Václav Klaus na semináři IVK. Již ve svých poznámkách k semináři jsem řekl, že jsme původně organizovali seminář k prvním šesti týdnům Trumpova prezidentství, ale že jsme trochu podcenili, že už dnes těch týdnů uplynulo sedm. Nedomysleli jsme, co všechno se za jeden jediný, sedmý týden může stát.

Zmínil jsem i to, že jsme přesvědčeni, že náš první sborník na podobné téma s názvem „Trumpův návrat“, s texty napsanými v období od 4. listopadu 2024 do 20. ledna 2025, bez úhony přežil rychlé plynutí času a že nemáme důvod na něm nic měnit. Snad se stejným způsobem osvědčí i případný sborník z dnešního semináře. Naším zájmem není glosovat každodenní výroky amerického prezidenta nebo jeho odpůrců. Tato „pěna dní“ (Boris Vian) by nás neměla pohlcovat.

Chtěl bych začít připomenutím, že jsem na prvním semináři na toto téma, který se konal 28. listopadu loňského roku ve stejném sále hotelu Grand Hotel Prague Towers jako dnes, zdůraznil tyto čtyři výchozí teze:

1. Za klíčové jsem považoval, že Trumpovým vítězstvím v prezidentských volbách vyhráli obyčejní lidé nad politickými elitami a nad politickým establishmentem, což už se zdálo být v dnešním světě nemožné.

Připomněl jsem svou velmi nepěknou zkušenost ze setkání se skupinou evropských velvyslanců dva dny po těchto volbách, kdy tito lidé dávali otevřeně najevo své pocity neštěstí, ne-li zmaru svých životních ideálů po Trumpově vítězství;

Radoval jsem se z Trumpem uskutečněného „zatřesení“ dnešním světem, ale i tehdy, v listopadu 2024, jsem varoval „před zjednodušenými a naivními tóny triumfalismu v postojích mnoha lidí“ a před možnými budoucími zklamanými očekáváními;

Nabádal jsem, že teď je řada na nás, že teď je úkolem naším s tím něco udělat, že se každý z nás v prostoru, který máme k dispozici, musí pokoušet udělat maximum.

Na tom nemusím dnes nic měnit, to zůstává úkolem i pro dnešek. Teď ale už začínají být jasnější další kontury Trumpova prezidentství.

Po sedmi týdnech Trumpa v prezidentské funkci je např. zřejmé a je zcela zásadní, že Trump vrátil národní zájmy do podstaty politiky, že to znamená ukončení 100 let trvající Wilsonovy (nebo Wilsonovské) éry a že je to opuštění víry v ideologii kolektivní bezpečnosti a v úlohu globálních institucí typu OSN. To mnozí lidé nechtějí přijmout. Nechtějí vidět prázdnotu této politiky.

Stejně tak je evidentní, že Trumpovo zpochybnění globalismu a tzv. globálních institucí je vlastně apoteózou národního státu a oprávněnosti suverénnosti jeho politiky (prováděné důsledně ve svém vlastním zájmu). To je ostatně dlouhodobě jedním ze základních prvků uvažování IVK.

Věděli jsme hned od počátku, že jednou věcí je neobvyklá Trumpova rétorika, která na první pohled zatlačuje do pozadí obsah jeho politiky, ale věděli jsme i to, že tato fáze jednou skončí. Bylo zřejmé, že to nastane v okamžiku, až se Trump začne pohybovat nad rámec pouhé rétoriky, zejména pokud jde o válku na Ukrajině. K tomu došlo minulý týden a bylo to pro všechny přesvědčivě dokumentováno washingtonskou schůzkou Trumpa se Zelenským. O tom toho zde již dnes bylo řečeno hodně. Souhlasím s těmi svými předřečníky, kteří zdůrazňovali, že jde hlavně o to, co z toho vyplývá, a zejména pro nás.

V pátek vystoupím v Bratislavě na konferenci nazvané Istropolis Summit s projevem, kterému jsem dal název „Can We Avoid Wasting the Unique Opportunity Offered to Us by Trump’s Presidency?” (Můžeme se vyhnout promarnění jedinečné příležitosti, kterou nám nabízí Trumpovo prezidentství?). Závěr, který v tomto projevu budu prezentovat, si dovolím dnes avizovat: obávám se, že my v České republice tuto příležitost s vysokou pravděpodobností promarnit můžeme nebo dokonce, že ji téměř jistě promarníme. Nevidím u nás žádné relevantní politické síly, které by byly schopné cokoli udělat, aby se to nestalo. Je třeba férově říci, že beznadějná je v tomto smyslu nejen naše vládní koalice, ale i naše „vládní“ opozice.

Jednou z příčin tohoto mého očekávání je naše už dávno navyklá (a zdomácnělá) pasivita, neakčnost, pohodlnost, ale i absence politických institucí, které by něco udělat mohly a chtěly. Druhou příčinou tohoto výsledku vidím v již se projevujícím zintenzivnění aktivit „starých struktur“, kterými myslím zejména Evropskou unii a s ní svázané politiky v jednotlivých členských zemích, kteří udělají všechno proto, aby svět vrátili zpátky do předtrumpovské éry. Premiantem v tomto ohledu je a bude Fialova vláda. Začíná se nám více a více hodit pojem „staré struktury“, který se už dávno týká někoho a něčeho úplně jiného, než jak jsme toto slovo chápali a používali v období kolem pádu komunismu. Už je starou strukturou někdo úplně jiný.

Dlouhodobá otázka, kterou jsme jako IVK výrazně znovu a znovu nastolovali svými knížkami o sebedestrukci Západu, zní pořád stejně: Existuje ještě pro Západ nějaká naděje? Snad ano, ale museli bychom pro to mnoho věcí udělat. Trump určitou skulinu k tomu, abychom to udělat mohli, otevřel. To ale nestačí. O nás se nebude rozhodovat ani ve Washingtonu, ani v Kyjevě. Otázka proto zní: využijeme tuto skulinu? Využijeme ji v právě se rozbíhající volební kampani? Je to úlohou pro nás pro všechny.

X X X

 JIŘÍ  WEIGEL:  JAKOU  KDO  HRAJE  ROLI  V  ROZEHRANÉ  PARTII?

Jak rozumět mírotvorci Donaldu Trumpovi. A jakou kdo hraje roli v rozehrané partii

Dramatické politické události v závěru minulého týdne rozbouřily světovou politiku i veřejné mínění. Debakl jednání ukrajinského prezidenta Zelenského s americkým prezidentem Trumpem ve Washingtonu a nedělní summit tzv. koalice ochotných v Londýně eskalovaly napětí do nebývalých výšin. V naší zemi reakce na tyto události přinesly v politice, médiích a na sociálních sítích vyhřeznutí neuvěřitelné protiamerické vlny, která nemá v historii naší demokracie obdoby. Jak tomu všemu rozumět?

Za tři roky ruské agrese na Ukrajině byla naše veřejnost oficiální propagandou vychována v představě, že jediným přijatelným řešením této války je vojenská porážka a kapitulace Ruska, potrestání jeho politického vedení a válečné reparace zničené napadené zemi. Cestou, jak toho mělo být dosaženo, byla neustálá eskalace války, použití dalších a dalších typů co nejničivějších zbraní, rozšíření operací na ruské teritorium atd. Mohli jsme sledovat různé pseudomírové konference bez účasti Ruska, na nichž prezident Zelenskyj prezentoval své „vítězné plány“ pro mírová jednání, což byly v podstatě výše zmíněné kapitulační podmínky, které je možné nadiktovat jenom poraženému Rusku.

