ČNB, Rusnok, nechce řešit Sberbank. Bude to Česká spořitelna?

ČNB s Rusnokem si pospíšila zlikvidovat velkou Sberbank, která skvěle sloužila lidem, krajům, různým organizacím, podnikům, klubům a podobně, kteří měli ze Sberbank i slušné výnosy. Jiné banky v ČR na lidi a firmy moc nepamatují.

Fialu a spol. to moc nezajímá, protože mají statisícové státní, ministerské, poslanecké a senátorské platy. Kdyby museli měsíčně žít jen z 20 nebo 30 tisíci korun, určitě by byli mezi prvními, kteří popoženou ČNB s Rusnokem, aby do týdně Sberbank vyřešila. Určila likvidátora, když to sama nechce dělat, ale předá vše České spořitelně, která o to zřejmě stojí. Ve Sberbank jsou ještě miliardy lidí a firem v dluhopisích a fondech. Zařídí to brzy Rusnok pod přísným dohledem Fialy a prezidenta Zemana?

X X X

Státní banka jako správce odcházejících podniků, navrhují ruští poslanci

Ruští poslanci navrhli, aby se ruské aktivity zahraničních podniků, které opouštějí Rusko, přesunovaly pod státní rozvojovou banku VEB. Majitelé těchto podniků by pak podle návrhu měli dostat na vybranou, zda ruské aktivity během tří měsíců obnoví, nebo odprodají.

Desítky zahraničních podniků již v reakci na ruský útok na Ukrajinu oznámily dočasné uzavření továren, obchodů a dalších aktivit v Rusku, nebo dokonce úplný odchod ze země.

Návrh zákona, který se v úterý objevil v dolní komoře ruského parlamentu, počítá s možností ustanovit externího správce v podnicích, jež hrají klíčovou roli v infrastruktuře nebo mají monopolní postavení v dodávkách určitého zboží. Správce by byl jmenován v případě, že by rozhodnutí podniků opustit Rusko znamenalo hrozbu pro dodavatelský řetězec nebo pracovní místa, píše Reuters.

Návrh se týká podniků, v nichž mají zahraniční vlastníci více než čtvrtinový podíl. Externím správcem by se podle návrhu měla stát banka VEB, případně jiný subjekt v závislosti na rozhodnutích úřadů a soudů. Ruské úřady již dříve naznačovaly, že by mohly zestátňovat aktivity západních podniků, které se rozhodnou Rusko opustit.

V úterý oznámil odchod z ruského trhu finský výrobce telekomunikačních zařízení Nokia. Jeho švédský konkurent Ericsson již v pondělí uvedl, že své podnikání v Rusku pozastavuje na neurčito.

X X X

Po invazi na Ukrajinu změna režimu v USA. V ruské televizi nastínili další plány země 

V ruské státní televizi tamní „amerikanisté“ diskutovali o změně režimu v USA. Po ukončení invaze na Ukrajinu je podle nich v plánu masivní podpora „partnera“ a bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa v nadcházejících volbách. Odborníci z Ruska navrhují, aby ještě před oznámením kandidatury dorazil „na summit do osvobozeného Mariupolu“.

Na slova takzvaných „ruských vědátorů, amerikanistů a expertů“ ve státní televizi upozornil web The Daily Beast. Ve vysílání měli prosazovat změnu amerického režimu. Stejně tak hovořili o prezidentských volbách v USA v roce 2024. Jejich hlavním favoritem je exprezident Donald Trump.

Moderátor státní ruské televize Jevgenij Popov prohlásil, že nastal čas „opět pomoci ruskému partnerovi Trumpovi, aby se stal prezidentem. Ruský amerikanista Malek Dudakov následně navrhl, aby byl Trump pozván do ukrajinského města Mariupol – které je v současné době obléháno ruskými silami a silně ostřelováno. Do přístavního města by měl být exprezident pozván poté „co jej Rusko obsadí“.

„Nejbanálnější přístup, který mě napadá, je pozvat Trumpa – ještě předtím, než oznámí kandidaturu – na budoucí summit do osvobozeného Mariupolu,“ prohlásil ve čtvrtek večer ve vysílání Dudakov, uvádí Daily Mail. Dalším hostem ruské televize byl amerikanista Dmitrij Drobnickij, který následně navrhl, aby do Mariupolu byla pozvána i poslankyně Tulsi Gabbardová.

Vměšování je v počátcích

„Byla by skvělá. Možná si ji Trump vezme jako viceprezidentku,“ uvažoval. Web The Daily Beast uvedl, že se poslankyně nedávno stala „stálicí ruské státní televize“. Kremelská propaganda by ji měla označovat za „ruskou agentku“. Dudakov následně naznačil, že ruské „vměšování do nadcházejících amerických voleb je v počáteční fázi“. Více by se však měla země zapojit až po konci invaze na Ukrajinu.

„Až věci ‚rozmrznou‘ a prezidentské volby v roce 2024 budou pevně na pořadu dne, nastanou okamžiky, které budeme moci využít,“ prohlásil. „S Amerikou bychom měli pracovat na zesílení rozporů a – s ohledem na naše omezené možnosti – na prohloubení polarizace americké společnosti,“ pokračoval Dudakov.

X X X

Zelenskyj  hvězda, heroickou obranu Ukrajiny ale řídí někdo jiný. Kdo je za oponou? USA a Biden 

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se během války proměnil na mediální hvězdu. Ostatně k tomu měl díky své herecké minulosti předpoklady. Vojenské strategie a reálné řízení války ale nechává na někom jiném. Mozkem ukrajinské obrany je totiž generálporučík Valerij Zalužnyj, vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny, který naprosto změnil způsob, jakým Ukrajinci válčí a o válčení uvažují.

