Kardinál Duka upozornil ve svém vyjádření, že zemřelý papež František varoval před nebezpečím 3. světové  války. Podobně velmi často hovoří naší vládní koalicí proklínaný americký prezident Donald Trump, který už dnes přislíbil svou účast na pohřbu papeže Františka… V očích dnešní vládnoucí třídy jsou to  zjevně proputinovští

Vladimír Putin označil dnes zesnulého papeže Františka za vynikajícího člověka, kterého si bude navždy pamatovat v tom nejlepším. Vyzdvihl také jeho snahu o dialog mezi katolickou a ruskou pravoslavnou církví. Nevím, zda editor Vaší věci někde v archivu vyštrachá snímky se setkání Putin-František, kdy papež byl ještě plný síly a svěžesti a kdy v přítomnosti dalších představitelů vatikánské moci jej přijímal a kdy je vidět souznění mezi oběma muži…

Jana Maláčová rozběsnila profialovské a protiruské české hlasy, když napsala: „Premiér Petr Fiala tvrdí, že je katolík. Poslední poselství papeže Františka znělo: ‚Mír není možný bez skutečného odzbrojení. Potřeba, kterou musí každý národ zajistit pro svou vlastní obranu, nemůže být přeměněna ve všeobecný závod ve vyzbrojení. Vyzývám všechny lidi na světě, kteří mají politickou odpovědnost, aby nepodléhali logice strachu, ale aby využili dostupné zdroje na pomoc potřebným, boj proti hladu a na rozvoj. To jsou zbraně pokoje. Ty, které budují budoucnost, místo aby rozsévaly smrt,‘“ citovala papeže.

X X X

 

Ing. Paroubek: Úpadek katolické církve v ČR

V úctyhodných 88 letech náhle zemřel papež František. Jistě příkladný, čestný a slušný člověk. Smrt je jedinou jistotou našich životů, a pokud člověka potká ve vysokém věku a v kondici, kdy mu ještě tělo z převážné části slouží a navíc jde o náhlý proces, pak nelze nežli jen v dobrém závidět. Tedy, popřejme klid jeho duši.

Smrt představitele obří instituce  – katolické církve, je příležitostí k zamyšlení nad její rolí v dnešním světě. Papež má nepochybně velký politický vliv a zdaleka nemusí být tento vliv jen symbolický. Pravdu neměl Stalin, když kdysi položil řečnickou otázku: „Kolik má papež divizí?“

Otázkou ovšem je, zda  katolická církev umí využívat svého vlivu a obrovského majetku k řešení největších a nejpalčivějších problémů světa a lidí? Myslím si, že ne příliš. Příkladem mohou být „naše“ církevní restituce, především část prosazená za vlády ODS a KDU ČSL  (Kalousek –Topolánek), proti které tehdy ČSSD zásadně protestovala a obstruovala jednání v poslanecké sněmovně. Především katolické církvi se vracel obrovský majetek, stát se zavázal ještě k tomu ze svého rozpočtu dlouhá léta platit církvi reparační desítky miliard s jejich navýšením podle inflace.

Při nedávné inflaci okolo 25% v souhrnu let 2022 a 2023 se seniorům důchod o tuto částku nevalorizoval, zato katolické církvi ano, za hrobového mlčení vládních stran (tam je to pochopitelné), ale také médií i opozice. ODS s Lidovci tehdy argumentovali, že církev svůj majetek a peníze stejně použije ve prospěch lidí. ČSSD o tom pochybovala. Čas ukázal, že pravdu měla ČSSD. Desítky, dnes už stovky miliard navíc nejsou vidět.

Setkali jste se s efektivními projekty třeba v oblasti školství v chudých částech naší země? Otevřela katolická církev nové základní a prakticky zaměřené školy ve vyloučených lokalitách? Kolik nových a finančně dostupných domovů seniorů za poslední roky vybudovala katolická církev?  Kolik zdravotnických zařízení v místech, kde chybí, tato církev zřídila?

Na pozemcích patřících církvi neprobíhají žádné zásadní změny charakteru zlepšení krajiny nebo projekty zadržení vody v krajině. Zaznamenali jste, že by na rozlehlé zemědělské půdě církev provozovala farmy zaměřené na ekologické zemědělství? Kolik stovek nebo tisíc vězňů církev zaměstnává a kolik z nich po propuštění u ní zůstává pracovat a nevrací se po čase do vězení? Mohli by přece pracovat právě na těch farmách nebo v sociálních zařízeních anebo opravovat kulturní památky.

V médiích se nic takového neobjevuje, že by se katolická církev jen nepochlubila tím, jak efektivně a systematicky pomáhá? Tak to asi ne…

Podobné je to i v celosvětovém měřítku. Velká gesta, jako mytí nohou chudáků, házení věnců do moře k uctění památky utonulých migrantů, ale i třeba záslužná snaha o mír.  Ale i např.  náznak toho, že s válkou na Ukrajině to není úplně černobílé, jak to servíruje západní mainstream. Většina lidí však očekává konkrétní skutky a ne jen slova a fotogenická gesta.

Postrádám od katolické církve např. soustavný tlak na režimy katolických zemí především v Africe a Latinské Americe, aby konečně začaly systematicky řešit zoufalou sociální a ekonomickou situaci velké většiny svých obyvatel. Je chvályhodné odsuzovat chudobu, ale daleko důležitější je ji reálně odstraňovat. Kolik prakticky zaměřených škol v těchto zemích zřídila a provozuje katolická církev? Kolik nových a slušně placených pracovních míst vytvořila?  Tlačí  na vlády těchto zemí, aby se zaměřily na systematické odstraňování příčin chudoby, a přichází s konkrétními projekty? Nic takového.

Nejde o nahodilá gesta někam dovézt léky nebo potraviny jako charitu, ale o snahu upravit systém fungování společnosti tak, aby chudoba postupně mizela, snižovala se frustrace lidí a pocity beznaděje.

Především v Evropě čelí katolická církev úpadku zájmu lidí. Věřící jí ubývají… Má možnost tomuto trendu čelit, ale to by své zdroje, včetně obřího majetku musela umět využít ku prospěchu lidí. Kostely nemusí být jen svatostánky pro věřící, ale mohou být významnými lokálními kulturními a společenskými centry. Málokde to tak funguje.

Nahodilá charita se může změnit na vlastní sociální síť zajišťující péči potřebným seniorům, postiženým lidem, ale i drogově závislým a vězňům. To vše by jistě velká část lidí ocenila a církev by se přestala propadat do společenské bezvýznamnosti.

Uvidíme, zda se na špičce instituce nepřetržitě fungující od časů Římské říše najde člověk, kterému se podaří změnit katolickou církev na instituci skutečně pomáhající lidem anebo zda církev setrvá u rozmáchlých gest a ušlechtilých proklamací.Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec

X X X

DUKA: PAPEŽ  CHTĚL  S  LIDMI  MLUVIT  O  VIŘE

Papež nebyl odborný teolog, chtěl s lidmi o víře mluvit. To občas vedlo k nedorozumění, říká Duka

Papež František do Vatikánu přinesl méně formální styl církve, uvedl kardinál Dominik Duka v úterním vysílání Radiožurnálu. Františkova rozhodnutí byla podle něj často impulzivní, ale měla pozitivní dopad. Duka zároveň ocenil, že František opakovaně upozorňoval na bídu ve světě, válečné konflikty a vyzdvihoval potřebu pomoci chudým a rozvojovým zemím.

 Podle Duky byl příchod papeže Františka do Vatikánu pro tamní prostředí překvapením. „Pontifikát papeže Benedikta byl do jisté míry pontifikátem velkého teologa, což bylo i kritizováno. Papež František některé tyto tendence okamžitě zrušil,“ popsal kardinál a připomněl například omezení starých liturgických rób.

Výraznou změnou byla Františkova otevřenost a působení i za hranicemi Evropy. „Když jsem ho pozval na Velehrad, tak odpověděl, že jeho první cestou do zahraničí bude Rio de Janeiro,“ popsal Duka. Papež František tuto cestu podstoupil k příležitosti 28. Světového dne mládeže, na kterém vyhlásil svůj program. Ten se v Brazílii podle Duky setkal s přízní.

„Jeho vystupování nebylo vystupováním odborného teologa, ale člověka, který si chce s druhými lidmi o těchto otázkách (víry – pozn. red.) pohovořit,“ popsal kardinál s tím, že jeho přístup vedl občas i k nedorozuměním.

Jak Duka podotkl, papež František vstoupil do dějin církve i světa především svým zájmem o třetí svět a chudé oblasti. „Dokázal zdůraznit, že každý člověk si zaslouží úctu a odpuštění,“ dodal.

 Papež František se zasloužil o výraznou internacionalizaci kardinálského sboru, přičemž však neobsazoval kardinálské stolce. „Evropa měla historicky až přespříliš členů sboru a velkou část tvořili kardinálové italské národnosti,“ uvedl Duka. To se za Františkova pontifikátu radikálně změnilo.

Jeho reformy se týkaly také administrativy a Papežské kurie. „Dnes můžeme počet věřících zaokrouhlit na 1,5 miliardy. Vatikán není nafukovací a nezvětšuje tedy počet úředníků. Papež tento proces zahájil a bude potřeba v něm pokračovat,“ popsal Duka.

O novém papežovi rozhodnou kardinálové po Františkově pohřbu. Duka se kvůli věku nad 80 let zúčastnit nemůže.

X X X

Papež František měl rád fotbal a steaky. ‚Známka, že miloval život v dobrém slova smyslu,‘ říká kněz Vácha

Přátelský člověk s otevřeným srdcem a zástupce míru nejen pro křesťany, ale všechny lidi na světě. Takto popisují média zesnulého papeže Františka, který zemřel na Velikonoční pondělí v 7.35 hodin ráno. „Papež František byl světec 21. století, modlím se k němu, i když nebyl svatořečený církví. Politici ho uctívali jako morální autoritu světa,“ říká ve speciálním vysílání Radiožurnálu římskokatolický kněz a etik Marek Orko Vácha.

 X To, že František zesnul na Velikonoční pondělí, svádí k tomu říct, že to mohlo být jakési znamení shůry. Cítíte to taky tak?

Cítím to tak určitě, protože on zhruba před měsícem říkal: „Už cítím, že umírám a chci se rozloučit s přáteli.“ A když toto říkal papež, tak jsem to bral velmi vážně.