V realitě se ovšem situace vyvíjela a vyvíjí pro Ukrajinu daleko méně příznivě. Ruská vojska pomalu postupují, Ukrajině síly docházejí, škody se zvětšují a ochota spojenců to všechno financovat a zásobovat naráží na své objektivní limity.

V čem tkví bezprecedentní vstřícnost k Rusku

Staronový americký prezident Donald Trump se nikdy netajil tím, že považuje válku na Ukrajině za katastrofu a za zásadní politickou chybu Bidenovy administrativy, která nechala situaci eskalovat a nesnažila se ruské agresi zabránit, přestože o přípravách na ni více než půl roku věděla.

Jestliže Rusové Ukrajinu a její obyvatele při svém útoku zásadně podcenili a zabředli do dlouhé opotřebovací zástupné války s celým Západem, potom Západ podcenil Rusko a jeho schopnost vytrvat v boji, mobilizovat síly, učit se za pochodu a mít vůli dosáhnout vítězství. Porazit s omezenými silami, které byl Západ na ukrajinskou válku ochoten věnovat, jadernou velmoc a režim vedoucí existenční zápas ve své hlavní zahraničně-politické prioritě se po třech letech ukazuje jako iluzorní.

Donald Trump nehodlá pokračovat v Bidenově nesmyslné politice a nechce válčit s Ruskem. Jeho zásadní prioritou je zadržování Číny, která směřuje ke globální dominanci. Nepovažuje za rozumné ponechat Rusko v čínské náruči, kam ho natlačila Bidenova politika. Rusko pro něj není soupeřem, nesdílí protiruská traumata Východoevropanů a chtěl by zopakovat v jiném gardu slavný Kissingerův geopolitický tah, který v 70. letech rozdělil a postavil proti sobě v americkém zájmu komunistické velmoci SSSR a Čínu.

Trump má Rusku co nabídnout a na ruské straně se setkává se vstřícnou reakcí. Ani Rusové nejsou šťastni z dusivého čínského objetí, do něhož je zahnal Západ. V ruské historické paměti zůstává instinktivní strach z asijské hrozby, který v ní vězí od dob mongolského jha. Čínský vliv se už dávno neomezuje jen na Dálný východ a Sibiř, Čína začíná postupně určovat pravidla hry v řadě dalších oblastí a vše dosud směřovalo k tomu, že to nakonec bude ona, která se ujme jako jediná akceptovatelná síla řešení ukrajinské krize a bude z ní profitovat.

Tomu se Trumpova politika snaží zabránit. A v tom je také smysl jeho bezprecedentní vstřícnosti k Rusku a gest a signálů, které prezidentu Putinovi vysílá – od dlouhého telefonátu přes exkluzivní jednání ministrů zahraničí v Rijádu po společné hlasování o kompromisních k Rusku vstřícných rezolucích v OSN. Navázání a obnovení důvěry Moskvy je zásadní podmínkou, aby se USA mohly přeměnit z protiruské válčící strany v arbitra konfliktu, který bude vyjednávat kompromis mezi válčícími stranami. Trumpovi se jeho vstřícností vůči Putinovi, který tuto americkou snahu akceptuje, podařilo dosáhnout neuvěřitelného diplomatického vítězství, které však mnozí nejsou schopni pochopit a docenit.

Zelenského role

Trump jako zkušený byznysman myslí jasně a čistě. Vychází z toho, že Ukrajina dosud existuje a bojuje pouze díky americkým penězům, zbraním a všestranné podpoře. Bez nich neměla a nemá šanci pokračovat a bude Ruskem poražena. Proto neopakuje pokrytecké lži, že záleží jen na Ukrajině, jak dlouho bude chtít bojovat a jakých cílů chce při tom dosáhnout. Rozhoduje ten, kdo to všechno platí. On je rozhodnut skončit nyní a zachránit pro Ukrajinu maximum možného cestou nalezení kompromisu s Ruskem. Nepovažuje za nutné příliš Ukrajince přesvědčovat – oni žádné karty do hry nemají, myslí si. Dostat Rusko k jednacímu stolu je pro něj zásadní.

Avšak Ukrajinci a mnozí jejich podporovatelé ve světě i u nás si jednání s Ruskem představují jinak – americký prezident by měl na úvod ultimativně položit na stůl něco, co se bude podobat již zmíněnému Zelenského „vítěznému plánu“, a pokud to Rusové odmítnou, eskalovat dále krizi až na práh jaderné konfrontace s vírou, že to bude Putin, kdo před hrozbou globální apokalypsy nakonec nevydrží a kapituluje. Trump na rozdíl od internetových diskutérů a zabedněných fanatiků vnímá odpovědnost jaderných mocností za přežití lidstva a Ukrajina mu opravdu nestojí za riskování jaderné apokalypsy. Putin už navíc dokázal, že jeho strategický odhad není úplně nejlepší a bylo by bláznovství se na něj v konfrontační krizi spoléhat.

Mírotvorce Trump však musí ke kompromisu zúčastněné strany nějak dotlačit. Prezident Zelenskyj a jeho okolí dávají opakovaně najevo, že svou roli, kterou jim Trump přidělil, nechápou. Za tři roky válčení a dohadování s Bidenovou administrativou a evropskými spojenci si zvykli na preferenční režim a metody, které nemají daleko k vydírání. Prezident Zelenskyj pasovaný západní propagandou na válečného hrdinu a mezinárodní celebritu si nárokuje, že to bude on, kdo bude rozhodovat o válce či míru a jeho podmínkách.

To by platilo, kdyby bojoval za své a vlastními prostředky. Takto však je v Trumpových očích tím, kdo má být Američanům vděčen za záchranu. Zelenskyj však v posledních týdnech dával velmi arogantně najevo, že se americkým plánům nehodlá podřizovat a snažil se vynutit si na Trumpovi naplnění svých maximalistických cílů.

Střetnutí v Bílém domě před televizními kamerami bylo lekcí Zelenskému, jaké je jeho místo v rozehrané partii a jednoznačné potvrzení Trumpova rozhodnutí konflikt ukončit, ne v něm pokračovat. Na prosazení tohoto záměru vůči Ukrajincům má Trump dostatečné páky.

Koalice ochotných jako klacek na Rusy

Daleko složitější partner je Rusko. V obecné rovině mají Rusové silný zájem na urovnání zcela zdevastovaných vztahů s USA a Západem a na odstranění sankcí, které na ně byly uvaleny. V probíhající válce jsou tou silnější stranou, postupují a při evidentním americkém odhodlání se z konfliktu stáhnout získávají i naději na vítězství.

Jsou zkušení hráči a tvrdí vyjednavači a nebude lehké je přinutit ke kompromisu, který by dával Ukrajině šanci uhájit svou nezávislost, suverenitu a zajistil dlouhodobou bezpečnost. Trump v roli „čestného makléře“, do níž se po Bismarckově vzoru pasoval, však musí předstírat nestrannost, o niž už hovořil ve slovním utkání se Zelenským. Nemůže tlačit Rusy hrozbou dodávek dalších útočných zbraní a jiné podpory Ukrajině v případě jejich neochoty hledat kompromis. V takovém případě by jednání rozbil.

