Už v lednu vletí Donald Trump na post amerického prezidenta. A pokud se dá soudit z rychlosti, jakou navrhuje své ministry, čekejme pořádný fičák. Od prvního dne se pokusí otisknout do historie. Jak? To je ještě otázka – lidé, které nominoval, nemají na vše stejné názory. Rozhodne, kdo k němu bude nejblíže.

Evropa si hlavně musí přát, aby ji Trump nechtěl moc popichovat. Naštěstí to zatím vypadá, že k ní bude milosrdnější. Budoucí americký prezident si vyhlédl jiné padouchy – hlavně Čínu, kterou chce ponížit.

Pokud však milosrdný nebude, Evropa má problém. V čele jejích klíčových mocností stojí slabí či oslabení politici, jimž chybí silné vize. Často jen papouškují mainstreamová hesla o Zeleném údělu a potřebě, aby Evropa byla konkurenceschopná, a přitom dělají mnohé, aby tomu zabránili.

Hlavnímu ekonomickému motoru, Německu, dochází benzín, tedy spíš v dnešní době elektřina, protože Unie jeho automobilový průmysl úspěšně dusí mnoha regulacemi a sází na elektromobilitu, v níž místní výrobci nedokáží konkurovat Číně a USA.

V Berlíně vládne sociálnědemokratický premiér Olaf Scholz, kterého čekají do března příštího roku předčasné volby, ve kterých zcela jistě prohraje. Takže od něj se nic velkého čekat nedá. Německo bude pohlceno volební kampaní a je otázka, co se stane po pravděpodobném vítězství CDU/CSU. Jakou sestaví vládu.

Francie také není ve skvělé formě. Prezident Emmanuel Macron loni vyvolal riskantní předčasné volby, které ho dostaly mezi mlýnské kameny radikální levice v čele s Jeanem Luc Melenchonem a národovecké pravice Marine Le Penové, které mu zabrání v posledních letech prezidentství prosazovat jeho vize. On aspoň na rozdíl Scholze nějaké má. Chtěl by posílit pozici Unie ve světě, aby prosazovala sebevědomější politiku a stala se rovnocennějším partnerem USA. Jenže zrovna teď se mu rozpadá vláda.

Nevěrohodná šéfka Komise

Takže zůstává jen bruselské ústředí EU, mezi evropskými voliči nepříliš oblíbené. Jenže může něco dokázat komise v čele s Ursulou von der Leyenovou, která posledních pět let kráčela „kupředu, levá“ s vlajkou Green Dealu nad hlavou?

Nyní by měla upravit svou politiku a vše podřídit tomu, aby Evropa byla proti Rusku bezpečnější a hlavně se stala konkurenceschopnější ve světě, přičemž by měla trochu sundat nohu ze zeleného plynu. Jenže bude to věrohodné od ženy, která v minulosti přivedla jako ministryně obrany německou armádu „zu grund“?

Je tak vysoce pravděpodobné, že EU i jednotlivé státy budou muset vést vůči USA defenzivní politiku. Když Trump zavelí, že Ukrajina musí uzavřít mír, i kdyby ji to mělo něco stát, Evropa se nejspíš nepostaví otevřeně proti. Možná některé státy, ale bude to stačit? Bylo to vidět i na nedávném schválení použití střel s delší dráhou letu na ruském území: první musel kývnout Washington, až pak se přidali další.

A když se Trump pokusí zavést cla na evropský dovoz, reciproční cla budou určitě mírnější, protože speciálně Německo se nebude chtít dostat do obchodní války v době, kdy jeho průmysl zmírá.

Mimochodem i v neunijní Británii vládne nemastný neslaný Keir Starmer, který naštval Brity tím, že chce zvýšit daně. Žádný vizionář – a ještě bez podpory. Trump tak nejspíš dostane volné pole k tomu, aby se pokusil svět přizpůsobit obrazu svému. A Evropa bude trpně přihlížet, přikyvovat, možná za zády nesouhlasně kroutit hlavou a hlavně doufat, že jí Trump moc neublíží.

 X X X

 Asad utekl ze Sýrie. Režim padl, hlásí povstalci a exilová opozice

Povstalci i exilová opozice v neděli nad ránem ohlásili konec režimu syrského autoritářského prezidenta Bašára Asada. Údajně osvobodili Damašek a propustili vězně, nicméně syrská armáda tvrdí, že pokračuje v bojích. Rebelové už vyzvali uprchlé Syřany k návratu do vlasti. Zároveň uvedli, že pracují na dokončení předání moci přechodnému vládnímu orgánu s plnými výkonnými pravomocemi. Prezident ze země pravděpodobně odjel.

Muž, který povstalecké prohlášení ve státní televizi přečetl, vyzval všechny opoziční bojovníky a občany k zachování státních institucí svobodného syrského státu. Ať žije svobodný stát Sýrie, který patří všem Syřanům, příslušníkům všech sekt a etnických skupin, uvedla skupina rebelů. Údajně se nehodlá mstít.

Syrská armáda naopak prohlásila, že její síly pokračují ve vojenských operacích proti „teroristickým skupinám“ v okolí měst Hamá či Homs. Jedná se o oblasti, kde se v posledních dnech stupňovaly střety mezi povstalci a provládními oddíly. Armáda v nedělním prohlášení uvedla, že Sýrie čelí rozsáhlému spiknutí, a vyzvala občany, aby zůstali ostražití při obraně stability a suverenity země.

 Premiér je připraven předat moc

Lidé v Damašku a v dalších syrských městech podle médií oslavují pád režimu autoritářského prezidenta Bašára Asada, který vládl 24 let. Povstalci slibují vybudovat novou a mírumilovnou Sýrii, kde bude místo pro každého obyvatele této blízkovýchodní země. Dodali, že temná kapitola historie země skončila.

Premiér Džalálí podle zpravodajské televize Al-Džazíra nabídl ruku opozici, kterou ocenil za to, že se slíbila nemstít. „Podávám ruku opozici, která podává svou a která ujistila, že neublíží nikomu, kdo patří do této země,“ řekl. Uvedl také, že ne 

Syrští povstalci oznámili v televizním přenosu, že padl režim autoritářského prezidenta Bašára Asada. Dodali, že dojde k propuštění všech uvězněných.

