ČT lidem ČR: Absolutně nevolit na Hrad vojáka Pavla, zná jen NATO a Fialu. Babiš odborníkem pro lidi i firmy, ekonomiku

Ředitel ČT Dvořák má samé „lepší“ lidi, jako je redaktor Řezníček, který byl vyškolen v USA. V besedě ČT s Pavlem a Babišem stále skákal do řeči Babišovi, stejně, jako Pavel, protože bylo jasné, že ČT podporuje na Pražský hrad populistu Fialy a spol. Pavla. Dlouholetý politik a odborník ing. Babiš se ale nedal a jasně odrážel všechny námitky Řezníčka a Pavla, který zapíral vše, co mohl, a bylo otištěno i v Seznamu o jeho vítání armády Ruska a spol. v roce 1968 do ČR a SR.

PAVEL  SE  DNES  STYDÍ   ZA  KSČ,  KAM  HO  PŘIVEDL  OTEC,  PLK  PAVEL,   A  NA  VOJNĚ  UDĚLAL  SVĚTOVOU  KARIÉRU  V  NATO

Otec, plukovník Josef Pavel, působil jako zpravodajec a měl na starost i elektronický průzkum, mimo jiné zachycování a analyzování zpráv armád NATO; počínaje rokem 1973 působil po mnoho let v Táboře na tamním Velitelství Západního vojenského okruhu.

X X X

SYN  PAVEL,  DNES  GENERÁL,  VYCVIČEN  V  ČR  A  KARIÉRU  DĚLAL  V  NATO,  KTEROU  SLEDOVAL  JEHO  OTEC  NA  VOJNĚ  V  TÁBOŘE

GENERÁL  PAVEL  VLASTNORUČNĚ   PODEPSAL  SVŮJ   ŽIVOTOPIS

Seznam: 2.prosince 2022 – 10:30 hod. 

Do diskuse o minulosti generála Petra Pavla patří i jeho vlastnoručně psaný životopis z roku 1987, v němž vyznává důvody svého vstupu do Komunistické strany Československa a popisuje, jak se mu spolužáci smáli za jeho názory na vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968.

Na úvod je třeba napsat, že ke svému životopisu se generál Petr Pavel vyjádřil už několikrát a odkázat např. na pořad SeznamZprávy „Ptám se já“, kdy se moderátorka Sedláčková ptala třeba právě na zmíněnou sovětskou okupaci v roce 1968. Tehdy jí Pavel odpověděl s tím, že to, co je v životopisu, neříká nic o výkladu invaze jedním nebo druhým směrem.

„Já jsem tam vůbec invazi nehodnotil a vůbec se o tom nebudu bavit,“ řekl doslova prezidentský kandidát.

Co tedy v životopisu najdeme, resp. co se můžeme doslechnout z verze, kterou na YouTubu namluvil Zbyšek Pantůček?

„Otec i matka byli zaměstnaní, a tak sociální postavení naší rodiny bylo dobré. Měli jsme pěkně zařízený byt, auto a slušnou životní úroveň, což se projevovalo v tom, že jsem nikdy neměl pocit, že bych byl o něco ochuzován. Společenské postavení rodiny bylo z větší míry určováno postavením otce, který postupně stoupal ve funkcích a s jehož kolegy naše rodina udržovala přátelské styky,“ píše Pavel v úvodu svého životopisu a objasňuje tak poměry a postavení rodiny, ve které vyrůstal.

Co se týká školní docházky, vynikal prý v ruštině, zeměpise, matematice, fyzice a přírodopisu, méně v češtině, chemii a kreslení.

„Jako snad u všech dětí ve školním věku obsahovala má přání ohledně budoucího povolání širokou škálu různých profesí a často se měnila, ale časem nabývalo stále konkrétnějších rysů přání být vojákem,“ objasnil tehdy svým nadřízeným svoji touhu po kariéře socialistického důstojníka.

Zajímavé je, že služba u výsadkářů v Prostějově ho příliš nenaplňovala a toužil pracovat v jiném útvaru, u rozvědky, k čemuž mu měl pomoci právě tento životopis.

„10. 8. 1983 jsem tedy nastoupil službu u výsadkového útvaru v Prostějově, zde pracuji již čtvrtý rok. Nemohu říci, že v mé práci nejsou momenty, které mě uspokojují, ale celkově spokojen nejsem. Celou svou dosavadní činnost, úspěchy i neúspěchy, považuji za přípravu na práci, kterou bych jednou rád dělal,“ uvedl o sobě generál Pavel.

Pak už přišla řeč na kádrové předpoklady ke studiu na rozvědčíka. Ty byly tehdy velmi důležitou součástí každého životopisu a generál k nim přistoupil tak, aby nikoho nenechal na pochybách, že pochází z několik generací komunismu oddané rodiny.

„Oba moji rodiče jsou členy KSČ a aktivně se účastní stranické práce. Otec po dobu svého působení v Kladně pracoval v Socialistické akademii,“ napsal Pavel s tím, že socialistická činnost rodičů, jakož i jejich názory a debaty, v této oblasti ho přirozeně ovlivňovaly.

„Otec mi vysvětloval různé společenské jevy na příkladech z praxe, na příkladech příbuzných a známých a budoval tak u mě správný náhled na svět a schopnost orientace,“ vylíčil své životní zážitky dále Pavel.

Petr Pavel pak pokračoval výčtem svého angažování během školní docházky. Z životopisu plyne, že se dokonce socialisticky dovzdělával.

„Po dobu základní školní docházky jsem byl členem Pionýra, bez funkcí. Na gymnáziu jsem vstoupil do SSM, kde jsem se účastnil i politického vzdělávání v Leninském kroužku,“ uvedl o sobě dále prezidentský kandidát Petr Pavel alias „Pávek“.

Motivaci ke vstupu do komunistické strany našel ale i o generaci dříve.

„Velmi příznivý vliv na mé dětství měla kromě otce osobnost mého dědy, kterého jsem považoval za vzor dobrých lidských vlastností. Vážil jsem si ho pro jeho skromnost, životní zkušenosti, vztah k lidem i k práci. Byl jedním z důvodů, pro které jsem později požádal o přijetí do strany,“ napsal také Pavel (celý jeho životopis si můžete poslechnout níže, pozn. redakce).

To už se ale ve svém životopisu dostal k tomu, co z velké části formovalo jeho socialistické názory, a tím byla okupace v roce 1968. Sám píše, že velký vliv na jeho pozdější názory mělo léto roku 1968.

„Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoli jiného a také trvalejší,“ byl tehdy přesvědčen Pavel o tom, co v současné době odsuzuje a nedělal si nic ani z toho, že se mu pro jeho proruské názory smáli spolužáci. Byl pevný ve svém názoru.

„A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil,“ doplnil Petr Pavel.

Bylo ale třeba utvrdit ty, co rozhodovali o přijetí mezi rozvědčíky i v tom, že se nestýká s nikým tzv. „závadným“.

„Z mých příbuzných, přátel a známých se nikdo politicky negativně nevyvíjel, nedopustil se protistátní ani protispolečenské činnosti ani právních přestupků,“ napsal tehdy Pavel s tím, že i vývoj jeho sourozenců byl bez vady a že i oni jsou té správné orientace s tím, že sourozenci žili ve stejných podmínkách jako on, proto i jejich politický vývoj se ubíral stejným směrem.

Napsal tehdy také, že se jeho sestra v roce 1981 vdala a žije v jiném prostředí, ale na její orientaci to nemá vliv. K tomu, co utvářelo jeho přesvědčení o správnosti komunistického režimu tehdy Petr Pavel napsal, že to byly především diskuse s otcem, důstojníkem socialistické armády.

„Nejvíce diskusí na politická, sociální, světonázorová a etická témata jsem vedl s otcem při svých návštěvách doma. Do doby než jsem si vytvořil vlastní názor, většinu svých otázek a pochybností jsem řešil s otcem, který měl pro mě vždycky čas a rad,“ napsal o sobě dále generál Pavel.

Řada pak přišla i na záliby, které ale tehdy také musely pro úspěch životopisu a přijetí mezi rozvědčíky evokovat kladný vztah k socialistickému řízení a našemu velkému vzoru Sovětskému svazu.

„Mou zálibu v cestování a turistice vzbudili rodiče svým způsobem trávení dovolené, který jsem v podstatě převzal. Téměř všechny dovolené až do konce gymnázia jsem proto strávil s rodiči soukromými zájezdy do některé ze sousedních socialistických zemí. Podobným způsobem trávím dovolené teď se ženou,“ napsal Pavel a pokračoval s tím, že cesta po Sovětském svazu byla pro něj otevřenou učebnicí.

Také jsme psali:

 „Nejvíc dojmů ve mně zanechala měsíční cesta po Sovětském svazu, kterou jsme v roce 1978 podnikli autem na pozvání našich přátel. Byla pro mě otevřenou učebnicí v praxi a plně odpovídala mým představám o dovolené,“ doplnil prezidentský kandidát, který získal „hodnotovou podporu“ od koalice SPOLU.

Petr Pavel měl jasno i ohledně své budoucnosti.

„Mé plány a má přání na příštích 15–20 let jsou přibližně tato: Po stránce vlastní pracovní perspektivy – dostat se k práci, ve které budu moci využít znalosti jazyků, případně i cizích zemí, která bude vyžadovat tvořivý přístup a improvizaci, ve které najdu seberealizaci a uspokojení,“ napsal o práci socialistického rozvědčíka, která měla škodit západním imperialistickým státům a o kterou se v tu dobu ucházel.

„S rozhodnutím vstoupit do strany sehrálo svou roli přesvědčení, že po stranické linii lze vyřešit i problémy, které se velitelskou cestou řeší jen velice těžko a v neposlední řadě bych rád svým přispěním pomohl odstraňovat ty nedostatky, které v naší společnosti dosud přetrvávají,“ uvedl tehdy Pavel s tím, že chce navíc pomáhat tam, kde ještě nebylo přesvědčení o správnosti nastoupené socialistické cesty zakořeněno.

Podle dalších slov lze soudit, že členství v KSČ Pavla nejen naplňovalo, ale také motivovalo.

„Členství v KSČ mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu,“ napsal tehdy kandidát na post prezidenta republiky s podporou koalice SPOLU generál Petr Pavel.

