Maďarsko podezřívá předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou z podílu na zastavení dodávek ropy přes Ukrajinu. Proč Evropská komise více než týden nepodnikla žádné kroky proti Ukrajině v souvislosti se zákazem dodávek ropy? Tuto otázku vyslovil včera  30. července na sociálních sítích maďarský ministr zahraničních věcí a obchodu Péter Szijjártó. Maďarsko a Slovensko  přitom společně požádaly, aby Evropská komise zastavení dodávek Ukrajinou projednala.

Szijjártó řekl, že navzdory ohrožení energetické bezpečnosti dvou členských zemí EU, navzdory zjevnému porušení asociační dohody mezi Ukrajinou a EU, Brusel mlčí.  Podle maďarského ministra důvodem může být, že   Evropská komise je tak slabá, že není schopna zajistit respektování základních zájmů dvou členských zemí v konfliktu s kandidátem na členství.

Jiná verze podle Szijjárta ovšem je, že to vše nebylo vymyšleno v Kyjevě, ale v Bruselu, a za to nemůže ukrajinská vláda, ale Evropská unie. To znamená, že Szijjártó nastínil podstatu této verze, Evropská komise hodlá vydírat dvě členské země EU hájící mír, které odmítly dodat Ukrajině zbraně.

„Evropská komise a osobně předsedkyně Ursula von der Leyen musí okamžitě odpovědět na otázku: požádal Brusel Kyjev o zákaz dodávek ropy? A pokud ne, proč Evropská komise déle než týden nepodnikla žádné kroky?“ – říká  Péter Szijjártó, server vasevec.cz

X X X

 UKRAJINA  ZADLUŽENA,  TEĎ  ZAPLATIT  34  MILIONŮ  DOLARŮ

 Ukrajina je v platební neschopnosti, dnes měla splatit 34 milionů dolarů

 Ukrajina se dnešním dnem dostala do krátkodobé platební neschopnosti. Ministerstvo financí uvedlo, že pozastavuje splátky úroku z dluhu, protože dokončuje s věřiteli proces restrukturalizace dluhopisů. Není pravděpodobné, že by tento krok vyvolal na dluhových trzích nějaké obavy, protože kvůli blížící se restrukturalizaci byl nevyhnutelný, uvedla agentura Reuters.

 Ve středu skončila platnost dvouleté dohody mezi věřiteli a Ukrajinou o pozastavení splátek dluhu. Kyjev by tak dnes měl splatit 34 milionů USD (803,2 milionu Kč), což jsou úroky z dluhopisu splatného v roce 2026. Na platbu má ještě desetidenní odklad, vláda však již uvedla, že platby dočasně pozastaví. Umožňuje jí to nový zákon o pozastavení splátek dluhu až do 1. října, který ve středu podepsal prezident Volodymyr Zelenskyj.

Ukrajina 22. července oznámila, že se předběžně dohodla se skupinou držitelů dluhopisů na restrukturalizaci zahraničního dluhu za 20 miliard USD. Majitelé dluhopisů by dohodu měli formálně schválit v příštích týdnech. Ministerstvo financí v prohlášení dodalo, že Ukrajina jedná s investory, aby dohoda byla dokončena co nejdříve.

Ukrajinská finanční situace je nejistá, protože ruská invaze v roce 2022 zdecimovala ekonomiku a země je silně závislá na penězích a vojenské pomoci od zahraničních partnerů. Podle návrhu dohody se má snížit nominální hodnota u 13 nesplácených dluhopisů o 37 procent. Kyjev předpokládá, že v kombinaci s nižšími úroky a prodloužením splatnosti ušetří v příštích třech letech 11,4 miliardy USD.

 Přestože restrukturalizace sníží nominální hodnotu zahraničního dluhu Ukrajiny o třetinu, finance země zůstanou pod silným tlakem. Dohoda o restrukturalizaci dluhu je již druhou za posledních deset let. Očekává se, že toto nesplácení, stejně jako v předchozím případě v roce 2015, bude mít minimální dlouhodobý dopad. V roce 2015 Ukrajina uzavřela předběžnou dohodu s investory koncem srpna a dokončila ji v listopadu.

X X X 

Začíná show připravená v USA?

„Už přesně před rokem bylo jasné, že Západ bude po volbách ve Venezuele mluvit o volebním podvodu. USA utratily spoustu peněz, protože chtějí konečně kontrolu nad venezuelskou ropou. Mediální kampaň, která nyní o Venezuele probíhá, je připravována již delší dobu,“ píše Julian Röpcke na svém webu Anti-Spiegel.

Já nebudu „nosit sovy do Athén“ s tím, že ve Venezuele proběhl volební podvod. Toho je v mainstreamu dost. Možná to byl podvod, možná nebyl. To se asi těžko dozvíme. Vzhledem k tomu, že západní média zatím píší o tisících protestujících v zemi, kde žije téměř 29 milionů lidí, není to nic strhujícího. Možná se lidé dívají, co se děje například v Argentině. Jedna NGO hlásí jednoho mrtvého při protestech (nedá se prý nezávisle ověřit) a asi 46 zatčených – podle rakouské ORF. Policie hlásí 20 zraněných.

Audiatur et altera pars – budiž tedy slyšena i druhá strana. Předkládám článek Juliana Röpckeho:

Přesně před rokem, začátkem srpna 2023, jsem již informoval o tom, jaký scénář spustí Západ pod vedením USA po volbách ve Venezuele. USA si vypěstovaly venezuelské opoziční kandidáty spoustou peněz, a proto nyní západní média po volbách poslušně informují o volebních podvodech. Der Spiegel to udělal v několika článcích, z nichž jeden měl titulek „Prezidentské volby ve Venezuele – s drzostí autokrata“ a v němž se dalo číst mimo jiné toto:

“Populární Machadová, jejíž kandidatura byla zakázána volebním soudním systémem z chabých důvodů, cestovala po zemi celé týdny s bývalým diplomatem Gonzálezem, který místo ní nastoupil jako kandidát.”

Opozice vyšlechtěná USA

Ale kdo je venezuelská politička Maria Corina Machado, o níž Der Spiegel tvrdí, že měla „zakázanou účast ve volbách z chatrných důvodů“? To, co Der Spiegel ve svých článcích o této dámě nezmiňuje, je to, že ona a její politické hnutí Súmate jsou minimálně od roku 2004 financovány National Endowment for Democracy (NED) miliony dolarů. NED organizuje proamerické převraty po celém světě a za posledních 30 let se podílel na všech proamerických převratech a pokusech o převrat po celém světě.

Machadová navíc podporuje americké sankce proti Venezuele. Byla jí proto zakázána účast ve volbách, protože zaprvé otevřeně podporuje opatření, která poškozují Venezuelu, ale jsou v zájmu jiné země (USA), a zadruhé proto, že byla otevřeně mnoho let financována, školena a podporována jinou zemí (USA).

