„V případě zhoršení ekonomické situace a vzniku významných neočekávaných úvěrových ztrát v domácím bankovním sektoru je ČNB připravena sazbu rezervy snížit, případně rezervu zcela rozpustit s cílem podpořit schopnost bank plynule úvěrovat reálnou ekonomiku,“ uvedl guvernér ČNB Jiří Rusnok.

Bankovní rada podle něj v rozhodnutí zohlednila mimo jiné vysoký objem dříve přijatých rizik v bilanci bankovního sektoru. Postupné navyšování rezervy dává podle guvernéra ČNB prostor pro flexibilní přístup v případě neočekávaných nepříznivých šoků.

Proticyklická kapitálová rezerva je jedním z opatření směrnice EU o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky (CRD IV). Rezervu by měly banky vytvářet v době růstu úvěrů. Naopak při poklesu ekonomické aktivity doprovázené rostoucími úvěrovými ztrátami by měla být využitá bankami pro krytí ztrát. Cílem je zabránit přenosu případných problémů finančních institucí do ekonomiky. Efektem může být zpomalení růstu úvěrů. Vedle toho existují kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika a bezpečnostní rezerva.

ČNB ponechala limity pro poskytování hypoték beze změny

Česká národní banka dnes ponechala poměr výše hypotečního úvěru a hodnoty zastavené nemovitosti (LTV) na 80 procentech. Zároveň ponechala beze změny i další dva limity pro poskytování hypoték. ČNB o tom dnes informovala na tiskové konferenci poté, co bankovní rada projednala jarní Zprávu o finanční stabilitě.

ČNB zpřísnila limity pro poskytování hypoték loni v listopadu s platností od letošního dubna. Poměr výše hypotečního úvěru a hodnoty zastavené nemovitosti (LTV) snížila na 80 procent z předchozích 90 procent. Limit 90 procent je možné uplatnit pro žadatele mladší 36 let. Zároveň obnovila další příjmové limity pro poskytování hypoték. Limit ukazatele DTI, tedy celkový dluh žadatele vyjádřený v násobcích jeho čistého ročního příjmu, je od dubna 8,5. Pro mladé do 36 let pak je 9,5. Limit ukazatele DSTI, tedy poměr mezi celkovou výší měsíčních splátek dluhu žadatele o úvěr a jeho čistým měsíčním příjmem, je 45 procent. U mladých do 36 let to aktuálně činí 50 procent.

ČNB zároveň konstatovala, že ceny nemovitostí na konci roku 2021 byly o zhruba 40 procent vyšší, než by odpovídalo úrovni příjmům mediánové domácnosti a požadovaným výnosům z pronájmu nemovitosti.

Finanční sektor v ČR zůstává podle zátěžových testů odolný

Finanční sektor v Česku zůstává podle zátěžových testů České národní banky vysoce odolný vůči zhoršenému ekonomickému vývoji. Banky jsou dostatečně kapitálově vybavené pro absorpci šoků i v případě déletrvajících ekonomických potíží. Na dnešní tiskové konferenci o tom informovali představitelé ČNB.

„Bankovní sektor jako celek by plnil regulatorní limity kapitálového i pákového poměru i v tzv. nepříznivém scénáři, který v historickém srovnání patří k výjimečně zátěžovým. Nicméně dopad tohoto scénáře do kapitálového vybavení bank by byl velmi citelný. Současná situace a rizika proto vyžadují od bank vysokou míru obezřetnosti při řízení bilancí, rizik i kapitálu včetně dividendové politiky,“ uvedl ředitel sekce finanční stability ČNB Jan Frait.

X X X

Výběr daní z hazardu rekordní, vede už sázení online

Hazardu přes internet covid přál. Není to ale dobrá zpráva. Lidé mají prostředí sázek a her stále na dosah, regulace je v tomto prostředí také mnohem složitější.

Podle dat ministerstva financí stát loni poprvé vybral na daních více z online hazardu nežli z her na pobočkách sázkových kanceláří či v kasinech. „V roce 2021 podíl výnosů daně z hazardních her provozovaných prostřednictvím internetu poprvé překonal 50 procent. V roce 2019 to bylo ještě přibližně 30 procent,“ upřesňuje Šimon Blecha z tiskového oddělení ministerstva financí.

Postupný přesun hráčů do online prostoru začal už před pandemií. Je zřejmé, že lockdowny změnu urychlily. Tento trend bude zřejmě pokračovat i letos.

„Pokud vezmeme v potaz data z daňových přiznání za první čtvrtletí roku 2022, tak je napříč všemi druhy hazardních her i nadále patrný setrvalý zájem hráčů o internetové hraní, a to i přes fakt, že po rozvolnění protipandemických opatření začaly opět land-based hazardní hry narůstat,“ dodává mluvčí.

Výnos z daní vzrostl

Statistiky ukázaly, že ani uzavření kasin a sázkových kanceláří kvůli covidu nedonutilo hráče svůj koníček jakkoli omezit. Loni stát vybral na daních z hazardu 12,5 miliardy korun, což je historicky nejvíce od té doby, co se hodnota sleduje. V předchozích dvou letech to bylo něco málo přes deset miliard. Projevil se na tom zřejmě i fakt, že sportovní svět doháněl akce z roku 2020.

„Zejména ve 3. a 4. čtvrtletí byl již patrný nárůst aktivit spojených s provozováním land-based hazardních her, a to hlavně v segmentu kurzových sázek, živých her a technických her. Oblast kurzových sázek byla také povzbuzena konáním dvou velkých sportovních akcí, jež byly přeloženy z roku 2020, konkrétně se jedná o mistrovství Evropy ve fotbale a letní olympijské hry,“ dodává Šimon Blecha.

Na vyšších výnosech z daní se nicméně nejvíce podílel růst online hazardu. Ten i kvůli zavřeným kasinům a hernám rostl v segmentu, kterému se dříve dařilo více při osobním kontaktu.

Vzestup online hraní se týkal významně především takzvaných technických her, kdy technické zařízení ovládá přímo sázející. Sem spadají například automaty či elektromechanická ruleta. Na ty před covidem lidé chodili do heren či kasin. V online prostoru začali lidé hrát také mnohem více takzvané živé hry, to jsou třeba karty či kostky, kdy se sází proti krupiérovi či počítači.

V některých oblastech byl však online hazard dominantní už dříve. „Už v období před covidem byl podíl sázek online vs. retail u Fortuny zhruba 90:10 ve prospěch online, přičemž většina klientů, kteří preferují pobočky, mají sázení spojeno právě s návštěvou svého oblíbeného místa, prostředí internetu je až tak neláká,“ říká Petr Šrain, PR manažer společnosti.

Je třeba nicméně dodat, že část lidí stále preferuje sázení na pobočkách a do nich se také po rozvolnění vrátila. „Svědčí o tom návrat k předcovidovým procentům brzy po znovuotevření poboček, do nichž se klienti Tipsportu vrátili a náběry na pobočkách v některých měsících po covidu dokonce překonávaly náběry z roku předchozího. Pořád tak platí, že pobočky mají své místo jak pro příjem kurzových sázek, tak jako klientská podpora pro zákazníky nebo místo prodeje dalších služeb,“ říká Václav Sochor z Tipsportu.

Klienti Tipsportu dokonce sázejí z 95 procent přes internet, ale podle Sochora kamenné pobočky pro zbylých pět procent stále mají své místo.

Stovky tisíc jsou v ohrožení

Online trend podle odborníků na závislosti není příznivý. „Jde o to, že online hazard je dostupnější,“ říká Vojtěch Kozlík z organizace Sananim. Hry v kasinech či sázkových kancelářích jsou regulované státem. Funguje například rejstřík vyloučených hráčů. Herny a kasina musí splnit přísné podmínky, například 24hodinový kamerový dohled nad celými prostory či zákaz podávání alkoholu.

V online prostoru je dodržování pravidel složitější. České weby se sice musejí řídit českými zákony, ale na zahraničních webech mají hráči volné pole působnosti.

Dalším problémem je také to, že v online prostoru má hráč slabší kontrolu nad prosázenými penězi. „Mohlo by se namítnout, že v kasinu lze také zaplatit kartou, ale tam vidím na displeji číslo,“ vysvětluje Kozlík. Hraní online je neustále dostupné, dotyčný nemusí nikam chodit. Hernu má na dosah v mobilu či počítači.

Podle Zprávy o hazardním hraní v České republice 2021 Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti 35 až 50 procent dospělých uvedlo, že v posledních 12 měsících hrálo hazardní hry. Do tohoto čísla se počítají také loterie, přičemž nejčastěji je uváděna právě účast na loteriích, tato data jsou z roku 2020.

Avšak údaje o tom, kolik je v Česku rizikových hráčů se liší podle metodiky. Problémové hráčství s rizikem vzniku závislosti se týká zcela jistě stovek tisíc lidí. Ve vysokém riziku vzniku závislosti se nachází až 200 tisíc lidí.

