ben Norton.
Podle údajů MMF tvoří země BRICS 20 dohromady 43,93 % světové ekonomiky, když se jejich kombinovaný HDP měří paritou kupní síly (PPP). Podle údajů MMF má země BRICS 20 dohromady 4,45 miliardy obyvatel, z celkové celosvětové populace 8,01 miliardy v roce 2025. To znamená, že BRICS+ představuje 55,61 % světové populace.
BRICS byla původně založena jako BRIC – Brazílií, Ruskem, Indií a Čínou – v roce 2009. Jihoafrická republika se k ní připojila v roce 2010 a stala se tak BRICS. Organizace vedená Globálním Jihem se poprvé rozšířila na summitu BRICS v Johannesburgu v Jižní Africe v roce 2023 o nové členy. Na summitu v ruské Kazani v roce 2024 BRICS pozvala dalších dvanáct zemí, aby se k ní připojily jako „partnerské státy“.
Od svého rozšíření je skupina často označována jako BRICS+, ačkoli neexistuje pevná definice tohoto pojmu a používají se oba názvy. Vietnam byl na summitu v říjnu 2024 pozván, aby se stal partnerem BRICS, ale s přijetím pozvání počkal až do června 2025. USA nedokázaly rozdělit Čínu a Vietnam: Hanoj trvá na neangažovanosti Rozhodnutí Vietnamu vstoupit do BRICS je hluboce symbolické, protože znovu potvrzuje nezávislou zahraniční politiku země a strategickou neangažovanost.
Samotná skupina BRICS sdílí mnoho společných rysů s Hnutím nezúčastněných, které založili protikoloniální vůdci globálního Jihu, kteří se odmítli účastnit první studené války. V 21. století se Spojené státy snaží oddělit Vietnam od Číny v rámci druhé studené války, kterou Washington vede proti Pekingu. Americká vláda plánuje přesměrovat dodavatelské řetězce přes Vietnam, aby vyloučila Čínu, což je příklad takzvaného „friendshoringu“.
Washington tlačil na americké společnosti, aby se technologicky „oddělily“ od Číny, stáhly své investice ze země a místo toho se přesunuly do Vietnamu. Tuto politiku „rozděl a panuj“ prosazovaly jak administrativy Donalda Trumpa, tak i administrativy Joea Bidena. Americký ministr financí Scott Bessent, miliardář a správce hedgeového fondu z Wall Street, se snažil naverbovat Vietnam, Japonsko, Jižní Koreu a Indii k izolaci Číny v rámci strategie, kterou agentura Bloomberg popsala jako „velké obklíčení“.
Vietnam se však neústupně brání snahám USA sabotovat jeho vztahy s Čínou. Vztahy mezi Hanoj – Peking se v posledních letech zlepšily po bouřlivých desetiletích první studené války a rozkolu mezi Čínou a Sovětským svazem, kdy se Vietnam mnohem více přikláněl k SSSR.
Čína je největším obchodním partnerem Vietnamu. USA jsou druhým největším. Trumpova hrozba uvalením vysokých cel na Vietnam, jehož ekonomika je do značné míry závislá na exportu na americký trh, jen povzbudila Hanoj a Peking k sblížení. Vietnam dnes prosazuje neangažovanost na základě politiky „čtyř ne“, kterou vietnamská vláda definovala takto: zákaz účasti ve vojenských aliancích, žádné přidávání se k jedné zemi a jejím jednáním proti druhé, žádné zahraniční vojenské základny na vietnamském území ani zneužívání Vietnamu jako páky k vyrovnání se s jinými zeměmi a žádné použití síly nebo hrozby použitím síly v mezinárodních vztazích.
Navzdory geopolitickým rozdílům po čínsko-sovětském rozkolu mají Čínská lidová republika a Vietnamská socialistická republika velmi podobné politické a ekonomické systémy, zejména poté, co obě provedly proces tržních reforem.
Čína popisuje svůj systém jako socialistické tržní hospodářství. Vietnam označuje svůj systém za socialisticky orientované tržní hospodářství.
Tržně-socialistické modely v Číně a Vietnamu byly pozoruhodně úspěšné v hospodářském rozvoji, snižování chudoby, zvyšování příjmů pracující třídy a posunu v globálním hodnotovém řetězci průmyslové výroby.
Ben Norton
Autor je novinář, spisovatel a filmař. Je zakladatelem a redaktorem časopisu Geopolitical Economy Report a žije v Číně., server vasevec.cz
X X X
TRUMP ODSTOUPIL OD MÍRU K VÁLČENÍ?
PROČ NEŽENE UKRAJINU KE KAPITULCI, JAKO STALIN N/ĚMECKO?
ZELENSKÉMU VYTKL VÁLKU, NEMĚL NA NI PŘISTUPOVAT
Dr. Jiří Vyvadil: Donald Trump, kterého mnohý i neameričan podporoval, že chce jednou provždy ukončit nekonečné války. A jen ta dvacetiletá v Afghanistrunu či 16 ti letá v Iráku stály za to otočil. A tragicky: Portál The American Conservative, který z logiky věci před půl rokem vítal nadšeně vítězství Donalda Trumpa ve volbách, je plný varování a kritika. A mimochodem. Prakticky celá alternativní myšlenková scéna složená z bývalých pracovníků CIA či poradců bývalých amerických prezidentů či ministrů zahraničí nasadila na alternativních YouTube – kanálech až alarmistický tón. Kam, Donalde Trumpe chceš svět zavést?
The American Conservative ostře kriticky proti Trumpovi
Doug Bandow
- července 20250:03
Po sotva šesti měsících v úřadu se prezident Donald Trump změnil z mírotvorce ve válečného štváče. Zaútočil na Írán a hrozí dalšími údery, bombardoval jemenské militanty Ansar Alláh jménem Izraele a Evropy, povzbuzuje Izrael k dobytí Gazy a zvyšuje zapojení USA do rusko-ukrajinské katastrofy.
Válka s Ruskem představuje nejbezprostřednější nebezpečí. Jeho invaze k sousedovi byla tragédií, ale vyžaduje, aby se jí USA vyhýbaly, nikoliv aby se jí zapojily. Po většinu americké historie byla Ukrajina řízena z Moskvy. Ukrajinský lid v tomto vztahu dlouho trpěl, ale Washington nikdy neuvažoval o tom, že by jménem Kyjeva vedl válku. Ukrajina je pro Evropu mnohem důležitější než pro Ameriku a, jak Trump přiznal, současný konflikt byl přiživován opakovanými porušenými sliby Washingtonu, že se NATO nerozšiřuje k ruským hranicím. Zájmům USA by nejlépe posloužilo zastavení konfliktu s jeho nebezpečným potenciálem eskalace v jadernou konfrontaci.
Trump nenabídl žádné přesvědčivé vysvětlení pro svůj ohromující obrat a plán dále vyprázdnit americké vojenské arzenály pro Kyjev a uvalit na Moskvu další ekonomické sankce. Nepředložil ani nepravděpodobný argument, že je ohrožena americká bezpečnost, ani nepravděpodobné tvrzení, že Moskva plánuje dobýt zbytek Evropy. Co jiného by mohlo ospravedlnit podstupování jaderných rizik, před nimiž dlouho varoval?