Lehce se z toho dostala tím, že jí prostě zakázali účast ve volbách a nedali ji do vězení, protože kdyby například německý politik nechal svou stranu financovat v milionech čínským nebo ruským státem, musel by počítat s tím, že bude obviněn z nezákonného financování strany a v nejhorším případě skončí ve vězení.

To, že dáma bubnuje pro zájmy USA, prozradili nepřímo i před rokem ve Spiegelu, který o dámě tehdy informoval:

„Pokud by se jí to povedlo, budoucí vláda by privatizovala státní ropnou společnost PDVSA, v níž nedávno vyšla najevo řada korupčních případů. V jejich očích je právní jistota potřebná také k přilákání zahraničních investorů do země.“

To je přesně to, co americké ropné společnosti chtějí: Chtějí, aby byla státní ropná společnost PDVSA privatizována, aby ji pak mohli převzít jako „zahraniční investoři“ za zlomek její hodnoty, přičemž vysokou slevu zdůvodní údajně nezbytnými miliardami v investicích. To by jim dalo práva těžit venezuelská ropná pole – a Venezuela je koneckonců jednou ze zemí s největšími zásobami ropy na světě.

Machadové nejde o právní jistotu, ale o privilegia pro americké korporace. O tom se však čtenář Spiegelu nedozví.

Místo toho se čtenář Spiegelu dozví, že tato dáma je údajně ve Venezuele velmi oblíbená a prezident Maduro jí ukradl volební vítězství.

Téma Venezuely se nás bude v příštích dnech a týdnech zřejmě týkat častěji, jak ukázal Guaidóův poslední pokus o převrat, který tam v roce 2019 zorganizovaly USA.

Pro informaci překládám článek z ruské tiskové agentury TASS k tématu. Článek je formulován trochu neohrabaně, protože je to hostující článek profesora, ale ten pán je odborník na Latinskou Ameriku a proto je obsah článku velmi zajímavý.

Začátek překladu:

Volby ve Venezuele: Taktika USA rozložit region v aktivní fázi

Alexander Stepanov o pokusech zahraničních sil destabilizovat situaci ve Venezuele a rozdělit jednotu caracasských spojenců v regionu.

Volby ve Venezuele jsou další záminkou, jak upevnit vznikající bod obratu a posílit dezintegrační procesy na kontinentu. Zastánci americké politiky v zájmu udržení své hegemonie v regionu jednomyslně prosazují narativy o nutnosti zajistit „transparentní a demokratické volby“ ve Venezuele a od počátku podporují legitimitu opozičních sil. De facto dochází k pokusům o svržení ústavního pořádku silou – se zahraniční účastí.

Průkopník této rétoriky, argentinský prezident Javier Milei, ve svých příspěvcích na sociálních sítích přímo prosazuje převrat zahrnující armádu: „Data ukazují velkolepé vítězství opozice a svět čeká na porážku [vlády Madura], připouští. <…>. “Argentina nepřijme žádný další podvod a doufá, že tentokrát budou ozbrojené síly bránit demokracii a vůli lidu.”

Poselství je nezaměnitelné, adresátem je venezuelská armáda. Vlastenectví je však mezi představiteli venezuelských ozbrojených sil vysoké a efektivita Generálního ředitelství vojenské kontrarozvědky Venezuely (DGCIM) umožnila preventivně odstranit americké agenty a destruktivní opoziční představitele z řad a prostředí ministerstva obrany.

Obecně je třeba poznamenat, že volební proces ve Venezuele je zajištěn na nejvyšší úrovni, i když nelegální ozbrojené skupiny sponzorované zpravodajskými službami USA stále operují v pohraniční oblasti s Kolumbií a působí jako zástupci k vyvíjení násilného tlaku na Caracas a jednotlivé státy venezuelské federace budou na hranicích provádět sabotáže.

Ale zpět k vnějšímu kruhu. Dirigentem je jako vždy Anthony Blinken, ministr zahraničí USA, který jako vždy svým obvyklým způsobem, občas sklouzávajícím k arogantnímu tónu, vyzývá iberoamerickou komunitu k odsouzení Caracasu. V médiích šíří „vážné obavy“, že výsledky prezidentských voleb oznámené venezuelskou vládou „neodrážejí vůli lidu“.

„Vůle venezuelského lidu“ je samozřejmě viditelnější z Washingtonu, zvláště vezmeme-li v úvahu, že hlavní spouštěč protestů – americká ambasáda v Caracasu – je již dávno zavřená a nejdůležitější informace od amerického ministerstva zahraničí a tajných služeb nyní pravděpodobně pochází od agentů vlivu zasazených do radikální opozice a z médií.

Pokusy o vměšování

Venezuelské ministerstvo zahraničí uvedlo, že devět latinskoamerických zemí se pokusilo zasahovat do voleb, „aby narušily pokojný projev vůle“. Ve stejné době skuteční spojenci Venezuely v regionu (včetně Bolívie, Hondurasu, Kuby a Nikaraguy), kteří se rovněž vydali cestou boje za vlastní suverenitu a národní zájmy, gratulovali Nicolasi Madurovi k vítězství. Princip „divide et impera“ („rozděl a panuj“), který charakterizuje politiku Washingtonu v Latinské Americe, je v plné platnosti.

Existuje však řada známek toho, že hegemon ztrácí svůj dřívější vliv na svých jižních hranicích: od rostoucí obchodní a ekonomické spolupráce Číny s partnery v regionu přes největší megaprojekty v novodobé historii v energetice a logistice až po posílení vojenské a vojensko- technické spolupráce s ruskou armádou, plus vědecko-technická spolupráce s tradičními spojenci na jihoamerickém kontinentu a prosazování high-tech řešení v oblasti mírového využití jaderné energie.

Přetvoření geopolitické krajiny Latinské Ameriky a Karibiku je nevyhnutelné, včetně dalšího potvrzení legitimity oficiálního Caracasu a posílení pozice Venezuely v celém regionu.

Guaidó 2.0 „fofrem“

Do čela politického boje se najednou jako hlavní kandidát opozice na prezidenta země dostal Edmundo Gonzalez Urrutia, politický nováček, poněkud neambiciózní univerzitní profesor, kterého dříve v aktivním životě opozice nebylo vidět.

Gonzalez byl na kandidátce hnutí Plataforma Unitaria Democrática (PUD), nebo jen Unitární platforma (španělsky: Plataforma Unitaria (PU), koalice hlavních venezuelských opozičních stran, ale až do letošního dubna si nikdy nemyslel, že bude kandidovat na prezidenta.

Důvodem byla právní krátkozrakost koordinátorů protestního hnutí, kteří nevzali v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu země proti opoziční vůdkyni Marii Corině Machadové, který této ženě zakazuje kandidovat na veřejnou funkci po dobu 15 let.

Poslední dva měsíce byly pro Gonzaleze velmi odlišné od jeho předchozího aktivismu. Vedl nudné politické projevy, podával si ruce s cizími lidmi a mával publiku ze střech kamionů, kam ho nedbale umístili odvážní opoziční dobrovolníci.