Mezi rizikovými hráči dominují muži, stoupá ovšem i počet žen. Lidé z nízkopříjmových skupin utrácejí za hraní proporčně větší část svých příjmů a hazardní hraní má tendenci se koncentrovat v ekonomicky znevýhodněných, sociálně vyloučených skupinách obyvatel.

X X X

Jeden se schází s Putinem, druhý patří k nejbohatším Rusům. Jejich investice v ČR zkoumají úřady

Podle zjištění Radiožurnálu Finanční analytický úřad (FAÚ) prověřuje čtveřici sankcionovaných oligarchů blízkých ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Je mezi nimi třeba Michail Fridman, jeden z nejbohatších Rusů, nebo Petr Aven, který chodí pravidelně za Putinem do Kremlu.V hledáčku FAÚ se ocitli oligarchové spojení se společností Alfa group a Alfa bankou. Ta například sponzorovala Putinově dceři Marii charitativní projekt.

Skrze jednu ze svých společností mají sankcionovaní oligarchové podíl v českém investičním fondu. Ten nyní řeší, jak se od nich odstřihnout.

Michail Fridman patří k nejbohatším ruským občanům. Oligarcha s izraelským občanstvím, původem z Ukrajiny, žijící několik posledních let v Londýně patří ke spoluzakladatelům skupiny Afa Group a Alfa banky – největší soukromé banky v Rusku. S Alexejem Kuzmičevem, Germanem Chanem a Petrem Avenem je pojí obchodní partnerství sahající až do 80. let minulého století. „To jejich bohatství vzniklo už za perestrojky,“ připomíná Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Ředitel ruské pobočky protikorupční organizace Transparency International Ilja Šumanov pro Radiožurnál popsal, že spolumajitelé Alfa banky patří mezí výrazné postavy ruského byznysu i politiky. „Patří k takzvané první vlně oligarchů,“ zmiňuje Šumanov.

Miliardář Jevtušenkov i moskevská radnice. Zmapovali jsme luxusní hotely majitelů z Ruska

Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu se všichni během pár dní ocitli na evropských sankčních seznamech kvůli mnohaletému úzkému napojení na Kreml. Stopu mají ale i v Česku. Přes kyperskou firmu totiž vlastní podíl v české investiční společnosti. FAÚ proto zakázal Rusům peníze do firmy posílat a ti je nesmí ani vyplácet.

„Bylo zahájeno správní řízení s uvedenými osobami,“ uvedla pro Radiožurnál mluvčí ministerstva financí Michaela Lagronová. „Vzhledem k mlčenlivosti, kterou nám ukládá zákon o provádění mezinárodních sankcí, ale nebudeme v této fázi věc více komentovat,“ podotkla.

Podle zjištění Radiožurnálu se FAÚ zajímá o ruský podíl v jedné firmě z portfolia investiční skupiny Enern. Konkrétně jde o společnost Enern Sprout II, která se zaměřuje na investice do technologických firem v jejich začátcích. V Enern Sprout II totiž podle veřejně dostupných údajů vlastní nadpoloviční podíl kyperská společnost ABH Financial Limited, za kterou stojí čtveřice sankcionovaných Rusů.

Nájemníkem Slovanského domu je i exmanažer Transněftu Arustamov, oligarcha s kontakty na Putinovu elitu

Zapojení Rusů i správní řízení FAÚ potvrdil Radiožurnálu mluvčí skupiny Enern Jan Husták. „Správní řízení se týká pouze specializované společnosti Enern Sprout II. Ta z celkových aktivit skupiny drží méně než dvě procenta objemu spravovaného kapitálu,“ uvedl.

Podle Hustáka současná situace fakticky nijak chod společnosti neohrožuje. Nicméně kvůli běžícímu řízení nemůže Enern posílat peníze ABH a ani od ní žádné přijímat. Čeští společníci Enern Sprout II díky zakladatelským smlouvám drží nad společností i přes nadpoloviční podíl ABH kontrolu. Podle Hustáka se vedení Enernu chce i tak od Rusů odstřihnout.

„V Enernu podporujeme boj Ukrajiny za svobodu a s tím spojené sankce proti Rusku jako agresorovi. Mezi českými společníky již padlo rozhodnutí aktivně hledat cestu, jak ABH vyčlenit,“ vysvětlil.

Charita s Putinovou dcerou

Pozice čtyř zmíněných sankcionovaných oligarchů v rámci ruských mocenských skupin je podle oslovených odborníků lehce specifická. Na jedné straně mají hlavně Aven s Fridmanem velmi blízké vztahy přímo s Putinem. Podle Svobody z Institutu mezinárodních studií patří zakladatelé Alfa Group k zásadním postavám ruského světa. „Jsou to lidé, kteří měli obrovský vliv na to, jak Rusko funguje,“ říká Svoboda.

Předzvěst invaze? ‚Kadyrovovi muži si přijeli pro koně, byla to psychologická válka,‘ říká majitel české stáje

 O tom svědčí i zdůvodnění, které zveřejnily evropské orgány k jejich zařazení na sankční seznamy. „Petr Aven je jedním z nejbližších oligarchů Vladimira Putina. Patří mezi přibližně 50 zámožných ruských podnikatelů, kteří se s Putinem pravidelně scházejí v Kremlu,“ stojí mimo jiné v odůvodnění. Aven také patřil ke skupině 13 ruských oligarchů, které si Putin 24. února pozval do Kremlu, aby jim vysvětlil důvody k invazi na Ukrajinu a kde probírali, jak se postavit k západním sankcím, které v souvislosti s tím očekávali.

Evropští úředníci také připomínají, že Aven se s Putinem spřátelil začátkem 90. let. „Když byl ministrem pro zahraniční hospodářské vztahy, pomáhal Putinovi, tehdy náměstkovi primátora Petrohradu, v souvislosti s vyšetřováním ze strany komise,“ stojí v dokumentu. Podle úředníků je Aven také obzvláště blízkým osobním přítelem Igora Sečina, generálního ředitele společnosti Rosněfť a klíčového Putinova spojence.

Nejstarší Putinova dcera, Maria Faassenová, vedla charitativní projekt Alfa-Endo, zaměřený na pomoc dětem s endokrinologickými potížemi. Maria se sama jako specialistka na biomedicínu touto oblastí zabývá. Projekt byl podle veřejně dostupných informací výrazně financován právě Alfa bankou.

O dalším ze sankcionované skupiny, Germanu Chanovi, pak úředníci přímo píšou: „Má se za to, že je jednou z nejvlivnějších osob v Rusku.“

Proti válce, ale opatrně

Na druhou stranu – zatímco Aven se účastnil schůzky v Kremlu, Fridman patří mezi pár oligarchů, kteří se proti válce opatrně vymezují. Po zahájení invaze napsal zaměstnancům ve své další společnosti LetterOne dopis, v němž uvedl, že válka je „tragédie“ a nikdy by neměla být řešením. Ani mírná kritika války však Fridmanovi nepomohla. Na sankčních seznamech dál zůstává. V půlce května navíc přistoupila Ukrajina k zabavení jeho majetků.

Praha zjišťuje, jak ukončit nájem Slovanského domu. Profituje z něj oligarcha napojený na Putinovu elitu

 Fridman patří zároveň k hlasitým kritikům západních sankcí. Podle něj jsou kontraproduktivní a neměly by mířit na soukromé podnikatele. „Neexistuje žádný klub oligarchů,“ uvedl Fridman nedávno pro El País. „Vždy jsme se výhradně věnovali byznysu a nikdy jsme se nechtěli dostat blízko moci,“ tvrdí oligarcha. Web Politico před pár dny uvedl, že Fridman s Avenem již kvůli uvaleným sankcím podali žalobu na Evropskou unii.

Karel Svoboda zmiňuje, že Fridman s Avenem tako argumentovali i dříve. „Říkali, že provázanost velkého byznysu s politikou je naprosto obvyklá. Funguje to to tak i v jiných zemích. Zároveň popírali, že by měli na Putina takový vliv, aby mu zavolali a on ukončil válku,“ zmínil.

Podle Šumanova je podobná schizofrenie pro vedení Alfa Group typická. „V Rusku se vždy prezentovali jako ruská firma, s ruskými majiteli. V zahraničí ale chtěli být vidět jako evropská společnost se sídlem v Lucembursku,“ vysvětluje.

„Když jdete na audienci k Putinovi den po vypuknutí války, činíte tím nějaké rozhodnutí. Je to vaše rozhodnutí a rozumíte všem jeho následkům. Nemůžete sedět na dvou židlích – být západní byznysmen a zároveň být na jednání s Putinem den po vypuknutí války. Z těch dvou židlí musíte zákonitě spadnout. Nejsou totiž už ani v jedné místnosti. Jsou v úplně jiné dimenzi,“ popisuje svůj pohled Šumanov.

