Firmy a lidé takřka v celé ČR jsou nespokojeni s Fialou, který má kolem sebe škůdce, kteří jsou tam jen pro výnosná koryta a Fialovi odhlasují všechno jen pro to, aby se udržel u moci, i když na to nemá schopnosti. Proto nereaguje ani na volání statisíců lidí z celé ČR, aby všichni podali demisi.

Fiala poškozuje i Klausovu ODS, která je dnes k nepoznání po 17. listopadu 1989, a převratu za přispění odborníků z USA a Ruska. Hodně by o tom mohl vyprávět i poslanec Benda, který je od té doby poslancem a nezná jinou práci.

Teď bude nový 17. listopad, na který se připravují další velká demonstrace v celé ČR a do ulic vyjdou vedle nespokojených lidí z podniků, zemědělství, úřadů, zdravotníci, sestry, lékaři, učitelé, pracovníci dalších oborů, státní zaměstnanci, studenti, protože vládnutím Fialy mají drahé ubytování na kolejích, stravování a podobně. Za lůžko měsíčně platí 7 i více tisíc. A to si nechtějí nechat líbit. Za dr. Husáka platili mnohem, mnohem méně.

Nikdo už nechce mlčet a chtějí Fialovi zabránit k dalšímu vyhazování miliard ze státní pokladny zbytečnými úředníky, drahým plynem, PHM, energií z ciziny a špatným hospodařením. Proto všichni volají po demisi Fialy, aby ho nahradili noví odborníci, jako řadu let ČR vedli úspěšně Klaus a Zeman.

Vzchopit by se měli i mnozí členové ODS, kteří s Klausem řadu let ke spokojenosti ČR spolupracovali na evropské a světové úrovni. Podle expertů se Fiala neosvědčil, naprosto propadl a je pohromou pro celou zemi, lidi i firmy. Když to sám Fiala nechápe, mělo by se mu to znovu zdůraznit. 28. října se o tom hovořilo i na demonstraci v areálu Pražského hradu, kde byl také expředseda ODS a exprezident Václav Klaus.

X X X

Drahota, ceny energií, neschopná vláda. Lidi na protest přivedly obavy

„Vadí nám vysoké ceny, vláda na nás nemyslí, bojíme se, co bude,“ znělo nejčastější z úst demonstrantů na pátečním protivládním protestu. Zatímco někteří se přišli vymezit především proti vládě a jejím krokům, někteří jako viníka současné situace vidí Ukrajinu. Na demonstraci však nechyběli ani lidé, kteří se proti protestujícím přišli vymezit.

 Václav a Jitka: Co nám je po válce

„Kde začít, je toho plný pytel,“ odpovídá Václav na otázku, co ho na Václavské náměstí přivedlo. „Nejvíc mě štve, že nám tady jiný stát krade naši zemi pod rukama a nesmí se o tom mluvit. Myslím, že většina lidí tady je kvůli Ukrajincům, ale nikdo to neřekne nahlas,“ míní.

V Praze provozuje živnost a je připravený kvůli zvyšujícím se cenám zavřít. Pandemii ještě zvládl, nyní ale nechce platit několikanásobně víc za energie. „Drahej plyn, drahá energie, všechno kvůli nim (Ukrajincům, pozn. red.). Co nám je po tom, že si tam válčí,“ říká.

V Rusech a Ukrajincích nevidí velký rozdíl. „Kdybych měla někomu fandit, tak Rusku,“ přidává se do hovoru Jitka, která na demonstraci s Václavem přišla. Je v důchodu má strach z toho, co bude. Tvrdí, že stres a obavy se už projevují i na jejím zdraví. „Člověk celý život pracuje a místo, aby si v důchodu užíval, přijde koronavirus a pak ještě krize,“ tvrdí.

Podle Jitky i Václava by pomohlo, kdyby zemi vedla jiná vláda. „Já jsem zapřísáhlá ‚babiška‘,“ říká žena. Václav podporuje levicové strany, pravicovým už nevěří. „Jestli jsou to komunisti, Okamura nebo Babiš, je mi to jedno. Hlavně ať smýšlí s lidma. Tihle myslí jenom sami na sebe,“ dodal.

Tomáš a DanielPořád je to stejně blbý

„Dovedlo nás sem Česko na prvním místě,“ opakují Tomáš a David jeden ze sloganů demonstrace. Oběma vadí hospodaření státu a současná politika. „Od revoluce se zadlužujeme. Já podnikám a nedělám žádné dluhy, to přece nejde,“ tvrdí Tomáš.

Spásu však nevidí v žádném politikovi. „Pořád je to stejně blbý. Je jedno, kdo tam bude sedět, jestli Babiš, Kalousek nebo Fiala. Jenom si předávají kolík,“ shodují se. „Všichni po čtyřech letech odejdou a nikdo o nich neví. Kde je dneska Hamáček?“ ptá se Tomáš.

Daniel pracuje jako záchranář a zdravotnictví vnímá jako stěžejní téma společnosti. Krize ohrožuje jeho rodinný rozpočet. „Když vám zvednou energie z dvou tisíc na třináct, to není dobrý. Proto chceme změnu a chceme tam kompetentní lidi,“ míní.

S proruským naladěním, které se často s těmito demonstracemi spojuje, Tomáš a Daniel nesouzní. Nesouhlasí ani s každým vystupujícím, který na pódiu v pátek promluvil. To pro ně ale není důvod, aby kvůli nim nešli na celou demonstraci. „Jasně, můžu sedět doma a nadávat s pivem, ale tím nevyřeším už vůbec nic,“ uzavírá Daniel.

DůchodkyněChci vidět realitu

Žena, která si nepřeje zveřejňovat své jméno ani tvář, pamatuje komunismus. Demonstrovat chodila už tehdy. „Je to falešná demokracie. Za komunismu jsme také věděli, že s námi nejednají čestně. Ale plno lidí znalo pravdu a lež. Dnes na nás hrají ‚habaďůru‘ a dělají z nás hloupé,“ rozohňuje se.

„Zajímá nás, co nás čeká. A není to nic dobrého. Tak si jdeme poslechnout realitu,“ zdůvodňuje svou účast. Volá po vládě odborníků a dodává, že v nynější vládě jsou samí „pitomci“.

Jako zdroj informací bere mimo jiné Českou televizi, kterou sleduje, ale je k ní skeptická. „Říkám, kdo chce najít pravdu, ten ji najde. Kdo chce. Komu vyhovuje žít ve lži, co z toho má?“

Na otázku, kde hledat pravdu, odpovídá, že po ní člověk musí toužit. Záhy se omlouvá spolusedícím: „Promiňte, já křičím, zvedám hlas. Ale zvedám hlas proto, že mi o něco jde. A to tam dejte,“ apeluje na redaktorky.

JiříČlověk musí občas vylézt z ulity

Pan Jiří nestojí v davu demonstrantů, ale nahoře pod Národním muzeem, kde několik desítek lidí dává najevo nesouhlas s protestem. Někteří přišli s vlajkami Evropské unie a transparenty proti Putinovi. Jiří se obvykle protestních akcí neúčastní, ale byl například na akci proti ruské agresi vůči Ukrajině.

„Tohle je náš svátek, ne svátek pár dezolátů, co se tam sešli,“ ukazuje dolů směrem k hulákajícímu davu protestujících. „Občas člověk musí vyjít mezi lidi a ukázat svůj ‚ksicht‘,“ poznamenává.

Jiří před demonstrací seděl v restauraci U Pinkasů, kde demonstranti seděli u vedlejšího stolu. „Rozčilovali se nad tím, že jídlo stojí 269 korun a že je určitě okrádají,“ kroutí hlavou.

I jemu současná situace mění plány a musí se uskromnit. „Jinak ale tomu, co zažíváme, neříkám krize. Tu mají o pár set kilometrů vedle na východ. Jestli tomu můžu pomoci tím, že trochu ušetřím a stáhnu topením, tak pomůžu,“ říká.

LadaVláda to nezvládá

„Proč jsem tady? Jsem Čech a mám tuhle zemi ráda,“ říká paní Lada. Přijela z Kolína. Současnou krizi tolik neřeší, ale vadí jí, že se všechno svádí na válku. „Tahle vláda to zastropovala hrozným způsobem,“ stěžuje si.

Řešení je podle ní jedině demise. „Vláda to absolutně nezvládá. Není to vláda, která háji naše zájmy. Pořád slyšíme, co dáme na Ukrajinu, ale ne co dáme naším lidem. To mi tady chybí,“ míní. „Na fotku jste si ale měla vybrat někoho hezčího,“ končí rozhovor.

Martin, Petr a PetrFiala, škůdce národa

Na Václavské náměstí dorazil i Petr se syny Martinem a Petrem. „Jsem občan nespokojený s vládou, která nám lže, jsou to nekvalitní lidi. Kdyby to šlo, chtělo by to některé ministry vyměnit,“ říká otec.

Nejvíce jeho rodině vadí ministři Síkela a Rakušan a také premiér Fiala. „Fiala je hlava hydry a slouha cizích mocností, jde proti českému státu a národu, měl by odejít. Je to škůdce národa,“ tvrdí Martin.

Obávají se nejvíce toho, jak se bude ekonomická situace dál vyvíjet. „Představte si ten řetězový efekt. Lidi budou krachovat, budou bez práce,“ uzavírají.

X X X

Rusové otočili, z úspěšného odražení dronů beze škod je nyní ukrajinský ‚teroristický útok‘ na Sevastopol

Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že Kyjev v sobotu ráno podnikl teroristický útok na plavidla Černomořské flotily v přístavu Sevastopol. Jedna minolovka podle něj utrpěla lehčí škody. Do útoku bylo podle ministerstva zapojeno devět bezpilotních letounů a sedm dálkově ovládaných hladinových plavidel. Stejně jako dříve místní proruské úřady i ministerstvo v Moskvě sdělilo, že všechny vzdušné cíle byly při útoku zničeny.

 Sobotní útok ukrajinských dronů na zařízení Černomořské flotily v přístavu Sevastopol na Krymu byl největším od začátku invaze na Ukrajinu, uvedl Ruskem dosazený gubernátor Sevastopolu Michail Razvozžajev podle agentury TASS.

Dříve guvernér uvedl, že žádný objekt ve městě nebyl zasažen a že situace je pod kontrolou.

Již ráno však bylo uzavřeno místní kotviště. Ukrajinská média informovala o výbuších.

Proruské úřady v Sevastopolu vysvětlily černý dým stoupající nad jednou ze zátok města plánovaným cvičením.

„V sobotu od půl páté ráno různé systémy protivzdušné obrany v Sevastopolu několik hodin odrážely útoky dronů. Všechny bezpilotní letouny byly sestřeleny,“ uvedl na telegramu Moskvou dosazený sevastopolský gubernátor Michail Razvozžajev s tím, že útoky se obešly bez zranění.

„Kromě bezpilotních letounů naše armáda podle předběžných informací zničila také hladinový dron,“ dodal Razvozžajev pravděpodobně s odkazem na dálkově ovládaná plavidla, která podle médií Ukrajinci údajně používají při pokusech o ničení ruských válečných lodí.

Později sevastopolská vláda oznámila, že bylo dočasně uzavřeno místní kotviště.

„Trajekty ani lodě nejezdí,“ sdělila na telegramu.