Gonzalez připomíná zjednodušenou verzi bývalého venezuelského opozičního vůdce Juana Guaidóa, na kterého se ostudně zapomnělo. Stejně jako jeho předchůdce nese Gonzalez všechny vnější a neveřejné znaky, které naznačují, že je stvořením zahraničních kurátorů.

Gonzalezovo chování naznačuje, že on sám si není plně vědom své role „mocného beranidla“ současné administrativy.

Uprchlý defraudant Guaidó

Dne 22. prosince 2022 poslanci venezuelského opozičního shromáždění odhlasovali v prvním čtení odvolání „prozatímní vlády“ v čele s Juanem Guaidó.

V říjnu 2023 vydaly venezuelské donucovací orgány zatykač na Guaidóa, který uprchl do Spojených států.

Guaidó je obviněn z „úmyslné krádeže majetku společnosti Petróleos de Venezuela SA“. (PDVSA), což mělo za následek četné ztráty a bylo potvrzeno samotným americkým systémem nedávným odhalením soudu v Delaware, že podezřelý použil více než 19 miliard dolarů pro osobní účely.

Ale ani s tímto novým kandidátem to není tak jednoduché, když se podíváte na jeho životopis.

Gonzalez začal svou kariéru jako asistent venezuelského velvyslance ve Spojených státech, poté pokračoval ve své diplomatické práci v Belgii a El Salvadoru, působil jako venezuelský velvyslanec v Alžírsku a na konci svého funkčního období se stal velvyslancem v Argentině.

S nástupem Huga Cháveze k moci v roce 1999 a novým pokusem o dosažení národní suverenity došlo mimo jiné k obnově personálu v hlavních institucích země, přičemž zvláštní pozornost byla věnována ministerstvu zahraničí a diplomatům, kteří chovali obzvláštní city k Západu. V tomto okamžiku Gonzalez zjevně přišel s dráždivou myšlenkou usilovat někdy v budoucnu o pomstu. Takové nespokojené subjekty jsou v popředí zahraničních kurátorů opozice v Langley (sídlo CIA, pozn. překl).

Gonzalezovy skryté ambice (i podle hodnocení opozice) však byly v rozporu s jeho skutečným potenciálem a charakterem. Navzdory Gonzalezovým hlasitým prohlášením, že „ukončí 25 let venezuelské nadvlády v rámci politiky, kterou Chávez popsal jako socialismus pro 21. století“, způsob, jakým bývalý diplomat během celé doby hovořil a předával poselství předvolební kampaně, projevil velkou nejistotu.

Jeho charakteristický tlumený tón hlasu a lhostejný výraz obličeje, získaný za léta pečlivé diplomatické práce, nezapadají do obrazu energického politika, na kterého jsou opoziční voliči zvyklí.

Zvyk americké zpravodajské komunity spoléhat se na představitele se slabou vůlí je stále převládající. Vzpomeňme na Zelenského a většinou bezpohlavní eurokraty. Není těžké jim přičíst odpovědnost za destabilizaci vnitropolitické situace v zemi, přičemž hlavními aktéry jsou lidé speciálně vyškolení a připravení k tomuto účelu.

Přes bezvýznamnost protestního potenciálu nelze vyloučit provokace a ovlivňování situace ve Venezuele s nepostradatelnou zahraniční účastí a finanční podporou. Je snazší svalit vinu za vlastní chyby při plánování převratů na snadno ovlivnitelné lidi. Alespoň tuto tendenci nyní demonstruje metodologie CIA.

Konec překladu „hostujícího profesora” i konec článku Juliana Röpckeho.

Uvidíme, co se z toho vyvine. Možná vypuknou masové protesty, možná se situace uklidní.

Ještě jednou se podíváme, co píše ÖRF:

Venezuela odmítá „vměšování“.

Latinskoamerické země Argentina, Kostarika, Ekvádor, Guatemala, Panama, Paraguay, Peru, Dominikánská republika a Uruguay ve společném prohlášení vyzvaly k „úplnému ověření výsledků za přítomnosti nezávislých volebních pozorovatelů“. Panama také oznámila, že stáhne diplomaty z Venezuely.

Venezuela okamžitě oznámila, že stáhne všechny své diplomatické zaměstnance z většiny těchto států. Venezuela „rozhodně odmítá vměšování a prohlášení skupiny pravicových vlád“, řekl venezuelský ministr zahraničí Yvan Gil na X. Venezuela také požaduje, aby tyto vlády okamžitě stáhly své zástupce z venezuelského území. Jsou to Argentina, Chile, Kostarika, Peru, Panama, Dominikánská republika a Uruguay.

Naproti tomu mexický prezident Andres Manuel Lopez Obrador prohlásil, že chce uznat výsledek ve Venezuele. Své blahopřání vyjádřili i Madurovi spojenci Rusko, Čína a Kuba, stejně jako Nikaragua, Bolívie a Honduras. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl: „Vidíme, že opozice se nechce smířit s porážkou, ale věříme, že to musí udělat, Kreml také varoval ostatní státy, aby se nevměšovaly do venezuelské politiky.

Před nedělními volbami několik průzkumů předpovídalo vítězství opozice. Ještě před hlasováním však pozorovatelé nepředpokládali, že volby budou svobodné a spravedlivé,“ končí svou analýzu rakouská ÖRF. Závěr nechtěně souzní s článkem z Anti-Spiegelu.

Josep Borrell, vysoký představiel EU pro zahraniční záležitosti, také vyzývá k transparentnosti a zveřejnění procesu sčítání. A vůbec ho přitom neruší, že předsedkyně Komise EU právě zahájila druhé funkční období, přestože vůbec neprošla nižádnými volbami. Tvrdí že „věrohodné zprávy od domácích a mezinárodních pozorovatelů naznačují, že volby byly poznamenány četnými nedostatky a nesrovnalostmi“. Nejlepší je tedy volby úplně vynechat, že. Alespoň u těch předem vyvolených. MUDr. Ivan David, poslanec EP, překlady Jana Kunšteková, server vasevec.cz

 X X X

 VINOU  FIALY  EKONOMIKA  ČR  V TROSKÁCH

ODBORÁŘI  MLČÍ,  MAJÍ  STRACH  JÍT  DO  GEN.  STÁVKY

NEJSOU  JAKO  HAVEL

 Česko není ve formě

 Hospodářský růst ve 2. čtvrtletí se potácí kolem nuly. Důležitější než statistiky s desetinkami procenta je fakt, že pokračuje pokles průmyslu, který tíží drahá elektřina.

Od začátku loňského roku je to pořád stejné. Výkazy ekonomické kondice naší republiky kolísají kolem čáry ponoru. Teď jsme dostali další předběžnou informaci ČSÚ za druhé čtvrtletí, která se bude ještě upřesňovat, ale nečekejme nic jiného, než čemu se říká „černá nula“. Nic moc, jen o fous v plusu.