Modlili jsme se za něj neděli co neděli ve farnosti v Lechovicích. Už možná ne proto, aby se tělesně uzdravil, ale spíš aby jeho poslední cesta – přechod z tohoto života do toho druhého, cesta domů – byla v pokoji a klidu.

Pak se nečekaně uzdravil, prožil si velikonoční triduum a v 7.35 hodin den poté zemřel. Mně to připadá opravdu jako dané z nebe, že ho Pánbůh nechal tady ještě si prožít celé Velikonoce. Ještě v neděli mohl pozdravit na Svatopetrském náměstí a požehnat Urbi et Orbi. A další den v sedm hodin třicet pět minut ráno odchází domů.

Když říkáte, že jste se u vás v Lechovicích kostele modlili, aby jeho cesta domů byla cestou svatosti, co tím myslíte?
Aby ty poslední chvíle byly pro něho v klidu, aby umřel v pokoji. Ono se říká, že strom padne tam, kam se celý život naklání. Takže spíš, aby okolnosti úmrtí pro něho byly příznivé. A opravdu byly, protože zemřel takto brzo ráno a tuším, že umřel na mozkovou mrtvici a selhání srdce.

 X Z dosavadního rozhovoru s vámi mám pocit, že jste měl papeže Františka opravdu rád…

Velmi rád a ta zpráva s sebou přináší velikánský smutek, že taková osobnost odchází, ale na druhou stranu už jsem to čekal. Pro mě to byl člověk, který v celém svém životě neuhnul opravdu ani o milimetr. To, co celý život žil, a to, co hlásal, tak i tak zemřel. Určitá chudoba, skromnost, prostota, kterou se naučil ještě jako mladý kněz, tak ho potom provázela celý život a ani velké funkce mu nezamotaly hlavu a choval se pořád úplně stejně jako vždycky.

A v jeho případě to nebyla póza – to, že na Zelený čtvrtek neumýval nohy vybraným kněžím, ale šel do věznice, někdy mužské, někdy ženské, a umýval nohy i jedné muslimské vězeňkyni. Nebyl to pro něho nějaký symbol, ale byl takto to byl zvyklý dělat celý život.

Koneckonců pochází ze Buenos Aires, kde pracoval na předměstí s lidmi různých názorů a všechny se naučil milovat. Takže toto si potom přinesl do Vatikánu a před zraky mnoha kardinálů nebo vatikánských úředníků najednou vnesl do této instituce duch pravého křesťanství.

X Přistihnete se přitom, že o Františkovi přemýšlíte jako o svatém, aniž by byl svatořečený?

Určitě pro mě svatý je, to je bez debaty.

X Co to podle vás znamená být svatý?

Já se třeba už k papežovi Františkovi modlím. Být svatý technicky znamená to, že katolická církev uznává, že ten člověk je u Boha a můžeme prosit naše přátele o to, aby se za nás u Boha přimlouvali.

Je to velice jednoduché: když máte před písemkou, tak říkáte kamarádům, držte mi palce, pak je to psychologicky lepší. Jsem-li zbožný, tak říkám kamarádům, prosím vás, modlete se za mě, ať to zvládnu. A modlíme se ke svatým, kteří nás předešli v prostoru a v čase, ale věříme, že jsou u Boha.

Katolická církev pomocí velice složité procedury tu a tam o někom řekne, že oficiálně svatý – třeba u Jana Pavla II. Ale bez ohledu na to, jestli tento proces proběhne, nebo neproběhne, tak pro mě určitě svatý je a modlím se k němu a budu, protože ten jeho život mi přijde jako život zářné osobnosti a jednoho ze světců 21. století.

X Papež František napsal závěť v červnu roku 2022. Už tam mluví o „utrpení, které se stalo přítomným v poslední části jeho života, kdy se obětoval Hospodinu za světový mír a bratrství mezi národy“. Jak to na vás působí?

Že to tak opravdu bylo. Pnutí nebyla malá.

Jedna historka je, že papež odchází z ranní mše a někdo se ho ptá, jak se vám daří? A on odpovídá – obrovské tlaky ze všech stran. On určitě neměl na růžích ustláno. Na mě to dělalo dojem, že na prvním místě viděl člověka a církevní právo někdy zaostávalo. Tak vlastně, jak to dělal Ježíš Kristus – také hlásal lásku a dopadl, jak dopadl. Zdálo se mi, že každý, kdo žije autenticky podle evangelia, tak tím irituje velké množství lidí.

X Vám bylo na papeži Františkovi sympatické i to, že se nebránil i nějakým světským požitkům? On měl rád fotbal a steaky.

Měl jsem obrovské štěstí, že jsem byl mnohokrát v Argentině a okolních zemích. A Argentina má speciální mentalitu. Je to národ, pro který je fotbal určitým typem náboženství. Papež takový byl. Měl italské rodiče a jeho tatínek hrál fotbal. A protože byl František Argentinec, tak měl pochopitelně rád steaky.

A pro mě to jsou známky člověka, který je blízko Bohu. Křesťanství je velmi zemité náboženství, které má rádo dobré jídlo, víno, fotbal všechny světské radosti, ale málokdy to dokáže posvětit. Takže když má papež rád steaky a fotbal, tak je to pro mě známka člověka, který miluje život v tom dobrém slova smyslu. Vidím v tom mystiku.

Nový papež?

X Za pár dní zasedne konkláve. Bude vybírat novou hlavu katolické církve. Co tomu podle vaší zkušenosti předchází? Nějaká diskrétní bilaterální jednání volitelů, tedy kardinálů?

Kardinálové se sjedou na pohřeb z celého světa. A už v tuto chvíli probíhají jednání, o kterých absolutně netušíme, protože tam je tolik nitek a klik dveří, o kterých já nemám ani tušení, že existují.

A po pohřbu zasedne konkláve a možná už ledacos bude projednáno, potom uvidíme, jak rychle konkláve zvolí papeže. Já bych si dovolil odhadnout, že všechny spekulace odborníků na církevní problematiku jsou opravdu jen spekulace. Je to pro mě matematická rovnice, která má tolik neznámých, že je člověk nedokáže odhadnout. A jestli bude papež zvolený v prvním kole nebo za několik dní, to opravdu nevím.

X Dá se odhadnout, jaký vliv má na konkláve třeba geopolitická situace ve světě, která je v roce 2025 jiná, než byla v roce 2013, kdy byl zvolený budoucí papež František?

Může mít, ale vůbec nemusí, protože se volí spíš z kardinálského sboru ta osobnost, o které kardinálové předpokládají, že bude dobrým papežem. Sbor stávající papež to ovlivnit může a taky to dělá. A nejinak to dělal papež František.

Kardinálové stárnou a od 80 let dál už nemohou volit papeže. Můžete tedy jmenovat nové kardinály a ty si pochopitelně vybíráte podle svého srdce a stejné krevní skupiny, jako jste vy. Takže papež do určité míry může ovlivnit partu lidí, která bude volit vašeho nástupce.

Ale nemyslím si, že když byl papež z Jižní Ameriky, takže teď by bylo zdvořilé třeba volit papeže z Asie nebo z Austrálie. Takto to nefunguje. Opravdu se volí ta osobnost, klidně to může být Ital, Filipínec nebo Afričan, to opravdu nevíme. Ale spíš to bude člověk, který ponese do určité míry odkaz papeže Františka, ale který zase do papežství dá svoje charisma.

My jsme teď měli luxusní papeže, měli jsme vlastně výborného Pavla VI., z toho po něm přišel Jan Pavel II. slovanský papež – absolutně svatá postava. Potom přichází introvertní Benedikt XVI. – Mozart teologie se mu někdy říká. A potom přichází Jihoameričan, papež František, který zase na rozdíl od nich ode všech dává obrovský důraz na to být obyčejný.

Papež František opravdu dokázal vést třeba půlhodinové telefonáty s lidmi, kteří to potřebovali a nikdo o tom nevěděl. Byli to třeba osamělí lidé z Itálie, se kterými se setkal a papež to nedával do novin. Měl obrovskou citlivost pro lidi na okraji a ty, které něco potřebovali.

Šel třeba po Římě a viděl chlapce, který pláče a zastavil se u něho a dali se do řeči a papež zjistil, že chlapcovi umřel pes, tak ho začal utišovat. Byl velmi vztahový a dokázal vidět lidské potřeby.

Když o něm noviny píšou, že byl skromný a že si všímal obyčejných věcí, tak u něho to opravdu tak bylo. Byl to jakýsi jeho brand, značka toho jeho osobního života, té jeho osobní svatosti. Takže pro mě to je světec 21. století.

Úkol pro nového papeže

X My jsme slyšeli výroky různých politiků, domácích i zahraničních. Dá se odpovědět na otázku, jaký faktický vliv měl papež František na tu světskou část světa?

Dá se na to odpovědět těžko, ale jedním slovem velikou, protože on se stal morální autoritou. A tím se nestáváte tak, že vás zvolí papežem, to je funkce, ale tím se stáváte tím, že to, co říkáte, máte kryto životem. A tohoto papeže bral celý svět vážně.

Víme jenom to, co bylo v médiích a jak papež komentoval třeba různé politické události. Ale je to vidět i z reakcí zahraničních politiků, které jsme slyšeli. Není to jen sedmidenní státní smutek v Argentině, která ho měla opravdu velmi ráda.

Ale řekl bych, že ta reakce současného světa je taková, že ho ti politici opravdu uctívali jako člověka, který měl co říct, jako člověka, který byl vlastně největší morální autoritou planety ve své době.

Takže s papežem můžete nesouhlasit nebo s ním souhlasit můžete, ale v každém případě nemůžete jeho názory pominout a jen tak shodit ze stolu. Takže teď po jeho smrti svět najednou vidí, koho ztratil a jakou morální autoritou papež byl. Přejme si jenom to, aby další papež pokračoval v těchto stopách a byl taky pro tento svět světlem a určitým majákem.

X Jak velký úkol je pro příští hlavu římskokatolické církve zastavit třeba úbytek věřících, a to celoplanetárně?

Ten úkol je dozajista mimo lidské možnosti a mimo lidskou fantazii, protože opravdu je mimo síly jednoho člověka.

Nemyslím si, že by  úbytek byl nějak dramatický. Člověk je nevyléčitelně náboženský a pořád hledá smysl, dobro a Boha. Spíš ten úkol vidím v tom, aby se katolická církev více otevřela světu a aby byla na místech, kde je lidé potřebují a komunikovala s lidmi na okraji – chudými z předměstí, lidmi, kteří za sebou mají různé životní kotrmelce. A abychom jako katolická církev stejně jako papež František nikdy nikoho neodsuzovali.