Zhroucení Asadovy vlády následuje jen několik dní po zahájení nové povstalecké ofenzivy a pouze několik hodin po dobytí Homsu a ovládnutí Damašku. Bílý dům informoval, že americký prezident Joe Biden mimořádný vývoj v zemi sleduje.

Bašár Asad zemi vládl jako prezident od roku 2000, kdy nahradil svého zemřelého otce Hafíze Asada. Ten funkci hlavy státu zastával od roku 1971. Asadova Socialistická strana arabské obrody (Baas) byla u moci od převratu v roce 1963.

„Tyran Bašár Asad uprchnul,“ oznámili povstalci na síti Telegram. Kam se hlava státu uchýlila, není jasné. Exilová Syrská organizace pro lidská práva (SOHR) tvrdí, že prezident opustil Sýrii. Al-Džazíra upozornila na poslední let z metropole, který náhle zmizel z obrazovek radarů nad Homsem. Není jasné, co se s letounem stalo a zda na palubě byl právě Asad.

V Damašku byla slyšet střelba

Dění v Sýrii po několika letech prakticky zamrzlého syrského konfliktu nabralo v posledních dnech rychlý spád. Povstalci pod vedením islamistického uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) před týdnem ve středu zahájili na severu země úspěšnou ofenzivu, při které rychle dobyli města Aleppo, Hamá a v noci na neděli i Homs či Kusajr, odkud se stáhlo libanonské a proíránské militantní hnutí Hizballáh podporující Asada. Řadu míst vládní vojsko vyklidilo prakticky bez boje.

 Média během soboty informovala, že rebelové jsou na předměstí hlavního města, a v noci na neděli přišly zprávy z damašského letiště o tom, že se z něj stáhly vládní síly. Následně agentury psaly, že z centra metropole se ozývá intenzivní střelba. Povstalci nicméně uvedli, že vstup do města byl hladký, neboť armáda se v ulicích nerozmístila. Na internetu podle deníku The Guardian kolovala videa, na kterých se vojáci na ulicích v Damašku zbavují uniforem.

 Spolu s osvobozením Damašku oznámili rebelové otevření bran věznice v Sidnáji na damašském předměstí, které bylo dějištěm režimních represí a hromadných poprav.

Lidé v syrských městech oslavují Asadův pád. Na ústředním náměstí v metropoli se shromáždil dav tisíců lidí, který provolával slávu znovunabyté svobodě.

Vůdce povstaleckého islamistického uskupení HTS Abú Muhammad Džúlání prohlásil, že žádné opoziční uskupení v Damašku nesmí převzít kontrolu nad veřejnými institucemi, které až do oficiálního předání zůstávají pod kontrolou Džalálího. Toho označil jako bývalého premiéra.

 Džalálí řekl, že opozice podává ruku ke spolupráci a že on nabízí tu svou. Uvedl, že zůstává v Damašku, aby zajistit fungování institucí a poklidné předání moci.

X X X

Asadův let náhle zmizel z radaru. Havárie, nebo sestřelení, zní spekulace

Syrský autoritářský prezident Bašár Asad při ranním útěku ze země nastoupil do letadla, aby z povstalci ovládnutého Damašku zmizel, dosud neznámo kam. Světová média a účty na sociálních sítích upozorňují, že stroj podle Flight radaru mířil k pobřeží, kde se nachází ruská základna. Ale náhle se vytratil a není jasné, co s ním je.

„Tyran Bašár Asad uprchnul,“ oznámili syrští povstalci na síti Telegram. S informací, že Asad opustil Sýrii přišla exilová Syrská organizace pro lidská práva, která je o dění v zemi běžně velmi dobře spravena.

 Televize Al-Džazíra upozornila na poslední let z dobyté metropole, který náhle zmizel z obrazovek radarů nad městem Homs. Není potvrzeno, co se s přístrojem syrského letectva typu Iljušin Il-76 stalo, ani zda na palubě seděl právě prezident.

Dva zdroje agentury Reuters uvedly, že o Asadově přítomnosti na palubě jsou přesvědčeny.

Egyptský novinář a spisovatel Khaled Mahmoud na síti X sdílel snímek z radaru, který zachycuje trajektorii letadla z Damašku na severovýchod k Iráku, avšak nad Homsem se otáčí a nejprve směřuje k provincii Latakíja, kde se ještě stále zdržují Asadovci a nachází se zde ruská základna. Poté se prudce otáčí k libanonským hranicím a začíná velmi rychle klesat.

Francie uvítala pád Asadova režimu a vyzvala k pokojnému předání moci. Podle Turecka si nyní Syřané budou moci rozhodnout o svém osudu. Bezprostřední riziko kvůli situaci v Sýrii Česku nehrozí, sdělil ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Bezpečnostní složky situaci sledují a vyhodnocují, uvedl. Je velmi pravděpodobné, že syrský prezident Bašár Asad mohl zahynout při pádu letadla, sdělily agentuře Reuters dva syrské zdroje.

„Během několika minut (letadlo) náhle klesá z výšky přes 3650 metrů na 1070 metrů, těsně mimo libanonský vzdušný prostor,“ popsal novinář. Snímek dokazuje, že stroj náhle z radaru mizí, což se děje, když dojde k přerušení spojení se strojem. To nahrává spekulacím o havárii nebo sestřelení.

 „Zmizelo z radarů, možná byl vypnut odpovídač, ale myslím, že pravděpodobnější je, že letadlo bylo sestřeleno,“ řekl Reuters zdroj.

Izraelský server The Jerusalem Post se domnívá, že letadlo mohlo být sestřeleno. Zároveň cituje vysokého amerického a izraelského úředníka, kteří oba tvrdí, že Asad prchal na ruskou základnu, aby pak pokračoval do Moskvy, za svým spojencem Vladimirem Putinem.

 Dění v Sýrii po několika letech prakticky zamrzlého syrského konfliktu nabralo v posledních dnech rychlý spád. Povstalci pod vedením islamistického uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) před týdnem ve středu zahájili na severu země úspěšnou ofenzivu, při které rychle dobyli města Aleppo, Hamá a v noci na neděli i Homs či Kusajr, odkud se stáhlo libanonské a proíránské militantní hnutí Hizballáh podporující Asada.

 Média během soboty informovala, že rebelové jsou na předměstí hlavního města, a v noci na neděli přišly zprávy z damašského letiště o tom, že se z něj stáhly vládní síly. Následně agentury psaly, že z centra metropole se ozývá intenzivní střelba. Povstalci nicméně uvedli, že vstup do města byl hladký, neboť armáda se v ulicích nerozmístila.

