Prezident Pavel by neměl do vlády široce zasahovat, míní ústavní právnička Zámečníková z Brna. Jak si Andrej Babiš představuje vládu, se zatím nedozvíme. Předseda ANO sice ve čtvrtek avizoval, že v pátek má být jasno o rozdělení ministerstev, na sociální síti ale ráno sdělil, že nic takového během dne neoznámí. O možné koalici jedná Babiš s hnutím SPD a Motoristy. Jak do vzniku kabinetu může zasáhnout prezident Petr Pavel? Odpovídá ústavní právnička Marie Zámečníková z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

 Prezident Petr Pavel po schůzce s Andrejem Babišem oznámil, že nového premiéra jmenuje nejdřív po ustavení nové Sněmovny 3. listopadu. Mohl by to ale vůbec udělat dřív?
V podstatě nikoliv, protože je nutno, aby nejdříve současná vláda podala demisi, což je povinna podat právě po ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. A až poté může nastat ten formální akt jmenování nového předsedy vlády a nové vlády. Neměli bychom mít dvě jmenované vlády, to Ústava samozřejmě nepředvídá.

 Rozhovor s ústavní právničkou Marií Zámečníkovou

Ani dva premiéry, když ani jeden není v demisi.
Ne, určitě ne dva jmenované. To, co známe, je premiér pověřený, ale ještě nejmenovaný. To znamená, ty kroky by na sebe měly navazovat.

Podle Ústavy podá vláda demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny. Potom tedy ale můžeme mít dva premiéry – jednoho v demisi a druhého, kterého jmenuje prezident.

Mluvíme vždycky o designovaném předsedovi vlády, o tom novém, který bude v čele nové vlády. To znamená, v tu chvíli ty kroky následují tak, jak je Ústava předvídá, a vláda v demisi dovládne až do okamžiku, než je jmenována vláda nová.

A kdy nový premiér opravdu získává své pravomoci a ztrácí je premiér v demisi?
V zásadě jmenováním toho nového, tím formálním aktem, který nastane, kdy prezident skutečně provede formální jmenování, tak v tu chvíli přebírá otěže řekněme nový premiér.

Myslíte jmenování premiéra nebo jmenování celé vlády, protože nově jmenovaný premiér ještě nemá svou vládu.
Ty kroky by na sebe měly ideálně navazovat a formální jmenování by mělo být v posloupnosti. To znamená, že přechod moci je u nás, myslím, tradičně velmi poklidný a běžný, jde také o faktické předávání agendy. A já věřím, že tomu bude i nyní tak, že to bude následovat průběžně po sobě.

Premiér volí svůj tým

Co prezident může udělat ještě před ustavením nové Sněmovny, je pověřit někoho sestavením nové vlády, což se v minulosti dělo. To ale není nutný krok.
Ne. Ústava takový krok nezná, ale u nás se už zažil právě proto, aby přechod moci a přechod vlády byl poměrně plynulý. Prezident to pověření může formálně učinit, i když formální pověření to není, protože to není ústavně právní krok.

Ale je to tady taková běžná praxe. To znamená, možná k ní dojde. A je to krok vyzývající jenom k tomu: „Předpokládám, že budeš jmenován formálním předsedou vlády, a proto začni pracovat na tom, aby vláda byla sestavena a aby pak mohla být i jmenována.“

 Pavel ve čtvrtek požádal Babiše, aby ho s prioritami budoucí vlády, s návrhem rozdělení resortů a možných ministrů seznámil v předstihu. Do jaké míry může prezident mluvit do obsazování ministerstev? Jaký je jeho vliv, a to jednak formální a jednak neformální?
Co se týče Ústavy, tak ta doslova říká, že předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády. To znamená, personálně má mít vládu v rukou předseda vlády. Ten si má vybrat svůj tým, ten si má vybrat, s kým chce vládu tvořit a s kým chce vládnout.

A má podat návrh prezidentu republiky, který by personálně neměl mít možnost do vlády nějak široce zasahovat. On není tvůrcem vlády. Nemáme tady systém, který by předvídal, že má prezident ovlivňovat personální složení vlády. To znamená, že by měl respektovat návrh premiéra. Měl by respektovat to, že mu premiér řekne: „Chci na tom pracovat s těmito lidmi.“

Samozřejmě prezident tam je určitou velmi krajní pojistkou pro případ, že by ty osoby byly třeba znatelným a prokazatelným bezpečnostním nebezpečím a podobně. Ale to, že se mu někdo líbí či nelíbí nebo mu je někdo sympatický či nesympatický, by roli hrát nemělo.

Precedens Zeman

Když teď prezident avizuje, že při skládání vlády a pro její jmenování považuje za zásadní mimo jiné pevné zakotvení v Evropské unii, zahraniční politiku kladoucí důraz na lidská práva, členství v NATO nebo podporu institucí demokratického státu, tak se to dá brát jako jakési upozornění pro předsedu ANO Andreje Babiše?
Předpokládám, že to jsou kritéria, která prezident zmínil Andreji Babišovi a o nichž s ním vede řekněme spíše neformální rozhovory a upozorňuje ho na to, že by třeba bylo také dobré se dívat na toto směřování u kandidátů a kandidátek, že to může být z jeho pohledu pro naši republiku velmi důležité.

Prezident má totiž v této fázi z formálních kroků velmi omezený prostor, tak jak je psána Ústava. Ale ona je zároveň psána tak obecně a stručně, že je tady poměrně široký neformální prostor pro to, aby prezident vedl rozhovory, aby prezident byl v této věci jakýmsi mediátorem a diskusním partnerem.

Ale jak říkám, může se pokusit zmínit svůj názor, svůj pohled, může se pokusit představit svou myšlenku, ale personálně v rukou by měl mít vládu skutečně předseda.

 Někdejší prezident Miloš Zeman v minulosti několikrát avizoval, že nemusí některé ministry, které mu navrhne premiér, jmenovat, protože není automat na podpisy. Tady jde určitě o spor o výklad Ústavy. Vyjasnilo se tohle nějak v průběhu mandátu prezidenta Zemana a teď za prezidenta Pavla?
V zásadě nikoliv. Tehdy, když se to dělo, tak se ozývaly různé hlasy. Ale mám za to, že většinový pohled se spíše přikláněl k tomu, že to není postup v souladu s Ústavou.

Ostatně prezident Zeman se později nechal slyšet, že jeho snahou bylo přetvořit náš systém na minimálně poloprezidentský. To znamená, neodpovídá to systematickému výkladu Ústavy a tomu, jak je naše Ústava a náš systém vůbec koncipovaný.

Byly to kroky, které skutečně čelily kritice. Měla jsem za to, že prezident Pavel se nechal několikrát slyšet, že takovouto praxi by určitě nepřevzal. Samozřejmě uvidíme, do jaké míry povede rozhovory s kandidáty či kandidátkami na ministry a ministryně a do jaké míry to bude odpovídat praxi, která tehdy byla spíše kritizována. Nebo zda to bude mít jinou formu nebo intenzitu.

 X X X

 POLITOLOG  MLEJNEK  O  TURKOVI:

Turek je problematický. Nedovedu si představit, že by jel na státní návštěvu Izraele, nastiňuje politolog

Vznikající vláda v čele s šéfem ANO Andrejem Babiše narazila na problém jménem Filip Turek. Deník N informoval o jeho rasistických, sexistických a homofobních výrocích. Turek, který je aspirant na ministra zahraničí, to označil za snahu o diskreditaci. Pokud by byl ministrem, mohou jeho kauzy poškodit reputaci Česka, míní politolog Josef Mlejnek z FSV UK. „Pokud se potvrdí, že jsou výroky autentické, tak je nejmenovatelný,“ říká pro iROZHLAS.cz.