 Očekávání veřejnosti jsou však negativní. Sledují se trošku prorockým statistickým ukazatelem, kterému se říká indikátor důvěry. Ten zaznamenává, zda je víc očekávání, že bude líp, nebo naopak, že bude hůř. Teď je bohužel víc těch druhých. Indikátor důvěry proto není nad stovkou, což by hlásilo optimismus v řadách průmyslu i domácností, ale pod stovkou, tedy že důvěra není a jsme na cestě bídy. Uvedený indikátor přitom padá docela rychle, jak ukazuje červencový pokles skoro o tři procentní body na 95 bodů.   

 Důvody známe. Rozvrácené trhy válkou a sankcemi, které dopadají nejvíc na nás. Chabá zahraniční poptávka, když všechno zajímavé na trhu obsazuje dokonalejší a levnější Čína. A drahá energie. Průměrné čtvrtletní ceny elektřiny za dodávky pro průmysl celkem v Česku se od začátku roku vrátily k nejvyšším hodnotám nad 5 tisíc korun za megawatt, a to je cena bez DPH a dalších daní a poplatků.

Co vynese taková vyhublá ekonomika na daňových příjmech? Vláda má velké oči, pokud jde o extrémně náročné výdaje za stovky miliard korun. Jednou jaderná elektrárna, jindy jaderné bombardéry. Od začátku roku 2022 Fialova vláda navýšila státní dluh o více než půl bilionu korun. Jen v loňském roce dluh vládních institucí stoupl o 233 miliard na 3,3 bilionu korun. Jen úroky tohoto dluhu už budou stát 100 miliard korun ročně.

 Úsměvně působí, jak se vláda v květnu kasala, že „vrátí Česko do formy“:

„Název Česko ve formě vystihuje hlavní společný cíl této vlády, tedy dostat opět naši republiku do situace, kdy zásadně změníme trend rostoucího zadlužování našeho státu, a tedy budoucích generací.“

 Jenže Česko není ve formě, jak ohlašuje i stávková pohotovost odborových svazů státních zaměstnanců nebo neschopnost ministerstva financí aspoň naznačit, jak chce dát dohromady státní rozpočet. Ono to nejspíš ani nejde. V loňském roce státní příjmy přifukovala inflace, ta už prakticky vyhasla, ale finanční nároky státu nikoliv.

Kdybychom se zaměřili na ty realistické potřeby financování, kam nepočítám jádro nebo stíhačky, vidíme zoufalství ministrů, kteří jsou pod tlakem dorovnat obrovskou ztrátu reálných příjmů neprivilegovaných resortních zaměstnanců. Ministr školství by potřeboval desítky miliard korun navíc a ministři zdravotnictví, vnitra nebo místního rozvoje také, pokud nemají být terčem hněvu lidu.

Souběžně s růstem zadlužování a poklesem indikátorů důvěry mrazí nad další nepříjemnou statistikou – český zpracovatelský průmysl je skoro rok a půl v deflaci. Pokračuje tam trvalý pokles průměrných cen výrobků a služeb.

Musíme tedy započítat pokles produkce, v květnu byla o 3,2 procenta nižší než před rokem, a pokles cen. Tempo nových zakázek se vrací k nule.  Tohle není obraz Česka ve formě. Z tohohle se nedá vyčíst, že bude líp.

Relativně lepší situace je v automobilovém průmyslu, který vyrobil v prvním pololetí o pět procent více osobních a lehkých užitkových aut než ve stejném období loňského roku. Konkrétně to bylo 774 tisíc aut, ale pohled do dlouhodobějších dat ukazuje, že to není ani polovina 1,6 milionu aut vyrobených za rok 2016. To byl český vrchol před nástupem elektromobility. Proto vnímám mnohem radostněji fakt, že z toho skoro 50 tisíc nových českých aut už bylo elektrických. I s hybridy už představují 8procentní podíl výroby.

Už jsem psal o tom, že Škoda jde do elektromobility naplno, za šest let už chce vyrábět polovinu aut elektrických. To je jeden signál zásadní transformace průmyslu, který nedbá na vzdechy politiků a směřuje k bezuhlíkové budoucnosti. Dalším je aktivní snaha vyvléci se ze smyčky vysokých cen elektřiny, které chce vláda zafixovat na desetiletí investicemi do jádra. Firemní sektor zvyšuje instalace solárních elektráren a jde za ním zhruba polovina letošního přírůstku fotovoltaiky o půl gigawattu špičkového výkonu.

Domácnosti trochu přibrzdily, ale firmy to vyrovnaly. Snáze se vyrovnaly s podmínkami, ke kterým patří investiční dotace z Národního plánu obnovy. Ona i docela malá střešní elektrárna vyžaduje jistou odbornost, pokud se někde nemá něco přehřívat až hořet. Nemluvě o ekonomickém plánování, ve kterém vás může zaskočit, že nespotřebovanou elektřinu v některých hodinách prostě neprodáte, a když jí přesto pustíte do sítě, musíte za to zaplatit.

Jenže od čtvrtka se začne situace měnit. Začne fungovat – doufejme – Energetické datové centrum, byť zatím s okleštěným okruhem služeb. Ale to byla podmínka, aby mohly začít fungovat komunitní energetiky. Ty větší budou mít energetické manažery, kteří budou řešit složitější otázky profesionálně. Začne narůstat kapacita decentrální energetiky pro vyrovnávání sítě za pomoci akumulace nebo řízení vlastní spotřeby.

Právně je to pořád motanice, která brání plnému využití výhod rozptýlené energetiky, ale trend je jasný. Tady bych důvěru v budoucnost měl. A nejde jen o ty prachy. Jde i o svobodu na centrálních dodavatelích, kteří nás přestanou mít v hrsti. Jestli to někomu pomůže dostat se do formy, tak to budou komunity, sdružené obce, regiony. Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

  MOV připustil box mužů proti ženám  

Bývalá americká závodní plavkyně Riley Gainesová, která se zasazuje za práva žen ve sportu, ostře kritizovala rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru povolit Iman Khelifové z Alžíru a Lin Yutingové z Tachajwanu, které neuspěly v testu pohlaví, účast na olympijském turnaji v boxu.

„Jako by satanská ukázka na zahajovacím ceremoniálu nestačila. Olympiáda oslavuje muže, kteří udeří ženy pěstí do obličeje s úmyslem přivést je do bezvědomí. Iman Khelif je jedním ze dvou boxerů bojujících proti ženám na olympijských hrách,“  napsala Gainesová na sociálních sítích.

