Donald Trump má definitivně po kariéře ruského agenta po zveřejnění, že obvinění, která na něj před inaugurací v lednu 2017 vytáhl společný Posudek zpravodajských služeb ICA, byla zcela smyšlená. Co na něj měly? Nic, slušně řečeno.Poprask sezóny přineslo odtajnění zprávy z vyšetřování sněmovního výboru Kongresu USA, která už roku 2020 zjistila, že tajné služby začaly dělat z Trumpa zloducha jen proto, aby zachránily prezidentskou volbu Hillary Clintonové. A pak už v tom musely pokračovat poučeny Švejkem, který na varování putimského strážmistra Flanderky odpověděl: „To máte ouplnou pravdu. Každé zapírání ztěžuje přiznání, a navopak.“
Kdyby se přiznaly, mají po zapírání.
Uvedená zpráva z výsledků vyšetřování, ke kterým dospěl dohlédací výbor sněmovny, byla tak tajná, že byla vytištěna jen strojem a jen v sedmi kopiích (můžete číst tu 5/7) a byla uložena do sejfu v samostatné opevněné místnosti v centrále CIA. Vyjadřovala se velice kriticky ke společnému posudku zpravodajské komunity (Intelligence Community Assesment, ICA), který se věnoval ruskému vlivu na prezidentské volby 2016. Tento posudek ICA byl prezentován v roce 2017, týden před inaugurací Donalda Trumpa, a to jak jemu, tak dosluhujícímu Baracku Obamovi. Vedení zpravodajských služeb tak chtělo dát Donaldovi najevo, že kdyby se pokoušel o nějaké novoty, sáhnou do šuplíku a mají ho.
Pro veřejnost v tom měli zpravodajci CIA, FBI a DNI (ředitelství zpravodajských služeb) přímo mlsku. Nenápadně okatě naznačovali, že příští prezident je Rusy snadno vydíratelný. I v Kremlu mají šuplíky, a v tom nejtajnějším je videonahrávka, jak si bonviván Donald v Moskvě, kde byl jako porotce soutěže o nejkrásnější dívku světa, objednal pár prostitutek do pokoje, kde předtím nocoval Barack Obama. Nahrávka měla ukazovat, jak dámy postel znectily vykropením.
Nahrávka se „zlatou fontánou“ byla jednou z perel sbírky zpráv bývalého britského zpravodajce jménem Christopher Steele, kterého si najal volební štáb Clintonové. Měly doložit, že Trump je pouhá ruská loutka. Volební kouzelníci od Hillary to zkoušeli nenápadně unikat, ale žádné z médií si touhle „tajnou“ Steeleyho složkou nechtělo pošpinit stránky. Teprve když se stala součástí ICA, okázale prezentované oběma prezidentům, zábrany padly. Jako první s ní šly ven internetové Buzzfeed a Mother Jones, a ostatní se přidali.
Tajné služby se zaříkaly, že svá zjištění o „ruské stopě“ rozhodně neopíraly o zmíněnou složku, kde byly informace z druhé ruky, nedoložené, a jak se později zjistilo, smyšlené a nadiktované ruským emigrantem Igorem Dančenkem, který se pak stal informantem FBI. Proč tedy tajné služby vložily do svého tajného ICA jako přílohu (Annex A) čtyřstránkový výtah z této složky? Nikdo zřejmě neměl lepší nápad, jak ji spolehlivě rozšířit.
O Steeleyho se opírala i rozhodnutí soudu pro kontrolu tajných služeb FISA (Foreign Intelligence Surveillance Act), který od léta 2016 vydával souhlas s odposlechy Trumpova volebního štábu a později jeho prezidentských spolupracovníků. Potvrdil to generální inspektor ministerstva spravedlnosti Michael Horowitz, který prostudoval čtyři taková rozhodnutí FISA po sobě (jedno platí jen 90 dní) a dospěl k závěru, že nebýt tvrzení ze Steeleyho složky, FBI by souhlas k odposlechům nedostala.
Teď tedy byly zveřejněny dokumenty, které definitivně potvrzují, že „ruská stopa“ Donalda Trumpa, kterou ho trápili od první volební kampaně roku 2016, byla ptákovina, a že se to vědělo, jen se to nesmělo říct. Na dotaz, co na Trumpově ruské stopě bylo pravdivého, lze odpovědět „úplně nic“, ale stačilo by i jen jedno slovo.
Vydrželo to dlouho, ale vlády se mění, a tak ti, kdo si touto stopou potřísnili podrážky, jsou teď pochopitelně nápadní a přitahují pozornost těch, kdo prahnou po odvetě. Může to být docela drsné. Prezident Donald Trump mluví o „vlastizradě“ prezidenta Baracka Obamy, z jehož podnětu to mělo vzejít.
Ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová to sice po Trumpovi nezopakovala, ale věc předala ministerstvu spravedlnosti, a ministryně spravedlnosti Pam Bondi pak ohlásila vznik zvláštní skupiny pro zvážení právních kroků, které se mohou od těchto zveřejněných dokumentů odvíjet. K čemu jsou tajné služby, které si místo své práce vymýšlejí ruskou hrozbu?
Bývalý ředitel CIA John Brennan se zaříkával, že vyfabrikované žvásty ze Steeleyho složky nebyly v žádném případě součástí Posudku zpravodajské komunity (ICA), který byl v lednu 2017 poskytnut oběma prezidentům. Nicméně jejich „posudek vlivové kampaně, která měla zvýšit šance na Trumpovo vítězství“ odkazuje na Přílohu A, která se nazývá Ruské plány a záměry, a tam už dvoustránkový výtah ze Steelyho je.
Nebyla to náhoda.
Ručně psané poznámky Johna Brennana z porady v Oválné pracovně s tehdejším prezidentem Barackem Obamou na podzim 2016 ukazují, že americké zpravodajské služby pracovaly s hypotézou, jak ruská rozvědka aktivně sleduje kampaň Clintonové a mohla tam vkládat dezinformace o Trumpově spolupráci s Rusy. Nicméně, když Clintonová ruskou stopu chtěla, tak ji podpořily.