Bojoví komáři

Kyjev se k útoku na Sevastopol zatím oficiálně nijak nevyjádřil, ale krajinská média s odvoláním na neověřené zprávy ze sociálních sítí uvedla, že Sevastopolem dnes ráno zněly exploze.

„Jsou to pravděpodobně bojoví komáři, kteří ruskou moc tolik znepokojují,“ komentovala ironicky vyjádření sevastopolských úřadů mluvčí ukrajinského jižního velení Natalija Humenjuková.

Narážela tím na nedávný skutečnostmi nepodložený výrok ruského velvyslance při OSN Vasilije Něbenzji, podle nějž Rusové na Ukrajině objevili drony, které mohou „šířit komáry nakažené nebezpečnými viry“.

Strategický přístav Sevastopol je největším městem na poloostrově Krym, který Rusko anektovalo v rozporu s mezinárodním právem v roce 2014.

Ukrajinští představitelé v posledních měsících několikrát uvedli, že je jejich cílem dobýt poloostrov zpět. Již před anexí v Sevastopolu sídlila ruská Černomořská flotila.

X X X

SANKCE  ŠVÝCARSKA  NA  UKRAJINU

Překvapivý krok Švýcarska. Země uvalila sankce i na Ukrajinu, ta přijde o vojenský materiál

Švýcarsko už před časem přijalo sankce proti Rusku kvůli válce na Ukrajině, ale nyní je částečně a možná trochu překvapivě zavedlo i proti Kyjevu. Důvod? Švýcarská neutralita. Alpský stát je už řadu let proslulý tím, že se vyhýbá konfliktům, které panují ve světě.

Kvůli své pověstné neutralitě se švýcarská Federální rada, hlavní vládnoucí orgán země, rozhodla zavést jisté sankce i proti Ukrajině. „Ačkoliv se Federální rada rozhodla připojit k sankcím Evropské unie proti Rusku, Švýcarsko muselo zavést také exportní restrikce v určitých oblastech proti Ukrajině,“ cituje ruský deník Kommersant stanovisko rady.

 V praxi to konkrétně znamená, že Švýcaři zamezí tomu, aby se jimi vyrobené součástky zbraní či jiného vojenského materiálu dostaly na Ukrajinu. Své rozhodnutí zdůvodňují právě svojí neutralitou. Zvláštní sankce si všímá třeba polský deník Rzeczpospolita.

 Polský deník připomíná, že doposud Švýcaři s tímto exportem problém neměli. Do zemí Evropské unie totiž doteď dodávali vojenský materiál, suroviny potřebné k vývoji zbraní či součástky k nim, a to i přes upozornění, že vyrobené zbraně mohou být odeslány na Ukrajinu.

Nedávno je o další zásilku těchto materiálů požádaly Německo s Dánskem. Švýcaři však nově požadavek odmítli. Export munice či vojenských vozidel vyrobených ze švýcarských komponentů už nesmí dorazit na Ukrajinu.

Dodávky zbraní ze Západu jsou jedním z hlavních důvodů, proč se Ukrajincům proti ruskému agresorovi podařilo vydržet a aktuálně postupně získávají svá území zpět pod kontrolu. Mezi donátory vybavení či munice patří mimo jiné i Česká republika. Nejvíce materiálu i zbraní však bezkonkurenčně dodali Američané.

X X X

Rus Frančetti se vrací domů. Po propuštění z vazby opustil Česko

Rus Alexandr Frančetti viněný z účasti na zadržení jedenácti lidí při anexi Krymu opustil Česko a vrací se domů. Informovala o tom agentura TASS. Český soud muže osvobodil minulý týden a propustil ho z vazby. Státní zástupce Marek Bodlák se proti rozsudku odvolal, informace o Frančettiho odjezdu z Česka nemá.

„Opustil jsem Českou republiku a nyní jsem na území Ruské federace na cestě domů k rodině, která na mě zítra (v neděli) čeká v Sevastopolu,“ řekl Frančetti po telefonu agentuře TASS. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že projednání odvolání se obejde bez jeho účasti.

Frančetti také poděkoval Rusům, kteří ho podporovali, a uvedl, že by se rád do budoucna zasazoval o návrat dalších spoluobčanů zadržovaných v Česku. „Musíme odtamtud dostat naše lidi,“ citovala ho ruská agentura.

Obžaloba tvrdila, že Frančetti, který předtím trvale pobýval v České republice, přicestoval v únoru 2014 z ruské Voroněže do Sevastopolu na Ukrajině. Tam v rozporu s ukrajinskou ústavou, která zakazuje vytváření a fungování nezákonných ozbrojených formací, spoluzaložil organizovanou ozbrojenou skupinu Sevastopolská obrana. Ve skupině dále Frančetti podle obžaloby vytvořil dvanáctičlennou skupinu Severní vítr, kterou financoval a vedl.

Cílem obou skupin bylo podle obžaloby „pomocí diverzních akcí včetně ozbrojených útoků proti ukrajinským vládním silám, ukrajinskému obyvatelstvu a kritické infrastruktuře přispět k protiprávní anexi Autonomní republiky Krym a města Sevastopolu Ruskou federací“. Ukrajinský Krymský poloostrov anektovalo Rusko v rozporu s mezinárodním právem v roce 2014.

Muž vinu odmítal a Městský soud v Praze ho nakonec 20. října kvůli nedostatku důkazů osvobodil. Za založení organizované zločinecké skupiny zaměřené k páchání teroristického útoku ho přitom soudy mohou poslat až na 15 let do vězení.

X X X

VĚTŠINA  SLOVÁKŮ  UVÍTÁ  VÍTĚZSTVÍ  RUSKA

Většina Slováků by přivítala raději vítězství Ruska než Ukrajiny

Tento výklad následně o zhruba tři týdny později vyvrátil jiný průzkum agentury Focus pro Globsec. Z něj naopak vychází, že si ruské vítězství přeje jen 19 % Slováků, zatímco úspěch Ukrajiny 47 %. Dalších 10 % neví a 24 % je to jedno.

„Průzkum jsme se rozhodli uskutečnit v návaznosti na míru publicity, hysterie a dezinterpretací spojených s průzkumem Ako sa máte, Slovensko? Dalším důvodem byly i změny ve vývoji války,“ vysvětlili výzkumníci.

Podle expremiérky a profesorky sociologie Ivety Radičové je metodologie prvního zmíněného průzkumu velmi diskutabilní. „Opírejme se ale o názory a postoje, které dlouhodoběji měří Eurobarometr. Ten uvádí, že jádrových přívrženců Ruska je na Slovensku mezi 12–15 procenty. Nechci tím ale zlehčovat, že sice marginální, ale hlasitá skupina je na straně agresora. To je zarážející a šokující,“ popisuje Radičová pro iROZHLAS.cz.

Kromě dost možná špatné metodiky prvního průzkumu za odlišné výsledky mohl zřejmě i vývoj na Ukrajině. Zatímco při sběru dat v červenci Rusko pomalu postupovalo a dobývalo města na Donbase, druhý průzkum se časově kryl s mimořádně úspěšnou ukrajinskou ofenzivou na východní frontě.

 Vše zneužívá opozice

Radičová tvrdí, že v každé společnosti jsou skupiny, které podporují Rusko. „Má to jednak kořeny před rokem 1989, jsou za tím nostalgici po bývalém režimmu. Tito lidé tu stále jsou, dokonce se reprodukují v nové generaci. Druhým důvodem je dnešní sociálně-ekonomická situace – válka, inflace nebo čínské lockdowny, které narušily mezinárodní obchod.“

Celá slovenská politika se přesouvá do extrému. S kandidáty fašistů už spolupracuje vláda i opozice

 Vinu za zneužívání těchto nálad dává i současné slovenské opozici. „Politikaří, zneužívá toho a oslovuje skupinu lidí, která snadno zahodí hodnoty svobody a demokracie. Tyto lidi se snaží opoziční politici oslovit a získat jejich hlasy,“ popisuje pro iROZHLAS.cz expremiérka.

A doplňuje, že jde zejména o Smer-SD Roberta Fica, který se neustále radikalizuje, a neofašistické strany – ať už Ľudovou stranu Mariána Kotleby, nebo subjekty od ní odštěpené.

K jejímu neutěšenému stavu Radičová říká, že jde o dlouhodobý trend ztráty základních pravidel. „Občané jsou z úst vrcholných politiků svědky neuvěřitelného množství lží a manipulací,“ popisuje.

A míní, že za velkou částí problémů ve veřejné debatě stojí neregulované sociální sítě, skrze které se nekontrolovaně šíří všemožné konspirační teorie.

X X X

Za sabotáž Nord Streamu můžete vy, obvinili Rusové Brity. Důkazy ale nedodali

Ruské ministerstvo obrany obvinilo britské námořnictvo z odpovědnosti za zářijové výbuchy na plynovodech Nord Stream 1 a 2 v Baltském moři. Tvrzení nijak nepodložilo. Podle Ruska se na akci podíleli stejní britští vojáci, kteří cvičili ukrajinské jednotky stojící za sobotním údajným útokem na Černomořskou flotilu v Sevastopolu. Británie obvinění odmítla.

 Z potrubí, které vede z Ruska do Německa, po výbuchu v září začal unikat plyn. Kreml již dříve připisoval odpovědnost Západu. Západní politici tato obvinění odmítli a někteří z nich naopak z útoku na plynovody obvinili Moskvu.

Britské ministerstvo obrany odmítlo obvinění Moskvy z odpovědnosti za výbuchy plynovodů Nord Stream. Označilo to za lež epických rozměrů.

Podle prohlášení z Moskvy se na přípravě a provedení zářijové akce podíleli britští vojáci ze stejné jednotky, která cvičila ukrajinské vojáky před sobotním útokem bezpilotními letouny na ruskou Černomořskou flotilu v Sevastopolu. Tito „britští specialisté“ podle Moskvy působí v přístavním městě Očakov v Mykolajivské oblasti na jihu Ukrajiny.

„Podle dostupných informací se zástupci této jednotky britského námořnictva podíleli na plánování, zajištění a realizaci teroristického činu v Baltském moři dne 26. září letošního roku s cílem nechat vybuchnout plynovody Nord Stream 1 a Nord Stream 2,“ citoval agentura TASS z prohlášení ministerstva.

Zprávy o nových problémech s plynovody vedoucími z Ruska do Německa se začaly objevovat 26. září. Dánské úřady nejdříve oznámily únik z plynovodu Nord Stream 2, Švédsko pak o den později varovalo před dvěma úniky z Nord Streamu 1. Rusko úniky vyšetřuje jako „mezinárodní terorismus“. Ruská generální prokuratura takové vyšetřování zdůvodnila tím, že poškození plynovodů „způsobilo Rusku značné hospodářské škody“. Výbuchy vyšetřují i další země včetně Dánska, Švédska či Německa.

Útok na Černomořskou flotilu

Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že Kyjev v sobotu ráno podnikl teroristický útok na plavidla Černomořské flotily v přístavu Sevastopol na Krymu. Jedna minolovka podle něj utrpěla lehčí škody.