Již dříve vyšlo najevo, že na mistrovství světa 2023 v Indii obě „dívky“ neuspěly v testu určení pohlaví (prokázalo se, že mají chromozom XY) a byly diskvalifikovány, v důsledku čehož Lin ztratil bronzovou medaili ve váhové kategorii do 57 kg, server vasevec.cz

X X X

  P.C. Roberts: Jak dnes věci stojí

 Problém atentátu byl zredukován na operační selhání a nedostatečné rozpočtové zdroje pro tajnou službu, čímž atentát sám byl odsunut stranou a reflektory médií ozářily Kamalu coby kandidátku Demokratů na prezidentku USA. Presstitutky opět hovoří jedním hlasem a připravují narativ o těsných volbách, které umožňují využít mechanizmy volebních krádeží, jak je ve swingových státech Demokraté zlegalizovali.

Biden musel odejít, protože byl příliš zdiskreditován na to, aby byl i tentokrát schopen ukrást volby. A Kamala, kterou Demokraté dříve jako prezidentku důrazně odmítli. je nyní medializována jako kandidátka schopná Trumpa porazit. Zmanipulované průzkumy  nyní ukazují souboj prsa na prsa, v němž Trump jeden den vede o jeden bod a druhý den vede Kamala o tři body. Účelem těchto zmanipulovaných průzkumů je připravit veřejnost na přijetí dalších ukradených voleb.

V roce 2020 získal Trump více hlasů než v roce 2016. přesto se tak nějak přihodilo. že prohrál s Bidenem, jehož několik předvolebních shromáždění přilákalo naprosto minimální návštěvu.

Dnes berou Trumpovi příznivci za samozřejmé, že Trump je již zvolen. Tato důvěra není oprávněná. Oni i samotný Trump by měli věnovat pozornost tomu, jak presstitutky a elita vytvářejí už dnes z Kamaly vítěznou osobnost. A jak  tím, že do mysli lidí vkládají pravděpodobnost těsné volby, připravují svou další volební krádež.

Myslím si, že k ní skutečně dojde, čímž se vládnoucí establishment konečně zbaví Trumpovy hrozby ujmout mu moc.

Lži a volební krádeže byly vždy součástí americké politiky. A pro uchazeče o prezidentský stolec byla vždy důležitá síla, nikoli nápady.

V roce 2016 však došlo k zásadní změně. Trump ve své kampani prohlásil, že hodlá normalizovat vztahy s Ruskem. Jednalo se o přímé ohrožení moci a rozpočtu vojensko-průmyslového komplexu, který potřebuje Rusko jako nepřítele, aby tuto svou moc i peníze ze státního rozpočtu mu přidělené ospravedlnil.

Trump ve svém inauguračním projevu také řekl, že odebírá moc vládnoucímu establishmentu a vrací ji lidem. Žádný prezident takto nikdy nepromluvil. Trump se tím prokázal být pro vládnoucí elitu existenční hrozbou.

Mocenská elita se při jeho projevu usmála a brzy poté zahájila své „umrtvování“ Trumpa. Započalo to aférou s Ruskou bránou a pokračovalo dvěma impeachmenty ve Sněmovně reprezentantů, Bránou s pornohvězdou, a končilo „povstáním“, které má 1000 Trumpových příznivců poslat do vězení jako „povstalce“ i jako varování pro ostatní.

Trumpova výzva proti vládnoucí elitě a masívní podpora, které se jí od tradičního amerického obyvatelstva dostalo, vládnoucí elitu dokonale vyděsily. A tak se tato elita rozhodla pro převrat. Bylo usneseno. že Republikánská strana, jejíž voliči stáli za Trumpem, musí odejít.

Takže: To, čeho jsme byli v Bidenově režimu svědky, bylo a je rozhodnutím elit vytvořit stát jedné strany, který bude pod jejich kontrolou.

Tak Trump přivedl celou věc k rozhodnutí mezi bojem a kapitulací, kterému se republikáni zatím raději vyhýbají. Ale čas se pohnout se krátí, jak dokazuje i ta skutečnost, že 1000 Trumpových příznivců, o kterých jsem shora mluvil, už dnes nadechuje vězeňský vzduch.

Vybral a přeložil Lubomír Man, server vasevec.cz

 X X X

 Demonstrace proti Azovu v Praze: V tašce byla maketa nástražného výbušného systému

Do Prahy přijeli na příslušníci ukrajinské brigády pluku Azov. Několik desítek demonstrantů dorazilo ve středu večer do centra Prahy, aby protestovali proti debatě zástupců ukrajinské třetí samostatné brigády s krajany v divadle X10 v Charvátově ulici. Kolem osmé večer byla nalezena podezřelá taška. Jednalo se o maketu nástražného výbušného systému. Policie celou ulici vyklidila a přivolala pyrotechnika. Následně zadržela jednoho člověka, uvádí agentura Aktu.cz

 

Příslušníci brigády chtěli mluvit s Ukrajinci žijícími v zahraničí o vývoji války i budoucnosti Ukrajiny. Odpůrci debaty ji označili za akci nacistickou. Pluk Azov, z jehož veteránů se v roce 2022 zformovala třetí útočná brigáda, jako nacistickou organizaci vykresluje Kreml. Moskva tím ospravedlňovala svou invazi na Ukrajinu jako boj proti nacismu.

Na místě protestu byly ve středu vidět české vlajky i jedna sovětská. Nechyběli zástupci komunistické strany a nápisy „KSČM proti fašismu“. Podle jednoho ze řečníků „debatuje uvnitř v divadle parta profesionálních vrahů“. „Máme tady politické procesy, máme tady politické vězně,“ tvrdil další z řečníků. „Hanba vládě,“ skandovali demonstranti.

Po 19:30 vyzval řečník a po něm i policie přítomné, aby se přesunuli o několik desítek metrů dál. Řečník to zdůvodnil nálezem podezřelého předmětu. Policie pak přiměla přítomné, aby se přesunuli na Národní třídu. Protestující při tom křičeli na policisty „gestapo“ a poukazovali na to, že debatu v divadle nechala policie pokračovat. Server Novinky.cz uvedl, že podle mluvčího policie Jana Rybanského se v tašce na ulici našla maketa výbušného nástražného zařízení – drátky a elektronika zalepené v krabici od bot.

Na debatu do divadla přišla předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Na její adresu zazněly výkřiky, že šíří „ukronacistická“ hesla. Nesouhlasné výkřiky a skandování si vysloužil i muž s ukrajinskou vlajkou. Na místě byli také odpůrci protestu. „Hanba komoušům,“ křičel opačný tábor. Před 21:00 organizátoři protest proti akci ukrajinské brigády ukončili, na místě zůstávaly už jen hloučky lidí.

Třetí útočná brigáda vznikla na konci roku 2022 z veteránů pluku Azov a spadá pod pozemní síly ukrajinské armády. Pluk Azov se původně zformoval jako dobrovolnická jednotka v roce 2014 pro boj proti Ruskem podporovaným separatistům na východě Ukrajiny. Bojovníky tehdy čerpala zejména ze řad krajně pravicových kruhů. Po začátku rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se brigáda snažila změnit svůj veřejný obraz tím, že se zbaví kontroverzí ohledně svého ultranacionalistického původu. Vojáci Azovu sehráli na jaře 2022 klíčovou roli při obraně Mariupolu, kde řadu týdnů bojovali proti ruské přesile, v obklíčení a s nedostatkem munice. Jejich odpor se stal symbolem ukrajinské houževnatosti ve válce proti Rusku. Stovky členů Azovu již dva roky zůstávají v ruském zajetí.

