Co všechno symbolizoval zápas mezi Přísahou s Motoristy a hnutím STAN? A proč by malé strany měly potlačit své ego a spojit síly? ptá se v komentáři pro MF DNES bývalý prezident Václav Klaus.Jedním z klíčových bodů evropské historie je vítězství křesťanských armád nad Turky před Vídní v roce 1683. Kdo ví, co by bylo s Evropou a její civilizací, kdyby to dopadlo opačně. Neoslovuje mne alternativní historie, o detailech nebudu spekulovat, ale vývoj Evropy by byl určitě jiný než to, co se od té doby v Evropě, zejména střední, dělo.

Minulý víkend proběhla jiná bitva Turků a Rakušanů, resp. Turka a Rakušana. Vysoce favorizovaný Rakušan, daleko lépe vyzbrojený, s daleko mohutnější armádou i zázemím, si několik dní před volbami vyšlápl na Turka, nastrčil krásnou a inteligentní (akademickými tituly ověnčenou) ženu, čekal snadné vítězství v přestřelce jeden na jednoho – a ono to překvapivě dopadlo divnou remízou.

Zdvořilost a přirozený respekt k příslušnici slabšího pohlaví vypadaly pro některé posluchače jako slabost. Rakouské armády přešly hned poté do zákeřného ostřelovacího boje a vypadalo to, když obrana nezískala dostatečný prostor (a sebevědomí), že je konečné vítězství na dosah.

Pak přišel vlastní zápas, a najednou byl v neděli v noci oznámen nečekaný výsledek: 10,3 % vs. 8,7 % hlasů pro nováčka a třetí versus páté místo mezi soutěžícími stranami. Zvítězil poctivý, odpracovaný výkon nad siláckými, namyšlenými výroky. Zvítězil autentický politický lídr nad prázdným sebevědomím. Zvítězila autentičnost nad pouhou stylizací. Zvítězila víra ve svou pravdu nad papouškováním cizích pseudomoudrostí. Zvítězila pravicovost myšlení nad levičáckým mudrováním. Zvítězila obhajoba národního státu nad evropanstvím. Vyhrál Turek nad Rakušanem.

Byly i jiné bitvy. Pro mne je rozhodující číslo 108:84. To první je dnešní počet poslanců vládní pětikoalice, to druhé je do našeho parlamentního rámce přenesený výsledek eurovoleb, které se staly obřím průzkumem veřejného mínění. Dalším pěkným číslem je 9:3. To první je počet europoslanců staré dobré ODS v prvních eurovolbách v roce 2004, to druhé je počet europoslanců ODS po volbách letošních, kdy její předseda na ODS zcela rezignoval a hlásá „hodnotovou politiku“ spolu s lidovci a Pekarovou Adamovou. Přesto je předseda ODS – alespoň na první pohled – spokojen. Podivně spokojen je i předseda Pirátů se ziskem jednoho poslance (místo tří), méně je asi spokojen předseda lidovců.

Propadla – daleko pod hranici 5 % – řada silácky se tvářících stran a hnutí. Rajchlovo PRO, Vondráčkovi Svobodní, Zaorálkova sociální demokracie, Paroubkova sociální demokracie B, Strana zelených. Den před volbami jsem napsal: „Šéfové malých stran musí trošku ubrat svého ega a pochopit, že by bylo lepší být místopředsedou velké strany než předsedou strany malé, která přes volby nepřejde.“ Dodal jsem, že by měli pochopit, že je lepší se k někomu přidat.

Přál bych si, aby uměli udělat – chtějí-li zůstat v politice – krok vedle. A tím přispět k vytvoření pevnějších stranických struktur. Dokud je čas. Dokud budou relativně svobodné volby, nezničené korespondenční volbou, existovat.

X X X

POKUTA  MAĎARSKU?

ORBÁN  SPOJIT  S  BAVORSKEM,  SÖDREM, VYMĚNIT  V  EU  LEYENOVOU,

ŠKODÍ  EVROPĚ

 Pokuta 200 milionů eur plus penále. EU trestá Maďarsko za migrační politiku

Maďarsko musí zaplatit jednorázovou pokutu 200 milionů eur (4,9 miliardy korun) a penále ve výši jeden milion eur (24,7 milionu korun) za každý den prodlení za nedodržení rozsudku Soudního dvora EU. Nezavedlo totiž nezbytná opatření ve své migrační politice, která soud žádal už v roce 2020. Maďarský premiér Viktor Orbán nyní rozhodnutí označil za nepřijatelné.

Unijní soud v Lucemburku o rozhodnutí informoval ve svém čtvrtečním prohlášení. Maďarsko se podle něj „úmyslně vyhýbá uplatňování společné unijní politiky jako celku“, což představuje „bezprecedentní a mimořádně závažné porušení unijního práva“.