 Do útoku bylo podle ministerstva zapojeno devět bezpilotních letounů a sedm dálkově ovládaných hladinových plavidel. Stejně jako dříve místní proruské úřady i ministerstvo v Moskvě sdělilo, že všechny vzdušné cíle byly při útoku zničeny. Ukrajiny se k útoku na Sevastopol zatím oficiálně nijak nevyjádřila.

Útok ukrajinských dronů na zařízení Černomořské flotily v přístavu Sevastopol na Krymu byl největším od začátku invaze, uvedl Ruskem dosazený gubernátor Sevastopolu Michail Razvozžajev. Proruské úřady v Sevastopolu vysvětlily černý dým stoupající nad jednou ze zátok města plánovaným cvičením.

Dříve gubernátor uvedl, že žádný objekt ve městě nebyl zasažen a že situace je pod kontrolou. Již ráno však bylo uzavřeno místní kotviště.

Ukrajinská média s odvoláním na neověřené zprávy ze sociálních sítí uvedla, že Sevastopolem ráno zněly exploze. Poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Heraščenko na Twitteru s odvoláním na místní média uvedl, že záchranáři se snaží uhasit požár na jedné z ruských lodí.

Na doprovodných snímcích je vidět kouř stoupající z oblasti přístavu. Na telegramu Heraščenko dříve sdělil, že podle zatím neověřených informací byla zasažena ruská fregata Admiral Makarov.

X X X

„Nebezpečí pro Evropu.“ Co vše stojí v cestě německé legalizaci konopí

Odborníci na drogy považují plány německé vlády na legalizaci marihuany pro rekreační účely za správné. Lékaři naopak varují před zdravotními riziky pro mladistvé. Policisté se už nyní obávají složitých kontrol. A opoziční konzervativní unie CDU/CSU mluví o čirém bláznovství.

„Cannabis škodí zdraví a já nechápu, proč touto cestou jdeme. Je to nebezpečí pro celou Evropu,“ říká ohledně plánů německé spolkové vlády na legalizaci rekreačního užívání marihuany bavorský ministr zdravotnictví Klaus Holetschek (CSU).

Zatímco vládní koalice sociálních demokratů (SPD), Zelených a svobodných demokratů (FDP) pokračuje v naplňování svého nejdiskutovanějšího předvolebního slibu, je to zejména opoziční konzervativní unie CDU/CSU, která s tímto plánem nesouhlasí. Místo legalizace konopí se podle ní má stát zaměřit na prevenci. „Například na školách, ale na to je potřeba uvolnit peníze,“ dodává Holetschek.

Výhrady mají také lékaři, podle nichž i pro zletilé uživatele může být konopí škodlivé. „Dokáže způsobit vážné následky vzhledem k tomu, že vývoj mozku není ukončen do 25 let věku,“ říká Jakob Maske z organizace sdružující lékaře pro děti a dorost.

Právě ochrana dětí a mladistvých má ale být podle ministra zdravotnictví Karla Lauterbacha (SPD) jedním z hlavním cílů tohoto kroku. „Spotřeba cannabis u mladších věkových skupin stále narůstá, a to včetně podílu konzumované psychoaktivní látky THC. Společně s tím sledujeme nárůst závislostí a především kvetoucí černý trh a s ním související kriminalitu. Vynakládáme obrovské finanční sumy na potírání drogových deliktů, ale jdeme na to špatně. Drogová politika patřebuje reformovat,“ domnívá se Lauterbach, profesor lékařství s tituly mimo jiné z amerického Harvardu.

Povolí legalizaci EU?

Pokud plány ministerstva zdravotnictví uspějí, pak si Němci ve specializovaných obchodech budou moci legálně koupit rostliny i s aktivní složkou THC už kolem roku 2024.

Největší překážkou na cestě německé legalizace ovšem nakonec může být Evropská unie, která se teprve bude zabývat tím, zda jsou plány Německa v souladu s evropským právem. Na pravděpodobný nesoulad a nadcházející potíže už nyní upozorňuje poradní výbor spolkového sněmu pro vědu.

Když se zpřístupní konopí, tak poklesne násilná kriminalita, říká Vobořil

Nová liberální drogová politika Německa by totiž ovlivnila celý evropský prostor. Nepříliš dobrým příkladem je také Nizozemsko, které na své cestě k liberalizaci zůstalo stát kdesi napůl. Tamní právně nejednoznačná úprava kriminalizuje pěstování a prodej konopí, čímž obojí přenechává černému trhu.

Podle Lauterbacha proto musí být německý legalizační zákon ve všech ohledech „zcela neprůstřelný“ tak, aby žádná jeho část ani v nejmenším neodporovala německému a evropskému právu, ani nezůstávala v potenciální šedé zóně.

Zároveň se chce vyhnout již známým chybám. „Nizozemský model spojuje dvě nevýhody: liberální přístup a nekontrolovaný trh. Takhle to dělat nechceme. Musíme mít pod kontrolou vše,“ říká Lauterbach.

Tři rostliny povoleny

Ministerstvo zdravotnictví již předložilo konkrétní body, jak by legalizace měla být ukotvena v zákoně: dospělí od 18 let budou mít přístup do specializovaných obchodů s licencí, kde si konopí budou moci koupit, a to nejvýš v množství 20 až 30 gramů.

Pěstování, zásobování a prodej rostlin bude probíhat ve státem kontrolovaném rámci. Povoleno má být také domácí pěstování až tří rostlin na osobu.

Zároveň je nutné dbát na to, aby „coffe shopy“, tedy licencované prodejny, nebyly v blízkosti škol a dětských hřišť. Otázkou ještě zůstává, zda bude stanovena hranice na nejvyšší možný podíl aktivní látky THC pro osoby mladší 21 let.

„Trh s legálním konopím musí být atraktivní“

Zelení limit THC nepodporují: „V takovém případě by se rozmohl černý trh s obzvláště silným konopím. Legální trh musíme udělat co nejvíc atraktivní,“ říká poslankyně Zelených Kirsten Kappertová-Gontherová ze sněmovního výboru pro zdraví, kde má jako lékařka v oboru psychiatrie na starosti drogovou politiku a otázky legalizace.

Prostřednictvím kontrolovaného prodeje a jasného právního rámce podle Kappertové-Gontherové bude možné předejít nadužívání této psychoaktivní rostliny mezi dětmi a mladistvými.

Stejný názor má také vládní zmocněnec pro drogovou politiku Burkhard Blienert (SPD). I podle něj nový zákon přispěje k lepší ochraně nezletilých. „Chceme nový začátek v oblasti protidrogových opatření. Tak, aby lidé nebyli stigmatizováni a kriminalizováni, a naopak na sebe sami vzali zodpovědnost,“ dodává Blienert.

X X X

Tragédie při Halloweenu v Soulu: v tlačenici 140 mrtvých a 150 zraněných

Nejméně 146 lidí zemřelo v tlačenici při oslavách Halloweenu v jihokorejském hlavním městě Soulu. Zastavilo se jim srdce v davové tlačenici, kterou podle agentury AP způsobila informace o přítomnosti blíže nespecifikované celebrity v jednom z místních barů. Dalších zhruba 150 lidí bylo zraněno, zdravotníci je oživovali přímo v ulicích metropole.

 Podle představitele hasičů se předpokládá, že lidé byli umačkáni k smrti poté, co se velký dav začal tlačit vpřed v úzké uličce poblíž hotelu Hamilton, hlavního místa večírků v Soulu, napsala agentura AP.

Podle prvotních informací se asi padesátce lidí zastavilo srdce poté, co se stali součástí davové tlačenice. Bilance se ale zvýšila. Zdravotníci oživovali zraněné přímo v ulicích čtvrti Itewon, která je známá množstvím barů a nočních klubů. Další postižené převezli do nemocnic. „Spousta sanitek převáží zraněné jednoho po druhém,“ informoval z místa zpravodaj BBC.

Záchranáři se také snaží vytáhnout lidi uvězněné pod ostatními. Podle videozáznamů z místa jsou na ulicích už připravené také pytle na těla zesnulých.

„Dnes večer se tu sešlo mnoho mladých lidí. Přišli na večírky a do klubů v kostýmech. Panuje tady chaos, všichni jsou rozrušení,“ popsal redaktor BBC.

 Vážnost situace dokládá to, že jihokorejský prezident Jun Sok-jol nařídil nasazení záchranářů specializovaných na pomoc po katastrofách. Do ulic bylo k ošetření zraněných nasazeno více než 400 záchranářů a 140 vozidel z celé země, včetně veškerého dostupného personálu v Soulu.

Záchranáři zaznamenali 81 telefonátů od lidí, kteří měli problémy s dýcháním. Podle jednoho ze záchranářů zřejmě někteří přišli o život, když je ušlapal dav.

Na každý mobilní telefon v soulském okrese Yongsan bylo posláno upozornění vyzývající občany, aby se co nejdříve vrátili domů kvůli „nouzové nehodě u hotelu Hamilton v Itewonu“, informují místní média.

Agentura AP s odvoláním na jihokorejská média uvedla, že tlačenici způsobila informace o tom, že se v jednom z místních barů nachází blíže nespecifikovaná celebrita.

X X X

Soudce NS Lubomír Ptáček: Náš zákoník již ztrácí dech za společenským vývojem nových forem výkonu práce

 Na řeckém ostrově Hydra se v září konala mezinárodní konference Evropské asociace soudců pracovních soudů (European Association of Labour Court Judges – EALCJ). Organizačně na její přípravu a průběh dohlížel především prezident EALCJ, předseda senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Lubomír Ptáček, Ph.D. Spolu s ním odletěl do Řecka i Mgr. Miroslav Hromada, soudce, který je u Nejvyššího soudu momentálně na stáži. Lubomír Ptáček v rozhovoru pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS rekapituluje hlavní témata, která evropští soudci v Řecku probírali.

X V červnu 2019 jste byl zvolen prezidentem EALCJ. V souvislosti s touto funkcí jste byl pověřen úkolem uspořádat 25. výroční konferenci EALCJ v Londýně, a to už v roce 2020. – Jenže přišel Covid-19 a spolu s ním celosvětová protipandemická opatření. A tak jste se osobně setkali vlastně až nyní v Řecku. Jaká hlavní témata jste měli na programu? A jak program tematicky ovlivnil právě Covid-19, který výrazně zasáhl také do pracovněprávních vztahů?

Červenou nití, jež se táhla celým programem jednání, byla pochopitelně pandemie Covid-19. Nešlo přitom jen o výměnu zkušeností, jak jsme se potýkali s opatřeními v různých evropských zemích. Cenné byly poznatky o tom, jak dřívější opatření ovlivňují život i poté, co, doufejme, že již definitivně, pandemie skončila. Diskutovali jsme o důsledcích nejenom v oblasti pracovního práva, ale i o dopadech v soudním procesu. Tak například angličtí soudci překvapili poznatky o tom, že on-line soudní jednání vedou často i dnes, neboť si je sami advokáti oblíbili. Je to logické – jde o úsporu času i nákladů, mladé advokátky mohou snadněji skloubit profesní kariéru a rodinný život a těch důvodů si můžeme představit mnohem více. Mluvíme přitom o plně elektronickém jednání, kdy soudce vede jednání ze své kanceláře nebo z domova, s pomocí počítače, kamery a dvou obrazovek.