„Od /začerněno/ získáváme další informace o ruských aktivitách,“ čteme v ručně psaných poznámkách. „Uvedeno údajné schválení Hillary Clintonovou – dne 26. července – návrhu jednoho z jejích poradců pro zahraniční politiku, který spočívá v očernění Donalda Trumpa vyvoláním skandálu ohledně údajného zasahování ruských bezpečnostních služeb.“
To už byl zřejmě Steele v akci. Když pak byl v lednu 2017 jeho pamflet prezentován ve společné zprávě pro úřadujícího i nově zvoleného prezidenta, „získal na významu a důvěryhodnosti“, konstatoval později zmíněný dohlédací výbor (oversight committee) Sněmovny reprezentantů. Ke stejnému závěru došli i novináři v Buzzfeed a Mother Jones, když Steeleho zprávu otiskli v plném znění.
Od té doby se s ní pracovalo jako s loženou pravdou a Trump už ze sebe nálepku „ruské loutky“ neodlepil. Jestli na to američtí kolegové přišli sami nebo se inspirovali neméně utajovanou Kubiceho zprávou, která měla o deset let dříve politicky popravit Jiřího Paroubka, to nevíme.
Jak už jsme zmínili, Steeleyho složka byla používána jako významný nástroj pro pokračování soudního souhlasu se sledováním Trumpova týmu v režimu boje proti zahraničním zpravodajským službám (FISA). Vlastně klíčový nástroj, protože nic jiného, co by tato sledování ospravedlňovalo, nebylo. Nicméně všem nahoře bylo jasné, že s Trumpem opatrně, nebo vás začnou sledovat také.
Použití vyprávěnky o ruské stopě bylo odpůrci Trumpa prezentováno jako bohulibý úmysl. Zpravodajci vědí, co znamená, že víme, co vědí protivníci:
„Nejvyšší představitelé amerických zpravodajských služeb byli před volbami v roce 2016 znepokojeni tím, že Rusové věděli o plánech demokratické prezidentské kandidátky Hillary Clintonové očernit Donalda Trumpa jako ruského agenta a mohli by to manipulativně využít. Proto o této záležitosti raději osobně informovali prezidenta Baracka Obamu formou společného Posudku zpravodajské komunity (ICA),“ napsal list The Federalist v říjnu 2020 o poradě, ze které máme ty ručně psané Brennanovy poznámky.
Část dokumentů Ústřední zpravodajské služby (CIA) bylo tehdy odtajněných, ale notně začerněných. Zdrcující sněmovní analýza služeb působících v časech Baracka Obamy a utržených ze řetězu i v prvním Trumpově funkčním období, však byla tak přísně tajná, že byla jako by nebyla.
Nyní tedy byla uvedená analýza zveřejněna, ale až po začernění citlivých míst ze zpravodajského hlediska. Jedna nezačerněná kopie se však už dříve ztratila a nikdy nenašla, což přinutilo kritiky této analýzy k velké opatrnosti. Proto se soustřeďovali na to, co v té zprávě výslovně není. Není tam výslovně uvedeno, že zjištění předkládaná starému i novému prezidentovi byla „vyfabrikována“ (manufactured), zkrátka zcela vyfabulována.
Jenže to je to první, co člověka napadne, když si tu zprávu přečte. Sněmovní výbor zjistil, že označení Trumpa za ruského agenta (Russian asset) bylo vycucáno z prstu. CIA ani FBI či Ředitelství zpravodajských služeb nic konkrétního neměli, neměli zdroje, neměli přístup ke Kremlu, neměli na místě lidi ani zařízení, která by jim poskytla spolehlivé, ověřitelné zpravodajství. Měli jen pár poutavých vypravěčů, které doplnili v klíčových místech vlastní „úvahou“ (induced).
Když na to sněmovní výbor přišel, zpravodajci se zuřivě bránili, aby jeho zjištění byla zveřejněna, protože „to ohrožuje zpravodajské zdroje a metody“ CIA a dalších služeb.
Ano, vylezlo by najevo, že žádné nemají, ale přesto rády poslouží, jak je žádáno. Že nejsou univerzální zpravodajská, ale aktivistická politická služba, která se bála nevypočitatelného Trumpa. Nechtěli ho, proto napřed podpořili Clintonou, a když neuspěla, zkoušeli ho zničit. Potřebovali prezidenta, který zobe z ruky.
K prvnímu částečnému odtajnění výsledků vyšetřování došlo na konci prvního Trumpova funkčního období, kdy byl celou dobu kvůli „ruské stopě“ vláčen a vyšetřován. Tajné služby, které si z něj udělaly fackovacího panáka, dokonce daly podnět k jeho odvolání z funkce (impeachment), kvůli vynesení obsahu (krtkem CIA v jeho kanceláři) blahopřejného telefonátu novému ukrajinskému prezidentu Zelenskému.
Teď se karta obrátila a Donald Trump, známý prudina, jim to může vrátit. Ale ani on tam nebude věčně. Pořád bude co číst.
Zbyněk Fiala, server vasevec.cz
X X X
KDE JSOU MILIARDY PRO UKRAJINU?
BUDOU ŠETŘIT FIALA, GEN PAVEL, ANGLIE, FRANCIE, NĚMECKO, NATO, ZÁPAD, UKRAJINA, EU, AGENTI ARMÁDY?
Kde skončila hotovost pro Ukrajinu?
Americký prezident Donald Trump naznačil, že americká finanční pomoc Ukrajině mohla být ukradena. Ze všech poskytnutých finančních prostředků nebyly podle šetření uskutečněny žádné nákupy. Uvedl to během rozhovoru s novináři.
Podle prezidenta Spojených států bylo pro Ukrajinu vyčleněno 350 miliard dolarů, z nichž část byla v hotovosti. „Biden rozdal 350 miliard dolarů. Co je horší, nešlo jen o vybavení, ale o hotovost. Takže si myslím, že se o tom jednou budeme chtít dozvědět, že? Měli si vybavení koupit z vlastní kapsy, ale mám pocit, že za to vybavení neutratili jediný dolar,“ řekl Trump.
Někteří kritici Trumpa se snaží mu hodit na hlavu současné problémy na Ukrajině s tím, že protikorupční agentury kvůli nástupu Trumpa přišly na Západě o zastřešení a nyní jsou na Ukrajině „rozebírány na náhradní díly“, uvedl portál strana.today. Server vasevec.cz
X X X
MERZ V NĚMECKU NEJSILNĚJŠÍ ARMÁDU EVROPY?
Německo: Cesta k nejsinější evropské armádě
Německé vládě bude koncem srpna předložen návrh zákona, který by do roku 2031 umožnil dobrovolný vstup do armády až 40 000 mladých lidí, informuje list Financial Times s odvoláním na vládní úředníky.