„Podle dnešního rozhodnutí Soudního dvora EU dostane Maďarsko jednorázovou pokutu 200 milionů plus jeden milion eur denně za to, že nedovolí vstup nelegálním migrantům. Jde o rozhodnutí, které je pobuřující a nepřijatelné. Finančnímu vydírání bruselských byrokratů neustoupíme! Budeme chránit hranice a budeme chránit maďarský lid!“ reagoval na Facebooku Orbán.

Soudní dvůr už v prosinci 2020 rozhodl, že Maďarsko nedodrželo pravidla stanovená unijním právem týkající se například postupů při poskytování mezinárodní ochrany a navracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

Pochybení se podle soudu týkala konkrétně třeba nezákonného zadržování žadatelů o mezinárodní ochranu v tranzitních zónách či nedodržení jejich práva zůstat na maďarském území do konečného rozhodnutí o odvolání proti zamítnutí jejich žádosti.

„Vzhledem k tomu, že Maďarsko stále nesplnilo rozsudek z roku 2020 (s výjimkou tranzitních zón, které Maďarsko uzavřelo před vydáním tohoto rozsudku), podala Evropská komise novou žalobu pro nesplnění povinnosti, ve které se domáhala uložení finančních sankcí,“ sdělil ve čtvrtek soud.

Soud EU ve svém novém verdiktu uvedl, že Maďarsko nepřijalo opatření nezbytná k tomu, aby vyhověl rozsudku z roku 2020. Nesplněním své povinnosti Budapešť přenesla odpovědnost, včetně finanční odpovědnosti, na ostatní členské státy, které se tak musely zabývat přijímáním žadatelů o mezinárodní ochranu, posuzováním jejich žádostí a jejich navracením. To podle soudu „vážně narušilo zásadu solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti mezi členskými státy“.

X X X

Ukrajina rozprodá některé státní podniky, také těžbu titanu

Ukrajinské vedení chce prodat asi 20 státních podniků a z výtěžku financovat armádu a stabilizovat hospodářství. Informuje o tom ve svém článku americký list „New York Times“.

Do dražby by měl jít kromě jiného 14 pater vysoký kyjevský Hotel Ukrajina, velké ochodní centrum v hlavním městě, několik těžařských a chemických firem, včetně těžby titanové rudy.

V tomto roce by ukrajinská vláda chtěla prodat aktiva v hodnotě okolo 100 milionu dolarů.

Experti upozorňují  na nebezpečí korupce v urychleném procesu privatizace. Státní podniky mohou být levně převedeny do rukou ukrajinských oligarchů, server vasevec.cz

X X X

Hamáček odchází ze SOCDEM. Vedení strany zkritizoval za nedostatek sebereflexe po eurovolbách

Exministr vnitra a bývalý šéf sociálních demokratů Jan Hamáček opustí ke konci června Sociální demokracii (SOCDEM). Oznámil to v dopisu straníkům, kde kritizoval nynější vedení za nedostatek sebereflexe po víkendových volbách do Evropského parlamentu. Informoval o tom ve čtvrtek server iDNES.cz. Současný šéf strany Michal Šmarda napsal, že mu to je líto, podobně jako u dalších předsedů, kteří v minulosti stranu opustili.

 Sociální demokraté doufali v eurovolbách alespoň v jeden mandát, získali však jen 1,86 procenta hlasů. I rok po změně značky z ČSSD na SOCDEM tak prodloužili sérii volebních neúspěchů. Hamáček v dopisu, ze kterého cituje iDNES.cz, hovoří o „absolutní absenci sebereflexe současného vedení SOCDEM po debaklu ve volbách“.

Vadí mu také, že nynější vedení jako své hlavní téma po tři roky udržuje údajné chyby, které měl udělat Hamáček s ministry jako předseda tehdejší ČSSD v menšinové vládě s ANO. Hamáček byl ministrem vnitra ve vládě Andreje Babiše (ANO), v době epidemie covidu-19 zastával také funkci šéfa Ústředního krizového štábu.

Hamáček v dopisu také zmínil, že z aktivní politiky odešel hned po volbách v roce 2021. „Nijak jsem se nezříkal zodpovědnosti a s pokorou přijal plnou odpovědnost za výsledek voleb, kdy se ČSSD těsně nedostala do Poslanecké sněmovny,“ uvedl.