Byl ruský útok na Ukrajinu nečekaný? Ačkoli to tak naoko mohlo vypadat, ukrajinští vojáci měli pravděpodobně velmi konkrétní představu o tom, co je čeká. Prezident Zelenskyj jmenoval v červenci roku 2021 do funkce velitele ozbrojených sil země generála Zalužného, který zhruba ve stejném čase začal veřejně diskutovat riziko ruského útoku. Upozornil na to web Politico.

„Mluvím o tom od chvíle, co jsem v této funkci, protože zkrátka existuje riziko celoplošné agrese,“ sdělil generálporučík na konci listopadu loňského roku pro Svobodnou Evropu.

A tak zatímco většina Evropanů nad rizikem války na Ukrajině mávala rukou, v Kyjevě zřejmě finalizovali přípravy obrany. Architektem vojenské strategie byl právě Zalužnyj, 48letý zkušený a vzdělaný voják, který se účastnil mnoha cvičení se složkami NATO. A právě díky nim vnesl do ukrajinské armády západní styl uvažování o bitvě, logistice i válce jako takové.

Je nutné připomenout, že pro Ukrajinu válka naneštěstí není nic nového. V Donbasu berou ukrajinští muži zbraně do rukou už od roku 2014, kdy začal tamní konflikt s proruskými separatisty. Táhlý boj tak alespoň Ukrajincům poskytl příležitost pro výcvik vojáků v ostrém boji, což mohli později využít i v komplexní válce.

Každý má svou roli

Rozdílný způsob ukrajinského a ruského vedení války je viditelný na první pohled. Rusko lpí na klasické organizaci velení, které Sovětský svaz využíval už za druhé světové války. Velitelé řídí boj v hierarchii směrem shora dolů, kdy povědomí o taktice a cíli konkrétní operace mají jen vysoko postavení vojáci. Ukrajinci se proto soustředí na jejich likvidaci, protože bez velitelů ruskou armádu sužuje chaos. Řadoví vojáci zřejmě nemají o plánech vedení ani ponětí.

Ukrajinci naopak podle Zalužného chtějí bojovat jinak. „Nechceme tolik řešit mapy, nechceme psát válečné rozkazy jako v roce 1943,“ komentoval šéf ukrajinských sil způsob ukrajinského válčení pro web ArmyInform.

Mládí vpřed

Ukrajinci na rozdíl od Rusů spoléhají na méně početné taktické skupiny, které mají větší povědomí o průběhu operací. Kombinují tak to nejlepší z partyzánského boje s využíváním moderních válečných technologií, dronů a špičkové navigace. Ukrajinská armáda má podle svého velitele pro takový boj předpoklady.

„Ukrajinská armáda je plná mladých, profesionálních vojáků, rozených lídrů. Jsou to úplně jiní lidé, než jací jsme byli my, když jsme byli poručíci. Tihle do pěti let od základu změní naši armádu. Téměř každý z nich zná nějaký cizí jazyk, dobře pracují s přístroji, jsou sečtělí. Nejsou to žádní obětní beránci jako v ruské armádě, jsou to praví pomocníci, kteří brzy nahradí důstojníky,“ popsal Zalužnyj.

Vrchní velitel ukrajinských sil se pro vůdcovství narodil, nikdy přitom o žádný vysoký post neusiloval. Zalužnyj se narodil jako dítě vojáka a po celý život pracoval v armádním sektoru. „Moje povýšení přišlo jako u každého normálního vojáka. Byl jsem někam jmenovaný, plnil jsem své povinnost, vzal nějaký úřad, pak nabídli další. Ale nikdy jsem si nemyslel, že se jednoho dne stanu generálem nebo že dosáhnu vysokých hodností,“ svěřil. Zalužnyj sice není mediální hvězdou, ale rozhodně je hrdinou. Hrdinou, který drží naděje Ukrajinců, že brutální a krvavou válku mohou vyhrát.

X X X

Ministryně Schillerová:  Z toho, co říká pan Bartoš, se lidé nenají  

Lidé se dostávají do hrozné situace. Z toho, co říká Ivan Bartoš (Piráti), se ale nenají, uvedla předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová. Kritizovala tak vládu, která podle ní neřeší prohlubující se inflaci. Ministr pro místní rozvoj však v pořadu 360° odmítl, že by za vysoké ceny potravin mohl kabinet Petra Fialy (ODS).

Čísla jsou hrozná. Průměrná inflace je 13 %, musíme se ale podívat do střev inflace. Přes 50 % dělá benzin a nafta, kolem 38 % dělá plyn, kolem 25 % potraviny. Jsem z toho zdrcena, musím ale spravedlivě uznat, že válka situaci prohloubila, nicméně ne tak moc. Už před vypuknutím války to bylo 11,1 %,“ argumentovala Schillerová.

Podle Bartoše však za nižší inflaci z dob, kdy řídila ministerstvo financí ona, mohly jiné faktory. „Jsou věci, které jsou dlouhodobé. Není řešení v danou chvíli nalít na dluh do ekonomiky velké množství peněz,“ kritizoval pro změnu Bartoš předchozí kabinet Andreje Babiše (ANO). Vláda pětikoalice podle něj už zareagovala a další pomoc bude následovat.

Zdražování pociťuje i střední vrstva

„Není možné ceny vyřešit lusknutím prstu. Faktem je, že ceny u pohonných hmot se propisují do všech cen. Tam lze dělat další kroky,“ sdělil Bartoš s tím, že problém by hledal v maržích. Připomněl, že ministr financí Zbyněk Stanjura ODS je s prodejci už řešil.