S tím se spojuje celá řada dalších možností, o nichž se na počátku vůbec neuvažovalo. Například je možné odlehčit přetíženým soudům tak, že se vytvoří virtuální soudní okresy. A to u nás považujeme Anglii za konzervativní zemi! Norští kolegové zase překvapili v diskusi o veřejnosti jednání sdělením, že jejich soudy zveřejňují na svých internetových stránkách odkazy na videopřenosy z jednacích síní. Holandští a britští kolegové jako jediní v Evropě mají zkušenost i s telekonferenčními jednáními bez vizuálního zobrazení účastníků, což je koncept poměrně ojedinělý.

X Existuje oblast, ve které může posloužit Vašim kolegům, soudcům pracovních soudů,  jako vzor Česká republika?

Na tuto otázku se mi neodpovídá snadno, neboť z výměny názorů a zkušeností v podstatě vyplynulo, že náš systém v mnoha ohledech není tak pružný, jak by situace vyžadovala. Určitě se i v České republice objevily případy aktivních soudkyň a soudců, kteří se snažili i v době těžkých opatření využít moderní techniky k tomu, aby se jejich případy dále řešily. Ale systém jako celek nejvíce spoléhal na uzávěry a odročování. Z pohledu hmotného práva může být určitým vzorem náš zákoník práce, který obsahuje ucelenou úpravu pracovněprávních vztahů, a nemusíme tedy hledat v jednotlivých předpisech. Tím ta výhoda ale končí, neboť v dalším srovnání se ukazuje, že náš zákoník práce již znatelně ztrácí dech za společenským vývojem nových forem výkonu práce.

X Jaké jsou tedy nejnovější trendy v evropském pracovním právu? Jistě se nabízí home-office. Přinejmenším na straně zaměstnavatelů se dá tušit větší ochota k této formě zaměstnávání.

Ptáte-li se přímo na práci z domova, tak je zjevné, že za pandemie tento způsob výkonu práce expandoval a na mnoha místech a v mnoha oborech přetrval i po jejím odeznění. Jistě se už na práci z domova nedíváme jen jako na benefit pro zaměstnance. Zazněly i úvahy o tlaku ze strany zaměstnavatelů na tento způsob práce z důvodů úspory nákladů. Četné zahraniční příklady ukazují, že to, čemu se zaměstnavatelé v době před Covidem-19 bránili jako vyloučenému – tedy možnosti alespoň částečně pracovat z domova – dnes často naopak vyžadují. Zcela samostatným trendem, představeným řeckými kolegy, je zapojení umělé inteligence do vyhodnocování efektivity práce zaměstnance. Kupříkladu obrazovka počítače sleduje zaměstnance, zda sleduje text na obrazovce, jak často klikne myší apod. Ale jako i v jiných oblastech života, kde je poptávka, tam je i nabídka. Zaměstnanci si mohou na serverech Amazonu, či Alibaby objednat software, který „kliká“ za ně.

X Jak se v závislosti na nových trendech zaměstnávání mění v jednotlivých evropských zemích pracovněprávní předpisy a normy?

V celé Evropě se potýkají s podobnými právní problémy jako u nás. Diskutuje se samotné pojetí pracovní doby a doby odpočinku, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, možnost kontroly zaměstnanců, právo na odpojení od služebního telefonu a elektronické komunikace atd. V tomto ohledu je inspirativní, že v řadě zemí se již vytvářejí konkrétní pravidla. Například kolegové z Nizozemí představili své předpisy, jež upravují, za co vše je zaměstnavatel odpovědný při práci zaměstnance mimo sjednané pracoviště.

Zaměstnavatel například zajišťuje, že zaměstnanec používá vhodný počítač, klávesnici a myš. Neodpovídá však za to, zakopne-li zaměstnanec o změť kabelů, jež se mu povalují na podlaze kuchyně, kde pracuje. Neříkám, že tato pravidla musí být hned převzata do obdobných právních předpisů i u nás. Ale řeší-li se konkrétní případ, je možné tyto zkušenosti zohlednit v úvahách soudu o přiměřeném rozdělení rizik mezi obě strany.

X Abychom nezůstali jen u home-office, na jaké další nové trendy bude potřeba v právu rychle reagovat?

V evropském kontextu se ukazuje, že model, v němž absolvent nastoupí po studiu do jednoho zaměstnání, jež se stane náplní většiny jeho profesní kariéry, pozbývá svého dominantního postavení. Prosazují se práce pro více zaměstnavatelů na kratší úvazky. Rozvíjí se výkon prací na základě platforem. Z domova můžete pracovat pro hlavního zaměstnavatele a pak ještě vykonávat jinou práci. Tím ale vliv výpočetní techniky a jejího narůstajícího výkonu nekončí. Kolegové ze soudních síní západní Evropy si již začínají uvědomovat, že nerozumí algoritmům, jež už rozhodují o mnoha otázkách pracovněprávního vztahu – o tom, jaký uchazeč bude přijat, jak se stanoví odměna pro toho či kterého pracovníka. Umělá inteligence tyto propasti dál prohlubuje, protože klasickým dokazováním je téměř nemožné zjistit, co vše bylo zohledněno při právním jednání zaměstnavatele, jež bylo učiněno na základě výstupu (vlastně rozhodnutí) umělé inteligence.

V této souvislosti se hovoří o takzvaném fenoménu „Black Box“ – jakési černé skřínky, do které jdou vstupy a pomocí ne zcela srozumitelných algoritmů z ní vystupují výstupy, které by měl soud v případném sporu zanalyzovat. A tak vznikají pochopitelně otázky, jak si s tím poradí stávající právní instituty. Například na poli diskriminace je možné využít obráceného (sdíleného) důkazního břemene, z již existujících teorií by mohla pomoci teorie vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem.

X Nepřipomíná nastupující gig ekonomika u nás tolik zatracovaný „Švarc systém“? Diskutovali jste i o něčem podobném?

Práce na základě platforem, nebo chcete-li gig economy, je pochopitelně ukázkovým příkladem, v němž se spojují a zesilují všechny výše zmíněné trendy. A tady právo zaostává za reálným světem ne o krok, ale o celý stadion. Kolegové, byť třeba mají ve svých zemích upraven koncept self-employment, přiznávají, že jde o obrovskou šedou zónu. Ohromně zajímavé bylo slyšet, jak třeba angličtí soudci se na společných poradách snaží držet krok se společnostmi provozující aplikace pro taxislužby, které na každý nový nepříznivý verdikt reagují změnou smluvních podmínek. Z pohledu naší reality snad není třeba připomínat, že jsme dosud neimplementovali ani směrnici č. 2019/1152 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii.

X Přineslo či přinese, podle Vás, do pracovněprávních vztahů v Evropě  něco výrazně nového zaměstnávání uprchlíků z Ukrajiny či jiných zemí, kde se aktuálně bojuje (např. uprchlíci z Afriky, zejména ve Velké Británii, Francii a ve státech na jihu Evropy)?

Toto je tak masivní problém a téma, že by si zasloužilo samostatnou konferenci. I když jsme se řady zde uvedených témat okrajově dotkli, těžiště konference bylo především v přeshraniční spolupráci členských států EU a EHP a Velké Británie.

X Kde a kdy se soudci EALCJ setkají příště? Kdo byl pověřen přípravou této konference a stal se tedy po Vás novým prezidentem Evropské asociace soudců pracovních soudů?

Po, doufejme, úspěšném odeznění světové pandemie Covidu-19, se pravidelné setkávání soudců vrací do svého původního schématu z devadesátých let minulého století, kdy se soudci setkávají před prvním červnovým víkendem. Jako příští místo setkání byl vytipován univerzitní Leyden v Nizozemí. Bohužel, letošního setkání se nemohla účastnit řada kolegů, především z východní části Evropy, takže k tradiční přímé volbě nového prezidenta EALCJ na konferenci scházelo odpovídající quorum. Uvedené pro mě osobně znamená, že budu držet „rekord“ v prezidentství čítajícím již čtyři roky. Nicméně plánujeme zoom konferenci, kde i v této otázce budu moci konečně navázat na původní standard jednoletého volebního období prezidenta asociace, ceskajustice.cz

X X X

Senátorka Kovářová: Všichni by měli mít stejnou právní ochranu. O kauze Feri za půl roku nebudeme vědět

Je to už více než týden od tragické události, kdy devatenáctiletý Juraj K. v centru Bratislavy u vstupu do LGBT+ baru zastřelil dva lidi. Senátorka Daniela Kovářová (nestr.) v pořadu K věci na CNN Prima NEWS popsala, proč by se na základě jedné události neměl měnit zákon a zpřísňovat trestní sazby.

„Myslím, že většinu společnosti zajímají jiná témata. Ta střelba i kauza Feri a podobně jsou jen drobnými perličkami v pěně dní a za půl roku o nich nebudeme vědět. Mé voliče zajímá jejich současná situace. Drahota, zdražování, inflace, zkrátka takovéto problémy,“ popsala svůj pohled Kovářová. Střelba Bratislavě je podle ní příkladem, proč je špatné a zbytečné o podobných událostech ve větší míře informovat.

„Moc by se mi líbilo, kdyby se o trestných činech osamělých vlků, teroristických činech a podobně, psalo co nejméně. Zbytečná medializace jen láká další a další šílence k opakování,“ varovala bývalá ministryně spravedlnosti.

Stejně nerozumný nápad je podle Kovářové i snaha v reakci na jeden spáchaný trestný čin měnit zákon. „Na základě jedné konkrétní události mi připadá špatné měnit právní úpravu. Tak by se to rozhodně dělat nemělo,“ reagovala politička a advokátka na momentální debaty o zvýšení trestních sazeb u jednotlivých trestných činů.

Z LGBT+ komunity po bratislavském masakru zaznívají požadavky, aby byla sexuálním menšinám poskytována větší zákonná ochrana, podobně jako těm národnostním nebo rasovým. To ale Kovářová odmítá.

„Myslím si, že všichni občané by měli mít stejnou právní ochranu, protože jsou si všichni rovni. Pak nebude třeba, aby měly různé skupiny zvláštní ochranu. To se jednoduše dostáváme do situace, kdy majorita bude mít ochrany méně a méně.“

Podle prezidentky Unie rodinných advokátů je navíc celá debata o právech menšin přehnaná. „Osobně si myslím, že pokud nějaká skupina má ve společnosti zastoupení pouze čtyřprocentní, měla by mít stejné zastoupení i ve veřejném prostoru,“ uzavřela Kovářová.

X X X

Náročnost výchovy dětí je v tom, mít je rád a zároveň jim nastavovat hranice, říká oceněná sestra Angelika

Při ceremoniálu k 28. říjnu převzala medaili za zásluhy ve výchově řádová sestra, pedagožka a zdravotnice Angelika Ivana Pintířová. Výchova mladých lidí je podle její slov pro ni nejdůležitější profese, jak přiblížila v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Vedle působení ve výchovném ústavu studuje i doktorský program dramatických umění na pražské DAMU. Zároveň vyučuje dramatickou výchovu na Vyšší odborné škole pedagogické ve Svatém Janu pod Skalou.

 X Co pro vás státní vyznamenání znamená?

V některých momentech jsem si na předávání připadala v rámci těch osobností, které tam byly, nepatřičně. Trochu jsem se bála, že pan prezident Václav Havel zřejmě dostal ještě dovolení napsat absurdní drama a některé lidi do něj obsadil.