Středeční setkání je součástí „tour po Evropě“ brigády, minulý týden její členové navštívili Polsko. Podobné akce se měly konat také v Německu, Nizozemsku a Belgii. Organizátoři je ale zrušili. Rozhodnutí vysvětlili bezpečnostními důvody. V pátek 2. srpna by měli příslušníci brigády přijet do Vilniusu.

 X X X

Ministryně Oudéaová-Castéraová vášnivě líbala Macrona

 Příliš žhavý polibek? Francouzi řeší intimní gesto mezi Macronem a ministryní

Internetem začaly kolovat fotografie, na nichž si francouzský prezident Emmanuel Macron v pátek během zahajovacího ceremoniálu Letních olympijských her 2024 v Paříži dává pro někoho až příliš vášnivý polibek s ministryní sportu Amélií Oudéaovou-Castéraovou. Na „podivný polibek“ upozornil francouzský deník Madame Figaro. Uživatelé sociálních sítí mají na situaci rozporuplné názory.

Ministryně během úspěšného zahajovacího ceremoniálu na Seině nezvládla udržet své emoce na uzdě, vrhla se do náručí francouzského prezidenta a věnovala mu možná až příliš intimní polibek. „Takto na sebe poutá pozornost často,“ uvádí deník Madame Figaro, který upozornil, že se nedávno vykoupala v Seině, aby vyvrátila obavy, že kvalita vody není přizpůsobená olympijským hrám.

 Fotografie se záhy stala virální a na sociální síti X se objevila spousta pozitivních i negativních komentářů. Většina z nich intimní chvíli prezidenta a jeho ministryně zesměšňuje. „Dělá mu cucflek na krku!“ napsal jeden z uživatelů pod příspěvek. „Tato fotka mi připadá neslušná, není hodná prezidenta a ministryně,“ dodal další.

Ačkoliv většina komentujících gesto odsoudila nebo si z něj dělala legraci, někteří z nich se Macrona a Oudéaové-Castéraové zastali. „Nevidím v tom problém. Francouzi jsou známí tím, že se zdraví polibkem na tvář. Ať žije Francie!“ zveřejnil další přispěvovatel.

Prezident Macron podle deníku New York Post jmenoval Oudéu-Castérovou v lednu také ministryní školství. Z funkce ji odvolal po necelém měsíci, když vyšlo najevo, že její děti chodí na soukromé školy.

 X X X

 Francie po desetiletích obrátila, uznala marockou okupaci Západní Sahary

Francie uznala svrchovanost Maroka nad spornou Západní Saharou, čímž změnila svůj desítky let starý postoj a přidala se na rostoucí seznam zemí, které podporují Maroko. Informovala o tom v úterý agentura AP s odkazem na dopis, který francouzský prezident Emmanuel Macron zaslal králi Muhammadovi VI.

 Paříž o svém kroku již dříve informovala Alžírsko, které s Marokem sousedí. Alžírsko v úterý na protest proti tomuto rozhodnutí z francouzské metropole s okamžitou platností stáhlo svého velvyslance, informovala alžírská agentura APS.

Macron v dopise označil plán autonomie, který Maroko navrhlo v roce 2007, za „jediný základ“ pro řešení konfliktu. Krokem podle AP zasadil ránu hnutí Polisario, které se zasazuje o nezávislost a které se od konce španělské kolonizace prohlašuje za legitimního zástupce původního saharského obyvatelstva.

Přibližně 20 procent oblasti Západní Sahary, kterou Maroko pokládá za své území, ovládá hnutí Polisario, které s alžírskou podporou usiluje o vytvoření nezávislého státu. V roce 1976 vyhlásilo Polisario na Západní Sahaře Saharskou arabskou demokratickou republiku (SADR), která je od roku 1982 členem Africké unie; Evropská unie ani Česko SADR neuznávají.

Alžírsko bude ve Francii nyní zastupovat jen chargé d’affaires. Rozhodnutí francouzské vlády je podle vyjádření alžírského ministerstva zahraničí „lehkovážné a nedbalé, bez promyšleného vyhodnocení možných důsledků“. Francie podle Alžíru „porušila mezinárodní právo, snaží se připravit saharský lid o právo na sebeurčení a hatí všechny dosavadní trpělivé snahy OSN o dokončení dekolonizace Západní Sahary“. Odpovědnost Francie navíc plyne i z jeho pozice stálého člena Rady bezpečnosti OSN, dodává alžírská diplomacie citovaná agenturou APS.

Většinu Západní Sahary, oblasti minimálně osídlené ale bohaté na ložiska fosfátů, v současnosti de facto kontroluje Maroko. Jde o mezinárodně neuznaný zábor, nicméně Maroko tvrdí, že Západní Sahara je jeho integrální součástí – historicky tam totiž marocké panství zasahovalo. Západní Sahara bývala kolonií a pak provincií Španělska, které se z území stáhlo podle dohody z roku 1975 s Marokem a Mauritánií.

I Mauritánie se ovšem v roce 1979 vzdala nároků na toto území, jehož většinu pak ovládlo Maroko. To se v roce 1991 s organizací Polisario dohodlo na referendu o sebeurčení Západní Sahary, které se ale zatím nekonalo.

„Současnost a budoucnost Západní Sahary spadá do rámce marocké suverenity,“ uvedl Macron v dopise, který byl v úterý zveřejněn. „Francie hodlá jednat v souladu s tímto postojem na národní i mezinárodní úrovni,“ dodal.

Odklon Francie od jejího historického postoje je podle AP velkým vítězstvím pro Maroko. Následuje po podobných změnách, které učinily Spojené státy, Izrael, Španělsko a rostoucí seznam afrických zemí, s nimiž Maroko usiluje o prohloubení obchodních vztahů.

Vysoce postavený marocký představitel, který s AP hovořil pod podmínkou anonymity, označil měnící se mezinárodní posun vůči pozici Maroka za „přelomový“. Upozornil také na roli Francie jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN, která dohlíží na mírovou misi, jež po desetiletí zprostředkovává vztahy mezi Marokem a hnutím Polisario.

X X X

ODBORY  JEN  HROZÍ  STÁVKOU,  ALE  NIC  NEZORGANIZUJÍ

VYMĚNIT  VEDENÍ  ODBORŮ  V  ĆR

 Krize v sociálních službách: Odbory hrozí stávkou, žádají zvýšení platů. Jurečka to odmítá

V sociálních službách chybí tři tisíce pečovatelek, ošetřovatelek a zdravotních sester. To jsou čísla, kterými odboráři argumentují v debatách s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou (KDU-ČSL) ohledně navyšování platů ve veřejném sektoru. Ten před vládními prázdninami s odbory domluvil přidání jen pro nepedagogické pracovníky nebo zaměstnance v kultuře. Plošné zvyšování mezd odmítá. Odboráři proto stále mluví o stávce.