Proto Trump potřebuje tzv. koalici ochotných – dosavadní americké spojence, kteří by mimo rámec NATO hráli zlého muže, hrozili svou nekonečnou podporou Ukrajině a dodávkami smrtících zbraní. To bude pomyslný klacek na Rusy, který bude Trumpovi umožňovat tlak na ně.

Tuto spekulaci potvrzují velmi vstřícná a přátelská jednání prezidenta Macrona a premiéra Starmera při jednáních s Trumpem ve Washingtonu, která ostře kontrastovala s velmi ostrými závěry velmi krátkého londýnského summitu, který působil jako vzpoura Evropanů proti Trumpovi. Pro tuto roli našli v Londýně dostatek antiruských politiků připravených na tuto vějičku nadšeně naskočit. V podobném duchu působí i podivně tvrdá válečnická prohlášení budoucího německého kancléře Merze, jinak známého svými pevnými proamerickými postoji.

Je při tom jasné, že Evropa nemůže hrozící výpadek americké podpory válčící Ukrajině dlouhodobě nahradit a že bez Američanů nemůže zajistit svou bezpečnost. Velká slova o budování evropské obrany se týkají projektů v poměrně vzdálené budoucnosti, které na vývoj dnešního válčení na Ukrajině nemohou mít žádný vliv. Evropa hraje v Trumpově uvažování významnou roli a jeho distancování se od ní může mít ve vztahu k ukrajinskému konfliktu i taktické příčiny. V jednáních s Putinem budou nesmiřitelní antitrumpovští a protiruští Evropané významnou Trumpovou kartou, i když nebudou sedět přímo u stolu.

K protitrumpovské hysterii není důvod

Čeká nás velmi důležitá křižovatka, která rozhodne o dalších poměrech v Evropě i ve světě. EU krize ve vztazích s Ruskem a všestranně bičované válečné hysterie využije k další centralizaci poměrů v EU, právo veta členských států bude obětováno na oltář obrany před údajnou Putinovou hrozbou, obnovu Ukrajiny zajistí vyšší zdanění nás všech.

Trump je sice ideově odpůrcem vládnoucích evropských progresivistů, ale na prvním místě je velmi zkušeným pragmatickým politikem, který na rozdíl od mnoha jiných své soupeře vnímá, nepodceňuje a respektuje je. Protitrumpovská hysterie, kterou nám předvádějí mnozí, i ti u nás v ústavních funkcích, není na místě a jenom potvrzuje jejich nekompetentnost.

Trump za sedm týdnů svého prezidentství dal věci do pohybu a vytvořil prostor pro řešení problémů. Držme mu palce, aby uspěl. Prospělo by to nám všem.

X X X

BABIŠ  ZPRAŽIL  PEKAROVOU

  HULVÁTSKY  MU  SKÁKALA  DO  ŘEČI  V  PARLAMENTU

 Šéfka Sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová se při jednání o novele zákoníku práce pohádala s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem. Několikrát mu vyčetla, že nemluví k věci, zatímco Babiš jí opáčil, že jako řečník s přednostním právem může mluvit o čem chce.

 Začalo to celkem nenápadně.

„Já jsem nechtěl vystupovat, protože jsem se zatajeným dechem sledoval debatu lidí, kteří rozumí zaměstnávání. No, tak já zaměstnávám 40 tisíc lidí, ale nechtěl jsem se k tomu vyjadřovat,“ vzal si slovo Babiš.

Spouštěčem bylo, když komentoval vystoupeni místopředsedy TOP 09 Michala Kučery. „Z Mittalu jste nechali vytáhnout 100 miliard, a místo toho, abyste ho prodali Třineckým železárnám, tak jste ho prodali Indům. Ještě předtím vytáhly z toho desítky miliard vaše zkorumpované tradiční strany,“ vyčetl Babiš vládním stranám.

 „Nechtějte, abych tady začal vzpomínat na to, jak jste vytahal peníze vy jako ministr financí z Lesů České republiky a na co jste je použil. Právě proto, aby se nedala zvládnout ta kůrovcová kalamita,“ pustil se do něj ministr zemědělství Marek Výborný.

„Já jsem byl ministr financí, který dal do pořádku firmy. Mimochodem ano, na rozdíl od vás se neživím politikou. Vy, když nebudete v politice, tak budete díky nám brát jako učitel zase 50 tisíc,“ opáčil mu Babiš.

„Pane předsedo, jednáme o zákoníku práce. Prosím, držte se projednávané věci,“ vmísila se do přestřelky Pekarová Adamová, která řídila schůzi.

 „Vy mi neříkejte, co mám říkat! Já budu říkat tady, co já chci! A vy mi do toho nebudete skákat,“ nenechal si to líbit předseda ANO.

Pekarová Adamová mu řekla, že má mluvit k věci, a Babiš reagoval, že právě to dělá.

„Jednací řád mi dává možnost mluvit k čemu chci! A tady sedí odboráři, které tahle asociální, nejhorší vláda v historii této země, ignoruje. Odboráři se přišli podívat, kdo a komu záleží na zaměstnancích. Vy nic nevíte o tom, co je to zaměstnávat lidi! Nic o tom nevíte. Tady vystupují lidé, kteří v životě nic nezaměstnávali. Jen se živí politikou,“ řekl Babiš.

Při hlasování pak nejprve TOP 09 spolu s ODS neprosadily možnost výpovědi bez udání důvodu, ale při hlasování o celém návrhu novely zákoníku práce byli pro jak poslanci TOP 09, tak ANO.

A zvedli pro něj ruku i Markéta Pekarová Adamová a Andrej Babiš.

 X X X

 RUSKO  ODPOVÍ  NA  VELKÉ  ZBROJENÍ  EU

Na militarizaci EU odpovíme, hrozí Kreml. Přiznal znepokojení

Rusko bude možná muset odpovědět na zbrojní plány Evropské unie, prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Podle něj výsledek čtvrtečního mimořádného summitu EU znamená militarizaci evropského bloku. Evropská unie se staví do role protivníka Ruska, takže diskuse o její militarizaci mohou v Moskvě vyvolat znepokojení, dodal.

„Vidíme, že Evropská unie nyní aktivně diskutuje o militarizaci EU a o rozvoji obraného segmentu. Jedná se o proces, který pozorně sledujeme, protože EU staví Rusko do pozice svého hlavního protivníka,“ uvedl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

 „To samozřejmě může být potenciálně hluboce znepokojivé téma pro nás a mohli bychom muset přijmout příslušná opatření v reakci na zajištění naší bezpečnosti,“ dodal. Podle něj taková „konfrontační rétorika Bruselu“ je v přímém rozporu se současnými úsilím o nalezení mírového konfliktu na Ukrajině.

Prezidenti a premiéři 27 zemí Evropské unie se ve čtvrtek v Bruselu shodli, že má EU rychle najít peníze na posílení vlastní obrany a bezpečnosti. Evropa tak reaguje na náznaky z Washingtonu, že USA už dále nebudou garantovat evropskou bezpečnost.

 Americký prezident Donald Trump usiluje o uzavření mírové dohody, která by ukončila válku na Ukrajině. Brusel i Kyjev se obávají, že dohoda bude o Ukrajině bez Ukrajiny a bude z ní těžit pouze Moskva, kterou to může dále vybídnout k agresi vůči Evropě.