Papež měl opravdu rád každého člověka takového, jaký je a snažil se udělat všechno pro to, aby se věci daly do pořádku. Což mu jistě mnozí lidé, kteří třeba vidí svět skrze okénka církevního práva, nemohli úplně zapomenout.

X X X

Konkláve je „vatikánská liga mistrů“, říká farář. Volba nového papeže bude podle něj rychlá

Farář Zbigniew Czendlik o papeži Františkovi.

Volba nového papeže bude podle polského faráře působícího v Česku Zbigniewa Czendlika poměrně rychlá. V úterý to řekl v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS. Nového papeže zvoleného prostřednictvím takzvaného konkláve bychom proto mohli očekávat přibližně za měsíc. Czendlik také promluvil o svém vztahu k papeži Františkovi a přiblížil, proč by církvi přál, aby jeho nástupce nepocházel z Evropy.

Farář Zbigniew Czendlik sice tip na nového papeže nemá, nadcházející konkláve po smrti dosavadního papeže Františka však přirovnal k „vatikánské lize mistrů“. Podle něj se hlava katolické církve bude vybírat z celé řady silných osobností.

 Papež je volen prostřednictvím konkláve. V praxi to znamená, že se ve Vatikánu sejdou kardinálové z celého světa, kterým je v den papežovy smrti méně než 80 let. Český kardinál Dominik Duka tak bude na letošním konkláve chybět. Kardinálové se sejdou za zamčenými dveřmi, musí složit slib mlčenlivosti a na místě, kde nového papeže – bez kontaktu s okolním světem – volí, zároveň jedí a spí.

Speciální volební lístky pak vloží do urny, přičemž vítěz musí získat alespoň dvě třetiny hlasů. Konec volby oznámí kouř vypuštěný z komína nad Sixtinskou kaplí: Bílý v případě úspěšné volby, černý v případě, že nebyla úspěšná.

Letošní volba by měla být podle Czendlika poměrně rychlá. Farář se domnívá, že se kardinálové nebudou chtít ve Vatikánu příliš zdržovat. Zároveň uvedl, že by církvi prospělo, kdyby nový papež nepocházel z tradičního evropského prostředí. „Doba, kdy Evropa plnila vůdčí roli v církvi, už je dávno pryč. Myslím, že katolická církev žije hlavně v Jižní Americe, ale také v Asii, takže by bylo dobré, aby to byl někdo odtud. Budoucnost církve vidím v těchto zemích,“ vysvětlil Czendlik.

Papeže za jeho slova miluji, říká farář

„S Františkem zemřel kus mého já. Doufám, že jeho nástupce bude ve Františkově odkazu pokračovat,“ řekl farář o svém vztahu k hlavě katolické církve. Slovem, které zesnulého papeže vystihuje, je prý lidskost. Farář mu důvěrně říkal „Franto“, čímž podle svých slov vyjadřoval blízkost a „naladění na stejnou vlnu“.

Czendlik také uvedl, že podoba církve nezáleží až do takové míry na papežovi, jako spíše na farářích a řadových kněžích. „Papež je vzorem, jak bychom to měli dělat. Záleží ale i na nás ‚dole‘ a na tom, jak prezentujeme církev a víru. Pokud se papežem nebudeme inspirovat, církev bude pořád stát na místě,“ popsal.

Ocenil, že katolická církev je jednotná v otázkách míru a války, poukázal však na to, že v mnoha záležitostech je tomu naopak. „Vztah k homosexuálům a jejich manželství, otázky celibátu – v těch jednotná není,“ vyjmenoval konkrétní oblasti.

Pokud by mohl farář zesnulému papežovi něco vzkázat, byla by to slova lásky. „Z jeho vět jsem si vybral jednu: ‚Žij a nech žít, to je první krok k pokoji a radosti.‘ Za tato a podobná slova ho miluji,“ uzavřel Czendlik.

X X X

Global Times: Snad všechny strany učiní správná rozhodnutí

Tváří v tvář celnímu vydírání bude usmiřování a kompromisy pouze jako „vyjednávání s tygrem o jeho úkrytu“, píše ve svém úvodníku čínský Global Times.

V poslední době řada médií uvedla, že americká vláda plánuje využít probíhající vyjednávání o celních tarifech k nátlaku na své obchodní partnery a požadovat, aby omezili obchod s Čínou výměnou za celní výjimky. Mluvčí čínského ministerstva obchodu v pondělí v reakci na otázku reportéra uvedl, že kroky USA mají použít prapor „reciprocity“ jako záminku k provádění hegemonické politiky a jednostranné šikany na poli mezinárodní ekonomiky a obchodu. Mluvčí také zdůraznil, že „usmiřování nepřináší mír, kompromis nevede k respektu“ a dodal, že „pokusy obchodovat se zájmy ostatních za celní výjimky jsou odsouzeny k neúspěchu a nakonec poškodí všechny zúčastněné strany“. Toto prohlášení si získalo širokou pozornost po celém světě.

Reakce Číny je snadno pochopitelná. Do očí bijící nátlak Washingtonu na vyjednávající strany, aby si „vybraly strany“, a jeho otevřený pokus o zadržování a izolaci Číny odhalily jeho arogantní a hegemonické záměry, což představuje do očí bijící vzdor a narušení globálního ekonomického a obchodního řádu. Reakcí Číny je nejen chránit své národní zájmy a důstojnost, ale také postavit se na obranu mezinárodního hospodářského a obchodního řádu, jakož i mezinárodní spravedlnosti a spravedlnosti. Postoj Číny je přitom jasný: mezinárodní obchod se nikdy nesmí vrátit k „zákonu džungle“, kde silní kořistí slabé. Všechny strany musí přispět k zachování tohoto zásadního mezinárodního obchodního řádu.

Navzdory využití své výhody největšího spotřebitelského trhu mají USA v úmyslu přinutit a manipulovat desítky vyjednávacích parit jak hrozbami, tak pobídkami, tyto parity jasně vidí, jak USA opakovaně porušily své sliby a vrátily se ke svému slovu; také jasně vidí, jak se Čína pevně postavila proti hegemonii a bránila spravedlnost. Tentokrát USA nastražily návnadu „celních výjimek“ a požadovaly, aby jejich obchodní partneři omezili obchod s Čínou. Tím přecenily svou vlastní sílu, podcenily Čínu a špatně odhadly situaci.

Jak všichni víme, Čína je hlavním obchodním partnerem pro více než 150 zemí a regionů a její celkový obchod se zbožím je na prvním místě na světě již osm let po sobě. Tyto hospodářské a obchodní vztahy prostřednictvím globálních dodavatelských řetězců přinesly prospěch nespočtu podniků a spotřebitelů po celém světě. Mezitím je Čína „stabilizační kotvou“ světové ekonomiky a globálních výrobních a dodavatelských řetězců a oddělení od Číny se rovná dobrovolnému opuštění tohoto otevřeného a příležitostmi plného trhu, což povede pouze k postupné marginalizaci sebe samých ve vlně globálního ekonomického rozvoje. Proto pokus USA „přerušit“ ekonomické a obchodní vazby Číny se světem je jako „jíst polévku vidličkou“ a nevyhnutelně skončí neúspěchem.

Britská ministryně financí  Rachel Reevesová před cestou do USA na jednání o obchodní dohodě prohlásila, že by bylo „velmi pošetilé“ přerušit obchodní vazby s čínským trhem. Tento pragmatický postoj odráží pocity mezinárodního společenství. Politici, ekonomové a obchodní manažeři z ASEAN, EU, Japonska a Jižní Koreje navíc vyjádřili svou neochotu vybírat si mezi USA a Čínou.

Živější příklad se odehrává v Guangdongu v Číně, kde 137. kantonský veletrh přilákal téměř 150 000 zahraničních kupujících z 216 zemí a regionů, což je o 20,2 procenta více než ve stejném období loňského roku. To jasně ukazuje, že politický nátlak nemůže potlačit inherentní dynamiku ekonomické globalizace a multilateralismu.

Světová obchodní organizace (WTO) výslovně vyžaduje, aby členové dodržovali zásadu nediskriminace. Ta je postavena na praxi mezinárodního společenství v posledních desetiletích a představuje největší společný jmenovatel pro maximalizaci sdílených zájmů všech ekonomik. Tváří v tvář unilateralismu a protekcionismu zůstává pozice Číny pevná: bránit mezinárodní ekonomická a obchodní pravidla a multilaterální obchodní systém, jak to diktuje jak logika, tak globální trendy.

Pro každou ekonomiku zasazenou do dnešních vysoce propojených výrobních a dodavatelských řetězců jsou nezbytná spravedlivá a rozumná pravidla. To se týká toho, zda mezinárodní obchod může být i nadále chráněn právním rámcem. Představte si, že by se globální obchod vrátil do doby, kdy „kdo má nejhlasitější hlas, má poslední slovo“, výsledkem by byl chaos a nepořádek. Ještě důležitější je, že bez omezení pravidel by hegemonické síly byly stále agresivnější, což by trvale poškodilo globální rozvoj.

Studie Oxford Economics modelovala scénář „rozbitého světa“ modelující rostoucí protekcionismus,  když vlády prosazují ekonomický nacionalismus a podporují soběstačnost prostřednictvím  obchodních omezení. Zjistilo se, že nejvíce jsou zasaženy rozvíjející se trhy.

Jak je uvedeno v nedávno podepsaném „protitarifním prohlášení“ renomovaného ekonoma N. Gregoryho Mankiwa: „Zdravé ekonomické principy, empirické důkazy a varování historie zvítězí nad protekcionistickými mytologiemi současnosti.“ Pokud jde o typ dohody, které vyjednávající strany a Washington dosáhnou, a jaké druhy nekonzistentních a nedůvěryhodných verzí se mohou objevit, má se za to, že každá strana bude mít své vlastní úvahy a úsudek.

Čína vítá všechny snahy, aby státy pokračovaly v jízdě expresním vlakem rozvoje, ale to neznamená, že sleví ze svých hlavních zájmů. Doufáme, že všechny strany zaujmou dlouhodobý pohled a učiní správná rozhodnutí.