„Chceme, aby došlo k navýšení platů o deset procent pro zaměstnance ve veřejných službách a státní správě, a to pro všechny – pečovatelky, zdravotní sestry, laboranty a také lékaře,“ sdělila předsedkyně zdravotních a sociálních odborů Dagmar Žítková. Jestli vláda platové tarify nenavýší, budou podle ní masivně stávkovat.

 Situace je alarmující – tisícovka pracovníků chyběla podle Asociace poskytovatelů sociálních služeb v tomto sektoru v roce 2021. Minulý rok už to byly dokonce 3 000 zaměstnanců. Odboráři jsou proto ve stávkové pohotovosti a srovnávají: Například v sousedním Německu má pečovatelka měsíční příjem v přepočtu až 80 tisíc korun a k tomu služební byt. V Čechách prý třikrát méně – okolo 25 tisícChybí kapacity v pobytových zařízeních, ale i v terénu. Jestli chceme poskytovat kvalitní sociální služby, je potřeba kvalitní personál, který bude kvalitně zaplacen,“ sdělila místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Jana Hnyková.

Před týdnem ministr práce a sociálních věcí poslal do připomínkového řízení dva návrhy. Jeden počítá s navýšením ve výši sedmi procent, druhý s deseti procenty, ale jen pro někoho. Třeba pro kuchařky, školníky nebo referenty. „Odmítl jsem zvýšit platy plošně všem stejně, protože je opravdu potřeba vnímat, že jsou skupiny zaměstnanců ve veřejné sféře, na které pokles reálných platů dopadl různě,“ uvedl Marian Jurečka.

Podle stínového ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky (ANO) si pracovníci zaslouží dokonce více než deset procent navíc. „Tato vláda šlape po lidech. Spousta lidí chce pracovat v sociálních službách. Pokud ale nebudou dobře zaplaceni, budou odcházet jinam,“ řekl Juchelka.

Vládní prázdniny končí 21. srpna a bezprostředně poté mají odbory domluvenou schůzku s ministry a premiérem Petrem Fialou.

X X X

 ‚Zabili mír, ne Ismáíla Haníju.‘ Palestinci truchlí po smrti vůdce Hamásu, atentát prý ztíží vyjednávání

Válkou vyčerpaní Palestinci v Pásmu Gazy ve středu truchlili za šéfa politického křídla teroristické skupiny Hamás Ismáíla Haníju, který se v noci na středu stal terčem útoku v íránské metropoli Teheránu. Řada Palestinců citovaných agenturou AP vyjádřila názor, že Haníjova smrt zkomplikuje snahy o uzavření dohody o příměří. Hamás atentát přičítá Izraeli.

 „Ten chlap mohl s Izraelci podepsat dohodu o výměně vězňů,“ uvedl Sálih Šannar, který musel kvůli válce opustit svůj domov na severu Pásma Gazy. „Proč ho zabili? Zabili mír, ne Ismáíla Haníju,“ dodal.

Núr Abúsalámová, který byla v důsledku konfliktu rovněž vysídlena, se domnívá, že Izrael válku ukončit nechce a nestojí o mír na Blízkém východě. „Atentátem na Haníju ničí všechno,“ uvedla.

Na protest proti zabití Haníji ve středu Ramalláhem na okupovaném Západním břehu Jordánu prošly stovky Palestinců. Mnozí z nich nesli zelené vlajky Hamásu a skandovali „chceme brigády Kasám“, s odkazem na vojenské křídlo skupiny.

Veřejné vyjádření podpory Hamásu je v Ramalláhu vzácné. Ramalláh je hlavní město Západního břehu Jordánu, kde vládne palestinská autonomie v čele se stranou Fatah prezidenta Mahmúda Abbáse. Zabití Haníji Abbás označil za „zbabělou vraždu“ a vyzval Palestince, aby „stáli vzpřímeně a ukázali jednotu, trpělivost a stabilitu tváří v tvář izraelské okupaci“.

Hamás ovládl Pásmo Gazy po volbách, v nichž v lednu 2006 získal 44 procent hlasů. Druhá jen těsně se 41 procenty hlasů skončila strana Fatah, kterou vede Mahmúd Abbás, jenž je od roku 2005 šéfem Palestinské autonomie.

Po těchto volbách, které byly dosud posledními palestinskými parlamentními volbami, vypukly střety mezi Fatahem a Hamásem, který pak v červnu 2007 ovládl Pásmo Gazy, kde vytvořil vlastní správní orgány včetně ministerstev. Sídlem Palestinské autonomie, kterou vede Abbás, je město Ramalláh na Západním břehu Jordánu, který od války v roce 1967 okupuje Izrael. Z Pásma Gazy se Izrael stáhl v roce 2005.

Izrael zahájil ofenzivu v Pásmu Gazy s cílem zničit Hamás, který tam vládne, po přeshraničním teroristickém útoku ze 7. října, při němž palestinští ozbrojenci v izraelském pohraničí pozabíjeli 1200 lidí. Dalších zhruba 250 osob Hamás a jeho spojenci odvlekli do Pásma Gazy jako rukojmí.

Přes stovku z nich Hamás propustil výměnou za Palestince vězněné v Izraeli při dosud jediném příměří, které na konci listopadu trvalo pouhý týden. Při izraelských úderech bylo podle zdravotnických úřadů v Pásmu Gazy kontrolovaných Hamásem od začátku války zabito nejméně 39 445 Palestinců.

X X X

Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje získá pět nových výjezdových vozidel

 Pět nových sanitních vozů bude dodáno Zdravotnické záchranné službě Karlovarského kraje v rámci projektu „Obnova výjezdových vozidel ZZS“ za více než 21,5 milionu korun.

„Jedná se o tříletý plán, během kterého postupně dojde k pořízení celkem patnácti nových sanitních vozů. Vozový park záchranné služby je obnovován pravidelně, tato obměna zajišťuje odpovídající moderní vybavení, které záchranáři pro výjezdech potřebují a také komfort pro pacienty. Během prvního čtvrtletí příštího roku se zrealizuje první část projektu, kdy záchranná služba získá pět sanitek typu C, tedy mobilních jednotek intenzivní péče. Financování je zajištěno z 85 % z evropských zdrojů v rámci Integrovaného regionálního operačního programu 2021–2027 a s 15% spoluúčastí kraje,“ uvedl hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek.       

„Jsme velmi rádi, že Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje získá pět nových sanitních vozů v rámci projektu „Obnova výjezdových vozidel ZZS“. Tyto nové vozy, které dorazí v prvním čtvrtletí příštího roku, nám umožní poskytovat modernější a efektivnější péči našim pacientům.