Mluvčí Kremlu označil jako nezbytný dialog mezi Ruskem a USA o kontrole zbrojení a strategické stabilitě. Reagoval tak na čtvrteční prohlášení Trumpa, který řekl, že „by bylo skvělé, kdyby se všichni zbavili jaderných zbraní“. „Vím, že Rusko a my máme zdaleka nejvíce. Čína bude mít stejné množství během čtyř až pěti let. Bylo by skvělé, kdybychom se všichni mohli denuklearizovat, protože síla atomových zbraní je šílená,“ řekl Trump podle Reuters.

Peskov také podle ruské státní agentury TASS prohlásil, že při projednávání otázek kontroly zbrojení by měly být brány v úvahu evropské jaderné arzenály. „Jsme o tom stále přesvědčeni. Tím spíše, že naléhavost zohlednění těchto arzenálů je nyní ještě vyšší než dříve, s ohledem na zcela nedávná prohlášení pana Macrona,“ dodal mluvčí Kremlu.

USA a Rusko mají každé více než 5000 jaderných hlavic, Čína jich má zhruba 500, Francie 290 a Británie 225, píše Reuters s odkazem na Federaci atomových vědců (FAS). V únoru 2026 vyprší platnost smlouvy Nový START, kterou Rusko a USA podepsaly v roce 2010 v Praze, a která omezuje jaderný arzenál obou mocností. Kromě toho v roce 2023 ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákon o pozastavení účasti Ruska na smlouvě. Dohoda Nový START je přitom považována za poslední významnou rusko-americkou úmluvu o kontrole jaderných zbraní.

Putin prohlásil, že Rusko chce takový mír na Ukrajině, který zajistí dlouhodobou bezpečnost Ruska a jeho udržitelný rozvoj. Řekl, že se Rusko chce to, co mu podle něj náleží, a nehodlá se z Ukrajiny stáhnout.

 Šéf Kremlu zároveň pohrozil francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, že dopadne jako francouzský císař Napoleon, který se po vpádu do Ruska musel stáhnout s obrovskými ztrátami. Putin tak reagoval na Macronův středeční výrok o ochraně Evropy francouzským jaderným deštníkem.

 Ruští představitelé už předtím odmítli možnost rozmístění evropských vojáků po případném příměří na Ukrajině. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov to označil za podněcování Kyjeva k válce s Ruskem.

Zbrojení přinese Evropanům problémy, tvrdí ruský list

Ruský list Izvestija k plánům EU na přezbrojení napsal, že budou znamenat vyšší daně pro obyvatele. „Vyčlenili 800 miliard eur (20 bilionů Kč) na posílení obranných kapacit kontinentu, což si vyžádá výrazné zvýšení daní napříč EU, jak listu Izvestija potvrdily zdroje z Evropského parlamentu,“ napsal ruský deník o plánech EU. Zároveň poznamenal, že zmíněná suma navržená Evropskou komisí čtyřnásobně překračuje roční rozpočet bloku.

Odborníci podle ruského listu varují, že představitelé členských států EU budou čelit značným potížím, až budou takové výdaje obhajovat před vlastními občany. Odpovědět budou muset lidem na to, proč se takové sumy neinvestují do sociální oblasti a k řešení ekonomických problémů, ale raději do vojensko-průmyslového komplexu a dodatečné pomoci Ukrajině.

 Agentura TASS zase uvedla, že vrcholná unijní schůzka v Bruselu ukázala, že Evropané chtějí dále sponzorovat ukrajinskou armádu, což maďarský premiér Viktor Orbán kritizoval jako nezodpovědné. Orbán v Bruselu odmítl podpořit další pomoc Ukrajině, proto ostatní představitelé unijních států přijali nezávazné prohlášení, ve kterém Kyjevu podporu slibují.

TASS dále napsal, že Orbán rovněž poukázal na obrovské náklady s případným začleněním Ukrajiny do Evropské unie a uvedl, že Maďarsko proto uspořádá plebiscit, zda jsou Maďaři ochotní obětovat vlastní zájmy výměnou za ukrajinské členství. Orbán v rozhovoru s maďarským státním rozhlasem řekl, že jeho vláda uspořádá brzy národní konzultace o unijní budoucnosti Ukrajiny.

 X X X

 Trumpova vláda chce zavírat konzuláty v západní Evropě, může to uškodit CIA

Americké ministerstvo zahraničí plánuje do léta uzavřít desítku konzulátů, hlavně v západní Evropě, napsal list The New York Times (NYT) s odvoláním na tři nejmenované pracovníky ministerstva, obeznámené s kolujícím návrhem. Ministerstvo se podle deníku také chystá propustit mnoho místních zaměstnanců pracujících pro americké zastupitelské úřady.

Návrh zahrnuje konzuláty ve Florencii, ve Štrasburku, v Hamburku či v portugalském městě Ponta Delgada. Krok má být součástí snahy nového amerického prezidenta Donalda Trumpa o snížení federálních výdajů, v rámci čehož USA ukončují či omezují dříve důležité způsoby globálního uplatňování svého vlivu, třeba prostřednictvím demokracie, lidských práv a pomoci.

Rozhodnutí přichází v době, kdy Čína, hlavní rival Ameriky, předstihla Spojené státy v počtu diplomatických zastoupení ve světě. Počet misí je nyní 271 ku 274, USA však dosud v Evropě mají silnější zastoupení než Čína.

 Americký list varoval před negativními dopady případného omezování diplomatické sítě, zejména uzavření celých zastupitelských úřadů, na národní bezpečnost USA. Na zastupitelských úřadech pod diplomatickým krytím pracuje řada zpravodajců CIA a uzavření misí by omezilo možnosti CIA získávat špiony, dodal deník.

Upozornil také, že podle jeho zdrojů během prvních dvou měsíců letošního roku požádalo o propuštění na 700 zaměstnanců ministerstva, včetně 450 diplomatů, zatímco dříve odcházelo okolo 800 lidí za celý rok.

 Snaha snížit počet diplomatických míst se jeví součástí interní kampaně omezit výdaje ministerstva zahraničí o pětinu, uvedli úředníci, hovořící o citlivých záležitostech pod podmínkou anonymity.

Ministerstvo má asi 76 tisíc zaměstnanců, z toho asi 50 tisíc představují místní občané najatí v zahraničí. Ve zbývajícím počtu je 14 tisíc diplomatů, kteří se střídají na zahraničních postech. Šéfové zahraničních misí byli požádáni, aby do poloviny února uvedli, s jakým minimálním počtem.  

 X X X

  ITALKA  MELONIOVÁ  VELKÁ  POLITIČKA

DOBŘE  BY VEDLA  EU  MÍSTO   LEYENOVÉ?

  Trumpova i Muskova oblíbenkyně, která podporuje Ukrajinu. Vliv italské premiérky Meloniové roste

Podle vlivného bruselského serveru Politico je Giorgia Meloniová nejmocnější evropskou osobností. Se silnou domácí pozicí, návratem Donalda Trumpa a děním na Ukrajině má italská premiérka skutečně všechny předpoklady pro to, aby hrála v transatlantických vztazích klíčovou roli. Oblíbenkyně amerického prezidenta i jeho pobočníka Elona Muska totiž zároveň dlouhodobě podporuje Ukrajinu, což je mezi politiky blízkých Trumpovi unikátní kombinace.

 Italská premiérka Giorgia Meloniová udržuje vstřícné vztahy jak s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, tak s americkým prezidentem Donaldem Trumpem | Foto: Pool /Ukrainian Presidentia & Pcm/Ropi / Zuma Press | Zdroj: Koláž iROZHLAS.cz / Profimedia

Do vedoucí role nové „koalice zodpovědných“ evropských států, které chtějí investovat do obrany své i ukrajinské, se nominovali francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer. Na starém kontinentu ale nejsou jediní s ambicemi Evropu vést.