 X Jak hodnotíte dosavadní vyjednávání o vládě?

Zdá se mi, že největší problém je s personálním obsazením resortů z hlediska dvou menších koaličních partnerů. Pokud jde o SPD, tak tam je paradoxně možná problém menší. Vypadá to, že Okamurovi stačí, když bude předsedou Sněmovny a za SPD půjdou do vlády, jak se říká, nestraničtí odborníci.

 X Budou tito odborníci skutečně nominanty SPD?

Je otázkou, co to má být za lidi, ale v médiích jsem zaznamenal, že jsou to spíše lidé, se kterými souhlasí Andrej Babiš, možná jsou i bližší Babišovi než Okamurovi.

Zatím máme z tohoto hlediska nominanta na ministra obrany. Pokud by to bylo tak, že SPD nominuje ne straníky, ale nestraníky, které půjde označit za odborníky a v zásadě nebudou tak toxičtí jako většina straníků z SPD, tak by to ještě nebyl takový problém.

Větší problém je teď s Motoristy, konkrétně s Filipem Turkem a aférou, kdy na něj vyplavaly starší příspěvky z facebooku, což je samozřejmě obtížně udržitelné.

Celkově bych to shrnul tak, že dvě menší strany si vynutily, že budou mít zastoupení ve vládě, takže navrhují lidi, z nichž je část problematická, nebo to vyvolává různé přesuny, některá místa jsou ještě neobsazená. Personální obsazení určitých ministerstev nominanty od Motoristů a SPD spíš působí jako problém. Nebýt toho, tak by ta jednání možná byla hladší a rychlejší. 

‚Turek je nejmenovatelný‘

X Vraťme se k vámi zmíněné aktuální kauze Filipa Turka týkající se jeho smazaných facebookových příspěvků, které podle Deníku N obsahovaly rasistické, homofobní či sexistické výroky. O Turkovi se mluví jako o možném ministru zahraničí v budoucí vládě. Myslíte si, že v případě jeho jmenování mohou jeho aktuální i minulé kauzy poškodit reputaci Česka v zahraničí?

Určitě ano. Dokonce bych řekl, že ještě předtím, než se objevila ta nejnovější várka problematických výroků, tak už jsem zastával názor, že i tak je Turek problematický, že hrozí poškození reputace České republiky, už jenom když na něj vyplavaly věci, zejména v době, kdy kandidoval do Evropského parlamentu nebo když byl zvolen.

 Už existovaly fotografie, kde hajluje, i nějaké jeho výroky. Chlubil se, že má sbírku nožů s nacistickou symbolikou, plus závodil v helmě, kde měl znak řecké ultrapravicové strany Zlatý úsvit. Takže si myslím, že i ty starší věci, které už tady proběhly hlavně zhruba před rokem a něco v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu, tak už by stačily na vážné poškození reputace.

Koneckonců lze to ilustrovat i hodně konkrétně. Nedovedu si představit, že Turek, třeba jako ministr zahraničí, pojede na státní návštěvu do Izraele jenom s těmi věcmi, které už na něho vyplavaly před tou nejnovější aférou. A může stokrát říkat, že to byla mladická nerozvážnost a že se od toho už distancoval, že to je jeho smysl pro černý humor, ale s tím samozřejmě neobstojí. 

Pokud se skutečně potvrdí, že jsou výroky, které teď kolují, autentické, tak je v podstatě nejmenovatelný do vlády. On tedy tvrdil, že to je manipulace a že půjde soudní cestou, tak uvidíme, jak to dopadne.

 Dokonce si myslím, že pokud prezident republiky odmítne Filipa Turka jmenovat do vlády, s odkazem na tyto výroky, tak je to postup, který musí obstát i před Ústavním soudem.

Prezident si samozřejmě najde v Ústavě dostatek míst, aby byl schopen sestavit nějakou ústavně právní argumentaci, že člověka s těmito výroky nelze do vlády jmenovat. A když to Pavel neudělá, tak ho k tomu nikdo nedonutí.

V zásadě si myslím, že Filip Turek, pokud se potvrdí autentičnost těch výroků, nebude jmenován ministrem zahraničí, že už to teď padá pod stůl.

Nová ministerská pozice

X Vzniknout by mělo nové ministerstvo sportu, prevence a zdraví. Je to jakási úlitba pro Motoristy, konkrétně pro Borise Šťastného, který sice nejspíš usiloval o ministerstvo zdravotnictví, ale vzhledem k přítomnosti Adama Vojtěcha v týmu hnutí ANO by se do vedení resortu nedostal? Nemůže to naopak posunout český sport?

Nevím, co by to znamenalo pro český sport. Neformuloval bych to tak, že to je skvělá zpráva, i když na druhou stranu nechci Borise Šťastného předem dehonestovat. Kdyby byl skutečně jmenován do této funkce, tak řeknu, že dostal šanci, tak ať se předvede.

Myslím si, že to je odraz komplikovaných jednání o personální dimenzi, o skládání vlády. Motoristé chtějí čtyři lidi ve vládě, je tam přetahovaná o ministerstva a kupodivu, byť představitelé ANO kritizovali předchozí vládu, že je tam příliš mnoho ministerstev…

Dvě ministerské pozice plánuje Andrej Babiš zrušit.

Hnutí ANO cílilo na ministry bez portfeje, jako je ministr pro evropské záležitosti, ministr pro vědu a ministr pro legislativu. To byli tři ministři, kteří neměli vlastní ministerstvo a byli členy vlády. Logicky poskládat pětikoaliční vládu není žádná legrace, takže bych nekritizoval, že tu vznikly nové funkce. Hnutí ANO z toho ale udělalo terč kritiky.

 X Stejně jako u předchozí vlády tedy v zavedení nové pozice ministra nevidíte problém?

Nepřistupoval bych na argumentaci, že to je zbytečné rozhazování, že to nemá žádný smysl, protože si myslím, že když se skládá koaliční vláda, tak se holt někdy vytvoří nějakési pseudoministerstvo, aby se naplnily složité počty. Je evidentní, že je to prostě účelová konstrukce, je to z toho patrné.

Když potřebují, aby Motoristé měli čtyři lidi a už jim nevychází ministerstva, tak vytvoří účelově jakési pseudoministerstvo, které tou agendou trošku odpovídá Borisi Šťastnému, expertu na zdravotnictví, že tam má ten zdravý životní styl, tak dobře. Pokud to politicky unesou, když se do toho bude trefovat opozice, tak budiž. Odráží to každopádně tápání nebo tahanice personálního charakteru ohledně složení vlády.

Resort obrany a zbrojaři

X U ministerstva obrany, které by mělo spadat pod SPD, se mluví o dvou kandidátech. Jedním je Jiří Hynek, dlouholetý ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Druhým je generál Jaromír Zůna, který od roku 2022 do letošního února působil na ambasádě v Pekingu. Odešel tam mimo jiné poté, co nebyl jmenován náčelníkem generálního štábu. O jeho jmenování usiloval tehdejší prezident Miloš Zeman. V současnosti navíc spolupracuje s platformou, jejíž partnerem je firma nejbohatšího Čecha a zbrojaře Michala Strnada. Bylo by případné působení těchto dvou mužů v čele resortu obrany hrozbou pro Česko? Mohli by jeho fungování negativně ovlivnit?

Jestli je to přímo bezpečnostní hrozba, to musí posoudit tajná služba. Oba dva by měli mít čistě formálně prověrku, jestli nejsou napojeni na nějaké jiné mocnosti. Nikoho nechci předem podezírat. Pan generál Zůna působil v Pekingu na ambasádě, to samozřejmě, pokud tam působil v zájmu České republiky, žádný problém není. 