Spolu s osvobozením Damašku oznámili rebelové otevření bran věznice v Sidnáji na damašském předměstí, které bylo dějištěm režimních represí a hromadných poprav. Premiér Džalálí podle zpravodajské televize Al-Džazíra nabídl ruku opozici, kterou ocenil za to, že se slíbila nemstít.

X X X

 Trump: Asad doplatil na válku na Ukrajině. Rusko ztratilo o Sýrii zájem, režim přestalo chránit

Syrský prezident Bašár Asad utekl ze své země, protože Rusko nemělo zájem ho dále chránit, je přesvědčen zvolený americký prezident Donald Trump. Rusko podle něj zájem o Sýrii ztratilo kvůli válce na Ukrajině. Trump to v neděli napsal na své sociální síti Truth Social v reakci na to, že syrští povstalci dobyli Damašek.

„O Sýrii ztratili veškerý zájem kvůli Ukrajině, kde leží téměř 600 000 ruských vojáků zraněných nebo mrtvých ve válce, která nikdy neměla začít a která by mohla trvat věčně,“ uvedl Trump, podle něhož jsou nyní Rusko i Írán oslabené země. Oba státy patřily k nejbližším spojencům syrského režimu.

Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a Ukrajina by podle Trumpa rádi dospěli k dohodě a zastavili to „šílenství“.

„Mělo by dojít k okamžitému příměří a mělo by začít vyjednávání,“ myslí si Trump o válce na Ukrajině. V tomto ohledu může podle něj pomoci Čína.

X X X

Příští americký prezident Donald Trump, francouzský prezident Emmanuel Macron a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v sobotu v Paříži sešli ke trojstranným rozhovorům. Schůzka podle francouzského tisku trvala asi půl hodiny a Zelenskyj a Trump pak opustili Elysejský palác. Podle Zelenského se trojice shodla na přání ukončit válku co nejdříve a spravedlivě.

Návštěva Francie při příležitosti slavnostního znovuotevření katedrály Notre-Dame je první Trumpovou zahraniční cestou od vítězství v listopadových prezidentských volbách.

 Trump při úvodním setkání s Macronem poukázal na dobré vztahy, které měl s francouzským prezidentem během svého prvního funkčního období. „Vypadá to, že svět se teď trochu zbláznil. A o tom budeme hovořit,“ dodal. Do Elysejského paláce následně dorazil také Zelenskyj a všichni tři politici pózovali pro fotografy, píše Reuters.

„Měl jsem dobré a produktivní třístranné setkání s prezidentem Donaldem Trumpem a prezidentem Emmanuelem Macronem,“ napsal Zelenskyj na X. „Všichni si přejeme, aby tato válka skončila co nejdříve a spravedlivým způsobem. (…) Dohodli jsme se, že budeme nadále spolupracovat a zůstaneme v kontaktu,“ dodal Zelenskyj s tím, že „mír prostřednictvím síly je možný“. Trumpa označil za „rozhodného jako vždy“.

Macron po schůzce rovněž na X vyzval k „pokračování společného úsilí o mír a bezpečnost“.

Trump na schůzku přišel v modrém obleku a žluté kravatě, tedy v národních barvách Ukrajiny. Zelenskyj si oblékl svou typickou černou mikinu s ukrajinským státním znakem. Podle Zelenského mluvčího Serhije Nykyforova setkání trvalo 35 minut a byli na něm přítomni pouze jeho tři hlavní protagonisté.

Evropští představitelé se obávají, že Trump by mohl zastavit americkou pomoc Ukrajině, která se brání ruské vojenské invazi. Trump se domnívá, že evropské země by měly vynakládat více peněz na společnou obranu a že konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou je zapotřebí vyřešit diplomatickou cestou.

Do Francie dnes přiletěl také miliardář a Trumpův blízký spolupracovník Elon Musk, který je rovněž mezi hosty na slavnostním znovuotevření katedrály Notre-Dame.

 X X X

Čeká Čínu transformace a prosperita? 

 „Cyklické a strukturální problémy Číny nemusi zabránit další vlně prosperity. Silný základ v podobě četné, práceschopné a relativně mladé populace druhé největší ekonomiky světa je velkým zdrojem síly do budoucna,“ říká analytik BHS Timur Barotov

 Strmý růst Číny

Na přelomu tisíciletí Čína započala svůj rapidní vzestup, který je na historické poměry velmi vzácný. Je jen málo případů, kdy země dokázala zvednout tolik lidí z chudoby ve velmi krátkém čase, jako se to podařilo právě Číně. V období od počátku tisíciletí do konce velké finanční krize v letech po roce 2008 čínská ekonomika vzkvétala především díky rostoucímu exportu. Po jejím vstupu do WTO (World Trade Organization) v roce 2001 se potenciál pro další růst exportu nadále prohloubil. Obchodní bariéry mezi západními zeměmi a Čínou tak výrazně polevily a obchod s ní se stal daleko jednodušším, spolehlivějším a levnějším. V tomto období byl jejich průměrný růst HDP velmi silný, kolem 10,5 % ročně. Po finanční krizi 2008 a do nástupu pandemie Covid-19 se jejich růstový model rozšířil na výraznější investice (např. do infrastruktury, nemovitostí) a zvýšil se důraz na spotřebitele. V tomto období se růst držel kolem 7,5 % ročně a tentokrát byl značným způsobem hnaný rostoucím zadlužením. S příchodem pandemie v roce 2020 a v souvislosti se završením některých trendů Čína již není tou samou zemí.

 Završení starého řádu

Po svém neuvěřitelném vzestupu v posledních dekádách Čína začíná čelit strukturálním a cyklickým obtížím. Z pohledu dalšího dlouhodobého vývoje jsou důležitější ty strukturální. Z demografického hlediska je čínská populace již za svým nejlepším vrcholem a populace začíná stárnout. Nepomáhá tomu ani fakt, že stejně jako v západních zemích jim klesá porodnost. Je to univerzální jev, který souvisí s rostoucím bohatstvím spotřebitelů. Ti paradoxně pak volí menší porodnost i přes zvýšenou prosperitu. Urbanizace, která pomáhala hnát ekonomický růst taktéž zpomaluje.