„To, co říká pan ministr Bartoš, z toho se fakt lidi nenají. Možná, ať jde mezi obyčejné lidi, to nejsou sociálně slabí ale střední třída. Neustále mi chodí stovky mailů a dopisů, lidé se dostávají do hrozné situace,“ řekla předsedkyně poslaneckého klubu ANO ve vysílání CNN Prima NEWS. Varovala, že ceny potravin budou růst dál a vláda to bude muset vysvětlit.

Bartoš oponoval tím, že po volbách vláda Petra Fialy (ODS) přebírala 460 miliardový deficit státního rozpočtu. „Snažíme se pomoci nejvíce zasaženým. Koukal jsem, kolik stojí máslo, kolem 61 korun ve večerce. Ale nedokážu si vysvětlit, jak by to mohla být vina této vlády,“ argumentoval.

Podle politologů i ekonomů za růst cen může z části pandemie i ruská agrese na Ukrajině. V blízké budoucnosti si ještě více připlatíme za základní potraviny jako je pečivo, maso či rostlinné produkty. Kromě války za zvyšováním cen stojí africký mor prasat, projevit se může i mrazivé počasí prvních dubnových dní.

X X X

Nedvěd v problémech. Za fixlování s účetnictvím Juventusu mu hrozí osmiměsíční trest

Jediný český držitel věhlasné fotbalové ceny Zlatý míč a současný viceprezident Juventusu Turín Pavel Nedvěd čelí hrozbě zákazu činnosti. Může za to italská kauza kolem nadhodnocených přestupů, jimiž si měly kluby vylepšovat účetnictví. Bývalý „Grande Paolo“ by mohl schytat trest na osm měsíců.

Informuje o tom italský list La Gazzetta dello Sport. Vyšetřování se táhlo dva roky a zájem na jeho sledování měly zejména komunity předních velkoklubů Juventusu a Neapole, třetího, respektive čtvrtého týmu Serie A. Jejich vedení si mělo takzvaně „pohrávat“ s účetnictvím a vylepšovat příjmy utržené za přestupy. To vše kvůli tomu, aby se dostalo do souladu s pravidly finančního fair play. Nebo se více zalíbilo investorům.

Prokuratura za to chce konkrétně pro Juventus pokutu 800 000 eur (19,5 milionu korun), která by chod velkoklubu rozhodně neměla ohrozit. Zásadnějším problém ale může být to, že viceprezidentovi klubu Pavlu Nedvědovi hrozí osmiměsíční zákaz.

Nejtvrdší tresty žádá pro bývalého sportovního ředitele turínského klubu Fabia Paraticiho a pro šéfy Juventusu a Neapole Andreu Agnelliho a Aurelia De Laurentiise. Klubům hrozí vysoké pokuty. Pro Paraticiho, který nyní působí v Tottenhamu, navrhuje prokuratura zákaz činnosti až na 16 měsíců. Pro Agnelliho chtějí žalobci roční trest a pro De Laurentiise 11 měsíců. Z podvodů při uvádění hodnoty hráčů v účetnictví je obžalovaných zhruba 60 funkcionářů z 11 klubů, z nichž pět je ze Serie A. Vedle Juventusu a Neapole se jedná také o Sampdorii Janov, FC Janov a Empoli.

Slyšení budou pokračovat ve čtvrtek a v pátek, vynesení prvoinstančního rozsudku se očekává hned po Velikonocích.

Bývalý kapitán české reprezentace a držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy z roku 2003 Nedvěd hrál za Juventus v letech 2001 až 2009. Po skončení kariéry se v klubu posunul do managementu, v roce 2015 se stal viceprezidentem.

X X X

Kotleba chce být dál poslanec, Blaha pořád píše o prezidentce Čaputové. Na soudy kašlou

Soud je sice odsoudil, ale oni na verdikt nedbají. Přední člen slovenské opoziční strany Směr-SD Luboš Blaha nadále odmítá přestat se zveřejňováním lží, které si vymýšlí o hlavě státu Zuzaně Čaputové, šéf slovenské krajní pravice Marian Kotleba zase tvrdí, že i s podmíněným trestem vězení může zůstat poslancem. Zatímco jednomu hrozí pokuta, u druhého zatím jasno není.

Dav odpůrců očkování blokuje vchod do slovenského parlamentu. Promluvili k nim opoziční politici Marian Kotleba (ve fialovém saku) a Ľuboš Blaha.

„Kdo bude další obětí čaputovského fašoliberalismu?“ ptá se na Facebooku Luboš Blaha. Prakticky každý jeho status se týká slovenské prezidentky. Jednou si stěžuje na „omezování médií“, čili zákaz dezinformačních webů, jindy Čaputové vzkazuje, že nesouzní s jejím výrokem „všichni jsme Ukrajinci“.

Tvrdí také, že by měla jít hlava státu za mříže, protože použila „banderovský pozdrav“ a propagovala tím prý fašismus. Myslí sousloví „sláva Ukrajině“, které se mezi neukrajinské politiky i občany začalo šířit po vypuknutí ruské invaze. Stalo se symbolem solidarity se zemí zasaženou válkou.

Samotné zvolání je mnohem starší než hnutí Stepana Bandery a běžně se mezi Ukrajinci používalo před ním i po něm. To však opoziční politik Blaha neřeší a obviňuje prezidentku z trestného činu. Přesně toto mu přitom soud před více než třemi týdny zakázal a nařídil, aby své lživé příspěvky smazal.

Čaputová jej totiž zažalovala na ochranu osobnosti a spor vyhrála. Člen bývalé vládní strany se však verdiktem nejenže neřídí, statusy neodstranil a v jejich sepisování pokračuje, na svém profilu se soudu i prezidentce vysmál s tím, že doloží důkazy svých tvrzení. A na Čaputovou navíc sám podal trestní oznámení.