 X Například senátor a dlouholetý český diplomat Pavel Fischer (za TOP 09) ale před případným jmenováním Jaromíra Zůny varoval. Podle něj měl čínský stát během Zůnovy služby trvající necelé tři roky dostatečný prostor pro jeho rozpracování.

S tím souhlasím. Pokud by měl být rizikem pro Česko, tak to tajné služby musí proklepnout, obzvlášť když byl v Číně tak dlouho, jestli ho čínské služby nějak nezmákly nebo jestli na něj nemají nějaký materiál. To já ale neumím posoudit, protože ty informace nemám.

Čistě vzato, že působil na nějaké diplomatické misi Česka v Číně, samo o sobě žádným důvodem pro nejmenování nebo jeho zařazení jako rizika není. Jak jste citoval senátora Fischera, pokud byl v Číně tak dlouho, tak je to důvod, aby tajné služby vyhodnotily, jestli tam skutečně není nějaké riziko.

Jiné riziko, které je spojeno s oběma dvěma, je to napojení na zbrojaře. Jiří Hynek je šéfem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, což je lobbistická organizace. A sám generál Zůna působil pro zbrojaře Strnada…

X Spolupracuje s platformou pro pořádání zbrojních veletrhů, jejíž partnerem je právě firma pana Strnada.

Ano, Česko určitě potřebuje posilovat své zbrojní kapacity, ale pokud ti lidé mají kontakt přímo na zbrojní průmysl, tak hrozí, že budou prosazovat věci, které budou výhodné pro zbrojní průmysl a třeba už méně výhodné pro Česko. Třeba nákup nějaké zbrojní techniky, cena pak může být vyšší, než by bylo nutné.

X  Zbrojní průmysl má tendenci, když dodává státu zbraně, na tom vydělat. To mu těžko vyčítat, jsou to podnikatelé, tak chtějí vydělávat. Dodají zbraně, které stát potřebuje, ale měly by být v nějaké kvalitě a za přijatelnou cenu.

To nebezpečí spočívá spíš v tom, že silná lobbistická skupina dosadí na rozhodující post svého člověka. A pak je otázkou, jestli tento člověk bude pracovat v zájmu té skupiny, anebo, jak by měl, v zájmu všech obyvatel Česka. V podstatě tam pak může být střet zájmů.

Snižování schodku

X Jaký bude podle vás největší problém vznikající vlády? Ptám se s ohledem na to, že Motoristé už například avizovali, že s hnutím ANO by se v současnosti neshodli na návrhu státního rozpočtu.

Dá se očekávat, že tam budou nějaké problémy nebo vnitřní tření. Motoristé se stylizují, ve finální fázi kampaně a vlastně celou dobu, že jsou ta stará, dobrá ODS nebo že chtějí prosazovat její ideály. Koneckonců Václav Klaus je jejich podporovatel. Budou mít asi tendenci k tomu, že by se měl rozpočet spíš krouhat nebo snižovat schodky.

X Myslíte, že skutečně tento svůj záměr prosadí?

Asi ho neprosadí, ale na druhou stranu to může být i nějaká forma nátlaku ve vyjednávání, že půjdou do jednání s tím, že jako podmínku mají vyrovnaný rozpočet na konci tohoto volebního období. Pak z toho sleví výměnou za něco a voličům to nějak vysvětlí.

Myslím, že snižování schodku státního rozpočtu je pro jejich elektorát důležitý argument, ale jim pak v praxi bude stačit, když budou schopni doložit, že nějaké trošku viditelnější snížení prosadili.

Říkali, že v dohledné době chtějí dosáhnout relativně nulového schodku, evidentně  sami vědí, že to je nereálné, a tudíž lze předpokládat, že to je od nich spíš vyjednávací taktika, než že by to skutečně mysleli vážně.

Nestabilní SPD

X Vidíte v té budoucí vládní konstelaci ještě nějaký problém? Bude ta vláda stabilní?

Řada problémů spočívá i v tom, že soužití hnutí ANO s těmi dvěma menšími partnery může být hodně problematické. 

 Pokud jde o SPD, tak složení poslaneckého klubu je takové, že tam jsou lidé z SPD, lidé z Trikolory, ze Svobodných a pak je tam Jindřich Rajchl ze strany PRO. Většina analytiků předpokládá, že zejména klub SPD může být velmi nestabilní, že si tam různí lidé budou chtít vydupávat své zájmy nebo začnou, lidově řečeno, zlobit, aby si něco vynutili. 

Pokud bude vláda, řekněme, půl roku u moci a v průzkumech veřejného mínění budou Motoristé hluboce pod pěti procenty a SPD se propadne, kdo ví kam, tak je to přiměje k tomu, že v té vládě budou chtít něco dělat, budou více tlačit na změnu vládní politiky, budou chtít být viditelnější, a to může způsobit celou řadu problémů. 

X X X

 Fiala z SPD o Turkových výrocích: Nepřijatelné, ale může jít o podvrh. Juchelka mlžil

 Údajné rasistické a xenofobní výroky Filipa Turka z minulosti? Pro SPD jsou podobná vyjádření nepřijatelná, řekl v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS znovuzvolený předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala. Jedním dechem ovšem dodal, že je nutné vše prověřit, jelikož se může jednat o podvrh. Poslanec Aleš Juchelka (ANO) se odvolal na schůzku Andreje Babiše (ANO) s Turkem a šéfem Motoristů Petrem Macinkou.

„Údajné příspěvky, které jsou i 15 let staré, jsou pro SPD nepřijatelné, je to opravdu katastrofa. Na sítích se nicméně už objevila řada hlasů, že jde o falzum,“ okomentoval předseda poslaneckého klubu SPD Turkovy příspěvky na sítích, o kterých v pátek informoval Deník N. V nich měl žhavý pretendent na ministra zahraničí například psát o „popáleném cikáněti jako o polehčující okolnosti“ nebo označit exprezidenta USA Baracka Obamu za „negra“.

 Radim Fiala zmínil rovněž falešné příspěvky Víta Rakušana, které měly vytvořit dojem, že se zná s aktérem kauzy Dozimetr – podnikatelem Michalem Redlem. „Potřebujeme, aby někdo řekl, jak to skutečně je. Jedině tak se budeme moci rozhodnout, co budeme dále dělat,“ poznamenal politik s tím, že celá kauza výrazně problematizuje personální složení budoucího kabinetu.

Možný ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka se jasné odpovědi spíše vyhýbal a odkazoval se na chystanou pondělní schůzku předsedy ANO s Turkem a Macinkou. „Snad se to po tomto jednání vyjasní. Záleží na Motoristech, jak se k celé věci postaví a s jakým vysvětlením přijdou,“ mlžil.

 X x x

 UKRAJINA  CHCE  MÍR,  JAKO  GAZA

NEJRYCHLEJŠÍ  MÍR  KAPITULACE  UKRAJINY,  JAKO  NĚMECKA  V  HITLEROVĚ  VÁLCE

 KAPITULACI  UKRAJINY  ZAŔÍDIT   TRUMP,  EU,  GEN  PAVEL  Z  ČR, NĚMECKO

Zařiďte nám mír jako pro Gazu, požádal Trumpa Zelenskyj po dalším ruském útoku

Ke zprostředkování míru vyzval v sobotu amerického prezidenta Donalda Trumpa jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj. Možnou mírovou dohodu přirovnal k té, kterou Trump prosadil na Blízkém východě v konfliktu Izraele s Hamásem.

 Státníci spolu hovořili po rozsáhlém pátečním útoku Ruska na ukrajinskou infrastrukturu. Ten způsobil výpadky elektřiny v mnoha částech Kyjeva, přičemž velká část dodávek byla do sobotního večera obnovena.

