Gen. Pavel jako voják by měl zajistit nápravu a vyhořelé pavilony vojenské nemocnce brzy nechat opravit, aby sloužily nemocným. Černochová, jako Fiala, nikdy neměli být ve vedení ČR. Nadělali už miliiardové škody státu, jako současně i Bek, Bartoš, lidovec Jurečka, Pekarová a celá Fialova parta, tvrdí odborníci a většina národa.
Velkou chybou, že po Havlovi nejsou schopní politici v ČR, jako v Belgii, Německu, Rakousku, Franci i jinde, kde protesty vymění neschopné škodíci politkiky. U nás už dávno měli odstranit Fialu a spol. V podnicích ČR, školách i jinde odstranit i neschopné odboráře, jako je Středula a spol., protože neusilují o nápravu škod v ČR vinou Fialy, a ustavení nové vlády odborníků.
X X X
KAMARÁD FIALY BEK VELKÁ POHROMA PRO ČR
Jelínek: Bek je hotová pohroma pro české školství. Valeš hovořil o prohře celé vládní koalice
Kritiku ministra Mikuláše Beka (STAN) považuji za oprávněnou, pro tuzemské školství je hotová pohroma, řekl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS politolog Lukáš Jelínek. Podle dalšího hosta ve vysílání, politologa Lukáše Valeše, je financování nepedagogických pracovníků ve školství prohrou celé vládní koalice.
„Pan ministr Bek je hotová pohroma pro české školství, přinejmenším jeho manažerské schopnosti. Nechci zpochybňovat jeho záměry, které jsou často ušlechtilé, ale to provedení je skutečně hrůzné,“ uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS Jelínek.
Připomněl, že se teprve chystá pozměňovací návrh, kterým by se mělo změnit financování nepedagogických pracovníků ve školství. „Opět to bude nějaký na poslední chvíli načtený pozměňovací návrh nebo přílepek, který neprojde legislativní radou vlády ani připomínkovým řízením. Zkrátka bude dalším kandidátem na velmi rychlou revizi po příštích volbách,“ zhodnotil politolog.
Bekovy výkony v čele resortu školství navíc kritizují nejen komunální politici a opozice. Přidávají se také někteří vládní partneři včetně KDU-ČSL a TOP 09. „Docela se divím, že premiér Fiala ještě nesvolal žádné koaliční jednání, které by tuto věc trochu vyjasnilo,“ sdělil Jelínek.
Politologa Valeše zase dle svých slov překvapuje, že přestože STAN klade velký důraz na slovo „starostové“ ve svém názvu, jejich politika šla za tři roky vládnutí proti zájmům menších obcí, jako třeba v případě rušení poboček České pošty. „Nejnověji jde o přesouvání zodpovědnosti, zejména finanční zátěže, na obce a kraje za školství,“ zhodnotil Valeš.
„Vláda se několikrát dostala do situace, kdy sice jakžtakž přidala učitelům, ale pouze v regionálním školství, vysokoškolském už ne, ale pak nezbyly peníze na kuchařky a další obslužný personál. Místo systémového řešení jsme svědky další z řady improvizací. To je prohra vládní koalice,“ dodal Valeš.
X X X
Paul Craig Roberts: Probíhá boj na život a na smrt
Někteří lidé budou považovat můj titul za nadsázku. Není. Trump, věřím, chápe, že je v boji na život a na smrt. Americký establishment se ho snažil zdiskreditovat a zničit, uvěznit, zavraždit. Ukradli mu jeho znovuzvolení v roce 2020. Pokusili se ukrást jeho nemovitosti v New Yorku. Není možné, aby si Trump dělal iluze o tom, proti čemu stojí. Stojí proti zlu.
Trump ví, že boj není jen o něm. Je to o Americe. Po desetiletí zkorumpovaný americký establishment řídí vládu ve svůj prospěch na úkor amerického lidu. Trump říká, že hodlá vzít vládu z rukou zkorumpovaného establishmentu a vrátit ji zpět do rukou lidu. To je to poslední místo, kde to establishment chce. Pro ně je boj, který Trump začal v roce 2015, existenční. Pokud Trump prohraje, Amerika prohraje a establishment vyhraje. Občanské svobody zmizí, zejména pro „rasistické“ bílé lidi a pro lidi, kteří si myslí, že existují pouze dvě pohlaví. Zvítězí cenzura a falešné narativy a budeme žít v systému víry, který pro nás vytvořil establishment a kurva média, pro něž je vláda ziskovým centrem.
Nevím, kolik z Trumpem jmenovaných chápe, že jsou v boji na život a na smrt. Jak jsou silní? Pokud Trump nevyhraje, jejich kariéra je u konce. Pokud se Establishment ukáže jako silnější, změní Trumpovi jmenovaní strany a vzdají se boje?
Nevím, kolik MAGA Američanů rozumí sázkám. Kolik z nich si myslí, že boj skončil volebním vítězstvím a prezident Trump nyní dá vše na pravou míru? Pokud tento klam převládne, mimořádné mimoprávní kroky, které musí Trump podniknout, pokud má zvítězit, postrádají podporu mezi jeho stoupenci. Nepřátelská média vykreslí obraz Trumpa jako tyrana.
Demokracie jsou nestabilní vládní systémy, i když jsou lidé etnicky homogenní, jako tomu bylo v Římské republice, kde vládnoucí moc sídlila v Senátu. Ale nakonec jiné zájmy nahradily společné zájmy a Senát se stal nefunkčním.
V tu chvíli, aby se věci dotáhly do konce, měl Řím několik dočasných diktátorů s omezeným funkčním obdobím. Když pak Gaius Julius Caesar viděl kolaps republikánského řádu, porušil pravidla a překročil Rubikon. Ale Caesar, navzdory svému jménu, stále nebyl Caesar. Jeho adoptivní syn Octavius, který přijal jméno Augustus, byl prvním římským císařem. Augustus byl opatrný, aby udržoval naživu předstírání, že Senát stále, alespoň částečně, vládne. Ale po Augustovi vládla výkonná autorita bez předstírání.
To je pozice, do které nefunkční americký zákonodárný sbor postavil Spojené státy. Po celá desetiletí Kongres ztrácel moc ve prospěch exekutivy. Prezidentství Franklino Delano Roosevelta ve 30. letech minulého století bylo hlavním ničitelem moci Kongresu. Rooseveltovy regulační agentury se chopily moci nad zákonem tím, jak sepsaly předpisy, které je implementovaly. Ve skutečnosti New Deal zničil moc Kongresu. Legislativní moc se přesunula do státní správy v regulačních agenturách.
Když federální soudy viděly slabinu, využily ji. Dnes federální soudy, když slouží establishmentu, vydávají zákony a ukládají omezení výkonné moci navzdory oddělení pravomocí, ale stojí stranou, když výkonné příkazy slouží establishmentu.
Ze tří vládních složek už zákonodárná moc nemá velký význam.