X X X

Litevský ministr: Rusko je třeba izolovat, a ne si telefonovat s Putinem

 Litva patří od počátku ruské invaze k největším spojencům Ukrajiny. Vilnius podporuje Kyjev na poli mezinárodní diplomacie i vojensky: „Bereme to tak, a myslím, že Litevci a Češi to chápou stejně, že Ukrajinci bojují také za nás. Když zvítězí, budeme ve větším bezpečí. Když prohrají, je otázkou, kdo bude další na řadě,“ upozorňuje litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis.

  „I když nevidíme okamžitou přímou hrozbu vůči území Litvy nebo jiné členské země NATO, myslíme si, že Baltské státy a celé východní křídlo jsou v nebezpečí, protože mají velmi nebezpečného souseda,“ zdůrazňuje. Landsbergis připomíná, že Litva získala samostatnost teprve před 30 lety a uvědomuje si proto, co obnáší získání nezávislosti a obnovení státu.

Poslanec ruského parlamentu z vládní strany Jednotné Rusko Jevgenij Fedorov nedávno vyzval ke zrušení uznání samostatnosti Litvy a argumentuje tím, že odporovalo tehdejší sovětské ústavě.

„U země, která rozpoutala proti svému sousedovi válku, jenž řada zemí považuje za genocidní, by nemělo nikoho překvapovat, že se nechová diplomaticky. Nejsme překvapeni a podobných věcí můžeme očekávat více. To ale neznamená, že bychom to neměli brát vážně. Skládá to obrázek Ruska jako agresivního a nebezpečného souseda,“ konstatuje ministr.

Izolovat Rusko?

Jediný způsob, jak jednat s putinovským Ruskem, je prý odstřihnout se od něj, opevnit se a pomáhat těm, kteří nejsou schopni se bránit sami.

„Rusko je poslední impérium, které se ještě stále nevzdalo svých kolonií. Je to imperiální a koloniální mentalita, která Rusům znemožňuje vidět svět, jaký je. Jsou přesvědčeni, že to jsou jejich země a historická území. To jim znemožňuje přizpůsobit se realitě 21. století,“ soudí.

„Musíme izolovat ty, kteří provádějí se svými sousedy to, co Rusko.“

Gabrielius Landsbergis

Landsbergis je skeptický vůči snahám evropských politiků o jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem: „Pokusů bylo více než dost a nevidím nic dobrého, co by z toho mohlo vzejít. Jsem zastáncem politiky izolace. Musíme izolovat ty, kteří provádějí se svými sousedy to, co provádí Rusko. A když jim telefonujete, tak to není izolace. Tím jim poskytujete únikovou cestu,“ podotýká v reakci na telefonáty francouzského prezidenta Emmanuela Macrona do Kremlu.

Podle něj by měla být zcela vyloučena možnost, že by Putin po válce opět zasedl k jednacímu stolu s evropskými státy. „Není to pro nás přijatelné po tom všem, co se stalo během této války, ale i před ní,“ dodává s tím, že Evropa musí najít konsenzus, jak nakládat s poválečným putinovským Ruskem.

X X X

Policie prohledala firmu spojenou s advokátem Němcem, podle žalobců je podnikání s šifrovací technikou účastí na zločinecké skupině

 Policisté Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem (NCOZ) pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) provedli prohlídku v sídle firmy CircleTech, která je spojená s advokátem a bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem. Prohlídky v sídle firmy, která vyvíjí a prodává software pro bezpečnou komunikaci CryptoCult, se domáhali s odůvodněním, že dodávkou technologie se firma a osoby s ní spojené dopouštějí zločinu účasti na zločinecké skupině. Podle soudu je však taková konstrukce nesmysl.

Prohlídka v sídle firmy CircleTech, zajišťující software pro bezpečnou komunikaci CryptoCult, souvisí s trestní věcí, v níž „ellitní útvary“ podezřívají z několika trestných činů mj. náměstka pražského primátora Petra Hlubučka.

O prohlídku v budově, v níž firma sídlí, požádal státní zástupce VSZ 8. června, soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 návrhu vyhověl 13. června. Ovšem s upozorněním, že konstruování trestného činu účasti na zločinecké skupině tím, že někdo zajišťuje prodej a servis kryptovacího softwaru, nemá oporu v právu.

Orgány činné konkrétně zjistily, že některé podezřelé (a nyní již zčásti obviněné) osoby si pořizují kryptovací software CryptoCult, a to prostřednictvím advokáta Pavla Němce. Ten byl podle policie s těmito osobami také v kontaktu ohledně poruch a oprav tohoto systému.

Státní zástupci VSZ v Praze tedy dospěli k závěru, že když podezřelé osoby dodanou technologii pravděpodobně používají k páchání trestné činnosti, je důvod se domnívat, že se Němec (a firma CirleTech) dodávkou a servisem tohoto softwaru mohl dopustit zločinu účasti na zločinecké skupině. „Státní zástupce v odůvodnění podaného návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků v sídle společnosti CircleTech dále rozvinul úvahu o tom, že dosavadní skutková zjištění mohou podporovat důvodné podezření, že JUDr. Pavel Němec se mohl dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí soudu.

„Podle názoru soudce je takové podezření ve vztahu k JUDr. Němcovi i ve vztahu ke společnosti CircleTech s.r.o. přinejmenším předčasné, když podnikání spočívající v dodávkách zařízení pro šifrovanou mobilní komunikaci je samo o sobě legální. Není přitom rozhodné, jaký má být deklarovaný účel šifrování – ochrana důvěrnosti telefonické komunikace nevybočuje z mezí zákona, byť in concreto mohlo být takových mobilních telefonů využíváno také k efektivnější konspiraci členů organizované zločinecké skupiny. Dodavatel technologií (které jsou samy o sobě legální, resp. nejsou zákonem reprobovány) není bez dalšího odpověden (tím méně pak trestně) za případné zneužití takových technologií ke kriminální činnosti,“ odmítl však tyto úvahy soudce OS pro Prahu 9. Podle něho nelze bez dalšího vyvozovat ze styku Pavla Němce s podezřelými osobami jeho vědomé zapojení do organizované zločinecké skupiny a dosavadní zjištění nezakládají ani „důvodné podezření“.

Soudce sice prohlídku v sídle firmy CircleTech povolil, avšak jen proto, že ke schůzkám s podezřelými osobami v dané trestní věci ohledně prodeje a servisu kryptovací technologie došlo a není tak vyloučeno, že by v sídle firmy mohly být nějaké důkazy. Podle soudce si však orgány činné v trestním řízení musí zajistit účast zástupce České advokátní komory při prohlídce, neboť v budově sídlí také advokátní kancelář Pavla Němce.

Podle informací České justice včera k asi hodinové návštěvě policistů v sídle firmy CircleTech došlo. Po zjištění, že se jedná o kryptovací software, který funguje na bázi unikátních šifer, odešli policisté s dvěma listy formátu A4. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Dr. Šimka: Inflace nesmí vést k plíživé redukci záruk nezávislosti soudců

 Nejvyšší správní soud (NSS) posílí během příštích dvou let šest nových soudců a ustaví se dva nové senáty. Vyplývá to z dohody mezi novým předsedou NSS Karlem Šimkou a Ministerstvem spravedlnosti. Jsme sice dobře zaběhlý „stroj na právo“, ale musíme zůstat primárně soudem precedenčním a sjednocujícím, říká v rozhovoru pro Českou justici Šimka. V něm se zároveň vyslovil proti dalšímu snižování platů soudců a státních zástupců.

x Co se změnilo ve vašem životě poté, co jste se stal předsedou NSS? Dáváte si třeba větší pozor na to, s kým se potkáváte, aby vám pak kolegové nevyčítali sociální nezdrženlivost?

Ve způsobu života mimo práci nic. Mám jej za dlouhá léta nastaven tak, jak mi vyhovuje, a nevidím důvodu nic měnit. Takže se nezměnil ani okruh mých přátel a známých, ani místa, kam rád chodím, ani to, jak trávím volný čas. Co se změnilo, je charakter práce. Méně čtení spisů a psaní rozsudků. Daleko více zařizování, vymýšlení různých provozních a koncepčních řešení a vyjednávání. A daleko více se setkávám s ministerskými úředníky, kolegy předsedy dalších soudů i s jinými lidmi z justice, politiky, advokacie, byznysu, médií či akademické sféry. Na soudě jsme přivítali ústavněprávní výbor Senátu a s místopředsedkyní Bárou Pořízkovou jsme navštívili podvýbor pro justici Poslanecké sněmovny. Nedávno jsme se také vrátili z mé první „státní návštěvy“, a sice na slovenském Nejvyšším správním soudu a jejich soudní radě. A čeká mě podobná cesta do Lucemburku, kterou Bára, jež se stará o naše zahraniční styky, v mezidobí připravila. Občas po perném dni přijdu domů a odmítám mluvit. A kdybych měl krb, hleděl bych u něj do ohně a mlčel.

X Jak vaše jmenování kolegové přijali? Mám na mysli především ty, o nichž se veřejně sdělovalo, že jsou favorité na tuto funkci.