X X X

BESEDA  V  ČT  S  BABIŠEM,  PAVLEM,  VEDL  REDAKTOR  ŘEZNÍČEK,  DLOUHO  V  USA

 BABIŠ  NEPOŠLE  VOJÁKY  ČR  DO  POLSKA,  CHCE  MÍR

BABIŠ  OBČANY  ČR   POŽÁDAL,  ABY  HO  VOLILI,  A  PAVEL  SE  VZDAL  KANDIDATURY  NA  PREZIDENTA,  ABY  FIALA  A  SPOL  NEMĚLI  VĚTŠINU  VE  VLÁDĚ,  PARLAMENTU  I  PREZIDENTA  PAVLA,  JEHOŽ  PODPORUJÍ

 Debata v ČT: Babiš by neposlal vojáky do Polska, pokud by bylo napadeno, řekl. Chce mír

Předvolební debata v České televizi skončila. Petr Pavel dorazil do studia i se svým soupeřem Andrejem Babišem, který původně ohlásil, že se debaty nezúčastní. Druhé kolo prezidentských voleb proběhne za pár dní. Babiš uvedl, že by neposlal vojáky na pomoc Polsku, pokud by bylo napadeno, což by znamenalo porušení našeho závazku k NATO. Co dalšího v debatě zaznělo se dočtete níže. 

„Odpouštím České televizi, změnil jsem názor, a to je všechno,“ řekl hned na úvodu debaty Andrej Babiš, který se na debatu dostavil, i přesto že původně účast odmítal. První téma debaty se týkalo billboardů, které Babiš vyvěsil po České republice a hlásají: „Generál nevěří v mír. Volte mír. Volte Babiše.“ Podle Petra Pavla se jedná o závádějící billboardy. „Je to nefér útok jeden za druhým,“ řekl Pavel.

„Vy jste chtěl vyslat naše vojáky na Ukrajinu a je jedno za jakým cílem. A proto já jsem mluvil o míru. Rok tu mluví vláda o válce a já mluvím o míru,“ řekl v reakci Babiš a odkazoval na údajný tweet, který Pavel zveřejnil.

„Nikdy v životě jsem se nemusel vyjadřovat k invazi v roce 68. Nikdy jsem jí nevítal. A nesrovnávejte mě s panem Skálou. Ten je komunistou dodnes,“ reagoval Pavel na Babišovo nařčení, že vítal ruskou invazi do Československa v roce 1968.

Dalším tématem debaty byl útok na Vrbětice. „Já jsem to komentoval jako akt terorismu. Lze říci, že to byl akt státního terorismu,“ řekl Pavel. Babiš s Pavlem souhlasil. „Já jsem to samozřejmě odsoudil. Nemělo se to ale pronajmout soukromé firmě,“ dodal Babiš.

Nejsem hnutí ANO, jsem Andrej Babiš

Další otázka směřovala na to, zda vyvolání hlasování o nedůvěře vlády nebylo součástí kampaně Andreje Babiše. „Nejsem hnutí ANO, jsem Andrej Babiš. O vyvolání hlasování o nedůvěře vlády rozhodli poslanci hnutí ANO. Já jsem to nepodepsal, ani jsem tam nebyl. Nešlo o prezidentskou kampaň,“ řekl Babiš.

Babiš také pořád opakoval, že Pavel je vládní kandidát. „Podpořil vás Zeman, podpořilo vás KSČM a také neříkám, že jste kandidátem KSČM. Já nejsem vládním kandidátem. Já jsem vládu v mnoha ohledech kritizoval,“ odpověděl Pavel.

„Pokud byste se stal prezidentem a hnutí ANO pak zvítězilo ve volbách, celá republika by se stala vaším Agrofertem,“ reagoval Pavel na Babiše, který opakoval, že lže. „Neříkejte, co jste pro tuhle zemi udělal. Ty dluhy, co jste udělal, budou muset zaplatit naše děti,“ dodal Pavel.

„Já jsem navyšoval lidem důchody a platy, a proto lidem za naší vlády stouply úspory,“ bránil se Babiš.

Výkup akcií ČEZ

Babiš uvedl jako své klíčové téma pro své prezidentství výkup akcií ČEZu. „Získání stoprocentní kontroly a snížení ceny elektřiny na 1500 korun za MWh pro všechny. Přesvědčoval bych pana premiéra a pana Stanjuru, aby svolali mimořádnou valnou hromadu ČEZu a aby nabídli výkup minoritním akcionářům. Je tam 200 miliard nerozděleného zisku. ČEZ se topí v zisku a občané mají nejdražší elektřinu v Evropě,“ řekl Babiš.

Probírala se i komunistická minulost obou kandidátů. „Vojenská rozvědka není pod lustračním zákonem. Takže ti lidé prošli do dalšího systému. Mé jméno není nikde, na rozdíl od pana Pavla, které je všude,“ bránil se Babiš. „Vyhrál jsem třikrát soud. Nespolupracoval jsem,“ dodal.

„Já jsem svou minulost vysvětloval mnohokrát a říkal jsem to vždy tak, jak to bylo,“ reagoval na stejnou otázku Petr Pavel. „Nikdy jsem vojenského zpravodajce v komunistickém režimu nevykonával,“ řekl.

Pomoc Ukrajině

Babiš na otázku, zda by mělo Česko nadále pomáhat Ukrajině, odpověděl vyhýbavě. „Podpora Ukrajiny má být koordinovaná přes Evropskou unii. Není potřeba snižovat komfort českých občanů,“ řekl Babiš.

„Sám jste psal ve své knize, že NATO by se mělo změnit z obraného na útočný pakt, a přitom zde hovoříte o míru. Pokud jde o Ukrajinu, tak tam je důležitá hlavně solidarita. To, že nejsme součástí konkrétních bojů, neznamená, že ta válka není naše,“ reagoval Pavel.

Babiš by neposlal české vojáky do války, pokud by bylo napadeno Polsko nebo pobaltské státy. „Já chci mír,“ opakoval Babiš. Řekl to i přesto, že Polsko patří do NATO a jít na pomoc členskému státu NATO, když je napaden, je součástí paktu.

„Základním principem NATO je odrazení od války. To, že se připravujeme na válku znamená, že chceme nepřítele odradit. Ale zároveň pokud je jeden člen NATO napaden, tak mu všichni jdeme na pomoc a takhle ta organizace funguje. Je to náš závazek,“ vysvětlil Pavel.

„Nikdy jsem neřekl že je armáda chaos. Chaos jste vy, pane Babiši“ řekl Pavel. „Jste chaotický mikromanažer. Vy jste za covidu zařídili chaos,“ ohradil se Pavel, když Babiš uvedl, že Pavel nazval armádu chaosem.

Zvyšování daní

„Zajímalo by mě, jak bude koncipovaný celý systém daní. Když nebude mít vláda dostatečný příjem, tak nebude schopna mít finance na chod státu,“ řekl Pavel na otázku zvyšování daní.

„Určitě bych daně nezvyšoval. Během naší vlády jsme daně snížili o 500 miliard. Vláda a pan kandidát nechápe, že jsou i příjmy,“ reagoval Babiš. „Je dobře, že jsme lidem snížili daně a lidé teď mají ty úspory,“ dodal

„Superhrubá mzda byla anomálie. Byly jsme jediná země EU která ji měla. Její zrušení tedy vítám,“ řekl Pavel. Léčba inflace musí být podle Pavla rychlá. Uvedl, že úroky by se měly zvyšovat.

„Já bych mladým vysvětloval, co mají studovat. Tady jsou nějaká povolání, kde je málo lidí. Stát nemá možnost mít vliv na to, kterou profesi potřebujeme,“ řekl Babiš na otázku, co dělat pro mladé lidi. Mladým lidem by také poradil, aby si zjistili, co mají kandidáti za sebou a vyjmenoval, co všechno za on sám za sebou.

Postavení žen

Na otázku, zda by měly být ženy ve vedeních firem, odpověděli oba kandidáti kladně. „Určitě bych to ale neviděl formou nějaké kvóty. Prezident může zviditelnit ženy, které jsou schopné a myslím, že jich máme celou řadu,“ řekl Pavel.

„Určitě, vždycky jsem to dělal,“ odpověděl Babiš. „Mám všude ženy. Já se ženami dělám rád a musíme si jich vážit, protože se starají o naše děti a ještě pracují. Nikdy jsem nedělal rozdíly mezi ženami a muži. Dokonce s nimi pracuji raději,“ řekl.

„Znásilnění je definováno špatně a je potřeba to změnit. Devadesát procent žen se bojí znásilnění nahlásit. Musíme ale o tom debatovat,“ řekl Babiš. „Já bych takovou novelu podepsal,“ řekl Pavel k novému zákoníku, který by měl úžeji specifikovat, co je znásilnění, protože je definice nedostatečná.

Pavel by se měl vzdát kandidatury

„Pan Pavel by se měl vzdát kandidatury a přenechat to místo mně,“ řekl Babiš ke konci debaty. „Pak ta společnost nebude rozdělena. Pokud se nestanu prezidentem, tak ti lidé nebudou mít zastání. Pětikoalice ovládne všechno,“ řekl Babiš.

„Šedesát procent této země by vás nikdy nevolilo. Tak byste těžko mohl být prezidentem všech. Jestli někdo rozděluje společnost, tak to děláte vy. To, jak se snažíte využívat strachu. Pokud se tu budeme bavit o tom, kdo má potenciál tu společnost spojovat, tak to rozhodně nejste vy,“ reagoval Pavel.

Na podporu českého průmyslu v zahraničí Pavel odpověděl, že by podporoval i české startupy. „Soustředil bych se hlavně na Asii a Afriku,“ řekl Babiš.

 X X X

BÍLEK  Z  KU  O  VOLBĚ  PREZIDENTA  ČR,  BABIŠE,  PAVLA

 Pavel rozšiřuje svůj ‚love brand‘, Babiše volí jiný typ lidí, upozorňuje na možný optický klam politolog

Zatímco prezidentský kandidát Andrej Babiš (ANO) na sebe strhává pozornost, třeba kvůli kontroverzním billboardům, jeho soupeř Petr Pavel reaguje svým typickým klidem. Co ukázal týden předvolebního finále, komentuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Jaroslav Bílek z Karlovy univerzity. „Pokud si někdo myslí, že díky tomu, jak Petr Pavel zaplňuje náměstí, jasně vyhraje, chtěl bych říct, že výsledky budou pravděpodobně daleko těsnější,“ domnívá se.

 X V týdnu mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby se toho událo mnoho. Jaké výrazné momenty byste jmenoval? Co podle vás ukázal?

Myslím si, že to nejpodstatnější je ta část kampaně, kterou vede Andrej Babiš. Je velice špatná v tom, že rozeštvává lidi, hloubí příkopy ve společnosti a akcentuje věci, které bychom označili za fake news?. Jsou to snadno vyvratitelné lži, které nemají oporu v realitě, ve které žijeme?