Global Times, Čína (vybrala Jana Putzlacher)

X X X

Medveděv označil Haška za rusofoba. Dej si pozor při přecházení silnice, vzkázal mu

 Ruský exprezident a místopředseda ruské bezpečností rady Dmitrij Medveděv se opět ostře vyjádřil na adresu bývalého reprezentačního hokejového brankáře Dominika Haška. Označil ho za rusofoba a doporučil mu, aby si dával pozor při přecházení silnice.

„Dmitrij se domnívá, že bývalý brankář Hašek trpí těžkou formou duševní choroby: rusofobií v podobě deliria z pronásledování,“ řekl agentuře TASS Medveděvův asistent Oleg Osipov.

„Doporučil bych mu, aby opatrněji přecházel silnici, nepil pivo na neprověřených místech a pravidelně navštěvoval psychiatra,“ citoval dále Medveděva.

Ruský politik tak reagoval na úterní Haškův příspěvek na síti X, ve kterém hokejista uvedl, že zaslal dva dopisy – vedení Mezinárodního olympijského výboru (MOV) a Mezinárodní hokejové federace (IIHF) – a sdělil v nich, že mu Medveděv vyhrožoval zabitím.

Today I sent 2 official letters. One to the @iocmedia President and the members of the Executive Board. And the other to the @IIHFHockey President and the members of the Council. I inform them that former Russian President Medvedev threatened to kill me. Furthermore, among other

Není to poprvé, co ruský exprezident agresivně reaguje na Haškovy výroky. Hašek se na začátku dubna vyjádřil kriticky k Alexandru Ovečkinovi poté, co ruský hokejista pokořil rekord střelců v NHL. Hašek Ovečkinovi vytkl mimo jiné to, že nikdy neodsoudil válku na Ukrajině. Kritizoval také samotnou zámořskou ligu NHL, že dává prostor k šíření propagandy ruské války.

Medveděv v návaznosti na to na adresu českého sportovce uvedl: „Čekáme na sebevraždu českého šílence Haška.“ Ruský exprezident a expremiér v minulosti kritizoval i senátorku za ODS Miroslavu Němcovou za údajný příspěvek o blokádě Leningradu. Označil ji za „zdegenerovanou evropskou kreaturu“ a popřál jí smrt. Senátorka ovšem takový příspěvek nikdy nenapsala a sama ho označila za podvrh.

X X X

Obchvat Kerčského mostu je hotov, Rusové poslali přes Donbas první vlak na Krym

 Rusům se splnil sen, železniční koridor vedoucí na Krym přes okupovaná území jihovýchodní Ukrajiny se stal skutečností. O víkendu po trati vedoucí jen čtyřicet kilometrů podél frontové line projel vůbec první kontejnerový vlak. Rusko tak při zásobování strategického poloostrova není závislé jen na Kerčském mostě.

Diskuse(29 příspěvků)Sdíletčlánek

Velká premiéra se chystala od února letošního roku, kdy Vladimir Putin nařídil vládě a správě železnic, aby urychlily rozvoj nákladní i osobní železniční dopravy přes „území nových subjektů Ruské federace“.

 X X X

S USA proti pomatencům, věští Rusko společný boj proti „eurofašismu“

Evropa má historickou predispozici k různým formám totalitarismu, který opakovaně produkuje destruktivní konflikty v globálním měřítku, uvedla v propagandistickém textu ruská zahraniční rozvědka (SVR). Tvrdí, že „eurofašismus“ se vrátil a opět se stal „společným nepřítelem“ Moskvy a Washingtonu. Jen ony mohou podle SVR zabránit sklouznutí světa do nového globálního konfliktu.

„Evropa měla vždy slabost pro totalitarismus,“ uvádí příspěvek na portálu SVR doplněný o karikaturu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové zkroucené do hákového kříže, zatímco do ní z jedné strany bodá bajonetem americká vlajka a z druhé ruská.

Rozvědka si v úvodu textu vzala na mušku Francii. „Opakovaně hostila diktátorské brutální režimy, jako byli jakobíni nebo Napoleon,“ napsala.

Plné obchody a spokojenost s Putinem. Jak ruská soft propaganda cílí na Čechy

„Francouzský spisovatel Pierre Drieu vytvořil termín eurofašismus a tvrdil, že odráží celoevropský, nikoli pouze německý impuls. Zajímavý fakt: byl nacistickým kolaborantem. A nezapomínejme, že Francie měla dokonce vlastní divizi SS,“ pokračuje text, aniž by připomněl, že Sověti v roce 1939 uzavřeli s nacistickým Německem pakt o vzájemném neútočení.

Amerika podle hodnocení SVR zůstává svobodná, protože se diktaturám postavila. „Konzervativci ve Spojených státech vědí, že zločiny proti lidskosti má britská elita v krvi a dnešní britský liberální imperialismus je ničivější než fašismus,“ nařkla ruská tajná služba Londýn.

Rovněž obvinila někdejšího britského premiéra Winstona Churchilla, že sympatizoval s fašismem, když navštívil Itálii za vlády Benita Mussoliniho. Už ale zamlčela, že Churchill chtěl ve 20. letech zabránit tomu, aby Itálie podlehla bolševismu, a rovněž doufal, že se mu podaří zamezit spojenectví Mussoliniho s říšským kancléřem Adolfem Hitlerem. Podle SVR to byl Churchill, kdo „zatáhl USA v roce 1946“ do studené války s SSSR.

Podle Rusů se nyní Washington vzdaluje od Bruselu a přibližuje se Moskvě. „Již dříve byly partnery v opozici vůči Paříži a Londýnu, například během suezské krize nebo krymské války,“ míní.

Rusko a USA by nyní opět „mohly spojit své síly“. „Tentokrát s cílem odvrátit širší globální konflikt a zatlačit na provokace Ukrajiny a pomatených Evropanů,“ podotýká SVR.

USA a Rusko po lednovém nástupu Donalda Trumpa do čela Bílého domu pracují na obnovování kontaktů. Země se v posledních měsících opakovaně setkaly na bilaterálních jednáních. Americký prezident se snaží zprostředkovat příměří ve válce na Ukrajině, kterou Moskva zahájila před třemi lety. V pátek Trump hovořil o tom, že dohoda o úplném příměří je už blízko. Doufá, že by se tak mohlo stát ještě do konce dubna.

Evropští představitelé se obávají, aby touha po diplomatickém úspěchu nevedla Trumpa k obětování ukrajinských zájmů, zatímco Kreml nespěchá s uzavřením dohody a zjevně hraje o čas, aby Rusko získalo ještě více ústupků a postoupilo dále na bojišti.

X X X

Návnady na Trumpa. Za uznání ruské nadvlády si bude moci splnit dávný sen

Moskvě už nejde jen o pouhé příměří nebo ukončení války na Ukrajině. Případnou dohodou s Američany chce získat mnohem víc – nový světový řád a vlastní sféry vlivu, kam Spojené státy nebudou strkat nos. Na základě rozhovorů s ruskými diplomaty a dalšími zdroji blízkými Kremlu o tom píše portál The Moscow Times. Rusové už proto od zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem chystají nabídky, které by jej mohly zaujmout. Třeba výstavbu Trump Tower v ruské metropoli.

To nejdůležitější je, aby Američané nezasahovali do našich záležitostí a neříkali nám, jak máme žít. Aby nám nebránili v tom, co děláme,“ říká vysoce postavený člen ruské administrativy. Portál The Moscow Times pod podmínkou anonymity vyzpovídal pět představitelů vlády včetně dvou diplomatů, tři zdroje blízké Kremlu a zaměstnance tří státních firem.

S tím, jak se blíží další kolo rusko-amerických jednání, je podle nich nálada v Kremlu taková, že „obyčejné“ příměří už Rusům nestačí. Pokud se prý podaří uzavřít dohodu, z pohledu Moskvy tím Američané uznají nadvládu Ruska v postsovětském prostoru včetně Ukrajiny a do jisté míry i ruský vliv nad Evropou.

Aby toho diktátor Vladimir Putin dosáhl, musí přitáhnout Trumpovu pozornost, která už se od konfliktu ve východní Evropě začala odklánět. Nachystal si proto řadu „návnad“ od nerostných dohod až po příslib, že si americký prezident bude moci splnit svůj dávný sen. Už coby mladý developer totiž toužil postavit v Moskvě mrakodrap Trump Tower.

„Kreml si uvědomuje, že jeho vyjednávací pozice je omezená. Pověřil proto úředníky a experty, aby analyzovali a identifikovali všechny možné podněty, které by mohly Trumpa zaujmout a zabránit tomu, aby se jednání zúžila na vymezený program,“ píší ruští novináři s tím, že mezi možnými nabídkami je i ruská pomoc s Íránem a Severní Koreou, domluvení jednání mezi USA s Čínou nebo společné mise na Mars.

Už ve chvíli, kdy Trump loni v listopadu vyhrál prezidentské volby, také velké ruské firmy dostaly pokyn připravit nabídku ekonomické spolupráce, kterou by Rusové mohli výhledově předložit Američanům. Nejen v těchto firmách, ale i ve vládě a na ministerstvech se na tom pracovalo ve dne v noci včetně víkendů, tvrdí zdroje blízké Kremlu.

„Rosatom a Rosněfť představily své iniciativy a Polyus poslal čerstvé informace o nalezištích zlata. Připojil se i Rusal a další subjekty,“ popisuje jeden z úředníků a dodává, že na vše dohlíží Putinův ekonomický poradce Maxim Oreškin a šéf Ruského fondu přímých investic Kirill Dmitrijev.

Nejužitečnější pákou z pohledu Moskvy však stále zůstává samotná invaze na Ukrajinu. Ruští politici údajně doufají, že se jim podaří využít Trumpovu touhu válku co nejrychleji ukončit, aby se mohl voličům chlubit, že splnil slib a dojednal příměří.

„Musíme Trumpa vydojit, co nejvíc to půjde. A s možností příměří mu musíme máchat před nosem jako s mrkví (před oslem),“ míní jeden z respondentů. „Okno příležitosti se může zabouchnout. Trump může ztratit zájem, nebo hůř, vypěstovat si (k nám) zášť,“ shodují se ruští diplomaté.

Mnozí ve vládě a na ministerstvu zahraničí jsou si nicméně i nadále jistí, že vše postupuje, jak má. „Jsme na dobré cestě. Prioritou je přenastavit vztahy se Spojenými státy, což není jednoduchý úkol, a zároveň udržet dialog o Ukrajině aktivní. Odtud bude další kroky diktovat aktuální situace. V konečném důsledku jde o čas, trpělivost a udržení kurzu,“ říká jeden z diplomatů.