Vystudovaný politolog a filozof je na Facebooku jeden z nejsledovanějších slovenských politiků a svými příspěvky ovlivňuje mínění desítek tisíc Slováků. Kromě toho je předním členem Směru vedeného expremiérem Robertem Ficem. Strana se v poslední době opět dostává na přední příčky průzkumů veřejného mínění a je velká šance, že brzy zase povládne.

Podle portálu Aktuality.sk si Blaha zřejmě vyhotovení rozsudku dosud nepřevzal. A pokud se rozhodl, že ho prostě nebude respektovat, hrozí mu pokuta až do výše desetitisíců eur.

 

V souvislosti se zmíněným ukrajinským pozdravem se nicméně Blaha svých fanoušků ptá, jestli „Čaputová půjde za mříže na čtyři roky a čtyři měsíce“. Odkazuje tak na původní rozsudek v případu předsedy Lidové strany Naše Slovensko (LSNS) Kotleby.

Kotleba vysvětluje jednoduché souvětí

Ten měl na víc než čtyři roky skončit ve vězení za nacistickou symboliku na šecích, které před pěti lety předal třem rodinám z Banské Bystrice. Nakonec mu však Nejvyšší soud dal půlroční podmínku s tím, že mu automaticky propadne poslanecký mandát. Ani Kotleba se však dubnovým nařízením soudu nehodlá řídit.

Odvolává se přitom na slovenskou ústavu, podle níž mandát poslance zaniká „dnem nabytí právoplatnosti rozsudku, kterým byl poslanec odsouzený za úmyslný trestný čin nebo kterým byl odsouzený za trestný čin a soud nerozhodl v jeho případě o podmínečném odložení výkonu trestu odnětí svobody“.

Kotleba tak tvrdí, že své místo v Národní radě stále má, a chce se zúčastnit i další schůze parlamentu. „Pokud je trest podmínečně odložený, účinek trestu v podobě ztráty mandátu poslance Národní rady Slovenské republiky nenastává, mandát nepadá, takže poslanci zůstává,“ vysvětluje s tím, že mu úmysl navíc nebyl u soudu dokázaný.

To však není pravda, u soudu podle slovenských médií zaznělo, že obviněný se skutku dopustil se zcela jasným úmyslem. A jeho výklad ústavy tak nedává smysl, protože by o mandát přišel, ať by za projevování sympatií k extremistickým myšlenkám dostal podmíněný nebo nepodmíněný trest.

Druhá část věty, kterou se Kotleba se ohání, se totiž i podle slovenských ústavních právníků úmyslného činu netýká. Šéf slovenské krajní pravice však na videu téměř dvanáct minut zmíněnou větu pitvá a přesvědčuje diváky, že podle výrokové logiky má pravdu.

Jak se parlament ke Kotlebově případu postaví, zatím není jasné. Čeká prý na písemné vyhotovení, podle Kotleby „hanebného“, rozsudku. Další schůze Národní rady podle zveřejněného harmonogramu začíná za čtrnáct dní.

X X X

MUDr. Ivan David přichází do pražského volebního štábu SPD.

„Útok v Krametorsku byl zjevně dílem ukrajinské armády. Nejenže byla použita Točka U, kterou Rusové na Ukrajině nepoužívají a původně ukrajinský propagandista Arestovič uvedl, že jde o raketu Iskander, kterou užívá ruská armáda, Nejenom, že poloha zadní a přední části rakety ukazuje, že musela být vypálena z území ovládaného ukrajinskou armádou, jak je ukázáno na videu, ale navíc zahraniční zpravodajové objevili na těle rakety evidenční číslo, z něhož je patrné, že raketa patřila ukrajinské armádě,“ napsal na Facebook Ivan David doslova, a to včetně chybného názvu města.

Bývalý ministr zdravotnictví a nynější europoslanec za SPD Ivan David tvrdá, že útok v Krametorsku byl zjevně dílem ukrajinské armády.

Při raketovém útoku na nádraží v ukrajinském Kramatorsku na východě země přitom zemřelo padesát lidí, z toho pět dětí. Desítky dalších lidí utrpěly zranění. Šlo o civilisty, kteří se pokoušeli evakuovat. Rusko však odpovědnost za útok odmítá.

Ohledně tvrzení europoslance o raketách ukrajinská armáda k dispozici rakety Točka sovětské konstrukce sice má, ale stejně tak je mají i ruské a separatistické síly. Podobně s nimi disponuje například Bělorusko. Ukrajinští a běloruští nezávislí novináři navíc v minulých dnech zveřejnili několik záběrů, které nasvědčují tomu, že Rusové je nyní mají v rukou.

Politik svá slova na Facebooku doprovodil videem, v němž podle Neovlivní.cz odkazuje na dubnový převoz raket Točka z Ruska na běloruské území. Rovněž nezávislí běloruští novináři z projektu Hajun zveřejnili čerstvý transport těchto raket. Facebook již upozornil, že video obsahuje nepravdivé informace.

Šéf SPD Tomio Okamura reagoval na dotazy prostřednictvím mluvčí. „Žádám, aby veškeré zločiny na Ukrajině prošetřil Mezinárodní trestní soud (ICC), určil viníky a potrestal je. Mise Mezinárodního trestního soudu pod vedením hlavního prokurátora Karima Khana již na Ukrajinu přijela, aby události prošetřila,“ uvedl pro iDNES.cz Okamura.