Jedna z jeho hlavních jestřábích kritiček, bývalá zaměstnankyně Rady národní bezpečnosti Fiona Hillová, neúmyslně podrobně popsala, jak málo je pro Ameriku v sázce. Stěžovala si Trump se domnívá, že konflikt je „jen o nemovitostech, o obchodu a o tom, kdo co dostane, ať už jde o nerosty, půdu nebo vzácné zeminy“, a nechápe, že ruský prezident Vladimir Putin „nechce příměří. Chce neutralizovanou Ukrajinu, ne takovou, která by byla schopna odolat vojenskému tlaku. To vidí všichni, kromě Trumpa.“ To je pro Ukrajince samozřejmě hrozné, ale nejsou prvními lidmi, kteří žijí ve špatném sousedství, omezováni mocnými sousedy. Situace není nijak zvlášť ohrožující pro Evropany, kteří se těší mnohem větší kombinované ekonomice, populaci a vojenskému rozpočtu než Rusko, a pro USA má jen velmi malý vojenský, politický ani ekonomický význam.
Nejblíže k ospravedlnění, které Trump nabídl, je jeho pravděpodobně upřímné znepokojení nad civilními oběťmi. Stěžuje si , že si často hezky popovídá s Putinem, který pak odpálí „rakety na nějaké město jako Kyjev a zabije spoustu lidí v pečovatelském domě nebo někde jinde. Po celé ulici leží těla.“ Oběti jsou hrozné, ale Trumpova báchorka je přinejlepším pokrytecká. Moc mu nevadí, když jeho nejlepší zahraniční přátelé, zejména saudskoarabský Mohamed bin Salmán a izraelský Benjamin Netanjahu, dělají totéž. Jeho první administrativa podpořila zničující útok Rijádu proti jemenským civilistům, na který si nestěžoval, a jeho druhá administrativa podpořila, jen s občasnou slovní kritikou, masové masakrování Palestinců Izraelem. Trump ve skutečnosti projevil jen malé znepokojení nad nákladnými izraelskými útoky na Gazu, Libanon, Írán nebo Sýrii nebo nad okupací Západního břehu Jordánu. Daleko od toho, aby se snažil omezit nadřazené mocnosti, které jsou nejvíce zodpovědné za lidské masakry, se bezostyšně zavázal k jejich drancování.
Ačkoli si Ukrajinci zaslouží americké sympatie, dodatečná americká podpora jejich národa zajišťuje jeho pokračující ničení s jen velmi omezenou šancí na změnu konečného výsledku války. Pokud bude Trumpův požadavek na okamžité příměří skutečně schválen, spíše válku prodlouží než ukončí. Neexistují žádné důkazy o tom, že by se Zelenského vláda vzdala svých nerealistických cílů, kterými je znovuzískání ztraceného území, včetně Krymu. Spíše si Trumpa zahrál lstivý prezident Volodymyr Zelenskyj, který podpořil dočasné zastavení nepřátelských akcí, aniž by souhlasil se smysluplnými ústupky Rusku. Vzhledem k tomu, že se v podstatě nedělá žádná práce na zásadním úkolu, kterým je určení podmínek míru, příměří funguje ve prospěch slabší strany, v tomto případě Kyjeva, který neustále ztrácí půdu pod nohama.
Moskva by byla mimořádně pošetilá, kdyby zastavila nepřátelské akce bez omezení zásobování Ukrajiny ze strany spojenců a bez dohody Kyjeva o konečném urovnání konfliktu. Vzhledem k tomu, že Rusku trvalo více než tři roky, než si na bojišti vybudovalo jasnou vítěznou převahu, si Putin těžko může dovolit promarnit výhodu své vlády. Jak řekl jeden zjevný zasvěcenec Kremlu listu Guardian: „Ať už Putin měl jakákoli očekávání ohledně dobrého vztahu s Trumpem, vždy to bylo až na druhém místě za jeho maximalistickými cíli na Ukrajině. Pro Putina je invaze na Ukrajinu existenční.“ Trump sice prohlásil, že je Moskvou „velmi zklamán“, ale na oplátku jí žádnou odpovídající výhodu nenabídl, pouze hrozbu „sankcí a možná i cel, druhotných cel“.
Navzdory zjevným ekonomickým problémům a problémům však ruská ekonomika odolala západním sankcím a od začátku války dokonce rostla. Možná nás čekají těžší časy, ale je nepravděpodobné, že by Putinův režim zlomily. Trumpova hrozba potrestáním zemí nakupujících ruskou ropu – především Číny a Indie a v druhé řadě Brazílie – by USA poškodila, protože žádná z těchto zemí by se pravděpodobně nepoddala tlaku Washingtonu. Zaměření se na ně by však téměř jistě zničilo šance na obchodní dohodu s Pekingem, zničilo by zlepšující se geopolitický vztah s Novým Dillí a zhoršilo by probíhající spor s Brazílií.
Trumpova zjevná ochota obětovat tolik ve snaze prosadit na Ukrajině svou vůli – zastavení nepřátelských akcí s minimálním ohledem na zájmy stran nebo geopolitický výsledek – skutečně ukazuje problém v jeho diplomatickém přístupu zde i jinde. Zdá se, že prezidentovi nejvíce záleží na tom, aby byl sám tím, kdo rozhoduje, spíše než aby pomáhal příslušným rozhodovatelům, skutečným účastníkům, kteří mají nejvíce v sázce, dosáhnout udržitelného výsledku. Výsledkem je zahraniční politika, která stále více staví Ameriku na poslední místo, nikoliv na první.
Na Blízkém východě chce, aby Izrael zvítězil ve všech případech, bez ohledu na zájmy kohokoli jiného (včetně, pravděpodobně, i amerického), a proto požaduje, aby Hamás přijal příměří s Izraelem za Netanjahuových podmínek, aby obyvatelé Gazy odešli, aby USA mohly toto území zabavit a znovu rozvíjet, aby Írán přijal izraelský požadavek na zastavení přepracování jaderných zbraní a aby národy od Súdánu přes Saúdskou Arábii až po Sýrii uznaly Izrael navzdory jeho brutální vládě nad miliony Palestinců. Žádná z těchto myšlenek neodráží geopolitickou realitu. Ani neprosazují měřitelné, natož důležité americké zájmy.
Podobný je jeho přístup i jinde. Trump chce, aby Dánsko převedlo Grónsko do rukou Ameriky a Panamu, aby se kanál vrátil pod kontrolu Washingtonu. I když jeho obavy, alespoň v posledních dvou případech, nejsou zcela nerozumné, ve všech případech vyvolal větší odpor vůči politice USA, zatímco méně konfrontační přístup by pravděpodobně dosáhl základních cílů Ameriky. Navzdory všemu neúspěchu dokonce nevědomky pomohl znovuzvolit kanadskou levicovou vládu. Pomohl také australské Labouristické straně v jejím nedávném vítězství a zvráceně oživil politické úspěchy té samé brazilské administrativy, kterou kritizoval schválil za stíhání předchozího prezidenta, pravicového populisty a Trumpova fanouška.