Německé ministerstvo obrany letos očekává, že v rámci dobrovolnického programu naverbuje 15 000 mladých lidí a tento počet ročně zvýší o 3 000 až 5 000 lidí. Dobrovolníci budou automaticky zařazeni do záloh, ale ministerstvo doufá, že nové pobídky povzbudí více mladých lidí, aby se stali profesionálními vojáky, píše list. Dobrovolníci by byli saturováni měsíčním platem přibližně 2 000 eur po zdanění a získali by také nové dovednosti a kvalifikace, např. absolvovali jazykové kurzy a získali dotace na řidičské průkazy.
Pokud Spolkový sněm návrh zákona schválí, budou muset od příštího roku všichni mladí muži, kteří dosáhnou věku 18 let, údajně je jich okolo 300 000), vyplnit dotazník, který posoudí jejich vhodnost a ochotu sloužit v armádě. Pro dívky bude dotazník dobrovolný.
Od roku 2028, kdy bude vytvořena dostatečná kapacita, budou muset všichni osmnáctiletí absolvovat povinné lékařské prohlídky, aby si německé úřady „mohly vytvořit ucelený obraz o dostupném personálu, který by se mohl v případě totální války účastnit bojových operací“.
Podle návrhu zákona by služba na počátku byla šest měsíců, ale mohla by být prodloužena. Návrh zákona by také obsahoval ustanovení, které by vládě umožnilo obnovit povinnou brannou povinnost, pokud by snahy o nábor dobrovolníků byly neúspěšné.
Od zrušení branné povinnosti v roce 2011 se počet německých vojáků podstatně snížil a v současnosti činí přibližně 181 500, přičemž deficit se odhaduje na 100 000. Do roku 2035 by se velikost německé armády měla zvýšit na 260 000 mužů a počet záložníků, kteří mohou být nasazeni v krizových situacích, by se měl zvýšit z 60 000 na 200 000.
Připomeňme, že kancléř Friedrich Merz slíbil, že z německé armády udělá nejsilnější armádu v Evropě. To u mnohých v Evropě vzbuzuje s ohledem na historické zkušenosti značné obavy.
Server vasevec.cz
X X X
DEMONSTRACE NA UKRAJINĚ, LIDÉ SE BOUŘÍ, ODSUZUJÍ ZELENSKÉHO
Jen pro dokreslení k dusné atmosféře na ulicích Ukrajiny
Mohutné demonstrace, absolutně největší od roku 2022, které vypukly na Ukrajině po schválení zákona, kterým se nezávislé protikorupční orgány přesouvají pod kompetenci generální prokuratury, která je více méně podřízena prezidentu Zelenskému, jsou provázeny na stránkách periodik příklady vážných podezření, že Zelenskyj sám, či lidé s ním spjatí jsou zapleteny do pochybných korupčních praktik.
Hlavní argument Zelenského, že zákon byl namířen proti vměšování Ruska byl rázem odmítnut. To se zkrátka Zelenskému nepovedlo.
Portál Strana UA přinesl tyto příklady:
Národní protikorupční úřad Ukrajiny v předvečer skandálu s omezením pravomocí protikorupčních orgánů zaznamenat prezidenta Volodymyra Zelenského v kauze podnikatele a spolumajitele studia Kvartal 95 Timura Mindiče.
S odkazem na své zdroje o tom informoval deník Ukrajinská pravda „Ukrajinská pravda“.
„Podle zdrojů z podnikatelských kruhů se agentům NABU a SAP podařilo Mindiche nahrát v bytě na stejné adrese, kde se před pěti lety slavily prezidentovy narozeniny. Partneři jsou přesvědčeni, že na nahrávkách může být přítomen i samotný prezident,“ uvádí se v článku.
Podle publikace mohla být příčinou útoku na NABU příprava podezření proti podnikateli blízkému prezidentovi. Začátkem června NABU již zadržela Mindičova příbuzného při pokusu o útěk z Ukrajiny. Je obviněn ze zpronevěry 664 milionů hřiven z tendrů Charkivoblenergo.
Podle UP se Mindič během války stal v OP ještě vlivnějším a zabýval se jednotlivými státními záležitostmi bez jakéhokoli formálního postavení.
NABU také provádí vyšetřování týkající se další osoby blízké Zelenskému, nyní již bývalého zástupce šéfa OP Rostislava Šurmy. Podle publikace zástupci amerického ministerstva zahraničí v roce 2024 dokonce vážně zvažovali uvalení sankcí na něj za nadměrný vliv na ukrajinskou ekonomiku, a proto Šurma rezignoval a odešel žít do Německa.
A v červenci proběhly v Šurmově domě v Německu prohlídky za účasti německých policistů v rámci případu vedeného NABU.
O tom, že útok Bankové (sídlo ukrajinského prezidenta) na protikorupční struktury souvisí mimo jiné s tím, že připravovaly podezření proti Zelenského nejbližšímu okruhu, včetně Mindiče, kterému se říká „prezidentská peněženka.
Zahraniční analytici konstatují, že hlavním důvodem jednání prezidenta je snaha centralizovat moc a nepřipustit svou výměnu, což se projevuje opakovaným prodlužováním tzv. stanného práva, za jehož existence nelze konat nové volby.
Ať tak či onak: Je mnoho shnilého ve státě ukrajinském a kromě setrvalých porážek na bojišti roste nespokojenost mezi obyvatelstvem i s „císařem“, od kterého se překvapivě náhle odtáhli i západní podporovatelé.
Vývoj zastavit nelze.
JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz
X X X
ŘEDITEL MS V PRAZE MRZKOŠ PROŠUSTROVAL MILIONY?
Šéfka Městského soudu v Praze podala trestní oznámení. Skončil ředitel jeho správy
Předsedkyně pražského městského soudu Jaroslava Pokorná podala trestní oznámení v souvislosti s veřejnými zakázkami soudu. Interní audit, který zadala, odhalil podle ní závažné nesrovnalosti a nestandardní postupy při zadávání a realizaci zakázek, zejména v oblasti správy a údržby jednoho z objektů ve správě soudu. Pokorná také odvolala dlouholetého ředitele správy soudu Michaela Mrzkoše.
„Předsedkyně soudu o svých zjištěních informovala příslušné správní orgány a podala oznámení o skutečnostech, které nasvědčují možnému spáchání trestného činu. Vzhledem k tomu, že si státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze vyhradil právo poskytovat informace z probíhajícího trestního řízení, nelze v tuto chvíli zveřejnit bližší podrobnosti o výsledcích auditu,“ uvedl soud na webu.