X X X

Politolog: Le Penovou střední Evropa nezajímá, Macron nás aspoň bere v potaz

Nedělní první kolo francouzských prezidentských voleb je trochu déjà vu. Opět se utká Emmanuel Macron a Marine Le Penová, tentokrát to však bude o něco těsnější. Co se podařilo Macronovi za pět let v úřadu a jak pomohlo „extrémní“ Le Penové přiblížit se pravicovému středu? Ovlivnila ruská invaze na Ukrajinu debaty o novém prezidentovi? Na to odpovídá v rozhovoru pro iDNES.cz politolog a historik Vít Hloušek z Masarykovy univerzity.

X Slýcháme, že toto volební klání přeskupí francouzskou politiku. Zároveň se letošní volby zdají jako opakování těch minulých, protože se v druhém kole utkají ti samí adepti jako před pěti lety. V čem jsou letošní volby jiné než ty v roce 2017?

Letošní volby dokreslují trend, kdy se zásadně změnila stranicko-politická mapa Francie. Jde o to, jak dopadly strany jako Republikáni či Socialistická strana, které desetiletí dominovaly francouzské politice. Kandidátka tradičních, konzervativně-pravicových, gaullistických Republikánů Valérie Pécresseová dostala 4,8 procenta na rozdíl od jejich kandidáta Francoise Fillona z roku 2017, který získal dvacet procent. Socialisté odcházejí už delší dobu. Starostka Paříže Anne Hidalgová je sice populární, ale dostala necelá dvě procenta. Bude zajímavé sledovat, jak se to projeví v parlamentních volbách.

Vít Hloušek (1977)

Historik a politolog. Na Institutu pro srovnávací politologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity působí od roku 2005. Od roku 2002 působí rovněž na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU.

Odborně se zaměřuje na problematiku komparativní politologie, zejména na srovnávání politických a stranických systémů evropských zemí, na výzkum soudobých dějin a na problematiku utváření a vývoje moderní masové politiky ve střední Evropě.

Je šéfredaktorem Politologického časopisu a členem redakčních rad Politologické revue a Středoevropských politických studií.

Kdybychom se na výsledky podívali radikálně, dá se říct, že z umírněné pravice i levice postahoval hlasy Emmanuel Macron s jeho hnutím Republika v pohybu a proti němu se rýsují opoziční strany krajní pravice: Národní sdružení Marine Le Penové a krajní levice: Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona. Máme tu nové strany s novými rolemi v daleko víc polarizovaném stranicko-politickém spektru.

X Jaká jsou hlavní témata letošních voleb? Co se nejvíc přetřásalo při politických debatách?

Shrnul bych to do čtyř slov: sociální a ekonomická politika. Bezprostředně před nedělním hlasováním to byla jednoznačně inflace, jež souvisí s tématem pro všechny kandidáty společným, a to je kupní síla, která ve Francii klesá. Řeší se otázka věku odchodu do důchodu či rozevírání nůžek mezi příjmovými skupinami a zejména zchudnutí střední třídy.

To zní jako výsostná témata tradiční levice. Proč se dařilo zvednout tato témata jen Mélenchonovi a ne Hidalgové?

Kandidátů na levici je více než tito dva, ale rozhodně jsou nejvýraznější. Hidalgové se to nedařilo, protože kandiduje za stranu v poločasu rozpadu, která nemá důvěru veřejnosti, a také proto, že Mélenchon je daleko radikálnější. U něj je zajímavé to, že ze všech kandidátů je nejstarší, a přesto má největší podporu mezi mladými Francouzi, primárně z vysokoškolského prostředí.

Dokáže svá radikální levicová řešení prodávat skutečně charismatickým způsobem. Sázka na tento způsob vedení volební kampaně se mu vyplatila již v roce 2017. Nebojí se experimentovat. Příkladem může být start jeho minulé kampaně, kdy se jeho hologram objevil na jedenácti místech po celé Francii. Je vnímán jako alternativa proti Macronovi.

Tatáž témata se snaží zvedat i Marine Le Penová, ale ta má problém, že v ekonomických tématech není věrohodná. Nabízí na první pohled dobrá řešení. Chce se postarat o běžné Francouze a jejich životní úroveň, jenže již několikrát prokázala, že je v této otázce nekompetentní a její sliby nemají žádný ekonomický základ. Mélenchon se zdá jako věrohodnější a bylo by zajímavé vidět, co by s francouzskou ekonomikou udělal on.

X Mélenchon se zároveň vymezil vůči Le Penové s tím, že by od jeho voličů neměla dostat byť jeden hlas. Podaří se Macronovi, který nosí nálepku „prezidenta bohatých“, přesvědčit levicové voliče, že je lepší alternativou?
Má na to 14 dní a minimálně tu část umírněných levicových voličů přesvědčí. Macron prakticky nevedl kampaň s tím, že jako prezident musí řešit mezinárodní problémy jako válku na Ukrajině. Sliboval si asi od jednání s Putinem, že ho zvládne přesvědčit. Nestalo se, nicméně to není považováno za prohru a Macron je hodnocen v jeho postupu pozitivně.

Každopádně se nevěnoval řadě otázek v předvolebním klání, pouze opakoval to samé co před pěti lety. Chce modernizovat a posunout Francii po ekonomické stránce, utvrzuje v tom, že je kompetentní a je prezidentem všech Francouzů. Je nejvyšší čas, aby nabídl něco víc. Mluvilo se o jednorázovém příspěvku šesti tisíc euro, který má kompenzovat náklady na živobytí Francouzů. Myslím, že Macron má přesto šanci vyhrát, jen s menším rozdílem než v roce 2017.