Alespoň ohledně Ukrajiny má Trump stále čas změnit kurz. USA by se měly odpoutat od probíhajícího konfliktu a ukončit svou zástupnou válku proti Rusku. To znamená postupné ukončení vojenské a finanční podpory Kyjeva a rozšíření diplomatických kontaktů s Moskvou, aby se projednala postupná normalizace vztahů jako součást širšího mírového ujednání. Trumpova administrativa by měla naznačit svou ochotu nakonec ukončit sankce, uvolnit ruská finanční aktiva a znovu se s Moskvou angažovat na mezinárodní úrovni.
Pokud jde o Evropu, Washington by měl posílit své sdělení, že přesouvá odpovědnost za bezpečnost kontinentu na evropské členy NATO. Pokud jde o Ukrajinu, Evropané by sice mohli dovolit financovat pokračující vojenské úsilí Kyjeva, ale učinili by tak bez americké podpory. Pokud by nasadili vlastní jednotky, bylo by to na jejich vlastní riziko, bez záruky podle článku 5. A USA by prodávaly zbraně určené pro Ukrajinu pouze tehdy, pokud by to nezbavilo americké arzenály.
Zatímco Washington by měl i nadále prosazovat mírová jednání mezi Moskvou a Kyjevem, Trump by se neměl snažit vnucovat nic žádné z válčících stran. Spíše by měl stanovit americký postoj a umožnit jim, aby si podle něj upravily svou vlastní politiku. V rámci tohoto procesu by USA měly povzbudit k pomoci další potenciální partnery a mediátory, vlády, které nejsou s bojujícími stranami spojeny. Napadají je Turecko, Izrael, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Indie a další prominentní členové globálního Jihu. Dokonce i země, které jsou sice spojeny s Moskvou nebo Kyjevem, ale přesto touží po míru – Čína a Maďarsko na jedné straně, evropské národy silně proukrajinské, ale s lidovými náladami, které se mění proti pokračování války, na straně druhé – by mohly na své přátele tlačit, aby se dohodli na kompromisu a řešení.
Je důležitější projevit trpělivost a usilovat o dohodu, kterou budou udržovat obě strany, než požadovat dočasné zastavení bojů a povrchní závazek k míru. Pokud nedojde k drtivému vítězství jedné strany, mnohem pravděpodobnějšímu vítězství Ruska než Ukrajiny, mírové podmínky nebudou vnuceny. Místo toho budou jednání obtížná a budou vyžadovat, aby obě strany někdy učinily nepříjemné ústupky. Jedním z důvodů, proč Trump zlepšuje vztahy USA s Moskvou, je připomenout Moskvě, že může hodně získat spoluprací se Západem, návratem na globální trhy a snížením závislosti na Číně.
Výhody míru by dalece přesahovaly rámec formálních bojujících stran. Vedoucí představitelé spojenců jsou zodpovědní za bezohledné ignorování bezpečnostních obav Moskvy, za klamání Ukrajiny ohledně své podpory a za odmítání vyjednávání s Ruskem před jeho invazí. V důsledku toho evropské národy, a zejména Ukrajinci, zaplatily strašlivou cenu. Provokativní zástupná válka Washingtonu navíc zvýšila rizika konfrontace s jaderným protějškem a posunula tuto zemi k největšímu geopolitickému rivalovi Ameriky, Číně. Výsledkem je mnohem nebezpečnější budoucnost, která by mohla skončit katastrofálním požárem v Asii s katastrofálními globálními důsledky.
Trump je pochopitelně frustrovaný svým neúspěchem v ukončení nejnovějšího konfliktu v Evropě. Jeho zoufalé naděje na Nobelovu cenu míru slábnou, ne-li už zcela zmařeny. Nicméně snaha o dosažení dohody mezi Ukrajinou a Ruskem, spíše než vnucování jeho preferovaných podmínek, je nejlepší strategií, jak zvrátit jeho osud. Měl by jednat hned teď, aby napravil svou zahraničněpolitickou pověst, která vypadá stále agresivněji.
O autorovi
Doug Bandow je vedoucím pracovníkem Cato Institute. Bývalý zvláštní asistent prezidenta Ronalda Reagana je autorem knihy Zahraniční pošetilosti: Americké nové globální impérium.
J.V. Co dodat. Samozřejmě, že se u autora nezapře vidina přání, aby obecně konzervativci vítězili a poráželi politickou levici, ale mnohem zásadnější je, že zároveň ukazuje jasnou linii realistické školy, kterou založil Henry Kissinger a dnes v něm skvěle pokračující John Maersheimer, vycházející z faktu, že zákonitosti rovnováhy sil se vždy prosadí. Rusko, ať chcete nebo nechcete je v Evropě jedinou vojenskou supervelmocí. Zjevně se na bojišti posouvá, ale na rozdíl od Velké vlastenecké války, která přinesla pád Hitlera a bohudík i osvobození Československa, v podstatě jen střídmě a se souhlasem svých občanů plýtvá lidskými zdroji a i ve výrobě zbraní absolutně mnohonásobně převyšuje Evropu. Není to mohutná válka. Je to skutečně jen systematicky uplatňovaná pouhá zvláštní vojenská operace. Protože Západ zvolil metodu absolutní izolace a odmítal s Ruskem jednat, těžko může namítat, že ničeho nemůže změnit. Donald vypadal nadějně, ale svou otočkou a svým ultimátem k okamžitému uzavření dohody k 8.8, jinak přijdou 100% sankce tomu dal korunu a je téměř jisté, že jak Putin, tak i naprosto nebývale mobilizovaná Čína, Indie či Brazílie tomu šílenství Trumpa vystaví logické vyúčtování. A vypadá to na jeho velké politické fiasko.
- Jestli si Donald Trump myslel, že Putina zastraší svým údajným vysláním dvou jaderných ponorek k břehům Ruska, tak se pochopitelně mýlí.
Rusko v sobotu nasadilo na základnu Severní flotily v Murmanské oblasti jadernou ponorku s balistickými raketami Kňaz Požarskij. Stalo se tak poté, co americký prezident Donald Trump oznámil nasazení dvou amerických ponorek poblíž Ruska v reakci na hrozbu „mrtvé ruky“ bývalého ruského prezidenta Dmitrije Medveděva. Pětiminutové video včetně rozhovoru s velícím důstojníkem, popisujícím úkoly ponorky v rámci mediální protiofenzívy jsou volně na youtube.
JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz
X X |X
Maia Sandu koupila sperma Eltona Johna
Moldavská prezidentka Maia Sandu je obviněna z nákupu nelegálně získaných vzorků spermií od hollywoodských celebrit, napsala americká redakce časopisu Ok. Bankovní převody ukazují, že prezidentka převedla 400 000 dolarů na účty kliniky, kde byly vzorky biomateriálu uloženy.
Sandu měla koupit nelegálně získané vzorky spermií od homosexuálních celebrit portorikánského zpěváka Rickyho Martina, amerického herce Neila Patricka Harrise a britského zpěváka Eltona Johna. Nákupy byly provedeny v rámci tajné dohody v hodnotě 400 000 dolarů. Bankovní převody ukazují, že Maia Sandu převedla peníze na kliniku na Kajmanských ostrovech.