Stranu nyní podle dopisu takřka nepoznává. „Nejsem schopen se s ní ztotožnit, a proto je pouze a jen správné odejít,“ uvedl Hamáček, který nyní působí mimo jiné jako viceprezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

Členem sociální demokracie byl Hamáček od roku 2001, tři roky předtím jako dvacetiletý vstoupil Mladých sociálních demokratů, kterým mezi roky 2002 a 2006 předsedal. V listopadu 2013 se ve 35 letech stal nejmladším předsedou Sněmovny. Od března 2015 do února 2018 byl místopředsedou ČSSD.

V únoru 2018 se stal předsedou ČSSD, sjezdy ho potvrdily ve funkci v letech 2019 a 2021. Strana pod jeho vedením od února 2018 nezvrátila sestup preferencí a ve volbách ztrácela. Funkce se vzdal poté, co se v roce 2021 ČSSD poprvé za dobu samostatné ČR nedostala do Sněmovny.

X X X

Holly pořádá párty. Za Trumpa lobbuje uhrančivá Australanka, bývalá popstar

Donald Trump získal pro svou kampaň další výraznou tvář. Ve Velké Británii mu se sháněním sponzorů pomáhá někdejší popová zpěvačka a herečka Holly Valance. S americkým exprezidentem sdílí konzervativní pohled na svět a také jednoho přítele, kterým je britský samorost Nigel Farage, jenž se nedávno vrátil do politiky.

 Holly Valance v roce 2002 trhala rekordy popularity se svou chytlavou skladbou Kiss Kiss, kterou doprovázel videoklip, kde oblečení zakrývalo uhrančivé Australance jen to nejnutnější.

„Když jsme spolu, tak to jiskří, to nemůžeš popřít,“ notovala v popově prostém textu. Postupem let kariéru zpěvačky opustila, přestěhovala se do Velké Británie, kde žije s miliardářem Nickem Candym, jedním z nejštědřejších sponzorů Konzervativní strany. V posledních měsících to však zajiskřilo i ve spojení s dalším mužem.

Někdejší zpěvačka se stala hlavní tváří zahraniční kampaně Donalda Trumpa, píše BBC. Ve středu moderovala londýnskou akci pro vyvolené, vstupné se vyšplhalo na deset tisíc dolarů (asi 250 tisíc korun), za večeři hosté utratili i padesát tisíc dolarů. „Je to párty, kterou pořádá Holly. Garantuji vám, že to bude zatraceně velká zábava,“ nechal se slyšet Nigel Farage, jeden z jejích blízkých přátel.

Nestárnoucí Australanka ušla od svých začátků v zábavním průmyslu dlouhou cestu. Narodila se v Melbourne roce 1983 jako Holly Rachel Vukadinovićová do srbsko-britské rodiny. Navštěvovala katolickou školu, ve čtrnácti letech si začala přivydělávat jako modelka.

Zlom v její kariéře přišel s rolí Felicity v australské soap opeře Sousedé. V seriálu, který čítá přes devět tisíc dílů, se v průběhu let vystřídala taková jména jako Russell Crowe, Margot Robbie či Chris Hemsworth.

Celosvětovou slávu jí přinesla pěvecká kariéra, byť vydala pouze jedno album. Několik skladeb se dostalo do žebříčků nejhranějších písní po celém světě. Návrat před kameru o pár let později jí vyšel skvěle, když se zhostila role Niky Volek v seriálovém hitu Útěk z vězení.

Dnes jednačtyřicetiletá hvězda ve vysílání televizní stanice GB News dala nedávno nahlédnout i do své proměny v politicky angažovanou ženu.

„Všichni jsme začínali jako levičáci, pak jsem se ale jednoho dne probudila a zjistila, jaké nesmysly to jsou. A následně se člověk pomalu sune doprava,“ popsala. Austrálie je podle ní zcela jinou zemí, než ve které vyrůstala. „Kdysi dávno to byla země plná zábavy, neřešili jsme problémy jako teď. Celé to téma woke Austrálii úplně zaplavilo,“ myslí si.

Sama nyní zastává konzervativní náhled na svět. Aktivistku Gretu Thunbergovou označila za „malého démonického gremlina“, kterého zbytek světa oslavuje, i když současné mladé generaci nedává žádnou naději na pěknou budoucnost.

„Klimatické změny podle mě nejsou krizí. Vzduch je čistší, než když jsem vyrůstala. Když uvalíte všechny ty restrikce na obyčejné lidi, již se jen snaží uživit, to je podle mě bláznovství,“ myslí si.

Do mezinárodního týmu Donalda Trumpa se dostala díky svému přátelství s Faragem. V dubnu 2022 ji vzal společně s jejím manželem do Trumpova floridského sídla Mar-a-Lago. Společná fotografie s někdejším americkým prezidentem svého času sbírala na sociálních sítích tisíce komentářů.

Její politický vliv u republikánského favorita v listopadovém klání nekončí. Sama se chlubí, že Farage, jenž dlouho odmítal účast ve volbách, dotlačila zpět k politice právě ona.