Zelenskyj při telefonátu poblahopřál Trumpovi k jeho „vynikajícímu“ plánu příměří mezi izraelskými silami a palestinským hnutím Hamás.

 „Pokud lze zastavit válku v jedné oblasti, pak jistě lze zastavit i jiné války, včetně té ruské,“ řekl Zelenskyj a vyzval Trumpa, aby vyvinul větší tlak na Kreml k zahájení jednání.

 Podle některých analýz by Tomahawky Ukrajině umožnily zasáhnout hluboko do ruského vnitrozemí, včetně Moskvy, čímž by Kyjev mohl získat výhodu ve vyjednávání s Vladimirem Putinem.

Ruské oficiální hlasy v médiích opakovaně hrozily, že pokud USA poskytnou Ukrajině Tomahawky, mohly by rozmístit balistické rakety na Kubě. Zároveň varovaly, že posílí protivzdušnou obranu.

Letouny USA a Británie hlídkovaly na hranici

V souvislosti s nedávnými průniky ruského vojenského letectva na území NATO mezitím americké a britské stíhačky prováděly dvanáctihodinové hlídkování v rámci mise NATO u hranic s Ruskem.

„Jednalo se o významnou společnou misi s našimi spojenci ze Spojených států a NATO,“ uvedl britský ministr obrany John Healey poté, co se čtvrteční mise zúčastnily dva letouny Royal Air Force.

 X x x

 Ruské drony zasáhly školu v Charkovské oblasti. ‚Budova utrpěla značné škody,‘ řekla starostka

Ruské drony v noci na neděli zasáhly budovu školy ve městě Čuhujiv na jihovýchod od Charkova. Píší o tom ukrajinské zpravodajské servery s odvoláním na místní úřady. Na druhou stranu ruské ministerstvo obrany informovalo o zneškodnění dronů v regionech sousedících s Ukrajinou.

 Asi hodinu po půlnoci místního času reportéři veřejnoprávní stanice Suspilne z Čuhujivu a jeho okolí hlásili sérii výbuchů.

„Ruské drony zaútočily na jednu ze škol v Čuhujivu, budova utrpěla značné škody. Poškozený je také nedaleký obytný dům,“ uvedla starostka Halyna Minajevová. Jedna žena podle ní měla akutní stresovou reakci.

 Rusko opakuje, že na Ukrajině na civilní objekty neútočí, tvrdí, že zasahuje vojenské cíle nebo ukrajinský obranný průmysl. Nicméně každodenní hlášení ukrajinských úřadů svědčí o opaku. V sobotu městská rada v Kramatorsku v Doněcké oblasti na východě napadené země informovala o tom, že dva ruské drony zasáhly tamní střední školu.

V neděli ráno úřady v Doněcké oblasti podle RBK Ukrajina oznámily, že Rusové znovu zaútočili na energetickou infrastrukturu v regionu a byly kvůli tomu přerušeny dodávky elektrického proudu. Ukrajinské dráhy Ukrzaliznycja upozornily, že řada spojů byla kvůli výpadku zrušena.

Snížit bojeschopnost nepřítele

Ukrajinská armáda podniká útoky v Rusku, jejichž cílem je podle Kyjeva snížit bojeschopnost nepřítele. Ruské ministerstvo obrany v neděli ráno informovalo o sestřelení 32 ukrajinských dronů, po 15 nad územím Brjanské a Belgorodské oblasti a dvou nad Smolenskou oblastí.

Telegramový kanál Astra píše, že obyvatelé vesnice Vygoniči v Brjanské oblasti v noci na neděli informovali o velkém množství výbuchů. Cílem útoku se stala zřejmě elektrická stanice. Exploze se ozývaly také ve Smolensku. Zda na místě vznikly nějaké škody, není jasné.

X X X

 Další členy Národní gardy v Chicagu už ne. Soud zamítl Trumpovu žádost o posily

 Odvolací soud ve Spojených státech odmítl žádost amerického prezidenta Donalda Trumpa o nasazení Národní gardy do Chicaga, píší agentury Reuters a AFP. Potvrdil tak rozhodnutí soudu nižší instance z tohoto týdne, který vyslání Národní gardy do téměř třímilionového města dočasně zakázal.

„Je nařízeno vyhovět žádosti o odklad federální správy Národní gardy,“ uvedl podle AFP odvolací soud. Bílý dům zdůvodňoval svoji žádost o nasazení Národní gardy do Chicaga nutností „chránit tamní federální agenty a majetek před násilnými protesty“, které se odehrály před budovami imigrační policie.

Odvolací soud ve Spojených státech odmítl žádost amerického prezidenta Donalda Trumpa o nasazení Národní gardy do Chicaga. Potvrdil tak rozhodnutí soudu nižší instance z tohoto týdne, který vyslání Národní gardy do téměř třímilionového města dočasně zakázal.

Zázraky se dějí, rukojmí se vracejí domů, řekl dnes večer v Tel Avivu zvláštní vyslanec USA Steve Witkoff na veřejném shromáždění rodin a přátel rukojmích a jejich podporovatelů, píše server The Times of Israel (ToI). Na pódiu s ním byla i dcera amerického prezidenta Donalda Trumpa Ivanka a její manžel, Trumpův zeť, Jared Kushner. Na takzvaném Náměstí rukojmích se podle ToI sešly tisíce lidí.

Příslušníci Národní gardy tak mohou zůstat ve státě Illionois, ale nemohou být vysláni přímo do Chicaga, kam už bylo vysláno podle americké armády přibližně 200 příslušníků národní gardy z Texasu a 300 členů tohoto rezervního sboru z Illinois. Rozhodnutí odvolacího soudu umožňuje pozastavit nasazení vojsk, dokud nebudou předloženy další argumenty.

Chicago je pátým městem spravovaným demokraty, ve kterém Trump nařídil nasazení Národní gardy. To až dosud bylo výjimečným opatřením. Vojáky v posledních měsících poslal do Los Angeles, Washingtonu a Memphisu, pokaždé navzdory odporu místních úřadů, považujících takové opatření za neoprávněné.

 Jeho rozhodnutí o nasazení Národní gardy v Portlandu v Oregonu federální soudkyně před několika dny dočasně zablokovala.

Trump dal tento týden dal najevo, že pokud soudy budou blokovat jeho rozhodnutí o nasazení Národní gardy v různých městech, mohl by využít zákon o povstání z roku 1807.

 X X X

 TRUMP  PROTI  SOROSOVI?

Soros, bývalý šéf FBI, newyorská prokurátorka. Trump vede ‚prezidentství odplaty‘ proti svým oponentům

Americký prezident Donald Trump stále očividněji narušuje zavedenou nezávislost americké justice a využívá ji k boji proti svým oponentům. Stíháni jsou jak jednotlivci, mezi nimi newyorská prokurátorka, která vyšetřovala Trumpovu společnost, tak třeba i nadace demokratického megadonora George Sorose. Vývoj připomíná éru mccarthismu z minulého století, kdy v USA plošně a často neprávem stíhali lidi pro podezření, že jsou komunisté.

 Před soudem tento týden stanul bývalý šéf Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) James Comey. Za údajné maření vyšetřování v Kongresu a křivou výpověď před senátním výborem mu může hrozit až pět let vězení.

 Comey stál v čele FBI do roku 2017 a vedl úřad v době, kdy vyšetřoval ruské vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016 a kontroverze kolem e-mailové korespondence Hillary Clintonové, Trumpově demokratické protivnici v prezidentských volbách.

Případ proti Comeymu přednesla Lindsey Halliganová, Trumpem dosazená prokurátorka za okrsek Východní Virginie, která dříve pracovala jako prezidentova advokátka v Bílém domě. Halligonová nahradila na postu Erika Seiberta, jenž funkci opustil v polovině září pod tlakem Trumpovy administrativy.