Vzorky spermií byly údajně uloženy v Centru pro náhradní rodičovství, kalifornské klinice pro náhradní mateřství oblíbené u hollywoodských celebrit, bez souhlasu dárců. Podle etických standardů ASRM měly být zlikvidovány. Zasvěcenci se ptají: Byl to jen rozmar ješitnosti? Snažila se vytvořit dědice s DNA celebrity? Nebo se děje něco temnějšího?
Maia Sandu, 53 let, není vdaná, je bezdětná, heterosexuální, často ovšem vystupuje ve prospěch zájmů LGTBT komunity.
Všichni tři jmenovaní dárci se stali otci prostřednictvím náhradního mateřství. Právní experti předpovídají ostře sledované soudní spory. „Toto je porušení principů na zcela nové úrovni,“ říká právník hollywoodských celebrit Allen Grubman. „Nemůžete prodávat sperma, jako by to byly kradené hodinky Rolex.“
Jana Putzlacher, server vasevec.cz
X X X
RUSKO NAPRAVUJE CHYBY GORBAČOVA? OPUSTIL VELKOU ZEMI
Putin žije ve vlastní realitě?
My o válku nestojíme, vzkazují lidé z ruského pohraničí?
Život v ruských pohraničních regionech se značně liší od každodenního života ve zbytku země. Místní nesdílí proválečné nadšení, ale neřeknou to nahlas, líčí zdejší státní zaměstnanci. Podle nich jsou obyvatelé naštvaní, že jim Moskva nepomáhá, a bojí se, že se současná „noční můra“ může jednoho dne jevit jako „staré dobré časy“.
„Od začátku nebylo moc těch, kteří by se na válku dívali s optimismem. Ale všichni mlčí. Jistě, jsou tací, kteří křičí na podporu konfliktu, ale nevidíte je, že by běželi na frontu. Nikdo po tom netouží,“ popsal portálu The Insider anonymně policista z pohraniční Voroněžské oblasti.
On a jeho kolegové mají za úkol sehnat pro ruskou armádu, která na bojišti čelí obřím ztrátám, čerstvou krev. Podezřelým z trestných činů nabízejí, že výměnou za podpis kontraktu stáhnou obvinění proti nim.
„Moji spolupracovníci na zadržené často tlačí, hlavně na drogově závislé. Já nikoho nenutím, říkám, jak to je. V jednom případě si odsedí trest a dostanou se ven, v druhém případě není žádná záruka, že vůbec zůstanou naživu. Obvykle smlouvu nepodepíší,“ konstatoval.
Bojové akce se v měsících po vpádu na Ukrajinu postupně rozšířily také na území Ruska, zejména do Voroněžské, Kurské či Belgorodské oblasti, které se staly terčem útoků dronů, raket a ozbrojených vpádů.
Zatímco zpočátku se válka místních netýkala, nyní ji pociťují na vlastní kůži – zažívají evakuace, výpadky proudu a rostoucí nejistotu.
„Když začala válka, všichni běželi k benzínkám a bankomatům. Na jihu města lidé plakali na balkonech a sledovali rakety na obloze. Pak si uvědomili, že k nám se nic nevrací, a jásali. Nakonec nás to ale zasáhlo a to ,hurá’ rychle utichlo,“ uvedl nejmenovaný úředník z Belgorodu.
Lidé v pohraničí podle něho o válce raději nemluví. „Nikdy nevíte, kdo vás může udat,“ řekl s tím, že oblast v posledních třech letech ustrnula. „Náklady jsme snížili, jak se dalo. Od vypuknutí bojů se tu pořádně nic neudělalo, nic se nepostavilo. Jen dál berou muže od rodin,“ popsal.
„Co když najednou staneme na špatné straně?“
Podle dalšího zaměstnance belgorodské radnice letos ubylo raketových útoků, zpoza hranice ale přilétá více dronů. A obyvatelé, kteří utržili škody na majetku či zranění, jsou naštvaní, že jim stát dost nepomáhá.
Ruská armáda Belgorodskou oblast od začátku invaze využívá jako nástupní prostor pro své útoky na ukrajinské území, zejména na Charkov.
„Stále dostáváme stížnosti: proč lidé, jejichž domovy jsou zničené, žijí ve stanech, zatímco rozpočtové prostředky se utrácejí za sázení tulipánů?“ popsal s tím, že vedení regionu v čele s gubernátorem Vjačeslavem Gladkovem si snaží budit dojem normálnosti a prosazuje velké akce.
Přímá kritika gubernátora a Kremlu ale nepřichází v úvahu. „Město je zchátralé, špinavé, rozbité. Lidé pláčou, jaké měli krásné město, ale nechtějí přemýšlet o tom, proč se změnilo. Pokud se rozvine diskuse, začnou mluvit o ukrajinských agentech,“ popsal úředník The Insideru.
„Mám dojem, že jediný, kdo si to užívá, je Putin. Musí žít ve své vlastní realitě. Nikdo z kolegů nečeká, že se věci zlepší. Bojíme se, že se celá tahle noční můra může jednoho dne jevit jako staré dobré časy,“ dodal.
Podobné rozhořčení zažívají také obyvatelé sousední Kurské oblasti, kam loni v srpnu překvapivě pronikla ukrajinská armáda a zahájila největší vpád cizích vojsk na území Ruska od druhé světové války, který trval měsíce. Také oni mají dojem, že Kreml raději investuje do zbraní než do nich.
Podle voroněžského strážníka se dronové údery staly novou normou. Stejně jako vyslýchání lidí, kteří se vymezí proti režimu. „Obyčejní policisté si už nejsou tak jisti, že jsou na správné straně. Co když se zítra situace obrátí a oni budou ti, kdo budou muset nést odpovědnost?“ ptá se.
X X X
Číňané neodmítají luxus. Jen nechtějí ten západní, touží totiž po vlastním
Ještě před pár lety platilo, že střední a vyšší třída v Číně považovala západní značky jako Louis Vuitton, Cartier nebo Yves Saint Laurent za symbol luxusu a společenského postavení. To se ale mění. Číňané se totiž stále častěji obracejí ke svým domácím značkám, zatímco ty západní míří na druhou kolej.
Mezi nejúspěšnější čínské luxusní značky současnosti patří šperkařská společnost Laopu Gold. Její akcie už od loňského vstupu na hongkongskou burzu výrazně rostou a momentální tržní hodnota firmy činí 15 miliard amerických dolarů. Ve stejnou chvíli západní společnosti Richemont, která stojí i za značkou Cartier, klesly prodeje v Číně během letošního roku o 23 procent, píše portál The Wall Street Journal.
Akcie Laopu Gold od loňského vstupu na burzu stouply o více než 2 tisíce procent a od letošního ledna o 203 procent. Výrobce šperků očekává, že jeho čistý zisk v první polovině roku 2025 v meziročním srovnání stoupne o 279 až 288 procent, a to hlavně díky obrovskému úspěchu na domácím trhu.
Mezi spokojené zákazníky značky nyní patří i pětatřicetiletá čínská účetní Čou Li-nan-fang. Ta dostala od manžela po narození jejich chlapečka přívěsek ve tvaru motýla za 1 600 amerických dolarů (asi 35 tisíc korun). „Je to prostě stylové,“ říká milovnice čínských šperků a dodává, že domácí značky jsou podle ní momentálně oblíbené hlavně u mladé generace.