Silné slovo bude chtít jistě mít i budoucí německý kancléř Friedrich Merz, který zároveň zdůrazňuje nutnost zapojení Polska jakožto klíčové východoevropské země vedené zkušeným evropským politikem Donaldem Tuskem. K tomu by za celou Evropskou unii mohla mluvit šéfka její Komise Ursula von der Leyenová.

Klíčovou se ale nakonec může stát italská premiérka Giorgia Meloniová. Zejména díky její unikátní pozici, kdy je silně pro Trumpa i pro Ukrajinu.

Po roztržce mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským se Meloniová zatím drží zpátky a žádných třaskavých výroků se nedopouští. „Každé rozdělení Západu nás všechny oslabuje a vyhovuje těm, kdo by chtěli vidět úpadek naší civilizace,“ podotkla například.

Lídři a zástupci 15 evropských zemí a uprostřed předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a po její levici šéf Evropské rady António Costa (2. března 2025) | Foto: JUSTIN TALLIS | Zdroj: Reuters

Sama se už delší dobu pasuje do role „mostu“ mezi Evropou a USA. Říká, že Trump pro Evropu není nepřítelem a je třeba k němu zaujmout pragmatický přístup.

 „Když je Trump zpět, Meloniové (a Itálii) by její protrumpovské a proukrajinské postoje mohly poskytnout určitou páku v transatlantických vztazích a skutečně pomoci postavit jakýsi most mezi USA a skeptičtějšími evropskými partnery,“ domnívá se politolog z Terstské univerzity Mattia Zulianello.

„Nahrává tomu její ideologická kompatibilita s Trumpem, ale její skutečný vliv bude záležet na tom, jak se jí bude dařit v tomto choulostivém prostředí manévrovat,“ doplňuje.

Trvalá podpora Ukrajiny

Na konci února navštívila Meloniová konzervativní konferenci CPAC ve Washingtonu, kde vystoupila přes telemost. Ve svém projevu podpořila Trumpa i jeho viceprezidenta J. D. Vance, obhajovala jejich protievropskou rétoriku a prohlásila, že USA se k Evropě neotočí zády.

Zároveň ale na akci plné protiukrajinsky zaměřených řečníků označila Ukrajince za „hrdý národ“, který se v boji za svobodu brání „brutálnímu agresorovi“. Zdůraznila i potřebu míru, který bude spravedlivý a trvalý, pro což vyžaduje zapojení USA i Evropy.

Meloniová dlouhodobě podporuje západní protiruské sankce a vojenskou pomoc Ukrajině. Loni na podzim Zelenskému slíbila, že Itálie od podpory Ukrajiny „nikdy neustoupí“.

Pravý test jejích postojů ale nastane, až začne být její pozice podporovatelky Trumpa i Ukrajiny jen těžko udržitelná. Například v konfrontaci s americkými cly na dovoz evropských produktů.

 „Nakonec se svým stylem argumentace, že Trump není tak špatný a můžeme s ním mluvit, narazí. Cla mohou mít na ekonomiku značný dopad a evropské hospodářství, italské nevyjímaje, není nijak zářné,“ domnívá se Daniele Albertazzi z University of Surrey.

‚Fantastická žena‘

Trump dal už celkem jasně najevo, že Evropskou unii vidí jako konkurenta USA, takže se jeho administrativa bude soustředit na bilaterální vztahy s jednotlivými evropskými zeměmi, často založené na vzájemném porozumění s jejich představiteli, typicky s maďarským premiérem Viktorem Orbánem nebo právě s Meloniovou.

Trumpa v jeho floridském sídle navštívila italská premiérka v lednu ještě před inaugurací. Řešili spolu propuštění italské novinářky Cecilie Salové z íránského vězení.

„Je to velmi vzrušující. Jsem tu s fantastickou ženou, italskou premiérkou,“ řekl Trump ve svém sídle v Mar-a-Lago. „Opravdu vzala Evropu útokem,“ prohlásil.

20. ledna poté navštívila i Trumpovu inauguraci. Pozvánku dostala jakožto jediná evropská premiérka.

Muskova oblíbenkyně

Ne všichni v táboře MAGA jsou ale z Meloniové nadšení. Někdejší Trumpův poradce a ideolog Steve Bannon na ni i v italském tisku před časem tvrdě zaútočil. V rozhovoru s deníkem Corriere Della Sera ji označil za „levičáka maskovaného jako populistu“ a zkritizoval ji za její podporu Ukrajiny.

 

Za skutečný „Trumpův most do Evropy“ pak označil Marine Le Penovou ve Francii, Nigela Farage ve Spojeném království a maďarského premiéra Viktora Orbána.

Italská premiérka má ale náklonnost člověka, který je dnes Trumpovi daleko bližší než Bannon – nejbohatšího muže světa a prezidentova poradce Elona Muska.

S ním se Meloniová čas od času setkává už od svého nástupu do premiérské funkce a už jej i označila za génia. „Problémem je, když bohaté osoby používají své prostředky pro financování stran a politických představitelů, aby ovlivnily politická rozhodnutí. To Elon Musk nedělá, dělá to George Soros,“ uvedla dokonce v lednu Meloniová.

Musk na oplátku podporuje její migrační politiku spočívající ve výstavbě detenčních center v Albánii a kritizuje italské soudy, které tento způsob již mnohokrát označily za protiprávní.

Firma SpaceX nejbohatšího muže světa zároveň s italskou vládou jedná o zakázce v hodnotě 1,5 miliardy eur na poskytování šifrované komunikace mezi Římem a italskými diplomatickými a vojenskými misemi v zahraničí.

Vlivný server Politico ji pro její konexe koncem loňského roku jmenoval nejmocnější evropskou osobností.

„Komu zavoláte, když chcete mluvit s Evropou? Pokud jste Elon Musk, nejbohatší muž světa a klíčový poradce zvoleného prezidenta Spojených států Donalda Trumpa, tak vytočíte číslo Giorgii Meloniové,“ napsal bruselský web.

V reakci na svou první příčku Meloniová zacitovala Spider-Mana: „S velkou mocí přichází i velká odpovědnost.“

Krajně pravicová osa?

Meloniová se snaží plnit roli „mostu“ i na evropské úrovni, kdy udržuje dobré vztahy jak s částí největší europarlamentní frakce Evropské lidové strany, tak i se solitéry a potížisty typu Viktora Orbána.

 „Došlo jí, že pokud si chce v unijních otázkách udržet skutečný vliv a neskončit vedle Viktora Orbána na samotce, nemůže sedět v koutě a kritizovat všechno a všechny, nýbrž musí zaujmout konstruktivní přístup,“ popsal před časem pro iROZHLAS.cz člen římského Institutu mezinárodních vztahů Luca Barana.

Španělský premiér Pedro Sánchez z evropské frakce socialistů zase nazval spojenectví Trumpa a Muska s Meloniovou a dalšími „krajně pravicovou osou“, proti které chce bojovat.

K tomu, aby se výrazněji věnovala zahraniční politice, jí pomáhá i unikátní pozice na domácím poli. Tam má Meloniová klid, od parlamentních voleb 2022 podpora jejích Bratrů Itálie mírně roste, dosahuje zhruba 30procentní podpory a její koaliční partneři, krajně pravicová Liga Mattea Salviniho a středopravicová partaj Forza Italia stále ještě těžící z odkazu zesnulého Silvia Berlusconiho, také nijak neslábnou.