Druhý výrazný jev, je zapojení bývalých kandidátů nebo celebrit, společensky výrazných osob. Tito lidé veřejně vyjadřují podporu tomu či onomu kandidátovi.

A pochopitelně to, že máme dva týdny do voleb a oba kandidáti, kteří zůstali ve hře, se snaží získat co největší množství voličů, kteří je nevolili a zároveň si utvrdit i své vlastní voliče v tom, že je mají volit, vede k tomu, že některé momenty kampaně působí až bizarně. Takovým momentem byl třeba symbol Jezulátka u Andreje Babiše. Myslím, že je důležité, že na to potom reagovali lidé jako Tomáš Halík. Ukazuje to, že se i církevní představitelé zapojují do té kampaně, nebo se vůči ní vymezují.

„Nejprve bych chtěl požádat Pražské Jezulátko, aby odpustilo Andreji Babišovi, že si z něho dělá cukrátko na lákání katolických voličů, že ho používá jako amulet pro štěstí v nečistých hrách o moc a peníze.“

Tomáš Halík (kněz, farář akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezident České křesťanské akademie)

‚Konkurz na premiéra‘

X Během dvou už uskutečněných debat na Denik.cz a Blesk.cz jsme na iROZHLAS.cz ověřovali výroky jak Andreje Babiše, tak i Petra Pavla, protože jsme chtěli uvádět na pravou míru nepravdy, které v nich zaznívaly. Kdo byl podle vás výraznější?

Když se ptáte na debaty, tak já musím začít trošku odborně. Jsem politolog, a proto bych rád upozornil, že závěry provedených výzkumů třeba ve Spojených státech, které zkoumaly, do jaké míry mají debaty vliv na rozhodování voličů, ukazují, že vliv sice existuje, ale je daleko menší, než jsme očekávali. Je proto dobré se na to dívat z toho úhlu pohledu, že samozřejmě politické debaty nějaký zásah mají, ale myslím si, že se jim v českém kontextu přisuzuje zbytečně velká váha.

KDO JE JAROSLAV BÍLEK?

Odborník z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zaměřuje se mimo jiné na polarizaci společnosti nebo manipulaci voličů.

X Není to třeba o tom, že v rámci debat se otevře nějaké téma, kterému se pak kandidáti musí věnovat a reflektovat ho v kampani?

To je jedno z vysvětlení, které jsem slyšel od některých sociologů. Ti potvrzují tuto premisu, že efekt debat by právě mohl být ne přímo v konkrétní debatě, ale v tom, co vy říkáte – tedy nastavování dalších témat. Protože lidé, i když to třeba neviděli, tak se potom o té debatě baví. To je dobrý postřeh. A to samozřejmě může hrát větší roli.

Ale blíže k těm dvěma proběhlým debatám. První z nich na Deník.cz podle mě naprosto ovládla moderátorka Kateřina Perknerová. Byla velmi aktivní a nadstandardním způsobem dokázala reagovat na Andreje Babiše, až si myslím na úrovni, kterou běžně u novinářů, kteří moderují podobné debaty nebo politické debaty s Andrejem Babišem, nevidíme.

Druhým dobrým momentem debat je, že když se na to podíváme z hlediska faktů, pochopitelně Petr Pavel je ten příčetnější z dvojice. Nicméně pořád je tam trošku vidět, že debaty připomínají konkurz na premiéra, a ne diskusi o tom, kdo bude příští hlavou státu a co by měl zastávat a vykonávat. Ale bavíme-li se o šíření dezinformací nebo nepravd, tak to je pole, kterému naprosto jasně dominuje Andrej Babiš.

X Máte na mysli nějaký konkrétní případ?

V debatě Blesku byl z mého pohledu úplně šílený výrok Andreje Babiše, kdy několikrát zopakoval, že žijeme v totalitě a tím, že zvolíme Petra Pavla, tak totalitu jenom utvrdíme. Opravdu nežijeme v totalitě, žijeme v jedné z nejkvalitnějších demokracií na této planetě. Důkazem toho ostatně je, že i lidé jako Andrej Babiš mohou kandidovat a stále mohou ve volbách vyhrát.

Je to očividná blbost na úrovni situace, kdyby Andrej Babiš přišel do televizního vysílání a řekl, že neexistuje gravitace. Opravdu si myslím, že je to škodlivé. A takto by se politická kampaň hrát neměla. Rozumím tomu, že potřebuje vyhrát volby, potřebuje mobilizovat své voliče, ale politici by to neměli a nemají dělat za cenu toho, aby zničili systém, který tu máme, anebo důvěru veřejnosti v něj.

„Máme novou totalitu (ve vládním boji proti dezinformacím). Když bude na Hradě Pavel, bude úplná totalita. Já chci bojovat za svobodu slova.“

Andrej Babiš (prezidentský kandidát, předseda hnutí ANO)

Voják a provládní kandidát

X Kdybychom se zaměřili na aspekty, na kterých stavěl uplynulý týden… určitě rezonoval billboard Andreje Babiše. Stojí na něm, a on to opakovaně zdůrazňuje i na debatách a veřejných vystoupení, že není voják, respektive generál, a proto nezavleče Česko do války. Na plakátech se nově objevilo: „Generál nevěří v mír. Volte mír. Volte Babiše.“ Když pominu, že český prezident nemůže stát zavléct do války, nemá na to pravomoci, co tím ale říká voličům?

Má to dva rozměry. První je, že Andrej Babiš se snaží nějakým způsobem vyhrát prezidentskou volbu. A jak už pro vás popisoval Daniel Prokop (třeba v podcastu Vinohradská 12 zde), tak Babišova nejlepší strategie k výhře je to, že si udrží své již zmobilizované voliče a demobilizuje lidi, kteří podporují Petra Pavla. A pochopitelně možností, jak může otupit voliče, kteří by chtěli, nebo uvažují o volby Petra Pavla, zase tolik není. Když pomineme akcent na jeho komunistickou minulost – což je trošku specifické, když to říká Andrej Babiš – tak potom mu zbývá k hraní pouze karta, že nebyl politik, byl prostě voják.

Ale ten problém je v tom, že Česká republika je civilní a demokratický režim. Nejsme nějaká diktatura pod vedením armády. Obecně v historii většinu válek vyhlásili politici. Zároveň paralela o tom, že generál chce válkou, protože je voják, je opravdu podobná, jako kdybychom říkali, že hasič chce požár, aby měl co hasit nebo, že zubař chce, aby všichni měli zkažené zuby, aby na tom vydělal peníze. Souhlasím s tím, že je to dehonestující k té profesi a urážlivé k české armádě.

X V tomto smyslu se Petra Pavla také zastala ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Což opět přispělo k tezi, kterou celý týden hodně akcentuje Andrej Babiš – a sice že Pavel je provládní kandidát a jeho protiargument je, že sám je nezávislý. Přestože fakticky je to tak, že Babiše nominovalo a celou kampaň mu platí hnutí ANO, kdežto Pavel sbíral podpisy občanů. Pětikoalice ho nicméně podpořila. Opět na to narazily novinářky Respektu, které se ptaly místopředsedy ANO Karla Havlíčka, jestli je Babiš kandidátem KSČM, když mu komunisté v uplynulých dnech také vyjádřili podporu. Což odmítl a řekl, že je to úplně jiná situace. Jak reflektujete tento rozměr kampaně?

Jeden z problémů kampaně Andreje Babiše je, že vstoupil do politiky jako tzv. politický outsider, který se snažil vymezit proti existujícím zavedeným pořádkům, politikům, kteří vládli předtím a „tradičním politickým stranám“. Což už tehdy byl do jisté míry nesmysl, protože nebýt toho polistopadového systému nebo „kartelu“, jak říká Andrej Babiš, tak by nikdy nebyl úspěšný v byznyse. Od 90. let měl velmi čilé kontakty na řadu předních politiků, spolupracoval s nimi, podporoval je, setkával se s nimi. Nikdy nebyl outsider ve smyslu, že by přišel úplně odjinud.

Na druhé straně on dokázal tuto kartu velmi dobře hrát. Postavil na ní do jisté míry kampaně a smyslu existence hnutí ANO. Jeho současným problémem ale je, že už není jen navázaný na špičky někde v pozadí a v zákulisí. Už 10 let je ve vrcholné politice, v současnosti je poslanec, byl ministr vlády. Je pro něj těžší působit důvěryhodně.

Tichý Pavel

X Doposud jsme hodně probírali Andreje Babiše a je to možná i proto, že právě v debatách a následné kampani je daleko aktivnější, výraznější. Petr Pavel vystupuje spíše reaktivně, a to nejen v přímém kontaktu se svým soupeřem, reakce na něj zaznívají i na Pavlových mítincích ve městech, kam nyní vyjíždí. Ve chvíli, kdy přijde na Pavlovy vize a program, obsáhne myšlenku ve velice strohé odpovědi. Nemůže mu to uškodit?

To je věc, o které v poslední době přemýšlí hodně lidí. Nicméně zatím jsem neviděl nějaký sociologický průzkum, který by se snažil zjistit, jak voliči vlastně reagují na málomluvnost Petra Pavla.

Já u toho vždycky přemýšlím o tom, že si můžeme říkat, že bychom chtěli, aby mluvil víc a třeba květnatěji a lépe se vyjadřoval. Ale pravděpodobně způsob jeho vyjadřování je jednou z jeho osobních charakteristik. A když vlastně často vidíme ty politiky, kteří dokáží mluvit minuty, desítky minut a nic neříct a srovnáme to s tím stylem Petra Pavla, tak se nabízí otázka, jestli nakonec to nemůže být jako pro spoustu voličů plus. Osobně bych to nezatracoval.

Zároveň bychom neměli zapomínat na to, že velká část voličů je již pevně rozhodnutá. Jestli kampaň trvá týden nebo dva, na tom nic nemění, protože už toho není moc, co by je mohlo zviklat.

Důležité ale je zopakovat, že samotná přímá volba zvětšuje politickou polarizaci ve společnosti. A politická polarizace ve společnosti u nás stoupá kontinuálně v posledních letech. Jedním z problémů je to, že voliči potom věří svému kandidátovi i za cenu toho, že třeba dělá nějaké velmi špatné věci, ale je to ten jejich kandidát, oni se s ním ztotožňuji a apriori nevěří tomu kandidátovi to protistrany.