Audit se zaměřil na prověření smluvních vztahů mezi soudem a vybranými dodavateli, a to včetně analýzy vzájemných plnění vyplývajících z těchto smluv. V návaznosti na učiněná zjištění pak soud zahájil hloubkové prověřování souvisejících procesů a postupů, uvedla instituce.
Mezi prvními přijatým opatřeními bylo právě odvolání Mrzkoše, který ve funkci skončil ze dne na den 9. července. Na jeho místo jmenovala Pokorná 10. července Evu Jasenovcovou.
Mrzkoš zodpovídal i za hospodaření obvodních soudů
„Chci udržet dobrou pověst soudu, kterou se nám daří budovat. Ta nesmí být ohrožena pochybnostmi o zákonnosti postupů spojených s jeho hospodařením,“ vzkázala Pokorná.
Městský soud v Praze je největším krajským soudem v republice, loni u něj působilo 225 soudců. Spadají pod něj pražské obvodní soudy, což zahrnuje mimo jiné i Justiční areál Na Míčánkách, kde sídlí soudy pro Prahu 4, 6, 8, 9 a 10.
Mrzkoš z titulu své funkce řídil a odpovídal za činnost správy soudu včetně jednotlivých soudních kanceláří. Výkon státní správy zajišťoval i u obvodních soudů. Měl také na starosti zpracování souhrnného návrhu rozpočtu a závěrečného účtu za Městský soud v Praze i obvodní soudy. Posuzoval rovněž požadavky obvodních soudů nad rámec schváleného rozpočtu a navrhoval obecné postupy ke snižování výdajů a zvyšování příjmů, ceskajustice.cz
X X X
Kdo jsou skuteční vlastníci médií? Nová pravidla zaskočí řadu zemí, varují experti
Hlavní slabinou evropského mediálního trhu je jeho koncentrace do několika vlastnických skupin. Nejhůř jsou na tom Kypr, Maďarsko a Rumunsko. Foto: Pixabay
Nová unijní legislativa, jež upravuje vlastnictví médií a omezuje politický nátlak v mediálním sektoru, vyvolává v některých zemích sedmadvacítky odpor. Ochota začlenit nařízení do národního práva se značně liší, varuje průzkum italského Centra pro pluralitu a svobodu médií (CMPF).
I když se nové unijní má platit už od 8. srpna, některé členské země EU dosud nepokročily v jeho zavádění. Nejsou připraveny ani na dodržování nových pravidel Evropského aktu o svobodě médií (EMFA). Konstatoval to průzkum, který vypracovalo Centrum pro pluralitu a svobodu médií (CMPF), jež je součástí Evropského univerzitního institutu v italské Florencii.
„Soudy a regulační orgány budou mít zásadní význam pro fungování EMFA. Potřebují ale politickou podporu, právní jasnost a odpovídající zdroje,“ vysvětlila Elda Brogiová, zástupkyně ředitele CMPF. Mnoho členů unijní sedmadvacítky ale stále není na dodržování takzvaného mediálního zákona připraveno. „Budou ho muset implementovat bez ohledu na to, zda se připravili,“ dodala s tím, že si celý proces vyžádá delší čas. Nové legislativě zatím chybí příslušná judikatura.
Maďarsko jako jediné vykazuje vysoké riziko
Podle zprávy Media Pluralism Monitor (MPM) dosahuje nízkého rizika v oblasti svobody médií pouze několik zemí Unie. Je to Německo, Švédsko, Dánsko a Nizozemsko. Většina ostatních zemí spadá do kategorie středního rizika. Maďarsko jako jediné vykazuje vysoké riziko, tamní mediální prostředí popisuje italské centrum jako „téměř zcela ovládané vládnoucí politickou stranou Fidesz“.
Zpráva konstatuje, že politický vliv, koncentrace vlastnictví a slabá regulace stále omezují nezávislost médií v mnoha unijních zemích. Maďarsko dokonce napadlo právní základ EMFA před Soudním dvorem Evropské unie.
Hlavní slabinou evropského mediálního trhu je jeho koncentrace do několika vlastnických skupin. Nejhůř jsou na tom Kypr, Maďarsko a Rumunsko, které vynikají extrémní koncentrací vlastnictví médií a slabou kontrolou jejich nezávislosti.
První vlaštovka z Nizozemska
Většina zemí v EU zatím nemá ani právní rámec pro naplnění článku 22 EMFA, který počítá se zajištěním plurality a redakční nezávislosti médií. Existují ale náznaky pokroku. Nizozemský antimonopolní úřad se ve svém přezkumu fúze společností DPG a RTL odvolal na pluralitu médií, což analytici považují za významný precedens.
Politický vliv, koncentrace vlastnictví a slabá regulace stále omezují nezávislost médií v mnoha unijních zemích.
„Případ schválení fúze DPG-RTL nizozemským antimonopolním úřadem se interpretuje jako první případ, kdy se při posuzování použila pluralita médií podle nového evropského zákona,“ poznamenala Brogiová.
Transparentnost vlastnictví médií, klíčový požadavek článku 6 EMFA, ale také zůstává ve většině unijních zemí omezená. Zpráva MPM konstatovala, že je obtížné v zemích EU identifikovat konečné nebo skutečné vlastníky médií. Nejhůře jsou na tom státy Kypr, Maďarsko a Španělsko. Často chybí i speciální registry pro vlastnictví médií zahrnující i digitální a online vydavatele.
Omezení politického zasahování
Článek 7 EMFA vyžaduje, aby byly národní regulační orgány pro média nezávislé. Zatím ani to není v evropských zemích běžnou normou. Například maďarský Národní úřad pro sdělovací prostředky a komunikace (NMHH) funguje na základě silného politického zadání. Má také tendenci schvalovat pouze provládní fúze médií.
V některých zemích Unie vyvolává pochybnosti vládní dohled a tlak na novináře. Například používání spywaru typu Pegasus. Zvyšují se tím obavy o zajištění nezávislosti médií v rámci celé EU.
„Je nezbytné, aby národní regulační orgány byly nezávislé a měly dostatečné rozpočtové a lidské zdroje. Tak mohou čelit rostoucímu počtu svěřených úkolů,“ vysvětlila Brogiová.
EMFA upravuje v článku 5 také působení veřejnoprávních médií. Mají fungovat nezávisle a poskytovat vyvážené zpravodajství. V tomto ohledu zpráva MPM nejhůře hodnotí Maltu.