X X X

 Chyběla dvě trestní stíhání, vysvětluje žalobkyně zrušení rozsudku v případu zpronevěry na lounském soudu

Proč Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek nad bývalým účetním Okresního soudu v Lounech Josefem Pelcem za zpronevěru 16 milionů korun a případ vrátil státnímu zástupci k došetření? Šlo o vážnou procení chybu v přípravném řízení. „Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření byla skutečnost, že v průběhu přípravného řízení nebylo z celkového počtu 780 dílčích útoků zahájeno trestní stíhání pro 2 z nich,“ uvedla pro Českou justici náměstkyně krajské státní zástupkyně Kateřina Doušová. K novému podání obžaloby podle ní ale dojde brzy.

Závažná vada přípravném řízení znemožnila, aby mohl padnout pravomocný rozsudek. Vrchní soud tak velmi nestandardně zrušil rozsudek nalézacího Krajského soudu v Ústí nad Labem a vrátil věc státnímu zástupci k došetření. „Aktuálně byl již spisový materiál vrácen policejnímu orgánu s písemným pokynem k dalšímu postupu, přičemž lze očekávat jeho doplnění a opětovné předložení státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby ve lhůtě několika dní,“ uvedla Doušová.

Vrchní soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání a soud se k němu odmítl blíže vyjádřit s odkazem na skutečnost, že případ není pravomocně ukončen. Mluvčí Vrchního soudu v Praze Vít Tomáš Vatra potvrdil, že rozsudek byl již zrušen a obžalovanému doručen. České justici ho však odmítl poskytnout s tím, že věc je nyní opět ve fázi přípravného řízení. „Protože se jedná o rozhodnutí ve věci, která dosud nebyla pravomocně skončena, nemohu písemné odůvodnění rozhodnutí poskytnout,“ uvedl. Celou věc však již ve veřejném líčení projednal soud prvního stupně.

Výjimečný krok soudu

Vrácení případu do přípravného řízení je v justiční praxi výjimečné. Podle odborníků může k takovému postupu vést pouze zásadní procesní vada, kterou nelze napravit ani dalším soudním řízením. Advokát Tomáš Sokol už dříve nevyloučil, že problém mohl spočívat v přijetí prohlášení viny obžalovaným. „Soud nesmí přijmout takové prohlášení, pokud není v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo pokud došlo k závažnému porušení práv obžalovaného,“ uvedl Sokol.

Krajský soud v Ústí nad Labem poslal Pelce na sedm let do vězení loni v listopadu. Muž zpronevěřil přes 16 milionů korun, vinu přiznal a svého jednání litoval. Peníze z účtu lounského soudu si na své účty posílal nejméně čtyři a půl roku. Soud Pelcovi uložil také trest zákazu činnosti v oboru účetnictví na dobu sedmi let a trest propadnutí věci v podobě automobilu a zajištěných financí na jeho účtu. Na účtech měl on a jeho manželka dohromady méně než 30.000 korun. Pelc se k činům přiznal a řekl, že zpronevěřené peníze použil na hazard.

 Se soudem v Lounech uzavřela dohodu o splacení dluhu Pelcova matka, údajně proti jeho vůli. Pelc s s výší trestu nesouhlasil a odmítl uzavřít dohodu o vině a trestu. S taktikou přiznání výměnou za nižší trest zase nesouhlasil soud. Pokud by nebyl odhalen, pokračoval by, nepracuje, nesplácí, uvedla soudkyně a vyhověla návrhu státního zástupce. Pelc by škodu splácel 800 let, spočítala soudkyně. Eva Paseková, ceskajustice.cz

 X X X

 Zemřel Josef Zíma, legenda dechovky, filmový princ i hlas Ivana z Mrazíka

 Zpěvák Josef Zíma zemřel. Bylo mu 92 let. Po loňské amputaci nohy dál bojoval se zdravotními problémy. Od ledna byl opět v nemocnici. Zímovo jméno bylo téměř synonymem české dechovky, původně přitom začínal s populární hudbou a v šedesátých letech nazpíval hity jako Gina nebo Milenci v Texaskách. Později se úspěšně prosadil coby herec, dabér nebo konferenciér.

 O Zímově skonu informoval hudební skladatel a zpěvák Pavel Skalický. „Zemřel Josef Zíma. Čest jeho památce,“ napsal na sociální síti.

Zařadit Josefa Zímu pouze jako dechovkáře by bylo hrubé zjednodušení jeho mnohovrstevnaté kariéry. Jemu samotnému však takový šuplík nepřekážel. „Po rodičích jsem Jihočech a k jihočeské – a obecně lidové hudbě včetně dechovky – jsem měl vždycky blízko. Vlastně jsem v ní odmalička vyrůstal,“ říkal kdysi, když vydával výběrové album dechové muziky.

Přitom jeho kariéra zpěváka začala daleko dříve. Studoval herectví na DAMU a zároveň se soukromě učil zpěvu. V roce 1958 nazpíval desku Blues pro tebe, na níž vyšla i stejnojmenná píseň Jiřího Suchého.

V šedesátých letech se potom vypracoval na vyhledávaného interpreta tehdy populárních žánrů od jazzu a swingu po pop. Do této doby se datují písně jako Gina, Milenci v Texaskách, Zelené pláně nebo Bílá vrána. Do roku 1965 se vždy umístil v první desítce ve Zlatém slavíkovi.

„Přišla ale nabídka ze Supraphonu, a nazpíval jsem nějakou dechovku, dokonce s Evou Pilarovou. O mém přechodu k dechovce asi definitivně rozhodly pořady Zdeňka Podskalského, například oblíbené Babiččiny krabičky,“ líčil přerod v žánrově zdánlivě vyhraněného zpěváka. Nicméně i nadále sledoval a sbíral desky tanečních big bandů a svoje hity ze šedesátých let pravidelně zařazoval do programu.

 Stejně tak neměl Zíma jako herec problém s tím, že pro mnohé zůstává hlavně princem Radovanem z pohádky Princezna se zlatou hvězdou. „My máme takovou škatulkovací vlastnost. Když byl pan Brodský Hajaja, všude, i ve Vinohradském divadle, byl Hajaja. Já jsem zase už napořád princ Radovan. Je to prokletí,“ soudil před lety s nadhledem.

 Od roku 1962 byl plných třicet let ve stálém angažmá v pražském Komorním divadle. Kromě Princezny se zlatou hvězdou si zahrál také ve filmech Ta naše písnička česká, Pěnička a paraplíčko nebo Hříšní lidé města pražského.

Zároveň se jeho hlas divákům nesmazatelně vryl do paměti s postavou Ivana v pohádce Mrazík, přispěl však i k novému dabingu z roku 1970 k nejstaršímu celovečernímu animáku Sněhurka a sedm trpaslíků ze třicátých let.

 X X X

 Lidé od Pitra se pustili do šarvátky s balkánskou mafií v centru Prahy

V centru Prahy se ve středu odehrála neobvyklá šarvátka. V restauraci Kogo ve Slovanském domě se Pavel Šrytr, blízký spolupracovník kontroverzního podnikatele Tomáše Pitra, odsouzeného za daňové podvody, pustil do konfliktu s Baškimem Kjazimim. Ten vystupuje jako předák balkánské mafie v Česku.