V USA již neexistují pouze tři vládní složky. Existují čtyři, čtvrtá je státní služba. Kdysi v pohádce byla neúplatná, objektivní státní služba nestranická a sloužila americkému lidu tím, že udržovala zvolenou vládu čestnou. Ale vždy to bylo liberální, protože to přitahovalo lidi, kteří věřili ve větší moc.
Dnes je státní služba, rekrutovaná jako ideologickými demokraty od 90. let, kdy Clintonová vynutila odchody ze státní správy, aby uvolnila místo černochům a ženám, čtvrtou složkou vlády a možná nejmocnější. Trump a Musk se to snaží držet na uzdě, ale justice spěchá na její obranu.
Trump a Musk se svým úvodním blitzkriegem měli překvapivý úspěch. Ale establishment se přeskupil a zahájil protiútok, samozřejmě za použití zkorumpovaného amerického soudnictví. Soudci již nejsou jmenováni pro svou oddanost spravedlnosti, ale pro věci, které podporují.
Stejně jako americké školy žurnalistiky učí, že účelem novinářů není oznamovat fakta, ale spřádat fakta, aby způsobili revoluci ve společnosti, studenti právnických fakult se učí, že jejich funkcí není sloužit spravedlnosti, ale revoluci ve společnosti. Jejich profesoři právnických fakult, kteří jim dali jistotu v používání své soudní moci z transformačních důvodů, vydávají soudci vlastní edikty. Tyto soudní edikty – rozhodně ne právní rozsudky – jsou rychle vydávány, aby zablokovaly Trumpovo úsilí dostat vládu pod kontrolu a vrátit odpovědnost vlády zvolenému prezidentovi. Je-li prezident z establishmentu, je prezidentské uplatňování moci povoleno. V opačném případě establishment přemění prezidenta na loutku.
Předpověděl jsem, že ve chvíli, kdy se Trump rozhodne „vzít zpět vládu“, budou vedeny nekonečné soudní spory, které mu zabrání fungovat jako prezident.
Federální soudce předpokládal neexistující pravomoc blokovat ministerstvu vládní efektivnosti data ministerstva práce, která jsou nezbytná pro to, aby ministerstvo efektivnosti vykonávalo svou práci.
Jiný federální soudce zablokoval ministerstvu pro vládní efektivity přístup k datům ministerstva financí a rozhodl, že data jsou příliš citlivá na to, aby je prezident Spojených států viděl. Kdo tedy může data vidět? Pokud je chráněno zákony na ochranu soukromí, jak mohlo být shromážděno?
Tucet demokratů státních zástupců také žaluje, aby zablokovalo ministerstvo pro vládní efektivitu v přístupu k datům ministerstva financí, tvrdí, že jde o bezprecedentní porušení práv na soukromí. Přemýšlejte o tom chvíli. Pokud jsou data soukromá, co s nimi ministerstvo financí dělá? Proč může mít data jedno oddělení, které je podřízeno prezidentovi, ale jiné ne? Mohou soudci odepřít prezidentovi informace v útvarech, které mu podléhají? Může CIA odepřít prezidentovi údaje o národní bezpečnosti?
Trumpovo ministerstvo spravedlnosti (sic), které zjevně ještě nepatří Trumpovi, se postavilo na stranu soudce, který Trumpovi zablokoval přístup k údajům ministerstva financí. Jaksi je „protizákonné“, aby prezident věděl, co se děje v jeho vládě. Pokud vláda není prezidentova, čí vláda to je?
Profesoři a univerzitní administrátoři žalují za zablokování Trumpových příkazů DEI (diverzita, spravedlnost a začleňování) s odůvodněním, že to porušuje akademickou svobodu. Akademická svoboda na univerzitách samozřejmě neexistuje. Existují celá univerzitní oddělení, která se věnují sledování výroků studentů a profesorů. Vědci, kteří zpochybnili vyprávění o Covidu a vyprávění o 11. září, byli likvidováni. Důvodem, proč se zkorumpované univerzity snaží chránit diverzitu, rovnost a začlenění, je to, že DEI je zdrojem jejich moci cenzurovat kritiky cenzurního režimu, který byl na univerzitách zaveden.
Federální okresní soudce blokující Trumpovo odstavení totálně zkorumpované USAID byl jmenován samotným Trumpem, další z Trumpových chyb v prvním funkčním období. Vyšlo najevo mimořádné zneužívání finančních prostředků ze strany USAID. V posledních dnech jsem jich nahlásil mnoho. Přicházejí další. Prostředky byly použity na podporu „barevných revolucí“, na korumpování vůdců zahraničních vlád, na podporu mediálních útoků, na skeptiky oficiálních narativů a politické odpůrce politiky Woke a otevřených hranic.
Soudní zásahy přibývají.
Co může Trump udělat?
Mohl by nechat soudce zatknout za maření výkonu úřadu prezidenta, za maření spravedlnosti nebo za jakékoli obvinění, které si ministerstvo spravedlnosti vymyslí. Pamatujte, že ministerstvo spravedlnosti nemělo problém vymýšlet nejrůznější falešná obvinění proti samotnému Trumpovi, proti demonstrantům ze 6. ledna, proti Miku Lindellovi, proti Trumpovým právníkům, proti Rudymu Giulianimu. Ani implantát Letitie Jamesové George Sorose jako generálního prokurátora NY neměl žádné potíže s vymýšlením obvinění, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Ničí lidi bez obvinění. Jejím notoricky známým útokem na webovou stránku Vdare se podařilo webovou stránku zavřít, aniž by na ni bylo vzneseno obvinění. Jen se dožadovala nekonečných informací.
Letitia Jamesová, která narušila soukromí vedoucích pracovníků Vdare, dárců a mnoha dalších obětí této zlé ženy, nyní svéprávně vede mnohostátní žalobu, aby zablokovala ministerstvu pro vládní efektivitu v prohlížení údajů, ke kterým vláda již měla přístup. Jinými slovy, data musí být zakryta kvůli korupci, kterou odhalují. Ukazuje, jak daleko kulturní marxistický „pochod institucemi“ pokročil. Je největší ironií, že Trumpovo ministerstvo spravedlnosti (sic) vyšlo vstříc jeho demokratické opozici a zablokovalo přístup ministerstva pro efektivitu vlády k údajům ministerstva financí. Pokud Trump nevyčistí zkorumpované ministerstvo spravedlnosti (sic) dříve, než uplyne další den, mohl by také odstoupit.
Soudci a státní zástupci, zejména státní zástupci ministerstva spravedlnosti, již dávno opustili jakékoli předstírání uplatňování právního státu. Právo je nátlaková zbraň. Trump to musí použít proti svým nepřátelům, stejně jako to oni použili proti němu. Proč po tvrdém boji o znovuzvolení nechat zkorumpované soudnictví a ministerstvo spravedlnosti (sic) bránit mu v dosažení programu, pro který byl zvolen?
Slabomyslní řeknou, že pokud se Trump bude chovat jako jeho nepřátelé, bude stejný jako oni. Ale to není pravda. Použili právo jako zbraň, aby zničili Ameriku. Trump by použil právo k záchraně Ameriky. Pokud Trump nebude bojovat s ohněm ohněm, on i Amerika budou pohlceni ohněm ozbrojeného zákona, který proti nám používají naši nepřátelé Woke, DEI, demokraté, establishment.