 Mezi nejcitelnější zátěž, kterou čínští spotřebitelé pociťují je ale deflace v realitním sektoru. Realitní sektor byl silným růstovým motorem pro tamní ekonomiku v poslední dekádě. Masivní výstavby vedly k vyšší zaměstnanosti a spolu s rostoucí poptávkou po nemovitostech (za cenu rostoucího dluhu) k všeobecnému ekonomickému růstu. Tento model ale dosáhl svého limitu. Po pandemii se poptávka po nových nemovitostech propadla, již tak zadlužené domácnosti začaly šetřit a dosud se poptávka neobnovila. To vedlo ke kolapsu mnoha developerských a dalších souvisejících společností. Toto odvětví již nadále nebude růstovým motorem Číny. Vzhledem k tomu, že asi 60 % bohatství čínských domácností tvoří právě nemovitosti, spotřebitelé akutně pociťují deflaci v nemovitostním sektoru. Splácení hypotečního úvěru se psychologicky výrazně ztíží, pokud se dluh nezmenšuje, ale cena nemovitosti již roky klesá.

 Konkurence se vyostřuje

Po pandemii vlivem vyšších úrokových sazeb byl výrazně zbrzděn růst většiny menších a středně velkých společností. Ty se tak často dodnes ocitají v limbu, kde nelze výrazně růst a často jen přežívají a doufají, že se poptávka jednoho dne vrátí. To se týká obzvlášť společností ve výrobním sektoru. Tato situace je charakteristická ve Spojených státech, Evropě i Číně a dalších asijských zemích, dá se tedy říct že globálně.

 Čínské společnosti se tak začaly navzájem kanibalizovat, protože se celkový trh pro všechny zmenšil. To vytvořilo extrémně konkurenční prostředí, kde spoustu společností je ochotno jít se zisky téměř na nulu, jen aby si udržely svůj tržní podíl. Výsledkem toho je deflace cen zboží a služeb, které jsou čím dál levnější díky této konkurenci, což na jednu stranu může stimulovat růst, na druhou stranu ale zaměstnancům kvůli tomu téměř neroste příjem. Společnosti v takovém prostředí totiž šetří na všem, na čem se dá. Pokud nerostou mzdy spotřebitelů a exportní trh je menší, je obtížnější pro Čínu dosáhnout ekonomického růstu.

 Čínský spotřebitel v pasti – deflační spirála

Z pohledu čínského spotřebitele je tak současná situace velmi nepříznivá. Typický čínský spotřebitel má poměrně vysoký dluh (typicky nemovitost), který musí splácet. Cena tohoto dluhu mírně klesá, díky padajícím úrokovým sazbám v Číně. Na druhou stranu jeho mzda roste velmi pomalu. Situaci poněkud oblehčuje fakt, že probíhá deflace v cenách zboží. Ovšem tamní finanční trhy jsou v několikaletém setrvalém poklesu a ceny nemovitostí na kterých visí jejich dluhy klesají. Ve výsledku je tak nyní jen málo způsobů, jak mohou čínské domácnosti zvýšit své bohatství a je naopak více cest, jak mohou zchudnout. Proto je nyní spotřebitelský sentiment na velmi nízké (depresivní) úrovni. Domácnosti tak raději své prostředky ušetří v očekávání těžkých časů, nebo je konzervativně uloží do zlata. Spotřebitelská deprese se pak promítá do podnikatelského sektoru, který se v očekávání těžkých časů rozhodne uskromnit. To se pak zpětnou vazbou zase negativně promítne do spotřebitelského sentimentu a vytváří se tzv. deflační spirála. Z této spirály, jakmile se utvoří je notoricky těžké se dostat. Vyžaduje to radikální vládní zásahy do ekonomiky k napravení takové situace.

 Je Čína v deflační spirále? Částečně, nikoli úplně. Čím déle ovšem setrvá negativní spotřebitelský sentiment, tím více se v této spirále bude ocitat. Proto mnoho západních ekonomů vyzývá čínské autority, aby zesílily své stimulační snahy. Čína je toho schopna, má prostředky k velmi silné expanzivní politice, ale účelně se této politice již od počátku pandemie vyhýbá. Zatímco západní země zvolily extrémně expanzivní politiku v reakci na pandemii (více USA, než Evropa), Čína zvolila mnohem opatrnější přístup. Chtějí se totiž vyhnout japonské cestě. Japonsko kdysi jedna z nejsilnějších ekonomik na světě již prakticky není schopna růst, především kvůli nepříznivé demografické situaci. Japonsko je jedna z nejvíce zadlužených zemí na světě, a i proto země již není příliš schopna podpořit svůj ekonomický růst. Jednoduše řečeno, jejich možnosti, jak stimulovat ekonomiku jsou již z velké míry vyčerpané. Tomuto scénáři se chce Čína vyhnout, proto také s rozměrnými stimuly nechce spěchat.

 Ekonomická reorganizace a budoucnost Číny

Jak bylo popsáno výše, čínská ekonomika se po pandemií změnila, její tempo růstu se výrazně zpomalilo (nyní asi +4,5 % ročně). Starý model založený především na exportu a masivních investicích do infrastruktury a nemovitostí již nebude fungovat. Ekonomika se musí orientovat více na vlastní spotřebu a pracovní síla musí být významně relokována do jiných sektorů, které budou hnát ekonomický růst v další dekádě. To je ovšem dlouhodobý proces. Také oddlužování domácností je dlouhodobý proces, nicméně obojí je nutné pro další dynamický ekonomický vývoj Číny.

Další vývoj bude výrazně záviset od toho jak moc nebo málo se rozhodnou autority stimulovat čínskou ekonomiku. V posledních několika letech je zřejmé, že s radikálními stimuly nespěchají. Nicméně nelze přehlédnout nervozitu vládnoucí strany, která si uvědomuje potenciální rizika tohoto rozhodnutí. Tato nervozita se projevuje mnohými drobnějšími stimulačními pro-růstovými politickými opatřeními, které země v posledních letech zavedla nebo zesílenými vládními závazky stimulovat ekonomiku. Jedná se například o mírné snižování úrokových sazeb, zmírňování úvěrových podmínek, uvolňování pravidel na kapitálových trzích, mířenými dotacemi apod. To vše ale zatím nebylo dost k otočení ekonomické situace.

