Si Ťin-pching podporuje vytvoření suverénního palestinského státu. Čínský prezident Si Ťin-pching u příležitosti Mezinárodního dne solidarity s palestinským lidem, který se koná 29. listopadu, zaslal OSN dopis, ve kterém označil „palestinskou otázku“ za klíčový prvek stability Blízkého východu a vyzval členské státy OSN, aby „přijaly proaktivnější opatření“ k „zajištění komplexního a trvalého příměří v pásmu Gazy a zabránění obnovení konfliktu“.
S odkazem na „pokonfliktní řízení“ exklávy čínský prezident zdůraznil, že je nutné uplatňovat princip „Palestinci vládnou Palestině“, jak je uvedeno na webových stránkách čínského ministerstva zahraničních věcí. Si Ťin-pching prohlásil, že politický a ekonomický život v pásmu Gazy musí být organizován „s respektováním vůle palestinského lidu a s přihlédnutím k legitimním obavám zemí v regionu“. Čínský vůdce vyjádřil svůj závazek k „řešení dvou států“, což znamená vytvoření suverénního palestinského státu po boku Izraele.
„Čína vyzývá mezinárodní společenství, aby se zabývalo základními příčinami palestinské otázky, prokázalo odpovědnost, přijalo účinná opatření, napravilo historické nespravedlnosti a dodržovalo spravedlnost,“ uvádí se v prohlášení zveřejněném ministerstvem zahraničí. „Jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN Čína pevně podporuje spravedlivou věc palestinského lidu, kterým je obnovení jeho právoplatných národních práv,“ napsal Si Ťin-pching
Postoj Pekingu slouží jako protipól k politice Washingtonu. 13. října byla na jeho naléhání podepsána mírová dohoda mezi lídry Spojených států, Kataru, Egypta a Turecka. Ta implementuje dvacetibodový návrh Donalda Trumpa, který předložil 29. září po předchozích konzultacích s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Plánem je umístit pásmo Gazy pod dočasnou správu pod dohledem amerického prezidenta a s podporou „mezinárodních stabilizačních sil“.
Průzkum, který provedlo Palestinské centrum pro politický a průzkumný výzkum (PCPSR) mezi 22. a 25. říjnem, zjistil, že 53 procent respondentů se postavilo proti zřízení řídícího výboru na základě Trumpova návrhu, ale 45 procent jej podpořilo. Sedmdesát procent Palestinců na okupovaném Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy silně odmítá odzbrojení Hamásu, i kdyby to znamenalo další izraelské útoky.
Proti nasazení mezinárodních sil v pásmu Gazy se staví 52 procent obyvatel exklávy a 78 procent Palestinců na Západním břehu Jordánu (což odhaluje rozpor s Palestinskou samosprávou, která region kontroluje). Podpora nasazení mezinárodních sil se zvýšila, když byli respondenti dotázáni na vzorec, podle kterého by mírové síly zajišťovaly hranice pásma, ale neodzbrojovaly Hamás. Padesát tři procent respondentů v pásmu Gazy a 43 procent na okupovaném Západním břehu Jordánu uvedlo, že takový vzorec podporují.
Ačkoli Rada bezpečnosti OSN schválila plán Donalda Trumpa, který povoluje vytvoření „mezinárodních stabilizačních sil“, izraelský premiér Benjamin Netanjahu naznačil, že plán nemusí být realizován. Během zasedání kabinetu Netanjahu ministrům oznámil, že mezi ním a Washingtonem bylo dosaženo dohody, že pokud se nikdo dobrovolně nepřihlásí k organizaci sil, které by mohly eliminovat ozbrojenou přítomnost Hamásu v pásmu Gazy, a organizace se odmítne dobrovolně odzbrojit, Izrael bude moci v regionu obnovit vojenské operace.
Jana Putzlater, server vasevec
X X X
POLITIK SLOVENSKA O VOJÁKOVI PAVLOVI:
Ivo Šebestík: Ignorování výsledků voleb Hradem provokuje konflikt
Komentátor Erik Best, Američan žijící v Praze, označil okolí prezidenta Petra Pavla jako „kolektivní Hrad“, čímž jemně potvrzuje veřejné tajemství, že generál na Hradě je pouhým nástrojem v rukou osob, které se s napojením na mocenské struktury „kolektivního Západu“, a hlavně jeho anglosaského epicentra ve Washingtonu a v Londýně snaží ze všech sil zabránit tomu, aby se Česká republika připojila k Maďarsku a ke Slovensku a posílila tak středoevropskou formaci snažící se odvrátit EU/NATO od vyprovokování velké války s Ruskem, která se velmi snadno může stát příčinou úplného zničení státu a jeho obyvatelstva. A to jen kvůli západnímu dosažení kořisti Heartlandu, onoho pověstného geopolitického centra Eurasie.
Tomuto koloniálnímu úsilí několika bývalých koloniálních mocností evropského Západu a v posledním století i Spojených států, které je ze všeho nejvíce pouhým kořistnictvím, vzdoruje Rusko posledních více než sto let, spíše dvě století. Je to nekonečná zuřivá a nelítostná válka Západu za posílení moci nad velikým eurasijským kontinentem, nad jeho srdcem, a za kořist všech jeho obrovských zdrojů. Je to válka v různých modifikacích, v různých sestavách „ochotných koalic“, válka připomínající rvačku psů o tučnou morkovou kořist, jíž jsou právě staré ruské země obývané a spravované z pohledu Anglosasů a Němců „druhořadým slovanským etnikem“, jaké bylo údajně samotnými dějinami vybráno pro roli podřízeného a závislého plemene. Také pokud možno i nepočetného, o což se snaží Západem často provokované, podněcované a prodlužované bratrovražedné války především na Balkáně a ve Východní Evropě. Pouze v ruském případě se toto východoslovanské etnikum, jediné, které vytvořilo několik staletí trvající a odolávající impérium, brání houževnatě a vytrvale. Ruské slovanské impérium, impérium východní, vlastně byzantské a pravoslavné, ovšem nepatří, nepatřilo a nikdy patřit nebude „do rodiny“ západních impérií, dědiců západního Říma, Franků nebo aspoň krále Artuše. Malé slovanské národy se vůli hegemona podřídily. Mohou se tedy těšit jeho (prozatím) vlídnému zacházení…
„Kolektivní Hrad“, jak tuto spíše antidemokratickou kliku (volíme to úplně nejmírnější označení) jdoucí proti výsledkům demokratických voleb, proti vůli občanů nazývá Erik Best, dělá a bude dělat vše pro to, aby byla vůle voličů ignorována, popřena, a Česká republika zůstala na trajektorii války za cizí zájmy a za cizí kořist proti národu, který před osmi desetiletími řídil a z velké části fyzicky naplňoval a uskutečnil osvobozující boje Rudé armády, díky kterým národ a s ním i další národy Evropy odolaly německé snaze o zotročení, vykradení i postupnou fyzickou likvidaci. Tomu se asi říká „vděk“. Snaha o zničení Ruska a rozchvácení jeho zdrojů není a nikdy nebyla v zájmu Čechů, Moravanů, Slováků, Chorvatů, Slovinců, Srbů, Černohorců, Makedonců, ani Bulharů. Byla asi v zájmu Poláků, ale už Karel Havlíček-Borovský se po návratu z cesty po Polsku vyjádřil, že Poláci jsou pro slovanskou věc ztraceni. Reagoval na jejich zacházení s Rusíny, v němž žádnou slovanskou vzájemnost nespatřoval. Tato stoletá válka o rozšíření hegemonie Západu a o kořist na úkor největšího slovanského národa zahrnujícího v sobě cca stovku menších národností a spoustu světových vyznání není v žádném případě válkou malých slovanských národů! Nikdy jejich válkou nebyla. Je to válka západního kolonialismu, pouze západního kolonialismu, je to jeho nevyléčitelná deviace, smrtelně nebezpečná pro svět. Hradní sestava s Petrem Pavlem jako viditelnou tváří tohoto „týmu“ se ale snaží, aby se tohle změnilo a Češi i další národy kontinentu za spoluúčast na cizím koloniálním řádění zaplatily nejvyšší cenu. Proč to tolik občanů ještě nechápe?! Mají média hlavního proudu a jejich 24 hodin denně probíhající drásání mozkových buněk rýžákem na podlahu opravdu tak degradující účinek na kognitivní schopnosti občanů?