Demokraté a intelektuálové z Woke jsou nepřáteli Američanů. Nemá cenu předstírat opak. Úkolem je dostat jejich chapadla, která ničí naše hodnoty, z našich životů a naší vlády. Pokud to neuděláme, není možné, aby se Amerika znovu stala skvělou.
Paul Craig Roberts, Institute for Political Economy
Připravila Jana Putzlacher
X X X
Vučić: Zahraniční nepřátelé utratili až 3 miliardy eur, aby mě svrhli
„Jsem doslova fascinován tím, kolik peněz bylo investováno do mého svržení. Zahraničí do toho investovalo za posledních deset let minimálně jeden a půl miliardy, a když jsem to začal počítat, možná až 3 miliardy eur,“ řekl srbský prezident Alexandar Vučić ve vysílání TV Pink.
Takové investice cizích zemí se podle něho dají vysvětlit třemi cíli: zničit svobodomyslnou politiku Srbska, podkopat jeho pozici ve prospěch Chorvatska, Bulharska a Slovinska a donutit srbské úřady, aby byly „marionetami v loutkovém divadle“.
Připomeňme, že v průběhu roku 2024 Srbsko zachvátily protesty proti těžbě lithia v zemi a shromáždění vyvolaná smrtí 15 lidí v důsledku zřícení vlakového nádraží v Novém Sadu.
Vučič obvinil „agenty západních zemí“, že se s pomocí studentů a dalších demonstrantů pokoušeli uspořádat „barevnou revoluci“. Poznamenal, že úřady splnily všechny požadavky demonstrantů, zejména zveřejnily dokumenty k projektu rekonstrukce nádraží.
Aleksandar Vučić čelí obrovskému tlaku Bruselu a USA, aby se připojil k protiruské frontě Západu. Většina srbské společnosti však očividně stojí na straně tradičního spojence Ruska a navíc pamatuje agresi NATO proti Jugoslávii v roce 1999 a lidské i materiální škody, které způsobila, server vasevec. Cz
X X X
Trump zrušil zákaz podplácení v zahraničí. Přinese to víc byznysu, věří
Americký prezident Donald Trump podepsal příkaz, který nařizuje ministerstvu spravedlnosti pozastavit stíhání Američanů obviněných z podplácení zahraničních představitelů ve snaze získat či udržet zakázky pro své podnikání v cizině. Uvedla to agentura Reuters.
Trumpův příkaz pozastavuje vymáhání zákona proti korupčním praktikám v zahraničí (FCPA), který Spojené státy přijaly téměř před půl stoletím. Nařizuje ministryni spravedlnosti a generální prokurátorce Pam Bondiové, aby přezkoumala současné a minulé kroky související se zákonem a připravila nové pokyny pro jeho vymáhání.
Zákon z roku 1977 zakazuje společnostem působícím ve Spojených státech uplácet zahraniční představitele a úředníky. Postupem času se zákon stala vůdčí silou pro fungování amerických podniků v cizině.
„Pro Ameriku to bude znamenat mnohem více byznysu,“ řekl Trump novinářům v Oválné pracovně, zatímco příkaz podepisoval.
Trump chtěl zrušit FCPA během svého prvního funkčního období. Dříve jej označil za „hrozný zákon“ a tvrdí, že kvůli jeho prosazování se svět vysmívá Americe.
Protikorupční nevládní organizace Transparency International uvedla, že zákon FCPA udělal ze Spojených států lídra v řešení globální korupce. Trumpův exekutivní příkaz „zmenšuje – a mohl by připravit cestu k úplnému odstranění – korunního klenotu v boji USA proti globální korupci“, uvedl v prohlášení Gary Kalman, výkonný ředitel americké pobočky organizace.
Bílého domu tvrdí, že zákon snižuje konkurenceschopnost amerických společností a vytváří nerovné podmínky. Trumpova směrnice požaduje od ministerstva spravedlnosti „revidované a rozumné pokyny“, které nebudou bránit americkým firmám v soutěži v zahraničí.
V průběhu let se kvůli zákonu dostalo pozornosti od ministerstva spravedlnosti širokému spektru nadnárodních firem, včetně Goldman Sachs, Glencore a Walmart. V roce 2024 podaly ministerstvo spravedlnosti a komise pro cenné papíry 26 donucovacích opatření souvisejících s FCPA a do konce roku čelilo vyšetřování nejméně 31 společností, dodal Reuters s odvoláním na údaje Bílého domu.
X X X
Evropské vodítko pro soudcovské platy? Válka na Ukrajině je důvodem pro snížení, uvádí advokát soudu EU?
Smlouva o EU nebrání v tom, aby vláda a zákonodárci stanovili a snížili platy soudců. Jejich výše musí chránit nezávislost soudců a odrážet důležitost funkce, avšak v závislosti na socioekonomické situaci státu. Uvedl to generální advokát Soudního dvora EU Anthony Michael Collins ve stanovisku pro Soudní dvůr EU (SDEU). Snížení platů však podle něj musí podléhat přezkumu, nesmí být zaměřeno jen na soudce, nesmí být trvalé a musí být jasně odůvodněno. Špatná ekonomická situace, pandemie a válka na Ukrajině jsou přitom relevantní důvody pro takový krok. Na rozhodnutí na konci února čeká i tuzemská justice, upozornil už dříve prezident Soudcovské unie Libor Vávra či předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy.
Soud se otázkou zabývá v návaznosti na žádost o rozhodnutí v předběžné otázce, kterou podal polský a litevský soud. V obou zemích totiž byly výpočty platů soudců v čase měněny. A to tak, že kvůli špatné ekonomické situaci a rozpočtovým obtížím státu došlo změnou metody výpočtu k jejich pomalejšímu zvyšování. Soudci si stěžují, že tím jim byly platy sníženy. Podali proto žaloby. Soudní dvůr EU ve věci rozhodne 25. února.
Případ by tak mohl ovlivnit i situaci v ČR, kdy justice kritizuje, že novela vůči soudcům pro letošní rok neústavně opakuje snížení platové hranice.„ Jde o rozhodnutí, které se může stát primárním evropským právem. Prezident má na podpis zákona 15 dní a proto by myslím bylo vhodné na toto rozhodnutí počkat,“ míní Libor Vávra.
Národní soudy chtěly prostřednictvím otázek zjistit vztah mezi výkonnou, zákonodárnou a soudní mocí, co se týče rozhodování o platech soudců. Žádají Soudní dvůr, aby zhodnotil roli zákonodárné a výkonné moci ve stanovení odměn soudců a jejich případného snížení. Rovněž se snaží zjistit, zda lze ze Smlouvy o EU odvodit kritéria tohoto procesu. Zda je rozhodnutí o platech soudců výlučně na členských státech a jakou roli hraje unijní právo.