X Emmanuel Macron sliboval novou důchodovou reformu, kterou se mu nepodařilo dotáhnout zejména kvůli covidu, ale také občanským nepokojům, které ji provázely. Zato stihl zrušit daň pro bohaté a snížit firemní daň. Co dalšího se mu za pět let vlády povedlo protlačit a které sliby nesplnil?

Těch slibů bylo poměrně hodně. Snažil se rozkročit do mnoha oblastí politiky. Byl velmi aktivní v evropské politice na přelomu roků 2017 a 2018 a mluvil o nové roli Francie v integraci Evropy. To se mu také úplně nepodařilo realizovat. Je potřeba vzít v potaz faktor covid, který ztěžuje objektivní hodnocení Macronovy fiskální politiky a dopadů jeho reforem. Sice může pomocí snížení daní nastartovat vyšší ekonomický růst, ale ten vzápětí zkonzumují výdaje na řešení pandemické krize.

Na druhé straně pandemie zachránila Macronovu reputaci, protože obecně vzato byl jeho přístup ke krizi a boj s ní brán jako relativně úspěšný. Díky pandemii se také přeorientovala pozornost radikálnějších odpůrců jeho ekonomické politiky. Vzpomeňme na předpandemickou sílu hnutí žlutých vest proti tomu, co znamenají teď. Jejich boj proti covidovým opatřením příliš populární nebyl.

Úspěch zvládnutí pandemie může Macron využít jako svou největší vnitropolitickou zbraň a říct, že se teď otevírá prostor dostát slibům, které kvůli covidu nemohl splnit. Jistě ještě něco dalšího Francouzům slíbí, ale myslím si, že s ničím novým nepřijde.

X Macron se pravděpodobně bude profilovat jako někdo, kdo zastaví Marine Le Penovou v převzetí úřadu prezidenta. Uslyší na to levice i středová pravice?

Levicový střed na to uslyší určitě, pokud se například voliči Hidalgové budou obtěžovat dojít k urnám znovu. Zajímavě „podpořil“ Macrona Jean-Luc Mélenchon, který mu podporu nevyslovil, ale odrazoval od volby krajní pravice zosobněnou v Le Penové. Tam bude také důležité, kolik jeho voličů zůstane doma.

Macronovi vyjádřila podporu i pravicová kandidátka Republikánů Valérie Pécresseová, která sice nezískala příliš hlasů, ale republikánských voličů je stále víc, než by pěti procentům odpovídalo. Jejich hlasy by Macronovi mohly pomoct. Důležitý faktor je také volební účast, která je na francouzské poměry v prvním kole nízká. Nějakých 75 procent není nic moc.

X Když sečteme podporu jednotlivých kandidátů s volebními výsledky Le Penové a Macrona, kdo bude mít převahu?

Je mírně na straně Macrona, ale nemůžeme pouze mechanicky sečíst jednotlivá procenta. Třeba u voličů Érika Zemmoura vůbec není jasné, jak se zachovají. Vymezil se jak vůči Macronovi, tak Le Penové.

X V roce 2017 si voliče Mélenchona rozdělili Macron a Le Penová rovným dílem. Můžeme předpokládat, že se totéž stane i za dva týdny v druhém kole?

Paradoxně si je v pohledu na ekonomiku Mélenchon blíž s Le Penovou než s Macronem. Francouzská krajní pravice a levice zastávají podobné názory, jak by se měla ekonomika vyvíjet. Souvisí to s rozdělením elektorátu. Část volí Mélenchona, protože se jim líbí socio-kulturní poselství francouzské radikální levice. Pro ně je přijatelnější Macron. Pro lidi souznící s ekonomickou politikou levice je přirozenější volit Le Penovou. Ale spekulujeme, protože to vše závisí na ochotě voličů jít k urnám v druhém kole.

X Jakou roli hraje válka na Ukrajině ve volbách prezidenta Francie, jestli nějakou? Mají Francouzi smířlivější pohled na Rusko a situaci na Ukrajině než my?

Obecně jsou vůči Rusku smířlivější. Méně se ho obávají, protože se s ním vždycky dokázali domluvit a je od Francie dost daleko geograficky. Určitou roli válka na Ukrajině ve volbách hraje, ale spíš v tom smyslu, že ovlivnila předvolební vystupování Emmanuela Macrona. Trochu mu ta válka nahrává v tom, že se může pasovat do role státníka a nemusí vysvětlovat, proč kampaň tolik podcenil.

Podívejme se na všechny prezidentské kandidáty a zjistíme, že jediný z nich zásadním způsobem změnil názor na bezpečnostní spolupráci s Ruskem. Paradoxně to byl komunista Fabien Roussel. Ten dlouhodobě odmítal členství v NATO a EU. Po začátku invaze na Ukrajinu zrevidoval své postoje.

Ale byl jediný. Ostatní jako Marine Le Pen, která od Putinova režimu dostávala nemalé finanční příspěvky, či jiní, tzv. suverenističtí krajně pravicoví kandidáti, mají máslo na hlavě a Putina a Rusko rámovali jako ochránce evropské civilizace. Ti svou rétoriku jen utlumili. Celkově se volební kampaně zaměřovaly na vnitrostátní záležitosti a válka hraje pramalou roli.

X Le Penové, která musela skartovat svoje předvolební letáky, na kterých pózuje s Vladimirem Putinem, válka neuškodila?

Penová dostala o dvě procenta více než v roce 2017, ale francouzská politika je v tomhle ohledu hodně do sebe zahleděná. I záležitosti týkající se Francie bezprostředně, jako povaha vztahu s Evropskou unií, nebývají pro pochopení výsledků voleb klíčové.