Joana Soares, ceskajustice.cz
X X X
Sociální sítě mají doplatit miliardy. Kauza může dopadnout i na Česko jako člena EU
Přístup italských daňových úřadů by mohl mít dopad na všechny podniky, které na svých internetových stránkách poskytují bezplatné služby pod podmínkou, že uživatelé souhlasí s poskytováním osobních údajů.
Americké internetové společnost Meta, X a LinkedIn se odvolaly proti požadavkům na doplacení daně z přidané hodnoty (DPH) v Itálii. S odvoláním na zdroje obeznámené se situací to dnes uvedla agentura Reuters. Tato kauza by podle ní mohla ovlivnit daňovou politiku v celé Evropské unii.
Daňové spory italských úřadů s velkými technologickými společnostmi dosud vždy končily dohodou o mimosoudním urovnání. Tentokrát by se však mohly řešit v plnohodnotném soudním řízení.
Itálie nyní požaduje téměř 888 milionů eur (téměř 22 miliard Kč) od společnosti Meta, zhruba 140 milionů eur (téměř 3,5 miliardy Kč) od firmy LinkedIn a 12,5 milionu eur (přes 300 milionů Kč) od provozovatele sítě X. Italské daňové úřady tvrdí, že bezplatnou registraci uživatelů na platformách Meta, X a LinkedIn je třeba považovat za transakci podléhající zdanění, protože je poskytována výměnou za osobní údaje uživatelů, píše Reuters.
Oborníci se domnívají, že tento přístup italských daňových úřadů by mohl mít dopad na všechny podniky, které na svých internetových stránkách poskytují bezplatné služby pod podmínkou, že uživatelé souhlasí s poskytováním osobních údajů. Považují za možné, že se tento přístup rozšíří také do ostatních členských zemí EU.
Co na to Evropská komise?
Společnost Meta je vlastníkem sociálních sítí Facebook a Instagram či komunikační služby WhatsApp. Firma uvedla, že „důrazně nesouhlasí s myšlenkou, že poskytování přístupu k internetovým platformám by mělo podléhat DPH“.
Sociální síť X miliardáře Elona Muska na žádost agentury Reuters o vyjádření nereagovala. Profesní sociální síť LinkedIn pak uvedla, že v současnosti nemá v souvislosti s touto záležitostí nic ke sdělení.
Itálie nyní podle zdrojů agentury Reuters hodlá požádat Evropskou komisi o stanovisko jejího výboru pro DPH. Ten se schází dvakrát ročně. Stanovisko výboru sice bude pouze nezávazné, pokud však bude v rozporu s přístupem italských úřadů, mohlo by to Řím přimět k ukončení kauzy, uvedly zdroje, ceskajustice.cz
X X X
Dr. Koudelka: Státní logo? Fialova vláda mrhá miliony a uráží Moravu
Vláda Petra Fialy 16. 7. 2025 schválila nové státní logo, které má vytlačit užívání státního znaku v rámci jednotného státního vizuálního stylu. Celé to bude stát 3 miliony Kč. Logo má jen českého lva a ignoruje moravskou i slezskou orlici. To odporuje ústavě, které definuje Českou republiku jako stát občanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Stát je reprezentován státním znakem. Stát jej chrání a jeho užívání je bezplatné. Naproti tomu logo je záležitostí proměnlivé módy a jeho autoři za to dostali zaplaceno. Logo nemá vyšší přínos, než má státní znak.
Úřady platí za zbytečná loga v době škrtů
Přesto některé státní úřady vymýšlí různá loga a platí za ně. Jsou to vyhozené peníze v době velkého schodku státního rozpočtu. Pro stát nejde o velkou sumu, ale jak to vysvětlit školním kuchařkám, školníkům či soudním zapisovatelkám, že na jejich platy vláda nemá, ale na tyto výdaje ano? Jde o projev špatného hospodaření.
S nápadem něco trhnout skrze státní logo ze státního rozpočtu přišlo Ministerstvo zahraničí. Tím se zmarnily peníze vložené do současných log a ještě více se omezí užívání státního znaku. Bude to jen dražší. Hledání loga státu se tak stává tunelováním státu.
Nahrazování státních symbolů je protiústavní
Ústava státní symboly zakotvuje právě za účelem užití pro prezentaci státu a jeho orgánů. Proto je toto rozhodnutí Fialovy vlády neústavní. Je to stejně nepřípadné, jako kdyby vláda chtěla nahradit státní hymnu nějakou znělkou nebo státní vlajku transparentem. Fialova vláda projevila neúctu ke skutečným státním symbolům.
Státní znak byl vytvořen parlamentem s vědomím toho, že stát vznikl ze tří zemí – Čech (na červeném štítě stříbrný korunovaný lev), Moravy (na modrém štítě stříbrnočerveně šachovaná korunovaná orlice) a Slezska (na zlatém štítě černá korunovaná orlice), což je vyjádřeno ve velkém státním znaku. Existuje i malý státní znak ve formě znaku Čech (stříbrný lev), který zákon určuje především pro razítka, jež mají malou plochu, a figury čtvrceného velkého státního znaku by na nich mohly být nezřetelné.
Logo jen s českým lvem je pohrdání Moravou a Slezskem
Fialova vláda však přijala státní logo jen z českým lvem, což je pohrdáním staleté sounáležitosti obyvatel Moravy a Slezska s jejich symboly. Proto je správné se vládě vzepřít a chránit skutečné státní symboly. Petr Fiala, byť narozen na Moravě, je pro Moravu stejnou pohromou jako jiný moravský rodák Klement Gottwald, který nechal zrušit zemské zřízení.
Fialovi je Morava dobrá jen k tomu, aby za ni kandidoval a získal poslanecký mandát, jinak však na moravské tradice a dědictví kašle. Není v tom však sám. Jihomoravský hejtman Jan Grolich odmítl návrh zastupitelů SPD, Trikolory, PRO, Svobodných, ANO a Stačilo, aby Jihomoravský kraj proti ignorování moravské orlice ve státním logu protestoval.
Na nové státní logo vtipně reagoval člen Společnosti pro Moravu a Slezsko, který vytvořil logo z moravské orlice a zveřejnil na facebooku společností. Šlo to rychle a miliony to nestálo.