Trumpova tehdejší osobní advokátka Lindsey Halliganová během podepisování exekutivních příkazů v Oválné pracovně (31. března 2025) | Foto: Pool/ABACA | Zdroj: Reuters

Seibert tehdy neshledal, že by pro stíhání Comeyho bylo dostatek důkazů. Nešlo přitom jen o bývalého šéfa FBI – Halliganová po Seibertovi převzala a dohlíží i na případ, ve kterém je obviněná newyorská generální prokurátorka Letitia Jamesová z hypotečního podvodu.

Demokratka Jamesová se hodlá hájit tím, že obvinění jsou neopodstatněná a že „prezidentova vlastní veřejná prohlášení jasně ukazují, že jeho jediným cílem je politická odplata za každou cenu”.

‚Trump nikdy nezapomíná‘

Případů, jako jsou ty Comeyho a Jamesové, se vyrojila řada. Nic sice nenasvědčuje tomu, že by dotyční neměli mít spravedlivý soud, vzorec posledních týdnů nicméně jasně ukazuje, že Trump o stíhání svých oponentů aktivně usiluje, a to nepokrytě.

Mezi dalšími vyšetřovanými je Fani Willisová. Ministerstvo spravedlnosti koncem září usilovalo o její cestovní záznamy z doby loňských prezidentských voleb. Není jasné proč. Willisová nicméně jako okresní státní zástupkyně vinila Trumpa z vměšování do voleb ve státě Georgia v roce 2020.

Deník The New York Times zmiňuje rovněž vyšetřování demokratického senátora Adama Schiffa, který byl stejně jako Jamesová zapojený do procesu Trumpova impeachmentu (ústavní žaloby) během jeho prvního funkčního období.

Zatímco Trump i jeho viceprezident J. D. Vance trvají na tom, že vyšetřování politicky motivovaná nejsou, v titulcích amerických médií se objevují spojení jako „Trump nikdy nezapomíná” a „prezidentství odplaty”.

Okresní státní zástupkyně Fani Willisová během soudního řízení o údajném ovlivňování voleb ve státě Georgia (1. března 2024) | Foto: Alex Slitz | Zdroj: Reuters

Trump sám před několika týdny ministryni spravedlnosti Pamele Bondiové adresoval příspěvek na své síti Truth Social, ve kterém si stěžoval, že se nic neposouvá:

„Co Comey, Schiff a (Jamesová)? Všichni jsou totálně vinni, ale nic se nebude dít…nemůžeme už otálet, ničí to naši reputaci a důvěryhodnost. Žalovali mě dvakrát a obvinili mě (5krát!), KVŮLI NIČEMU. SPRAVEDLNOSTI MUSÍ BÝT UČINĚNO ZA DOST, TEĎ!!!”

Obvinění exšéfa FBI Comeyho pak viceprezident Vance komentoval na stanici Fox News takto: „Rozhodně přijde v příštích třech a půl letech Trumpovy vlády více obvinění. Ale vždy necháme zákon, aby tyhle věci řídil, a důkazy v případech, ne politické motivace.”

Bývalý šéf FBI odcházející od soudu v Alexandrii ve státě Virginia, kde na úvod procesu řekl, že se cítí být nevinen (8. října 2025) | Foto: Kent Nishimura | Zdroj: Reuters

Deník The Washington Post rovněž sdílel video s kompilací Trumpových výroků z posledních let, kde opakovaně vyzývá k „zavření” nebo zatčení svých politických protivníků – exprezidentů Joea Bidena a Baracka Obamy nebo šéfa senátní menšiny demokratů Chucka Schumera.

„Nenávidím své protivníky,” pronesl americký prezident před několika týdny na vzpomínkové akci za svého zavražděného spojence a aktivistu Charlieho Kirka.

Prezidentova „nenávist” přitom evidentně necílí jen na jednotlivce, kteří se proti němu v minulosti postavili.

Zvrat po Kirkově vraždě

Deník The New York Times informoval, že vysoce postavený zástupce ministerstva spravedlnosti vydal instrukce nejméně šesti kancelářím státních zástupců, aby navrhli plány na vyšetřování skupiny financované Georgem Sorosem, miliardářem a sponzorem Demokratické strany.

 Právě vražda konzervativního, katolického aktivisty a přední osobnosti Trumpova hnutí Charlieho Kirka zvedla vlnu prohlášení o využívání vládní moci k umlčení progresivních a liberálních hnutí v zemi.

Trumpovi lidé přitom hovoří o radikálně-levicovém terorismu a „domácích teroristických hnutích”.

„Bůh mi bude svědkem, že využijeme všechny zdroje, které máme na ministerstvu spravedlnosti, ministerstvu pro vnitřní bezpečnost a v téhle vládě, abychom identifikovali, narušili, rozebrali a zničili tyto sítě a udělali Ameriku opět bezpečnou… Stane se to a uděláme to v Charlieho jménu,” prohlásil v září vlivný poradce Bílého domu Stephen Miller.

Američtí analytici a političtí komentáři připomínají, jak se dnešní situace ve Spojených státech podobá éře mccarthismu koncem 40. a v 50. letech minulého století pojmenované po bývalém senátorovi Josephu McCarthym.

Na začátku studené války byly v USA silné antikomunistické tendence, které sahaly daleko za pouhá politická prohlášení. FBI tehdy stála v čele prověřování „loajality” milionů úředníků, přičemž přes 11 tisíc z nich přišlo o práci.

Modrá panika

Notoricky známým se stal Výbor pro neamerickou činnost vedený právě senátorem McCarthym. Při slyšeních před výborem v listopadu 1947 odmítla vypovídat skupina 10 levicových hollywoodských scenáristů a režisérů, kteří byli všichni odsouzeni za pohrdání Kongresem, dostali pokuty a až roční vězení. V Hollywoodu vznikly černé listiny osob, se kterými se nedoporučovalo spolupracovat.

Obětí mccarthismu se v roce 1950 stal i český herec, emigrant Jiří Voskovec, který byl kvůli podezření, že je sympatizantem komunismu 11 měsíců zadržován.

Corey Robin, politický teoretik a odborník na mccarthismus z Brooklyn College, pro The New York Times popsal, že na produkci Hollywoodu se tehdy začala projevovat i autocenzura. Mccarthismus totiž zdaleka nezahrnoval jen boj proti komunistickým tendencím.

Konzervativní politici se tehdy vymezovali vůči sociální politice takzvaného Nového údělu – souboru opatření, který měl ve 30. letech pomoci nezaměstnaným a chudým oživit ekonomiku a reformovat sociální systém po Velké hospodářské krizi.

Představitelé mccarthismu později za „komunistické” označovali i progresivní hnutí za rovná práva žen, potíraná byla homosexualita a hnutí za rasovou rovnoprávnost. Období se zapsalo do historie jako „druhá rudá panika”, jelikož představitelé státu vyvolávali ve společnosti strach z elementů, které označovali za komunistické.

 Paralel s dnešní dobou je řada. Trump před několika týdny v projevu k americkým generálům varoval před „nepřítelem zevnitř”. Politický teoretik Robin popsal, že mccarthismus tehdy, stejně jako nyní Trump, pracoval s prvkem neurčité a všudypřítomné hrozby, kterou představuje radikální levice.

Na rozdíl od 40. let dnes nejsou levicová hnutí globálně na vzestupu, jako byl tehdy komunismus v Evropě.

Společenské změny a události jako vražda černocha George Floyda a následné protesty za policejní reformy, hnutí Me Too, hnutí za práva transsexuálů a koronavirová pandemie a lockdowny nicméně podle Robina představují cíle, do kterých se Trumpova politika strefuje. Stejně jako mccarthismus provázela „rudá panika”, dnes se tvoří „modrá panika”, přičemž modrá je barvou demokratů.