Vůle člověka a materiální zajištění
Své stanovisko uvedl generální advokát Anthony Michael Collins citátem o vůli člověka, která je závislá na materiálních podmínkách.
„Po celou dobu existence státních zřízení založených na dělbě moci byla odměna soudců považována za zásadní otázku. Jak předvídal již Alexander Hamilton v The Federalist: ‚Kromě neodvolatelnosti z funkce není nic, co by mohlo k nezávislosti soudců přispět více než pevně nastavené materiální zajištění…. Povaze člověka obecně odpovídá, že moc nad jeho živobytím znamená moc nad jeho vůlí. A nelze doufat, že bychom se někdy v praxi, v kterémkoli systému, stali svědky úplného oddělení moci soudní od moci zákonodárné, takže soudní moc bude vždy závislá na příležitostné materiální podpoře poskytované mocí zákonodárnou‘.“
V polském případě uvedl Okresní soud v Bialystoku, že z podnětu výkonné moci byl výpočet základního platu soudců třikrát změněn zákonem pro provádění rozpočtových zákonů na roky 2021, 2022 a 2023.
Pandemie a válka na Ukrajině jako důvod „podřídit“ soudnictví
V roce 2021 byly platy soudců „zmrazeny“. Jejich základní plat byl vypočítán s odkazem na průměrný plat za druhé čtvrtletí roku 2019, nikoli z průměrného platu za druhé čtvrtletí roku 2020. V roce 2022 byly základní platy soudců vypočítány z průměrného platu za druhého čtvrtletí roku 2020. To vedlo ke zvýšení platů ve srovnání s druhým čtvrtletím roku 2021.
Jenže v roce 2023 byly platy soudců vypočítány na základě pevné základní částky, nikoli na základě průměrné mzdy za druhé čtvrtletí roku 2022. Dorovnání rozdílu se žalobou na soud domáhá soudce X. Jeho zaměstnavatel tvrdí, že je placen v souladu s právní úpravou a on není oprávněn sám určovat odměny soudců.
„Změny státního rozpočtu na rok 2021 byly způsobeny ekonomickou situací v Polsku v důsledku vypuknutí COVID-19. Ustanovení týkající se státního rozpočtu na rok 2022 nezmiňovala žádné konkrétní okolnosti, zatímco ustanovení týkající se státního rozpočtu na rok 2023 odkazují na významný dopad pandemie COVID-19 a ruské invaze na Ukrajinu na rozpočet,“ stojí v materiálu.
V roce 2022 podali předsedové Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu Polska a Národní soudcovské rady samostatné žaloby, kde napadli ústavnost opatření. „Jde o hrozbu trvalého, opakovaného a důsledného snižování odměn soudců s cílem podřídit soudnictví výkonné a zákonodárné moci,“ cituje advokát SDEU důvody žaloby.
Hodinová sazba soudce je dvacet euro, advokát bere 180 euro
V druhém případu podali dva soudci Krajského správního soudu ve Vilniusu žalobu na Litvu o náhradu škody pro nečinnost. Tvrdí, že výše jejich odměny závisí na politické moci výkonné a zákonodárné. To je neslučitelné nejen se zásadou nezávislosti soudců zakotvené v litevské Ústavě, ale rovněž s mezinárodními závazky Litevské republiky.
Litevský zákon o odměňování soudců stanovil, že se odměna soudců vypočítá na základě základní sazby platu politických představitelů státu, soudců, státních úředníků, úředníků a zaměstnanců institucí financovaných státem a obcemi. Tuto sazbu stanoví pro daný rok Parlament Litevské republiky.
Základní sazba pro příští finanční rok se stanoví celostátní kolektivní smlouvou, přičemž se zohledňuje průměrná roční míra inflace za předchozí rok, úroveň minimálního měsíčního platu a další faktory, které ovlivňují průměrný plat ve veřejném sektoru.
Zatímco odměna soudců během uvedeného období mezi lety 2008 a 2021 na první pohled vzrostla přibližně o 8 %, ve skutečnosti z důvodu daňových změn nominálně klesla o 3,2 %. Hodinová sazba advokáta je vyšší než hodinová sazba soudce, což je dvacet euro, stěžuje si litevský soudce na nepoměr. Advokát si totiž za hodinu přijde na asi 180 euro.
Členské státy musí organizovat justici dle unijního práva
Litevská vláda v řízení uvedla, že členské státy jsou nadány výlučnou pravomocí upravovat odměňování soudců, osob zastávajících veřejnou funkci a zaměstnanců vnitrostátním právem. „Unijní právo v tom nehraje žádnou roli. Při přípravě rozpočtových zákonů musí brát litevská vláda v úvahu mimo jiné i socioekonomickou situaci v Litvě, potřeby a zdroje státu a jeho finanční závazky,“ cituje rozhodnutí.
Podle generálního advokáta Collinse tomu tak ale není. Organizace soudnictví v členských státech sice spadá do pravomoci těchto států. „To nic nemění na tom, že při výkonu této pravomoci musí členské státy dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva, a konkrétně z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o EU,“ uvádí generální advokát.
V souladu předmětným článkem Smlouvy o EU (SEU) musí každý členský stát zajistit, aby soudy rozhodující o uplatnění nebo výkladu unijního práva, splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu. „Podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU musí členské státy stanovit systém procesních prostředků a řízení, které umožní zajistit dodržování práv jednotlivců na účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých unijním právem,“ stojí ve stanovisku.
Členské státy jsou tedy povinny organizovat soudnictví v souladu s požadavky unijního práva. „Mezi tyto požadavky patří zejména požadavek nezávislosti soudů, které rozhodují o otázkách souvisejících s uplatňováním nebo výkladem unijního práva, aby byla zaručena účinná právní ochrana jednotlivců tímto právem vyžadovaná,“ uvedl dále generální advokát.
Prostor státu v úvaze o platech soudců není neomezený
Unijní právo neukládá členským státům povinnost zvolit si určitý ústavní model vztahů mezi jednotlivými složkami státní moci. Státy jsou jen povinny vyhovět požadavku, že nebude narušována soudcovská nezávislost nebo zasahováno do výkonu funkce soudců.
K zajištění transparentnosti, objektivity a právní jistoty musí členské státy stanovit právní rámec k určení odměny soudců a určit v něm role. Cílem tohoto rámce musí být ochrana soudcovské nezávislosti tím, že úroveň odměňování soudců odpovídá důležitosti jejich funkce, uvedl generální advokát.
Při posuzování, zda odměna soudců odpovídá důležitosti jejich funkce, je podle generálního advokáta nutno zohlednit všechny odměny v hotovosti nebo v naturáliích, stávající či budoucí, které jsou soudcům přímo nebo nepřímo vypláceny v souvislosti se zaměstnáním.
Protože členské státy mají různé hospodářské a sociální podmínky a různě omezené rozpočty, mají nejlepší „předpoklady k určování odměny soudců, nad nimiž vykonávají pravomoc“.