Dr. Zdeněk Koudelka, ceskajustice.cz
X X X
Neodsoudili válku či Putina a měli na Západě utrum. Teď se ruští umělci do Evropy i USA pomalu vrací
Když Rusko zahájilo totální válku proti Ukrajině, Kremlu naklonění umělci přišli na Západě o angažmá. Byla mezi nimi i zvučná jména klasické hudby jako dirigent Valerij Gergijev, který vedl Mnichovskou filharmonii, nebo sopranistka Anna Nětrebková, dříve vystupující v Metropolitní opeře v New Yorku. Kvůli nedostatečnému odsouzení ruské válečné agrese oba o prestižní místa přišli, cesta na západní jeviště se jim ale nyní znovu otevírá.
Dirigent Valerij Gergijev v Evropě naposledy vystoupil 23. února 2022. Jeho tehdejší vystoupení ve slavné milánské opeře La Scala se odehrálo jen několik hodin předtím, než Rusko zahájilo rozsáhlou invazi proti Ukrajině.
Dlouholetý spojenec šéfa Kremlu Vladimira Putina následně odmítl ruskou invazi odsoudit, skončil proto jako šéfdirigent mnichovských filharmoniků, byl připraven o členství v Královské švédské akademii hudby a vystoupit nemohl ani na plánovaných koncertech ve Francii, Itálii a dalších evropských zemích.
Zatímco západní koncertní sály se Gergijevovi začaly zcela vyhýbat, na domácí půdě se těšil uznání. Udržel si své místo v čele Mariinského divadla v Petrohradu, uznávané operní a baletní scény, kterou Gergijev vede od roku 1996. A v prosinci 2023 se stal i ředitelem prestižního Velkého divadla v Moskvě.
„V osobní rovině má Gergijev k Vladimiru Putinovi extrémně blízko… Nezdráhal se ani veřejně vyjádřit Putinovi svou politickou podporu,“ říká pro agenturu AFP Dan Elphick, který přednáší muzikologii na Londýnské univerzitě.
Věhlasný dirigent však v minulosti podpořil i konkrétní kroky Moskvy, například když v roce 2008 vystoupil v Jižní Osetii po tehdejší rusko-gruzínské válce. V roce 2016 zase odehrál koncert ve válkou zdevastované syrské Palmýře a podpořil také ruskou anexi Krymu v roce 2014.
Ještě minulý týden to vypadalo, že se Gergijev na západní jeviště znovu vrátí. V neděli 27. července měl vystoupit na festivalu Un´estate da Re (Prožít léto královsky) v italském regionu Kampánie, což vyvolalo mohutnou vlnu pobouření. Předseda krajské rady v Kampánii Vincenzo De Luca jeho účast na festivalu nicméně opakovaně obhajoval a tvrdil, že vystoupení Putinova spojence „udrží komunikační kanály otevřené i pro ty, kteří nesmýšlejí jako my“.
Organizátoři festivalu vystoupení prokremelského dirigenta ale nakonec přeci jen zrušili. „Hurá,“ reagoval tým zesnulého ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného. „Putinovi kamarádi by neměli cestovat po Evropě, jako by se nic nestalo,“ uvedl na sociálních sítích Navalného tým, který Gergijevovo plánované vystoupení hlasitě kritizoval.
Nejde však o jediný případ, kdy se ruští umělci a dřívější podporovatelé Putina na západní scénu znovu vrací, často navzdory jejich nejednoznačnému postoji vůči Kremlu.
Nětrebková v USA i Londýně
Po šesti letech se má na prkna londýnské Královské opery vrátit mezinárodně uznávaná sopranistka a Gergijevova chráněnka Anna Nětrebková. Zahájí tak sezonu novou inscenací opery Tosca od italského skladatele Giacoma Pucciniho a objevit se má i v inscenaci Turandot, kterou Královská opera pro nadcházející sezonu rovněž plánuje.
„Vždy jsme jasně tvrdili, že se ruská národnost nerovná spojení se současným kremelským režimem,“ vysvětlil agentuře AFP mluvčí Královské opery.
Ruská operní pěvkyně sice několik dní po zahájení totální ruské invaze na Ukrajinu veřejně odsoudila válku, odmítala se ale distancovat od Putina, se kterým byla už dříve spojována.
Třiapadesátiletá sopranistka, která zazpívala ruskou hymnu například během zahájení olympijských her v Soči, žije dlouhodobě v Rakousku, v minulosti ale pomáhala Vladimiru Putinovi při prezidentských volbách. Stanice BBC také připomíná, že se v roce 2014 nechala vyfotit s vůdcem proruských separatistů na Ukrajině Olegem Carjovovem, když věnovala doněckému divadlu milion rublů. Veřejně tak podpořila separatisty i tehdejší politiku Kremlu včetně anexe Krymu.
Po totální invazi v únoru 2022 se operní domy v Evropě a Spojených státech začaly Nětrebkové vyhýbat a po mnoha letech s ní přerušil spolupráci i ředitel Metropolitní opery v New Yorku Peter Gelb, který po sopranistce požadoval, aby se vůči válce i Vladimiru Putinovi jasně vymezila.
Více než měsíc po začátku invaze tak Nětrebková vydala další prohlášení, v němž „důrazně odsoudila válku proti Ukrajině“ a uvedla, že není spojena s žádným ruským vůdcem, Putina ale nijak nekritizovala. Dveře newyorské Metropolitní opery jí tak zůstaly zavřené, jiné operní domy ale Nětrebkovou znovu přivítaly.
Sopranistka, která od roku 2023 figuruje na ukrajinském sankčním seznamu ruských umělců, vystoupila například v milánské La Scale, Berlínské státní opeře nebo v Paříži. Podle AFP se během vystoupení setkává jak s ovacemi ve stoje, tak s bučením publika, v poslední době se přitom počet nabídek pro Nětrebkovou rozrůstá.
Začátkem letošního roku se Nětrebková po dlouhé době vrátila také do Spojených států, když zazpívala na galavečeru v opeře v Palm Beach. Pokud se tak ruská pěvkyně objeví i na scéně londýnské Královské opery a v listopadu také v opeře v Curychu, bude to znamenat „téměř úplný návrat na přední světová pódia“, píše AFP.
Metropolitní opera v New Yorku se ale na návrat ruské sopranistky nechystá. Důvodem jsou nejen soudní spory, které Nětrebková vyvolala ve snaze domoct se odškodnění za zrušená představení, ale také to, co ředitel Peter Gelb označuje za „neupřímnou snahu distancovat se od ruského válečného úsilí“.
Český dirigent Jakub Hruša, nový hudební ředitel londýnské Královské opery, to ale vidí jinak a rozhodnutí pozvat Nětrebkovou na jeviště obhajuje. „Odsoudila válku a nemám důvod nebrat její prohlášení vážně,“ uvedl pro magazín The Times s tím, že by opera měla být „spojena s těmi nejlepšími zpěváky“.