ANGELIKA IVANA PINTÍŘOVÁ

Narodila se v 17. května 1963 v Sušici. Vyrůstala v obci Žihobce na Klatovsku. V roce 1977 vstoupila do Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Po maturitě pracovala jako zdravotní sestra, učila na střední zdravotnické škole a dívčí katolické škole. Od roku 2009 pracuje ve Výchovném ústavu a Středisku výchovné péče Klíčov v Křešíně na Pelhřimovsku a na VOŠ Svatojánská kolej učí dramatickou výchovu. V roce 2011 byla jednou z řádových sester, které pečovaly o prezidenta Václava Havla v závěru jeho života. Od ledna 2014 každých 14 dnů moderuje nedělní pořad Jak to vidí… ve vysílání Českého rozhlasu Dvojka.

Protože to ocenění bylo v oblasti výchovy, říkala jsem si, že by z toho měl radost můj otec, který byl pro mě takovým vzorem učitelství a výchovy. Své povolání nemohl z politických, nebo spíš náboženských důvodů, vykonávat. A letos by se zároveň dožil sta let.

X Jak je pro vás důležitá profese vychovatelky?

Je pro mě zcela nejdůležitější. Myslím si, že výchova je náročná záležitost a také často opomíjená. V něčem máme třeba snahu dětem věci umetat a ulehčovat, a přitom ta náročnost výchovy je v tom, je mít rád a zároveň jim nastavovat hranice.

 X Vedle působení ve výchovném ústavu studujete doktorský program dramatických umění na DAMU a zároveň vyučujete dramatickou na vyšší odborné škole. Jak se tyto obory propojují?

Myslím si, že dramatická a umělecká výchova je opomíjená. Zaměřili jsme se hodně na rozum a výkon, což se v umění tolik neporovnává. V doktorandské studiu pracuji především s biblickým příběhem, a jak ho přiblížit lidem. Zvlášť těm, kteří ho za život slyšeli nesčetněkrát.

Zároveň sama dramatickou výchovu vyučuji, takže ji využívám jako metodu, jak divadlem vzdělávat. Když si malujeme nebo zpíváme, tak to nějakým způsobem prožíváme. A stejně tomu tak je, i když hrajeme divadelní role.

X Jak se přesně dá biblický příběh přiblížit novým způsobem?

Například si můžete představit, když se večer sejdou synové a snachy u Noeho, který staví archu, o čem se spolu baví, co si říkají a jak se přitom cítí. Pak objevíte, že v té arše seděli sedm dní, než začalo pršet, tak se třeba ty postavy ptají, proč je tam zavřel a co to má za smyl. Najednou v tom objevíme souvislosti s naším životem.

X X X

Děti Ivany Trumpové se na Pražském hradě zapsaly do historie. Umožnila to Zemanova výjimka

Na páteční předávání státních vyznamenání na Pražském hradě dorazily i dvě děti Donalda Trumpa. Ivanka Trumpová a Donald Trump junior ve Vladislavském sále převzali vyznamenání pro svou zesnulou matku Ivanu Trumpovou. S prezidentem Milošem Zemanem se sešli před slavnostním ceremoniálem ještě na soukromé schůzce. Bývalý hradní protokolář Miroslav Sklenář ve vysílání CNN Prima NEWS popsal, v čem bylo předávání zcela výjimečné. Zemanovo setkání s potomky exprezidenta USA označil za emotivní.

Ivanka Trumpová do Prahy přicestovala spolu se svým manželem, realitním magnátem Jaredem Kushnerem, a starším bratrem Donaldem Trumpem juniorem. V hlavním městě ji přivítal šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš s květinou, informoval web Blesk.cz. Ještě před oficiálním ceremoniálem navštívila s manželem i bratrem Donaldem prezidenta Zemana na soukromé schůzce.

 Setkání ve vysílání CNN Prima NEWS pak hodnotil bývalý ředitel protokolu Kanceláře prezidenta republiky Miroslav Sklenář. „Je vidět, že je to pro prezidenta Zemana velmi významné. To setkání bylo opravdu dojemné, co jsem slyšel. Podle svědků tam děti Ivany Trumpové měly slzy na krajíčku. Je to významné i proto, že to byli seniorní poradci bývalého a možná i budoucího prezidenta USA,“ řekl Sklenář.

K neobvyklé situaci došlo i během samotného večerního ceremoniálu. „Učinil jsem jedinou výjimku, kdy cenu nepřebírá jeden člověk, ale obě děti Ivany Trumpové. Myslím, že nemusím o paní Ivaně mluvit. Jediný případ, kdy jsem se s ní dostal do konfliktu, bylo, když zvažovala být velvyslankyní v ČR a později od toho úmyslu upustila,“ řekl Zeman během svého projevu ve Vladislavském sále.

U přebírání pak byla dvojice dětí amerického exprezidenta očividně dojatá. „Bylo vidět, že si toho oba sourozenci váží. I při předání si s panem prezidentem něco řekli,“ uvedl Sklenář. Zároveň okomentoval, že vyznamenání převzala jak Ivanka, tak i Donald junior: „Byl jsem asi 15krát u předávání státních vyznamenání. Nikdy se nestalo, že by ho přebíraly dvě děti. Bylo to velmi hezké, plánováno to nebylo, nikdy se to nestalo.“

Že mají potomci vyznamenané Ivany Trumpové k Česku velmi pozitivní vztah, zmiňoval i šéf zahraničního odboru Rudolf Jindrák. „Překvapilo mě, že Donald junior mluví výborně česky, i když s přízvukem. Na to, jakou roli hráli Trumpovi i Kushner v prezidentské administrativě, byli nesmírně civilní a normální,“ řekl webu Blesk.

Ivana Trumpová zemřela 14. července 2022. Bývalá manželka Donalda Trumpa se vždy k Česku hrdě hlásila. Sklenář ji označil za významnou Čechoameričanku.

X X X

Medaili za zásluhy obdržel zakladatel Moravanky. Jan Slabák hrál poprvé s kapelou už v roce 1972

Moravanka proslavila naši zemi nejen v Evropě, ale po celém světě. V jejích stopách vykročila i řada německých, rakouských nebo holandských dechových hudeb. V době největší slávy měla Moravanka více než 400 vystoupení ročně. Na státní svátek 28. října 2022 prezident Miloš Zeman udělil kapelníkovi Janu Slabákovi medaili Za zásluhy, a to v oblasti kultury.

 V životě Jana Slabáka sehrála velkou roli náhoda. Když si u učitele Josefa Frýborta vybíral hudební nástroj, padl jeho zrak na trumpetu, prostě se mu na první pohled zalíbila. Přestože pan učitel byl houslista, rozpoznal v něm talent. Malý Janek totiž foukl do trumpety a rovnou vyloudil tón, což není samozřejmost.

Pak už šlo o to rozvíjet talent. Přes všechny překážky se to dařilo. Janovi rodiče sice ne úplně dobře chápali, proč by měl jít na konzervatoř, ale i tam se dostal. A právě tam si ho všiml Jaromír Hnilička, přední moravský trumpetista a hráčská legenda Orchestru Gustava Broma. Muzikantsky Jana Slabáka adoptoval a díky tomu si několikrát v legendárním jazzovém orchestru zahrál.

Dodnes je také jedním z mála hráčů, kteří se dostali na „židli“ v prestižní brněnské filharmonii bez konkurzu. Zase to bylo náhoda, prostě přišel na záskok a zahrál tak, že si ho v jeho 19 letech ve filharmonii rovnou nechali.

Vznik kapely

A pak to přišlo, opět náhoda, tentokrát nápad v hospodě. Předělat pro dechový orchestr moravské lidovky. Od nápadu vedla poměrně krátká cesta do našeho rozhlasového studia v Brně – a v roce 1972 se tak k posluchačům dostaly první nahrávky Moravanky.

Jan Slabák je tehdy donesl k poslechu i panu Bromovi domů, aby mu je „zkritizoval“. Gustav Brom je soustředěně poslouchal, paní Bromová mu k poslechu přinesla kávu a když slyšela Moravanku, hned zajásala a trvala na tom, aby Gustav ihned zavolal jejich manažera, aby začal „pást“ i tehdy nově narozenou Moravanku.

X X X

Geolog: Zapomněli jsme, že půda je grunt, i když jsme ještě nedávno žili ve stínu hladu

Ne nadarmo se říkalo zemědělským statkům grunt, přičemž půda je jeho základním kamenem. „Co se vytratilo, je vztah k půdě jako k živitelce,“ říká geolog Václav Cílek pro Český rozhlas Plus. Podle něj byla dříve půda a potraviny pro všechny lidí všech věků to nejzákladnější, o co se snažili. „I v dobrých letech zemědělství pracovala s přebytky okolo 10 procent,“ poukazuje.

 „Pravěké a částečně středověké zemědělství znamenalo to, že zasadíte jedno zrníčko a dostanete tři, ale někdy také jen dvě. Takže všechny společnosti veškerých minulých dob ve středním klimatickém pásmu byly neustále na okraji nějakých potravinových krizí,“ vysvětluje historické hospodářství Václav Cílek.

Půda jako základní stavební kámen

Geolog připomíná, že většina průmyslových nebo obchodních revolucí začíná v zemědělství. „Teprve v okamžiku, kdy máte dostatek potravin, tak se lidé mohou zabývat řemesly. A když dělají dobrá řemesla, mohou vyvážet hodně daleko.“

„A ukazuje se, že posledních nejméně 7 tisíc let patří vývoz a dovoz potravin mezi důležité dálkové obchody. Například víme, že do keltské oblasti bylo z Říma vyváženo několik set tisíc hektolitrů vína ročně. Takže to vypadá, že bohatí Keltové, kteří měli zlato, minimálně polovinu zisků propili v římském víně,“ popisuje vědec.

Analogicky pak nedostatek potravin stojí na počátku krizí. „Základní teorie o kolapsu civilizací hovoří o poklesu primární produktivity, tedy toho, co se urodí na jednotku plochy. Tato produktivita záleží na organizaci práce a klimatických podmínkách.“

„Až teprve v 60. letech minulého století se ocitáme v situaci přebytku potravin, která je anomální v historii člověka. Roste spotřeba syntetických hnojiv, objevují se nové plodiny a najednou lidstvo vystoupilo ze stínu hladu,“ tvrdí Cílek.

OSN varuje, že se do konce století teploty zvýší o 2,8 stupně oproti předprůmyslové době

 To se ale nyní může změnit: „Přicházejí klimatické změny a sucho, které zasáhne například obilnářské státy v USA, sníží se produkce potravin, která jde většinou na vývoz asi do 80 států světa. To může přinést velkou nestabilitu.“

Špatná distribuce

„V současné době to vypadá tak, že svět je schopen se potravinami uživit, ale je špatná distribuce. V bohatých státech se hodně potravin vyhazuje a v těch chudých sežerou hodně zrní škůdci,“ vysvětluje Cílek.

„V době, která přichází, začnou být potraviny podle mého názoru skutečným problémem. Může to být eroze, o které se neustále bavíme, noví škůdci, ale třeba jen přerušení obchodních tras kvůli blokádám nebo celním válkám,“ předpokládá.