X Éric Zemmour přišel s extrémnější agendou než Marine Le Penová, která se v posledních letech a měsících přiblížila více pravicovému středu. Již nepožaduje vystoupení z EU ani eurozóny. Ani migrace není její jediné téma a kampaň se na ni příliš nezaměřovala. Přiblížila se vítězství ve volbách i tím i sblížení se středem?

Jednoznačně jí to pomáhá dlouhodobě. Od chvíle, kdy nahradila v čele Národní fronty (dřívější název strany Le Penové – pozn. red.) svého otce Jeana-Marie Le Pena, se snaží pomalu, ale setrvale tvářit jako politička, která směřuje od okraje ke středu. Otevírá témata, která nejsou příliš kontroverzní a zajímají i jiné skupiny francouzských voličů. Zároveň má štěstí, že se celá francouzská politická debata posouvá k tématům dříve vhodným pouze pro krajní pravici. Francie zažívá několikátou krizi za sebou. Migrační, covidová či krize eurozóny… Již to zdaleka není pouze Le Penová, která mluví o migraci a euroskepticismu. Díky tomu vypadá víc jako mainstreamová politička než před pěti lety, kdy udělala krok ke středu, ale zároveň je stále dost na okraji.

X Ukazuje se podle vás, že se Le Penové a její straně Národní sdružení, podobně jako jiným krajním subjektům, nedaří sáhnout do jiných skupin voličů?
Je to tak. Ona má samozřejmě své limity a nemůže jít mimo to, co hlásá její strana. Koneckonců se začalo zdát, že je najednou pro řadu jejích voličů lidově řečeno „moc měkká“. Proto se před volbami zdálo, že vyletí vysoko hvězda Érika Zemmoura. Ztělesňoval něco, čím kdysi byla ona, která podle něj ztratila autentičnost. Le Penová je sevřená v kleštích toho, že chce být populární politička napříč francouzským politickým spektrem, a zároveň je zatížená její pověstí a tím, že všichni vědí, co je její politické okolí ze strany Národního sdružení zač.

X Pořád může druhé kolo dopadnout na obě strany. Jak by její možná výhra ve volbách mohla ovlivnit česko-francouzské vztahy i s ohledem na to, že po Francii přebíráme evropské předsednictví?

Na předsednictví se již nic nezmění, to je rozjetý vlak. Mohli bychom od ní čekat několik kontroverzních projevů, ale agenda je daná předem a není záležitostí té které aktuální předsednické země. Pokud by nakrásně Le Penová volby vyhrála, stále má před sebou parlamentní volby a tam víme, že se její straně nedaří.

Má sice velkou skupinu voličů, ale vzhledem k povaze francouzského volebního systému se jim hlasy nedaří přetavit v křesla ve francouzském Národním shromáždění. Pravděpodobně by musela kohabitovat, tzn. žít s parlamentem, který má jinou politicky orientovanou většinu a tím pádem s vládou, která není její a má jiné priority. Spoustu z jejích plánů by nedokázala prosadit.

Z hlediska česko-francouzských vztahů by to neznamenalo nic dobrého. Její způsob přístupu k evropské integraci by Českou republiku minimálně ze střednědobého hlediska poškozovalo. Kdyby se jí některé její vize podařilo realizovat, znamenalo by to podstatné zásahy do rozpočtu Unie a Česko by to ekonomicky odneslo. Z politického hlediska nemá Le Penová střední Evropě co nabídnout. Nezajímá ji. Orientovala se především na Ruskou federaci, protože si představuje Evropu národů, kde by si Francie pod jejím vedení budovala nezávislou, velmocenskou pozici. To není nic, co by nám jakkoliv konvenovalo.

Macron například v roce 2020 restartoval Strategické partnerství, iniciativu dialogu mezi Francií a státy Visegrádské čtyřky z pera bývalého prezidenta Sarkozyho. Pro Francii nejsme žádná priorita, ale Macron nás bere v potaz a minimálně se snaží se státy střední Evropy pracovat ekonomicky a diplomaticky. Le Penová by pro to neměla důvod a tím pádem by se podle mě naše vztahy zhoršily.

X Předpokládám, že pasivita by od nás na východ na Ukrajině byla ještě větší.

Upřímně vůbec netuším, co by tam Le Penová dělala. Bude limitována pozicí, jakou nastolila Francie pod Macronem, a od ní se příliš vzdálit nemůže. Navíc zahraniční politice moc nerozumí a chvíli by jí trvalo, než by se v situaci zorientovala. Byl by tlak od strategických evropských partnerů na to držet krok s radikálním postojem, který Evropská unie zaujala. Bude mít problém si najít „kamarády“ pro zásadnější změnu evropské pozice.

X X X

Horáček: Chlebíčky s písmeny Z? Řešme důležitější věci. Radši se přejmenuju, říká Žaloudík

V poslední době budí písmeno Z, které se stalo symbolem ruské invaze na Ukrajinu, velké vášně v české společnosti. Někdejší prezidentský kandidát Michal Horáček i senátor Jan Žaloudík (za ČSSD) ve vysílání CNN Prima NEWS varovali před hysterií. Podle nich totiž záleží na konkrétním kontextu.

Radní Jilemnice na Semilsku vyzvali k rezignaci zastupitele města Bronislava Kalvodu (SPD). Ten totiž o víkendu na svůj Facebook umístil fotografie chlebíčků nazdobených sýry ve tvaru Z. Obrazec připomíná symbol bílého Z, kterým jsou označeny tanky a další vozidla ruských okupantů na Ukrajině.

„Když se podíváte na Facebook pana Kalvody, tak asi pochopíte, že to nebyla náhoda, ať se to vysvětluje jakkoli,“ komentoval rozhodnutí starosta David Hlaváč (ODS).