Po prvních sto dnech, přesněji asi sto třiceti, mám zatím subjektivně dobrý pocit. Ale třeba mě zdání klame. To se chce zeptat spíš kolegů. Nicméně mám dojem, že vše podstatné funguje a že soud jede tak, jak se od něj očekává, tedy rozhoduje i nadále kvalitně a ve vysokém tempu. Samozřejmě spoustě věcí se učím, přece jen leccos si mohu vyzkoušet až v reálné praxi, například řízení pléna, redakční rady Sbírky rozhodnutí NSS, vyjednávání s ministerstvem spravedlnosti o systemizační dohodě či návštěvy na správních úsecích krajských soudů a vyjednávání o případných stážích tamních soudců u nás. Kolegové snad vnímají, že se neflákám a že to, co dělám, má občas i určité výsledky.

X Jaké první kroky a opatření jste učinil na NSS?

Výhodou je, že jsme dobře fungující a zaběhlý „stroj na právo“. Jako první jsem ale samozřejmě musel řešit běžný provoz. Od hlídání rozpočtu přes mimořádné situace, jako když nám před pár dny zkolaboval jeden z již poněkud přestárlých prvků vnitřní počítačové sítě, až po pravidelně se opakující pléna, porady se členy administrativního vedení soudu či přijímání nových zaměstnanců, nyní zvláště asistentů soudců.
Ale to není to podstatné. Do nové práce jsem přišel se vcelku promyšlenými představami o tom, co jsou naše největší akutní i dlouhodobé problémy. Při nástupu jsem to také řekl. To hlavní je teď přetížení soudu. Ve stávajícím složení nejsme schopni rozhodovat případy, jež nám přicházejí, v přiměřeném čase. Každý měsíc se propadáme do stále hlubší bažiny nedodělků. Nejde o situaci, která by trvala pár měsíců či rok. Problém máme už pět let. A nevidím, že by v dohledné době nápad nových věcí významně klesl. O způsobech řešení debatujeme už od sklonku mandátu našeho zakládajícího předsedy Josefa Baxy v roce 2018, kdy poprvé roční nápad přesáhl číslo 4000. A moji kolegové si vzpomenou, že to, co se nyní pokouším v praxi realizovat, jsem jako řešení zmiňoval již tehdy na poradě, kterou jsme k tomu měli.

Takže jsem během března sedl k počítači a sepsal stručnou a jasnou koncepci, jak můžeme naši složitou situaci řešit. A podložil ji důkladnými statistickými daty. Je z ní patrné, že jinak než přidáním soudců a asistentů to ve stávajícím procesním prostředí nejde. Soudce NSS nemůže rozumně zpracovat ročně více než 100 až 110 věcí, což říkám dlouhodobě. Pokud by po něm bylo žádáno více, je to na úkor kvality. A to si nemůžeme dovolit. Jsme precedenční soud a naše rozsudky dávají návod, jak postupovat, v mnoha dalších obdobných případech. Musí být důkladné a dobře promyšlené. Odborná praxe to od nás očekává. Zatím nás za kvalitu vesměs chválí, a my v tomto nemůžeme slevit. Máme 31 soudců a kolem čtyř a půl tisíc nových věcí ročně. Vychází to na zhruba sto padesát věcí na soudce a rok. To je neúnosné. Jinak, než navýšením lidských zdrojů to prostě nejde vyřešit.

X Co se s tou vaší koncepcí stalo?

No, nakonec to k něčemu bylo. Materiál jsem počátkem dubna poslal na ministerstvo spravedlnosti a začal s ním vyjednávat o tom, jak jej uvést v život. Musím ocenit, že pan ministr a jeho spolupracovníci vzali věc velmi vážně a naší tristní situací se důkladně zabývali. Výsledkem vyjednávání je komplexně pojatá systemizační dohoda na rok 2023, podepsaná koncem května. Pojmenovává problém a dává jasná koncepční vodítka k jeho řešení. Postupně během příštích dvou let navýšíme počet stálých soudců na 37. Bude pokračovat i to, co dojednal již můj předchůdce Michal Mazanec, tedy navýšení počtu asistentů na tři na soudce. A stážisté z krajských soudů by měli pomoci odbourat ty nejstarší nedodělky. Zároveň dostanou příležitost ukázat ostruhy a projít křtem ohněm – z některých z nich se pravděpodobně stanou ti, kteří doplní náš soud natrvalo.

X Jaký je časový harmonogram a kdy na NSS přijdou ti noví soudci? A máte je kam posadit?

Systemizační dohoda je první hmatatelný výsledek. Teď se posuneme do fáze jejího postupného naplňování. Za pár týdnů přijde náš nový kolega Michal Bobek, u něhož byl jmenovací proces započat již za Michala Mazance. Na podzim dorazí první stážisté z krajských soudů a v zimě může přijít první stálý soudce v rámci dojednaného navýšení. A během roku 2023 budeme pokračovat a stejně tak v roce 2024. První ze dvou nových senátů by měl vzniknout během roku 2023, druhý o rok později.
Rámcovou dohodu s ministerstvem spravedlnosti máme i ohledně fyzického umístění nových spolupracovníků. V plánu máme využití zatím volných půdních prostor vybudováním půdní vestavby a poněkud více „zahustíme“ stávající kanceláře. Posílíme náš IT systém tak, aby fungoval i s vyšším počtem na něj připojených lidí a zvládal to i při částečném využívání  homeofficů. Stavební úpravy si vyžádají tak tři roky, takže možná budeme nějakou dobu řešit určité provizorium. Tohle se nedá úplně přesně předem naplánovat, protože to závisí na projektu, stavebním povolení, výběrovém řízení na zhotovitele a dalších krocích.

X Co novelizace procesních předpisů? Počítáte s ní?

Počítám. Paralelně s vyjednáváním o nových lidech jsem si s ministerstvem spravedlnosti začal povídat i o pokračování prací na komplexní novele našeho soudního řádu správního. Tohle je běh na delší trať, začal už za Michala Mazance. Hlavním smyslem není odbřemenit Nejvyšší správní soud. Jde spíš o lepší vyvážení procesních pravidel v rámci dvojinstanční soustavy správních soudů. Má se zvýraznit role krajských soudů jako soudů nalézacích, které se důkladně zabývají konkrétní kauzou, a Nejvyššího správního soudu jako soudu precedenčního a sjednocujícího. Uvidíme, jak se budou práce na novele hýbat. Zde má náš soud jen malé možnosti věci sám ovlivnit. Hlavní slovo má ministerstvo spravedlnosti jako gestor legislativních prací a samozřejmě především zákonodárce, tedy parlament. My poskytneme své poznatky a nápady z praxe a odbornou asistenci našich soudců, kteří mají zkušenosti s legislativou. Ale během dvou let by i zde mělo být jasněji.

X Přemýšlíte o zúžení důvodů pro podání kasační stížnosti a o dalším rozšíření nepřijatelnosti kasační stížnosti? Co říkáte úvaze o zavedení sankcí za šikanózní návrhy?

Nevím, zda je užitečné po obsahové stránce zužovat okruh důvodů kasační stížnosti. Jsme druhá instance správního soudnictví a například pravidla pro dovolání, tedy pro opravný prostředek ke třetí instanci, na nás nejsou jednoduše přenositelná. Můžeme se zamyslet, jak jsou jednotlivé skupiny důvodů kasační stížnosti formulovány, a možná jejich katalog nově strukturovat. Ten současný má některé slabiny. Zásadní problémy v něm ale nevidím.

Co se týče nepřijatelnosti, teď začínáme poprvé pracovat s její částečně rozšířenou verzí, která se nově vztahuje vedle azylů i na přestupky, cizince, důchody a jiné sociální věci. Budeme sledovat, jak se osvědčí, a pokud ano, můžeme se pokusit o další krok.

Sankce za šikanózní návrhy mohou být užitečnou pomůckou v určitých extrémních případech. Nicméně drtivá většina kasačních stížností šikanózní není. Jen se občas podávají s minimální šancí na úspěch. Co by možná vedlo k větší uvážlivosti žalobců i stěžovatelů při podávání návrhů, je, aby v případě procesního neúspěchu platili správním orgánům náhradu nákladů řízení. Mohl by na to být přiměřený paušál, třeba několik tisíc Kč.

X Jaká je situace na správních úsecích jednotlivých krajských soudů? Kde jsou podle vás největší problémy a jak je budete řešit?

Nejvyšší správní soud nemá žádné personální ani dohledové kompetence vůči správním úsekům krajských soudů. Takže „řešit“ krajské soudy nemohu, a ani nechci. Jediné, co můžeme dělat, je v rámci instančních vztahů korigovat našimi rozsudky jejich rozhodovací praxi.