X X X

 ROZBOUŘENÁ  FRANCIE,  NÁROD  BEZ  PENĚZ

ŠPATNÁ  VLÁDA,  PREZIDENT,  POLITIKA

  Ať platí bohatí, zní z Francie. Sociální Evropa se může stát brzy minulostí

 Desítky let se Evropané hlavně v západních státech těšili z poměrně vysoké kvality života, který zastřešoval štědrý systém sociálního zabezpečení, relativně vysoké důchody, dostupné školství i mnohde i bezplatné zdravotnictví. Při pohledu na aktuální situaci ve Francii nebo Německu je ale patrné, že dnes je vše jinak.

Stejně jako miliony francouzských občanů ani 31letá Anastasia Blayová, asistentka kameramana v Paříži, nevěří, že by její generace měla platit za chyby minulosti nebo se vzdávat svých výhod.

Po léta přežívala díky vládní dotaci pro pracovníky v zábavním průmyslu, která je součástí státní podpory umění a kterou ona i ostatní považují za neporušitelnou společenskou smlouvu v zemi  Měsíční sociální dávky pro nízkopříjmové pracovníky ji nyní drží nad vodou v období nezaměstnanosti a v nestabilním odvětví, které přesto miluje. Zapojila se tak do řady pouličních protestů, jejichž cílem je paralyzovat zemi. I přes vládní pomoc a byt, ve kterém může bydlet bez nájemného, říká, že je těžké vyjít s penězi.

„Pro mě je problémem nespravedlnost, propast mezi chudými a bohatými a bohatí, kteří ve skutečnosti platí jen minimální daně v porovnání s tím, co vydělávají,“ říká Francouzka. Přestože se podle vlastních slov trochu stydí za to, že je závislá na sociálních dávkách a bojí se odsudku ostatních, tyto dávky jí pomáhají zachovat si důstojnost a žít slušně. „Podle mého názoru je to právo, nikoli privilegium,“ říká.

Francie může předehnat i Itálii či Řecko

Evropa si zvykla na fungující sociální stát. Dlouhá léta totiž platilo, že na jeho zajištění měla dostatek prostředků. Výdaje v sociální oblasti ale nyní začínají rychle stoupat a ekonomové varují, že tento model nebude do budoucna udržitelný, mimo jiné i kvůli stárnoucí populaci. Je ale otázka, zda se Evropě podaří současný systém změnit, píše portál The Washington Post.

V mnoha evropských státech je nyní patrná rostoucí politická a ekonomická nestabilita. Příkladem za všechny je Francie, kde se v posledních letech střídá jeden premiér za druhým. V zemi rychle narůstá veřejné zadlužení a pro ratingové agentury je hospodářství stále více nevyzpytatelné.

 Ekonomové varují, že pokud se bude Francie v dalších letech zadlužovat takovým tempem jako doposud, poměrně rychle dožene nejzadluženější evropské ekonomiky, mezi něž patří hlavně Itálie a Řecko. Koncem roku se francouzský dluh totiž vyšplhal už na 113 procent HDP a před pár týdny překonal hranici 114 procent HDP, což je třetí nejvyšší poměr ze všech států Evropské unie.

Pozitivně francouzskou budoucnost nevidí ani tamní podnikatelé. Mnozí dokonce zvažují, že ze země odejdou. „Máme daňové břemeno téměř nejvyšší na světě. Navíc když se tu někomu daří, je pro ostatní zlodějem,“ tvrdí dvaapadesátiletý Éric Larchevêque, jehož firma působí ve světě kryptoměn.

 Ve stejnou chvíli Francie vydává na sociální zabezpečení nejvíce ze všech evropských ekonomik, a to 31,5 procenta HDP. I proto experti varují, že francouzský ekonomický model momentálně není udržitelný.

Ani Německo nemá na růžích ustláno

Ekonomický útlum momentálně zažívá také Německo. Země, která při pohledu do minulosti není na takovou hospodářskou stagnaci zvyklá. Nyní ale trvá již třetí rok v řadě. V zemi zároveň poměrně rychle roste nezaměstnanost, investice firem jsou nedostatečné a ani stav tamní infrastruktury není ideální.

Mimo jiné proto se právě v Německu zvyšuje podpora krajní pravice, což svědčí o tom, že frustrace veřejnosti postupně roste. Navíc v době, kdy Evropa čelí obrovským hrozbám zvenčí. Rusku, které stále vede válku na Ukrajině, nevyzpytatelným Spojeným státům i tlaku ze strany čínských firem,  Německý kancléř Friedrich Merz již dal najevo, že dosavadní německý sociální model není udržitelný. Už v srpnu totiž uvedl, že jeho vládu čekají bolestivá rozhodnutí. Mimo jiné i ve vztahu k obrovským sociálním výdajům, které si třeba ve Spojených státech může v porovnání s Německem představit jen málokdo.

Evropa a nepopulární rozhodnutí

Všechny evropské státy ale musí řešit rovněž důsledky stárnoucí populace a nízké porodnosti. Očekává se, že výdaje v oblasti zdravotnictví a systému sociálního zabezpečení budou v dalších letech rychle stoupat.

 Je ale otázka, zda se škrty v sociální oblasti podaří evropským státům prosadit. Jde totiž o obrovsky nepopulární krok, který v prvé řadě pocítí především lidé. Evropané ze starší generace často říkají, že na vysoké důchody mají nárok, neboť práci zasvětili celý svůj život.

To je patrné právě ve Francii, kde loňské zvýšení důchodového věku z 62 na 64 let se neobešlo bez obrovských protestů. „Vláda by měla škrtat jinde. U bohatých, kteří hromadí obrovský majetek,“ uzavírá pro The Washington Post francouzská asistentka kameramana Anastasia Blayová.

  X x x

 Parkování navěky vyřešili ve Francii už před 40 lety, líbit se každému nebude

O tom, že velké umění nemusí být nutně velké svými rozměry, ale myšlenkou, cítil Armand Fernandez vždy trochu pochybnosti. Proto si úspěch svého díla z Jouy-en-Josas pojistil jak nápadem, tak 1 600 tunami materiálu. Do betonového monolitu nechal zalít 59 automobilů, které tu zaparkoval na věčné časy.

Dvaaosmdesátý rok se ve Francii nesl v duchu celkem předvídatelných krizí z nedostatků. Lidé si například stěžovali na nedostupnost bydlení; řidiči zase na nedostatek parkovacích míst. A ti, co vnímali přírodu víc než jen jako kulisu, si zase stěžovali na nedostatek ekologického smýšlení. Nic nového, řeklo by se. Jenže 26. listopadu to Armand Pierre Fernandez, známý spíš pod svým uměleckým jménem Arman, všechno postavil na hlavu.

„Vše je totiž pomíjivé, stačí tomu dát jen čas,“ soudil Arman. A víc než názorně to demonstroval svou vysoce kontroverzní akumulací. Co si pod tím představit?

Pokud ten umělcův záměr budeme vnímat jen očima kritiků, promrhal u Jouy-en-Josas šest měsíců produktivního času, 1 600 tun kvalitního betonu a přibližně jeden milion franků – tedy asi dvanáct milionů korun – jen k tomu, aby do kvádru o šestimetrové základně zaparkoval devětapadesát osobních automobilů najednou. Hezky do výšky.

To dílo pak autor pojmenoval Long Term Parking, tedy Dlouhodobé parkování.

Těch devětapadesát karoserií, naskládány jedna na druhé a zalité do úhledného pravoúhlého bloku, sahá do výšky 19,5 metru. Aby vytvářelo dokonalý monument doby. A stále ještě vytváří, respektive, dílo se stále ještě dotváří.