Kalvoda ale vinu popírá a o rezignaci neuvažuje. Z se na jídlu prý objevilo z důvodu, že šlo o chlebíčky pro jeho přítelkyni Zuzanu. A Horáček nemá podle svých slov důvod mu nevěřit.

„Nebudeme mazat z našich jmen písmeno Z. Že někdo udělal Zuzaně chlebíčky? Máme na starost důležitější věci,“ uvedl textař v pořadu Co Čech, to politik! Podle bývalého kandidáta na prezidenta záleží především na kontextu použití zmíněného písmena. Pokud je tedy ono Z myšleno jako podpora ruské okupace, Horáček takový čin tvrdě odsuzuje.

„Je to blbost na druhou. Moje příjmení začíná na Ž, takže anglicky na Z. Měl bych se radši přejmenovat, abych nebyl obviněn z propagace Putina. Pan zastupitel mohl přejmenovat svou manželku na Mařenku a vše by bylo v pořádku,“ podotkl ironicky senátor Žaloudík. Část společnosti naopak pro fotku Kalvody nemá pochopení a její zveřejnění vnímá jako přímou provokaci.

„Říkáš si, jak budeš zajímavý. Ale nedochází ti, že jsi obyčejný kok*t podporující genocidu,“ komentoval příspěvek například Andrej Poleščuk, Bělorus žijící v Česku, který se zviditelnil na Twitteru díky svému neúnavnému informování o válce na Ukrajině.

Kalvodův čin už řeší i policie. „Obsahem příspěvku, který se o víkendu objevil na konkrétním facebookovém profilu, se zabývá služba kriminální policie a vyšetřování semilského územního odboru,“ potvrdila policejní mluvčí Ivana Baláková.

Rada města Jilemnice kromě výzvy k rezignaci Kalvodu v pondělí odvolala z funkce předsedy i člena komise dopravy a veřejného pořádku.

X X X

Johnson za své covidové večírky obdrží pokutu, opozice žádá rezignaci

Britský premiér Boris Johnson a ministr financí Rishi Sunak neunikli pokutě za pořádání vládních večírků během přísných protiepidemických opatřeních v letech 2020 a 2021. V úterý to uvedl vládní mluvčí. Lídr opozice vyzval Johnsona k okamžité rezignaci.

 Oznámení přišlo jen krátce poté, co policie informovala, že v souvislosti s vyšetřováním večírků, při nichž se nedodržovaly tehdy platné společenské restrikce, udělí dalších 30 pokut. Již koncem března přitom rozdala prvních 20 peněžitých trestů.

Lídr liberálních demokratů Ed Davey požaduje hlasování Dolní sněmovny o nedůvěře vládě.

„Premiér a ministr financí obdrželi oznámení, že jim metropolitní policie plánuje udělit blokovou pokutu,“ uvedl ve vyjádření mluvčí Downing Street a dodal, že v tuto chvíli nemá žádné další detaily. Pokutu přitom dostane rovněž Johnsonova manželka Carrie, oznámila její mluvčí.

„Boris Johnson a Rishi Sunak porušili zákon a opakovaně lhali britské veřejnosti. Oba musí rezignovat,“ uvedl v reakci na oznámení šéf opozičních labouristů Starmer. „Konzervativci jsou zcela nezpůsobilí vládnout. Británie si zaslouží někoho lepšího,“ dodal.

Britská policie již řadu týdnů vyšetřuje 12 setkání v Downing Street a jiných částech vládní čtvrti Whitehall, která se podle britských médií konala v době, kdy v Británii platily přísné restrikce přijaté v boji proti covidu-19. Předseda vlády se v této souvislosti sice několikrát omluvil, odmítl ale uznat, že se provinil proti platným nařízením.

Kvůli aféře označované jako Partygate rostl na začátku roku tlak na Johnsonovu rezignaci a řada pozorovatelů považovala jeho pozici za dlouhodobě neudržitelnou.

Proti Johnsonovi se v souvislosti s porušováním pravidel stavěli i někteří členové Konzervativní strany. Premiérovi však v tomto ohledu „pomohla“ válka na Ukrajině, která protesty od opozice i z vlastních řad dočasně utlumila.

Nové oznámení o pokutách by však podle médií mohla aféru znovu oživit. Server Sky News v tomto ohledu označuje za překvapivou především pokutu pro Sunaka, jemuž se dosud dařilo aféře vyhýbat.

Johnson již v minulosti dal najevo, že kvůli celé věci nehodlá rezignovat. Pokud by však po novém oznámení odstoupil Sunak, který v poslední době čelí tlaku také kvůli kontroverzím kolem podnikání jeho manželky Akshaty Murthyové, ocitl by se Johnson v mimořádně politicky zranitelné pozici, domnívá se hlavní politický zpravodaj Sky News Jon Craig.

„Selhání“ v premiérské kanceláři už na konci ledna v předběžné zprávě     popsala vysoce postavená vládní úřednice Sue Grayová. V dokumentu uvedla, že v nejvyšších vládních kruzích se porušovala protiepidemická opatření.

Vláda původně slibovala, že celou její zprávu dá k dispozici veřejnosti. Záležitost však začala souběžně vyšetřovat i policie, což zveřejnění velké části zprávy znemožnilo, jelikož se nyní týká aktivního policejního vyšetřování.

Policie minulý měsíc udělila prvních 20 pokut. Podle Reuters tak v podstatě potvrdila, že někteří členové vlády a jejich zaměstnanci spáchali přestupky, ze kterých je vinila britská média i zpráva z nezávislého vyšetřování. Policie však neupřesnila, koho se pokuty týkají. Dodala, že dělá všechno pro to, aby vyšetřování postupovalo rychle kupředu.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.