Geolog očekává nárůst zájmu o půdu i potraviny. „Protože jakmile se bavíme o potravinách, tak je vždy v pozadí strach, protože strach, že se nenajíte, je jeden z největších strachů, jaké můžete mít.“

Koronavirus podle něj ukázal potřebu definovat Evropskou unii jinak. „Během pandemie šla většina států sama za sebe a solidarita velká nebyla. Ale právě energetika a potraviny nám ukazují, že by Unie mohla být zajímavý projekt, protože třeba sucho nikdy nezastihlo celou Evropu.“

„Takže musíme nově promýšlet vztah k půdě jako k něčemu drahocennému, jako k základu, který máme doma. Protože k čemu je nám to, že se v Argentině urodí obilí a v Thajsku rýže, když ji nikdo nedoveze?“ konstatuje geolog Václav Cílek.

X X X

Lendl, Holík a Vršecký. Slavní sportovci obdrželi od prezidenta Zemana státní vyznamenání

Tenista Ivan Lendl, hokejista Jiří Holík a cyklista Pavel Vršecký. To jsou tři sportovci, které prezident republiky Miloš Zeman ocenil a udělil jim medaili Za zásluhy. Kromě individuálních úspěchů mají všichni tři také něco společného. Lendl, Holík i Vršecký žili v době komunismu a ani jeden z nich na sport nezanevřel ani po konci aktivní sportovní kariéry.

 Mnozí si zřejmě pamatují finále tenisového Roland Garros z roku 1984 mezi Johnem McEnroem a Ivanem Lendlem. Československý reprezentant do utkání vstupoval jako čtyřikrát poražený grandslamový finalista. Na popáté mu ale trofej už neunikla.

Státní vyznamenání dostali sportovci Ivan Lendl, Pavel Vršecký a Jiří Holík

Lendl ve své kariéře vyhrál celkem osm grandslamových turnajů, 270 týdnů byl světovou jedničkou. Ani po konci kariéry na tenis nezanevřel, byl trenérem olympijského vítěze Andyho Murrayho nebo Alexandra Zvereva.

Dalším vyznamenaným sportovcem je trenér a cyklista Pavel Vršecký, který je dokonce označován za nejúspěšnějšího trenéra československé dráhové cyklistiky. Byl proslulý zejména tím, že byl na své svěřence velmi tvrdý a náročné tréninky absolvoval spolu s nimi.

Stejně jako Lendl, tak i Vršecký žili v době komunismu a své si s minulým režimem zažil i třetí vyznamenaný sportovec – Jiří Holík. Spolu s bratrem Jaroslavem hráli Holíkovi hokej a v rámci tréninku chodili pomáhat tatínkovi do cihelny.

„Režim řekl ‚buď půjdete do dolů, nebo do cihelny‘. Táta řekl, že má doma dva kluky, a vybral cihelnu. Tam byla těžká manuální práce. Když bylo Jardovi 15, táta mu říkal, že jestli chce hrát hokej, musí mít trochu sílu a o prázdninách ho tam bral. Tahat ty cihly a vozíky byla hrozná dřina, byl tam hrozný prach a špína, jedno léto jsem tam byl také,“ vzpomínal ve vysílání Českého rozhlasu Holík.

A možná i díky tak tvrdému tréninku v cihelně získal všechny úspěchy. Je trojnásobným mistrem světa, čtyřnásobným olympijským medailistou a s 319 starty také československým rekordmanem v počtu odehraných zápasů za hokejovou reprezentaci.

X X X

Zemanův postoj k rodině Mašínů? Ubožák, vyznamenal otce, poblil syny, kritizoval Topolánek

Zaslouží si bratři Mašínové státní vyznamenání, či nikoliv? Někteří lidé mají členy antikomunistické skupiny z 50. let za vrahy, jiní zase za hrdiny. Prezident Miloš Zeman ani letos návrhu na vyznamenání Josefa Mašína ml. a jeho bratra Ctirada nevyhověl. Zato jejich otci udělil rovnou Řád Bílého lva, tedy nejvyšší státní vyznamenání. Dosluhující hlavu státu za to ostře zkritizoval expremiér Mirek Topolánek.

„Už moji dva předchůdci tak neučinili. Považuji za poctivé uvést, proč to neudělám ani já. Prvním důvodem je, že skupina při svém útěku na Západ dýkou podřízla hrdlo svázanému zajatci. Druhým důvodem je, že zastřelila pokladníka, který převážel výplaty zaměstnancům. Ani jedna z těchto obětí nebyla exponenty komunistického režimu, a proto nejde tyto vraždy vydávat za činy protikomunistického odboje,“ odůvodnil Zeman své rozhodnutí během slavnostního ceremoniálu ve Vladislavském sále.

Diskuse o činech antikomunistické skupiny bratří Mašínu v 50. letech dodnes vyvolávají ve společnosti velké vášně. Kontroverzní téma naplno „ožilo“ opět v polovině června, když Sněmovna navrhla prezidentovi na nejvyšší státní vyznamenání Řád Bílého lva všech šest členů odbojové skupiny. Zeman však tomuto návrhu nevyhověl. Prezident se tak postavil za ty, podle kterých jsou Mašínové příliš kontroverzní.

 Za hrdiny má bratry naopak například Mirek Topolánek, který už v roce 2008, tehdy jako český premiér, ocenil odbojovou činnost Mašínů a Milana Paumera (jednoho ze členů skupiny) soukromou iniciativou – Plaketou předsedy vlády.

„Vyznamená otce, neodolá a poblije syny, na které by otec byl hrdý, protože právě k boji za svobodu je vychoval. Ubožák,“ uvedl Topolánek na adresu hlavy státu. Expremiér ve svém vyjádření narážel na fakt, že Zeman letos udělil posmrtně vyznamenání Josefu Mašínovi staršímu.

Josef Mašín starší byl důstojníkem prvorepublikové československé armády a během druhé světové války členem protinacistické odbojové organizace Tři králové. V roce 1941 ho zatkli příslušníci gestapa a o rok později popravili.

Nejvyšší státní vyznamenání ČR, tedy Řád Bílého lva, převzala za Mašína ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Dcera Josefa Mašína staršího a sestra bratří Mašínů Zdena Mašínová totiž uvedla, že ona sama odmítá ocenění od prezidenta převzít.

Josefu Mašínovi mladšímu, který žije trvale v USA, je v současnosti už 90 let. Podle své dcery Barbary se cítí stále dobře. Zároveň je posledním členem skupiny, který je naživu. Ostatních pět mužů včetně Ctirada Mašína, který zemřel v roce 2011, by tak případné vyznamenání dostalo posmrtně. Podle Barbary Masin ani její otec, ani strýc nikdy nelitovali toho, co udělali.

X X X

Masaryk se choval jako monarcha. Kvůli němu jsou čeští prezidenti mocnější, míní experti

Experti ve studiu CNN Prima NEWS při příležitosti vzniku samostatné Československé republiky rozebírali, jakou roli hráli českoslovenští a čeští prezidenti v minulosti a jakou funkci mají dnes. Historik Michal Macháček a ředitel Občanského institutu Roman Joch se shodli, že Tomáš Garrigue Masaryk vystupoval jako monarcha, čímž ovlivnil všechny další vládce včetně Miloše Zemana.

Po řadě králů a císařů se stal Masaryk 28. října 1918 prvním prezidentem v dějinách naší země. Staletý odkaz monarchů se ale nedá smést ze dne na den. I Masaryk se proto mnohdy choval jako císař a usiloval o to, aby měl ještě více pravomocí, než mu přisuzovala ústava.

„My sice máme prezidenta místo císaře, ale ten určitý monarchistický podtext je tam stále přítomen. Souvisí to i s tím, že prezident sídlí na českém hradě, v sídle českých králů. Masaryk nesouhlasil s pravomocemi, chtěl jich více,“ řekl pro CNN Prima NEWS historik Macháček.

 Císařské manýry na Hradě

Nová československá ústava v roce 1918 se inspirovala ve Francii, kde měl prezident menší moc. Sám Masaryk byl ale fanouškem spíše amerického systému, kde naopak šéf země promlouvá do řady věcí. „On založil republiku, byl to demokrat, ale situoval se do role monarchy. Například jezdil na koni, nosil oblečení, které nebylo úplně civilní, ani vojenské, byl to takový hybrid,“ komentoval prvního československého prezidenta Joch.

Podle něj bylo chybou, že se Masaryk nechal i ve vysokém věku a ve špatném zdravotním stavu zvolit do funkce hned čtyřikrát. Macháček se naopak domnívá, že mladý stát potřeboval v tu dobu jistoty a státnické atributy, které mu tímto Masaryk poskytl.

Chování Masaryka podle expertů nastavilo precedens, kterým se řídili všichni českoslovenští i čeští prezidenti po něm, a to jak ti komunističtí, tak i polistopadoví. Po celou naši historii má tak prezident reálně vyšší pravomoce a vliv na veřejné mínění, než jaké by měl mít podle práva. „Tradice, důstojnost a charisma Masaryka způsobily, že vliv prezidentů je vždy mnohem větší, než jim ústava přisuzuje,“ míní Joch.

 Přímá volba prezidenta. Chyba?

Prezidenti u nás podle odborníků odjakživa napínali ústavu, právě proto, aby si vymohli ještě větší moc. Vyšší vliv prezidentovi v Česku pak přiřkla přímá volba, na základě které byl zvolen do úřadu končící šéf Hradu Miloš Zeman.

„V Parlamentu by Zeman těžko našel většinu. V jeho případě byla přímá volba výhodnější. Už tak silným prezidentům u nás narůstají křídla a ta harmonie mezi stranami moci je vychýlená. Přímá volba prezidenta prošla, aniž by to ty strany v Parlamentu skutečně chtěly. To je paradox,“ řekl Joch, podle kterého bylo zavedení přímé volby prezidenta chybou.

Sněmovna ale voličům právo na výběr nového správce republiky údajně jen tak nesebere. „Nebude tu politická vůle cokoli na volbě prezidenta změnit. Pokud by volba nebyla dvoukolová, tak by vyhrál prezident, který by neměl absolutní většinu. To by narušilo celý systém. Dvoukolová volba vede k určitému konsensu. Zůstane nám na mnoho a mnoho let,“ uzavřel historik Macháček.

X X X

Už se těším zpátky do tréninku, směje se první česká vicemistryně Evropy v boxu Bernardová

Jednadvacetiletá Lenka Bernardová z Boxing clubu Star Plzeň se stala nejúspěšnější českou boxerkou a přiblížila se také k účasti na olympijských hrách. Na evropském šampionátu v Černé Hoře totiž vybojovala stříbrnou medaili v hmotnostní kategorii do 60 kilogramů. Po návratu do Plzně poskytla rozhovor Radiožurnálu Sport.

X Už vám došlo, že jste tím výsledkem nejlepší českou boxerkou v historii?
Užívám si to. Je neuvěřitelné, že jsem první, kdo vybojoval druhé místo na mistrovství Evropy. Ale doufám, že nás bude víc a že buď já, nebo někdo jiný přiveze to první místo.

X Kam si medaili vystavíte?

Mám sbírku, už se trochu rozrůstá. Mám ji u našich doma a je velká. Asi ji tam přihodím, ale teď bude trochu cestovat, spousta lidí je na ni zvědavá a já jsem si ji ještě dostatečně neužila.