Odstraňování paměti na epochy vzdoru a nezávislosti jako součást odnárodňování
Češi jsou v současné době rozdělený národ, třebaže jeho většina zůstává, jako je tomu vždy v situaci, kdy „ještě není nejhůř“, v podstatě nezúčastněná, lhostejná. České země byly v dějinách rozděleny na nesmiřitelné tábory několikrát, ale současná situace doslova vyhroceného nepřátelství mezi zastánci míru a nezávislosti na straně jedné a stoupenci bezhlavé služby cizímu hegemonu za každou cenu, připomíná ze všeho nejvíce situaci, ke které došlo před šesti stoletími, na prahu husitské epochy. Pokud se občané rozdělí na dva tábory, které se navzájem nenávidí až za hrob, jak se lidově říká, potom je jakákoliv debata úplně zbytečná. Uši toho druhého zůstávají zality voskem jako uši námořníků Odysseových při návratu na Ithaku. Potom stačí jiskra a vzplane požár, neboť nenávist se hromadí celá léta, jako se nosí suché dřevo na táborák.
Polistopadová politická strategie, jaká pronikla do médií hlavního proudu, a dokonce zachvátila i část akademické sféry, se snaží vytěsnit z českých a moravských dějin všechny epochy či dějinné okamžiky, ve kterých se národ nějakým způsobem vzepřel vůli dominantních sil v Evropě, nebo se snažil od těchto sil odklonit a jednat nezávisle. Tohle v principu představuje přijetí německé optiky na české dějiny, která Čechům upírá právo na samostatnost a vnucuje jim názor, že bez obohacujícího sepětí s Němci, rozumí se bez podřízení se Němcům, Češi nic nedokázali. Cílem je, aby národ žil v podstatě bez národní historie a příkladu skutečných velkých osobností, tedy aby nečerpal z minulosti pokud možno nic, co by mohlo posilovat jeho vlastenectví. Národ by měl zůstat bez opěrných pilířů, aby se kdykoliv snadno skácel do náruče cizí mocnosti, která ho během své dojemné péče vykastruje.
Takto by se měl národ cítit být provždy svázán s cizí mocí (a nikdy jinak!), samozřejmě s mocí západní. Je toho poměrně dost, co se v moravské a české historii vymyká tomuto zlověstnému úsilí. Velkomoravský kníže Rostislav v polovině 9. století požádal východní Byzanc o christianizaci. Snažil se takto vzdorovat vlivu východofranských (německých) biskupů. Špatně? Několik přemyslovských knížat žádalo Řím o ustavení vlastní arcidiecéze, jaká by české země vymanila z moci německých arcibiskupů. Nebylo dovoleno. Vlastního arcibiskupství sice dosáhl pro Velkou Moravu a Panonii už Metoděj, který byl vysvěcen arcibiskupem v roce 869, ale jeho arcidiecéze se sídlem v Sirmiu, nebyla formálně ustavena. Vliv východních Franků (Němců) byl silný a moravským snahám překážel všude, kde mohl. České království získalo vlastní arcibiskupství až roku 1344, za Jana Lucemburského. Naproti tomu Uhry a Polsko dosáhly na vlastní arcidiecézi už v roce 1000. Právě tak se Přemyslovci Václavu II. nedařilo založit v Praze vysoké učení. Německý císař ani papež nebyli takovýmto emancipačním českým pokusům vůbec nakloněni.
Vzdorování krále Václava IV. zpočátku 15. století a v mnohem ostřejší formě odpor husitské šlechty i lidu proti kostnickému koncilu, proti vůli západní církve a snahám římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského, byl rovněž projevem nezávislosti českého království, dokonce i prostého lidu, tedy opět z pohledu současných odnárodňovacích snah špatně! Obě stavovská povstání v Čechách a na Moravě (1547 a 1618 – 1620) byla také projevem sebevědomí a nezávislosti významné části domácí šlechty proti cizímu, habsburskému panovníkovi. Tedy znovu špatně? A poprava 28 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze dne 21. června 1621, to bylo naopak dobře? A vyhnání protestantské šlechty a rozkradení jejího majetku – taky dobře?
Nepřipomínat nic, aby národ nezvedal hlavu, neuvědomoval si sám sebe a neuplatňoval právo na vlastní cestu! Závislost. Věčná závislost a věčná poslušnost. To má být ta cesta. Jiné být nemá. A konečně je zde i samotné národní probuzení, kdy kvůli zprvu jen hrstce vlastenců, kteří chodili od města k městu v kabátech, jejichž kapsy byly plné českých knih od Krameria, místo aby si šli za vlastní kariérou v císařských službách, dnes Češi nejsou Němci, což je z pohledu některých lidí v ČR asi také špatně! Ano, od devadesátých let minulého století se národní probuzení v českých zemích netěší ani v nejmenším ohledu úctě, jakou zaslouží. I zde tedy německá optika vítězí. Jak je to možné? I při vstupu Petra Pavla do Vladislavského sálu Pražského hradu, klenotu vladislavské gotiky, zní úvodní tóny Smetanovy Libuše. Co na to vlastenec Bedřich Smetana odpočívající na vyšehradském hřbitově?
Když nenávist náboženská a národnostní explodovala první pražskou defenestrací…
Ale vraťme se k oné nebezpečně vyhlížející podobnosti současného občanského rozkolu v českých zemích s rokem 1419. Alespoň velice stručně, co se tehdy vlastně stalo? Český král Václav IV. je dodnes obětí protičeské a protihusitské propagandy z počátku 15. století. Tato propaganda má tuhý kořínek. Pravdou je, že Václav nezdědil vladařský talent svého otce, Karla IV., před vladařením dával přednost úniku do lesů na lov se svými oblíbenými loveckými psy. Pravdou je také, že byl poněkud cholerické povahy a měl zálibu ve víně. Naprostou pomluvou je naproti tomu tvrzení jeho nepřátel, že nechal svými psy zardousit svoji první ženu, Johanu Bavorskou. Královna ve skutečnosti zemřela na plicní tuberkulózu. My, kteří se z jistého druhu médií skoro čtyři roky dovídáme, že ruští vojáci vraždí civilisty na potkání a pijí jejich krev, pojídají své mrtvé spolubojovníky, znásilňují děti, jsou ale většinou beze zbraní, hladoví, špatně oblečení, hnáni do zákopů knutou, a soustavně poražení na hlavu, jsme touto středověkou propagandou složenou z nenávisti vůči neposlušnému králi asi sotva překvapeni. Ve Václavově případě se propaganda udržuje už 600 let! I ta protiruská propaganda trvá dlouhá desetiletí, možná i staletí. Ale možná překvapivě také negativní obraz údajně necivilizovaných barbarů pocházející z per římských historiků se drží dokonce už déle než dva tisíce let. A pořád je to obraz hodně barevný a velmi nepřesný. Propaganda je prostě nástroj, velice pevný nástroj, jakého se lidstvo nechce či neumí zbavit.