 Odhadujeme tak, že tato „depresivní“ situace v Číně ještě bude v dalších letech přetrvávat. Buď se tamní vládě podaří tuto situaci otočit dosavadním opatrným přístupem, nebo dojde ke krizi v reakci na níž přijde na řadu radikální expanzivní politika. Nejpravděpodobnější scénář je podle nás někde mezi. Vláda Xi Jinpinga bude pomalu stupňovat stimuly a zásahy ve snaze otočit situaci v zemi, ale za cenu dlouhodobějšího trvání celé situace. V každém případě věříme, že Čína nakonec tuto situaci vyřeší a její ekonomika bude znovu dříve nebo později vzkvétat. Základ čínské ekonomiky je totiž ještě pořád velmi silný (tedy početná a produktivní, relativně mladá populace).

 Co to znamená pro investory?

Za výše uvedených podmínek v podnikové sféře bude i nadále docházet k urychlenému přirozenému výběru a mnoho slabších společnosti zanikne. Význam nemovitostního sektoru na růstu čínského HDP se bude zmenšovat. Bude růst důraz na to, aby se Čína přeorientovala z exportní/výrobní ekonomiky na spotřební ekonomiku. Spotřební ekonomika je totiž mnohem odolnější, inovativnější a více soběstačná. Spotřebitel tvoří 70 % HDP USA a v případě Číny je to pouze asi 40 %. To znamená, že čínské společnosti, které se orientují na uspokojení potřeb domácích spotřebitelů by měly být vítězi v další fázi čínského rozvoje.

 Rostoucí příjmy a celkové bohatnutí obyvatel, urbanizace a rozvoj čínské společnosti povede k posunutí poptávky směrem ke zboží a službám, které nesouvisí se základními potřebami. Mohou z toho těžit e-commerce společnosti, výrobci luxusního zboží, logistické společnosti, výrobci cyklického spotřebního zboží, vývojáři PC her a software, poskytovatelé finančních transakčních a investičních služeb, zdravotnické společnosti či pohostinské a cestovatelské společnosti.

Mgr. Barotov Timur, Capital Markets Analyst BH Securities a.s.

X X X

SYN  O  ORBÁNOVI:  HRDÝ  NA  OTCI

 Táta je na mě pyšný. Orbánův syn tvrdí, že je léčitel, a vede vlastní sektor

 Jaký otec, takový syn. V Česku známé přísloví, v Maďarsku blud. Tak to platí v rodině dlouholetého premiéra Viktora Orbána. Uherský vládce synovi Gáspárovi proklestil cestu k úspěchu v armádě, ten si ovšem navrch založil vlastní sektu, v níž vystupuje jako mesiáš. Přinášíme příběh mladíka, jenž ztělesňuje spásu i zkázu orbánovské elity.

Nemocnice svatého Jana Křtitele v Budapešti je jednou z největších v celém Maďarsku. Kromě pacientů, které trápí zdravotní obtíže, sem však míří také hledači duchovna a boží pravdy. V areálu nemocnice totiž sídlí i samozvaná křesťanská společnost jménem Felház (Boží Dům).

Je nutné přiznat, že umístit sektu do nemocnice je vskutku chytrý tah. V obrovském areálu se lze bez problémů ztratit a změť složitých maďarských názvů poskytuje výborné krytí proti nevítaným návštěvníkům.

Reportérovi iDNES.cz se do schovaných prostor sekty Felház podařilo dostat jen díky etnickému Maďarovi, co se za něj u věřících přimluvil. Stovka věřících čekající na bohoslužbu moc dobře ví, že celé komunitě svrchovaně vládne Orbánův syn Gáspár. Zmiňují, že se k sektě často přidali díky jeho charismatu.

Vydává děsivá prohlášení o přípravách na konec světa. „Drazí přátelé, vezměte své ohně, které jste zažehli ve Felházu. Šiřte je a připravte se na konec,“ hlásá mladý Orbán.

 X X X

 POLITIK  TUREK  O  POLITICKÉ  SITIUACI  V  ČR  I  V  EVROPĚ

  Turek o volbách: Přemlouvají mě, ale moc se mi nechce. Když už, tak do vlády

Motoristé na kongresu jmenovali europoslance Filipa Turka svým čestným prezidentem. Zároveň ho přemlouvají, aby za stranu kandidoval příští rok do Sněmovny. Jemu se ale prý moc nechce. „Jedinou motivací by pro mě bylo získat větší vliv, než mám jako europoslanec. Hlavně na Radě Evropské unie,“ řekl iDNES.cz v rozhovoru Turek. Tam zasedají ministři členských zemí.

 X Na kongresu vás Motoristé jmenovali jejich čestným prezidentem. Proč nejste i členem strany?

Já mám se svým programem opravdu mnoho práce v Bruselu a ve Štrasburku, takže by mi připadalo nezodpovědné stát se standardním členem. I ve volbách do Evropského parlamentu mě podporovalo více subjektů. Sám jsem ale asi největším podporovatelem Motoristů a myslím si, že to platí oboustranně. Ale jinak jsem velmi sólový hráč.

X Motoristé se chystají na sněmovní volby v příštím roce. Jejich šéf Petr Macinka na kongresu řekl, že cílem je porazit ODS. Už víte, jaká bude vaše role v jejich kampani?

Přiznám se, že to nevím. Já jsem velmi lákán svým okolím a velkou částí svých voličů, kteří mě volili do Evropského parlamentu, že bych do těch parlamentních voleb jít měl. Upřímně řečeno, mně se moc nechce, protože jsem v europarlamentu teprve pár měsíců a někomu možná i pár let trvá, než se tam nějakým způsobem přizpůsobí tomu režimu. A celkově mi to přijde velmi brzy.

 X Takže to ještě necháváte otevřené? Nebo jak nad tím uvažujete?

U mě spíš převažuje to, že bych raději zůstal v Bruselu. Ale nevylučuji žádnou možnost, protože opravdu mnoho lidí chce, abych se té domácí politiky také účastnil. Mně by se samozřejmě líbilo trochu od obojího, ale to není možné. Tedy v některých případech by to asi možné bylo, ale zatím jsem nad tím nepřemýšlel.

X Na kongresu se poměrně otevřeně mluvilo i o tom, že by Motoristé chtěli za rok do vlády. Vládní angažmá by vás případně nelákalo?