Ale samozřejmě správní soudnictví je procesně jeden organismus. Je to necelých 150 správních soudců, kteří se v různých procesních rolích podílejí na nalézání té samé spravedlnosti. 31 u nás, necelých 120 na krajských soudech. Takže spolu máme mluvit a vědět o sobě. Zahájení komunikace s krajskými soudy, fakticky přerušené zejména kvůli dvěma letům covidu, byla třetí hlavní koncepční oblast, které jsem se po nástupu do nové práce začal věnovat. Hovořil jsem důkladně s místopředsedy čtyř největších správních úseků krajských soudů. A samozřejmě se setkal na poradách i s předsedy všech krajských soudů a mluvil s nimi také o správním soudnictví. A absolvoval setkání s celým jedním správním úsekem krajského soudu, konkrétně Krajského soudu v Praze, jehož rozhodovací činnost patří v rámci naší branže ke špičce. Takto chci pokračovat.

Myslím, že správní úseky krajských soudů mají dnes menší problémy a větší naději na rozumnou míru zatížení v dohledné době než Nejvyšší správní soud. Byly v posledních letech – i díky tlaku mých předchůdců ve funkci předsedy NSS – personálně doplněny. Již několik let po sobě snižují počty nedodělků, a to celorepublikově tempem kolem tisíce věcí ročně. Nyní jim napadá kolem 9 000 věcí ročně a počet nedodělků se celorepublikově pohyboval koncem minulého roku kolem 8 000, tedy necelý roční nápad. Ale v roce 2018 to bylo 12 000 věcí při tehdejším ročním nápadu něco nad 10 000. Takže kraje zmenšily batoh nedodělků za tři roky o třetinu. Nicméně přetrvávají velké regionální rozdíly v zátěži i v počtu nedodělků. Nejzatíženější je tradičně Městský soud v Praze, k němuž přichází zhruba každá třetí žaloba ve správním soudnictví, následován Krajským soudem v Brně a ostravským a pražským krajským soudem.

Kvalita produkce krajských soudů se za poslední léta podle mého subjektivního soudcovského hodnocení výrazně zlepšila. Ve většině případů jsou jejich rozsudky dobře přezkoumatelné a přiměřeně kvalitně vyargumentované. Na krajských soudech dnes působí řada velmi dobrých soudců, přesně a moderně uvažujících, které bych rád přivítal jako své nové kolegy na NSS.

X Jaký máte pocit ze setkání s předsedy krajských soudů? Budou akceptovat vaše případné návrhy, které se týkají obsazení správních úseků „jejich“ krajských soudů?

Podklady pro systemizaci správních úseků krajských soudů, zjednodušeně řečeno jakési směrné počty věcí podle jednotlivých druhů agend, které má jeden soudce krajského soudu ve správním soudnictví ročně rozhodnout, byly další koncepční věcí, které jsem se věnoval. Připravuje je ministerstvo spravedlnosti jako malou částečku obrovského balíku systemizačních čísel pro trestní, civilní a další agendu. V rámci přípravy se ministerstvo radilo velmi důkladně s předsedy krajských a vyšších soudů, tedy i se mnou. Zpracoval jsem k tomu analytický materiál, který byl místopředsedy správních úseků, s nimiž jsem jej konzultoval, vnímán velmi pozitivně, a obsahovou kvalitu mu přiznali i ti z předsedů krajských soudů, kteří mým konečným návrhům oponovali.

X Budete tedy požadovat přehodnocení parametrů, které se týkají správního soudnictví?

Hlavní a poslední slovo má samozřejmě ministerstvo spravedlnosti. To musí v rámci omezených zdrojů, které jsou k dispozici, myslet na všechny agendy, nejen na správní soudnictví. Ale zdá se mi, že ministerstvo vnímá, že správní soudnictví je důležité, i když počty věcí, které se v něm ročně rozhodují, se nedají s trestní a tím méně civilní částí soudnictví ani řádově srovnávat. Správní soudnictví totiž má obrovské společenské dopady v oblastech stavebního práva, daní a ekonomických regulací, které tvoří jádro naší agendy. V našich stavebních a územně plánovacích kauzách nezřídka jde o miliardy a v daních a ekonomických regulacích o milióny. Bez funkčního správního soudnictví nelze rozumně řešit ani bytový problém, ani dopravní či energetickou infrastrukturu.

Správní úseky krajských soudů by měly být personálně obsazeny tak, aby od nich bylo možno požadovat nejen výkony, ale i důkladnost a kvalitu. Ve výsledku totiž právě to umožňuje nám jako kasační instanci zabývat se podstatou sporu a řešit právní otázky, v nichž je jádro pudla. Není dobré rušit rozsudky krajských soudů pro nepřezkoumatelnost či jiné podobné nedostatky, které brání zabývat se meritem. Ať je co nejméně soudního ping-pongu. K tomu potřebujeme od krajských soudů dostávat patřičnou kvalitu, kterou můžeme věcně přezkoumat, hned napoprvé. Jen tak bude mít řízení před správními soudy únosnou délku a bude lidem něco platné.

X Budete iniciovat změnu v postavení asistentů soudců ve správním soudnictví?

To je na velkou koncepční debatu, a zdaleka ne jen ve správním soudnictví. Hodně to souvisí s tím, jak se osvědčí nová úprava výběru soudců a institut justičního kandidáta. Zatím jsem poněkud rozpačitý. Nové pojetí výběru je velmi byrokratické, složité, formální. Ale hodnotit budu, až získám určité zkušenosti v praxi. Bude to brzo, během léta na řadě krajských soudů proběhnou výběrová řízení na soudce i justiční kandidáty. A doufám, že uspějí i lidé, kteří by byli perspektivní jako budoucí správní soudci. Je důležité setrvale dbát na příchody kvalitních mladých soudců na správní úseky krajských soudů. Naši asistenti se jako soudci na správních úsecích i jinde vesměs velmi dobře osvědčili a není náhoda, že v mezidobí se řada z nich stala i soudci NSS. Začíná to být základ našeho dnešního soudcovského sboru.

Zatím na NSS jsou asistenty vesměs mladí právníci po fakultě či s krátkou praxí, pro které to je ambiciózní startovací pozice. Zaměří se na veřejné právo v jeho nejsložitější a velmi pestré podobě a zvyknou si psát komplexní právní texty, přesně analyzovat a formulovat. A naučí se rutinně pracovat s judikaturou, včetně kličkování minovým polem desítek tisíc rozhodnutí, v nichž NSS něco někdy řekl a třeba ne vždy úplně to samé v podobných věcech. Ale po třech čtyřech letech asistent složí justiční zkoušku a poohlíží se jinde. Typicky po místě soudce, státního zástupce, advokáta.

Představitelný je i model, který funguje zčásti u Ústavního soudu. Někteří asistenti tam působí řadu let, a i když třeba začínali jako mladší právníci, v profesi asistenta se našli a chtějí ji vykonávat dlouhodobě. I na NSS umíme pro zájemce vytvořit takovýto model a rozhodně mu nebudu bránit.

K čemu jsem zatím zdrženlivý, jsou dělené úvazky asistentů. Nemám proti nim a priori vůbec nic. Je to čistě věc dohody příslušného soudce a dvou či více asistentů. Mě zajímá kvalita jejich práce a celkový výkon soudce a jeho minitýmu, nic jiného. Ale pokud by se to mělo rozšířit ve větší míře, narazíme na problémy se sdílením míst k sezení a počítačů, notebooků a možná dalších pracovních pomůcek. A administrativa, typicky personální oddělení, by se musela starat o více lidí při jejich stejném celkovém výkonu. Řešitelné to je, a v odůvodněných případech proč ne, ale asi by to nemělo být pravidlem.

X V justici stoupá napětí kvůli platům. Je další zmražení platů soudců v dané ekonomické situaci podle vás opodstatněné?

Asi je dobré si říci, jaká ta situace je. To základní, s čím budeme příští měsíce bojovat, je inflace. Zřejmě až 20% meziročně. Už nyní je dle dat Českého statistického úřadu přes 16% a prognózy ekonomických autorit se zatím neustále upravovaly směrem nahoru. Takže při dvacetiprocentní inflaci bude mít nominální plat každého soudce i státního zástupce, pokud nebude navýšen, o šestinu, tedy o 16,67%, nižší kupní sílu než před rokem.

Už letos se zhorší naše relativní pozice vůči jiným pracovníkům veřejné sféry. Jim nominální platy přece jen o něco narostou díky navýšení tarifů u vybraných profesí a nejspíše i díky odměnám u zbytku, kde jsou tarify zmrazeny na úrovni roku 2021. Nám celý rok zůstanou na úrovni nominálních platů roku 2021. Přičemž už za rok 2021 byla inflace 3,80%, tedy skoro na dvojnásobku dlouhodobého inflačního cíle České národní banky. Dnešní nominální plat soudců a státních zástupců tedy má o 3,66% nižší kupní sílu, než měl stejný nominální plat v roce 2021.

Pokud v roce 2023 dojde ke zvýšení nominálních mezd jinde ve veřejné sféře, ať již nárůstem tarifů nebo větším podílem odměn na celkové roční částce platů, ale u soudců a státních zástupců budou nominální platy opět zmraženy na úrovni roku 2021, poměr našich platů k platům ostatních pracovníků ve veřejné sféře se dále zhorší.