Král Václav IV. se ovšem ocitl u vlády právě v čase, ve kterém měla církev tři papeže, nacházela se v hluboké krizi, která volala po reformě. Církevní špičky samotné si dobře uvědomovaly, že to takto dál to už nepůjde. Reformu ale neměl připravit a nabídnout vznešenému koncilu nějaký obyčejný český kazatel z Betlémské kaple. Reformu, jaká by ovšem nakrmila vlka, aby koza zůstala celá, tedy aby se církev nemusela řídit Kristovým požadavkem chudoby, si chtěli zařídit učení doktoři teologie z pařížské Sorbony, ne z „kacířské líhně“ vysokého učení v Praze. Český historik Petr Čornej trefně přirovnal pozici Václava IV. k situaci československého prezidenta Edvarda Beneše v čase před Mnichovem 1938. Také Jiří z Poděbrad musel o několik desetiletí po Václavovi bojovat hned na několika frontách, aby udržel království a v něm snesitelné tolerantní poměry. Stál proti němu i jeho bývalý zeť, uherský král, Matyáš zvaný Korvín. Jiří z Poděbrad tehdy zamýšlel vytvořit alianci evropských králů, jaká by dokázala jednotně prosazovat mír a spolupráci a vzdorovat i úsilí římského papeže. Nepodařilo se to.
Václav IV. a jeho druhá žena, královna Žofie, opět původem z Bavorska, podporovali Husovo reformní kázání, Václav nebyl fanatik, osobně směřoval k maximální možné toleranci. Byl si vědom toho, že jeho nevlastní mladší bratr, Zikmund Lucemburský, mu chce vzít českou korunu (dokonce nechal Václava jednou i uvěznit a předstíral před ním, že to s ním a s Čechy myslí dobře). A tak se Václav bránil. Měl proti sobě nového papeže, koncil, Zikmunda a katolickou opozici v samotných Čechách. Měl proti sobě arcibiskupa i několik zvláště aktivních biskupů. Takto čelil hrozbě rozkolu doma a křížové výpravy zvenčí, oblíbeného to nástroje evropské moci proti všem, kteří vzdorují. I dnes se na Západě používají křížové výpravy proti vzdorujícím. Proti občanům se pak osvědčuje tendence nerespektovat výsledky voleb nebo volby manipulovat. Inu, demokracie…
Václav se chtěl bránit, ale měl v rukou slabé karty, a tak musel lavírovat a postupně byl nucen provádět v království opatření, která šla proti husitům. Jedním z vynucených kroků bylo přeobsazení radnice Nového města v pražském souměstí konšely, kteří byli většinově katolíky, Němci, nanejvýš velmi umírněnými husity. Tato nová radnice (asi by se líbila současnému „kolektivnímu Hradu“) začala usilovně pracovat proti husitským spoluobčanům, a hlavně proti kazatelům. Uvěznila několik občanů husitské orientace. Mělo to svoji příčinu.
V létě roku 1419 už docházelo v Praze, ve všech třech pražských městech, k nepokojům a incidentům. Takto 18. června zaútočil dav Pražanů hlásících se k reformnímu učení na kostel svatého Mikuláše. Byla to reakce na zabití jednoho husitského laika rukou katolického kněze jménem Zikmund. Katolický klerik, Mikuláš, se husitům postavil na odpor. Byl zajat a z rozhodnutí staroměstské radnice, která byla v rukou husitů, následně sťat. Tyto nepokoje v Praze šly ostře proti snaze Václava IV. udržet velice křehkou rovnováhu mezi svým tolerantním postojem a obrovským nepřátelským tlakem koncilu, papeže, a hlavně bratra, Zikmunda. Cholerický Václav se rozhodl s husity vypořádat. Neměl ale v povaze důslednost, a když hněv opadl, tak odhodlání nahrazovala spíše únava a skleslost.
Někdy bezprostředně po tomto datu, 18. června, se král Václav vydal na procházku do kolegiátního kostela svatého Apolináře na Novém městě pražském, kde jej a jeho malý osobní doprovod obstoupil neozbrojený dav husitů vedený Mikulášem z Husi, významným představitelem husitské strany. Mikuláš, který patřil ke králi blízkým osobám, jako ostatně mnozí stoupenci kalicha (utrakvisté, podobojí), přednesl Václavovi požadavek, kterým bylo v podstatě předání většiny svatyní husitům, tedy návrat k tomu, co v Praze bylo ještě předtím, než začal Václav ustupovat koncilu a Zikmundovi. Václav údajně přijal toto poselství v klidu, ale později si uvědomil, že audience pod širým nebem byla vlastně vynucená, což snižovalo jeho královský majestát, na kterém si zakládal. Znovu se rozzuřil a rozhodl se k tvrdým opatřením proti husitské straně v Praze. Jednak dal Mikuláše z Husi vypovědět z Prahy, hlavně ale provedl ono již zmíněné nové obsazení radnice na Novém městě.
Noví konšelé začali okamžitě zatýkat a pronásledovat husitské předáky, mezi nimi účastníky oné „schůzky“ s králem u svatého Apolináře. To samozřejmě vedlo k mohutnému zintenzívnění husitského odporu. V Praze tehdy působil výmluvný a velice radikální kněz, Jan Želivský. Na svých kázáních měl vždy plno. Byl stoupencem Jana Husa, a byl neústupný. Dne 30. června se v novoměstském kostele Panny Marie Sněžné, kde Želivský kázal, sešly osoby, které byly rozhodnuty k radikálnímu vystoupení. Onoho nedělního dopoledne 30. června 1419, byl tedy zahájen útok na novoměstskou radnici. Jím vstupuje na scénu českých dějin Jan Žižka z Trocnova, který se ujal vedení útoku. V čele davu šel kazatel Jan Želivský, duchovní hlava akce. Takto došlo k první pražské defenestraci. V Praze proběhly ještě dvě defenestrace, v září 1483 hned na dvou radnicích, na Starém Městě i na Novém Městě, a potom v květnu 1618, kdy „pražské vyhazování z oken“ zahájilo třicetiletou válku.
Poměrně malá výška, ze které byli toho červnového dne roku 1419 konšelé Nového Města vyhazováni z oken, sama o sobě nebyla příčinou jejich smrti. Byli ubíjeni davem většinou až po dopadu na zem nebo při dopadu na kopí, sudlice, oštěpy. Je jistě otázkou, co bylo jiskrou, která zapálila následné husitské bouře, zda to bylo nešťastné rozhodování krále Václava IV., který měl možná spíše sbírat po Čechách, Moravě a dalších korunních zemích království velké vojsko na obranu státu před cizí intervencí, než ustupovat nepřátelům a vést tak zemi k v podstatě občanské válce? Země České koruny byly velké. Za Lucemburků ke Koruně náležely vedle Čech a Moravy ještě obojí Lužice a Slezsko, několik enkláv z německého území a Karel IV. v roce 1373 dokonce připojil i Braniborsko. Václav IV. ale o tento zisk později přišel. Nicméně, husitské hnutí zůstávalo omezeno více méně na Čechy a Moravu a korunní země byly typickým feudálním státem, tedy vnitřně málo soudržným, takže sestavení početné armády krále mohlo představovat problém. Ani německý císař mnohdy nedokázal posbírat dostatečné vojsko. Lokální šlechta bývala odbojná a za loajalitu si nechávala hezky platit. Dnes se za ni platí také, ale obráceným směrem. Dokonce někdy i vystavením vlastní země zkáze.
Skutečně byl Václav v podobné pozici, do níž se dostal prezident Beneš o půl tisíciletí později. Na straně krále sice stála docela významná část velké šlechty, ale podobně významná část šlechty a kléru se stavěla proti němu. Proti Benešovi se v jeho těžkém čase postavila ta část finančníků a velké buržoazie, která soudila, že se s Hitlerem domluví snáz než se Stalinem, protože Hitler prý „nebral majetky“. Hitler vyvražďoval národy, ale finančníci a průmyslníci soudili, že jich se hrůzy týkat nebudou.