X Teď máte i čas užívat si oslavy. Jak budou probíhat?

Určitě bude rodinné sezení, pak i s kamarády. Už jsem něco stihla oslavit v Brně se spolužáky. Ale víc než na oslavy se těším zpátky do tréninku, protože mě úspěch hodně motivoval a už se zase těším na tréninkový mód.

X Před lety jste vybojovala juniorský bronz. Tahle medaile je určitě výš. Co za ní stojí?

Po té bronzové medaili ke změnám nedošlo. Jen jsem hned potom nastupovala v ženské kategorii, například na mistrovství republiky, i když jsem byla věkem ještě juniorka. Nástup do žen byl ale těžší a trvalo, než se člověk vyboxoval na evropskou špičku.

X Kde byl podle vás zlomový bod?

Muselo dojít k tréninkové změně. Přisuzuju to i Brnu, že trénuju i u jiných trenérů, což je pro mě zpestření. Není to jen takové zacyklení, když v Plzni vstanu ráno na trénink a pak celý den nic nedělám.

x Máte slušně nakročeno ke splnění snu na olympijských hrách v Paříži 2024. Soustředíte se teď na to?

Neupínám se na to, ale je to můj sen. Moc bych se tam chtěla ukázat a nebo ještě lépe – vybojovat medaili. Aktuálně ale nevíme, jak to s boxem bude, protože je tam zvláštní situace.

X Jak vypadá ta zvláštní situace boxu na olympijských hrách?

V čele Mezinárodní boxerské asociace (AIBA) stojí ruský funkcionář, takže politická situace je tam špatná.

X Ještě rok před olympiádou jsou na programu Evropské hry. Jsou hlavním cílem pro nadcházející sezonu?

Ano, to je pro mě příští rok největší událost. Počítají se z nich i kvóty na olympijské hry, takže by mi to mohlo pomoct dostat se do Paříže.

X X X

Baník se pod Hapalem zvedá, doma porazil 3:1 Mladou Boleslav. Jablonec ukončil sérii prohrer

Fotbalisté Ostravy porazili ve 14. kole první ligy Mladou Boleslav 3:1. Baník vyhrál pod Pavlem Hapalem druhé z posledních tří kol, Středočechy zdolal v nejvyšší soutěži popáté za sebou a je osmý. Boleslav nevyhrála čtvrté z posledních pěti kol a je jedenáctá. Jablonec porazil České Budějovice 3:0 a v lize zvítězil po třech porážkách a v neúplné tabulce se posunuli na 10. místo.

Mladá Boleslav vstoupila do zápasu aktivněji, ale první velkou možnost měl Baník. Tetour v šesté minutě potáhl míč rychle středem, vysunul Plavšiče, ale jeho sólo vychytal brankář Šeda.

Slovácko ze skupiny Konferenční ligy nepostoupí, v dohrávaném zápase s Kolínem prohrálo po penaltě 0:1

Skóre zajímavého utkání s šancemi na obou stranách otevřel Baník. Ve 22. minutě po rohu rozehraném nakrátko Kuzmanovič na vzdálenější tyči našel svým centrem Frydrycha a jeho hlavička zapadla pod břevno. Domácí stoper se prosadil podruhé v ligovém ročníku.

Ostrava měla po vedoucím gólu navrch, ale těsně před poločasem přišla silná pětiminutovka soupeře. Laštůvka nejprve vychytal průnik Pecha, pak nádherná Karafiátova bomba z 30 metrů zaduněla o tyč.

Domácí se po změně stran rozhodli hájit výsledek další ofenzivou, a to se jim vyplatilo. Na začátku druhé půle si vytvořili hned několik šancí. Dvě úvodní neproměnil během chvilky Cadu, jemuž překazil radost Šeda. A tak Ostrava udeřila opět ze vzduchu a znovu po rohu: v 52. minutě centroval Plavšič a Fleišman se na malém vápně hlavou nemýlil. Osmatřicetiletý bek se trefil poprvé v ligové sezoně

Baník navíc brzy přidal i třetí zásah, který soupeře poslal do kolen. Plavšič naservíroval další přesný pas do vápna a Almási se hlavou trefil v třetím ligovém utkání v řadě.

Ostrava měla nabito i na další gól. Vzorně vyřešený protiútok ale v závěru nezakončil Jaroň, který sám před Šedou přestřelil. Další gól měl na noze v závěru Boula, ale ani on nedokázal skórovat, a tak v 90. minutě po sólu z půlky hřiště snížil hostující Mašek. Osmnáctiletý záložník se radoval z premiérového ligového zásahu v kariéře.

Slezané zdolali doma v nejvyšší soutěži Boleslav potřetí za sebou.

VÝSLEDKY FOTBALOVÉ LIGY

Baník Ostrava – FK Mladá Boleslav 3:1 (1:0)
Branky: 22. Frydrych, 52. Fleišman, 59. Almási – 90. Mašek. Rozhodčí: Černý – Pečenka, Líkař – Kocourek (video). ŽK: Kaloč, Almási – Dancák. Diváci: 6232.

FK Jablonec – Dynamo České Budějovice 3:0 (1:0)
Branky: 29. Šulc, 76. Chramosta z pen., 90.+4 Černák. Rozhodčí: Batík – Nádvorník, Paták – Klíma (video). ŽK: Houska, Kratochvíl – Sladký, Potočný, Čoudek. Diváci: 1811.

FC Hradec Králové – FK Pardubice 1:3 (0:0)
Branky: 58. Kubala – 50. a 76. Janošek, 71. Černý. Rozhodčí: Berka – Váňa, Machač – Szikszay (video). ŽK: Kodeš, Gabriel – Chlumecký, Vacek, Hlavatý. Diváci: 2019.

X X X

Povinností manželů je mít sex, tvrdí senátorka Kovářová. Za svůj výrok čelí ostré kritice

Čerstvě zvolená senátorka Daniela Kovářová čelí na sociálních sítích kritice i posměchu za své nedávné výroky o manželství. Podle Kovářové totiž z občanského zákoníku vyplývá, že manželé mají zákonnou povinnost a také právo spolu provozovat sex. Kritici předkládají hned několik argumentů, že výklad bývalé ministryně spravedlnosti a advokátky se specializací na rodinnou problematiku je mylný.

Daniela Kovářová své tvrzení o povinnosti sexu mezi manžely opírá o citace z občanského zákoníku. Konkrétně z něj citovala několik paragrafů z části Rodinné právo. Kovářová mimo jiné zmínila:

Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.  Manželé jsou povinni žít spolu, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

Z toho senátorka vyvodila následující: „Pokud je hlavním účelem manželství založení rodiny a děti, mají manželé povinnost a právo provozovat sex, milovat se a počínat děti. Žádnou takovou povinnost registrovaní partneři z pochopitelných důvodů nemají.“ Kovářová toto přesvědčení podle všeho pronesla v sobotu na konferenci gynekologické sexuologie v pražské Fakultní nemocnici v Motole.

 I když záměrem původního výroku Kovářové mělo být nejspíš vytyčení rozdílu mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím, lidé v reakcích upozorňovali především na nesmyslnost o povinnosti a právu sexu v manželství. nosti a advokátka se specializací na rodinnou problematiku si však stála za svým. „Z občanského zákoníku skutečně plyne, že manželé mají zákonnou povinnost a právo se o děti snažit, tedy i provozovat spolu sex,“ zopakovala Kovářová o několik dnů později. „Nemusí se vám to líbit, ale je to tak všechno, co proti tomu můžete dělat,“ dodala.

Kritici ale našli v jejím výkladu hned několik trhlin. „Stát nám úplně v pohodě povolil sňatek a stejně tak nám uzákonil možnost ‚zavázat si trubky‘. To je bordel, co? Tak jim to v tom Motole, kde podvaz vaječníků i vasektomii běžně provozují, hlavně řekněte,“ uvedla na Facebooku jedna z komentujících.

„Z takového výkladu vyplývá, že do manželství nemohou vstupovat osoby, které z důvodu postižení, úrazu či choroby nemohou sex mít. Je to tak?“ přidal se jiný uživatel. „Pokud dle vašeho právního názoru mají manželé povinnost mít sex, mám tím pádem právo požadovat po své manželce sex i přes její nesouhlas. Je to přece její povinnost. Ovšem jiný zákon považuje za znásilnění i nedobrovolný sexuální styk mezi manželi,“ upozornil další komentující.

Nehlášené domovní prohlídky?

Jiní kritici začali prohlášení Kovářové spíš ironizovat: „Jsem zvědavý, kdy paní Kovářová bude osobám, které vstoupily do heterosexuálního svazku, chodit do ložnice a přikazovat jim, aby měly koitus.“ Na Twitteru se také začala objevovat koláž s vulgárním podtextem, která si ze senátorky dělá legraci.

Zdá se, že ani obrovská vlna kritiky Kovářovou nepřesvědčila o tom, aby od svého podivného tvrzení ustoupila. Znovu se k tématu povinného sexu v manželství vrátila ve čtvrtek. „Na základě jakého právního posudku tvrdíte, že to (právo a povinnost sexu v manželství) z žádného zákona neplyne?“ vzkázala kritikům a opět zmínila dříve citované paragrafy z občanského zákoníku.

Za poslední dobu jde o několikátý případ, kdy se Kovářová stala kvůli svým výrokům středem pozornosti. Na Twitteru například nedávno uvedla, že „sexuální obtěžování je přirozené chování všech samců a samiček“ nebo že „komu vtip nebo plácnutí po zadku připadají nevhodnými, musí si s tím poradit sám“. Část společnosti také pobouřil její výrok o gay barech.

X X X

Olympijskou smolařku dohnaly další problémy: Hopjáková kvůli penězům musí rušit závody

Zúčastnila se dvou olympiád, na obou se zranila. A jako kdyby smůla nechtěla snowboardistku Vendulu Hopjákovou pustit ani teď – jelikož jí Dukla neprodloužila smlouvu, česká reprezentantka musí měnit plány. Na několik závodů v sezoně jí nezbydou peníze, v ohrožení se ocitla i její příprava.

Pokud by se vyhlašoval největší pecháček českého sportu, měla by velkou šanci na stupně vítězů. Osmadvacetiletá snowboardistka Vendula Hopjáková je sice ve své disciplíně dvojkou za Evou Adamczykovou (dříve Samkovou), s prknem na sněhu ale zažila i spoustu bolesti.

Na olympiádě v Pchjongčchangu 2018 si zranila kotník. Letos na hrách v Pekingu utrpěla zlomeninu ruky, už celý předchozí rok byla každou chvíli v péči lékařů.

Po tom všem by ráda uspěla na své olympiádě číslo tři, která se má za čtyři roky konat v Miláně a Cortině d’Ampezzo. Zase jednou se však musí poprat s nepřízní osudu – v Dukle jí totiž neprodloužili smlouvu, takže má náhle obrovské problémy s financováním přípravy i celé nadcházející sezony.

„Pořád je mi z toho smutno, ale co se dá dělat,“ řekla rodačka z Loštic na Šumpersku. „Nevím, jak to bude. Samozřejmě bych se na další olympiádu chtěla podívat. Doufám, že seženu sponzory, abych mohla závodit, trénovat a že tam za čtyři roky odjedu. Itálie by byla splněný sen.“

Bude to teď mít mnohem těžší než soupeřky. Peníze si musí obstarávat sama, byla nucena zredukovat počet tréninkových soustředění na sněhu, několik drahých závodů vynechá. Bez pomoci od sponzorů by mohla na pokračování kariéry rovnou zapomenout.