„Dlouho jsem mu šeptala do ouška,“ říká pobaveně. Stane se v následujících týdnech součástí předvolebního boje a spojí síly s Farageovou stranou Reform UK? „Pokud mě o tom požádá, tak ano,“ tvrdí.

X X X

Policie odvedla dva muže z tábořiště před Úřadem vlády. Aktivista Thor měl na místě rok petiční stánek

Policie ve čtvrtek dopoledne zajistila dva muže, kteří přes opakované výzvy nechtěli opustit tábořiště před Úřadem vlády ČR na pražském Klárově. Policie o tom informovala na síti X. Policii o pomoc požádal Úřad vlády. Místo, kde měl více než rok petiční stánek aktivista Ondřej Thor, ve středu ohradila Technická správa komunikací (TSK) kvůli plánované opravě opěrných zdí nedaleké Kramářovy vily. Nyní se tábořiště vyklízí, uvedl Úřad vlády.

 Spoluaktivistka Thora Barbora Filipová řekla, že mezi zadrženými je Thor, podle jejího vyjádření se bude právně bránit.

„V souvislosti s vydaným stavebním povolením a prováděnou stavbou před Úřadem vlády policisté vyzvali osoby nacházející se v místě záboru, aby z důvodu hrozícího nebezpečí újmy na zdraví opustily daný prostor. Po opakovaných výzvách a neuposlechnutí výzvy k opuštění prostoru policisté zajistili dva muže a předvedli na místně příslušné oddělení policie,“ uvedla policie.

Šéfka Úřadu vlády Jana Kotalíková na síti X napsala, že aktivista nebyl ochoten opustit prostor u opěrné zdi, proto úřad požádal o pomoc policii. Thor podle ní ve středu obdržel rozhodnutí o záboru s tím, že musí místo vyklidit a opustit. Do čtvrtečního rána se tak nestalo.

Na místě je policie a firma DAP, která vyklízí věci ze stanů a odnáší je v krabicích do auta. Filipová řekla, že mezi věcmi jsou osobní věci i důkazní materiály. Podle ní proto nyní aktivisté zjišťují, kde si krabice budou moct vyzvednout. Policejní mluvčí Richard Hrdina novinářům na místě řekl, že každá z jednotlivých věcí je řádně zaevidována. „Bude to převezeno do skladu, aby se to zajištěným mohlo v pořádku zpět vydat,“ dodal.

Pozemek si od TSK od minulého týdne pronajal Úřad vlády. Má tam vzniknout staveniště pro opravu opěrných zdí Kramářovy vily. Aktivista Thor ve středu novinářům řekl, že chce před Úřadem vlády zůstat do demise vlády a prostor nevyklidí. Chystaný stavební zábor na místě jeho přístřešku považuje za protiústavní.

Thor svůj přístřešek označuje za petiční stánek, který podle petičního zákona nepotřebuje žádné povolení. Kolem Thorova přístřešku postupně vyrostly další stany, které při svých akcích využívali protivládní demonstranti.

Úřad Prahy 1 v minulosti zahájil kvůli odstranění tábora správní řízení o neoprávněném užívání komunikace, které Thor napadl námitkou podjatosti proti Praze 1 a magistrátu. Nyní se podle posledních informací čeká na vyjádření ministerstva dopravy.

X X X

Třicet tisíc za výcvik. Armáda láká středoškoláky na dobrovolná cvičení

Armáda představila pilotní projekt dobrovolných vojenských cvičení pro středoškoláky. Za čtyřtýdenní základní výcvik u bojových jednotek v Čechách i na Moravě nabízí plnoletým studentům odměnu zhruba 30 tisíc korun. Slibuje si, že se jí z mladé generace později podaří přilákat další nováčky mezi profesionály nebo do Aktivní zálohy.

Armáda spouští dobrovolná cvičení pro středoškoláky | foto: Lubomír Světnička, natoaktual.cz

„Naučíš se nové věci, získáš spoustu zážitků. Vyzkoušíš si práci v týmu. Zjistíš, co dokážeš, a navíc dostaneš zaplaceno. Lepší než letní brigáda,“ láká armáda v pilotním projektu dobrovolných cvičení pro středoškoláky.

Ten má oslovit mladou generaci netradičním způsobem a zaměřuje se na studenty posledních ročníků středních škol. Cílem je představit čerstvě plnoletým armádu, její fungování a principy, na kterých je postavena. První dvě dobrovolná cvičení se uskuteční od 22. července do 14. srpna u 4. brigády rychlého nasazení ze Žatce a u 7. mechanizované brigády z Hranic na Moravě.