 Na stole jsou podle nich nyní dva scénáře. První by znamenal souhlasit s příměřím z pera Bílého domu výměnou za některé ústupky Američanů – třeba že přestanou Ukrajincům dodávat zbraně. Druhý scénář by se pak uplatnil v případě, že by jednání zkrachovala. V takové chvíli by nastala osvědčená strategie, tedy ze všeho vinit Kyjev.

Všechny nabídky mají několik společných jmenovatelů. Musí být ušité Trumpovi na míru, musí být dosažitelné během jednoho volebního období a musí přitáhnout zájem médií. „Bez toho je naivní očekávat nějaký posun,“ dodává jeden ze zdrojů z Kremlu.

Jednání v Londýně Američtí, ukrajinští a evropští představitelé budou ve středu v Londýně jednat o plánech na příměří, uvedl na síti X ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Schůzky se za americkou stranu zúčastní ministr zahraničí Marco Rubio a zvláštní vyslanec Bílého domu pro Blízký východ Steve Witkoff. „Ukrajina trvá na svém návrhu neútočit přinejmenším na civilní cíle. A očekáváme jasnou odpověď ze strany Moskvy,“ uvedl Zelenskyj. „Jsme připraveni vést veškeré rozhovory o tom, jak toho dosáhnout,“ dodal. Putin předtím podle ruských tiskových agentur řekl, že Moskva se ke všem mírovým iniciativám staví „pozitivně“ a že se musí na návrh o neútočení na civilní cíle „podívat“. Zároveň ovšem opět obvinil Kyjev, že používá civilní objekty k vojenským účelům. Spojené státy jsou podle Bloombergu v rámci budoucích dohod o příměří a míru připraveny zmírnit sankce uvalené na Rusko a uznat ruskou kontrolu nad Krymem, který je dle mezinárodního práva součástí Ukrajiny. Americký návrh by vedl k zmrazení frontové linie, přičemž by si Rusko ponechalo faktickou kontrolu nad většinou okupovaných území na východě a jihu Ukrajiny. Ta by se také měla vzdát nadějí na vstup do NATO, nicméně dohoda by měla zahrnovat bezpečnostní záruky pro Kyjev.

Sám Trump v pátek naznačil, že USA zastaví mírové rozhovory, pokud Rusko nebo Ukrajina budou příliš ztěžovat uzavření dohody. Dodal také, že se jednání dostala do kritické fáze a že s ním nikdo nemanipuluje.

Americký ministr zahraničí Rubio předtím prohlásil, že USA ukončí úsilí zprostředkovat mír, pokud během několika dní nebude jasné, že je možné válku zastavit.

„Nemáte dobré karty,“ řekl Trump při neslavné schůzce v Bílém domě ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému.

Žolíky v záloze však ve skutečnosti nemají ani Rusové, upozorňuje The Moscow Times. „I v nejlepších letech dosáhl americko-ruský obchod sotva 45 miliard dolarů. V roce 2024 se propadl na pouhých 3,5 miliardy dolarů, což je nejnižší úroveň od roku 1992,“ připomíná.

Rusko dnes může Spojeným státům nabídnout jen několik komodit, mezi nimi třeba titan používaný v letectví, uran využívaný v jaderné energetice a surovou ropu do rafinerií podél Mexického zálivu. Ale jak řekl jeden z úředníků, „nezachrání to americkou obchodní bilanci, a proto to pro Trumpa nemá žádnou hodnotu“. Stejně tak nemá větší geopolitickou hodnotu fakt, že Rusko dodává kovy vzácných zemin jako skandium či yttrium.

A pokud jde o další nápady, i tady realita pokulhává. Ani přání Američanů by zřejmě Rusy nepřimělo k tomu, aby přestali dodávat zbraně Severokorejcům a podřídili se vyhlášeným sankcím. Stejně tak případná přítomnost Ruska při americko-íránských rozhovorech by měla jen marginální dopad.

Společná rusko-americká mise na Mars je pak vnímána jako nerealistická. Jedním z těch uskutečnitelnějších návrhů tak je například humanitární mise v palestinském Pásmu Gazy s využitím ruské infrastruktury v Sýrii nebo neformální spolupráce USA, Ruska a Saúdské Arábie na ropných trzích.

Pokud by se dohodu s USA opravdu podařilo dotáhnout, nové rozdělení světa by podle ruských diplomatů mohla stvrdit i určitá symbolická gesta, jako je třeba Putinova cesta do Washingtonu a setkání s Trumpem v Bílém domě. „To by také bylo hezké,“ říká zástupce Putinovy vlády.

X X X

Řecko čelí vyšetřování kvůli brutálnímu zacházení s uprchlíky. Může přijít o evropskou podporu

Řecko by mohlo přijít o finanční prostředky od agentury Frontex. Důvodem je 12 otevřených případů možného porušování lidských práv migrantů na jeho hranicích, což je nejvyšší počet probíhajících vyšetřování v rámci celé EU. Počet nelegálních přechodů evropských hranic se v prvním čtvrtletí letošního roku přitom snížil, a to o více než 30 procent, informuje Frontex.

Pokles představuje rozdíl necelých 34 tisíc osob ve srovnání se stejným obdobím roku 2024, prozradila serveru Politico agentura Frontex (Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž).

V řádu desetiletí počet migrantů podle dat organizace Člověk v tísni roste a jen za poslední dekádu stoupl o víc než 50 milionů. V přepočtu na celkovou populaci je nicméně nárůst jen velmi mírný a uprchlíci tvoří dlouhodobě přibližně tři až čtyři procenta světové populace.

Meziročně nicméně podle nedávného reportu Frontexu poklesl počet uprchlíků mířících do Evropy zhruba o 30 procent.

Podle mluvčího Frontexu Chrise Borowského nelze určit jednoznačný důvod, proč došlo k tak masivnímu poklesu v prvních třech měsících roku, ale „je zřejmé, že klesající trend z minulého roku pokračuje“, cituje Politico.

Příčin oslabení migrace bude pravděpodobně více. Důvodem může být například přísnější postup, který EU vůči migraci zaujala. Dříve oznámila například rychlejší postup při vyhošťování nelegálních migrantů na území EU.

Pakt o migraci a azylu byl sice schválen v loňském roce, v platnost ale vstoupí až v červnu 2026. EU proto nyní hledá způsob, jak se rychleji vypořádávat se žádostmi o azyl nebo jak efektivněji deportovat ty uprchlíky, kterým byla žádost o azyl zamítnuta, ale stále se nacházejí na území EU.

Nové možnosti proto hledá i Frontex. „Na mnoha místech vidíme výsledky aktivnějšího postupu proti organizovaným zločineckým převaděčským sítím a spolupráce s agenturou Frontex, zejména na Balkáně,“ uvedl Borowski.

Nejfrekventovanější trasou nelegální migrace do Evropy byla východní středomořská cesta – tedy cesta vedoucí přes Řecko, kterou mezi lednem a březnem zvolilo celkem 9 630 osob, uvádí report Frontexu.

Migranti využívající tuto trasu pocházeli především z Afghánistánu, Egypta a Súdánu. Těsně za ní následuje trasa vedoucí přes západní Afriku do Španělska, kde pracovníci Frontexu zaznamenali celkem 9 200 pokusů o nelegální překročení hranice. Třetí nejčastější cestou je pak cesta přes Středozemní moře do Itálie, kde bylo v prvním čtvrtletí roku 2025 zaznamenáno 8 500 nelegálních přechodů, vyčísluje Frontex.

Porušování lidských práv

Přísnější postup EU nicméně nepřímo vede k podkopávání respektu k lidským právům, uvedla organizace Human Rights Watch ve své Zprávě o světě 2025. V praxi to podle organizací znamená vyšší počet úmrtí na moři, nezákonné zatlačování na hranicích a vracení žadatelů o azyl do zemí, kde jim hrozí nebezpečí.

„Migranti a žadatelé o azyl a uprchlíci čelí násilí, nezákonnému odsunu, a dokonce i smrti kvůli tomu, že se EU posouvá k odstrašující a externalizační politice,“ uvedl Benjamin Ward, zástupce ředitele pro Evropu a Střední Asii organizace Human Rights Watch.

Právě Řecku, které je pod největším migračním náporem, nyní dokonce hrozí, že by mohlo přijít o finanční prostředky, které mu agentura Frontex poskytuje. Ta nyní vyšetřuje 12 otevřených případů možného porušování lidských práv migrantů na řeckých hranicích, což je nejvyšší počet probíhajících vyšetřování v rámci celého bloku, píše agentura Reuters.

Mluvčí Frontexu uvedl, že některé z případů se týkají údajných „pushbacků“, tedy násilného zatlačování uprchlíků zpět za hranice země. Nejde přitom o zcela nová obvinění. Podobná padají již od roku 2010, kdy bylo Řecko obviněno z podnikání tajných a nedokumentovaných operací, při nichž jsou žadatelé o azyl zadržováni a vyhošťováni bez řádného soudního řízení.

Navzdory důslednému popírání ze strany řecké vlády mezinárodní orgány (OSN, Amnesty International a další nevládní organizace), které se zabývají lidskými právy, zdokumentovaly a oznámily opakované případy pushbacků v posledním desetiletí.

X X X

Vydrážděný býk prorazil ve Španělsku bariéru a vpadl mezi děti. Zranil 20 lidí, ukazují záběry

Býk zranil na jihu Španělska desítky lidí. (Ilustrační foto)Zdroj: Profimedia.cz

Děsivý incident zažili v sobotu návštěvníci festivalu Toro del Aleluya na jihu Španělska. Během oslav se tradičně vypustí do ulic několik býků, kteří pak pobíhají městem. Jeden z nich ale, jak ukazují záběry, prorazil ochranné bariéry a vpadl do davu, v němž byly i děti. Půltunové zvíře zranilo desítky lidí, informovala zahraniční média.

Festival Toro del Aleluya má ve městě Arcos de la Frontera dlouholetou tradici. Během velikonočních oslav jsou do ulic vypuštěni postupně čtyři býci, aby proběhli ulicemi města. Poté se vrátí na farmu a jsou ušetřeni porážky, což má reprezentovat milosrdenství Krista. V sobotu se ale festival změnil v chaos poté, co vydrážděný býk prorazil bariéry, píše španělský web Diario de Cadiz.