„Ještě teď rychle vydělávám peníze, abych měla na zimu našetřeno a mohla si dovolit odjet z Česka,“ popisovala pro Blesk.cz. „Nevzdám se. Skončím, až sama budu chtít. Ne proto, že mě někdo nechce podporovat v tom, co se snažím dělat už od mala. Bude to hodně náročná sezona, věřím ale, že to zvládnu.“

X X X

Byl jsem menší a tlustější dítě, vzpomíná na své začátky jeden z předních kickboxerů Dvořáček

Do studia Radiožurnálu Sport přijal pozvání bronzový medailista z nedávných Světových her a kickboxer Petr Dvořáček. V pořadu Na férovku s moderátorem Vavřincem Hradilkem probírali nejen to, jak se Dvořáček připravuje do ringu, ale jeho plánovaný přestup mezi profesionály.

 X Světové hry jsou takovou malou olympiádou neolympijských sportů. Byl to pro vás velký úspěch?

Byl i nebyl. Pro nás je to nejvyšší turnaj, protože nejsme na olympiádě, ale se svým výkonem jsem spokojený nebyl. Mohl jsem předvést rozhodně lepší výkon a více to tam prodat.

X Co bylo tím, co se přesně nepovedlo?

V semifinále se světovou jedničkou s Ukrajincem jsem mohl ukázat víc, protože ve 3. kole jsem byl rozhozený, on byl přesnější, lehce tvrdší, lépe bodoval a já moc nevěděl, jak na něj jít.

Hrálo v tom roli, že to byla světová jednička?

Ne, to určitě ne. Na tohle vůbec nekoukám, ať proti mě postavíte kohokoliv, tak proti němu půjdu a budu se snažit předvést co nejlepší výkon. Nesedlo mi to, první a druhé kolo bylo skvělé, to lítaly body tam a zpátky, byla to přebíjená. Ve třetím kole jsem ale byl rozhozenej z taktiky, co jsme si řekli s trenérem a nějak se to nepovedlo.

X Je to umění zapomenout na to, kdo proti vám stojí, součástí tréninku, nebo to v sobě musíte mít?

Hodně zápasníků se bojí, protože si studují své soupeře, než nastoupí do zápasu a zjistí, že je to světová jednička, tak dopředu zápas v hlavě prohrajou. Když jsem začal ve 12 letech zápasit, tak na tohle vůbec nekoukám a kohokoliv proti mě dali, tak jsem vždycky šel, nastoupil a zápas odbouchal.

X Světové hry jsou taková malá olympiáda. Jaká tam byla atmosféra?

Byla úžasná. Všechno fungovalo, bylo to velké jako klasická olympiáda. Byl tam s námi Český olympijský výbor, měli jsme tam český dům, to bylo všechno opravdu super.

X Dokázal jste se podívat i na jiné sporty?

Po příjezdu jsme měli jen tři dny na aklimatizaci, takže jsem jen trénoval, snažil se hlídat váhu a pak už jen zápasil. Na ostatní sporty bohužel nezbyl čas.

X Co byl tedy největší zážitek, kromě samotného výsledku?

Asi, že jsem byl poprvé v Americe. Viděl jsem, jak to tam vypadá, i když jsme to tam měli docela uzavřené, protože jsme byli jen v olympijské vesnici. Moc jsem toho ale nestihl podívat, takže jsem to jen odzápasil a zase letěl domů. Byl to ale pro mě zatím největší turnaj v kariéře.

x Jaké jsou další velké turnaje? Co je v kickboxu vrchol?

Mistrovství světa a mistrovství Evropy WAKO. To je největší kickboxerská amatérská organizace.

x Profesionální organizace neexistuje?

Ano, existuje, ale já se kickboxu zatím věnuji amatérsky.

x Jak přesně v kickboxu fungují ty organizace?

Je jich víc, ale nevím přesně, jaké jsou ty další. WAKO je ze všech největší, takže jezdím na tyhle turnaje a nic jiného mě nezajímá…

Se svým hostem si povídá vodní slalomář, stříbrný medailista z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobný mistr světa Vavřinec Hradilek. Poslouchejte každé úterý od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.

X Tak ale nějaký postup v kariéře očekáváte, ne? Kdy byste mohl třeba přestoupit do té profesionální?

Teď budu pomalu s profesionálními zápasy začínat, ale nejdřív bych si chtěl ještě udělat co největší jméno na amatérské scéně.

X Takhle se to v kickboxu dělá, nebo je to vaše přesvědčení, že to tak chcete?

Řekl bych, že většina zápasníků utíká mezi profesionály, protože tam jsou peníze a sláva. V amatérech je to těžké, máte tam na jednom turnaji pět zápasů za sebou každý den, takže pět dní vkuse zápasíte. Mezi profesionály je jeden domluvený zápas tři měsíce dopředu, můžete se na soupeře připravit a je to jednodušší.

X Kdy byste tedy chtěl mezi profesionály naskočit?

Do konce roku bych chtěl mít dva zápasy mezi profesionály a pomaličku to rozjíždět zatímco budu zápasit ještě v amatérech.

X Jak jste se vlastně ke kickboxu dostal?

Díky tátovi a strejdovi. Strejda dělal dříve thajský box, já jsem byl menší a tlustší hoch a chtěl jsem začít dělat bojové sporty. Líbila se mi capoiera, ale nikde v okolí, kde jsem vyrůstal, tak se netrénovala. Táta se domluvil se strejdou, že mě bude připravovat doma.

x Kdy jste pak přišel do nějakého oddílu?

Půl roku jsme se se strejdou připravovali doma, pak mi řekl o jednom klubu ve Vysokém Mýtě a začali jsme chodit tam. Chtěl mě nejdřív vytrénovat, abych byl dobrej.

x Jaké to bylo začínat se strejdou?

Bylo to vtipné, protože tím, že se známe, tak mu nedělalo problémy ke mě přijít, fláknout mě a říct, abych to dělal pořádně.

Kickboxer Dvořáček získal na Světových hrách bronz. Strnadová skončila mezi ženami čtvrtá

 X Co vás na tom sportu tak zaujalo?

Nějak mě to chytlo, našel jsem si v tom svojí cestu a teď nic jiného dělat nechci. Celkově je na bojových sportech dobrá ta disciplína a že je to komplexní sport. Musí v tom být fyzička, síla a zodpovědnost.

X Promítá se do kickboxu nějaké tradice? Nebo co je základ disciplíny v kickboxu?

Soupeři jdou do středu v ringu, tak se pozdraví, rozhodčí řeknou pravidla, my jdeme zpátky do rohů, podáme si ruku s trenérem a jdeme zápasit. Rozhodčí zopakují, co se smí a nesmí.

X Jaké jsou v Česku podmínky pro kickbox?

Oproti tomu, jak to funguje ve světě, tak jsou podmínky mnohem horší. Ve světě to chce dělat více lidí, u nás je to takové omezené. Lidé to tolik neznají, ačkoliv MMA jde hodně nahoru.

X Je pro vás MMA cíl, dokážete si sebe představit v téhle disciplíně?

Určitě, postupně bych se k tomu chtěl dopracovat. Tam člověk může ukázat všechno, jsou to všechny bojové sporty v jednom. Může si to tam rozdat kickboxer s thajským boxerem nebo se zemařem a ukáže se, kdo je opravdu ten nejlepší.

X Jak složité to je se dostat mezi MMA zápasníky?

Stačí se zapsat na MMA turnaj, zkusit to a pak se můžete dostat i do nějaké větší MMA organizace.

X Kde se momentálně připravujete a jak probíhají tréninky?

Ve Vysokém Mýtě ve Falcon kickbox. Máme tréninky tam, s trenérem ale jezdíme na sparringy do Prahy, Olomouce, Liberce a různě po republice.

X Co je vlastně základem kickboxerského tréninku?

Základem je umět techniku, pohyb a pak přidávat sílu do úderů a rychlost.

X A když se připravujete v průběhu sezony? Kolik času tréninkem trávíte?

Většinou trénuji dvakrát denně, skoro každý den. Tím, že je kickbox komplexní sport, tak to mám rozdělené na kondici, silové tréninky, pak sparring a tak dále.

X Dočetl jsem se, že bylo pro vás obrovským úspěchem vítězství v ringové disciplíně low-kick. Co to přesně je?

Low-kick je jako K1, ale v K1 se smí kolena a to se v low-kicku nesmí.

X Nastoupil jste tam proti zápasníkovi z Ruska, jaký to byl zápas?

Soupeř byl tvrdej, ale řekl bych, že když jsme nastupovali, tak jsem v něm viděl nejistotu, takže by se dalo říct, že jsem ho rozhodil ještě před nástupem. Zápas pak byla už jen procházka růžovým sadem…

x Jak se vám ho podařilo rozhodit?

Když jsme se rozcvičovali, tak na mě tak divně koukal, byl takový rozhozený. Asi jak se hýbu a že si nic nedělám z toho, že je to Rusák.

x Je to i součást vaší taktiky rozhodit soupeře před zápasem?

Já jsem většinou před zápasem v klidu, jdu si to užít a většinou to ty soupeře rozhodí, že se na ně třeba usměju a jsem v pohodě, i když proti mě stojí třeba světová jednička.

 X Jak třeba probíráte taktiku s trenérem? Studujete soupeře třeba na videu?

Mimo ring je nesledujeme, ale jedeme se podívat na jejich zápasy, podíváme se na jejich chyby a podle toho pak měníme taktiku.

X Jak dlouho trvá v průměru váš zápas v kickboxu? Dokážete si třeba ve 3. kole vybavit to, co jste si řekli s trenérem?

Většinou třikrát dvě minuty. Jak máme po kole minutovou pauzu, tak přijde trenér a snaží se radit, když vidí, že se soupeř chová třeba jinak. Pak se mění taktika v průběhu zápasu mezi těmi pauzami.

X Jaké státy patří mezi světovou špičku v kickboxu?

Většinou Ukrajinci, Rusové, Turci, Izraelci…

X Snažíte se tyhle zápasníky sledovat a případně se s nimi domluvit na společném tréninku?

Může se jezdit na kempy do zahraničí, ale zatím to nedělám. Chtěl bych, ale je to finančně náročné.

X Máte vůbec nějaké sponzory, když zápasíte mezi amatéry?

Světové a evropské turnaje nám proplácí svaz, když jedeme na něco menšího, tak si to hradíme sami.

X Co vás v současnosti nejvíce motivuje? Co třeba olympijské hry, kdyby byl kickbox zařazený třeba na hry do Los Angeles v roce 2028?

Zatím to neřeším, ale olympijský turnaj by byl skvělý. Neřekl bych ale, že by to byl můj sen. Přijde mi, že olympiáda je spíše amatérská a ten trend je přejít mezi profesionály v MMA a tam prorazit.

X Takže pro vás by nebyla olympiáda velkým krokem v kariéře?

Velký krok ano, vyhrát olympiádu by bylo skvělé, ale stejně pak musí mezi profesionály do MMA a být nejlepší tam.