 Protože, přesně dle umělcova záměru, přirozeně stárne a vyvíjí se. Cílem Dlouhodobého parkování – instalace, která je považována za mistrovský kousek tzv. Nového realismu – totiž není vzdorovat času. Ale pojímat ho do sebe. Betonová skulptura má totiž přirozeně stárnout. Pneumatiky mají popraskat a rozpadnout se, karoserie automobilů zreznout a doslova „vyhnít“ ze svého podkladu.

Jednou, až už tu nebudeme, tu zůstanou jen vlisy otisků někdejších automobilů. Připomínka problémů éry, která v budoucnu už nic znamenat nebude.

Arman dílo promýšlel tak, aby v divácích vzbuzovalo fascinaci. Jednak svou zjevnou masivností, ale také tím, že předměty určené k pohybu jsou v něm navždy uvězněny v klidu. A to navíc ve vertikální poloze, ačkoli jejich přirozený svět je horizontální. To vše v přírodní selance prostředí zelného údolí Bièvre, kde obří socha s negativy automobilů pozbývá starého, zrovna tak jako nabývá nového smyslu.

Dlouhodobé parkování se v době svého odhalení postaralo o pořádný rozruch v celé Francii, autora díla stíhala jedna žaloba za druhou. Dnes už je ale skulptura vnímána o dost smířlivěji. Protože, přijmeme-li narativ jejího tvůrce, jednou odtud skutečně zmizí. A do té doby se tu mohou návštěvníci i fandové automobilismu kochat přehlídkou vozů, kterým mezi třicátými a sedmdesátými lety minulého století patřily francouzské silnice.

Znalci tu rozpoznají Opel Rekord, u něhož posedávají holubi, kteří se zabydleli ve vyhřezlém kufru Renaultu 4. Mezitím Renault Dauphine shlíží do krajiny pod sebou, jako by hledal asfalt pod koly. Renault Floride znehybněl při brzdění, přímo nad ponurým Chryslerem 180, jehož maska po ztrátě světlometů připomíná rozšklebenou lebku. Jsou tu Vauxhall Cresta, Honda S800 a Ford Escort Mk I.

Reportér magazínu Caradisiac vypočítává: „Je tu Peugeot 104, 204, 304, 504; řada Renault 4, 5, 6, 16; Simca 1000, 1100, 1307. Nechybí Fiat 126 a Citroën GS. Možná si to umělec neuvědomil, ale jeho věž je vlastně věrným obrazem francouzského autoparku roku 1982!“

Možná tu umělec promrhal tuny betonu a milion franků. Vytvořil však dílo plné ironie, které provokuje a nutí diváky klást si nepohodlné otázky. Dlouhodobé parkování tím naplnilo svou úlohu. Je velké svými rozměry, ale ještě větší svou myšlenkou.

X x x

 ESTONSKO  SE  CHRÁNÍ

 U hranic s Ruskem se pohybovali ozbrojenci, Estonsko raději Saatskou botu uzavřelo

 Estonsko v pátek večer dočasně uzavřelo silnici, která vede přes výběžek ruského území zasahující do jeho vnitrozemí. Pohraniční stráž tam zaznamenala zvýšenou aktivitu Rusů. Podél hranice se podle ní pohybovaly různé ozbrojené skupiny.

 Výběžek ruského území o rozloze asi 115 hektarů se nazývá Saatská bota a zhruba v kilometrovém úseku přes něj vede silnice spojující estonské vesnice Lutepää a Sesniki, po které mohou občané Estonska jezdit bez zvláštního povolení za podmínky, že nezastaví.

Estonská pohraničí stráž uvedla, že v pátek na ruské straně sledovala výrazně vyšší aktivitu než obvykle. Podél hranice se podle ní pohybovaly různé ozbrojené skupiny a jejich členové na sobě neměli uniformy ruských pohraničníků.

 V jednu chvíli se tito lidé postavili do řady přes silnici. Estonsko proto komunikaci dočasně uzavřelo, aby zabránilo možným provokacím, incidentům a zajistilo bezpečnost svých občanů, uvedla pohraniční stráž. V sobotu pak zveřejnila video, na kterém na silnici postává skupina sedmi mužů v maskáčích se zbraněmi přes rameno a maskami na obličeji.

Estonští pohraničníci uvedli, že úroveň ohrožení v souvislosti s tímto incidentem nevzrostla, ale že situace na hranici zůstává napjatá. Rusko proti nim neustále podniká různé provokace, jako je rušení signálu GPS nebo krádeže a ničení dopravního značení. Uzavírka silnice přes Saatskou botu potrvá nejméně do úterý.

Estonský ministr vnitra Igor Taro v sobotu večer řekl, že skupina podle všeho výběžek opustila. Nové je podle něj to, že muži stáli uprostřed silnice, ruští pohraničníci se nikdy takto nechovali. Prioritou je dostavět objížďku ruského výběžku.

„Nechci, aby někdo projíždějící přes Saatskou botu kvůli takové situaci skončil třeba v pskovském vězení,“ řekl Taro s odkazem na středisko ruské oblasti sousedící s Estonskem.

Estonsko, Lotyšsko a Litva dlouhodobě varují před hrozbou pro jejich bezpečnost ze strany Ruska, která výrazně vzrostla od února 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Vzdušný prostor těchto zemí opakovaně narušují ruské drony a v září nad Estonsko na déle než deset minut pronikly tři ruské stíhačky.

 X X X

 ROZRUCH  KOLEM  VÝSTAVY   V  SR

Bojkot ze strany umělců, návštěvníků i Škodovky. Prestižní výstava pro děti budí na Slovensku rozruch

Prestižní výstava Bienále ilustrací Bratislava lákala posledních 30 let návštěvníky na to nejlepší z kreseb umělců z celého světa. Letošní ročník se však musí obejít bez většiny Slováků, nezúčastnili se ale ani Češi a vítěz ze Švýcarska odmítl cenu převzít. Důvodem je netransparentnost akce a účast ruských umělců.

 Výstava Bienále ilustrací Bratislava, pro kterou se používá zkratka BIB, bývá na Slovensku velkou událostí. Přestože si umělci už delší dobu stěžovali, že koncept zůstává po desetiletí neměnný, dětská ilustrace vždy dokázala přilákat davy návštěvníků.

Letošní ročník, který začal 3. října, by však mohl být výjimkou. Umělecká obec se totiž rozhodla k bojkotu akce, kterou mnoho umělců pamatuje ještě ze svého mládí.

„Důvodem jsou nedemokratické praktiky vedení Bibiany a SNG, tedy organizací podílejících se na organizaci BIBu,“ cituje slovenský deník SME platformu Otvorená kultúra!.

Ta upozorňuje na kroky slovenského ministerstva kultury, které podle ní vedou k poškozování ničení kultury na Slovensku. Nedemokratickými praktikami nazývají například výměnu vedení Bibiany jako organizace pořádající výstavu, které proběhlo bez vypsaného výběrového řízení.

 Dalším důvodem je také účast ilustrátorů z Ruska. „Když někdo mluví o tom, že tvorba pro děti má přece stále pokračovat, stále je třeba ji prezentovat, tak je potřeba připomenout, že Rusko je ta země, která ztrpčuje život a ukončuje životy ukrajinských dětí na Ukrajině,“ řekla pro slovenský Denník N ilustrátorka Daniela Olejníková.

Umělkyně připomíná i mezinárodní zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina kvůli únosům ukrajinských dětí do Ruska.