Inu, pro krále či prezidenta je velice těžké ocitnout se u moci v čase, kdy svět kolem nich propadá šílenství a směřuje k hluboké krizi, dokonce k válce. Hradní klika kolem Petra Pavla žádným dilema ovšem netrpí. Ona se rozhodla sloužit cizí moci a Masarykovu „českou otázku“ vyřešila jednoduše. Žádná není! Češi nesmí být národem nezávislým na západním centru moci. Konec české otázky! Kdo před třemi lety volil Petra Pavla na Pražský hrad, ten nese svůj díl odpovědnosti právě za takový výsledek! Budou voliči Petra Pavla na to myslet ve chvíli, kdy se země ocitne uprostřed ničivé války? Proti NATO Ruská federace rozhodně nepovede „speciální vojenskou operaci“. Tento „detail“ nebezpečným válkychtivým šílencům zcela uniká.
Defenestrace v sobě obsahuje symboliku „pádu z výšky“. Defenestrovalo se nejenom v Praze, ale o něco dříve i ve slezské Vratislavi. A ještě dříve v Brabantsku a ve Flandrech. Vyhazovat exponenty cizí moci z oken není tedy jen českou (pražskou) specialitou, byl to svého druhu symbol sesazení. Jak se časy kultivovaly (no, dejme tomu), tak se stalo, že defenestrace nemusely vždy končit smrtí zástupců cizí moci. Když se 23. května 1618 vyhazovalo z Ludvíkova křídla Pražského hradu, všichni tři defenestrovaní služebníci vládnoucího Habsburka, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, Jaroslav Bořita z Martinic i písař Filip Fabricius, pád z okna přežili. Spadli snad údajně do hnoje či prostě do měkké hromady odpadků. V moderních časech by mohl být národ před služebníky cizí moci, která žene český stát do úplně nesmyslné války za cizí kořist, spasen snad pouhým vlídným leč důrazným přesvědčením těchto lidí, aby se konečně ztratili národu a zemi z očí. Prostě, aby opustili úřady, jichž nejsou hodni a věnovali se nějakému civilnímu zaměstnání. Třeba aby hlídali veřejné parkoviště, rýsovali bílé čáry na tenisových kurtech nebo roznášeli letáky do poštovních schránek. Prostě aby dělali něco užitečného, při čem nemohou napáchat větší škody. Jak to zařídit v případě hradní kliky s Petrem Pavlem ve funkci prezidenta? Najde vítězná koalice kolem ANO Andreje Babiše dost sil, soudržnosti a vytrvalosti, aby se v jejím středu neobjevil zrádce ochotný s hradní klikou kolaborovat? Vydrží Andrej Babiš nepřátelský tlak anglosaského centra moci, se kterým se propojila nepopulární vláda v Berlíně, nepopulární vláda v Paříži a nepopulární Evropská komise v Bruselu? Vydrží předseda ANO záplavy vulgární nenávisti nekulturních stoupenců nedemokratických sil?
Nová koalice potřebuje vnitřní jednotu a stálou podporu občanů
Ve volbách vítězná koalice, kterou malý hradní „hluboký stát“ nechce pustit k vládě, potřebuje obrovskou podporu občanů. A potřebuje také jednotu uvnitř. Jidášové se najdou vždycky a všude, a případný Jidášek iškariotský uvnitř koalice, kterou si voliči vybrali k vládě, by mohl být příčinou velkého národního neštěstí. Třeba i občanské války. Pověstných „třicet stříbrných“ existuje také v alternativních moderních měnách Západu.
Nelze čekat, že Petr Pavel něco chápe. Neocitl se v roli prezidenta ČR, aby něco chápal. Naopak, jeho hlavní předností, pro kterou byl médii vnucen voličům, je, že nechápe vůbec nic z toho, co se ve světě i doma děje. Nechápe, nedokáže chápat, nechce chápat. Na příčině nechápání v tomto ohledu nezáleží. Důležitý je výsledek nechápání, a ten je ohromující. V České republice se ustavilo alternativní centrum moci, jaké plně v souladu s defektními procesy probíhajícími na Západě nebere zřetel na vůli občanů. Je to centrum moci, která pohrdá lidmi i národy. A z tohoto centra odvozená moc ustavila vládní koalici Petra Fialy a posadila jí na hrad suitu Petra Pavla, která Fialově vládě kryje záda a po volbách, které Fialu právem odvrhly, této vládě dokonce pomáhá držet ztracené pozice a nadále jménem občanů ČR vést národ a stát do neštěstí. Tak jako v Kyjevě se drží u moci bývalý prezident, kterému už před rokem a půl vypršel mandát, a takto vede zemi k totálnímu kolapsu, tak i v České republice hradní klika drží u moci vládu, která ztratila mandát a také vede zemi a národ k velice temné budoucnosti. Je ta podoba čistě náhodná, nebo se západní část Evropy, která integrovala kyjevský režim, už dočista pomátla na rozumu? Kdo to zastaví? Občané! Ale co když většina občanů stále ještě spí?
Tohle je realita hradního postupu proti Andreji Babišovi a jeho koaličním partnerům. V Rumunsku táž arogantní západní moc volební výsledek občanů přímo zrušila, v Moldavsku jej cíleně ovlivnila korespondenčními hlasy a manipulacemi s nimi. Ve Francii a v Německu se snažila a snaží o totéž kriminalizací politických odpůrců. V USA po nich střílí a na Slovensku také. Pro Českou republiku zvolila zákeřnou taktiku odsouvání jmenování nové vlády s cílem dosáhnout rozpadu nové koalice a takto opětovného uchopení moci lidmi z Fialova týmu a osobami ze středu hradní kliky.
V českých zemích (i v Československu) se občané dostávali do vnitřních sporů a konfliktů několikrát. S výjimkou rozdělení společnosti (vysoká i nižší šlechta, duchovní, měšťané i venkovský lid) v husitské epoše, patrně nikdy ale nebylo rozdělení společnosti tak nesmiřitelné, jako je tomu dnes. Ve třicátých letech 20. století se v českých zemích, podobně jako tomu bylo ve většině evropských států, objevovali sympatizanti různých variant šovinismu. Patřila sem například Národní obec fašistická, s níž se kompromitovala dokonce jedna ze zakladatelských osobností 28. října, Jiří Stříbrný. Spolu se svým bratrem, Františkem, vydávali noviny, které získaly označení jako takzvaný „stříbrňáčky tisk“. Terčem útoků různých sympatizantů s fašismem či nacismem byl například i spisovatel Karel Čapek. Tisk útočil na Beneše, na vládu, která čelila náporu sudetských Němců, kteří přijali heslo: „Čím hůř, tím líp“. Samozřejmě pro ně. A Beneš čelil také tlaku zejména Velké Británie, která obětováním Československa chtěla v podstatě rychle nakrmit Hitlera a posunout ho k válce proti Sovětskému svazu, jaká jí vyhovovala už tradičně a historicky. Případnou dohodou o společné obraně se SSSR se Beneš vystavoval nepřátelství údajných západních spojenců, neboť by byl obviněn (také Polskem), že otvírá bolševikům dveře do Evropy. A tak raději dostal Hitler zelenou pro jeho Drang nach Osten a Československu byl vystaven úmrtní list.
Dějiny se rozhodně neopakují, co se ale opakuje to je špinavost, jaká provází politiku a v ní zejména strategie bezohledných mocenských struktur. Pro většinu malých či nevelkých slovanských (nejenom) národů je důležité ale uvědomění, že válka proti Rusům a Rusku, válka proti největšímu slovanskému národu, není válkou jejich. JE TO CIZÍ VÁLKA! Malé či nevelké národy nejsou největšími jadernými mocnostmi světa a nedisponují několikamiliónovými armádami a cca třemi desítkami miliónů potenciálních záloh nato, aby si mohly dovolit vyprovokovat válku. Nemají zdroje, nemají průmyslové kapacity, nemají dost zbraní a výzbroje. Jako takové nemají nejmenší důvod provokovat války. Pokud tak učiní, stanou se prvními oběťmi. A budou obětovány stoprocentně výhradně jen za cizí zájmy, za cizí zisky, za cizí kořist, za cizí mimořádně nemravnou odsouzeníhodnou politiku. Tak, jak byli obětováni Ukrajinci.