„Tento prostor pro uvážení však není neomezený. Objektivní faktory, jako je průměrný nebo minimální vnitrostátní plat – vynásobený určitým koeficientem – nebo platy jiných osob zastávajících veřejnou funkci a zaměstnanců s rovnocennými povinnostmi, patří mezi příklady přijatelných referenčních hodnot, kterých se mohou členské státy pro účely výpočtu odměn soudců dovolávat, a to společně s jinými socioekonomickými parametry, jako jsou životní náklady (index spotřebitelských cen v členském státě), míra inflace,“ uvádí generální advokát.
Soudce není vystaven riziku podnikání, argumentuje Collins
Výše platu soudců by měla zohlednit například i to, zda se daří motivovat osoby s morální integritou přitáhnout k tomuto povolání.
Avšak srovnání s odměnami advokátů je podle generálního advokáta jako nepřípadné „vyloučeno“. Funkce soudce má veřejnou povahu. „Představuje vědomou volbu povolání ve veřejné sféře výměnou za, mimo jiné, nedotknutelnost mandátu a stabilní finanční ohodnocení. Výsledkem sice může být nižší úroveň odměny, než jakou mohou účtovat advokáti v soukromé praxi v některých případech, nicméně soudci nejsou vystaveni rizikům podnikání, nemusí hradit režijní náklady, nejsou osobami povinnými k DPH a v zásadě jsou placeni bez ohledu na výsledek řízení, výstupy své práce nebo svou produktivitu,“ uvedl ve stanovisku generální advokát.
„Závěrem dodávám, že zatímco soudci jsou placeni v pravidelných a předvídatelných intervalech, lhůty, v nichž klienti platí odměny svým advokátům, mohou být dlouhé i vysoce nepředvídatelné,“ uvedl generální advokát doslova.
Nižší platy soudců vzrostly a jsou výrazně nad dvojnásobkem průměru
Posouzení přiměřenosti odměny soudců zohledňuje relevantní socioekonomické faktory a v čase se vyvíjí. Státy nemusí nutně aktualizovat odměnu soudců vzhledem k inflaci ani nemusí výši platů přezkoumávat v časových intervalech. „Nicméně trvalá nečinnost v tomto ohledu může vést ke snížení hodnoty této odměny,“ uvádí generální advokát.
Pokud jde o projednávané spojené věci, polské a litevské právo upravuje rámec pro určování odměny soudců. „Z řízení vedeného u Soudního dvora nikterak nevyplývá, že by si při výkonu této pravomoci polská nebo litevská zákonodárná či výkonná moc uzurpovaly úlohu nebo pravomoc kteréhokoli jiného legitimního aktéra,“ uvedl doslova generální advokát.
Je nesporné, že v Polsku byly platy soudců v letech 2022 a 2023 vypočítány podle nové metody jako nižší. Podle všeho však přesto v roce 2022 vzrostly o 4,37 % ve srovnání s rokem 2021 a v roce 2023 o 7,8 % ve srovnání s rokem 2022, upozornil generální advokát.
„Polská vláda odůvodnila novelizace z let 2022 a 2023 odkazem na pandemii covidu-19 a invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022. To jsou podle mého názoru relevantní, objektivní, ověřitelné a mimořádné okolnosti, které nepochybně zatížily všechny členské státy, včetně Polské republiky, značnými rozpočtovými břemeny a byly způsobilé odůvodnit snížení odměny osob zastávajících veřejnou funkci a zaměstnanců, včetně odměn soudců,“ uvedl doslova generální advokát. Navzdory snížení platů však byly částky výrazně vyšší než dvojnásobek průměrného platu v Polsku.
Odpovídají platům na Západě
V Litvě se za třináct let platy soudců podle předkládajícího soudu snížily nominálně o 3,2 % následkem daňových změn. Na vině je špatná ekonomická situace Litvy, vyplývá ze stanoviska. Také litevská vláda a Komise tvrdí, že základní sazba pro výpočet vychází z jasných a objektivních parametrů spjatých se socioekonomickými podmínkami v Litvě.
S tím, že jsou platy soudců v Litvě příliš nízké, nesouhlasí generální advokát s odkazem na statistiku Komise pro účinnou justici CEPEJ při Radě Evropy. Z grafiky za rok 2020 a ze zprávy CEPEJ za rok 2022 vyplývá, že průměrný hrubý plat soudců Nejvyššího soudu Litvy byl 2,2krát (rok 2018), resp. 2,1krát (rok 2020) vyšší než vnitrostátní průměrný hrubý plat.
„Srovnání údajů z jiných členských států spíše naznačuje, že v roce 2018 se odměna litevských soudců na začátku jejich kariéry u Nejvyššího soudu tohoto státu nacházela v pásmu průměrných až nadprůměrných platů, a to ve srovnání se srovnatelnými platy rakouských (poměr 1,5), belgických (1,6), finských (1,5), francouzských (1,3), chorvatských (1,7), nizozemských (1,3), německých (0,9), maďarských (1,8), italských (1,9), lucemburských (1,4), lotyšských (1,9), slovinských (1,6), švédských (1,8) a španělských (2,1) soudců,“ uvedl doslova generální advokát.
Upravovat ano, ale v rámci mantinelů
Ten proto navrhuje, aby Soudní svůr odpověděl na předběžné otázky tak, že zmíněný článek nebrání tomu, aby zákonodárná nebo výkonná moc členských států přijímala právní předpisy, jimiž bude stanovena či snížena odměna soudců, a to i prostřednictvím kolektivních smluv uzavřených v souladu s vnitrostátním právem. Vyžaduje však, aby členské státy stanovily právní rámec k usnadnění určení odměny soudců, jehož cílem je chránit soudcovskou nezávislost zajištěním toho, že úroveň odměňování soudců odpovídá důležitosti jejich funkce.
Zákony přitom musí být založeny na relevantních, objektivních a ověřitelných kritériích, která respektují zásadu proporcionality. Výše platů navíc musí zohledňovat socioekonomické faktory. A pokud dojde ke snižování, musí být jasně odůvodněno.
„Taková snížení odměn soudců z ní plynoucí musí být dočasná a jejich rozsah a doba trvání musí odpovídat závažnosti a trvání podmínek, které odůvodňovaly její přijetí, a vyvíjet se v návaznosti na tyto faktory. Takové snižování nesmí být za žádných okolností zaměřeno na soudce jako nepříznivé zacházení,“ stojí dále v návrhu odpovědi. Poslední podmínkou pak je, aby pravidla odměňování i případné snížení odměn podléhalo soudní kontrole. Irena Válová, ceskajustice.cz
X X X
EUROPOSLANEC SLOVENSKA LUBOŠ BLAHA
Ľuboš Blaha: IDEM V MARCI DO RUSKA – SLNIEČKARI SKORO SKOLABOVALI
V Európskom parlamente sa odohrala ďalšia absurdná diskusia o Ukrajine. Už som z toho normálne, že otrávený.
Zase sa tu všetci utvrdzovali, ako porazia Rusko a ako zachránia slobodu a demokraciu a podobné nezmysly. Pretekali sa v tom, kto hlasnejšie vykríkne banderovský pozdrav Sláva Ukrajine a kto si primitívnejšie kopne do Ruska.