 Půltunový býk Infinito se jen pár vteřin po vypuštění vrhl na diváky, kteří vše sledovali za bariérami. Jako první zaútočil na děti, které rodiče přivedli dopředu, aby měly lepší výhled. „Děti! Děti!“, křičí na videu žena, která incident zachytila z balkonu.

Více než 20 diváků býk zranil, další se zranili v chaosu, když se pokoušeli z místa utéci. Tři lidé potřebovali lékařské ošetření, včetně 60leté ženy, píše Daily Mail. Zvíře se od napadených lidí podařilo odlákat amatérskému matadorovi přítomnému v ulicích.

Podle starosty města byla všechna bezpečnostní opatření na akci dodržena. „Není normální, aby k podobnému incidentu došlo, ale v každé aréně se mohou rozbít prkna nebo nastat nepředvídatelné události,“ cituje Daily Mail starostu Miguela Rodrigueze.

X X X

Řídil peníze na sport, sobě přihrál statisíce. Člen sportovní agentury ve střetu zájmů

Místopředseda Národní sportovní agentury, která rozděluje peníze na veškerý sport v zemi, Ivo Jebousek dostával v minulosti zakázky pro své firmy od pražského magistrátu, kde byl členem sportovní komise.

Bez výběrového řízení jeho firmy napřímo oslovil magistrát. Jebousek tvrdí, že nejde o střet zájmů a že se jeho minulost řeší proto, že jako místopředseda Národní sportovní agentury odmítl podporovat některé sportovní akce.

Praha ani v jednom z případů neoslovila žádnou jinou z firem, aby jí podala nabídku, ani nijak neověřovala zkušenosti zmíněných firem či reference.

X X X

„Selektivní spravedlnost je popřením ideálů ICC,“ říká bývalý místopředseda soudu Robert Fremr. 

Právnickou fakultu UK v Praze dostudoval Robert Fremr v roce 1980, o rok později zde získal titul doktora práv. Od roku 1983 byl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4. Od roku 1985 soudcem Městského soudu v Praze. Soudcem Nejvyššího soudu ČR (v rámci tehdejší federální struktury tedy českého nejvyššího soudu) se stal v roce 1989, později se tento soud transformoval ve Vrchní soud v Praze. Soudcem trestního kolegia Nejvyššího soudu v Brně byl Robert Fremr od roku 2004.

Hned dvakrát, konkrétně v letech 2006–2008 a 2010–2012, působil jako soudce ad litem u Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, kde soudil obviněné z genocidy. Soudcem Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC) se stal na období let 2012–2021. Fakticky však k haagskému soudu nastoupil až v březnu 2013. Nyní o svých zkušenostech promluvil pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS.

X V našem čtvrtletníku se neobjevujete poprvé – AEQUITAS 2/2018 – od roku 2018, kdy jste se stal prvním místopředsedou Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC), přece jen uplynula nějaká doba a Vy jste se mezitím vrátil zpět do České republiky na Vrchní soud v Praze jako jeho místopředseda. Těšil jste se tehdy na návrat do republiky?

Těšil jsem se moc. V součtu mých misí u Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR) a Mezinárodního trestního soudu (ICC) jsem v Arushe a Haagu strávil dlouhých třináct let.

Čím více jsem v zahraničí pobýval, tím více jsem si uvědomoval, jak moc mi naše země, Praha i Brno, naše příroda, kultura a naši lidé schází. Těšil jsem se i na Nejvyšší soud, na kolegyně a kolegy, na inspirativní spolupráci s nimi, ale i na přátelské a kolegiální prostředí, které jsem v roce 2013 opustil. Těsně před návratem mě ale oslovil předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboš Dörfl s tím, zda bych jako místopředseda nechtěl vrátit Vrchnímu soudu to, co mi dal, a jeho nabídku jsem i z rodinných důvodů nakonec přijal. S odstupem času snad mohu říci, že mé působení u Vrchního soudu probíhá ke vzájemné spokojenosti.

X Práce u ICC musí být pro soudce skvělou zkušeností, které se nedostane všem. Jak s odstupem času na toto období vzpomínáte?

Musím přiznat, že dojmy z mého působení u Mezinárodního trestního soudu jsou smíšené. Na jedné straně jsem dostal unikátní možnost psát historii mezinárodní trestní spravedlnosti, pracovat s kolegy soudci a asistenty, ale i obhájci a prokurátory z celého světa a získávat tak unikátní zkušenosti. Jako soudce ICC jsem se řídil Statutem ICC, v němž dominují prvky common law, a mohl tak srovnávat jak přednosti, tak i slabiny obou systémů.

Na druhé straně bylo frustrující vědomí, že ICC na rozdíl od Tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Rwandského tribunálu je mnohem slabším soudem, jehož šance naplnit svůj mandát je omezená. Omezená proto, že jeho činnosti jako justičního tělesa ovlivňují politické faktory.

 Pochopitelně nejefektivnější prevencí šíření všech forem nenávisti je její potírání již v jejím zárodku. Tím je „hate speech“, která v různých, více či méně sofistikovaných a skrytých formách, bují na sociálních sítích. Boj s ní ale není vůbec snadný.

X Vy jste na Noci práva popisoval Vaše zkušenosti z Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, ale i některé historické souvislosti, které genocidě předcházely a které následovaly. Zmínil jste, že prvním aktem tamní genocidy bylo znásilnění a vražda předsedkyně vlády, která byla z kmene Hutu, ale byla umírněná a chtěla, aby Tutsiové dostali šanci. Můžete prosím přiblížit motivy, které v takových případech vzbouřenci mají? Jedná se o rozdílnost názorů, nebo i o výstrahu pro ostatní?

Tehdejší rwandská předsedkyně vlády Agatha Uwilingiyimana reprezentovala menšinovou skupinu Hutuů, která byla ochotna v praxi naplnit tzv. Arušské dohody, podle nichž měli i zástupci osvobozenecké armády Tutsiů získat odpovídající podíl ve vládě a armádě. To ale bylo v zásadním rozporu s radikálními postoji většiny Hutuů, kteří nesouhlasili s Arušskými dohodami. Po sestřelení letadla s prezidentem Juvenalem Habyarimanou, který byl Hutu, získali záminku k rozpoutání genocidy, kterou chtěli s Tutsii skoncovat jednou provždy. Brutální znásilnění a vražda premiérky měla odradit, a také odradila, ty Hutuy, kteří do té doby smíření s Tutsii podporovali.

V rozsudku Rwandského tribunálu ve věci Prosecutor v. Jean Paul Akayesu ze dne 2. 9. 1998 je znásilnění zařazeno mezi faktické prvky zločinu genocidy. V rozsudku se uvádí, že „znásilnění vyústila do fyzické a psychické destrukce žen kmene Tutsiů, jejich rodin a jejich komunity. Sexuální násilí tvořilo nedílnou součást procesu destrukce, specificky se zaměřující na tutsijské ženy a specificky se podílelo na jejich destrukci a destrukci Tutsiů jako celku.“ Potrestání pachatelů znásilnění má nepochybně významný satisfakční efekt pro jeho oběti. Je-li takový zločin páchán v rámci válečného konfliktu, vidím bohužel šanci na postavení všech pachatelů samotného znásilnění před soud poměrně skepticky. Co ovšem považuji za reálné je postavení před soud velitelů, kteří páchání takových zločinů svým podřízeným tolerovali nebo je k němu dokonce nabádali. V případě konfliktu na Ukrajině se postavení pachatelů těchto zločinů jeví reálné jen v případě těch, kteří padnou do ukrajinského zajetí. Že by je stíhala ruská strana, i když takovou povinnost ze zákona má, se aktuálně nejeví reálné.

Jsem ještě schopen pochopit, že někdo může pochybovat o tom, že Američané přistáli na Měsíci a uvěřit teoriím, že záběry z jejich pobytu tam jsou zfalšované. Ale v případě těch, kteří zpochybňují např. existenci koncentračních táborů v Německu za druhé světové války, nebo zpochybňují, že se staly válečné zločiny a zločiny proti lidskosti jednoznačně prokázané důkazy v soudních řízeních vedených za podmínek fair trial, jak tomu bylo před mezinárodními soudy, to již považuji za zlý úmysl, který by neměl být tolerován. V případech, které naplňují skutkovou podstatu trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, by jeho pachatelé měly být důsledně trestně stíháni.

X Několikrát na Noci práva byla zmíněna psychologická pomoc obětem válečných zločinů, nejen přímým obětem, ale i rodině obětí, a to v případě traumat, posttraumatických stresových poruch, apod. Je tato pomoc dostatečná a jakým způsobem je vlastně financována?

V případě případů projednávaných před Mezinárodním trestním soudem je navazující součástí řízení po rozhodnutí Soudu o vině a trestu řízení o reparaci škody, kterou utrpěly oběti souzených zločinů. Poprvé v historii mezinárodního trestního práva se tak oběti mohou prostřednictvím svých zástupců účastnit řízení a žádat odškodnění.

Speciální oddělení soudu zajišťuje ochranu obětí, které současně vystoupí před soudem jako svědci, a poskytuje jim také psychologickou pomoc. Výsledkem řízení může být přiznání odškodnění obětem, které může být přiznáno individuálně nebo kolektivně příslušné napadené komunitě. Odškodnění může spočívat v materiální pomoci, ale i v různých projektech, včetně psychologické pomoci, pomáhajících obětem v kompenzaci utrpěné újmy. Primárně by odškodnění mělo být hrazeno odsouzenými, jejich prostředky však na kompenzaci stovkám obětí často nestačí. Pak se do reparace zapojí Trust Fund for Victims – Svěřenecký fond pro oběti, do kterého přispívají dobrovolnými příspěvky členské státy ICC.

X Máte obrovský přehled od Norimberského procesu až do současných mezinárodních konfliktů. Myslíte si, že se vymáhání trestního práva vyvíjí k lepšímu? Že od doby II. sv. války se alespoň přibližujeme k větší spravedlnosti vůči obětem, ale i vůči zločincům?

Historicky se důraz na vymáhání mezinárodního trestního práva vždy zvýšil po extrémních humanitárních konfliktech. Čl. 227 Versaillské smlouvy měl vést k ustavení mezinárodního tribunálu, který by potrestal bývalého německého císaře Viléma II., za jeho podíl na rozpoutání první světové války. Vzhledem k útěku Viléma II. do Nizozemí, kde dostal azyl, k ustavení tribunálu nedošlo.