X Čili se pak volič dostává do fáze, kdy se nerozhoduje čistě podle toho, jaký má názor na politiku, ale podle toho, kdo k němu promlouvá a jestli tomu kandidátovi věří…

Rozhodně. Myslím si, že emoční stránka je velmi důležitá. Tomu také nahrává i formát celé kampaně, třeba ty neustálé debaty kandidátů. Často to je spíš show než nějaká reálná debata o věcných problémech. Protože zase když to vezmeme z pohledu naší Ústavy, tak prezident České republiky opravdu nemá příliš velkou moc. Ale pochopitelně je třeba dodat, že všichni naši polistopadoví prezidenti si dokázali v tomto hřišti najít více moci, než jim dává Ústava. Ale to bylo primárně proto, že jim to ostatní hráči umožnili, ne že by funkce prezidenta byla tak mocná.

Vidíme, že to je možná další problém rétoriky Andreje Babiše, protože stále akcentuje – já byl premiér, já znám toho a toho, objednám toto, toto, toto. Ale jak konkrétně to bude dělat z Pražského hradu? To už neříká.

Obměna cyklu ve Sněmovně

X Říká, že to udělá prostřednictvím svých kontaktů, že přivede premiéry a prezidenty jednotlivých zemí k jednacímu stolu.

Což ale bez změny Ústavy půjde těžko, aby byl prezident takhle aktivní a vlivný. Ale když jsme u Andreje Babiše. On je tak nezávislý kandidát, že zároveň vede jasně nejsilnější opoziční stranu, takže pochopitelně kdyby se stal prezidentem, tak se může opřít o nejsilnější vlastně opoziční stranu.

Zároveň během jeho prezidentského mandátu proběhnou další parlamentní volby. Takže teoreticky může nastat situace, že by Andrej Babiš měl nejsilnější stranou ve Sněmovně, která by vedla vládu a zároveň byl prezidentem. To už by opravdu jeho moc výrazně vzrostla a dalo by se mluvit o ledasčem a nebyla by k tomu třeba ani nějaká výrazná změna Ústavy. Takže je rozhodně potřeba, mít i tohle na paměti.

X Což ale známe z minulosti také. Václav Klaus byl člen a dlouholetý předseda ODS, než stanul v čele státu ve chvíli, kdy byla u moci také ODS.

Václav Klaus byl předseda ODS a byl významným členem ODS v době, kdy byl na Pražském hradě, to je pravda. Ale ODS fungovala jako standardní politická strana v tom smyslu, že v ní probíhal souboj těch stranických elit o moc a myšlenky.

Kdežto hnutí ANO opravdu příliš nepřipomíná politickou stranu, tak jak ji známe z demokracie. Spíše se dá mluvit o tom, že ANO je osobní nástroj Andreje Babiše, strana na jedno použití. Sice přežívá dlouhodobě, ale jejím jediným účelem je zisk politické moci Andreje Babiše. Neumím si představit, že ta strana bude fungovat bez něj, anebo že přežije svého zakladatele.

ODS nejenže přežila svého zakladatele Václava Klause, ale přežila dokonce i řadu výměn předsedů a stále existuje, je relevantní. Je to daleko zdravější politické uskupení.

Pavlův ‚love brand‘

X Pojďme se vrátit zpět k prezidentské kampani. Oba finalisté se rozhodli během uplynulého týdne vyjet do měst, ve kterých vyhrál jejich soupeř. Petr Pavel jel do Ústí nebo Ostravy, Andrej Babiš například do Liberce. Považujete to za dobrý tah? Mají šanci si to město „získat“?

Je potřeba, aby kandidáti jezdili do míst, kde můžou ovlivnit to, že v dalším kole vyhrají. Nemá pro ně smysl, aby jezdili do míst, kde buď jasně zvítězili, nebo jasně prohráli. To si myslím, že je chytrá, příčetná strategie. Ono jim vlastně moc jiných možností ani nezbývá, protože potřebují někam jezdit.

Myslím si, že velká výhoda Petra Pavla je, že dokáže zaplnit náměstí, zajímá lidi. Jistě, jak už jsme zmínili, mluví málo, je do určité míry politicky nezkušený. Ale v podstatě ze značky Petr Pavel se stává takový love brand, což je rozhodně výhoda, která mu v kampani pomáhá. Lidi ho chtějí vidět, chtějí se s ním setkat. To si myslím, že je velmi důležité.

Naopak u Andreje Babiše vidíme, že zájem není tak velký. Ale zase bych toto nepřeceňoval, protože Andreje Babiše potom budou hodně volit lidé na malých městech a vesnicích. Spíše ti, kteří se politicky moc neangažují, nechodí na demonstrace.

Pokud si někdo myslí, že díky tomu, že Petr Pavel teďka zaplňuje náměstí, takže jasně vyhraje, tak bych jenom chtěl říct, že výsledky budou pravděpodobně daleko těsnější a je to teďka trošku optický klam.

X Podle datové analýzy serveru iROZHLAS.cz mohou být velká města klíčem ke konečnému úspěchu, což je opřeno o fakt, že právě ve velkých městech byl největší počet lidí, kteří se k volbám nedostavili. Zároveň jste teď zmiňoval, že na malých městech je množství lidí, kteří neparticipují na té aktuální kontaktní kampani. Dokážete odhadnout, co nakonec rozhodne?

Nemám věšteckou kouli a z alchymie jsem neabsolvoval ani semestr a nedokážu tedy dát jasnou odpověď. Ale opravdu souhlasím s tím, na čem se v médiích shodují všichni sociologové, kteří pracovali s daty. První kolo se vyznačovalo poměrně velkou mobilizaci voličů Andreje Babiše a zároveň už i relativně velkou mobilizací těch lidí, kteří ho nevolili. A teď se hraje o to, který z táborů dokáže mobilizaci svých příznivců udržet a čí voliči budou více demobilizovaní.

Samozřejmě je třeba vnímat to, že se nacházíme v situaci velké politické polarizace a máme to proti sobě dva kandidáty, kteří symbolizují, ať se nám to líbí, nebo ne ten či onen názorový tábor, takže se s nimi velká část voličů může alespoň částečně ztotožnit. Myslím, že mobilizace tolik nepoklesne.

Ale jak jste zdůrazňovala, máme ještě týden do voleb a opravdu nevíme, co se ještě může stát nebo objevit. A to je vždycky takové překvapení. Protože si třeba všimněte, že Petr Pavel měl před volbami tiskovou konferenci, kde zmínil několik věcí, které na něj údajně vytáhli lidé kolem Babiše. Mluvilo se o tom, že měl ztratit nějaký kufřík s tajnými dokumenty, údajně bil svou manželku atd. A je pravda, že kdyby se něco podobného podařilo vytáhnout, tak to může nějaké voliče přimět k tomu, aby zůstali doma a Pavla nevolili.

Šokující informace?

X O podobném kompro mluvil i Andrej Babiš na tiskové konferenci hned v sobotu po zveřejnění výsledků voleb.

Ano, to máte pravdu. To byla krásná tisková konference, která vstoupí do dějin.

X Co podle vás tedy může ještě do toho posledního týdne kampaně promluvit? Měli by se během něj konat dvě televizní debaty na Nově a Primě, v pondělí debata na Novinky.cz a účast potvrdili oba kandidáti ještě úplně poslední předvolební debaty na Českém rozhlase, která proběhne hodinu před tím, než se otevřou volební místnosti. Kolik lidí tady se může ještě na poslední chvíli rozhodovat? Kolika lidem ještě záleží na tom, jak kampaň v tom posledním týdnu bude vypadat?

To je skvělá otázka, na kterou neznám odpověď. Ale v pátek vyšel průzkum Medianu, který říkal, že v prvním kole deklarovalo svou ochotu jít k volbám 82 procent voličů, a nakonec se k nim dostavilo výrazně méně (konkrétně to bylo 68,24 procent, pozn. red.). Před druhým kolem znovu přibližně přes 80 procent voličů deklaruje chuť jít k volbám, takže z toho bych usuzoval, že asi tak moc volební účast už nestoupne. Nepředpokládám ani, že klesne.

Nepřeceňoval bych debaty, ale nemůžeme vyloučit, že během debat nezazní nějaká šokující informace, která ještě něco změní a ovlivní. Ale zase je otázka, jestli i kdyby Andrej Babiš přišel s nějakou strašně šokující informací typu, že Petr Pavel byl jeden víkend pohraničník a zastřelil na hranici tři lidi, kteří utíkali z Československa. Když jí řekne hodinu před otevřením volebních místností, ke kolika lidem se ještě stihne reálně dostat? Načasování je velmi důležité.

Politici často všude na světě mají pocit, že zazněla nějaká klíčová informace, která jim prohrála volby třeba den předem. Ale například v Americe při jedněch volbách guvernérů zkoušeli potom zpětně ověřovat, do jaké míry to mohlo ovlivnit volby. A dospěli k tomu, že procento voličů, které ještě nebylo rozhodnuto a získalo tuto informaci, bylo velmi malé.

Pokud by nějaké opravdu šokující informace kandidátské tábory měly, které by mohly ovlivnit voliče, předpokládal bych, že už by je dávno zveřejnily. Protože potřebují, aby ta informace rezonovala a dostalo se to k co nejvíce lidem. Spíš bych už žádné zázraky nečekal. I když je vyloučit nemůžeme. Je to pořád dynamické a nálada ve společnosti poměrně konfliktní.

X Předpokládáte, že i ten poslední týden prezidentské kampaně bude na stejné vlně, na které se nesl ten uplynulý?

Předpokládám, že ano. A naprosto rozumím všem voličům a občanům, kteří jsou z toho již unavení. Protože naplno zažíváme to, že opravdu dva týdny mezi těmi jednotlivými koly nevylepšují náladu ve společnosti a příliš ničemu nepomáhají.

X X X

 TAJNĚ  DOKUMENTY  V  BYTĚ  BIDENA  V  USA

 V Bidenově domě nalezli další tajné dokumenty, oznámil prezidentův právník

V domě amerického prezidenta Joea Bidena ve Wilmingtonu ve státu Delaware pracovníci ministerstva spravedlnosti našli v pátek šest dokumentů označených jako utajované. Dokumenty pochází z doby, kdy Biden působil jako viceprezident, měl tedy povinnost je po odchodu z funkce odevzdat. Tajné dokumenty byly již dřív nalezeny i v sídle Bidenova předchůdce Trumpa. Biden Trumpa tehdy označil za „nezodpovědného“.

 Bidenův právník Bob Bauer řekl, že pracovníci ministerstva spravedlnosti si odnesli i některé poznámky, které si Biden ručně zapsal coby viceprezident. Během téměř třináctihodinové prohlídky nebyl Biden ani jeho manželka Jill doma. Prezidentský pár víkend tráví v přímořském letovisku Rehoboth Beach.