Při nástupu do pozice předsedy NSS jsem v rozhovoru pro Českou justici řekl, že přesně taková situace by pro mě byla důvodem pro silný protest. Soudci a státní zástupci mají sdílet osud národa v dobrém i zlém. Pokud nám všem inflace ukrojí část bohatství z našich peněženek, má ukrojit i soudcům a státním zástupcům, a to ve stejné míře jako ostatním. Neměli jsme v covidu pouštět do ekonomiky tolik peněz na dluh. A chtělo to více štěstí na historii a v minulých letech lepší energetickou a mezinárodní politiku. Nestalo se, a tak tu nyní máme inflaci. Takový je život. Ale je pro mě naprosto nepřijatelné a považuji to za vážné ohrožení pozice soudní moci ve vztahu k exekutivě, pokud by inflace byla zaměstnancům ve veřejné sféře kompenzována, byť asi jen zčásti, nárůstem jejich nominálních platů, avšak soudcům a státním zástupcům nikoli. Inflace nesmí vést k plíživé redukci záruk nezávislosti soudců a nestrannosti státních zástupců. A stabilní plat v určitém poměru k jiným složkám veřejné sféry je zkrátka jednou z těchto záruk. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Jágr na hazardu prohrál miliony, dluží mi peníze, obvinil hokejovou legendu známý sázkař

Známý americký sázkař Stuart Feiner hazardem vydělal i prodělal miliony. Se zajímavým tvrzením přišel v podcastu Spittin‘ Chiclets, ve kterém obvinil Jaromíra Jágra, že prý na začátku 90. let ve Spojených státech kvůli sázení přišel o více než milion dolarů. Z toho prý dodnes dluží velkou částku i Feinerovi. Hokejová legenda tato nařčení kategoricky popírá.

„Jardo, ještě teď mi visíš šedesát tisíc dolarů (1,4 milionů korun), hajzle,“ vzkázal Feiner slavné osmašedesátce. Americký sázkař tvrdí, že Jágr na začátku 90. let, kdy působil Pittsburghu, absolutně propadl hazardu.

„Sázel 100 tisíc dolarů na zápas. Prohrál 1,3 milionu dolarů u společnosti SBG Global. Chlápek, který sázkovku vlastnil, se mě ptal, jestli Jágra znám. Volal jsem mu domů snad dvacetkrát a Jágrova matka nám stále dokola opakovala, že na nás zavolá policii,“ tvrdil Feiner.

Jágr podle něj v hazardu pokračoval i nadále. „Prošustroval 1,2 milionu dolarů jinde. Sázel tam s mým kamarádem. Kolik doopravdy prohrál, ani nevím,“ dodal na adresu majitele hokejového Kladna.

Slavný hokejista ale tato nařčení považuje za absurdní. „Někdo si najednou vzpomněl, že mu 30 let dlužím peníze? A volal na pevnou linku mojí mámě? To se asi zbláznil,“ odpověděl na dotaz webu Blesk.cz. Jágr shodou okolností nyní tráví dovolenou v Las Vegas, tedy ve městě, které je hazardem proslulé.

X X X

Policie prohledala firmu spojenou s advokátem Němcem, podle žalobců je podnikání s šifrovací technikou účastí na zločinecké skupině

 Policisté Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem (NCOZ) pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) provedli včera prohlídku v sídle firmy CircleTech, která je spojená s advokátem a bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem. Prohlídky v sídle firmy, která vyvíjí a prodává software pro bezpečnou komunikaci CryptoCult, se domáhali s odůvodněním, že dodávkou technologie se firma a osoby s ní spojené dopouštějí zločinu účasti na zločinecké skupině. Podle soudu je však taková konstrukce nesmysl.

Prohlídka v sídle firmy CircleTech, zajišťující software pro bezpečnou komunikaci CryptoCult, souvisí s trestní věcí, v níž „ellitní útvary“ podezřívají z několika trestných činů mj. náměstka pražského primátora Petra Hlubučka.

O prohlídku v budově, v níž firma sídlí, požádal státní zástupce VSZ 8. června, soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 návrhu vyhověl 13. června. Ovšem s upozorněním, že konstruování trestného činu účasti na zločinecké skupině tím, že někdo zajišťuje prodej a servis kryptovacího softwaru, nemá oporu v právu.

Orgány činné konkrétně zjistily, že některé podezřelé (a nyní již zčásti obviněné) osoby si pořizují kryptovací software CryptoCult, a to prostřednictvím advokáta Pavla Němce. Ten byl podle policie s těmito osobami také v kontaktu ohledně poruch a oprav tohoto systému.

Předčasné podezření

Státní zástupci VSZ v Praze tedy dospěli k závěru, že když podezřelé osoby dodanou technologii pravděpodobně používají k páchání trestné činnosti, je důvod se domnívat, že se Němec (a firma CirleTech) dodávkou a servisem tohoto softwaru mohl dopustit zločinu účasti na zločinecké skupině. „Státní zástupce v odůvodnění podaného návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků v sídle společnosti CircleTech dále rozvinul úvahu o tom, že dosavadní skutková zjištění mohou podporovat důvodné podezření, že JUDr. Pavel Němec se mohl dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí soudu.

„Podle názoru soudce je takové podezření ve vztahu k JUDr. Němcovi i ve vztahu ke společnosti CircleTech s.r.o. přinejmenším předčasné, když podnikání spočívající v dodávkách zařízení pro šifrovanou mobilní komunikaci je samo o sobě legální. Není přitom rozhodné, jaký má být deklarovaný účel šifrování – ochrana důvěrnosti telefonické komunikace nevybočuje z mezí zákona, byť in concreto mohlo být takových mobilních telefonů využíváno také k efektivnější konspiraci členů organizované zločinecké skupiny. Dodavatel technologií (které jsou samy o sobě legální, resp. nejsou zákonem reprobovány) není bez dalšího odpověden (tím méně pak trestně) za případné zneužití takových technologií ke kriminální činnosti,“ odmítl však tyto úvahy soudce OS pro Prahu 9. Podle něho nelze bez dalšího vyvozovat ze styku Pavla Němce s podezřelými osobami jeho vědomé zapojení do organizované zločinecké skupiny a dosavadní zjištění nezakládají ani „důvodné podezření“.

Soudce sice prohlídku v sídle firmy CircleTech povolil, avšak jen proto, že ke schůzkám s podezřelými osobami v dané trestní věci ohledně prodeje a servisu kryptovací technologie došlo a není tak vyloučeno, že by v sídle firmy mohly být nějaké důkazy. Podle soudce si však orgány činné v trestním řízení musí zajistit účast zástupce České advokátní komory při prohlídce, neboť v budově sídlí také advokátní kancelář Pavla Němce.

Podle informací České justice včera k asi hodinové návštěvě policistů v sídle firmy CircleTech došlo. Po zjištění, že se jedná o kryptovací software, který funguje na bázi unikátních šifer, odešli policisté s dvěma listy formátu A4. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Umí stát prodávat svůj majetek? Privatizace, které se povedly, nebo skončily fiaskem

Investiční a poštovní banka, OKD, Poldi Kladno nebo Unipetrol. Transformaci českého hospodářství provází řada privatizačních příběhů, které se nepovedly. Do historie se zapsaly mnohem viditelnějším písmem než ty, jejichž výsledky můžeme vidět v pozitivním světle. Připomeňte si je v přehledu CNN Prima NEWS.

Převod státního majetku do soukromých rukou by se dal označit jako vlajková loď celého období hospodářských reforem, které u nás započaly v 90. letech. Privatizační metody byly různé, část majetku se navracela původním vlastníkům v takzvaných restitucích, část směřovala k vlastníkům novým skrze dražby (malá privatizace) a část byla nabízena ve velké privatizaci. A to buď prostřednictvím kupónů, nebo přes přímý prodej.

 Existovala řada případů, kdy si stát v privatizované společnosti ponechal určitý podíl, i když podnik prošel kuponovou privatizací. Státní majetková účast byla později prodávána přímo, zpravidla s cílem získat zajímavou sumu, která by vylepšila bilanci hospodaření veřejných financí. Vůbec největší objem státního majetku se prodával (možná paradoxně) v dobách sociálnědemokratických vlád.

Rekordním byl v tomto ohledu rok 2005, kdy se stát zbavil majetku v hodnotě přes 300 miliard korun. Největší samostatný privatizační projekt se týkal prodeje plynárenského podniku Transgas (včetně šesti regionálních plynárenských společností), za který stát inkasoval 124 miliard korun. Jenže pak zde máme rovněž řadu případů, kdy stát jako prodejce svého majetku spíše selhal.