A bude tomu takto i přesto, že občané těch zemí budou přesvědčováni, že bojují za správnou věc, pouze brání svoji vlast, svoji svobodu, svoji nezávislost. Proti agresorovi! I když oním skutečným agresorem je jejich vlastní spojenec. Že válkou s Ruskem vlastně občané plní vlasteneckou povinnost. Nebude to pravda, ale bude to takto postaveno, aby občané nemohli odříct svoji účast v cizí válce, do které je vehnaly jejich vlastní kompradorské „elity“, které pro svoji kolaboraci mají osobní motivy zištné a kariérní.
A to je dalším aspektem, jaký vede k pochopení, jak strašlivým omylem bylo umožnit demokratickou volbou, aby na Pražský hrad usedl Petr Pavel obklopený suitou lidí, kteří nerespektují občany, nerespektují jejich volbami vyjádřenou vůli, ale dělají všechno pro to, aby u moci zůstal v zemi režim, který ji zavedl na cestu zkázy, k podílu na provokování úplně cizí nesmyslné války. Malé národy potřebují bezpečnou Evropu, ne válku za cizí zisky a pro udržení hegemonie, jaká činí svět nebezpečným. Proto je pro malé či nevelké národy uzavírání „spojeneckých“ smluv s hegemonem v důsledcích nebezpečnější než zůstat bez nich a spoléhat se na vlastní síly, na vlastní schopnosti, vlastní potenciál, vlastní diplomacii. Hegemon není nikdy skutečný spojenec…
Jak takovémuto vývoji v režii hradní kliky zabránit? Andrej Babiš a jeho koaliční partneři potřebují obrovskou a trvalou podporu svých voličů, kteří si nesmí dovolit to, co občané obvykle dělají. Nechat věcem jejich průběh. Situace je příliš vážná na takové laissez-faire. Strana nepřátelská nové vládě, prosperitě, míru a bezpečí je sice ohromně hlučná a aktivní, hlavně nevychovaná, nekulturní, vulgární a arogantní, není ale ani zdaleka tak početná, jak se může zdát z médií hlavního proudu, z pražských a brněnských náměstí, ulic, divadel a kaváren. Občanská válka je už nějaký čas v plném proudu, na čemž nic nemění skutečnost, že se prozatím projevuje jen křikem, vulgárnostmi a oplzlostmi proti Andreji Babišovi a několika dalším osobám koalice, kterou si zvolili voliči, ne „hluboký stát“! Copak si občané nevšimli, jací lidé se šikují na straně Fialovy vlády a jejího hradního „křídla“? Vždyť to samo o sobě by mělo stačit bohatě k prozření a na opuštění jejich podpory!
Hradní klika ale zároveň docela riskuje, když pod zákeřně vykonstruovanými nesmyslnými záminkami brání jmenování Andreje Babiše premiérem. Pokud zůstane nová vládní koalice (ta zvolená občany) jednotná, bude Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vládnout v zemi sama a Petr Fiala s hradní klikou neprosadí nic, naopak dovedou zemi k ústavní krizi, a nakonec třeba i přeskočí jiskra, podobná té, která přivedla dav husitů před novoměstskou radnici. Novodobí Češi jsou sice nejspíš ten úplně nejtrpělivější národ Evropy, na jakém se dá dříví štípat. A také se ho příležitostně naštípají celé hromady. Nejsou to už horkokrevní následovníci Jana Želivského a nejsou to ani ti, kteří dovedli nobilitu Čech a Moravy ke vzpourám proti Habsburkům. Horká krev nejspíš konzumem a obdivem k Západu vychladla. Česká trpělivost je tak trpělivá, až hraničí s lhostejností k vlastnímu osudu. Čirá iluze osobní svobody se nestará o realitu národní nesvobody a ostudné státní závislosti. Nicméně, v letošních volbách přece jenom dali občané Čech, Moravy a Slezska najevo, že Petra Fialu a jeho lidi u moci opravdu nechtějí. Je třeba, aby Češi dali také jasně najevo, že nechtějí Petra Pavla a jeho hradní suitu. Musí přece existovat legální cesta, jak přivést nechápajícího Petra Pavla k pochopení, že jeho setrvání v prezidentském úřadě je na škodu národu i samotné demokracii. Po odchodu hradní suity bude ovšem nutné pozvat na Pražský hrad exorcistu. Bude mít, chudák, práce na celé týdny, ne-li měsíce.
A propos, Petru Pavlovi, který tak dbá na to, aby Andrej Babiš nebyl ve střetu zájmů, nevadila a nevadí stále bitcoinová aféra dotýkající se některých ministrů Fialovy vlády. Konkrétně se jednalo o miliardu korun v bitcoinech, které přijalo české ministerstvo spravedlnosti od odsouzeného drogového dealera. To nebyl střet zájmů, prezidente Pavle? Nevadí prezidentu Pavlovi ani záhadná kampelička Petra Fialy a nesporně mu nevadí ani v nejmenším financování zkorumpovaného kyjevského režimu, také z prostředků českého státního rozpočtu. Ohledně vazeb s korupčníky kyjevského režimu jednou – a doufejme, že brzy – všechno praskne. Jednou ta válka skončí, a všechna špína vypluje na povrch. Asi také proto se tolik lidí v USA a v zemích EU i ve Velké Británii konce války tak ukrutně bojí.
Na místě Petra Pavla by tedy bylo rozhodně daleko odpovědnější dávat si více pozor na podivné raketové sbírky a na předražené nesmyslné nákupy resortu obrany, než na údajný střet zájmů předsedy hnutí ANO. Stejně jako by jej měly zajímat snadno předvídatelné důsledky smlouvy podepsané se Spojenými státy, jaká poskytuje různá území českého státu k dispozici armádě cizí mocnosti. Rozhodne-li se ona cizí mocnost vést z českého území útok (je to její oblíbenou kratochvílí), bude to české území, které obdrží tvrdou odpověď. To by mělo Petra Pavla zajímat především, ne blokování vlády, kterou si vyžádali občané České republiky!
Ivo Šebestík, www.noveslovo.eu, server vasevec.cz
X X X
Trump zruší všechny Bidenovy exekutivní příkazy podepsané automatickým perem
Republikánský americký prezident Donald Trump napsal na své sociální síti, že ruší exekutivní příkazy svého demokratického předchůdce Joea Bidena podepsané automatickým perem. Právní důsledky prezidentova prohlášení jsou v tuto chvíli nejasné. Trump tvrdí, že jde o „přibližně 92 procent“ dokumentů s Bidenovým podpisem.
Trump bez důkazů tvrdí, že úředníci Bidenovy administrativy mohli podpis svého šéfa použitím automatického pera falšovat a podnikat významné kroky, o kterých prezident nevěděl. V této souvislosti současný prezident zpochybnil i platnost milostí a dalších dokumentů. V nové galerii bývalých prezidentů na kolonádě západního křídla Bílého domu místo Bidenova portrétu nechal Trump dokonce vystavit fotografii automatického pera píšícího Bidenovo jméno.
„Veškeré dokumenty podepsané ospalým Joem Bidenem s pomocí automatického pera, což je přibližně 92 procent z nich, se tímto ruší a pozbývají platnosti. Automatické pero nesmí být použito, pokud k tomu není výslovně udělen souhlas prezidentem Spojených států,“ uvedl Trump na své síti TruthSocial a s tím, že „radikální levicoví šílenci“ Bidenovi uzmuli prezidentství.
„Tímto ruším všechny exekutivní příkazy a vše ostatní, co nepodepsal přímo křivý Joe Biden, protože lidé, kteří obsluhovali automatické pero, tak učinili nelegálně. Joe Biden se na procesu automatického pera nepodílel, a pokud tvrdí, že ano, bude obviněn z křivé výpovědi,“ dodal Trump.
Právní důsledky tohoto prohlášení, a zejména otázka, zda má prezident pravomoc zrušit příkazy svého předchůdce, nebo zda použití podpisového stroje, nazývaného také automatické pero, je důvodem k neplatnosti, nejsou v tuto chvíli podle agentury AFP jasné.