Teprve minulý víkend vyšlo najevo, že v domě Bidenových v Dalawaru se našlo pět stránek utajovaných dokumentů. Další materiály byly již v prosinci objeveny v Bidenově garáži a v listopadu v jeho bývalé kanceláři. Bílý dům to přiznal teprve poté, co o věci informovala média, připomíná agentura DPA. Předtím vždy tvrdil, že Bidenovi právníci dokumenty předali Národnímu archivu USA, který je uchovává.

Nálezem dokumentů, které pochází z období, kdy Biden působil v Senátu i ve funkci viceprezidenta, se bude zabývat zvláštní vyšetřovatel Robert Hur, kterého nedávno jmenoval americký ministr spravedlnosti Merrick Garland. Agentura AP podotýká, že pro Bidena jde o velkou nepříjemnost a věc, která komplikuje resortu spravedlnosti vyšetřování případu, kdy si bývalý prezident Donald Trump po odchodu z úřadu ponechal utajované materiály a oficiální dokumenty.

X X X

 ‚Německo a Francie se musí stát průkopníky při obnově Evropy.‘ Země si připomínají 60 let spolupráce

Reuters: Podpora Ukrajiny ze strany Francie i Německa bude trvat tak dlouho, jak jen bude potřeba. Před společným zasedáním francouzské a německé vlády v Paříži to v neděli řekl spolkový kancléř Olaf Scholz. Obě země si připomínají 60 let od uzavření Elysejské smlouvy, která prohloubila vztahy mezi Francií a Německem.

 „Budoucnost, stejně jako minulost, stojí na spolupráci našich dvou zemí, jako hybné síly spojené Evropy,“ citovala agentura AFP Scholze. Podle agentury DPA kancléř připojil i poděkování ve francouzštině. „Děkuji našim francouzským bratrům a sestrám za jejich přátelství,“ uvedl a vděčnost vyjádřil i Macronovi.

Německý kancléř Scholz v pařížské Sorbonně zdůraznil, že imperialismus ruského prezidenta Vladimira Putina nezvítězí, a že Francie a Německo poskytnout Ukrajině veškerou pomoc, kterou bude potřebovat.

 Berlín je přitom pod tlakem svých spojenců, aby povolil dodávku německých tanků Leopard na Ukrajinu. Polský premiér Mateusz Morawiecki v neděli označil odmítavý postoj Berlína za nepřijatelný.

Francouzský prezident Emmanuel Macron zdůraznil, že Paříž i Berlín budou nadále podporovat kandidátský status Ukrajiny i Moldavska a pomůžou balkánským státům v potřebných reformách.

Výročí 60 let od podpisu Elysejské smlouvy o spolupráci Francie a Německa si připomněli Emmanuel Macron s Olafem Scholzem v Paříži | Zdroj: Reuters

„Německo a Francie se musí stát průkopníky při obnově Evropy,“ řekl Macron na tiskové konferenci. Evropa podle francouzského státníka potřebuje nový energetický model, podpořit nové technologie a inovace a prosadit Evropskou unii, která zvládne převzít roli „plnohodnotné geopolitické mocnosti, co se obrany, vesmíru a diplomacie týče“.

Spolupráci obou zemí na evropském zajištění surovin, energie nebo objevování vesmíru potvrdil i Scholz. Evropa podle něj musí být schopná ochránit své hodnoty a demokracii před autoritářstvím.

X X X

Zeman otevřel zrekonstruovanou restauraci Vikárka na Hradě, připomněl Havla

V areálu Pražského hradu se v neděli zčásti otevřela známá restaurace Vikárka v ulici těsně přiléhající ke katedrále svatého Víta. V poledne se jejího otevření zúčastnil prezident Miloš Zeman a provozu požehnal pražský arcibiskup Jan Graubner.

Historický objekt byl uzavřený od léta roku 2014, jeho rekonstrukce skončila loni. Podle podmínek výběrového řízení, které na provozovatele restaurace vyhlásila loni v listopadu Správa Pražského hradu, se měl do dnešního dne otevřít aspoň výčep v restauraci.

Další části provozu, tedy restaurace, samoobslužná restaurace a vinárna se mají otevřít nejpozději od 1. dubna. Restauraci doplňují dvě předzahrádky v ulici Vikářská a dvorek Vikárky. Podle dostupných údajů z roku 2020 Hrad vynaložil na stavební úpravu objektů na Vikárce zhruba 30 milionů korun.

„Dnes je v módě při možných i nemožných příležitostech připomínat Václava Havla. Já bych ho chtěl také připomenout, ale tentokrát při možné příležitosti. Protože to byl právě Václav Havel, který z tohoto místa učinil jednu ze svých kanceláří. A v tom nejlepším smyslu, jaký kancelář vůbec může mít. Takže já spojuji Vikárku nejen s postavou pana Broučka, ale také s postavou Václava Havla,“ řekl Zeman.

Restaurace Vikárka má jméno podle původních obyvatel domu, Vikářská ulice byla dříve domovem vikářů – příslušníků svatovítské kapituly. Restaurace v něm začala fungovat již v polovině 19. století. Známá je také díky Matěji Broučkovi, hrdinovi knížek Svatopluka Čecha, který se po delším pobytu ve Vikárce propadne podzemními chodbami do 15. století.

Současnou rekonstrukci provedlo studio Masák & Partner, které v areálu Pražského hradu stálo i za rekonstrukcí některých částí Starého královského paláce. Vikárku s dlouhým stavebním vývojem architekti především očistili od mnoha zásahů z její moderní historie.

Areál Pražského hradu je sice oficiálně otevřen denně od 06:00 do 22:00, vstup do něj je ale už přes šest let podmíněný bezpečnostní prohlídkou. Po zavedení kontrol areál přestal být fakticky průchozí, což se nelíbilo například Pražanům, kteří byli zvyklí si přes nádvoří Hradu zkracovat cestu. Lidé kritizovali i dlouhodobé uzavření části zahrad včetně Jeleního příkopu.

Hradní úředníci uzavírky zdůvodňovali náročnými opravami, bezpečnostní kontroly byly podle prezidentské kanceláře zavedeny na žádost policie. Například spolek Kverulant ale dává uzavření Hradu do souvislosti s vyvěšením červených trenýrek, kterými skupina Ztohoven nahradila v září 2015 prezidentskou standartu.

Zemanův mandát skončí v březnu. Ke konci minulého roku začal Hrad činit ohledně přístupnosti areálu vstřícné kroky. Zeman požádal ministra vnitra o zrušení či zásadní úpravu bezpečnostních kontrol s tím, že je nyní nepovažuje za správné a v souladu se zájmy občanů. Policie kontroly zatím doporučila zachovat. Od 15. prosince Pražský hrad otevřel i přes zimní sezonu Jelení příkop.

X X X

NA  SLOVENSKU  VOLBY  30. ZÁŘÍ  2023

Na Slovensku budou 30. září předčasné parlamentní volby, oznámil premiér Heger

Strany bývalé čtyřčlenné slovenské vládní koalice se dohodly na vypsání předčasných parlamentních voleb na 30. září, řekl v neděli novinářům dosluhující premiér Eduard Heger. Jeho menšinovému kabinetu sněmovna v prosinci vyslovila nedůvěru.

Cestu k novým volbám otevře změna ústavy, kterou má příští týden projednat slovenský parlament. Podle Hegera má koalice zajištěn potřebný počet hlasů pro tuto ústavní změnu, jejíž součástí bude také větší ochrana stávajícího poměrného volebního systému s jedním volebním obvodem. Po změně ústavy pak bude sněmovna rozhodovat o zkrácení svého volebního období.

Heger uvedl, že návrh na ústavní změny počítá také s tím, že k případné úpravě stávajícího volebního systému bude nově potřeba souhlas alespoň 90 poslanců, tedy až třípětinová většina parlamentu.

Pravidla voleb v zemi nyní stanovuje běžný zákon, na jehož změny ve 150členné slovenské sněmovně postačuje prostá většina hlasujících poslanců. Větší ochranu systému voleb v parlamentu žádal šéf nejsilnějšího vládního hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) Igor Matovič v obavě, že nynější opozice by po případném vytvoření vlády pravidla voleb změnila ve svůj prospěch.

Zástupci bývalých vládních stran začali o nových volbách jednat v uplynulých dnech poté, co Heger vzdal snahu o shromáždění nové většiny v nynější sněmovně.

Čtyři strany původní slovenské vládní koalice získaly ve volbách z konce února 2020 až ústavní většinu ve sněmovně.

Jejich vládnutí, které začalo krátce po propuknutí epidemie covidu-19 v zemi, provázely spory hlavně mezi liberální stranou Svoboda a solidarita (SaS) a šéfem nejsilnějšího vládního hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) Igora Matoviče, který nejprve v roce 2021 odešel z funkce premiéra a po pádu vlády svého stranického kolegy Hegera přišel o funkci ministra financí. SaS vládu opustila loni v září a pak vyvolala hlasování o nedůvěře už menšinovému kabinetu, které vláda nepřečkala.

Nejvyšší preference mají nyní podle průzkumů veřejného mínění strany Hlas-sociální demokracie (Hlas-SD) a Směr-sociální demokracie (Směr-SD) expremiéra Roberta Fica. Hlas-SD založil v roce 2020 bývalý předseda vlády Peter Pellegrini, který spolu s několika poslanci odešel ze Směru-SD. Obě tyto strany dlouhodobě usilují o nové volby v zemi a po pádu Hegerova kabinetu prosazovaly červnový termín voleb.

Slovenská opozice nezastává tak silné proevropské a proatlantické postoje jako nynější vláda. Například Fico se vyslovil proti dodávkám zbraní Ukrajině, která od loňského února čelí vojenské invazi Ruska.

O návrhu na doplnění ústavy tak, aby se předčasné parlamentní volby mohly konat na základě rozhodnutí parlamentu nebo plebiscitu, rozhodovali Slováci v sobotním referendu. Plebiscit ale ztroskotal na nízké účasti voličů.

X X X

 ŠÉF  ARMÁDY  ČR ŘEHKA:  NA  VELKOU  VÁLKU  NEJSME  PŘIPRAVENI

VOJÁCI  ČR  MOHOU  JÍT  I   PROTI  RUSKU

 Karel Řehka se po dvouleté pauze v civilu vrátil do armády, a rovnou na místo náčelníka generálního štábu. Vytyčil si jasný cíl: připravit českou armádu k boji. Jeho úvahy o bezpečnosti a obraně ale ozbrojené síly přesahují. „Nechci strašit, já chci jenom říct, že se to (případný konflikt) dotkne každého,“.„Nějaká krize stoprocentně přijde. Historicky to tak prostě je,“ doplnil.