 Informaci přinesl magazín Reportér. Ten se odvolává na samotného Šrytra, který konflikt v restauraci potvrdil. Kjazimi se k šarvátce odmítl vyjádřit.

Sám Šrytr pracuje jako tělesný strážce a detektiv. Kjazimi, známý pod přezdívkou Bojan, pochází z Makedonie, ale dlouhodobě žije v Česku.

Kjazimi má v restauraci své sídlo, kde se setkává s mnoha spolupracovníky. Příchod Šytra, který je v tamních kruzích znám jako pobočník podnikatele Pitra, měl Kjazimiho zneklidnit, a proto došlo ke konfliktu.

Šrytr Kjazimiho obvinil z vyděračských praktik. Ten se jeho obviněním bránil slovy, že nikoho nevydírá. Krátce na to se ale situace vyostřila.

Šrytr podle svého vyjádření chtěl po krátké hádce odejít, jenže mu to znemožnili tři Kjazimovi spojenci, kteří na Šrytra naskákali.

„A když už jsem byl na kolenou… to je jasný, když na vás naskáčou tři stokilový chlapi… tak jsem měl za pasem zbraň. Tu jsem vytáhl, ale chtěl jsem ji použít jako úderovou techniku. V žádném případě jsem nechtěl střílet. Abych ukázal, že skutečně nechci použít zbraň jako střelnou, tak jsem před nimi vycvakl zásobník. A zásobník spadl na zem,“ řekl Šrytr pro magazín Reportér.

Roztržku v luxusní restauraci musela vyřešit až policie, která místo činu zajistila a všechny přítomné vyslechla. Samotného Šrytra doprovodila ven z restaurace policie. Situace se podle něj nakonec vyřešila domluvou a nikdo na nikoho nepodává trestní oznámení.

 Kjazimi se už v roce 2017 dostal do problémů, kdy stanul u Obvodního soudu pro Prahu 1. Dostal nepravomocně dvouletou podmínku za vydírání. Kvůli sporu o akcie Grandhotelu Pupp měl na drobného akcionáře v pražské restauraci vytáhnout zbraň.

 X X X

 Studenti z jižní Moravy představili své inovativní projekty prezidentům ČR, Slovenska a Rakouska

V rámci historicky prvního prezidentského summitu Slavkovského formátu (S3) na zámku ve Slavkově u Brna měli studenti jedinečnou příležitost představit své inovativní projekty před hlavami tří států. Prezident ČR Petr Pavel, prezident Slovenska Peter Pellegrini a rakouský prezident Alexander Van der Bellen viděli prezentace devíti unikátních projektů od studentů ze všech tří zemí.

Slavkovský summit, který se koná u příležitosti 10. výročí založení Slavkovského formátu, věnoval významnou část programu představení studentských inovačních projektů, kterou organizačně zaštítila inovační agentura JIC s finanční podporou Domu zahraniční spolupráce. Mladí inovátoři z České republiky, Slovenska a Rakouska byli rozděleni do tří tematických bloků: Excelence v STEM oborech, Řešení mladých pro společnost a Projekty přesahující hranice.

„Mezinárodní vztahy jsou dnes naprosto klíčové. Musíme držet pohromadě, vystupovat jednotně a silně. Bez toho v dnešním světě neobstojíme. Proto jsem neskutečně pyšný, že toto historické setkání hostíme právě u nás na jižní Moravě. S našimi sousedy nás spojuje nejen hranice, ale i spousta společných témat – ať už je to doprava, podpora mladých nebo inovace. To jsou věci, které má smysl řešit společně. A když je řešíme společně, tak z toho mají prospěch lidi ze všech tří zemí,“ uvedl hejtman Jan Grolich.

„Stabilita evropské demokracie výrazně závisí na hodnotě, kterou jako Evropané přinášíme na globální trh. Proto je tak zásadní podpora inovací. Je skvělé, že studenti mohli prezentovat své projekty před hlavami států a významnými politiky. Byla to pro ně velká zkouška, kterou zvládli fantasticky. Věřím, že v našem regionu roste generace s globálním potenciálem,“ řekl ředitel inovační agentury JIC Petr Chládek.

České projekty s mezinárodním přesahem

Mezi prezentovanými českými projekty zazářil Simon Klinga z Gymnázia Brno-Bystrc, který se svým týmem vyhrál prestižní soutěž NASA Conrad Challenge. Jeho projekt LASAR (Laser Satellite Recovery) nabízí inovativní řešení pro dálkovou opravu družic a uspěl v konkurenci 2000 týmů z celého světa. Simon je také aktivní v komunitě podnikavých studentů a vyvíjí výukové kosmické stavebnice pro školy.

Velkého mezinárodního úspěchu dosáhla také Marie Kuklíková se svým týmem z oboru Game Art na Střední škole umění a designu. Jejich hra Mourning Tide, vyvinutá během pouhých dvou týdnů, získala pozornost významných herních influencerů včetně Markipliera s 33 miliony odběratelů. Marie rozvíjí své dovednosti v oblasti herního designu a podnikání v inkubátoru JICu pro herní studia Gamebaze.

Třetím českým zástupcem byl Sebastian Matoušek z Gymnázia Matyáše Lercha, který představil svého dvounohého kráčejícího robota Arnolda. S tímto projektem vyhrál ocenění České hlavičky i mezinárodní vědeckou soutěž CASTIC v Číně.

Slovenské a rakouské inovace

Další trojici projektů představili studenti ze Slovenska. Michal Lajčiak ze Střední průmyslové školy v Dubnici nad Váhom představil řešení pro real-time rekonfiguraci výrobních linek. Matej Gregor a Roman Bednárik prezentovali AI vzdělávacího asistenta, který mění studijní materiály v interaktivní vzdělávací zážitek. Dvojice Timea Klopčeková a Šimon Andrejčák zaujala s platformou ESGeneo, inteligentním nástrojem pro ESG reporting poháněným umělou inteligencí.

Rakousko reprezentovali Jan Hager a Leon Rozboril s výzkumnými boxy pro základní školy, Marlies Führer a Roland Gundacker s projektem virtuální výuky Wirtschafts.Akademie.Waldviertel a dvojice Sabine Kloiber a Bernhard Frei s projektem Digitální dvojče zaměřeným na integraci robotiky a virtuální reality.

Studentský summit a další podpora

Summit prezidentů S3 se koná v rámci českého předsednictví Slavkovskému formátu, který je významnou platformou středoevropské spolupráce. Kromě studentských inovací prezidenti diskutovali o přeshraniční spolupráci, dopravní infrastruktuře včetně vysokorychlostních tratí a aktuálních zahraničně-politických otázkách. Jana Pokorná

X X X

SEXUÁLNÍ  ORGIE  V  ČESKÉ  TELEVIZI?

Sahání na zadek a prsa, porno v kanceláři. Soud bývalých zaměstnanců ČT přinesl šokující svědectví, uvedl Expres.

 Soud mezi bývalými novináři České televize Markem Wollnerem a Markétou Dobiášovou odhaluje temné pozadí práce v investigativním týmu ČT. Svědci popsali atmosféru plnou ponižování, křiku a psychického tlaku. Padla také šokující obvinění o sexuálním obtěžování – Dobiášová tvrdí, že sahání na zadek a prsa bylo „normální“, a dokonce jednou přistihla Wollnera, jak si v její kanceláři pouští porno. Wollner u soudu obvinění popřel, přiznal však používání hrubého humoru a tvrdého nátlaku na podřízené. Někteří svědci dokonce uvedli, že kvůli němu skončili kolegové na psychiatrii.