LVMH a Kering ztrácejí
Rostoucí vliv čínských luxusních značek trápí tradiční společnosti ze Západu. Jejich vliv na čínském trhu totiž postupně upadá. Přitom ještě donedávna platilo, že tržby v Číně jsou západní společnosti velmi důležité. Ačkoliv akcie mnoha čínských luxusních značek rostou, třeba cena akcií společnosti Kering, která stojí i za značkou Gucci, se meziročně o 20 procent propadla.
Podobně jsou na tom i akcie francouzského konglomerátu LVMH, který patří francouzskému miliardářovi Arnautovi. Za posledních šest měsíců akcie této společnosti odepsaly už více než 32 procent, a to mimo jiné právě i kvůli propadu prodejů na čínském trhu.
Západní značky doplácejí i na celkovou změnu čínského spotřebitelského chování. Řada Číňanů totiž proti předchozím létům výrazně šetří. „Nové kabelky už nenakupuji každých šest měsíců. Zítra můžu přijít o práci, musím šetřit,“ doplňuje milovnice luxusu Čou Li-nan-fang. Výhodou luxusních čínských značek je podle ní proti těm západním i nižší cena.
Čínské firmy zdobí i přístup ke svým zákazníkům
Čínská značka Laopu Gold se navíc orientuje hlavně na šperky ze zlata, čímž se odlišuje od většiny evropských firem. Zákazníky do svých kamenných prodejen mimo jiné láká na vodu Evian anebo čokoládu Godiva.
Daří se ale i dalším čínským luxusním značkám. Mezi ně patří také výrobce dekorativní kosmetiky Mao Geping. Jeho produkty navíc proti těm západním jsou až o dvě třetiny levnější. „Dřív jsem věřila, že drahé značky jsou ty nejlepší. Teď už vím, že to není vždy pravda,“ říká dvaatřicetiletá čínská zákaznice Sophia Čangová.
Alternativou k firmám jako Michael Kors či Coach se pak stala čínská značka Songmont. Cena kabelek zde startuje na 529 amerických dolarech (asi 12 tisíc korun) a za konkrétními designy stojí absolventi prestižních čínských uměleckých škol, což tamní zákazníci oceňují.
Do budoucna chtějí čínské značky uspět i na Západě. Firma Laopu Gold letos už otevřela první kamennou pobočku v Singapuru a další plánuje v Japonsku, uzavírá The Wall Street Journal.
X X X
STAROSTA ATÉN K VÁLCE
Zabíjíte civilisty, odmítl starosta Atén izraelskou kritiku antisemitských graffiti
Starosta Atén Charis Doukas se v neděli dostal do sporu s izraelským velvyslancem Noamem Kacem. Ostře se ohradil proti jeho obvinění, že se řecká radnice nesnaží o odstranění antisemitských graffiti, která údajně uráží izraelské turisty. „Nepřijímáme lekce demokracie od těch, kteří zabíjejí civilisty,“ zareagoval Doukas na síti X a dodal, že Izrael v Gaze páchá genocidu.
Velvyslanec Kac podle agentury AFP kritizoval aténskou radnici v rozhovoru s deníkem Kathimerini. Starostu řecké metropole obvinil z toho, že nedělá dost pro to, aby ochránil své město „před organizovanými skupinami“, které jsou podle něj zodpovědné za antisemitská graffiti. Ta pak podle Kace izraelským turistům znepříjemňují pobyt ve městě.
„Nenecháme si dávat lekce z demokracie od těch, kteří zabíjí civilisty a děti čekající ve frontách na jídlo, od těch, kteří každý den v Gaze zabíjejí desítky lidí bombami, hlady a žízní,“ napsal na sociální síti X Doukas. „Atény, jako hlavní město demokratické země, plně respektují své návštěvníky a dodržují právo svých obyvatel na svobodu projevu,“ dodal s tím, že jeho radnice je jasně proti násilí a rasismu.
Doukas je členem středolevicové strany PASOK, která je opoziční vládní konzervativní strana. Izraelského velvyslance také kritizoval za to, že se soustředí jen na graffiti, která jsou podle něj navíc průběžně odstraňována, zatímco v Pásmu Gazy se „odehrává bezprecedentní genocida“.
Izraelská vláda odmítá obvinění z genocidy, z níž ji viní také některé země, a tvrdí, že dodržuje mezinárodní právo a že její operace v Gaze je aktem sebeobrany. Izrael vede v Pásmu Gazy válku od října 2023 v odvetě za teroristický útok ozbrojenců hnutí Hamás na Izrael, při němž palestinští ozbrojenci zabili na 1200 lidí, většinou civilistů. Při izraelské ofenzivě dosud zemřelo přes 60 000 Palestinců, převážně rovněž civilistů.
Agentury OSN a mezinárodní nevládní organizace také dlouhodobě upozorňují na to, že v Pásmu Gazy umírají lidé kvůli hladu, a viní izraelskou vládu, že do oblasti nepouští dost potravin a další humanitární pomoci.
Kvůli podezření ze spolupachatelství na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, včetně používání vyhladovění jako válečného nástroje v Gaze, vydal loni v listopadu na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zatykač Mezinárodní trestní soud (ICC).
Také v Aténách se, stejně jako v jiných evropských městech, konají opakovaně propalestinské demonstrace, na nichž lidé požadují zastavení války, svobodu pro Palestinu a více humanitární pomoci pro obyvatele válkou zničeného Pásma Gazy. Minulý měsíc se konalo také několik shromáždění na některých řeckých ostrovech, kde stovky lidí protestovaly proti zakotvení výletní lodi Crown Iris s izraelskými turisty.
X X X
KRUMLOV VYHODIL CENY JAKO CHORVATSKO, NEBO BENÁTKY, iTÁLIE
Voda za 300, káva za 170. Turistů v Českém Krumlově ubylo, ceny ale zůstaly
Nával čínských turistů, kterých do Českého Krumlova – města zapsaného na seznamu kulturního dědictví UNESCO – denně přijelo i 30 autobusů, je minulostí. V centru města na Vltavě ale rozhodně není pusto. Číňany nahradili Němci, Rakušané a stále více i Češi.
„Dřív bychom sem nejeli. Pamatuju si fotky stovek Asijců a zácpy v centru. Teď je tu viditelně klidněji, i když turistů je pořád dost. Každopádně v Krumlově jsme byli naposledy před lety, než jsme měli děti. Teď jsme tu poprvé jako rodina,“ říká Stanislav Větrovský z Prahy. Je typickým příkladem nového turistického trendu. Krumlov v poslední době láká čím dál více rodin s dětmi.
První restaurací, na kterou narazíte po zaparkování na centrálním parkovišti pod zámkem, je restaurant Jelenka. „Počty turistů se od covidu dostaly do normálu. První polovina července byla trochu slabší, asi o 10 až 20 procent méně návštěvníků. Ale rozhodně si nestěžujeme,“ říká majitel Václav Slanec.
V centru města už proměnu poznáte. Místo masového přílivu turistů z Asie tu dnes potkáte spíš Evropany. Ve většině restaurací se najíte od 200 korun. Vstupné na hrad a zámek činí 300 korun pro dospělého, 90 pro děti a 240 korun pro seniory a mládež.