 Z dobrých důvodů nekomentujeme konkrétní pomoc Ukrajině. Probíhá to v utajeném režimu, ale obecně je potřeba si říct, že Ukrajině se pomáhá dál ve všech liniích, ať už je to výcvik nebo materiál nebo i v mezinárodním prostředí finanční pomocí.

Chci říct, že je kritické, že to probíhá. Je to důležité a nejen z morálního hlediska, že pomáháme suverénnímu státu bránit se proti barbarské agresi, ale je to důležité pro naši vlastní obranu a pro naši vlastní bezpečnost.

Co se pro mě jako pro náčelníka generálního štábu změnilo, je spousta věcí, ale jedna z nich je i to, že mám jasně definovaného protivníka a nemusíme si už nic nalhávat a předstírat. Prostě Rusko je přímá bezpečnostní hrozba pro Českou republiku.

Jako náčelník generálního štábu uvažuji tak, že jestli naši vojáci budou válčit v nějakém konfliktu vysoké intenzity v dohledné době, tak tím protivníkem s největší pravděpodobností bude Rusko.

X X X

Metnar se zastal před Černochovou Babiše. Mluví o míru a neuráží vojáky

Andrej Babiš si v kampani bere vojáky a armádu jako rukojmí, prohlásila v nedělní Partii Terezie Tománkové televize CNN Prima NEWS ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Podle jejího předchůdce ve Lubomíra Metnara (ANO) v kampani však není nic, co by vojáky dehonestovalo či z nich dělalo válečné štváče.

 „Babiš si bere vojáky a armádu jako rukojmí ve své kampani. Mrzí mě, že je součástí i bývalý ministr obrany,“ řekla Černochová. Dodala, že expremiér na billboardech straší děti a staré lidi válkou. Metnar oponoval, že ministryně pouze překrucuje Babišovo vyjádření.

Politici debatovali o billboardech s nápisem: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják“. Babiš po kritice slovo voják nahradil generálem.

„To je účelová zkratka paní ministryně. Babiš mluví o míru, Pavel mluví o tom, že je mír iluze,“ vyčetl Metnar Černochové. Podle politika z hnutí ANO zároveň zmínil, že vládní koalice rozeštvává společnost a podporuje negativní nálady. Narážel tím zejména na kampaň před sněmovními volbami v níž koalice Spolu Babiše srovnávala s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

„Já zcela odmítám to že by ODS hrotila kampaň, to vyhrotil Babiš tím, že vojáky zatáhl do jeho kampaně,“ ohradila se Černochová. Podle ní by se měla ta kampaň vést jinak. „Dost strašení válkou,“ řekla.

X X X

V  PALERMU  ZADRŽEN  HLEDANÝ  BOSS   DENERA

‚Značná rána pro mafii.‘ Nejhledanějšího bosse dopadli v Palermu, 30 let policii unikal

V pondělí obletěla nejen italskými médii zpráva, že policie po 30 letech dopadla nejhledanějšího italského bosse Mattea Messinu Denara. Hlavu mafiánské organizace zvané Cosa nostra (v překladu Naše věc) zatkla policie v nemocnici, kde Denar podstupoval pod falešným jménem léčbu rakoviny. Jak se fanoušek rolexek a komiksů stal podle Europolu jedním z nejhledanějších zločinců Evropy?

 Říkají mu „Diabolik“ nebo „U Siccu“ (v překladu „Ten hubený“), je milovníkem hodinek Rolex, komiksů, videoher a má image playboye. Mezi jeho příjmy patřilo nespočet aktivit od obchodu s drogami až po hazardní hry a to nejen v Itálii.

Matteo Mesina Denaro, údajná hlava sicilské mafiánské organizace zvaná Cosa Nostra, unikal policii od roku 1993.

Po třech dekádách se však italská policie dočkala úspěchu, v pondělí Messinu Denara dopadla v Palermu v jedné ze soukromých sicilských nemocnic, kde mafián pod falešným jménem podstupoval léčbu rakoviny.

„Zatčení Mattea Messiny Denara představuje pro sicilskou mafii bezesporu značnou reputační ránu a také velký úspěch italské policie srovnatelný se zatčením jeho předchůdce Salvatora Riiny (zvaný také Totó Riina, pozn. red.) v roce 1993,“ komentuje pro iROZHLAS.cz politoložka Aneta Pinková, která se na Masarykově univerzitě specializuje na organizovaný zločin.

Podle ní má zatčení i velký symbolický význam vzhledem k tomu, že Messina Denaro byl mimo jiné spoluzodpovědný a později také v nepřítomnosti odsouzený na doživotí za notoricky známé atentáty na právníky Giovanniho Falconeho a Paola Borsellineho v roce 1992, které jsou dodnes především pro italskou policii bolestivým tématem.

Podobně situaci vidí i antropolog Petr Kupka ze Západočeské univerzity. „Policie zadržela jednoho z posledních bossů z okruhu posledního potvrzeného ‚capo dei tutti cappi‘ (v překladu ‚šéf všech šéfů‘, označení pro nejvyššího bosse mafiánských organizací, pozn. red.) sicilské mafie. Tito bossové se rozhodli vést na přelomu 80. a 90. otevřený konflikt s italským státem, jehož obětí se stali například vyšetřující soudci Falcone a Borsellino. Jeho zadržení je symbolickým vítězstvím státu, který občanům ukázal, že ani na tři dekády staré činy sicilské mafie nezapomněl,“ popisuje Kupka pro iROZHLAS.cz.

Právě atentáty na Falconeho a Borsellina, kteří se věnovali boji proti organizovanému zločinu, hlavně organizaci Cosa nostra, vyvolaly v Itálii velkou vlnu odporu proti mafii. Jak dříve uvedl server Aktuálně.cz, v jednom z posledních rozhovorů hovořil Borsellino mimo jiné o propojení Cosa nostry s tehdy vlivným podnikatelem, a později i několikanásobným italským premiérem Silviem Berlusconim.

„Denarovo zatčení a očekávané odsouzení je tedy důkazem, že italská mafie není všemocná a beztrestná,“ míní Pinková.

Mafiánské kořeny

Messina Denaro se v mafiánských poměrech narodil i vyrůstal. „Jeho otec byl hlavou tzv. mandamento, což je označení pro spojenectví několika mafiánských rodin z jednoho města a jeho nejbližšího okolí. Mandamento je v některých obcích v podstatě synonymem pro vládnoucí třídu. Messina Denaro tuto funkci koncem 80. let zdědil,“ uvádí antropolog.

Ve stejné době se také dostal do prvních střetů se zákonem, kdy se na své rodné Sicílii účastnil krvavých bojů mezi dvěma klany.

„Na rozdíl od svého otce, Totó Riiny, Bernarda Provenzana nebo jiných známých figur sicilské mafie, kteří lpěli na konzervativních hodnotách, byl považován spíše za excentrického muže se zálibou v luxusu. Byl asi posledním výrazným reprezentantem sicilské mafie,“ míní Kupka.

Podotýká, že je otázkou, zda můžeme o sicilské mafii jako o organizaci vůbec ještě mluvit. „Podle italských expertů je značně fragmentovaná a dnes jde spíše o označení různých nekoordinovaných projevů lokálního podsvětí. Pokusy o koordinaci různých lokálních rodin a frakcí, tak jak to bylo na přelomu 80. a 90. let zvykem, nebyly údajně příliš úspěšné.“

Nemilosrdný zabiják

Messina Denaro „proslul“ jako nemilosrdný vrah, což podporovalo krvavou pověst Cosa nostry. Mafiánský boss je údajně zodpovědný za vraždu hlavy soupeřícího klanu Vincenza Milazza a jeho partnerky, která tehdy byla ve třetím měsíci těhotenství.

Po notoricky známých atentátech na právníky a hlavně po zatčení mafiánského bosse Salvatora Riiny v lednu roku 1993 zahájila Cosa nostra teroristickou kampaň, ve které sehrál sicilský rodák klíčovou roli.

Jedněmi z nejznámějších útoků v rámci mafiánské války proti státu jsou bombové teroristické útoky z května 1993, které provedla sicilská mafie v Milánu, Římě a Florencii. Zemřelo tehdy deset lidí a asi 100 bylo zraněno.

Činem, který italská média označují za ten „nejodpornější“, který kdy Messina Denaro nařídil, je únos tehdy 12letého syna muže, který měl proti mafiánovi vypovídat. Santino di Matteo chtěl jako bývalý mafián spolupracovat s policií v rámci vyšetřování atentátu na Falconeho.

Proto mafie na rozkaz Messiny Denara jeho potomka dva roky držela jako rukojmí a mučila. Chlapce nakonec zabili a jeho tělo rozpustili v kyselině, aby ho rodina nemohla pohřbít.

Mnoho žalobců se domnívá, že právě Messina Denaro je ten, který má jména všech lidí zapojených do nejvýznamnějších zločinů spáchaných italskou mafií. Roku 2002 ho při takzvaném „Maxi procesu“ v nepřítomnosti odsoudili k doživotnímu vězení. Společně s ním tehdy odsoudili stovky lidí napojených na sicilskou mafii.

30 let na útěku

Boss Cosa nostry se údajně na veřejnosti neukázal od roku 1993. Fakt, že se Messina Denaro po celou dobu úspěšně schovával před policií, je podle politoložky Pinkové dán i tím, jak je mafie prorostlá sicilskou společností.

Dlouhou dobu byl sicilský milovník rolexek symbolem neschopnosti státu dopadnout špičky italských zločineckých organizací. „Italské bezpečnostní složky ho údajně zkoušely kontinuálně dopadnout prostřednictvím jeho partnerek, potenciálních spojenců, spolupracujících obviněných nebo na základě stopy z jiných nesouvisejících případů. Několikrát byly podle svých vyjádření velmi blízko. Některé pokusy o dopadení však byly provázeny i řadou podezření z policejní korupce,“ míní Kupka.

Jedna stopa vedla i k zatčení jeho sestry Patrizie a několika jeho dalších spolupracovníků v roce 2013. Známý je také incident z roku 2021, kdy policie zatkla v Nizozemsku fanouška formule 1 z Liverpoolu v domnění, že se jedná o italského mafiánského bosse.

Po dekády, kdy Messina Denaro unikal policii, vše řídil pod pseudonymem „Alessio“. O tom, kde pobývá nebo odkud řídí všechny aktivity, se vždy vedly jenom spekulace, včetně toho, že podstoupil plastickou operaci, aby změnil vzhled a jeho dopadení bylo ještě o to těžší.