 Náčelník Generálního štábu Karel Řehka cvičení přirovnal k lepší letní brigádě, jde podle něj ale zároveň o základní vojenský výcvik, kde se naučí mimo jiné taktické činnosti, střeleckou přípravu, pochody nebo orientaci v terénu. Podle Řehky má cvičení spoustu výhod nejen pro studenty.

„Zlepší povědomí o vojenské službě a armádě mezi populací, zvyšujeme tím odolnost společnosti, protože se rozšiřují naše zálohy ozbrojených sil,“ citovala Řehku agentura ČTK.

Za čtyřtýdenní cvičení středoškolákům nabízí odměnu zhruba 30 tisíc korun čistého. S nabídkou už dříve oslovila vybrané školy, s nimiž dlouhodobě spolupracuje například v rámci projektu Příprava občanů k obraně státu. A zájem je velký.

Žatecká brigáda eviduje 90 zájemců (15 procent dívek) a hranická brigáda 39 středoškoláků (z toho 30 procent dívek). Podle armády je to dostatečný počet pro spuštění takzvaného nultého ročníku. Zájemci jsou už také registrováni ve virtuálním náborovém středisku a pokračuje další proces k jejich povolání na dobrovolné cvičení.

Chci to vyzkoušet

Jedním z nich je osmnáctiletý student obchodní akademie v Žatci Lukáš Umlauf. Cvičení podle svých slov považuje za příležitost, jak získat nové zkušenosti. „Neuvažuji zatím o tom, že bych byl profesionální voják, ale chtěl bych si to naživo vyzkoušet. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by byl u armády,“ uvedl. Obavy z výcviku nemá. „Uvidíme, jaké to bude,“ dodal.

Podle ředitele žatecké Obchodní akademie Jiřího Karase se škola snaží dlouhodobě spolupracovat s významnými zaměstnavateli v regionu a Armáda ČR je jedním z nich. „Snažíme se i takto aktivně pomáhat s uplatněním našich absolventů, aby i zůstávali v regionu,“ konstatoval.

Dobrovolná vojenská cvičení pro středoškoláky budou probíhat v případě žatecké brigády ve výcvikovém prostoru Hradiště a v případě hranické brigády pak na Libavé. Každý turnus bude mít kolem třiceti účastníků.

Výcvik povedou zkušení vybraní instruktoři. Přestože cvičení bude vzhledem k věku účastníků co do náročnosti upraveno, podle velení armády ale stále bude splňovat standardy podle vojenského předpisu pro kurz základní přípravy a jeho absolventi budou plnohodnotnými absolventy základního výcviku.

Studenti dostanou také kompletní logistické zabezpečení včetně výstroje. Zároveň obdrží každý účastník seznam věcí, které si má vzít s sebou navíc. Pro studenty bude standardně zabezpečeno ubytování, stravování, sociální zařízení, zdravotnické zabezpečení, ale také například připojení k internetu.

Kurz bude zakončen slavnostním vyřazením. Účastníci cvičení se pak vrátí zpět do civilního života a jako každý voják v záloze budou mít zákonem stanovené povinnosti, o kterých byli předem informováni.

Po úspěšném zakončení střední školy se pak absolventi dobrovolného cvičení mohou přihlásit do Aktivní zálohy nebo si vybrat armádu jako svého budoucího zaměstnavatele.

X X X

Soudci nejsou podle kandidáta na ÚS Přibáně nedotknutelná elita

 Senátní ústavně-právní výbor podpořil nominace právníka a sociologa Jiřího Přibáně a soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) Tomáše Langáška na ústavní soudce. Senátorům oba ve středu vysvětlovali své názory a postoje. Výhrady zazněly i směrem k Ústavnímu soudu (ÚS) a jeho některým rozhodnutím. „Je to velmi nebezpečné, neboť za nouzovým stavem už je jen diktatura,“ kritizoval soudce Langášek ÚS za to, že se odmítl zabývat vyhlášením nouzového stavu v době pandemie. Jiří Přibáň zase vyjádřil pochopení nad zásahy do platů soudců v souvislosti s rozpočtovou odpovědností státu.

Předseda volebního senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) Langášek začínal jako právník u Veřejného ochránce práv, v roce 2003 přešel na Ústavní soud (ÚS). Nejdříve působil jako asistent předsedy Pavla Rychetského, později se stal vedoucím analytického odboru a následně zastával post generálního sekretáře soudu.

Langášek by tak mohl podle svých slov nabídnout kontinuitu a institucionální paměť, která podle něho může na ÚS chybět poté, co současný prezident Petr Pavel odmítl renominace stávajících soudců.