Pokud bych šel do domácí politiky, tak bych určitě chtěl mít silnější vliv, hlavně třeba na Radě Evropské unie. To znamená, že by pro mě jedinou motivací bylo získat větší vliv, než mám jako europoslanec. Protože mým cílem je věci v politice měnit. A třeba oddalovat, jako v případě Green Dealu, který systematicky poškozuje náš průmysl, energetiku a další věci. Pokud bych měl možnost to ovlivnit více z nějaké pozice v domácí politice, tak bych možná o tom uvažoval. Ale určitě bych do toho nešel, abych se místo europoslance stal jen poslancem v opozici.

 X A jakou exekutivní roli byste si ve vládě dokázal představit? Napadá mě ministerstvo dopravy…

To je, myslím, velmi předčasné. A ministerstvo dopravy není můj obor, mě zajímá průmysl a teorie mezinárodních vztahů. Takže teoreticky zahraniční politika, ale to jsou fakt jen oblasti, které mě zajímají, neuvažuju nad tím podle toho, jaký post by se mi líbil.

X Vy teď také dokončujete první půlrok v Bruselu a Štrasburku. Jak hodnotíte ty první měsíce?

Velmi intenzivně. Mám pocit, že jsem tam už pět let, ne jenom půl roku. Ono je to tam velmi intenzivní, ten kolektiv a všechno tam je opravdu jak z jiného světa. Jsem tam pravidelně od pondělí do pátku, takže mám pocit, že uběhl už mnohem delší čas. Už tam v podstatě jsem jako ryba ve vodě.

X A jak to jde s bojem proti zákazu aut na spalovací motory a Green Dealu? Neprozřel jste už, že tam s tím sám moc nezmůžete?

Naopak. Založili jsme frakci Patriots for Europe, máme spřízněnou vládu v Itálii i jinde. Celkově máme velký vliv na Radu, protože v Patriotech máme jedny z nejvlivnějších politiků Evropy. Máme iniciativu, kterou jsem dokončil minulý týden, která se týká fleetových emisí. Také jsem obsadil pozice ve třech nejvýznamnějších výborech, v nichž v jednom se podařilo o jeden hlas dokonce posunout dopadové studie při výrobě baterií. Takže v žádném případě si nemyslím, že by tam jeden europoslanec nic nezmohl.

 X Jak vlastně vycházíte s kolegy europoslanci? Během kampaně jste do sebe zrovna s Danuší Nerudovou neustále stříleli…

Já mám se všemi korektní profesionální vztahy. Když je nějaká iniciativa, kterou je potřeba podpořit, tak to beru tak, že je to prostě člověk z Česka, a snažím se vždy upřednostnit národní zájmy před nějakým osobním přístupem.

X X X

 MACINKA  O  VLÁDĚ    ČR

 Optimální vláda bychom byli my a ANO. Babiše bychom táhli doprava, tvrdí šéf Motoristů Macinka

Jejich první kongres proběhne teprve za dva týdny, už teď mají Motoristé sobě v prvních průzkumech samostatně přes pět procent. Nabízí se tak otázka, jestli pro sněmovní volby zopakují koalici s Přísahou Róberta Šlachty, nebo vsadí na samostatný postup. Třeba v čele s europoslancem Filipem Turkem. „Cílem je vybudovat samostatnou stranu. Předvolební koalice dává smysl jen u subjektů se stejnými programy,“ naznačuje předseda Motoristů Petr Macinka.

 X Bývalý prezident Miloš Zeman si rád dopředu maluje příští vládní koalici. Opakuje, že by to měla být vláda ANO a k nim Motoristé, Přísaha, Stačilo, SOCDEM nebo SPD. Jak se na tuto Zemanovu vizi díváte?

Když se podíváme na poslední výstup měření společnosti Median a jejich přepočet na mandáty, tak z toho vyplýval scénář, že by mohla vzniknout vláda s těsnou většinou jednoho hlasu složená z poslanců hnutí ANO a Motoristé sobě. To by pro nás byla úplně nejoptimálnější kombinace.

Věřím, že Andrej Babiš (ANO) bude mít radši středopravou vládu než středolevou.  

X Poslední Median vás určitě musel potěšit. V září vám vyšlo 5,5 procenta u agentury NMS Market Research a u ostatních agentur se držíte zhruba mezi tří až pětiprocentní podporou. Máte už teď dostatečně velké sebevědomí na to, že si troufnete kandidovat samostatně?

Cílem naší transformace z politického startupu v politickou stranu je, aby strana byla na začátku prosince připravená na to se nejenom postavit samostatně, ale hlavně se dlouhodobě podílet na politickém životě v České republice. Opravdu se bavíme ve výhledu třeba deseti let.

Nejprve oznámíme vybudování silné strany a pak třeba budeme hledat formu, jakou se zúčastníme voleb, jestli se domluvíme na pokračování koalice s Přísahou, nebo jestli se třeba programově neshodneme a půjdeme přátelsky vedle sebe každý sám za sebe. To nevím, určitě vím, že o tom jednat budeme.

X A je možné, že budete kandidovat i s někým jiným než s Přísahou? Slyšel jsem totiž i spekulaci, že byste mohli rovnou kandidovat i s ANO.

Tuto divokou spekulaci jsem taky slyšel. Nic o tom ale nevím a jako předseda si myslím, že pokud by to byla možnost nebo by se o tom dokonce jednalo, tak bych o tom musel vědět. Takže s klidným srdcem můžu říct, že se nic takového neděje. To by byl konec Motoristů.

Ale jsme na začátku, ne na konci, cílem je vybudovat samostatnou stranu, která by měla potenciál být samonosná a o předvolební koalici, pokud vůbec nějaká nastane, budeme jednat jedině s Přísahou. Spolupráce s nimi nebyla špatná a s Róbertem Šlachtou se máme lidsky rádi a určitě zůstaneme přáteli, ať to dopadne tak či onak.

 Turek zpět z Bruselu

X Europoslanec Filip Turek zvolený za Přísahu a Motoristy v rozhovoru pro Seznam Zprávy zmínil, že na něj ze strany Motoristů tlačíte, aby vedl kandidátku do sněmovních voleb příští rok na podzim. Můžete to potvrdit?

 V červnovém rozhovoru pro iROZHLAS.cz jste říkal, že „tahat Turka zpátky z Bruselu by byl podvod na voliče“.

Žádné naléhání ani debaty o kandidátkách pro volby do Sněmovny, které budou za rok, u nás nyní neprobíhají.