Soud v Kolíně měl na programu výslech svědků, což byli většinou pracovníci České televize, kteří znali Marka Wollnera. Věci, které u soudu popisovaly, byly opravdu šokující. „Nějakých sexistických narážek jsem svědkem nebyl, ale často docházelo k velmi hrubému slovnímu napadání a ponižování lidí,“ uvedl jeden ze svědků, kterého citoval server Novinky.cz.

Podle něj byly běžné hádky, které trvaly i několik hodin, při kterých Marek Wollner řval na podřízené nadávky. „Dobiášové nadával, že je p… Běžné bylo ponižování, že tohle by uměla i holka v prvním semestru na žurnalistice. Byl to soustavný tlak na podřízené nejen k práci, ale i k jejich osobnosti,“ uvedl svědek u soudu, jaké poměry panovaly ve Wollnerově redakci.

Šikana ze strany Wollnera byla podle svědka častá a týkala se mnoha lidí. Jeden z jeho podřízených měl dokonce skončit na psychiatrii. „Na poradách s Wollnerem se mu třásly ruce,“ řekl u soudu.

 X X X

 O sexuálních narážkách a obtěžování pak hovořila Markéta Dobiášová. „Sahání na zadek se slovy nezlob, sahání na prsa, to bylo normální,“ uvedl Dobiášová. Mělo jít o nejméně deset podobných případů. Prý jednou přišla do své kanceláře, seděl tam Wollner a zrovna si na jejím počítači pouštěl porno. „Chtěl, ať si přisednu,“ vypověděla Dobiášová.

Sám Wollner u soudu sexuální útoky popřel, ostatně proto se právě domáhá omluvy. Jinak ale tristní poměry na svém pracovišti, nerozporoval, pouze je uváděl do kontextu. Podle své výpovědi musel od svých podřízených vyžadovat kvalitní práci. Jeho pořad byl pod drobnohledem politiků, kteří jej často kritizovali, stejně jako další lidé, kterých se reportáže týkaly. Prý také používal nekorektní humor, ale sexuálně prý nikoho neobtěžoval.

 U soudu vypovídal i jeho šéf Zdeněk Šámal, který tvrdil, že si na Wollnera nikdy nikdo písemně nestěžoval a o žádných problémech na pracovišti nevěděl. „Nevybavuji si, že bych s ní řešil nějaký problém týkající se atmosféry, žádnou stížnost si nevybavuji, žádná stížnost na chování Marka Wollnera nebyla,“ uvedl u soudu.

Soudní líčení probíhá v době, kdy zákonodárci jednají o zvýšení koncesionářských poplatků. Negativní reklama je tak to poslední, co Česká televize potřebuje. Jenže je to celé podivné. Na jedné straně je elitní novinář a chlouba České televize, který ale své pracovníky uráží a šikanuje a jako důvod uvádí snahu, aby kvalitně pracovali. O sexuálních narážkách a chování nemluvíme, ty se nepodařilo prokázat. Wollnerovým lidem se třesou na poradách ruce a končí na psychiatrii a vedení neví o jediné stížnosti. Wollnerova redakce se z výpovědí svědků jeví spíše jako království hrůzy než jako moderní mediální pracoviště. V České televizi by se možná měli zamyslet, jak to tam vedou a jestli se tam jejich zaměstnancům pracuje dobře.

X X X

Wollner obvinil Fridrichovou: Muže hodnotila podle penisu a koupala se přede mnou nahá

 Několik bývalých podřízených ho obvinilo ze sexistických poznámek, šikany a bossingu. Marek Wollner sice podle policie žádný trestný čin nespáchal, Českou televizi ale po dlouhých letech opustit musel. Minulý týden se na sociálních sítích objevila kompletní zpráva vyšetřovací komise, která obsahuje detailní výpovědi některých Wollnerových podřízených. Samotnému novináři se nelíbilo, že zpráva obsahuje jeho pouze velmi zestručněnou výpověď. Redakce Expresu ale získala kompletní znění.

Marek Wollner ve své kompletní obhajobě kategoricky odmítá svědectví některých podřízených, že se měl sexisticky chovat k ženám, osahávat je, mít narážky na jejich „prsíčka a zadečky“ či jim říkat, že by „si měly zaš*kat“ a podobně.

Jedna konkrétní pasáž se ale věnuje také bývalé kolegyni a kamarádce Noře Fridrichové, se kterou je Wollner od propuknutí kauzy na nože a jeho manželka například v nedávném rozhovoru prohlásila, že Fridrichová jejího muže oslovovala jako „brouku, chrobáčku, kocourku, poklade“.

 Také ji obvinila, že Marku Wollnerovi po nocích psala, aby „přerušil masturbaci“, ovšem Nora Fridrichová Expresu poskytla celou konverzaci, která ukazuje opak.

Daná pasáž Wollnerovy obhajoby popisuje, že naopak právě bývalá kolegyně se měla v práci chovat nevhodně a mít sexistické narážky.

 „Ohledně věrohodnosti osob 24 a 28 už jsem se zmínil, že tyto výroky jsou lživé, osoby nespecifikují kdy a koho jsem měl obtěžovat. Jen obecně připomínám, že například Nora Fridrichová, která na mě podala podnět, sama opakovaně v médiích uvedla, že ona sama nic podobného nezažila, což je jistě pravda. Naopak, sama mě představila své kamarádce větou „to je můj šuk*telný kolega“,“ uvedl například Wollner.

V další větě pak popisuje peprnou scénu, kterou měl podle svých slov s Norou Fridrichovou zažít.

„V časech našeho blízkého přátelství se přede mnou koupala bez obav na Hostivařské přehradě „nahoře bez“, já přitom zůstal sedět oblečený na břehu,“ řekl před komisí bývalý šéf pořadu Reportéři ČT.

 A svou někdejší kamarádku pak obvinil také z toho, že se měla nevhodně vyjadřovat na adresu mužských kolegů.

„Sama se přitom před ostatními i na pracovišti často dopouštěla explicitních vulgárních výroků o mužích, které hodnotila s ohledem na velikost jejich přirození. O jednom známém investigativním novináři například prohlašovala, že „ho má malýho“, což ví, protože jí to říkala kamarádka, která s ním spala,“ vypověděl Wollner.

X X X

 Fotbalisté Plzně úvodní osmifinále Evropské Ligy s Laziem prohráli 1:2, hosté rozhodli zápas v nastavení

Fotbalisté Plzně v úvodním utkání osmifinále Evropské ligy navzdory dvojnásobné přesilovce podlehli doma Laziu Řím 1:2 a vzdálil se jim postup. Vítěz ligové části soutěže vedl od 18. minuty po brance Alessia Romagnoliho, chvíli po změně stran srovnal Rafiu Durosinmi. Hosté zápas dohrávali ve dvojnásobném oslabení, přesto v osmé minutě nastavení rozhodli zásluhou Gustava Isaksena. Odveta se uskuteční v italské metropoli za týden.

 Postupující se ve čtvrtfinále utká s lepším z dvojice Bodö/Glimt – Olympiakos Pireus. Západočeši jsou jediným českým zástupcem ve vyřazovací fázi této pohárové sezony. Play-off hrají druhý rok po sobě, vloni účastí ve čtvrtfinále Konferenční ligy dosáhli na evropské scéně na klubové maximum.