Potom som sa postavil ja a celú tú ich frašku som im za jednu minútu totálne pokazil. Na rozdiel od nich som nešíril nenávisť ani som im nenadával. Iba som im slušne predostrel základné fakty.
Rusko vyhráva, EÚ je čoraz izolovanejšia, Zelenskyj stále arogantnejší a bez dialógu mier s Ruskom nikdy nedosiahneme. Už to pochopili aj Američania. A Európska únia ďalej spí. Toto sa musí zmeniť.
A tak som im oznámil, že som s potešením prijal pozvanie na rokovania do ruského parlamentu a v marci vycestujem opäť do Moskvy. Ste mali vidieť tie vydesené pohľady. Oni tak veľmi túžia po vojne, že sa z toho až krúti hlava.
Toto už nie je Európska únia, toto je Vojnová únia. Kedy sa už konečne zobudí? Veď toto je cesta do pekla! Ako hovorieval George Orwell, v čase všeobecného klamú je hovorenie pravdy revolučným činom.
A preto im tam budem pravdu otĺkať o hlavu, až kým sa neprebudia. Niekto musí byť prvý, kto vykríkne, že cisár je nahý. Idem do Moskvy, aby som ukázal, že Rusko nie je náš nepriateľ a že s ním musíme rokovať, inak mier nikdy nedosiahneme.
Nech sa páči, toto som im povedal… Krásny deň zo Štrasburgu, priatelia, nech žije Slovensko, nech žije mier.Ľuboš Blaha
(Autor je místopředsedou strany Smer-ssd a poslancem EP)
X X X
Jednání o vytvoření rakouské vlády se zadrhla. Strany rozděluje mimo jiné přístup k EU nebo Rusku
Jednání mezi populistickou Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) a Rakouskou lidovou stranou (ÖVP) o vytvoření koaliční vlády v alpské republice se zadrhla. Šéfové svobodných a lidovců Herbert Kickl a Christian Stocker v úterý o složitém stavu vyjednávání informovali prezidenta Alexandera Van der Bellena.
Komplikace při vyjednávání vedla ke spekulacím, že rozhovory ztroskotaly, což ale podle Stockera pravda není. Veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti ORF řekl, že rozhovory stále pokračují. Rakousko od loňských zářijových voleb dosud nemá novou vládu.
Obě strany mají rozdílný názor mimo jiné v zahraničněpolitických a státoprávních otázkách a také k roli Rakouska jako spolehlivého partnera v Evropské unii či k suverenitě a nezávislosti na Rusku. „O tom všem musíme ještě hovořit,“ řekl Stocker novinářům před setkáním s prezidentem.
Kickl žádné konkrétní vyjádření neučinil. Prezident oba šéfy vyzval, aby co nejdříve vyjasnili, zda je možné v rozhovorech pokračovat a úspěšně je dokončit.
Druhý pokus o vládu
Van der Bellen pověřil Kickla sestavením vlády na počátku ledna, stalo se tak po krachu koaličních jednání mezi lidovci a sociálními demokraty (SPÖ). Jen o několik dní později Kickl a Stocker ohlásili pokrok v koaličních jednáních, když se oběma stranám podařilo shodnout se na rozpočtu. V posledních dnech ale média stále častěji informují o problémech, které rozhovory komplikují.
Proti vznikající koalici se v Rakousku konají pravidelné demonstrace, například před týdnem se na protestu ve Vídni sešlo podle organizátorů 20 000 lidí. Pokud vláda pod vedením svobodných, označovaných za pravicové populisty, opravdu vznikne, bude Kickl prvním kancléřem za tuto stranu v dějinách alpské republiky.
Loňské zářijové volby vyhrála FPÖ se ziskem 28,8 procenta hlasů, následovaná lidovci s 26,3 procenta a sociálními demokraty s 21,1 procenta. Do parlamentu se dostali ještě NEOS s 9,1 procenta a Zelení s 8,2 procenta.
X X X
Trump chce Jordánsku a Egyptu vnutit Palestince. Hrozí jim koncem finanční podpory
Americký prezident Donald Trump intenzivně jedná o vysídlení Palestinců z Pásma Gazy, píše CNN. A to i přesto, že řada blízkovýchodních zemí myšlenku odsoudila. Trump hrozí Egyptu a Jordánsku, že pokud Palestince nepřijmou, pozastaví jim finanční pomoc.
Trumpa mimořádně rozlítilo, že teroristické hnutí Hamás vycouvalo z dohody s Izraelem a pozastavilo výměnu rukojmích. Prezident dal proto na dálku Hamásu ultimátum. Rukojmí mají být do Izraele vráceni do sobotního poledne, jinak je na stole obnovení bojů.
Všichni rukojmí vráceni do soboty do 12 hodin – myslím, že je to vhodná doba – řekl bych, všechno zrušte a nechte peklo vypuknout,“ řekl prezident novinářům. Informovala o tom americká CNN.
Podle Trumpa by Hamás v případě neuposlechnutí rychle zjistil, co oním „peklem“ myslí. Zdůraznil ale, že mluví za sebe a že Izrael se může rozhodnout jinak. Americký prezident je ale k další výměně zajatců skeptický. „Myslím, že mnoho z nich je po smrti,“ řekl.
Ukrajina by jednou mohla být ruská, řekl Trump. Za pomoc chce vzácné kovy za 500 miliard dolarů
Porušení dohody pochopitelně pobouřilo i Izrael. Spekuluje se o tom, zda za změnou postoje Hamásu stojí Trumpův nový plán na rekonstrukci Pásma Gazy.
Co bude s Gazou?
Trump totiž šokoval celý Blízký východ, když navrhl, že USA oblast koupí a zvelebí. V nové Gaze by už ale nebylo místo pro Palestince, které chce Trump deportovat. Po komunikačním šumu, kdy se nevědělo, jestli by šlo o dočasný krok – kdy by Palestinci pouze čekali na rekonstrukci Gazy – nebo o trvalé rozhodnutí, dal prezident najevo, že by šlo o permanentní vysídlení. „Ne, nemohli by se vrátit,“ řekl.
Většina blízkovýchodních států plán odsoudila. Ani Izrael se k němu příliš nevyjadřuje. Trump ale znovu dokazuje, že nemluví do větru. Navrhl totiž, že by vysídlení Palestinci mohli skončit v Egyptě nebo Jordánsku. Obě země je ale dlouhodobě na svém území nechtějí.
Devastační krok, zlobí se v Kanadě na Trumpa. Prezident spustí plošná cla na ocel a hliník
Trump chce proto k jednacímu stolu přinést argument, se kterým to umí nejlépe – peníze.
Trump přitlačí Jordánsko ke zdi
„Prezident Trump v pondělí prohlásil, že by mohl omezit pomoc Jordánsku a Egyptu, pokud odmítnou jeho požadavek na trvalé přijetí většiny Palestinců z Gazy, čímž podstatně zvýšil tlak na klíčové spojence v regionu, aby podpořili jeho návrh na přesídlení všech obyvatel tohoto území za účelem jeho obnovy,“ informoval list The New York Times.