Klíčová stopa: zdravotní stav

Roku 2015 potvrdila italská prokuratura, že pobýval v Brazílii, Španělsku, Británii nebo Rakousku, přičemž se na Sicílii vracel nepravidelně a stále méně.

V roce 2020 zatkli několik jeho spolupracovníků, ve stejné době ho opět v nepřítomnosti odsoudili za zmíněnou vraždu Falconeho.

Při operaci, která měla za úkol jeho dopadení, sehrál klíčovou roli jeho zdravotní stav. Z odposlechů lidí, které policie podezřívala z ochrany Messiny Denara, odvodili, že má pravděpodobně rakovinu.

Poté dali vyšetřovatelé dohromady seznam onkologických pacientů, kteří byli ve stejném věku jako hledaný mafián a pobývali v oblasti, kde podle nich Messina Denaro působil. „Takto se dostali ke člověku jménem Andrea Bonafede, což byla jeho krycí identita. Podobně jako většina důležitých členů sicilské mafie byl nakonec zadržen v podstatě doma,“ doplňuje Kupka.

X X X

 Rakousko porušilo právo, když kvůli rovnosti znemožnilo rodině používat její jméno s předponou „von“

 Rakousko rodině von Künsberg Sarre změnilo jméno a znemožnilo jí používat přeponu „von“. Členům rodiny odmítlo vydat doklady s jejich jmény kvůli zákazu privilegií rodu, demokratické rovnosti a veřejné bezpečnosti s odkazem na zákon o zrušení šlechty z roku 1919.

Rakousko porušilo Úmluvu a nedokázalo najít spravedlivou rovnováhu s právem na soukromý a rodinný život, když omezilo právo na sebeurčení jménem uvedl k tomu Evropský soud pro lidská práva. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) označil za nepodstatný ve vztahu k Článku 8 Úmluvy.

Vyplývá to z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu v. Rakousko. Na porušení lidských práv Rakouskem si čtyřmi stížnostmi stěžovali čtyři členové rodiny: Dva bratři a manželka jednoho z nich se synem. Všem Rakousko odepřelo vydat doklady s desítky let používaným rodinným jménem kvůli přeponě „von“.

Projednávaná věc se týká stížnosti stěžovatelů na porušení jejich práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy odstraněním části příjmení stěžovatelů, a to předpony „von“, podle zákona o zrušení šlechtictví (Adelsaufhebungsgesetz) z roku 1919 a odmítnutím vydat nový občanský průkaz s tímto příjmením, shrnuje podstatu stížnosti Evropský soud pro lidská práva. Rodina si stěžovala také na diskriminaci, neboť jiné předpony jako van nebo de byly z působnosti rakouského zákona vyňaty.

Nehlásili se ke šlechtě a jména užívali do roku 2018

Sourozenci získali svá příjmení po svém otci, který byl původně znám pod jménem Ralph Sarre von Künsberg-Langenstadt a který si v roce 1961 změnil jméno na Ralph von Künsberg Sarre, když emigroval z Kuby, kde získal občanství, do Spojených států amerických, stojí v rozsudku ESLP.

První, třetí a čtvrtý stěžovatel tedy od svého narození v roce 1975, 2001 a 1969 nosí příjmení „von Künsberg Sarre“. Druhý stěžovatel přijal při svatbě v roce 2000 příjmení čtvrtého stěžovatele. Podle vyjádření stěžovatelů nikdy nepatřili ke šlechtě a svá příjmení „von Künsberg Sarre“ považovali za vymyšlená svým předkem. Toto příjmení zůstalo desítky let nesporné navzdory zákonu o zrušení šlechty z roku 1919 a prováděcím ustanovením tohoto zákona. Několik jejich pasů a občanských průkazů bylo obnoveno s tímto příjmením, popisuje situaci Evropský soud pro lidská práva.

Jména změnilo město Graz, doklad nevydal konzulát

Samotný případ má původ až ve čtyři roky starém rozhodnutí města Graz změnit rodině jména: „Dne 20. září 2018 vydalo město Graz z vlastního podnětu rozhodnutí o změně příjmení prvního žadatele z von Künsberg Sarre na Künsberg Sarre podle § 42 odst. 1 zákona o občanském stavu ve spojení s oddíly 1 a 2 zákona o zrušení šlechtictví z roku 1919 a s oddíly 1 a 2 odst. 1 prováděcích ustanovení zákona o zrušení šlechtictví z roku 1919. Město odůvodnilo své rozhodnutí tím, že příjmení bylo nesprávně zapsáno jako von Künsberg Sarre při svatbě prvního stěžovatele v roce 2004, a proto bylo v době této registrace nesprávné,“ popisuje fakta ESLP.

Totéž zopakovalo město Graz u druhého a čtvrtého stěžovatele. Čtvrtý stěžovatel – syn jednoho z bratrů – měl proces zakázání jména za sebou od roku 2017: „Dne 12. října 2017 rakouský generální konzulát v Mnichově zamítl žádost třetího žadatele, v té době ještě nezletilého a zastoupeného jeho otcem, o vydání občanského průkazu (Personalusweis) na jeho registrované příjmení von Künsberg Sarre,“ stojí v rozsudku. Rakouský konzulát to odůvodnil judikaturou Nejvyššího správního soudu Rakouska i Soudního dvora EU.

Zakázaná jména bez ohledu na historii

Na judikaturu Soudního dvora EU jakožto i rakouského Ústavního soudu odkazoval posléze i Krajský správní soud ve Štýrsku při následné žalobě v roce 2019, když rozhodl, že „relevantní je objektivní vnímání těch, které zákaz diskriminace měl chránit před nerovným zacházením založeným na výsadách zrození nebo postavení“.

Stížnost zamítl rakouský Ústavní soud pro nedostatek vyhlídek na úspěch opět s odkazem na rozsudek SDEU ve věci Sayn – Wittgenstein Foto: Pixabay

„Ústavní soud konstatoval, že z tohoto důvodu byla zakázána jména, která by mohla pouze budit dojem, že jejich nositelům udělují privilegia narození nebo postavení. Pokud jde o předponu von, Ústavní soud měl konkrétně za to, že toto slovo může obecně vytvářet zdání šlechtického původu, a tedy odpovídajících privilegií ( Anschein einer adeligen Herkunft und damit entsprechender Vorrechte ), bez ohledu na to, zda konkrétní jméno nebo rod skutečně měly historické vazby na šlechtu,“ cituje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva rakouský soud.

Stížnost zamítl rakouský Ústavní soud pro nedostatek vyhlídek na úspěch opět s odkazem na rozsudek SDEU ve věci Sayn – Wittgenstein.

Rakousko pod hrozbou vězení chrání před privilegii rodu

Podle rakouské domácí legislativy musí úřad učinit opravu zápisu v osobním registru, pokud byl původní zápis nesprávný. Podle zákona o zrušení šlechtických titulů, rytířských a dámských řádů ze 3. dubna 2019 bylo užívání titulů zakázáno pod hrozbou pokuty nebo zatčení a šestiměsíčního vězení.  Právo užívat předponu von bylo zrušeno všem Rakušanům „bez ohledu na to, zda výsady byly získány v tuzemsku nebo v zahraničí“.

Tento stav potvrdil rakouský Ústavní soud už několikrát včetně případů cizinců jako u německého občana, který získal jméno a rakouské občanství sňatkem v roce 1959 a chtěl ho používat pro děti. „Ústavní soud dále upřesnil, že pro rakouské občany zákon o zrušení šlechtictví vylučuje jak nabývání částí nebo doplnění jmen, která tvoří šlechtické tituly ve smyslu zákona a jeho prováděcích ustanovení, tak i pokračování jeho užívání po nabytí rakouského občanství osobou, pro kterou byl takový šlechtický titul součástí jejího jména podle jiného než rakouského práva,“ cituje ESLP.

„Dále Ústavní soud zopakoval, že cílem zákona o zrušení šlechtictví bylo právě zakázat jméno (nebo část jména či doplnění jména), které by mohlo vyvolat dojem, že jeho nositel má privilegia rodu nebo postavení. Bylo tedy otázkou, zda konkrétní jméno (nebo jeho část či doplněk ke jménu) může naznačovat existenci takových privilegií ve vztazích mezi lidmi. Šlo tedy o objektivní vnímání těch, které zákaz diskriminace stanovený v článku 7 spolkového ústavního zákona chtěl chránit před nerovným zacházením na základě privilegií zrození nebo postavení,“ cituje ESLP rakouský Ústavní soud.

EU: Odmítnutí jména kvůli bezpečnosti a rovnosti před zákonem

Poté Evropský soud pro lidská práva cituje rozhodnutí Soudního dvora EU ve zmiňovaném případě Sayn-Wittgenstein. Šlo o případ osvojení dospělé občanky Rakouska Němcem, čímž žena získala titul Fürstin von Sayn – Wittgenstein. Rakousko jí však jméno změnilo na Sayn-Wittgenstein

„Článek 21 SFEU je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání orgánům členského státu za okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, odmítnout uznat všechny prvky příjmení státního příslušníka tohoto státu, jak je stanoveno v jiném členském státu – ve kterém tento státní příslušník pobývá – v době jeho osvojení jako zletilého státním příslušníkem tohoto jiného členského státu, pokud toto příjmení obsahuje šlechtický titul, který není v prvním členském státě povolen podle jeho ústavy za předpokladu, že opatření přijatá těmito orgány v této souvislosti jsou odůvodněna důvody veřejného pořádku, to znamená, že jsou nezbytná k ochraně zájmů, které mají zajistit, a jsou přiměřená sledovanému legitimnímu cíli,“ uvedl v roce 2010 SDEU.

V další věci SDEU konstatoval toto: „Článek 21 SFEU je třeba vykládat v tom smyslu, že orgány členského státu nejsou povinny uznat jméno občana tohoto členského státu, pokud má rovněž státní příslušnost jiného členského státu, ve kterém toto jméno získal. kterou si svobodně zvolil a která obsahuje určitý počet znaků šlechty, které právo prvního členského státu nepřijímá, za předpokladu, že je prokázáno, o čemž přísluší ověřit předkládajícímu soudu, že odmítnutí uznání je v této souvislosti odůvodněné z důvodů veřejného pořádku v tom, že je vhodné a nezbytné zajistit dodržování zásady, že všichni občané tohoto členského státu jsou si před zákonem rovni.“

Stěžovatelé: Nejsme šlechtici, zákon o vrchnosti nelze použít

Stejně argumentovala před Evropským soudem pro lidská práva i rakouská vláda. Podle vlády soudy jednaly v mezích uvážení, když opravily příjmení prvního, druhého a čtvrtého stěžovatele z „von Künsberg Sarre“ na „Künsberg Sarre“ a když odmítly vydat třetímu žadateli nový občanský průkaz s příjmením „von Künsberg Sarre“, vzhledem k tomu, že použití předpony „von“ mohlo budit dojem ušlechtilého původu, zejména „s ohledem na jazykové a historické souvislosti v Rakousku“. Skutečnost, že jej stěžovatelé používali řadu let, nemohla na výsledku nic změnit.