Dalším impulsem byly zločiny páchané za druhé světové války, které vyústily v ustavení Norimberského a Tokijského tribunálu a potrestání nejvýznačnějších válečných zločinců. Podstatné přitom bylo, že na jejich potrestání byl tehdy společný zájem ústředních světových mocností. Norimberský proces a právní principy, které při svém rozhodování aplikoval, se staly pilíři mezinárodního trestního práva a jsou jimi dodnes. V období studené války ale zájem na prosazování mezinárodní trestní spravedlnosti opadl. Oteplení vztahů mezi Západem a Východem díky iniciativám Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova vytvořilo podmínky pro vznik Mezinárodních trestních tribunálu pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu, které byly ustaveny rezolucemi Rady Bezpečnosti OSN v letech 1993 a 1994.

Myšlenka ustavit univerzální a permanentní mezinárodní soud vyústila v podepsání Římského statutu a po jeho vstupu v platnost v roce 2002 v založení Mezinárodního trestního soudu. Slabinou tohoto projektu je, že ICC nebyl založen rezolucí Rady Bezpečnosti OSN, která by zavazovala ke spolupráci s ním všechny členské státy OSN, ale smlouvou, kterou dodnes ratifikovalo jen 123 států. Mocnosti jako USA, Rusko, Čína nebo Indie mezi nimi ale chybí. To efektivitu činnosti ICC oslabuje.

V době, kdy mezi osobami stíhanými ICC byli téměř výhradně Afričané, byl ICC kritizován, že opomíjí pachatele z ostatních kontinentů. Poté, co se mezi potenciálními obžalovanými ocitli i Američané (situace Afghanistan), se ICC stal cílem sankcí uvalených na něj prezidentem Trumpem. Následovalo zpochybňování legitimity ICC Vladimírem Putinem v souvislosti se situacemi Gruzie a Ukrajina. Třetí vlna kritiky ICC následovala po otevření vyšetřování v situaci Palestina, která vyvrcholila po vydání zatykačů na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Joava Galanta. Ta přerostla ve volání po destrukci ICC ze strany Izraele a jeho spojenců v čele s Donaldem Trumpem. I když se v reakci na to k rezoluci na podporu ICC připojil velký počet zemí, postavení ICC jako hlavního reprezentanta mezinárodní trestní spravedlnosti to zjevně oslabilo.

Osobně to hodnotím jako krizi mezinárodní trestní spravedlnosti. Pokud svět ustoupí zájmu těchto státníků, její další existence bude v ohrožení. Říkám záměrně zájmů státníků, ne státu. I občané USA, Ruska nebo Izraele by měly mít zájem na tom, aby podezření ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů byla objektivně vyšetřena. Mrzí mě i postoje některých našich politiků, kteří na jedné straně vehementně podporují vyšetřování údajných zločinů, z nichž je podezříván prezident Putin, ale na druhé straně jim vadí otevření vyšetřování údajných zločinů v Gaze jen proto, že jsou z nich podezřelí mimo jiných i naši spojenci. Před zákonem si mají být všichni rovni.

X Když se vrátíme ze zahraniční zpět do České republiky, ráda bych se Vás zeptala na další velké téma poslední doby a tím je žánr true crime.

Kina se v poslední době plní filmy podle skutečných zločinů a hlavní postavy mají svoji předlohu v reálných zločincích. Vy sám jste soudil případ manželů Stodolových, o kterých – není to tak dávno – byl natočen film. Zajímal by mě Váš názor na to, zda tyto filmy mohou mít nějaký přínos, nebo jen dělají „hvězdy“ z někoho, kdo by takový mediální prostor získat vůbec neměl?

Myslím, že záleží na způsobu podání. Tak například legendární americký film Bonnie a Clyde z roku 1967 se principy žánru true crime určitě neřídil. Naopak zcela v rozporu s pravdou jejich příběh romantizoval a idealizoval jeho „hrdiny“, ačkoliv se jednalo o nelítostné, amorální vrahy.

Film Stodolovi měl podle mě do žánru true crime nakročeno, jako popularizaci manželů Stodolových jsem ho nevnímal. Mám za to, že se poměrně zdařile pokusil o vykreslení jejich vzájemného vztahu, psychologických vazeb a částečně i jejich odlišné motivace pro páchání trestné činnosti.

Za jednoznačně nejzdařilejší v žánru true crime u nás považuji minisérii Metoda Markovič: Hojer. Jako začínající soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 jsem se v budově Městského soudu v Praze chodil dívat o patro výš na proces s Ladislavem Hojerem, který excelentně vedl předseda senátu JUDr. Vladislav Šíma. Myslím, že minisérie byla výstižným náhledem do psychologie sériového vraha a zdařile ukázala divákům, jak složité vyšetřování jeho zločinů probíhalo a jaký úspěch slavily netradiční vyšetřovací metody legendárního vyšetřovatele Jiřího Markoviče. Ani zde ale podle mě o žádnou oslavu zločinu nešlo.

X Cituji: „Každý z nás by se měl zamyslet a podpořit to, co je dobré. Co se nám teď jeví jako špatný film, se může v budoucnu proměnit ve velice špatnou realitu.“ Vaše slova na letošní Noci práva. Myslíte si, že je v dnešní době těžší se rozhodovat morálně správně?

Naše doba je aktuálně velmi vyhrocená. Přiostřuje se mezinárodní situace. Pár stovek kilometrů od nás na Ukrajině probíhá intenzivní válečný konflikt. Další doutná v Palestině. Názory na jejich řešení příkře rozdělují společnost ve světě, ale i u nás. V řadě zemí můžeme pozorovat zpochybňování principu „rule of law“, tedy „vlády práva“, který některým připadá jako překážka zvládání této „těžké doby“ a volání po přímočařejších metodách vlády.

V době intenzivního působení médií velmi různorodého charakteru není pro nikoho snadné rozhodnout se, komu uvěřit, rozpoznat dobro od zla. Pokud se nám to ale podaří, neměli bychom zůstat ke zlu neteční, ale podle svých sil a schopností zlu oponovat a podpořit dobro. Jak řekl irský filozof Edmund Burke: „Jediná věc nutná pro vítězství zla je, když dobří lidé zůstanou sedět se založenýma rukama.“, ceskajustice.cz

X X X

Státní zastupitelství obžalovalo 4 české vojáky kvůli smrti Afghánce. Hrozí jim až doživotí

Státní zastupitelství podalo obžalobu na čtyři příslušníky českých speciálních sil kvůli násilné smrti afghánského zajatce, který zemřel po výslechu. Informaci webu iRozhlas.cz potvrdila mluvčí Krajského soudu v Brně Klára Belkovová. Před svým zadržením Afghánec zabil českého vojáka a dva zranil. Právě krajský soud by se měl kauzou zabývat, a to ve speciálním režimu. Nebude proto podávat žádné další informace, uvedla Belkovová.

Příslušník afghánských ozbrojených sil Chán zastřelil na podzim 2018 českého psovoda Tomáše Procházku na afghánské základně Šindánd v provincii Herát. Afghánský voják byl zatčen a vzat do vazby západních sil. Krátce poté, co byl vrácen afghánským jednotkám, muž zemřel. Zadrženého afghánského vojáka vyslýchali i čtyři příslušníci 601. skupiny speciálních sil.

Přitěžující okolnosti

Média už dříve informovala, že vojenská policie viní dva české vojáky z vydírání a neuposlechnutí rozkazu, dva z porušení povinnosti strážní služby a neposkytnutí pomoci. Obžalobu následně vypracoval státní zástupce Robert Hanuš. Podle webu iRozhlas.cz se právní kvalifikace shoduje s tím, jak ji navrhla vojenská policie.

Za porušení povinnosti strážní služby i za neuposlechnutí rozkazu lze podle trestního zákoníku v krajním případě uložit až výjimečný trest, tedy včetně doživotí. Platí to v situaci, kdy jsou trestné činy spáchány za bojové situace a kdy jsou naplněny i další přitěžující okolnosti.

Vyslýchali jej i Američané

Okolnosti Chánovy smrti v minulosti popsal týdeník Respekt. Během dvacetiminutového výslechu se z místnosti ozývaly „bolestné výkřiky“, vypověděl prý afghánský tlumočník, který pracoval pro americkou armádu.

Čeští vojáci údajně také výslech Chána natočili na video a pořídili z něj fotografe, které později smazali. Vyšetřovatelům se je ale podařilo z počítačů obnovit, informoval Respekt. Po českých speciálech vyslýchali Afghánce ještě Američané. Zpět k afghánským silám se už dostal v bezvědomí., ceskajustice.cz

|X X X

 Znásilňovaná dívka vyslýchaná sedmkrát: Nejvyšší soud varuje před další traumatizací obětí. 

Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch dnes již dospělé ženy, která byla v dětství opakovaně znásilňována vlastním otcem. V trestním řízení, které proti němu vedly orgány činné v trestním řízení, musela dívka podstoupit celkem sedm výslechů, z nichž některé probíhaly i během hlavního líčení u soudu. Rozsudky nižších instancí, které její žalobu na náhradu nemajetkové újmy zamítly, Nejvyšší soud zrušil. Věc vrátil k novému projednání s tím, že nižší soudy nedostatečně posoudily, zda opakované výslechy byly skutečně nezbytné a zda nevedly k další traumatizaci oběti.

V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2865/2024 Nejvyšší soud konstatoval, že ochrana práv obětí trestných činů – a zejména těch nezletilých – musí být v trestním řízení prioritou. Orgány činné v trestním řízení i soudy podle něj mají povinnost jednat tak, aby oběť nebyla vystavena tzv. sekundární viktimizaci, tedy dalšímu zraňování, způsobenému samotným průběhem řízení. „Opakovaný výslech nezletilé oběti trestného činu je přípustný pouze tehdy, je-li nezbytný pro dosažení účelu trestního řízení, a to s ohledem na zásadu minimalizace zásahu do práv poškozené osoby,“ uvedl NS.

Sedm výslechů

Dívka v trestním řízení vypovídala sedmkrát. Tři výslechy se odehrály přímo během hlavního líčení, kdy byl její otec – obžalovaný – umístěn do vedlejší místnosti, odkud slyšel její výpověď přes pootevřené dveře. Přítomni byli i zástupci orgánů péče o dítě, v některých případech také psycholog či zmocněnec poškozené. Opakování výslechů nastalo jednak kvůli technickým problémům s nahrávkou a jednak v důsledku toho, že žalobkyně svou původní výpověď odvolala. To však podle NS neospravedlňuje, že nebyla přijata opatření ke snížení psychické zátěže výslechů.