Z republikánského tábora se již dlouho šíří spekulace, zda demokrat Biden byl v 82 letech na konci svého prezidentství ještě schopen plnit své úkoly a skutečně sám rozhodoval a podepisoval všechny dokumenty. Používání automatického pera Bidenovou administrativou vyšetřuje také příslušný výbor Sněmovny reprezentantů vedený republikány.
Biden Trumpova obvinění již dříve odmítl jako „směšná a nepravdivá“. „Dovolte mi jedno ujasnit: během svého prezidentství jsem rozhodoval já,“ uvedl v prohlášení. „Rozhodoval jsem o milostech, dekretech, zákonech a oznámeních,“ dodal.
Steinmeier jako první hlava Německa navštívil Guerniku, poklonil se obětem
Autor: iDNES.cz, ČTK
- listopadu 2025 15:39
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier v pátek ve španělském městě Guernica uctil stovky obětí náletu z dubna 1937, při kterém německá Legie Condor a italské Aviazione Legionaria město prakticky srovnaly se zemí. Steinmeier se stal první hlavou Německa, která město navštívila.
Ceremonie na hřbitově se zúčastnil prezident s manželkou Elke Büdenbenderovou a také španělský král Felipe VI.
Na programu bylo rovněž Muzeum míru, které se věnuje válečné historii města. Nálet z roku 1937 historikové považují za předzvěst masového bombardování měst během druhé světové války.
Před necelými 30 lety Německo oficiálně uznalo, kdo byl za zničení města odpovědný. U příležitosti 60. výročí bombardování se v roce 1997 tehdejší spolkový prezident Roman Herzog jako první oficiální představitel Německa za bombardování omluvil.
Baskická Guernica, kde tehdy žilo asi 5000 obyvatel, neměla velký strategický význam, ale stala se útočištěm četných uprchlíků v občanské válce, která začala v červenci 1936 pučem pravicových důstojníků pod vedením generála Franciska Franka.
Historici vedou debaty o tom, proč byla Guernica cílem náletů. Byly zde sice dvě zbrojní továrny, ty ale po útoku zůstaly nedotčeny.
Španělská občanská válka skončila 1. dubna 1939 vítězstvím jednotek generála Franka, který pak v zemi nastolil téměř čtyřicetiletou diktaturu.
Tato válka, v níž na straně levicových republikánů bojovalo i na 2000 Čechoslováků, bývá zjednodušeně popisována jako zápas mezi fašismem a komunismem. Skutečnost však byla složitější.
Na obou stranách existovaly různé ideologie a ke střetům docházelo i uvnitř jednotlivých táborů. Konflikt, který si vyžádal přes půl milionu obětí, je označován jako nejmezinárodnější ze všech občanských válek.
X X X
VELKĚ PLÁNY POLITIKA KUBY ZE ŠUMAVY
EXPERTI: ŽE TAK DLOUHO VYDRŽEL S FIALOU….
Chci to dělat jinak. Ekonomická strategie chybí. Kuba o konci v ODS i novém hnutí
Jihočeský hejtman Martin Kuba oznámil, že po dvaadvaceti letech odchází z ODS. A že hodlá založit nový politický subjekt. A pak to šlo rychle – v jižních Čechách se ODS úplně rozsypala, skoro všichni jdou za Kubou.
Jaké jste měl první reakce?
Za poslední hodiny jich bylo hodně, ještě jsem ani nestihl všechny pročítat. Musím říct, že byly veskrze pozitivní, pod videem s mým oznámením až z devadesáti procent. Až mne překvapilo, jak jsou milé a podpůrné.
Ekonomická a národohospodářská strategie chybí na české politické scéně čím dál víc.
X X X
NOVÝ MINISTR SPRAVEDLNOSTI TEJC
VELKÝ POŘADEK NA MINISTERSTVU PO BLAŽKOVI, DECROIX
Tejc: Na platy v justici chybí stovky milionů, jsou i lidé bez zákonného minima
Kandidát ANO na ministra spravedlnosti Jeroným Tejc označil za své hlavní priority svobodu slova, boj proti násilné trestné činnosti a modernizaci a digitalizaci justice. Zároveň chce zlepšit platové podmínky zaměstnanců soudů. Novinářům to řekl po dnešním jednání s prezidentem Petrem Pavlem. V návrhu rozpočtu ministerstva na příští rok podle něj chybí zhruba miliarda korun, a to na platy i provoz IT systémů.
Svobodu slova označil Tejc za klíčovou prioritu s tím, že kabinet v demisi Petra Fialy podle něj v posledních čtyřech letech dával najevo, že tato svoboda není samozřejmostí. „Kdyby nebyla garantována svoboda slova, pojem demokracie by byl prázdný,“ uvedl. Oponovat chce také unijním plánům známým jako chat control.
Platy v justici a chybějící peníze
Tejc se chce zaměřit i na potírání násilné kriminality. Kritizoval zejména řetězení podmíněných trestů, které podle něj podkopává důvěru v trestní spravedlnost. „Další prioritou je modernizace justice a digitalizace. Musíme zavést elektronický spis a nové technologie včetně umělé inteligence,“ uvedl.
Podle Tejce musí zaměstnanci soudů dostávat lepší odměny, aby byla justice konkurenceschopná na trhu práce. „Dnes bohužel tisíce zaměstnanců na soudech nemají ani zaručenou mzdu,“ podotkl. V rozpočtu na příští rok podle něj chybí asi 620 milionů korun na platy zaměstnanců, 150 milionů na platy soudců a další prostředky budou potřeba na IT systémy. „Uvidíme, kolik bude chybět ještě letos,“ dodal.
Jednání s prezidentem a další kroky
Jednání s prezidentem Petrem Pavlem označil Tejc za otevřené a přátelské. Prezident se podle něj dobře orientoval v problémech soudů i státních zastupitelství. „Neřekl bych, že jsme v nějakém zásadním rozporu,“ konstatoval.
Exministryně spravedlnosti Marie Benešová s náměstky Jeronýmem Tejcem a Michalem Fraňkem Foto: Ministerstvo spravedlnosti
Zda se skutečně stane ministrem spravedlnosti, je však podle Tejce zatím nejisté. Prezident musí nejprve jmenovat premiéra, který následně potvrdí ministerské nominace. „Je to pořád ve hvězdách,“ uzavřel.
Debatu s hlavou státu označil za velmi otevřenou a přátelskou. Pavel se podle něj v řadě otázek velmi dobře orientoval a znal problémy z jednání soudů a státních zastupitelství. „Neřekl bych, že jsme v nějakém zásadním rozporu,“ konstatoval Tejc. Zda opravdu nastoupí do vlády, je však podle Tejce stále „ve hvězdách“. Nejprve musí prezident jmenovat premiéra, který následně musí ministerskou nominaci potvrdit, vysvětlil.
Po bitcoinech pověst kulhá
S prezidentem se Tejc podle vlastních slov shodl na tom, že po aféře s darováním bitcoinů není pověst ministerstva dobrá. „Rád bych se zasadil o to, aby ministerstvo spravedlnosti bylo vnímáno jako garant toho, po čem se jmenuje, tedy spravedlnosti,“ poznamenal Tejc. Ohledně bitcoinové kauzy se chce po svém případném jmenování seznámit s dosavadními závěry, aniž by vstupoval do trestního řízení. „Jsem přesvědčen, že nám stále hrozí žaloby a škody v souvislosti s tím, jak stát tyto bitcoiny nabyl,“ řekl.