Lev ve světě financí

Jednou z prvních privatizačních blamáží se stal prodej státního podílu v Investiční bance (IB), později Investiční a poštovní bance (IPB). Peněžní ústav vznikl ještě před listopadovou revolucí a po roce 1990 sehrál významnou úlohu během velké privatizace. IB v roce 1992 pracovala na několika privatizačních projektech včetně privatizace Plzeňských pivovarů, Poldi Kladno nebo Škody Auto. Už tehdy kolem banky kroužila japonská banka Nomura.

IB se časem změnila na IPB, protože v Poštovní bance získávala stále větší podíl. IPB se stala jedním z nejvlivnějších tuzemských peněžních ústavů, což vedlo k nárůstu zájmu o její ovládnutí. Část IPB byla nabídnuta v kuponové privatizaci, majoritu si ale ponechával stát. Jenže už v roce 1993 se nezúčastnil navyšování základního jmění, čímž většinu v bance ztratil.

V letech 1997 a 1998 vláda rozhodla o prodeji svého podílu v bance (36,29 %) japonské Nomuře, která za akcie zaplatila tři miliardy korun. Nomura tak už držela téměř 47 procent akcií. Finanční situace IPB se však zhoršovala, část jejího majetku byla Nomurou vyvedena přes její dceřinou společnost na Kajmanské ostrovy a na IPB byla Českou národní bankou v roce 2000 uvalena nucená správa. Banku, jejíž hodnota byla tehdy odhadnuta na minus 68 miliard korun, převzala za symbolickou korunu ČSOB. Po IPB zůstaly státní záruky v rozmezí 90 až 100 miliard korun, které ještě dlouhá léta zatěžovaly státní rozpočet.

Bakalovo uhelné impérium

Symbolem toho, jak stát neumí hospodařit se svým majetkem, se stala kauza privatizace OKD (Ostravsko-karvinské doly). Těžařské společnosti, která svou největší slávu zažívala v éře reálného socialismu. Část akcií OKD šla do kuponové privatizace, část stát bezplatně převedl na obce a města zasažená těžbou černého uhlí a část vložil do Restitučního investičního fondu. Také v tomto případě si ponechal většinový podíl.

O ten ale přišel během dalších let a v roce 1998 mu zůstalo jen 46 procent akcií. Tehdy se jako největší majitel představila společnost Prosper Trading ostravského podnikatele Stanislava Prose. V roce 2004 stát svých 46 procent prodal společnosti Karbon Invest za čtyři miliardy korun. Společnost OKD však vzápětí skončila v rukou miliardáře Zdeňka Bakaly, který založil skupinu NWR a OKD do ní začlenil (ta se dokonce částečně obchodovala i na burze v Praze, Varšavě a Londýně). Zdálo se, že před OKD se rýsuje zářná budoucnost.

 Příchod finanční a ekonomické krize v roce 2009 však veškeré naděje pohřbil. Ekonomická situace OKD se zhoršovala, jenže to její vlastník zřejmě nijak nereflektoval. Vedení OKD podalo na NWR i Zdeňka Bakalu žalobu s tím, že se nechovali jako řádní hospodáři a namísto vytváření rezerv na horší časy měli z OKD vyvést až 64 miliard korun. Prezident České republiky Miloš Zeman dokonce Bakalu obvinil, že v OKD vytuneloval 100 miliard. Bakala však veškerá obvinění odmítal. Stát nakonec OKD převzal zpět do svých rukou a postupně těžbu černého uhlí utlumuje.

S privatizací OKD souvisí také kauza 44 tisíc bytů, které patřily do majetku podniku. Karbon Invest a Zdeněk Bakala veřejně slíbili, že byty budou za nadstandardních podmínek převedeny na jejich nájemníky. Ti do bytů na základě slibů investovali, ale nakonec splakali nad výdělkem. Byty se k roku 2010 ocitly v majetku realitní společnosti RPG Zdeňka Bakaly, jejich nájemníci se tak cítili podvedeni.

Ocelové srdce republiky na kolenou

Do 90. let minulého století sahá také příběh neúspěšné privatizace železáren ve středočeském Kladně. Krátce po listopadu 1989 se huť Poldi Kladno dostala do existenčních problémů. Česká vláda proto v srpnu 1993 schválila její privatizaci. Veřejnou soutěž vyhrál architekt Vladimír Stehlík, který za ocelárny nabídl 1,75 miliardy korun a následujícího roku byla podepsána smlouva.

Stehlík však domluvenou cenu neuhradil, a navíc se mu firmu nepodařilo z potíží dostat. V červenci 1995 proto Poldi opět zastavila výrobu. V listopadu 1996 Vladimír Stehlík putoval do vazby, Fond národního majetku na něho totiž podal žalobu. Stehlík se měl dopustit neoprávněného převodu majetku Poldi ocel do společnosti Poldi Steel, kterou založil.

Stehlík veškerá obvinění odmítal, byl však odsouzen. Státní zástupce obviňoval Stehlíka, jeho syna Marka a ekonomického ředitele hutí Pejpu mimo jiné z toho, že ocelárna neodváděla za své zaměstnance zdravotní pojištění a daně ze mzdy, že poskytovala bezúročné půjčky Stehlíkově firmě Bohemia Art a že trojice způsobila ocelárnám Poldi škodu přes 180 milionů korun. Na Vladimíra Stehlíka se vztahovala amnestie vyhlášená v roce 2013 tehdejším prezidentem Václavem Klausem. Sám Stehlík za svým koncem vidí spiknutí politických špiček. Z krachu hutí viní tehdejší vládu a zejména někdejšího ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého. Na jméno nemůže přijít ani Miloši Zemanovi, který Stehlíka a privatizaci Poldi Kladno často dával za příklad tunelování.

Podivnosti kolem Unipetrolu

Privatizaci se nevyhnul ani tuzemský petrochemický průmysl. Fond národního majetku založil v roce 1995 společnost Unipetrol, pod níž mimo jiné patřily rafinérie v Litvínově, společnosti Spolana nebo Paramo. V roce 2001 vláda Miloše Zemana rozhodla o zahájení privatizace majoritního podílu státu. Přestože meziresortní privatizační komise doporučila prodej britské společnosti Rotch Energy za asi 14,5 miliardy korun, Zemanův kabinet přiklepl Unipetrol společnosti Agrofert pozdějšího premiéra Andreje Babiše.

Agrofert přitom za podnik nabízel skoro o tři miliardy korun méně. Babišův holding navíc za Unipetrol nezaplatil a požádal o ukončení privatizační smlouvy. V listopadu 2002 tak nový tendr na prodej Unipetrolu vyhlásila již vláda Vladimíra Špidly. Vítězem se stal polský PKN Orlen, jenž Unipetrol získal za téměř 15 miliard korun. V pozadí prodeje ale opět stál Andrej Babiš se svým Agrofertem. PKN Orlen se s ním podle časopisu Respekt dohodl, že Orlen Babišovi v případě úspěchu prodá v Unipetrolu podíl. Orlen však slib nedodržel a Babiš poté vysoudil odškodné ve výši 2,7 miliardy korun.

  Polská policie zjistila, že důvodem spojení Orlenu s Babišem byly jeho kontakty na Stanislava Grosse. Vláda však podle Respektu nikdy nevysvětlila, proč vyřadila ze soutěže konkurenty Orlenu, kteří nabízeli až o čtyři miliardy víc. Podle svědectví vysokého polského státního úředníka byla při prodeji na obou stranách hranice rozdána miliarda korun na úplatcích. Vyšetřování možné korupce se na české straně nikdy vážně nerozjelo, kauzu zametla pod koberec i parlamentní vyšetřovací komise. „Vliv Agrofertu musel být obrovský, když dokázal přimět českou vládu k tomu, aby odmítla nabídku, která byla o 40 procent vyšší než nabídka PKN Orlen,“ citovala ČTK v roce 2005 ze zprávy vyšetřovací komise polského parlamentu.

Zázrak jménem Škoda Auto

Éra české ekonomické transformace ale není protkána jen zpackanými privatizacemi. Hned na jejím začátku se podařilo něco, co by mohlo sloužit jako model pro všechny další země, které někdy budou převádět majetek z rukou státu privátnímu vlastníkovi. Řeč je o prodeji mladoboleslavské škodovky německému koncernu Volkswagen. Český stát si s Němci „plácl“ v březnu 1991. Ve hře však byly ještě jiné automobilky. Mezi vážné zájemce patřil Renault, ale také BMW, Volvo, Nissan, Toyota nebo Honda. O škodovce prý přemýšlela také automobilka Opel, ale ta měla v hledáčku spíše automobilové závody v Bratislavě.

Volkswagen za vstup do Škody zaplatil 620 milionů marek a jeho podíl v automobilce se postupně zvyšoval z původních 31 na konečných 100 procent, jež získal v roce 2000. Jen za první čtvrtstoletí vlastnictví značky investoval Volkswagen do Škody Auto přes 300 miliard korun.