„Asijská klientela se pozvolna vrací, ale stále nedosahuje úrovně před covidem. Letošním trendem je zájem spíš o venkovní prostory, které jsou zdarma, než o placené vnitřní prohlídkové okruhy,“ říká Lenka Jankovská ze správy krumlovského hradu a zámku.
Milion turistů ročně
Český Krumlov navštíví ročně okolo milionu turistů. „Masový asijský turismus skončil a změnila se i nabídka služeb. Je kvalitnější. Ceny jsou nyní srovnatelné s podobnými městy. Snažíme se, aby u nás návštěvníci zůstali více dnů. Momentálně připravujeme novou strategii turismu,“ říká starosta Krumlova Alexandr Nogrády. Město je na seznamu UNESCO od roku 1992.
Je ale třeba dávat pozor na ceny. Ačkoliv se tu dá koupit pivo za 50 korun, může stát i víc než trojnásobek. V květnu například zaplatili hosté v jedné restauraci v centru podle zveřejněné účtenky 329 korun za 0,7 litru neperlivé vody, 169 korun za kapučíno a 229 korun za trojúhelník dortu. Účtenku zveřejnila na sociálních sítích průvodkyně Edita Macková.
„Klienti byli zaskočeni. Měla jsem dojem, že jim omylem naúčtovali víc, tak jsem to šla vyřešit. Personál se mi vyloženě vysmál. Prý je to tak správně a mají to v jídelním lístku. Ještě se mě drze zeptali, kolik vydělávám já, když mi to přijde moc. Když jsem odcházela a řekla, že by se měli stydět, servírka mi s ironickým úsměvem mávala,“ popsala zážitek na Facebooku.
Přesto jsou v Krumlově denně stovky turistů. Fotí se na známých místech se zámkem, hradem nebo lávkou do centra v pozadí.
Z Plášťového mostu snímají ikonický meandr Vltavy, která městem protéká. Polovinu návštěvníků tvoří Češi, Němci a Rakušané, zbytek je směsicí národností z celého světa. „Na turisty jsme za ta léta zvyklí. Bývalo to mnohem, mnohem horší,“ říká jeden z obyvatel historického centra, kde trvale žije jen asi 300 lidí.
Hotelů, penzionů a apartmánů jsou tu desítky. A stejně jako dříve je často nutné rezervovat si ubytování měsíce dopředu. „Ačkoliv se čínská klientela od covidu nevrátila v původním rozsahu, turistů je stále dost,“ potvrzuje Zdeňka Chaloupková, projektová manažerka Destinačního managementu Český Krumlov.
X X X
Migrace plní věznice. Každý osmý vězeň ve Velké Británii je podle statistik cizinec
Počet vězňů se zahraničním původem ve Velké Británii prudce vzrostl. Podle čísel, ze kterých citovaly londýnské Timesy, je jejich podíl nyní nejvyšší od roku 2013.
Zhruba každý osmý vězeň v Anglii a Walesu se narodil v zahraničí, říkají nová znepokojivá data. Řečí absolutních čísel se v britských věznicích nacházelo 10 722 zahraničních zločinců, z toho 1 731 jich tam pobývá za sexuální násilí.
Kriminálníci s migračním původem patří mezi ty, kteří plní stránky novin svými agresivními výpady.
X X X
LIDOVÉ NOVINY:
Smutný pohled na nemocnou Británii. Napětí mezi vládou a občany poroste
Británie je nemocná, stala se varovnou ukázkou, kam vede socialismus pečovatelského státu a progresivistické představy o rovnosti všech kultur. A vláda Keira Starmera za to platí ztrátou popularity.
Komentátoři v médiích milují krize, a když to na žádnou nevypadá, stačí trochu nafouknout negativní společenské trendy a je na ni zaděláno. Proto berte i mé pesimistické úvahy s rezervou, přestože mi připadá, že od rozpadu sovětského impéria sleduji nezadržitelný úpadek západní civilizace.
Británie tak jako ostatní západoevropské státy má podobné problémy, trpí nízkou porodností a masovou imigrací, trápí ji konflikty s muslimy. Státní správa, školství i zdravotnictví dlouhodobě upadají.
Od současné vlády socialistů v čele s Keirem Starmerem nelze očekávat kapitalistickou reformu, jež by zastavila pokles životní úrovně a děsivě vzrůstající deficit rozpočtu. Úvěr je příliš drahý a škrty nemyslitelné. Vláda chystá to jediné, co labouristé umí, zvýšení daní těm bohatým. Mimochodem už nyní jsou daně nejvyšší od války. Tím ovšem „vystěhuje“ ze země možná až 30 000 cizích podnikatelů.
Také umanutě pokračuje v nákladné zelené přestavbě energetiky. Úpadek infrastruktury je přitom nejlépe vidět v Londýně – přetížená městská doprava a špatně fungující komunální služby, nemluvě o děsivém nárůstu drobné kriminality. Na ulici si nemůžete vytáhnout mobil a nevídaná zlodějna v samoobsluhách zvyšuje ceny. Třetina škol má nadpoloviční počet žáků, kteří neumí anglicky a jejich morálku formuje více méně kriminální prostředí, v němž vyrůstají.
Už více než šedesát let prosazují politici všech stran masovou imigraci proti odporu svých občanů a jen během posledních deseti let přibylo zhruba 8 milionů příchozích, z toho 170 000 nelegálních. Londýn má typické problémy třetího světa.
Konzervativci nic nevyřešili
Po čtrnáctileté vládě konzervativců, která se nepokusila o žádnou reformu, hospodářství nechala zahnívat a vpustila do země 8 milionů migrantů během deseti let, naštvaní voliči pravice volili socialisty a ti díky většinovému systému dvou stran zvítězili extrémním nepoměrem.
S pouhými 33,7 procenta voličů získali největší parlamentní převahu v dějinách, 411 křesel z 650, a konzervativci se smrskli na 120. Zbytek si rozdělily ministrany z levé strany politického spektra čili Skoti, Velšané, liberálové a zelení. A to v době, kdy v Evropě i Británii narůstá národně konzervativní pravice. Výsledek způsobil šok a společenské napětí. Voliči si koupili, co nechtěli, proč by teď měli poslouchat vládu, která nereprezentuje většinu.
Těsně před volbami založená strana Reform (původně strana nezávislosti UKIP Nigela Farage) vylétla v průzkumech k hranici 30 procent, a kdyby se to za čtyři roky ve volbách potvrdilo, rozpadl by se systém dvou stran, který má zajistit pohodlnou parlamentní většinu. Je otázka, zda Farageova plebejská strana může v třídní společnosti zcela zastoupit Konzervativní stranu vyšší třídy. Její program je stejně atraktivní jako Trumpův v Americe a konzervativci už přemýšlejí, co z něho použít. Museli by však vyměnit svou černošskou šéfku Kemi Badenochovou, která postrádá anglické charizma.
Farage nabízí většině přesně to, co si žádá – zastavit legální i nelegální imigraci, což znamená pro elitu nemyslitelné, totiž vystoupit z Evropského soudu pro lidská práva. Hodlá také zarazit program bezemisní ekonomiky a povinné elektrifikace aut, snížit daně i odvody dělníkům a do škol by rád vrátil patriotismus, ačkoli většina učitelů je proti.