„Můj konzervativní postoj se projevuje při mém výkladu Ústavy a zákonů. Ústava je mladý dokument, jeho tvůrci jsou stále mezi námi a ústavnímu soudci nepřísluší její extenzivní čtení. Nemá do Ústavy vpisovat nová práva, ale ani nová omezení,“ reagoval Langášek na slova prezidenta Pavla, že se jedná o konzervativního kandidáta.

Langášek také na dotaz senátora Zdeňka Hraby obhajoval kontroverzní nález ÚS z roku 2009 v případu poslance Miloše Melčáka. Ten se na ÚS obrátil, neboť se cítil dotčen na svých právech tím, že si tehdejší Poslanecká sněmovna ústavním zákonem zkrátila své funkční období.

Podle Langáška má tento nález několik rovin. Ta základní je, že nelze připustit, aby bylo do Ústavy zasahováno účelově, jednorázovými, byť ústavními zákony. Dále jde o princip vlády na čas a garanci nerušeného výkonu veřejné funkce. Pozitivním výsledkem bylo, že zákonodárce přijal po tomto nálezu systémovou změnu a není podle Langáška vinou ÚS, že ji následně poslanci nevyužili.

Na otázku senátorky Daniely Kovářové ohledně garance práva na platbu v hotovosti v Ústavě Langášek reagoval tak, že mu to dává smysl, a to v širším kontextu práva na to být tzv. offline. Možnost platby v hotovosti totiž podle Langáška zaručuje zachování jisté „nepravidelnosti v systému“.

„Chci mít právo volby. Chci mít možnost projít městem, aniž bych všude zanechával digitální stopu. Vaše banka pak zná vaše zvyky i neřesti a tyto údaje mohou být zneužity,“ vysvětlil Langášek. Zmínil také možné negativní dopady v podobě úbytku lidské solidarity, například sbírek v kostele, ale i finanční gramotnosti, bez níž není podle Langáška demokratická společnost.

Ústava se nemá využívat k řešení sporů

Opačně se postavil k ústavnímu zakotvení manželství jako svazku muže a ženy.

„Je to věc ústavodárce, já bych to ale nedoporučoval. Ústava je dokument široké celospolečenské shody. Využít momentální většiny k její změně znamená, že ji vystavíme riziku, že jiná většina zase v budoucnu provede jinou změnu. Ústava, její hodnoty, musí být sdíleny, žity celou společností. Využívat ji k řešení aktuálních sporů není dobrá platforma,“ sdělil senátorům Langášek.

Senátory zajímalo i to, jak hodnotí nedávný nález ohledně platů soudců.

Podle Langáška, který je sám soudcem, je to otázka bolestivá.

„Nenajdeme více nálezů na jedno téma, než jsou platy soudců. Já rozumím, že současný Ústavní soud se snažil svojí předchozí judikaturu respektovat. Pokud chtějí politici současný způsob výpočtu platu ústavních činitelů změnit, je možné systémově redefinovat platové ohodnocení. Nevím, proč se pořád volí cesta jednorázových řešení,“ konstatoval Langášek.

Ten se naopak kriticky postavil k dalšímu nedávnému nálezu ÚS, který zrušil podmínku chirurgické změny pohlaví při jeho úřední změně. V tomto případě se podle Langáška ÚS naopak v krátké době odklonil od své předchozí judikatury.

„Já jsem v té věci zaujatý, protože jsem zpravodajem rozsudku Nejvyššího správního soudu, který byl napaden ústavní stížností, o níž Ústavní soud rozhodoval. Musím ale poctivě říci, že jsme to měli jednoduší, neboť jsme aplikovali občanský zákoník a byli jsme věrni judikatuře Ústavního soudu. A osobně to pro mne nebylo ani složité rozhodování. Se vším respektem k osobám, které tímto problémem trpí, jsme řekli, že pro právní řád a většinu společnosti má objektivní rozlišování pohlaví smysl,“ vysvětloval senátorům Langášek.

Pojetí pohlaví a genderu

Problém aktuálního nálezu ÚS je podle něho dvojí. Předně neřeší, že je zde objektivní pohlaví a subjektivní vnímání sebe sama.

„Objektivní pojetí pohlaví se tak mění na subjektivní pojetí genderu. A nevěnuje se podstatě těch stížností s argumentem, že tyto osoby se nějak identifikují. Přitom problém nastává většinou až tehdy, když musí vytáhnout občanský průkaz. Ale to lze řešit méně invazivními prostředky než rušit ustanovení občanského zákoníku,“ uvedl Langášek.