Na druhou stranu musím přiznat, že se množí hlasy našich voličů a podporovatelů, kteří vyzdvihují potenciál osobnosti Filipa Turka, nadšeně sledují jeho veřejné vystupování i velké nasazení v Evropském parlamentu. Řada z těchto lidí nám zároveň píše, že mají strach, aby jeho energie a odhodlání bojovat za správnou věc a za české zájmy nebyly v europarlamentu utopeny, a tak logicky sílí poptávka veřejnosti mít raději Filipa Turka v české vládě než v evropské opozici. Je to organický proces.

A když se doptám na levicové subjekty, hlavně Stačilo! Kateřiny Konečné, jak by vám to spolu případně šlo? Označujete se za jasně pravicovou stranu.
Neumím si představit širší shodu s levicí. Oceňuji postoje některých levicových stran, které se týkají české identity, národních zájmů nebo státní suverenity. Ale to jsou fundamentální věci, o kterých se ve Sněmovně hlasuje jednou nebo dvakrát za rok, ale na vládnutí to nestačí.

Už tři roky vidíme, jak to dopadá, když se spojí nespojitelné. Pokud je spojovníkem pěti politických stran, dneska čtyř, jedna jediná věc, kterou je antibabiš, a když vidím umělé vyhlašování významné programové a ideologické shody mezi ODS a Piráty, což jsem slyšel od Petra Fialy (ODS), tak se nestačím divit. Je to suverénně nejhorší vláda, která tady byla. A to je daň za to, že se spojilo nespojitelné.

X Přísaha se sama označuje za konzervativní střed, vy za pravici, o vaší společné eurokandidátce jste mluvili jako o středopravicové. Pokud chcete být pro své voliče srozumitelní, jak jim vysvětlíte programové kompromisy, pokud byste do voleb šli s Přísahou?

To je ale normální debata o koaliční spolupráci. Pro mě je skutečná koaliční spolupráce ta povolební. Před volbami dává smysl u subjektů, které mají úplně stejný program, a nedává smysl u subjektů, které ho mají úplně jiný.

X Za programové kompromisy ale kritizujete i koalici Spolu…

Spolu je čistý marketingový produkt a strany v něm ustupují ze svých programových pozic. I kvůli tomu existují Motoristé, kteří dlouhodobě kritizují ODS a její obří úkrok směrem do středu.

X A v čem se to liší od vaší koalice s Přísahou, to by nebyl úkrok do středu?
Ještě jsme se o tom s Přísahou nebavili, dostaneme se k tomu po našem kongresu.

Jedna věc jsou evropské volby, které nejsou volby o programu, jen o základních postojích. S Přísahou nebyl absolutně problém se domluvit, protože zastávají stejné pozice v klíčových věcech, které se týkají evropské politiky. Něco úplně jiného jsou volby do Poslanecké sněmovny, kde se očekává, že každá politická strana nabídne detailní nabídku voličům, jak bude přistupovat k řízení země.

X O víkendu jste byli vy, Šlachta i šéf ANO Andrej Babiš v Paříži na sjezdu evropské strany Patrioti pro Evropu, jejímiž jste všichni členy. Tam jste postup do sněmovních voleb neřešili?

Domluvili jsme se, že to budeme řešit. Přísaha respektuje, že nejdřív musíme mít kongres, Róberta Šlachtu jsem na něj pozval, aby tam jako jeden z hostů taky něco řekl. Přísaha i my máme voličský potenciál a pokud se nedomluvíme na předvolební koalici, tak bude o to jednodušší se domluvit třeba na povolební koalici.

Nevím, jestli Přísaha vede jednání i s někým jiným. Určitě si nemůžu myslet, že se jejich život zastavil a čekají na to, co bude s Motoristy. Jsme oba nad věcí, je nám víceméně jedno, jak to dopadne a na našich vztazích to určitě nic nezmění.

„Všechno má přirozený vývoj. Do voleb zbývá ještě hodně času. Kandidátní listiny a jména budou podávány až v létě, a do té doby se může stát ještě ledasco. Jsme připraveni reagovat na aktuální vývoj a hledat taková řešení, která budou nejlepší pro občany.“

 Nábor v ODS i SPD

Za dva týdny vás čeká první kongres Motoristů. Co tam představíte?
Na kongresu 7. prosince vyvrcholí proces našeho přerodu z politického startupu v plnohodnotnou politickou stranu. V ten den představíme, že máme hotovou stranu, která má zastoupení ve všech 14 krajích, má asi tisíc nových členů, které na kongresu oficiálně přijmeme. Dále tam představíme základní ideová východiska, aby se veřejnost mohla snáze s Motoristy identifikovat.

 X Jestli budete mít tolik nových členů, jak jste si je zvládli prolustrovat? Přece jen jdete v podstatě z nuly na tisíc členů. Počítáte s tím, že si s sebou mohou nést nějaká břemena z minulosti, která na vás dopadnou

To jsou porodní bolesti každé politické strany. Samozřejmě že si ty lidi trošku lustrujeme. Teď jsme tam třeba měli člověka, u kterého se ukázalo, že kdysi kandidoval za Dělnickou stranu a dokonce v minulosti pořádal protiromské akce. Tak s tím jsme se rozloučili, protože to opravdu není směřování, které bychom chtěli, a to není člověk, který by byl dobrým zástupcem Motoristů.

Musím ale říct, že se k nám hlásí docela kultivovaní lidé. Jsou to třeba lidé, kteří sledovali zblízka politiku a Motoristé jsou pro ně čerstvou nadějí na pozitivní změnu. Druhá část jsou ti, kteří už třeba nějakou politickou minulost mají.

X Takže pro nové členy není a priori diskvalifikující, když mají politické zkušenosti? Berete i přeběhlíky?

To určitě není. Mně jako celoživotnímu voliči ODS rozhodně nevadí člověk, který se po třiceti letech v ODS definitivně rozhodl, že tam své členství ukončí, protože je dlouhodobě nespokojený a zůstával tam jen ze setrvačnosti.

X Už od začátku se označujete za „ODS revival“. Míří k vám hodně členů ODS?
Musím říct, že k nám míří hodně členů nebo hodně bývalých členů ODS. To bude asi největší skupina. Pak jsou tam ale i ti, kteří ODS opustili už dříve, protože se jim hrubě nelíbilo, kam Petr Fiala a současné vedení stranu vede a svůj osobní politický projekt směřovali spíše do protestního proudu, proto byli třeba nějakou dobu blízcí SPD.