V roce 2023 měla Nětrebková vystoupit také v pražském Obecním domě, její vystoupení ale bylo nakonec zrušeno, což sopranistka označila za cenzuru. V prohlášení tehdy projevila své zklamání nad tím, že „nesouhlasící menšina připravila 1300 majitelů vstupenek o možnost uplatnit svou demokratickou volbu“.
Zlepšení obrazu Ruska
Případ sopranistky Nětrebkové tak podle AFP nastoluje otázku, jak by se evropské kulturní instituce měly vypořádat s otázkou angažování ruských umělců, jejichž politické názory jsou v době probíhající ruské války proti Ukrajině přinejmenším nejednoznačné.
Toto dilema vyvstalo i během letošního uměleckého veletrhu Art Basel, který během červnové výstavy ve Švýcarsku představil také dva obrazy ruského umělce Erika Bulatova. Díla zobrazující ruské slovo ВПЕРЁД (vpřed) totiž připomínala propagandistické plakáty ze sovětských dob. Bulatov, který od roku 1991 žije v Paříži, se přitom k ruské invazi na Ukrajinu veřejně nijak nevyjádřil.
Vizuální odkaz na sovětskou vojenskou propagandu a imperialismus tak vzbudil značné kontroverze, a některými kritiky byl vnímán dokonce jako tichá podpora ruské snahy o ovládnutí ukrajinských území.
„Jediným směrem, kterým by Rusko mělo jít, je ZPĚT,“ stálo na ceduli, se kterou se jeden z ukrajinských aktivistů postavil vedle děl Bulatova. Další pak na podlahu galerie napsal vzkaz: „Rusko je teroristický stát.“
Případy z poslední doby tak přiživují obavy, že se na evropskou scénu znovu vrátí ruští umělci, kteří se vůči agresivní politice Kremlu nijak nevymezili, a ruský vliv v Evropě bude dál sílit. Propagace pozitivního obrazu Ruska totiž odvádí pozornost západní společnosti od jeho válečného tažení a zločinů páchaných kremelským režimem na Ukrajině.
„Gergijev je součástí promyšlené strategie Kremlu. Je jedním z jejich kulturních vyslanců, kteří mají změkčit západní veřejné mínění,“ varovala pro BBC europoslankyně a představitelka italské Demokratické strany Pina Piciernová.
I když bylo dirigentovo vystoupení v Itálii nakonec zrušeno, podle AFP se spekuluje o tom, že by se v roce 2026 mohl vrátit také na španělská jeviště.
X X X
Evropský regulátor doporučil schválit injekci na prevenci viru HIV. Má se podávat dvakrát za rok
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) v pátek doporučila schválení injekce na prevenci viru HIV od americké společnosti Gilead Sciences, jejímž viceprezidentem je český virolog a biochemik Tomáš Cihlář. Lék, který se podává dvakrát ročně, je podle EMA vysoce účinný.
Agentura v pátečním prohlášení uvedla, že látku lenakapavir, pro níž Gilead Sciences používá v Evropě obchodní název Yeytuo, považuje za významnou z hlediska veřejného zdraví a ocenila její účinnost.
Jakmile doporučení regulačního orgánu přijme Evropská komise, bude povolení platné ve všech 27 členských státech Evropské unie, stejně jako na Islandu, v Norsku a v Lichtenštejnsku.
Zmíněná injekce není vakcínou, ale formou prevence známé jako pre-expoziční profylaxe (PrEP). Od dosavadních podobných přípravků se odlišuje tím, že její podání stačí jednou za šest měsíců, na rozdíl od každodenního užívání. Slibuje rovněž vysokou účinnost, podle studií snižuje riziko přenosu HIV u dospělých a dospívajících o více než 99,9 procenta.
Podle Winnie Byanyiamové, výkonné ředitelky programu OSN pro boj proti AIDS (UNAIDS), by tento lék mohl změnit vývoj epidemie HIV, pokud bude dostupný všem, kteří ho potřebují.
Lék v červnu schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), což Cihlář označil za obrovský milník a motivaci pro další výzkumnou práci. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučila zemím, aby lék nabízely jako další možnost prevence pro lidi ohrožené tímto virem.
X X X
Každý třetí Slovák nevylučuje připojení k Rusku, ukázal průzkum
Téměř každý třetí Slovák zcela nevylučuje možnost, že by se Slovensko mohlo připojit k Rusku. Vysloveně pro by pak byla necelá tři procenta dotazovaných. Sondu do společnosti přinesl průzkum agentury SCIO, který zkoumal, zda by podle místních obyvatel mělo být Slovensko neutrální a za jakou cenu. Z dat vyplývá, že téma společnost významně rozděluje.
Jak napsaly Hospodárske noviny, k perspektivě vojenské neutrality, která by ale snížila životní úroveň obyvatel, se rozhodně negativně postavilo 32,5 procenta. Naopak 14,9 procenta zvolilo odpověď určitě ano a to bez ohledu na následky. U středu se pak pohybuje 34 procent rozdělených téměř na polovinu.
Graf ukazuje, že by téměř 15 % Slováku rozhodně bylo pro vojenskou neutralitu bez ohledu na následky. (25. července 2025)
„Průzkum nám odhalil, že pokud jde o perspektivní připojení Slovenska k Ruské federaci a vojenskou neutralitu, odmítavější postoj má více mužů než žen a více občanů měst než venkova,“ popsal hlavní analytik agentury SCIO Martin Klus.
Dodal, že totéž platí pro více vysokoškolsky vzdělané než respondenty se základním nebo učňovským vzděláním a také pro více osob s nadprůměrným příjmem než ty s příjmem pod národním průměrem.
Důchodci jsou nejkritičtější
Jako největší odpůrci myšlenky připojení k Rusku se projevili důchodci. „Na základě tohoto výsledku se dá předpokládat, že ve starší generaci ještě stále zůstává živá vzpomínka na časy naší blízkosti k Rusku včetně vojenského vpádu z roku 1968,“ osvětlil výsledky politický komentátor Šimon Žďárský.
Podle něj si tito respondenti asociují slovo neutralita s bezpečností a prosperitou, kterou na rozdíl od Československa zažívalo sousední Rakousko nebo Finsko se svou vlastní politikou vůči Rusku v době studené války.