Egypt i Jordánsko totiž od USA dostávají významnou finanční pomoc a jsou na Spojené státy navázané i vojensky. Trump chce o plánu jednat osobně s jordánským králem Abdalláhem II.
„Myslím, že bych se s Jordánskem mohl dohodnout. Myslím, že bych se mohl dohodnout i s Egyptem,“ řekl Trump.
Americký prezident by chtěl po vysídlení Palestinců začít s pozvolnou rekonstrukcí Pásma Gazy. Z oblasti by chtěl druhé Azurové pobřeží plné luxusních rezidencí a ideální destinaci pro dovolenou. Zatím ale nikdo na Blízkém východě nedal najevo, že se mu takový nápad zamlouvá.
X X X
Zlínskému kraji hrozí velký úbytek obyvatel. Politici chtějí trend zvrátit
Sice jde jen o výhled do hodně vzdálené budoucnosti, ale je to varování před hrozbou, která by Zlínskému kraji mohla uškodit. Podle Českého statistického úřadu má počet jeho obyvatel stále klesat: ze současných 580 744 by se měl v roce 2081 snížit na 404 090. To je pokles o 30,4 procenta, třetí nejvyšší mezi kraji.
Hůře na tom má být už jen Karlovarský a Moravskoslezský kraj.
„Není to trend, který bych podporoval,“ reagoval hejtman Radim Holiš. „Naším cílem je, aby se tato čísla nepotvrdila, aby kraj byl atraktivní a lidé z něho neodcházeli.“
Úbytek má být postupný: v roce 2034 by v kraji mělo žít 551 915 lidí, v roce 2054 už jen 495 013. Způsobí to záporný přirozený přírůstek, tedy více zemřelých než narozených. Podíl lidí, kteří mají přes 65 let, se zvýší z 22 na 34 procent. Podíl věkové skupiny 15 až 64 let má z loňských 63 procent klesnout na 54.
Díky migraci by mělo sice obyvatel po několika letech poklesu přibývat, ale pouze pár set ročně. Ze 44 na 51 let se má v kraji prodloužit průměrný věk a stoupnout má i věk dožití.
Holiš označil pokles za alarmující. A za klíčové pro to, aby se trend otočil, považuje dobrá pracovní místa v kraji a na to navazující služby a bydlení. Neméně důležité je vzdělávání.
„Kraj by měl nejenom vzdělávat, ale také nabízet atraktivní práci. Všechno ostatní pak bude fungovat,“ věří Holiš.
Kraj chce vybudovat novou čtvrť ve Zlíně
Zlínský kraj finančně podporuje Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Chce za to, aby rozšiřovala obory i počty studentů. Za 20 až 25 let by jich podle hejtmana mohl být více než dvojnásobek, tedy 20 tisíc.
V Malenovicích chce současné vedení kraje postavit novou čtvrť, kde by byly firmy, byty, služby. Na další obsazení čeká holešovská průmyslová zóna, k níž už vede dálnice. Současně kraj plánuje nákupy, později i výstavbu bytů.
„Musejí se setkat všechny faktory, které to mohou ovlivnit,“ uvažuje Holiš. „Nejde jen o výkon kraje, měst a podnikatelů, ale musí tady být i vůle lidí, které řídí stát, že budou chtít regiony udržet atraktivní a že všechno nepodřídí Praze.“
Naráží na to, že kromě Zlínského kraje by měl pokles potkat většinu dalších krajů. Největší Karlovarský kraj, kde by podle statistiků mohlo ubýt téměř 45 procent obyvatel, o 35 procent lidí by měl být chudší Moravskoslezský kraj. Naopak v Praze má počet obyvatel o více než 40 procent narůst.
„Důležité také bude, jak se bude dařit samotnému městu Zlínu, protože to bude určovat atraktivitu kraje,“ míní Holiš.
Navázat na Baťovy plány
Vedení zlínské radnice aktuálně chystá Strategii Zlín 100, která je zaměřena na to, aby město mělo sto tisíc obyvatel (dnes jich má zhruba 74 tisíc), jak to dříve plánoval Jan Antonín Baťa. Připravuje podklady pro změnu územního plánu, v němž by měly být vymezeny nové plochy pro výstavbu bytů i výrobních firem.
„Pokud chceme, aby Zlín rostl, potřebujeme, aby tady byli lidé. Když tady budou, budou i firmy,“ věří primátor Jiří Korec.
Také podle něho jde o souběh více faktorů, přičemž Zlín by měl sázet na své silné stránky, jimiž jsou bezpečí, zeleň, kvalitní vzdělávání.
Za další důležitou věc považuje změnu v rozpočtovém určení daní, aby krajská města i kraj dostávaly od státu v přepočtu více peněz na obyvatele. A také porodnost, jež stále klesá. Šance na změnu nepříznivého trendu podle primátora stále existuje.
„Pokud uděláme kroky, které chceme, statistikům se změní podmínky a může to ovlivnit i jejich výpočet,“ naznačil Korec. „Podívejme se, co udělal se Zlínem Baťa. Za firemní kapitál udělal rozvoj města, protože potřeboval kvalitní zaměstnance. Máme to v DNA, ale potřebujeme pro to vytvořit podmínky.“
Město rovněž plánuje výstavbu nové čtvrti. A to u Březnické ulice, kde má vyrůst deset velkých domů s byty, firmami i sportovištěm. Podílet se na tom bude kraj i soukromí investoři. Mluví se o novém ekonomickém srdci kraje, které by mu mělo pomoci k dalšímu rozvoji.
Kraje nemusí nutně růst, míní socioložka
Podle socioložky Lucie Vidovićové z Masarykovy univerzity v Brně jsou investice do pracovních míst, služeb, bydlení či dopravní obslužnosti důležité. Hovoří také o vytváření dojmů, o image krajů, které lákají mladé a chytré lidi.
„Podíl zaměstnaných ve vědě a výzkumu je ve Zlíně poměrně vysoký. A když vás přitáhnou v klíčových dobách vašeho života, tak už třeba zůstanete a založíte si tam rodinu,“ nastínila Vidovićová.
Na druhou stranu podle ní kraje nemusejí jenom růst. Domnívá se, že v nich může žít i menší počet, avšak spokojených lidí.
„Je to velmi nepopulární, ale existuje velký koncept nerůstu, který se začíná stále více skloňovat,“ nastínila Vidovićová. „Je to jedna z těch lepších cest.“
To nemusí nutně znamenat zaostalý kraj, ale takový, který je pro všechny, protože poskytuje služby, pracovní místa, má dobré školy, životní prostředí, domovy pro seniory. „Takže, když se tam přestěhujete s babičkou, najdete zaměstnání a babička péči,“ poznamenala Vidovićová.
Holiš s Korcem upozorňují na to, že na počet obyvatel jsou navázané daňové příjmy, takže méně lidí znamená méně peněz. Tudíž i horší služby, pak také menší spokojenost obyvatel.