Zbývajících deset sanitních vozů bude dodáno v dalších etapách projektu v následujících dvou letech.  /čmo/

 X X X

 Macháč se Siniakovou vyhráli čtvrtfinále smíšené čtyřhry a v Paříži si zahrají o medaile

Tenisté Tomáš Macháč a Kateřina Siniaková postoupili do olympijského semifinále ve smíšené čtyřhře. Čeští reprezentanti porazili na antuce v Paříži japonskou dvojici Kei Nišikori, Ena Šibaharaová 7:5, 6:2 a zabojují pod pěti kruhy o první společnou medaili. V boji o finále narazí ve čtvrtek na kanadskou dvojici Félix Auger-Aliassime, Gabriela Dabrowská.

 Třiadvacetiletý Macháč postoupil do druhého semifinále během jednoho dne. Před utkáním se Siniakovou uspěl v mužském deblu s Adamem Pavláskem. Společně porazili ve čtvrtfinále německou dvojici Kevin Krawietz, Tim Pütz 3:6, 6:1, 10:5. Siniaková předtím uspěla po boku Barbory Krejčíkové, s níž obhajuje tři roky staré zlato z Tokia. Díky výhře nad Šibaharaovou a Šuko Aojamaovou 7:5, 6:4 prošly do čtvrtfinále.

 Jedinými českými tenisty, kteří získali ve smíšené čtyřhře olympijskou medaili, byli Radek Štěpánek a Lucie Hradecká. Ti vybojovali před osmi lety v Riu de Janeiro bronz.

Barbora Krejčíková do semifinále dvouhry na olympijských hrách nepostoupila. Turnajová devítka prohrála čtvrtfinálový duel se Slovenkou Annou Karolínou Schmiedlovou 4:6, 2:6. Dvě semifinále si naopak na pařížské antuce zahraje Tomáš Macháč, odpoledne totiž s Adamem Pavláskem porazil ve čtyřhře nasazené dvojky Kevina Krawietze a Tima Pütze z Německa po obratu 3:6, 6:1, 10:5.

X X X

 Nejlépe placeným českým sportovcem je poprvé Pastrňák. Vystřídal Schicka, který klesl na třetí místo

Nejlépe placeným českým sportovcem je poprvé hokejový útočník David Pastrňák. Podle časopisu Forbes vydělala hvězda Bostonu a člen zlatého reprezentačního týmu na letošním mistrovství světa za uplynulou sezonu 310 milionů korun. Pastrňák vystřídal v čele tradičního žebříčku fotbalového útočníka Patrika Schicka z Leverkusenu, který klesl na třetí místo za hokejového útočníka Tomáš Hertla z Vegas.

 Celkový výdělek hráčů tvoří hrubý plat od klubu či vyhrané odměny a příjmy od sponzorů. Rekordmanem jedenáctileté historie, kdy Forbes žebříčky zveřejňuje, je bývalý fotbalový brankář Petr Čech, který jej ovládl pětkrát. Třikrát vévodil pořadí basketbalista Tomáš Satoranský.

Sedm hokejistů v TOP 10

V elitní desítce je hned sedm hokejistů, mezi nimiž figuruje i Jakub Voráček, který už druhou sezonu nehraje. Až nyní mu ale skončila osmiletá smlouva, kterou v roce 2016 uzavřel s Philadelphií. Pastrňák byl před rokem čtvrtý, už tehdy ale bylo jasné, že se posune do čela českého pořadí. Kontrakt, který mu garantuje průměrný roční plat 11,25 milionů dolarů (264,36 milionu korun) podepsal již loni.

Hokejisty v elitní desítce vedle třetího Schicka doplňuje šestý fotbalista Tomáš Souček z West Hamu a desátá tenistka Markéta Vondroušová, která loni vyhrála Wimbledon.

NEJLÉPE PLACENÍ ČEŠTÍ SPORTOVCI V SEZONĚ 2023/24 (V MILIONECH KORUN): 1. David Pastrňák 310, 2. Tomáš Hertl (oba hokej) 234, 3. Patrik Schick (fotbal) 218, 4. Jakub Voráček 175, 5. Ondřej Palát (oba hokej) 162, 6. Tomáš Souček (fotbal) 152, 7. Pavel Zacha 135, 8. Jakub Vrána 134, 9. Filip Hronek (všichni hokej) 128, 10. Markéta Vondroušová (tenis) 121.

X X X

 Satková byla v prvním kvalifikačním kole i s jedním dotekem branky nejrychlejší a předstihla i největší favoritku Jessicu Foxovou z Austrálie. Česka kanoistka proto do semifinále nastoupila jako poslední a předvedla bezchybnou a nejrychlejší jízdu.

Ve finále se však Satková jednou dotkla branky a následně pak ztratila na protivodných brankách 6 a 17. Do cíle dojela Satková s časem 114,22 a od medaile ji dělily více než čtyři sekundy.

Vítězku Foxovou na stupních vítězů doprovodily druhá Němka Elena Liliková a bronzová Evy Leibfarthová z USA. Třicetiletá Australanka obhájila triumf z Tokia a na olympijských hrách získala šestou medaili a třetí zlatou.

Rodačka z Marseille se osamostatnila v čele nejúspěšnějších vodních slalomářů na OH, pět cenných kovů získal Slovák Michal Martikán.

 X X X

 Krejčíková nestačila ve čtvrtfinále na Slovenku Schmiedlovou a ve dvouhře v  Paříži končí

Tenistka Barbora Krejčíková do semifinále dvouhry na olympijských hrách v Paříži nepostoupila. Slovence Anně Karolíně Schmiedlové podlehla za hodinu a 29 minut 4:6, 2:6. Turnaj pokračuje v singlových soutěžích bez české účasti.

Vítězka letošního Wimbledonu a Roland Garros 2021 Krejčíková si připsala první porážku po deseti zápasech. V duelu s 67. hráčkou světa Schmiedlovou, jejímž grandslamovým maximem je zatím osmifinále loňského Roland Garros, doplatila na 32 nevynucených chyb. Prohrála za hodinu a 29 minut.

Osmadvacetiletá Krejčíková v prvním setu ještě dotáhla manko 1:4, v závěru ale sadu ztratila po nevydařeném servisu v desátém gamu. Ve druhém setu se Krejčíková ujala vedení 2:0 a živila naději na obrat. Prohrála ale šest her za sebou a o rok starší Schmiedlová mohla po vyřazení Italky Jasmine Paoliniové slavit další úspěch.

Tenistka z Ivančic si i tak pod pěti kruhy vylepšila singlové maximum. Dosud byla nejdál v osmifinále před třemi lety v Tokiu. Na turnaji pokračuje ještě ve čtyřhře s Kateřinou Siniakovou, s níž obhajuje tři roky staré zlato z Tokia. Ve středečním 2. kole se český pár utká s Japonkami Enou Šibaharaovou a Šuko Aojamaovou.