Téměř 70 % dotazovaných odpovědělo určitě ne na otázku, jestli by se mělo Slovensko stát součástí Ruské federace. (25. července 2025) | foto: Agentúra SCIO
„Zajímavým zjištěním bylo, že nejvíce negativně k myšlence Slovenska jako součásti Ruska se stavěli respondenti ze Žilinského kraje. Právě tito respondenti však ze všech krajů nejvíce podporovali myšlenku vojenské neutrality Slovenska,“ dodal Klus. Protikladem jsou studenti a nezaměstnaní, kteří alternativu připojení se k Rusku připouštějí nejvíce.
Průzkumu, který výzkumníci provedli v dnech od 24. do 30. června, se zúčastnil reprezentativní vzorek 1000 respondentů. Agentura SCIO ho zrealizovala ve spolupráci s portálem Rozhovory se Šimonom.
X X X
TURISTÉ V BESKYDECH
Valašský Václavák. I takovou přezdívku mají Pustevny v Beskydech. Každý rok tam míří stovky tisíc lidí
Stovky aut postávajících na parkovištích, plné restaurace i turistické trasy představují častý obrázek i na beskydských Pustevnách. Toto oblíbené místo v seriálu o tzv. overturismu nemůžeme vynechat. Ročně tam přijede až půl milionu lidí. „Máme tady velké cyklistické závody, všichni chtějí Pustevny na záběrech z kamer. Je to těžko řešitelné, protože Pustevny jsou ikonou Beskyd,“ říká Jiří Lehký ze správy CHKO Beskydy.
Je ráno, venku hezky. Na horním parkovišti už jsou desítky aut. Na Pustevnách začíná obvyklý nápor. K soše Radegasta stoupá jedna skupina za druhou, mezi dětskými kočárky se proplétají cyklisté.
Pro nápor turistů mizí z Pusteven naučné stezky. Ikona Beskyd vábí závody, plachá zvířata odešla
Moc návštěvníků, kteří by si stěžovali, ale nepotkávám. Byli na to připraveni. „My jsme tady ze Zubří, máme to tu velice oblíbené,“ říká jeden z nich. Na trasu vyrazil už ráno kvůli menším davům i nižší teplotě.
Kdo sem přijde, musí s náporem počítat, už je to tady tak roky, říká mi starší manželský pár. Nejezdí sem autem, ale radši lanovkou z Trojanovic. „Tentokrát je tu málo lidí, bývá víc,“ poukazuje žena. Se svým manželem vyšla na Pustevny podesáté.
Akce a atrakce
„Snažíme se dělat, co se dá,“ říká Jiří Lehký ze správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy. „Na Pustevnách zmizely téměř desítky různých informačních tabulí, naučných stezek apod. Chystá se velký projekt na humanizaci prostoru,“ popisuje. Místo ovšem neláká turisty jen jako jednotlivce.
„Co zůstává nevyřešeno, je pořádání akcí, mít Pustevny jako takovou kulisu. V zimě jsou tam ledové sochy a Beskydská sedmička prostě musí vést přes Pustevny. Máme tady velké cyklistické závody, protože všichni chtějí Pustevny na záběrech z kamer. Je to těžko řešitelné, protože Pustevny jsou ikonou Beskyd,“ dodává Jiří Lehký ze správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy.
Plachá zvířata už podle něj zmizela dávno. Hluku na Pustevnách však stále přibývá, například kvůli nové atrakci, jízdě na kole na napnutém laně. „Neřešíme skoro nic jiného než stížnosti na to, jak jsme to tam mohli povolit. Veřejnost nechce slyšet, že natažení lana, po kterém jezdí ječící cyklisti, opravdu není záměr, který je potřeba povolovat podle zákona o ochraně přírody, když je to na stezce, kde jezdí spousta lidí,“ vysvětluje Lehký.
Rozptýlit davy
Kvůli Pustevnám spojily síly okolní obce i kraje. Obec Prostřední Bečva chce v příštím roce začít se stavbou nového záchytného parkoviště. Pomůže každé auto, které nepojede až nahoru, myslí si nezávislá místostarostka Alena Srovnalová. „Záchytné parkoviště by mělo mít kapacitu asi 110 aut. Máme vyřízené stavební povolení, hledáme v tuto chvíli finance,“ přibližuje.
Jak moc parkoviště chybí? „Když je parkoviště na Pustevnách uzavřeno, otáčí dole náš pracovník dopravu a stává se, že běžně otočí 200 aut,“ dodává místostarostka Prostřední Bečvy.
Pustevny, pojmenované po osamělých poustevnících – teď spíš s nálepkami Václavák anebo Benátky – zde ale nejsou jediným atraktivním místem. Podle Jiřího Lehkého to chce ještě více lákat lidi jinam. „Když se lidé rozptýlí, všem se bude na Pustevnách dýchat lépe,“ domnívá se.
Kam by se třeba mohli návštěvníci rozptýlit? „Určitě hřeben Soláně, koutek Valašska. Milé a pěkné je to třeba na Grúni anebo potom v údolí Lomné,“ doporučuje správce Lehký.
Pustevny a Lysou horu navštíví ročně až milion lidí a zřejmě se to nezmění. I přes zástupy nejčastěji slyšíte, že je tady prostě hezky a že známé Jurkovičovy stavby a pohledy do údolí za to stojí v každém případě.
X X X
Expremiér Paroubek si vážně poranil nohu: Chodí o berlích, utrhl si vazy v kotníku
Bývalý premiér Jiří Paroubek si přivodil vážné zranění nohy. Podle zdroje, který si nepřál být jmenován, má někdejší šéf vlády utržené vazy a chodí o berlích, napsal web Extra.cz.
„Paroubek si vážně poranil nohu. Má utržené vazy v kotníku a chodí o berli,“ řekl webu Extra.cz zdroj, který si přál zůstat v anonymitě. Redakce bývalého premiéra kontaktovala a ten informaci potvrdil.
„Ano, je to pravda. Mám utržené vazy v kotníku. Alespoň takhle mi to pan profesor Kolář řekl,“ vyjádřil se Paroubek. „Stalo se mi to při domácích pracích. Jak jinak by se mi to stalo. Pracoval jsem na zahradě,“ přiblížil okolnosti zranění.
Operace podle jeho slov snad nebude zapotřebí. „Ale uvidíme. Mám to fixované v ortéze a používám hůl,“ dodal Paroubek, který stál v čele vlády mezi lety 2005 až 2006 jako předseda ČSSD. Od roku 2024 vede stranu Česká suverenita sociální demokracie, připomněl deník Blesk.