„Je to spirála, která nemůže skončit dobře,“ obává se Korec. „Je to jako otázka, jestli má smysl, aby divadlo hrálo pro deset lidí. Pokud to zaplatí, tak ano, ale oni to nezaplatí.“
Desítky milionů korun ročně město stojí provoz divadla, filharmonie, dopravního podniku. Kraj zase provozuje nemocnice, domovy pro seniory. „Pro menší množství lidí budeme muset s ohledem na příjmy kraje řadu služeb omezit,“ upozornil Holiš.
Proto je podle něho nutné trend změnit. „Nevzdáme to a budeme bojovat, v dalších padesáti letech nás čeká evoluce,“ věří.
| V novém trendu hledejme příležitosti, říká socioložka
Může se stát, že Zlínský kraj bude mít o třetinu méně obyvatel. Ale současně to pro něho nemusí být tragédie. Tak by se dal stručně shrnout pohled socioložky Lucie Vidovićové z Masarykovy univerzity v Brně. „Pokud bude pokračovat nastolený trend, nezbude nám nic jiného než se s tím smířit. A hledat v tom příležitosti,“ míní Vidovićová. Mohou se naplnit odhady statistiků?
Pokud nenastanou, máme počítat s vylidňováním kraje? Co říkáte na srovnání kraje a Prahy? Takže s tím může zamíchat pokrok? Proč mluvíte ve spojení s úbytkem obyvatel o smíření? Takže růst není nezbytný? |
X X X
Cosa Nostra žije jako ve zlatých časech, v Palermu zatkli 180 mafiánů
Policie v italském Palermu zatkla v úterý při rozsáhlém zásahu přibližně 180 lidí, což dokazuje, že je v oblasti stále poměrně vysoká míra kriminality. „Cosa Nostra“, mafiánský syndikát sídlící v Palermu a jeho okolí, terorizoval Itálii v 80. a 90. letech 20. století. Poté jej předstihla kalábrijská Ndrangheta.
Podezřelí čelí obviněním například z obchodování s drogami, pokusu o vraždu, vydírání, nelegálního internetového hazardu či nelegálního držení střelných zbraní, uvedla policie v prohlášení. Další zatykače vydala na 33 podezřelých, kteří už byli ve vězení kvůli jiné trestné činnosti.
Mafiánské rodiny řídí své aktivity v Palermu a jeho provinciích obdobným stylem jako ve zlatých časech Cosa Nostry, zejména pokud jde o obchod s drogami, uvedla policie.
Nynější mafiánští lídři však využívají moderní technologie. Do věznic například pašují šifrované mobilní telefony. Bossové, kteří jsou ve výkonu trestu, tak mohou nadále vykonávat svoji práci.
Cosu Nostru sice výrazně limitují orgány činné v trestním řízení, mladí lidé na ni však nezapomínají. Policisté zaznamenali případ, kdy dostal nový rekrut „mafiánskou lekci“ od staršího spolupracovníka. Ten prý dával mladíkovi konkrétní instrukce – radil mu, jak vydírat lidi a navazovat vztahy s mafiánskými vůdci“, stojí v policejním prohlášení.
Italská premiérka Giorgia Meloniová na sociální síti X úterní zatčení uvítala. Dle jejích slov jde o „velmi tvrdý úder Cosa Nostře“ a jasný signál, že „boj proti mafii se nezastavil a nezastaví“.
X X X
Toskánsko průkopníkem. V katolické Itálii poprvé schválili asistovanou sebevraždu
Toskánsko v úterý schválilo zákon o právu na smrt. Stalo se tak prvním regionem v římskokatolické Itálii, který reguluje asistovanou sebevraždu. Celostátní legislativa, která by se kontroverzní otázkou zabývala, v Itálii neexistuje. V roce 2019 pouze Ústavní soud dekriminalizoval asistované umírání pro pacienty s nevyléčitelnými chorobami, které jim způsobují „nesnesitelné“ utrpení.
Ústavní soud v Itálii de facto legalizoval asistovanou sebevraždu právě v roce 2019, kdy vyzval parlament, aby přijal zákon, který aktu poskytne jasný právní rámec. Jeho výzva však zůstala nevyslyšena a celostátní politici se této otázce vyhýbají.
Toskánský regionální zákon prošel díky většině sedmadvaceti hlasů proti třinácti. A stanoví, jak by se měly žádosti o asistovanou sebevraždu vyřizovat.
Lékařská komise bude mít například povinnost posoudit žádost do třiceti dnů. Pokud jsou kritéria splněna, regionální zdravotnický systém musí do deseti dnů zajistit potřebné léky a zdravotnický personál, a to v případě, že pacient nechce, aby zákrok provedl jeho vlastní lékař.
Zákon umožňuje lékařům odmítnout účast na zákroku z morálních či etických důvodů – podobně jako to už umožňuje národní legislativa u interrupcí pro odpůrce z důvodu svědomí.
Ještě před schválením zákona katolická charita Pro Vita Famiglia kritizovala Toskánsko za to, že se mění v „jakési italské Švýcarsko“. Tam prý nabízejí „státní smrt“, aby se „zbavilo nemocných, křehkých, starých a osamělých lidí.“
Švýcarsko povoluje asistovanou sebevraždu od čtyřicátých let minulého století. Kromě něj ji povolují i v Rakousku, Švédsku a několika státech USA.
Eutanazii, kdy akt usmrcení neprovádí samotný pacient, ale lékař nebo jiný člověk, nyní provádějí v několika zemích. V Nizozemsku a Belgii od roku 2002, v Lucembursku od roku 2009, ve Španělsku od roku 2021. Poslední evropskou zemí, kde eutanazii schválili, bylo Portugalsko, kde platí od roku 2023. Mimo Evropu je možná i na Novém Zélandu a v Kolumbii.
Zdravotnictví v Itálii je z velké části v kompetenci regionů. V Toskánsku vládne levý střed, ale na celostátní úrovni je pravicová koalice premiérky Giorgie Meloniové obecně proti eutanazii. Loni se však v regionálním shromáždění pravicí ovládaného Benátska projednával návrh zákona o právu na smrt. Neprošel o pouhý jeden hlas a rozdělil jak středolevý, tak středopravý tábor.
Před šesti lety italský Ústavní soud dekriminalizoval asistované umírání pro pacienty postižené nevyléčitelnými chorobami, které způsobují „nesnesitelné“ utrpení. I tito lidé však musejí projevit jasnou vůli zemřít. Regionální zdravotnické úřady se nicméně nadále zdráhají povolovat žádosti o asistovanou sebevraždu, což podnítilo kampaň pro-eutanazijní asociace Luca Coscioni za jasnější legislativu v této oblasti.
Akce usiluje o zavedení zákonů o asistovaném umírání v každém z dvaceti italských regionů a její kampaň inspirovala jak návrh zákona v Toskánsku, tak i ten, který neuspěl v Benátsku. Petici této organizace podle agentury ANSA podepsalo přes 10 tisíc lidí. Ostatní italské regiony připravují podobné zákony.