Na druhou stranu je podle něho pozitivní, že ÚS dal zákonodárcům prostor, aby to mohli vyřešit.  Dodal také, že ÚS byl pod tlakem rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v případu Garcon a Nicot proti Francii. ESLP je přitom podle Langáška „klíčovým majákem svobody a stability lidských práv a byla by škoda tímto jedním rozhodnutím ho znevěrohodnit“. V rámci rozhodování NSS o této konkrétní žalobě se proto pokusili o soudní dialog a vznesli konkurenční argumentaci.

Kritika rozhodování ÚS zazněla od Langáška ještě jednou. A to za jeho rozhodování v době pandemie. Konkrétně zmínil odmítavé rozhodnutí ÚS přezkoumávat vyhlášení nouzového stavu, neboť neshledal svoji pravomoc. „Je to velmi nebezpečné, neboť za nouzovým stavem už je jen diktatura,“ konstatoval Langášek a dodal, že ÚS v tom navíc nebyl ani konzistentní a opět se odklonil od své předchozí judikatury.

Jiří Přibáň je profesorem práva na univerzitě ve velšském Cardiffu, kde vede právně-sociologické Centrum pro právo a společnost. Přibáň v roce 2013 odmítl nabídku na pozici ústavního soudce od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. Senátorům k tomu řekl, že nebylo jasné, koho by Zeman prosadil jako další ústavní soudce a zda by nebyl se svými názory v menšině. „Nechtěl jsem být sepisovatel ústavních disentů,“ uvedl Přibáň.

Suverenita jako hlavní téma

Při svém úvodním představení senátorům Přibáň uvedl, že je právním filosofem, nikoliv technikem a specialistou a jeho hlavním tématem je suverenita v postmoderní společnosti. Suverenitu vnímá jako ústavní hodnotu ve smyslu práv občanů a ústavních institucí, nikoliv jako izolaci od evropského či mezinárodního práva a judikatury.

Označil se za stoupence „ústavního minimalismu“ a připomněl, že v minulosti o této otázce vedl polemiku s ústavním soudcem Pavlem Holländerem. Senátorům také vysvětloval své veřejné vystoupení proti nominaci Aleše Gerlocha, kdy podle jeho názoru nešlo o nátlak na senátory, ale o apel, že se ústavním soudcem nemůže stát ten, kdo jde na ruku mocným.

V reakci na dotaz senátora Zdeňka Hraby, zda má být Ústavní soud katalyzátorem politické diskuse, jak zaznělo v jeho aktuálním „transgender“ nálezu, Přibáň uvedl, že Ústavní soud nesmí nahrazovat demokratický proces a říkat zákonodárci, co a jak má přijmout.

„Ústavní soud definuje procedurálně, jak by demokracie měla fungovat, nechrání jen individuální práva. ÚS však nesmí nahrazovat demokratický proces, nesmí být orgánem, který má říkat zákonodárci, co a jak přijímat. Máme zde suverenitu parlamentu,“ vysvětlil Přibáň.

Předseda výboru Tomáš Goláň Foto: Senát

Změny ústavního systému, včetně zrušení Ústavního soudu či jeho nahrazení nelze podle něho vyloučit, avšak musí se změnit limity ústavní legitimity při jejich schvalování. „Chceme ústavní změny a změny ústavního režimu? Pak musíme změnit limity ústavní legitimity. Já jsem odpůrce referend, je to institut ambivalentní a dvousečný, takové změny by mělo podle mne přijmout ústavodárné shromáždění, nikoliv parlament,“ sdělil senátorům Přibáň.

Proimigrační názory?

Senátora Michaela Canova zajímalo, zda se považuje za kritika konceptu národního státu a také jeho údajné proimigrační názory.

„Nekritizuji národní stát, je to základní demokratická instituce. Národní stát je klíčový zdroj demokratické legitimity i pro fungování nadnárodních organizací. Pokud něco kritizuji, pak je to nacionalismus. Stát je ústavní, právní, demokratický, národ je politický. Jak napsal Ernst Renan, národ je každodenní plebiscit. Národ je vždy cosi občanského, co se rodí každý den a o co musíme usilovat,“ reagoval Přibáň.

Nesouhlasil ani s tím, že by byl „proimigrační“. Podle něho je chybou západní společnosti, že nedokáže rozlišovat mezi migranty a uprchlíky.

„Uprchlíkům je třeba pomoci. Toto jsme v minulosti zažili také. Ale není možné říci, že nikdo není nelegální a všichni mají právo na azyl. Azyl dnes ztrácí svůj původní význam. Je to velký ústavně právní problém v Evropě, který je politicky zneužitelný. Musíme se tomu věnovat, abychom pomáhali uprchlíků, ale neotevřeli dveře každému. To si ovšem vyžaduje politickou odvahu, a ne jen právní argumentaci. Je to primárně věcí politické reprezentace,“ uvedl Přibáň.