Naopak stěžovatelé trvali na tom, že nejsou urozeného původu a že jejich příjmení je fiktivní jméno, které vzniklo v důsledku nepokojů druhé světové války a revoluce na Kubě. Předpona „von“ tedy nebyla titulem nebo částicí šlechty. V důsledku toho zákon o zrušení vrchnosti nelze použít. Změna jejich příjmení z podnětu úřadů a odmítnutí vydání nového občanského průkazu s původním jménem proto postrádaly právní základ.

ESLP: Zákon je ustanovení, jak je vyložily soudy

Podle ESLP je v negativním i pozitivním kontextu třeba brát ohled na spravedlivou rovnováhu, kterou je třeba dosáhnout mezi soupeřícími zájmy jednotlivce a společnosti jako celku. „Soud na úvod poznamenává, že stěžovatelé nesměli nosit příjmení, která si přáli a která používali po mnoho let. Připouští tedy, že se jednalo o zásah do jejich práva na respektování soukromého a rodinného života,“ uvádí v rozsudku ESLP.

Pokud jde o zásah proti rodině, stěžovatelé namítali, že jejich jména nejsou šlechtického původu. „Soud opakuje, že namítaný zásah musí mít nějaký základ ve vnitrostátním právu, které musí být přiměřené a formulované dostatečně přesně, aby umožnilo těm, na něž se vztahuje, regulovat své chování, a v případě potřeby předvídat v míře přiměřené okolnostem důsledky, které může dané jednání mít,“ uvedl ESLP s odkazem na případ Vavřička v. Česká republika.

„Stručně řečeno, zákon je platné ustanovení tak, jak jej vyložily příslušné soudy,“ uvedl dále Soud. Podle Soudu je jednou věcí šlechtictví a jinou věcí předpona „von“. „Zůstává otázka, pokud jde o vztah mezi nimi s ohledem na změny, ke kterým došlo ve vnitrostátní judikatuře od roku 2014 a které se zdá vedly k nejasnosti,“ uvedl Soud s tím, že následkem je nepředvídatelnost pro praxi a pochybnosti o kvalitě rakouského práva ve smyslu požadavků Úmluvy.

Soud přijímá argument vlády

Přesto Soud uznal argumenty vedoucí k zákazu šlechty: „Soud přijímá argument vlády, že při regulaci některých aspektů jmen slouží zákon o zrušení šlechtictví a jeho prováděcí ustanovení k zajištění rovného zacházení se všemi. Zásah do práv stěžovatelů podle článku 8 tak sledoval legitimní cíl ochrany práv a svobod druhých,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva doslova.

„Při zvažování různých dotčených zájmů je třeba vzít v úvahu na jedné straně právo žalobců nosit jméno a na druhé straně veřejný zájem na úpravě výběru jmen. V tomto ohledu Soud zdůrazňuje (velmi) dlouhá období, po která stěžovatelé směli nosit své původní příjmení, a to čtyřicet tři, osmnáct, šestnáct a čtyřicet devět let. S tímto příjmením se nepochybně osobně ztotožnili, odvozovali ho od svých rodičů, nosili jej po celý život až do září 2018 (v případě prvního, třetího a čtvrtého žadatele),“ uvedl Soud s tím, že stěžovatelé za podstatnou část dospělého života rozvinuli se svými jmény vztahy soukromé i profesní.

ESLP: Soudní dvůr EU nerozhoduje podle Úmluvy

Poté Soud upozornil, že do roku 2018 samy rakouské úřady předmětná jména zapsaly do matrik při sňatku a narození. „Teprve v letech 2017 a 2018 začaly úřady napadat příjmení žadatelů,“ uvedl Soud. „V této souvislosti soud zdůrazňuje, že zákon o zrušení šlechtictví pochází z roku 1919, tedy dlouho předtím, než se stěžovatelé vůbec narodili, a že navzdory tomu úřady nepovažovaly ustanovení tohoto zákona za použitelná na ně po (velmi) dlouhou dobu. časová období,“ uvedl Soud.  Až do roku 2014 ses totiž bývalé „šlechtické předpony“ nepovažovaly za šlechtické částice ve smyslu zákona o zrušení vrchnosti.

„Zdá se, že ke změně správní praxe a následně i přístupu úřadů k příjmením stěžovatelů došlo až poté, co se Ústavní soud počínaje rozhodnutím ze dne 26. června 2014 odchýlil od své dosavadní judikatury. Zdá se, že tato změna byla vyvolána rozsudkem SDEU ze dne 22. prosince 2010 ve věci Sayn-Wittgenstein. Je však třeba zdůraznit, že posledně uvedený rozsudek posuzoval předmětnou otázku pouze z pohledu článku 21 Smlouvy o fungování Evropské unie, nikoli však z pohledu článku 8 Úmluvy. Nebyla řešena otázka základních práv na ,soukromý a rodinný život´, která zahrnuje test proporcionality podle standardů Úmluvy týkajících se článku 8. V důsledku toho se tento rozsudek SDEU nezdá být relevantní pro tento kontext, který se týká otázek souvisejících s článkem 8 Úmluvy,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva doslova.

Jak svým jménem ohrozila rodina demokracii a bezpečnost?

Jak dále uvádí Evropský soud pro lidská práva, rakouská vláda argumentovala, že nesprávné užívání jména po dlouhá desetiletí narušilo demokratickou rovnost a veřejnou bezpečnost rakouského státu. „Vnitrostátní soudy nevysvětlily, proč byl zákaz užívání tohoto příjmení nezbytný pro zachování demokratické rovnosti a veřejné bezpečnosti. Soud již rozhodl, že formální odkaz na legitimní cíl nemůže, při neexistenci jakékoli skutečné újmy na právech jiných, odůvodnit omezení práva osoby nosit nebo měnit jméno,“ uvedl ve svém rozhodnutí ESLP.

Soud dále poukázal na fakt, že někteří členové rodiny jméno stále nosit mohou, ale jiní už ne. „Ne všichni rodinní příslušníci nyní nosí stejné příjmení, čímž je narušena jejich společná sebeidentifikace s tímto příjmením. Zdá se, že ani dvěma dcerám druhé a čtvrté stěžovatelky, které jsou zároveň sestrami třetí stěžovatelky, ani dětem prvního stěžovatele nebylo změněno příjmení,“ uvedl Soud. „To dále podkopává argument vlády, že změna příjmení byla nezbytná pro demokratickou rovnost a veřejnou bezpečnost,“ dodal ESLP.

Omezení práva na jméno bez důvodů je neslučitelné

„Stejně tak třetímu stěžovateli byla v roce 2017 zamítnuta žádost o vydání občanského průkazu z důvodu jeho ,chybného´ příjmení, zatímco jeho bratranci následně obdrželi pasy s přesně tímto příjmením v letech 2018 a 2019. V této souvislosti má Soud na paměti také skutečnost, že pokračující užívání původního příjmení vystavuje stěžovatele, alespoň teoreticky, trestnímu stíhání a trestu zatčením až na šest měsíců,“ upozornil Soud s odkazem na sankce v zákoně o zrušení šlechty z roku 1919.

Poté Soud zopakoval, že i když státy mají široký prostor pro uvážení ohledně regulace jmen, nemohou přehlížet její význam v životech soukromých osob: Jména jsou ústředními prvky sebeidentifikace a sebedefinice. „Omezení práva nosit nebo měnit jméno bez oprávněných a relevantních důvodů není slučitelné s účelem článku 8 Úmluvy, kterým je ochrana sebeurčení a osobního rozvoje jednotlivců,“ uvedl doslova ESLP.

„Uvedené úvahy postačují k tomu, aby Soud mohl dospět k závěru, že zaprvé změna původních příjmení žalobců po dlouhých obdobích dříve akceptovaného užívání iniciovaná úřady, a zadruhé odmítnutí vydat průkaz totožnosti s tímto příjmením nebyly přiměřené cíli sledovanému orgány. Vnitrostátním úřadům a soudům se proto tím, že odmítly zájem stěžovatelů ponechat si příjmení, se kterým se ztotožňovali a které nosili po (velmi) dlouhou dobu, nepodařilo najít spravedlivou rovnováhu s právem stěžovatelů na respektování jejich soukromý a rodinný život. V souladu s tím došlo k porušení článku 8 Úmluvy,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Z účtu Usaina Bolta zmizely miliony, zbylo jen pár tisíc. Legenda se měla stát terčem podvodu

Osminásobný olympijský vítěz Usain Bolt se dost možná stal obětí finančního podvodu. Podle právníků bývalý jamajský sprinter postrádá až 12,8 milionu dolarů (zhruba 281 milionů korun). Tyto peníze se zřejmě ztratily z Boltova účtu u investiční společnosti Stocks and Securities Limited (SSL). Záležitostí už se zabývá i policie.

Bolt peníze investoval prostřednictvím SSL zhruba před deseti lety. Světový rekordman v běhu na 100 a 200 metrů přišel podle svého manažera Nugenta Walkera na nesrovnalosti u svého konta během minulého týdne.

Boltovy peníze z účtů podle všeho zmizely. Podle agentury AP tak má slavný jamajský běžec aktuálně na kontě asi „jen“ 12 tisíc dolarů (zhruba 264 tisíc korun). Zmíněnou částku potvrdil i Boltův právní zástupce Linton Gordon. „Byla přijata všechna opatření, abychom tomu problému přišli na kloub. Prověřuje se celé portfolio,“ řekl manažer Walker.

 Záležitost pozorně sledujeme

Právníci 36leté sprinterské legendy už investiční společnost kontaktovali a žádají, aby byly peníze na účet co nejdříve vráceny. V opačném případě Boltův tým chystá žalobu. Podle SSL přišlo o peníze více klientů. Samotná společnost prý zatím nezná konkrétní příčinu.

„Rozumíme tomu, že klienti touží po dalších informacích. Ujišťujeme, že tuto záležitost pozorně sledujeme. Naše klienty upozorníme na možné řešení, jakmile budou dané informace k dispozici,“ stojí v prohlášení SSL.

Bolt se i šest let po ukončení profesionální kariéry stále může pyšnit titulem nejrychlejšího sprintera v historii. Podle odhadů médií činilo jeho jmění před incidentem zhruba 90 milionů dolarů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.