Ne ale že by úplně souhlasili se vším, ale spíš na protest proti směřování ODS. Teď už se nemusí z nouze uchylovat k SPD, ale protestní apel naleznou i u Motoristů, kteří nabízí i ambici být součástí příští vlády a podílet se na tom, kudy se bude Česko dál ubírat, což u SPD dlouhodobě postrádali. Mnoho z nich říká, že jejich definitivním rozhodnutím, proč už nemít s SPD nic společného, byla jejich šílená přepálená kampaň před krajskými volbami. To už pro ně bylo opravdu extrémní.

Co těmto lidem nabízíte, že k vám přechází ať už z ODS, tak z SPD? A hlavně jak chcete i těmto dvěma stranám přebírat voliče?
Obě tyto strany jsou v pohybu. SPD povrchně a populisticky osciluje mezi pravicí a levicí. SPD kritizuji i za to, že příliš nadbíhají voličským bublinám. To je základní chyba, kterou politická strana může udělat.

Mají levicový ekonomický program, zahraničněpolitické směřování sice euroskeptické, ale když si změří, že deset procent veřejnosti chce kupovat levný plyn z Ruska bez ohledu na to, že třeba Rusko rozpoutalo válku, tak je jim to jedno, protože jim jde jen o těch deset procent, které to chtějí slyšet. Tím se ale svazují do nějaké pozice, ze které už potom oni nemohou nikdy vystoupit. Proto také jsou snadno nálepkováni, že jsou extremisté, a proto také mají velmi obtížné tuto nálepku odmítat.

My máme filozofii, která je napsána na našem pomyslném praporu a ten je pevně zapíchnutý do země. Komu se to líbí, ať se za nás postaví, komu se to nelíbí, ať si najde něco, co mu bude vyhovovat líp.

Nadbíhání veřejnému mínění je obrovská chyba, kterou dělají všechny politické subjekty na té, jak oni říkají, vlastenecké scéně. My jsme samozřejmě také vlastenci. Všichni jsme vlastenci. Vlastenectví je láska k vlasti nebo k okolí, ve kterém žijeme. Ale nikdy bych nepřipustil mít vlastenectví jako program. Kdo má vlastenectví jako program, je falešný. Vlastenectví má mít člověk automaticky zabudované v sobě a veškeré kroky, které dělá, a věci, které říká, tomu má podřizovat sám kvůli sobě.

Ještě k tomu podbízení se voličům. Třeba vám blízké hnutí ANO dovedlo v Česku k dokonalosti taktiku, že si změří průzkumem společenské nálady a pak podle toho svou reálnou politiku dotváří. To vám na nich nepřekáží?
Nám to nepřekáží u nikoho, já to jen konstatuji. Někteří to dělají více, někteří méně. V případě ANO je to trošku jinak. Máte pravdu v tom, že si určitě měří, jak to je, ale ANO má jiný problém. Je v tom, že se profiluje jako catch all party. V případě pádu ODS v roce 2013 volili ANO pravičáci, poté začali vysávat levicové ČSSD a KSČM.

 Babiš se dostal do stavu, kdy nemůže říct nic moc extra pravicového, protože by tím odradil svoji levicovou část, a opačně nemůže nic říct extra levicového, protože by zase odradil tu pravicovou část. To nevyhnutelně vede k jisté míře povrchnosti. Babiš není ideologicky vyprofilovaný a ANO ani dál ideologicky profilovat nemůže, protože by to logicky vedlo k tomu, že ztratí voliče.

Generace Motor

X A co ostatní strany, které se pohybují mezi ODS a SPD, třeba Trikolora či Svobodní?

První jmenovanou zakládal Václav Klaus mladší, Svobodné dlouho vedl Petr Mach, oba vám dost blízcí lidé i skrze bývalého prezidenta Václava Klause.
Ve Svobodných byla jediná osoba, která měla nějakou hodnotu, a to byl Matěj Gregor, který k nám přestoupil už v červenci.

X Hned se stal předsedou vaší moravskoslezské buňky i mládežnické organizace Motorgen.

Ano, za Matěje Gregora jsme rádi, líbí se nám, jak to dělá, a je vidět, že je hybatelem toho, že příští generace bude motoristická, protože během asi jednoho měsíce nebo dvou, co tento mládežnický klub založil, se stal největší českou mládežnickou organizací politické strany.

X Oznámili jste, že máte asi 450 členů jen v Generaci Motor, Motorgenu. Z hlubších dat, která publikují sociologické agentury, Motoristům vychází, že máte velkou disproporci mezi podporou mužů a žen. Z listopadového měření analytického ústavu STEM vychází, že vás podporuje sedmkrát více mužů než žen. I na kongresu Motorgenu to vypadalo převážně na mladé muže. Je to nějaký nedostatek, kterého jste si ve straně vědomi, nebo to neřešíte?

X Jako myslíte, že bychom měli založit nějaký ženský spolek Motoristů? Přiznám se, že nejsem fanatickým studentem sociologických analýz. Důležitý je volební výsledek.

Nejsme politická strana, která by si sedla a bavila se o tom, že budeme dělat to, co by od nás možná mnozí chtěli slyšet. To je krátkozraké a budeme pracovat na tom, aby si nás našlo stále více voličů bez ohledu na to, jestli jsou muži či ženy.

X X X

 Ceny vyšší až o 1 493 procent. Co tvrdí audit hospodaření Dopravního podniku

Pražští zastupitelé se mohou už dva měsíce seznamovat se závěry auditu hospodaření městského dopravního podniku v letech 2014 až 2022. Stále ale jen za zavřenými dveřmi. Přesto MF DNES zjistila, že auditoři narazili na několik případů, kdy dílčí ceny dodávaných prací byly až patnáctinásobně nad průměrem cen, které udává Český statistický úřad (ČSÚ).

K mnohamilionovým zakázkám se podle auditu navíc až nápadně často dostávala společnost IM-stav patřící kamarádovi tehdejšího ředitele dopravního podniku (DPP) Petra Witowského. Nelíbilo se jim ani to, že byly opakovaně oslovované firmy se znaky skořápek.

Dopravní podnik nechtěl audit komentovat, protože se k němu zpracovávají připomínky.