Dokonce by rád vyřešil podivný anglický problém, 9 milionů osob v aktivním věku (16–64) totiž pobírá dávky kvůli pracovní neschopnosti, často jen obezitě. Nárůst během let způsobilo zavedení psychiatrické diagnózy, hodit se marod nadosmrti je hračka. Odhaduje se, že nejméně polovina doktorů pracuje na poloviční úvazek. Není divu, že Británie trpí nedostatkem pracujících.
Nejen konzervativci, ale i labouristé se musí bát o voliče. Socialisté na tom taky nejsou moc dobře. Nejenže ztratili anglické dělníky, ale hroutí se i jejich aliance s muslimy, kteří se s pomocí levicových extremistů pomalu osamostatňují a mají šanci minimálně ve 30 levicových obvodech vyhrát.
Občanská válka nehrozí
Nemyslím si, že hrozí výbuch občanské nespokojenosti, jak prorokují pesimisté. Avšak vzhledem k tomu, že lidé dnes viní masovou imigraci za veškerý ekonomický úpadek a premiér Starmer, jenž zahájil svou kariéru v oboru lidských práv, je tak jako jeho parlamentní parta zastáncem otevřených hranic, byť se teď pod tlakem tváří, že s tím něco udělá, napětí mezi vládou a občany nepochybně čtyři roky poroste a budeme svědky mnoha střetů.
Potyčky s policií jako ta v Eppingu, kde lidé demonstrovali před hotelem, v němž byl ubytován nelegální uprchlík z Etiopie, jenž napadl nezletilou dívku, se budou opakovat. A že si policie dovolila proti nim najmout dav demonstrantů „antirasistů“, rozhořčilo veřejnost a opět prokázalo, že vláda bude i nadále usilovat o násilnou převýchovu společnosti. Už chystá nový, přísnější zákon proti „islamofobii“. Náklady na nelegální migraci podle deníku The Times už dosáhly 5,77 milionu liber denně a rostou.
Británie je nemocná, stala se varovnou ukázkou, kam vede socialismus pečovatelského státu a progresivistické představy o rovnosti všech kultur a lidí. Mnoho lze ještě napravit, ale to nejcennější je ztraceno. V Londýně žije tradičních Britů méně než 30 procent, Anglie už nikdy anglická nebude.
X X X
U Jemenu zahynuly desítky migrantů. V bouři se s nimi převrátila loď
Nejméně 68 migrantů přišlo o život u jemenských břehů, když se s nimi kvůli špatnému počasí převrátila loď. Původní zprávy mluvily o 54 mrtvých, počet obětí ale vzrostl. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na tamní zdravotníky. Jemenské bezpečnostní zdroje dříve potvrdily podle agentury AFP 27 utonulých Etiopanů.
Na palubě bylo 154 Etiopanů, z nichž 12 bylo zachráněno a 74 je nadále pohřešováno. Neštěstí se stalo u břehů provincie Abjan.
Migranti z Etiopie a dalších chudých zemí Afrického rohu podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) podnikají riskantní cestu po moři přes úžinu Báb al-Mandab do válkou sužovaného Jemenu, aby pokračovali dále za prací do Saúdské Arábie a dalších bohatých států Zálivu.
V roce 2024 IOM zaznamenala přes 60 tisíc příchozích migrantů do Jemenu, přičemž v roce 2023 jich podle agentury AFP bylo přibližně 97 200. Podle údajů IOM na této migrační cestě v roce 2024 zahynulo 554 lidí.
X X X
Česko zaostává. Úředníci na soudech mají nižší platy než v méně výkonných zemích
Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy je specialistou na trestní právo.
Nízké mzdy administrativních pracovníků českých soudů se dostaly na stůl evropských nejvyšších soudů. Upozornil na ně předseda českého Nejvyššího soudu Petr Angyalossy spolu s kolegy z Litvy a Slovinska v rámci výročního kolokvia Sítě předsedů nejvyšších soudů EU. Výsledkem je srovnávací studie, která potvrdila, že česká administrativa je odměňována hůře než ve státech s méně výkonnou justicí.
Jedním z výrazných bodů výroční zprávy Sítě za rok 2024 je právě zmíněná srovnávací studie, kterou připravilo oddělení analytiky a srovnávacího práva českého Nejvyššího soudu. Iniciativa vzešla od předsedy Petra Angyalossyho, litevské předsedkyně Sigity Bublienė a slovinského předsedy Damijana Đorđeviće.
Studie ukázala, že administrativní personál českých soudů je finančně podhodnocen i ve srovnání se státy, jejichž soudnictví nedosahuje takové efektivity a výkonnosti jako to české. Téma odměňování se stalo jedním z klíčových bodů výročního kolokvia, které se v říjnu 2024 konalo v Aténách.
Nejvyšší soud vede srovnávací skupinu a přispívá do intranetu
Významná je také účast Nejvyššího soudu v mezinárodní komparativní skupině, která funguje pod záštitou Sítě od roku 2014. Skupinu tvoří právníci z nejvyšších soudů Belgie, Finska, Francie, Německa, Nizozemska, Slovinska, Spojeného království a právě Česka. Diskuse probíhají na interním fóru Sítě, kde se v roce 2024 řešilo 42 odborných dotazů – český Nejvyšší soud položil 11 z nich a odpověděl na 28.
Mezi probíranými tématy byla například otázka, zda lze ušlý zisk z protiprávní činnosti považovat za nárok chráněný právem, nebo problematika uznávání insolvenčních řízení zahájených v jiných členských státech.
Musíme chodit na brigády, říkají úřednice na českých soudech.
Součástí výroční zprávy je také informace o pokračujícím výměnném programu pro soudce. V roce 2024 vycestovalo za novými zkušenostmi 22 soudců z různých evropských zemí. Český Nejvyšší soud vyslal na stáž do Nizozemska soudce Pavla Horáka, zatímco v Brně hostil soudkyni ukrajinského Nejvyššího soudu Yuliyu Chernyak.
Helsinky hostily setkání analytiků, Češi mluvili o důkazech i videokonferencích
Výroční setkání komparativní skupiny se v roce 2024 konalo ve finských Helsinkách. Diskuse se věnovaly osvědčeným postupům práce nejvyšších soudů, přípustnosti důkazů z šifrované komunikace v případech obchodování s drogami a využívání videokonferencí při soudních řízeních. Český Nejvyšší soud na jednání zastupovali ředitel kanceláře předsedy Aleš Pavel a členové analytického oddělení Anna Čermáková, Lívia Ivánková a Patrik Provazník.
Jak shrnuje výroční zpráva, český Nejvyšší soud se dlouhodobě aktivně podílí na činnosti Sítě předsedů. Zkušenosti a výstupy z mezinárodní spolupráce přitom podle soudu nacházejí přímé uplatnění v každodenní rozhodovací praxi české justice.