Přitom možná nechybělo málo a vše mohlo dopadnout jinak. „Tuhle privatizaci jsem vlastně jako Klausův náměstek na ministerstvu financí podepisoval já. Škodovka se totiž prodávala podle starého štrougalovského socialistického zákona o joint ventures –⁠ podnicích se zahraniční majetkovou účastí – či tak nějak se to jmenovalo. Odhaduji, že tahle akce byla rozjetá ještě před převratem. Bylo to totiž někdy v únoru 1990, kdy se do mé kanceláře dostavili dva pánové, náměstci ředitele tehdejšího AZNP (Automobilové závody, národní podnik, pozn. red.), s tím, že si chtějí nechat schválit podnik se zahraniční majetkovou účastí,“ řekl před šesti lety v rozhovoru pro časopis TÝDEN Dušan Tříska, který je považován za jednoho z duchovních otců kuponové privatizace. Podle něho se tehdejší vedení mladoboleslavské automobilky asi obávalo, že by podnik mohl být zahrnut právě do „kuponovky“.

X X X

Herec Nový bojuje se zákeřnou rakovinou. Mám se kvůli tomu pos*at? překvapil reakcí

Herec Pavel Nový odhalil, že bojuje s rakovinou. Informoval o tom magazín Sedmička. Podrobil se chirurgickému zákroku a nemoc chce porazit za každou cenu. Neztrácí přitom svůj pověstný optimismus a snaží se dále věnovat práci. Aktuálně i proto kývl na roli v chystaném muzikálu Janka Ledeckého, kde bude zpívat i tančit.

„Dnes jsem se dozvěděl, že je to rakovina. Tak mi držte palce. Mám se kvůli tomu pos*at?“ vyjádřil se svérázně pro magazín Sedmička. Nový si zachovává pozitivní přístup a věří v moderní postupy a léčbu. „Medicína dělá mílové kroky vpřed, tak na ně spoléhám. Třeba se dovnitř do hlavy ani nedostane,“ doufá.

Na doporučení lékařů se třiasedmdesátiletý herec podrobil zákroku. „Seškrábali mi to z kosti a flákli mi tam kus kůže z krku a doufám, že to budu mít tím pádem za sebou,“ věří.

S nemocí se vyrovnává po svém a snaží se věnovat práci. Přijal roli v připravovaném muzikálu Janka Ledeckého, kde bude zpívat a tančit. Podle Blesku si právě na tiskové konferenci k muzikálu přítomní povšimli, že měl za uchem gázu a náplast, která překrývala čerstvě zašitou ránu.

Rakovina není první životní překážkou, kterou se herec snaží překonat. V roce 2007 utekl hrobníkovi z lopaty, když se během dovolené na Kypru nakazil západonilskou horečkou. „Uvidíme, jak se to vyvine, ale už jsem byl mrtvý a vím, že je to jen sekunda,“ zavzpomínal v souvislosti se současnou diagnózou.

Exotická nemoc ho tenkrát upoutala na invalidní vozík. S optimismem, kterým je Nový pověstný, zabojoval a uzdravil se. Přestože má doživotní následky, dál se věnuje sportu. Několikrát denně jezdí na kole a nejraději má plavání. Herec je také známým propagátorem otužování.

X X X

 Soud po 41 letech pustil atentátníka na Ronalda Reagana

Federální soud USA propustil na svobodu atentátníka, který se v roce 1981 pokusil zabít prezidenta Ronalda Reagana. John Hinckley se teď chce věnovat hudební kariéře, pořadatel jeho prvního koncertu ale akci kvůli výhrůžkám rušil.

 „Po 41 letech, dvou měsících patnácti dnech, konečně svoboda,“ napsal Hinckley na Twitteru. Poděkoval těm, kteří mu „pomohli získat bezpodmínečné propuštění“.

Hinckley oznámil, že se chce vrhnout na hudební kariéru. Už uveřejnil několik singlů, plánuje koncertní šňůru nazvanou „Turné vykoupení“ s 17 originálními písničkami, informuje stanice NPR.

Jedna z jeho show v Brooklynu se rychle vyprodala. Provozovatel koncertu Market Hotel ale událost zrušil kvůli výhrůžkám a obavám o bezpečnost diváků. „Žijeme v nebezpečných časech,“ uvedl provozovatel s tím, že je potřeba dávat šanci zločincům a lidem s duševním onemocněním se znovu začlenit do společnosti. Hinckley pak na Twitteru oznámil, že koncerty zrušili i další pořadatelé – v Chicagu a Connecticutu.

Propuštění Hinckleyho avizoval už minulý rok soudce Paul Friedman. „Zajistím panu Hinckleymu po všech těch letech bezpodmínečné propuštění,“ řekl Friedman. Odvolával se přitom na lékaře, podle nichž muž už nepředstavuje pro společnost hrozbu.

Friedman ale podmínil propuštění zárukou, že Hinckleyho duševní stav je stabilizovaný a atentátník dokáže samostatně žít sám po smrti své matky, v jejímž domě pobýval od roku 2016 poté, co víc jak třicet let strávil v psychiatrické léčebně.

Proti propuštění Hinckleyho se postavily Prezidentská nadace a Institut Ronalda Reagana. „Reaganova nadace a institut jsou zarmouceny a znepokojeny tím, že John Hinckley bude brzy bezpodmínečně propuštěn a má v úmyslu věnovat se hudební kariéře za účelem zisku,“ uvedly ve společném prohlášení. „Důrazně jsme proti jeho propuštění do společnosti, kde se zjevně bude snažit vydělat na své neblahé proslulosti.“

Hinckley skončil v psychiatrické léčebně poté, co se pokusil ve svých pětadvaceti letech zabít šéfa Bílého domu. Reagan byl 30. března 1981 prezidentem deset týdnů, když ho při odchodu z washingtonského hotelu Hilton zasáhla střela do hrudi.

Hinckley vystřelil šestkrát a zasáhl čtyři lidi: prezidenta, jeho osobního tajemníka Jamese Bradyho, agenta tajné služby a policistu. Reagan se po vynětí kulky zotavil, Brady zůstal ochrnutý a zemřel roku 2014.

Vyšetřovatelé zjistili, že Hinckley byl posedlý snímkem režiséra Martina Scorseseho o následcích vietnamského traumatu na psychiku člověka Taxikář. Syna texaského milionáře ve filmu zaujala zejména herečka Jodie Fosterová, které se snažil svým extrémním činem zalíbit.

X X X

Čech bojující na Ukrajině je podezřelý z okrádání mrtvých a rabování. Případ řeší policie

Česká policie založila speciální tým, který se zabývá zločiny spáchanými během konfliktu na Ukrajině. Podle zjištění CNN Prima NEWS už detektivové prověřují i chování Čechů, kteří se do války zapojili. Mají podezření, že někteří okrádali mrtvé nebo brali věci z vybombardovaných domů.

Policisté se zabývají zločiny na Ukrajině už od začátku války a nezaměřují se přitom jen na ty, které mohli spáchat ruští vojáci. „Řekl jsem policejnímu prezidentovi, aby se tomu česká policie velmi intenzivně věnovala a byli na to vyčleněni specialisté, kteří tak závažné trestné činy zvládnou vyšetřit a zadokumentovat,“ uvedl ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). „Takovou agendu jsme tady nikdy neměli, samozřejmě nás to zaměstnává, pracujeme velmi intenzivně,“ sdělil šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek.

  Detektivové už prověřují první případy a jeden z nich se týká i Čechů, kteří ještě před několika týdny bojovali v kyjevské oblasti. Podle informací CNN Prima NEWS je minimálně jeden z bojovníků podezřelý, že bral věci z opuštěných domovů nebo obíral mrtvé o cennosti. Dotyčný navíc vycestoval na Ukrajinu bez povolení, které musí zájemcům o službu v cizí armádě předem udělit prezident republiky. Celkem Miloš Zeman od začátku války tento krok posvětil 103 Čechům. Dalších 208 žádostí naopak zamítl.

 Českého bojovníka prý podezřívali i sami Ukrajinci. Přímo ve válečné zóně se krádeže nebo rabování trestají rovnou. „K rabování mělo docházet třeba i v obci Makariv. Krádeží se měli dopouštět nejen Rusové, ale i někteří místní. Jednoho muže dokonce soud poslal na pět let do vězení. Trestalo se však i jinak – jiného muže přivázali ke sloupu,“ řekla reportérka CNN Prima NEWS Darja Stomatová.

Česká policie zatím nemá řešení válečných kauz ve fázi, kdy by konkrétní podezřelé obvinila z trestných činů. „Snažíme se primárně prověřovat skutky českých občanů. Prověřujeme případy, které by se mohly týkat zločinů páchaných na Ukrajině,“ sdělil náměstek policejního prezidenta Tomáš Kubík.

„Z území České republiky můžeme posoudit nedovolený způsob boje, použití nedovolených prostředků a potom trestné činy proti lidskosti,“ vysvětlila pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

Válečné trestné činy se nepromlčují a potrestání může přijít i po letech. Policie proto chystá speciální kampaň, která jí má pomoct získat co nejvíc informací od svědků či obětí, aby s těmito důkazy mohla dál pracovat.