V minulosti se BIB chlubila i mezinárodní porotou, která rozhodovala o vítězích a která dodávala akci na prestiži. Letos však ještě před začátkem několik porotců odstoupilo. Kdo je nahradil nebo kdo v porotě zasedl, není zřejmé. Pořadatelé se letos rozhodli tuto informaci nezveřejnit.

Před začátkem nebylo jisté ani to, kdo bude ve Slovenské národní galerii vystavovat. Většina slovenských umělců se rozhodla svá díla nepřihlásit, následovali je i čeští ilustrátoři – z nich se nezúčastnil ani jediný, na plakátech proto poprvé chyběla česká vlajka.

Informace nedodala ani slovenská média. Na tiskovou konferenci před začátkem akce se mohli totiž dostat jen ti novináři, kteří se včas zaregistrovali. To však mohli udělat jen ti, kteří zaznamenali výzvu vydanou v půl šesté ráno. Registrace končila ve stejný den v 8.00, píše slovenský deník SME.

„Kulturní zpravodajství se změnilo na žánr na pomezí investigativy a hackerství. O oficiálních událostech se často dozvíte až tehdy, když vám o nich řeknou tajné zdroje nebo když nemáte v půl šesté ráno nic lepšího na práci,“ napsala v komentáři reportérka deníku SME Soňa Jánošová.

K tichému protestu v době vernisáže se s žlutou maskou přidala i veřejnost. „SNG i Bibiana považuji za ukradené instituce a myslím si, že nemáme důvod platit vstupné a zvyšovat tak jejich návštěvnost,“ dodala Olejníková.

K bojkotu se později přidal také švýcarský ilustrátor Nando von Arb, jehož díla ve Slovenské národní galerii visí a za které byl porotou oceněn. Cenu ale nakonec odmítl převzít.

Z podpory akce couvla i slovenská pobočka Škoda Auto, tradiční sponzor akce, upozornil slovenský Refresher.

„Uvědomujeme si, že umění na Slovensku v současnosti prochází náročným obdobím, a právě proto jsme chtěli svojí podporou přispět k jeho rozvoji a k radosti dětí. Naší účastí jsme v žádném případě nechtěli společnost polarizovat. Je nám proto líto, že se v tomto roce okolo této dlouholeté události rozproudily silné společenské kontroverze a na tomto základě jsme se rozhodli zrušit další společné aktivity s Bienále ilustrací Bratislava a stáhnout zapůjčená vozidla ze Slovenské národní galerie,“ napsala společnost na sociální sítě.

Zásah Šimkovičové

Slovenská národní galerie, kde se BIB koná, člí kritice odborné veřejnosti už od doby, kdy slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová nahradila ve vedení dlouholetou ředitelku Alexandru Kusou.

 Následná výběrová řízení nebyla podle umělců transparentní, neprobíhalo ani odborné plánování výstav a dalšího programu galerie. Nakonec odešlo kolem sta zaměstnanců.

„Atmosféra v SNG po odchodu kolegů v loňském roce je bezútěšná. Zbývající tým se rozpadá. Klíčové pozice stále zastává jen hrstka lidí,“ popisuje situaci v galerii juniorní kurátorka Kaja Roško, která ve své pozici v SNG skončila k 1. říjnu.

„I když někteří z nás ‚přeživších‘ možná doufali, že se galerie bude i nadále rozvíjet, jejich naděje se nenaplnily,“ dodává.

Současné vedení je pod ředitelem Jurajem Králikem podle ní paranoidní a podezírá zaměstnance z veřejné kritiky.

 X x x

 ZLÍN  NIČÍ  DIVOČÁCI

V  ČR  NEDOKÁŽÍ  VYUŽÍT  DIVOČÁKY  NA  KLOBÁSY  JAKO  V  ITÁLII

CO  DĚLAJI  MYSLIVCI,  POLICIE,  VOJÁCI?

MASNÝ  PRŮMYSL  Z  POSTŘÍLENÝCH  PRASAT  VYROBÍ  KLOBÁSY

 Obyvatele Zlína trápí divočáci. Je jich moc, jsou hladoví a ničí lidem zahrady

Rozryté trávníky, poničené ploty a noční návštěvy v zahradách. To je realita hlavně okrajových částí Zlína. Na svědomí ji mají divoká prasata. Letos jsou přemnožená, navíc hledají potravu a klid mimo lesy, zjistil Český rozhlas Zlín.

 Rozrytou zahradu od divokých prasat na kraji Zlína ukazuje Jaroslav Kubičík. „Když se podíváte tady na tu zahradu, sama vidíte, k čemu tady došlo. A nejenom tady na těchto místech. Tady jablka nikdo nesbírá, takže cíleně šly po nějaké potravě a tady ji mají zdarma,“ popisuje Kubičík.

Obyvatele Zlína trápí divočáci

Podobnou zkušenost mají v poslední době i další lidé na okraji města. „Černá zvěř se masivně stahuje k obydleným lokalitám. Je to z důvodu toho, že v hlubokých lesích nemá dostatek klidu. Je tam hodně velký pohyb chodců, cyklistů, pejskařů. Zato v opuštěných lokalitách, jako jsou zahrádky, je ten klid mnohem větší,“ vysvětluje myslivecký hospodář honebního společenstva Mladcová paseky, Aleš Ordelt.

Divokým prasatům podle něj kromě klidu chybí i potrava. „Tady ty opuštěné zahrádky, které jsou v okolí Zlína, skýtají velké množství pamlsků pro ty prasata, nejvíc je to škoda na plotech, samozřejmě rozryté zahrádky, poškozené trávníky. Teď čerstvě mám informaci, že tlupa prasat nepustila děti na autobusovou zastávku a musela pro ně maminka dojet. Ta situace je kritická,“ poukazuje Ordelt.

 Černé zvěře ve městě je moc

Data zlínského magistrátu navíc ukazují, že černá zvěř je ve městě přemnožená. Jen za poslední tři měsíce myslivci v ORP Zlín odlovili bezmála pět stovek kusů černé zvěře. Ve sledovaném období to je nejvíc za posledních 11 let.

„Je to taková sinusoida. V jednom roce střílí myslivci více prasat, v druhém míň. V loňském roce se ulovilo 194 tisíc kusů černé zvěře, v roce 2023 to bylo necelých 259 tisíc. Letos se dá očekávat, že ten lov zase bude daleko vyšší,“ říká předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota.

Lov ve městech je ale kvůli bezpečnosti obtížný. „Některá města dneska už napomáhají tím, že vypisují zástřelné pro myslivce,“ doplňuje Janota.

Tento týden odměny za ulovené divočáky schválilo například vedení Prahy 5, kde také bojují s přemnoženou zvěří. Odlov je podle myslivců hlavním řešením, přesto podle nich mohou pomoci i občané, třeba udržováním ovocných sadů.

X X X

Mladík zneuctil baziliku svatého Petra ve Vatikánu: Před zraky stovek lidí se vymočil na oltář

Mladý muž močil v pátek na oltář ve vatikánské bazilice svatého Petra, která pro katolíky patří mezi vůbec nejposvátnější místa. Informovala o tom katolická agentura CNA s odvoláním na italská média.

Incident se stal v pátek dopoledne. Muži se podařilo obejít zabezpečení kolem oltáře, vystoupal k němu po schodech a ulevil si. List Corriere della Sera k tomu ve svém římském vydání napsal, že se to dělo před očima stovek zaražených turistů a věřících. Muže zakrátko zadrželi policisté v civilu, kteří dohlížejí na bezpečnost v bazilice, a odvedli ho pryč.

 Tiskové oddělení Vatikánu uvedlo, že zprávy o tomto incidentu papeže Lva XIV. šokovaly.

Letos v únoru muž z Rumunska na tento oltář, u kterého papež slouží mše, vylezl a shodil z něho na zem šest svícnů.