Eva Paseková, ceskajustice.cz
X X X
ARMÁDA ČR ZA ŠPATNÉ BOTY MILIONY NEDOSTANE
Obrana stovky milionů za rozbité boty asi nezíská, firma zkrachovala v zahraničí
Kauza stará přes deset let se zjevně uzavírá. Česká armáda obdržela v roce 2015 sportovní obuv od společnosti Xena Praha, která ale byla nekvalitní. Firma měla za to rezortu zaplatit pokutu 700 milionů korun. Ještě před verdiktem se ale společnost propojila s jinou firmou ze zahraničí, která následně zkrachovala. Podle soudu tak pokutu nikdo nemusí platit. Případ odložili i policisté.
O dohře letité kauzy informoval server iRozhlas.cz. Podle jeho zjištění ministerstvo obrany podalo nyní na společnost trestní oznámení. Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) ale celý případ odložili.
Mluvčí Jaroslav Ibehej k tomu v tomto týdnu řekl, že policisté nezjistili nic, co by je opravňovalo k tomu zahájit trestní řízení. K tomu doplnil, že proti usnesení byly ale podány určité stížnosti
Pokud by i stížnost byla zamítnutá, stát by už neměl žádnou možnost, jak stamiliony korun vymáhat.
Firma Xena Praha získala zakázku na sportovní obuv pro armádu v roce 2015. Společnost vlastnil podnikatel Vlastislav Římský, který je momentálně sám ve výkonu trestu za stamilionový daňový únik při nelegální výrobě cigaret.
Během sporu s ministerstvem obrany v roce 2019 se česká firma stala součástí italské společnosti Milano Lavora. V průběhu vyšetřování pak zanikl i tento podnik, upozorňuje Radiožurnál.
V Zaniklé italské firmě se oficiálně angažoval invalidní důchodce Jaroslav Š., jehož majetek odhadla insolvenční správkyně na 50 tisíc korun. Přitom čelil exekucím v hodnotě asi šesti milionů. Podle Radiožurnálu šlo tak pravděpodobně jen o takzvaného bílého koně.
Sám podnikatel Římský odmítl, že by převedení firmy do zahraničí bylo kvůli snaze vyhnout se milionové pokutě. „My jsme firmu prodali jenom z důvodu obchodní taktiky a nový vlastník ať si dělá, co chce,“ řekl před několika lety.
„Skutečnost, že závazek přešel na italský subjekt, by v zásadě při vymáhání pohledávky nebyl překážkou. Překážkou je skutečnost, že předmětný italský subjekt zanikl bez právního nástupce,“ sdělil serveru mluvčí ministerstva obrany Marek Vala.
Nekvalitní boty pro pražské strážníky
Problémové boty pro armádu měly podle oficiálního stanoviska vadné podrážky, které měly mít správně trojitou podešev. Takřka totožný problém se stejnou společností měli i pražští strážníci v roce 2016.
Vedení Městské policie Praha se ale v tomto případě rozhodlo, že výrobky od firmy Xena Praha, která vyhrála výběrové řízení za 24 milionů korun, nepřevezme. Sám dodavatel jednání městské policie označil za podraz.
Vedení policie tehdy prohlásilo, že firma Xena se pokusila podstrčit strážníkům jiné boty než ty, se kterými vyhrála soutěž. To ale jednatel firmy Vlastislav Římský odmítl. „Cítíme se tím vážně poškozeni,“ řekl podle informací iDNES.cz ke krokům policie.
X X X
Krkonoše bez lidí. Málo známé Rýchory slibují stezku do začarovaného lesa
Každé ráno přijíždí na Pomezní boudy v Krkonoších desítky, za hezkého počasí stovky aut a autobusů, plných turistů dychtících po Sněžce. Cesta z Pomezních bud ale vede i na opačnou stranu, na východ, tedy na hřeben s tajemným názvem Rýchory. Tip na výlet přináší další díl letního seriálu iDNES.cz.
Není tolik vyhledávaná a potkáte tu spíše různé „stezkaře“ s batohy, kteří jdou po obnovené sudetské Modré hřebenovce, dálkové Stezce Českem nebo cestě Via Czechia. A pokud jdete po hřebeni směrem od Pomezních bud k Trutnovu, jde o jednu z mála hřebenovek, po které budete celou cestu prakticky pořád klesat.
Hned u největšího parkoviště u hranice je potřeba si vybrat, kudy vyrazit. Zelená je hraniční chodník s výhledy na hřebeny. Vede přes Lysečinskou horu. Červená je začátkem tradiční krkonošské Stezky bratří Čapků, a tu si i vybírám. Cestu kopíruje i Pohádková stezka, která po cestě nabízí řadu zastavení a atrakcí pro děti.
Rozdělují se u Rennerovy boudy. Pohádková cesta stoupá do lesa, červená prochází Malou Úpou, kolem jednoho z pěti nejvýše položených kostelů v Česku. Setkají se znovu u rozcestí Cestník. Krkonoše tu nabízejí jeden ze svých charakteristických symbolů, dřevěnou útulnu. Poutníka skrz Rýchory budou provázet útulny oproti jiným místům docela často.
Pohledy za hranici
Já pokračuji po červené k Lysečinské boudě a kolem ní ke státní hranici. Tady se potkává opět červená se zelenou a já přesedlávám na hraniční zelenou. Pod sebou po chvíli nechám Horní Albeřice s muzeem Vápenka. Ve věži bývalé vápenky je malá expozice zaměřená na život v albeřickém údolí.
Zelená vychází z lesa na krkonošské louky. V místě, kde ji kříží stará cesta, ukazatel oznamuje, že mám za sebou 14 kilometrů od Sněžky. Pár desítek kroků odtud, od starobylých pískovcových Božích muk, se otevírá krásný pohled na Sněžku. A tady platí, čím dál od Sněžky, tím méně lidí a ruchu na stezce.
Na dalším rozcestí u útulny Roh hranic se vracím na červenou. K výhledům do Čech se přidávají i výhledy do Kladska – na polskou stranu hor. Zelená po hranici míří k Žacléři, modrá kličkuje loukami kolem samoty Rýchory. Červená jde kolem vrchu Mravenečník k rozcestí v sedle Rýchorský kříž. Stojí tu uzavřená i moderní útulna Oko. Dílo studentů ČVUT se skleněným světlíkem nepřežilo drsné klima a zvědavé turisty.
Křivé buky a pevnosti
Poslední těžké rozhodování, kam se vydat, čeká turistu na rozcestí Kutná. Žlutá odtud míří k Rýchorské boudě, kde funguje restaurace. Na místě vedlejší zaniklé boudy, ve výšce tisíc metrů nad mořem, stojí vyhlídková plošina s jedním z nejkrásnějších výhledů na hory.
Ale zpátky na červenou a na poslední tisícovku Krkonoš, vrch Dvorský les. Ten je nejvýchodnější a nejjižnější tisícovkou Krkonoš. Rostou zde kvůli drsným klimatickým podmínkám podivně pokroucené buky, pamatující drsné zimy i okus od krav budařů. Kvůli křivým kmenům působí les jak z hororu.
Červená značka odtud už jenom klesá. Betonové řopíky jsou vystřídány většími pěchotními sruby. První z nich T-S 82, zvaný V končinách, je volně přístupný. A nakonec je tu známá tvrz Stachelberg s muzeem. Ta byla projektována jako největší prvorepubliková pevnost. Výlet můžete ukončit v Trutnově nebo Žacléři.