K tomu, kdo by mu na ministerstvu případně dělal náměstky, se Tejc nevyjádřil. Předpokládá, že nominace dodají stejně jako v minulosti koaliční partneři, přičemž v tuto chvíli podle něj žádná na stole není. „Pokud ti lidé budou mít dostatečnou kvalifikaci, tak jako případný ministr je samozřejmě budu akceptovat,“ uzavřel. Ceskajustice.cz
X X X
NEZODPOVĚDNÍ SOUDCI
MAJÍ CO NAPRAVOVAT, ŽIJí V ČR, MNOHO NEDOSTATKŮ
Babišův nepřímý vliv stačil. Soud potvrdil zrušení dotace pro Kostelecké uzeniny
Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost společnosti Kostelecké uzeniny ze skupiny Agrofert a potvrdil, že firma kvůli střetu zájmů tehdejšího premiéra Andreje Babiše (ANO) v roce 2018 neměla nárok na dotaci z Programu rozvoje venkova. NSS rozhodnutí zveřejnil na svém webu.
Dosud se NSS zabýval spory firem z Agrofertu o dotace, které jim nebyly vůbec poskytnuty a snažily se je získat prostřednictvím žalob. V případě Kosteleckých uzenin jde o odlišnou situaci – dotaci původně schválil Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), ale ministerstvo zemědělství ji následně zrušilo s odkazem na střet zájmů tehdejšího premiéra.
Zakladatel Agrofertu Andrej Babiš byl v letech 2017 až 2021 předsedou vlády. Koncern byl tehdy vložený do svěřenských fondů, nicméně podle správních orgánů jej Babiš nadále nepřímo ovládal. Firma se proti odejmutí dotace na inovaci technologie výroby masných výrobků bránila žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl. Nyní společnost neuspěla ani s kasační stížností.
Střet zájmů trval
NSS stejně jako městský soud shledal, že střet zájmů přetrvával i po převedení akcií Agrofertu do svěřenských fondů, protože jejich nastavení zajišťovalo ochranu zájmů zakladatele. Podle NSS tak nebylo možné dotaci poskytnout.
„Nejvyšší správní soud shrnuje, že veřejný funkcionář je ovládající osobou ve smyslu zákona o střetu zájmů tehdy, pokud může v obchodní korporaci vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv. Nepřímý vliv lze přitom vykonávat rovněž prostřednictvím svěřenských fondů, do nichž veřejný funkcionář vložil svou majetkovou účast na ovládané společnosti. To za předpokladu, že si veřejný funkcionář zachová možnost tyto svěřenské fondy přímo či nepřímo řídit, resp. je ovládat,“ uvedl v rozhodnutí NSS,ceskajustice.cz
X X X
MILIONY V BYTĚ, ANI BANKY NEDÁVAJÍ ÚROKY
NCOZ našla u šéfa Správy železnic 80 milionů v hotovosti. Úspory mého otce, tvrdí
Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) objevili u generálního ředitele Správy železnic (SŽ) Jiřího Svobody v přepočtu více než 80 milionů korun v hotovosti. Peníze v korunách, eurech i dolarech měl Svoboda u sebe doma. Kriminalisté v úterý zasahovali na několika místech kvůli miliardovým zakázkám SŽ a Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ministerstvo dopravy chystá audit.
Ministr dopravy v demisi Martin Kupka mezitím Svobodu vyzval, aby nastoupil na dovolenou. Ten tak učinil, zatímco ministr bude jednat s předsedou správní rady Správy železnic.
O penězích, které policie našla u Svobody doma, informoval server iRozhlas.cz s odkazem na dva důvěryhodné zdroje obeznámené s případem.
Podle serveru našli kriminalisté ve Svobodově soukromém trezoru kromě 80 milionů v hotovosti také sbírku luxusních hodinek. Svoboda zásah nechtěl komentovat. „Já se nebudu k těmhle věcem vyjadřovat i v souvislosti s tím, že vás prostě informuje někdo jiný než přímo já. Budu to vysvětlovat jiným orgánům, ne médiím,“ uvedl.
Zásah v pátek neřešila ani správní rada SŽ. Podle mluvčí Nely Eberl Friebové nedošlo ani k rezignaci či odvolání Svobody z funkce ředitele. „Zároveň nikdo nebyl obviněn ani vyzván k vysvětlení,“ řekla serveru.
„Prostředky pochází z celoživotních úspor mého otce a jeho otce, průmyslníka. Po historických a osobních zkušenostech nedávali prostředky do bank a chtěli je mít uložené pro případ dalších politických nezdarů, spravuji je s otcem posledních 30 let,“ sdělil ČTK Svoboda. Výši hotovosti blíže nespecifikoval. Serveru Seznam Zprávy pak řekl, že si ve funkci vydělal 70 milionů korun a uvedl, že není trestně stíhán.
Ministr dopravy v demisi Martin Kupka uvedl, že resort v souvislosti s úterním policejním zásahem chystá audit zakázek, kterými se vyšetřovatelé zabývají.
Vyšetřovatelé z NCOZ podle serveru Odkryto.cz prošetřují miliardové zakázky SŽ a ŘSD. Jde například o tendr na stavební práce na dálnici D3 v jižních Čechách. Úsek mezi Úsilným a Hodějovicemi se oproti původnímu plánu prodražil.
Šéf ŘSD Radek Mátl ve čtvrtek v reakci pro iDNES.cz uvedl, že na D3 došlo zatím k navýšení ceny o cca 27 procent z důvodu nutných změn technologie tunelu a kompenzace za neočekávaný narůst cen. „To je ale dlouhodobě známá záležitost a pod zákonnými limity, která se řešila na všech úrovních včetně ministerstva dopravy. Vše je řádně zveřejněno v registru smluv,“ uvedl s tím, že všechny procesy na ředitelství proběhly transparentně v souladu se zákonem.
NCOZ se podle Odkryto.cz zajímá také o obnovu železničního uzlu v Pardubicích, budování nádraží v Brně, rámcovou smlouvu na mobiliář pro železniční zastávky, rekonstrukci železniční stanice Brno-Královo Pole a výstavbu odpočívky u dálnice D8 Petrovice-Krásný les. Kauza se údajně týká Mátla a Svobody a jejich vazeb na podnikatele Jaroslava Veverku a advokáta Martina Páska.
X X X
BHS Corrugated: klíčový partner pro podporu technického vzdělávání a rozvoj v Tachově
Další návštěva zástupců Plzeňského kraje, Úřadu práce a Regionální rozvojové agentury směřovala do firmy BHS Corrugated v Tachově s cílem posílit spolupráci v rámci Paktu zaměstnanosti a diskutovat o budoucnosti odborného vzdělávání v regionu.
Firma patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům na Tachovsku a dlouholetým partnerům Paktu. Od letošního roku navíc převzala vůdčí roli ve sdružení TEO, které sdružuje firmy podporující rozvoj technického odborného vzdělávání a lidských zdrojů v regionu.
Hlavními tématy jednání byly inovace odborného vzdělávání a podpora vzdělanosti na Tachovsku. Významným bodem ale byla také společenská odpovědnost firmy, která není v případě BHS jen frází, jelikož firma dlouhodobě podporuje sportovní i kulturní akce a klade velký důraz také na design staveb a vztah k životnímu prostředí. „Při návštěvách firem vždy oceňuji, když se podnik stará o své zaměstnance, podporuje komunitní život a není lhostejný k místu, kde působí. BHS k tomu přidává i moderní přístup – zavádí autonomní stroje, které šetří energii i náklady, a dbá na to, aby jejich haly a budovy zapadaly do krajiny a nepůsobily jako rušivý prvek,“ komentuje vztah firmy k regionu náměstek hejtmana pro regionální rozvoj Petr Vanka.