Soud dále uvedl, že pokud byl výslech opakován kvůli procesní chybě nebo nedostatečné přípravě, nelze odpovědnost přenášet na oběť: „Nesprávný úřední postup, jenž vyústil v opakovaný výslech nezletilé, může spočívat i v tom, že skutečnosti, které mohly být zjištěny při výslechu jediném, zjištěny nebyly, a proto bylo nutno je zjišťovat při výslechu dalším,“ stojí v rozhodutí.

Dívka má poruchu osobnosti

Znalci v průběhu trestního řízení konstatovali, že dívka trpí nestabilní poruchou osobnosti, která vznikla nejen v důsledku opakovaného znásilňování, ale také v důsledku psychické zátěže spojené s průběhem soudního procesu. Dívka reagovala na stres sebepoškozováním, například řezáním se nebo pálením a užíváním léků.

Soudy nižších stupňů přesto žalobu na odškodnění zamítly. Podle nich byly výslechy v souladu se zákonem a jejich opakování bylo důsledkem změny postoje samotné žalobkyně. Tento formalistický přístup Nejvyšší soud odmítl. Ve svém rozhodnutí uvedl: „Zásada ochrany zvlášť zranitelných obětí trestných činů je natolik významná, že při její aplikaci nelze postupovat formálně.“

 Podle Nejvyššího soudu se mají soudy vždy pečlivě zabývat tím, zda by případné pochybení v postupu – například neprovedení výslechu řádně při první příležitosti – nemohlo být považováno za nesprávný úřední postup. Právě takové pochybení totiž může vést k opakovanému výslechu, který měl být s ohledem na věk a psychický stav oběti za každou cenu minimalizován.

Rozhodnutí NS tak nastavuje nový, přísnější standard pro práci s dětskými oběťmi v trestním řízení a potvrzuje, že stát musí nést odpovědnost i za újmu způsobenou nešetrným zacházením během procesu. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který bude muset znovu posoudit nárok žalobkyně – tentokrát se zřetelem na její práva a zájmy.

Co rozhodnutí Nejvyššího soudu znamená v praxi?

Orgány činné v trestním řízení i soudy budou muset při výslechu nezletilých a zvlášť zranitelných osob důsledněji dbát na jejich psychickou ochranu. Opakované výslechy již nebudou vnímány jako běžná součást dokazování, ale jako krajní řešení, k němuž je možné přistoupit pouze tehdy, pokud je to naprosto nezbytné a nelze potřebné informace zjistit jinak.

Každý jednotlivý výslech musí být pečlivě posouzen nejen z hlediska formální zákonnosti, ale také z hlediska jeho dopadu na oběť. Pokud k opakovanému výslechu dojde v důsledku nedbalosti, například kvůli špatně provedenému prvotnímu výslechu nebo technickým nedostatkům, může to být kvalifikováno jako nesprávný úřední postup. V takovém případě má oběť právo domáhat se náhrady újmy způsobené sekundární viktimizací.

Rozsudek tak vytváří nový, přísnější standard pro práci s dětskými oběťmi trestných činů. Ukazuje, že ochrana obětí nesmí být podřízena pohodlí či zvyklostem justice, ale musí být reálná, aktivní a respektující specifické potřeby těch nejzranitelnějších. Soudy i policie budou muset klást větší důraz na citlivý přístup, využívat specializované výslechové místnosti a spolupracovat s vyškolenými odborníky, aby se minimalizovalo riziko dalšího psychického poškození obětí. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Do vodíkového údolí v Nizozemsku se jezdí učit celý svět

Obchvat Kerčského mostu je hotov,yužití vodíku na letišti v Groningenu, městské a regionální autobusové dopravě či komunálních službách a přenos příkladů dobré praxe do českého prostředí. To byl hlavní cíl cesty zástupců Pardubického kraje a Regionální rozvojové agentury Pardubického kraje do Nizozemska. Právě tato země se řadí mezi průkopníky ve využívání čistých zdrojů energie a speciálně vodíku jako paliva.

„Nizozemsko velmi aktivně podporuje ekologicky šetrné technologie a láká firmy z celého světa ke spolupráci i investicím, jejichž výsledkem je rozmanité spektrum technologií pokrývajících celý řetězec vodíku – od výroby pomocí elektrolýzy přes dopravu a skladování až po široké uplatnění v různých odvětvích. V oblasti Groningenu se nachází první evropské „vodíkové údolí“. Tato oblast se stala magnetem pro zahraniční investory a technologické firmy z celého světa. V praxi je tak možné vidět fungování komunálních služeb, dopravního podniku či letiště s maximálním využitím vodíku jako paliva, ale samozřejmě také s využitím elektrické energie. Elektromobilita je zde totiž velmi rozšířena a podporována. Část země se proto již dostává do problému s nedostatečnou kapacitou sítě, kdy není umožněno připojování dalších velkých odběratelů,“ uvedl hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.

Letiště Groningen Elde

Groningenské letiště je jedním z pěti mezinárodních letišť v Nizozemsku a v loňském roce přepravilo pouze kolem 110 tisíc cestujících. V období před covidem to bylo až 350 tisíc cestujících. „Letiště je parametricky velmi podobné pardubickému. Vlastníky jsou dva regiony. Vedení letiště se však daří připravovat více rozvojových projektů spojených mimo jiné právě s obnovitelnými zdroji energie a vodíkem za účelem  snížení nákladů a zvýšením energetické soběstačnosti, ale také pro stabilizaci příjmů letiště při sezónních a jiných výkyvech letů v osobní dopravě. Přeprava cestujících je zde dokonce minoritním segmentem. Na letišti sídlí letecká škola KLM, letecká záchranná služba či je z něj zajišťována letecká přeprava krve a lidských orgánů určených pro transplantaci. A díky vlastním solárním panelům je až 80 procent spotřeby elektrické energie pokryto právě soláry. Na letišti je zde navíc velký další fotovoltaický park v synergii se soukromým partnerem s kapacitou 22 megawatt, který zásobuje přes šest tisíc domácností v okolí. Panely jsou navržené specificky pro letiště tak, aby nedocházelo k oslňování letadel. Je tak velmi dobře využita zelená  plocha v blízkosti přistávací dráhy, na které by nebylo možné umístit nic jiného,“ uvedl náměstek hejtmana pro oblast dopravy Ladislav Valtr.

Technické služby města Groningen

Snižování uhlíkové stopy se v regionech Drente a Groningen promítá také do fungování technických služeb. „Město Groningen chce být do roku 2035 zcela uhlíkově neutrální, a tak postupně snižuje energetickou náročnost svých provozů včetně technických služeb. První vodíková vozidla nakoupili již v roce 2017 a momentálně je v provozu 26 velkých nákladních popelářských vozů a další údržbové techniky. Pro ně byla vybudována nezbytná obslužná infrastruktura. Pro tento typ vozidel se podle zkušeností z Groningenu ukazuje, že nejsou elektromobily tolik vhodné, a proto od nich ustupují. Na druhé straně jsou však nevýhodou vodíku v tuto chvíli výrazně vyšší pořizovací náklady, ale stále také cena paliva jako takového, která se pohybuje na hodnotě 14 euro za kilogram,“ vysvětlil hejtman Netolický.

Dopravní podnik regionu Groningen

Snižování emisí je velkou výzvou také pro společný dopravní podnik regionů Drente a Groningen, který obsluhuje oblast přibližně 1,1 milionů lidi. „Do roku 2030 chce být dopravní podnik zcela bezemisní, a tak v rámci stávajícího 10 letého kontraktu postupně pořizuje elektroautobusy či autobusy na vodík. Již nyní je až 90 procent flotily bezemisní. V segmentu vodíku jsou dokonce evropskou špičkou s 29 autobusy standardně nasazenými na regionálních a městských linkách. K snazšímu provozu je však nutné dobudovat další kapacitní plnící stanice,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Resato

Zástupci kraje a rozvojové agentury navštívili v Assenu také společnost Resato, která se celosvětově řadí mezi technologické lídry v oblasti vodíkových plnících stanic a má zájem o vstup také na český trh. Společnost má více než 30 let zkušeností s vysokotlakou technologií a dodává řešení pro tankování vodíku pro nákladní automobily, autobusy a automobily při tlaku 350 nebo 700 barů. V Evropě má firma v provozu 60 veřejných či soukromých vodíkových plnících stanic. Mgr. Dominik Bartákx X X  X

Národní technické muzeum bude spolupracovat na expozici pletařství v Schindlerově pletárně

 Národní technické muzeum podepsalo ve středu 16. 4. 2025 Smlouvu o spolupráci s městem Krásná Lípa a firmou Schindlerova pletárna. Předmětem spolupráce bude realizace expozice pletařství v prostorách firmy v Krásné Lípě.

„Schindlerova pletárna patří k nejstarším textilním provozům svého druhu na našem území, byla založena již v roce 1854. Dodnes svou výrobu provozuje v jedné z nejhodnotnějších funkcionalistických industriálních staveb u nás, kterou postavil v letech 1928–1929 architekt Hans Richter, průkopník moderní architektury v Drážďanech a rodák ze severních Čech. Navázání spolupráce s městem Krásná Lípa a firmou Schindlerova pletárna mě velice těší,“ uvedl generální ředitel NTM Karel Ksandr.

„Jsme velmi potěšeni, že do těchto nádherných a pletařské výrobě stále sloužících prostor budeme moci zapůjčit některé naše předměty ze sbírky Textilního průmyslu. Naopak výroba Schindlerovy pletárny bude v rámci spolupráce dokumentována ve sbírkovém fondu NTM. Garantem úspěšné spolupráce je pak Město Krásná Lípa,“ doplnila kurátorka NTM Lucie Střechová.

Smlouva byla podepsána díky milému pozvání pana senátora Zbyňka Linharta, předsedy Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, v prostorách Senátu ČR. Na fotografii kurátorka NTM Lucie Střechová, jednatel Schindlerovy pletárny Martin Veselík, generální ředitel NTM Karel Ksandr, starosta Krásné Lípy Jan Kolář, senátor Zbyněk Linhart a ředitel Průmyslového muzea NTM Jan Palas. 

 Mgr. Jana Dobisíková, NTM