Společnost BHS Corrugated patří mezi světové lídry v oblasti technologií pro papírenský průmysl. V Tachově působí od roku 1994 a v současné době zaměstnává téměř 300 zaměstnanců. Klade velký důraz na péči o své zaměstnance. „Fluktuaci ve firmě máme minimální. Průměrná délka zaměstnání u nás ve firmě činí 16 let, přičemž často u nás pracují celé rodiny,“ říká HR manažerka Kateryna Pelešková a dodává, že agenturní zaměstnávání nevyužívají, naopak se snaží si zaměstnance sami vychovávat. Firma dlouhodobě podporuje Střední průmyslovou školu v Tachově. Rozvíjí spolupráci se Střední školou živnostenskou v Plané, ale také se školami mimo Tachovsko např. SOU elektrotechnické Plzeň. Jako perspektivní vnímá také spolupráci se ZČU v Plzni. „Současné střední školy jsou skvěle vybavené moderními technologiemi, které si žáci mohou vyzkoušet. Klíčové jsou pro nás zejména strojírenské obory s vyučením i maturitou, jako zámečník, obráběč kovů nebo strojní mechanik,“ jmenuje zásadní obory jednatel společnosti Václav Hrudička.
Firma nabízí žákům středních škol odborný výcvik i praxe a aktivně se zapojuje do kariérového poradenství, přičemž spolupracuje také s Paktem zaměstnanosti. „Pomáháme s organizováním exkurzí a zajišťováním dopravy pro žáky. V současné době připravujeme ve spolupráci s firmou aktivitu ‚pracovní pohovory nanečisto‘ pro žáky SPŠ Tachov,“ představuje konkrétní příklad spolupráce Martina Bydžovská z Paktu zaměstnanosti. Vzhledem k firemní kultuře je pro firmu důležité také další zvyšování kvalifikace zaměstnanců. Vedení proto ocenilo přehled dostupných dotačních programů, které představila Alice Nováková z krajské pobočky Úřadu práce ČR v Plzni.
„Jsem rád, že jsem si i tady ověřil, že spolupráce krajských středních škol se zaměstnavateli funguje. Budoucnost regionu stojí na firmách, které pracují s lidmi z místa, dávají příležitost mladým a už na středních školách si mohou vytipovat své budoucí kolegy. Zároveň nabízejí dětem ze základních i středních škol možnost podívat se přímo do výroby a zjistit, zda je obory jako svářeč, zámečník, obráběč kovů nebo strojní mechanik osloví,“ hodnotí návštěvu firmy náměstek hejtmana Petr Vanka.
X X X
JEŽÍŠKOVY TRHY NA BOŽÍM DARU
Vážení, rádi bychom Vás, opět po roce, pozvali na tradiční Ježíškovy trhy na Boží Dar 6. prosince 2025 od 10:00 do 17:00 hodin. Druhou adventní sobotu se můžete na náměstí města setkat se svými oblíbenými tvůrci a výrobci regionálních značek. Z vánočního sortimentu nebude těžké si vybrat dárky pro Vás a Vaše blízké. A protože letošní trhy vychází na den po Mikuláši, jsme si jistí, že čerti odspěchají do tepla pekla, ale andělé, ti se ještě jeden den zdrží, aby se s Vámi mohli na Božím Daru 6. prosince potkat. S nimi a s Vámi se těšíme na viděno! Město Boží Dar
X X X
V Divadle Radost předali ceny za obětavou pomoc druhým
Devět lidských osudů, devět příběhů o lidské pomoci a obětavosti pro druhé. V prostorách brněnského Divadla Radost byla v pátek 28. listopadu 2025 předána ocenění Křesadlo v Jihomoravském kraji.
Tradičními pořadateli ceny Křesadlo v Jihomoravském kraji jsou Maltézská pomoc, o.p.s. ve spolupráci se statutárním městem Brnem, Jihomoravským krajem a Jihomoravským dobrovolnickým centrem.
V letošním 8. ročníku bylo přihlášeno celkem 69 nominovaných. Dobrovolníky oceněné v 7 kategoriích, vybrala odborná komise. Pořadatelé vyhlásili také speciální 8. kategorii – Divokou kartu –, kdy o oceněném rozhodlo internetové hlasování veřejnosti. Zde hlasovalo 3 910 občanů.
„Pro nás je Křesadlo v první řadě o symbolickém poděkování za neuvěřitelnou energii, kterou dobrovolníci věnují druhým. Nejedná se o soutěž, protože mezi dobrovolníky naštěstí neexistuje konkurence. Je důležité, že alespoň jednou za rok můžeme zviditelnit a vyzdvihnout příběhy plné dobra, pomoci a lidské empatie, které by jinak zůstaly skryté. Každý příběh, který v průběhu večera zazní, je důkazem, že dobro je všudypřítomné,“ řekl Andreas Sebastien Weiser, ředitel Maltézské pomoci, o.p.s.
„Oceněné osobnosti jsou živým důkazem toho, že solidarita a pomoc druhým nejsou prázdná slova. Jejich každodenní obětavost a empatie dělají z Jihomoravského kraje místo, kde se lidé o sebe navzájem starají. Dobrovolnictví je nenahraditelným pilířem fungující občanské společnosti a všem oceněným patří náš hluboký obdiv a vděčnost,“ vyzdvihl mimořádný přínos oceněných dobrovolníků náměstek hejtmana pro sociální oblast Roman Celý.
„Za dobrovolnictvím se často skrývají hodiny práce, které nejsou vidět, ale jejich výsledek je znát. V příbězích oceněných lidí se odráží, co znamená brát odpovědnost za sebe i za své okolí. Dobrovolníci obvykle nevyhledávají pozornost, přesto se bez jejich práce neobejdeme. Je dobře, že jim touto cestou můžeme vyjádřit upřímné díky,“ podotkl náměstek primátorky města Brna pro oblast prorodinné politiky Filip Chvátal.
„Křesadlo je pro nás symbolem lidskosti, odvahy a ochoty pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Každý z nominovaných je velkou inspirací pro ostatní. Dle nejnovějšího šetření Českého statistického úřadu se v ČR zapojilo do dobrovolnictví 19,2 % obyvatel, tedy více než 1,66 milionu lidí, což dokládá obrovský potenciál a hodnotu dobrovolnické práce i pro náš region. V Jihomoravském kraji proto s hrdostí vyzdvihujeme příběhy lidí, kteří svou energií a nezištností mění naše komunity k lepšímu,“ dodala Kateřina Petrášová, ředitelka Jihomoravského dobrovolnického centra
OCENĚNÉ OSOBNOSTI – KATEGORIE, ROČNÍK 2025
ZDRAVOTNICTVÍ – Vlasta Řídká za obětavou péči o pacienty Nemocnice Tišnov coby sestra i dobrovolnice.
HUMANITÁRNÍ A ROZVOJOVÁ POMOC – Mgr. Lenka Navrátilová (sestra Edita) za 17letou dobrovolnickou službu potřebným a z toho posledních 8 let v rámci organizace Mary’s Meals.
SOCIÁLNÍ SLUŽBY – Veronika Krupanská za činnost v rámci mezigeneračního projektu Setkavárna v domovech pro seniory a Pavla Veltruská za téměř 30letou pomoc lidem s hendikepem v rámci různých organizací.
VZDĚLÁVACÍ A VOLNOČASOVÉ AKTIVITY – JUDr. Vítězslav Krabička za dlouholetou organizaci volnočasových aktivit pro děti i dospělé na Hodonínsku.
ENVIRONMENTÁLNÍ AKTIVITY – Marie Káňová za mimořádné dobrovolnické aktivity ve prospěch ochrany přírody v brněnské nadaci Veronica.
KOMUNITNÍ DOBROVOLNICTVÍ – Hana Wünschová za dlouholetou pomoc seniorům a všem potřebným v sousedském okolí městské části Brno-sever.
DOBROVOLNICTVÍ V KULTUŘE A UMĚNÍ – Zuzana Jaňurová za obnovení folklorních aktivit nejen v brněnském Starém Lískovci.
Speciální kategorie: DIVOKÁ KARTA (ocenění veřejnosti) – Lina Suarez za působení v rámci dobrovolnického týmu v brněnském humanitárním a re-use centru Vesny, známého jako Šatník.
Křesadlo je cena udílená v krajích České republiky dobrovolníkům roku. Cenu založila nadace Hestia, organizace na podporu dobrovolnictví.