Ohledně ústavního zakotvení manželství jako svazku muže a ženy a právo na platbu v hotovosti vysvětlil, že má rád ústavy, které se nemíchají do soukromí občanů a primárně řeší vztah mezi mocí a občanem. Proto by tyto věci měly být řešeny podústavními zákony.

Kriticky se Přibáň vyjádřil směrem k rozhodování Ústavnímu soudu hned několikrát.

Změna pohlaví? Primárně lékařský problém

Předně tak učinil k již zmíněnému tzv. transgender nálezu. Podle Přibáně se totiž v případě změny pohlaví jedná primárně o lékařský a etický problém, který se týká velmi malého zlomku populace. Ve Velké Británii došlo podle něho poté, co se z toho stala ideologie, k selhání lékařů, kteří masivně vycházeli vstříc zájemcům a předepisovali bez rozmyslu blokátory puberty dětským pacientům. Situace se změnila až po zásahu nejvyššího soudu, na který se obrátil jeden z pacientů, který se cítil postupem lékařů poškozený. Soud pak posílil práva pacientů a omezil užívání hormonálních přípravků. „Zbavme se kulturních válek. Bavme se právníci, lékaři, psychologové, jak pomoci osobám, které trpí,“ popsal svůj názor Přibáň. Za zajímavý a pozitivní označil disent ústavního soudce Milana Hulmáka.

Ohledně soudcovských platů konstatoval, že pokud by o této věci rozhodoval, přibyl by další disent. „Budu opatrný, abych nekritizoval. Soudce Wintr je můj bývalý student a já mu po tomto rozhodnutí poslal textovou zprávu: Honzo, já ti děkuji,“ konstatoval Přibáň s tím, že ho zarazila především argumentace nálezu. „Soudci jsou jistě důležitou součástí ústavního systému, ale nežijí ve vzduchoprázdnu. Pokud tedy jde o plošné opatření, je to vyarguementované a týká se to všech ústavních činitelů, pak se dostáváme na šikmou plochu…. Ono to nejde jinak, ale oni jsou opravdu soudci ve vlastní věci a když jsem v takové situaci, musím se chovat obzvláště obezřetně a s přihlédnutím, že nejsou žádná nedotknutelná elita,“ popsal svůj pohled Přibáň.

„Platy soudců rozhodně nejsou na úrovni, která by podstatně ztěžovala či dokonce znemožňovala fungování soudní moci,“ reagoval Wintr ve stanoviscích.

Jako další z příkladů rozhodnutí, k nimž je kritický, zmínil nález, který se týkal hotelu Brioni, kde majitelé podmínili poskytování služeb občanům Ruské federace podpisem nesouhlasu s anexí Krymu.

„Práva a svobody mají i právnické osoby, ale pokud to rozšíříme i na politická práva, můžeme se dostat do situace, která je ve Spojených státech, kde i financování politických stran se dostalo pod takovou ochranu a vedlo to k oligarchizaci politiky. Rozšiřovat pro právnické osoby politická práva se nám může vrátit jako bumerang,“ uvedl Přibáň. Ten byl kritický ještě k roli ÚS v době pandemie, kde očekával mnohem robustnější zásah. Naopak pochvalně se vyjádřil k nálezům ÚS k Lisabonské smlouvě. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Zástupci právních profesí a odborů budou řešit s Blažkem platy a rozpočet

 Zástupci justice, právních profesí a odborových organizací se dnes sejdou na ministerstvu spravedlnosti, aby diskutovali o aktuální situaci. Svolal je ministr Pavel Blažek (ODS), který uvedl, že je potřeba společně prosazovat potřebné návrhy řešení mnohých problémů. Jedním z témat diskuse budou platy administrativy soudů, která v květnu den stávkovala za důstojnější mzdové podmínky.

Blažek pozvaným hostům napsal, že kvůli zajištění chodu právního státu by měli vynaložit úsilí k hledání shody. Vzkázal také, že „vše podstatné“ jim chce sdělit osobně. Pozvánku adresoval prezidentovi Soudcovské unie, šéfovi Unie státních zástupců, řediteli Vězeňské služby či ředitelce Probační a mediační služby. Na seznamu oslovených právníků jsou také šéfové České advokátní komory, Exekutorské komory a Notářské komory a zástupci odborů ministerstva, justice, policie či probační služby.

Předsedům krajských soudů Blažek počátkem měsíce řekl, že našel v ministerském rozpočtu prostředky k částečnému navýšení objemu peněz na platy administrativy soudů, a to ještě letos. Vedle justičního personálu, který zůstává ve stávkové pohotovosti, ale žádá více peněz i administrativa státních zastupitelství. Nedostatek finančních prostředků na zajištění chodu věznic hlásí Vězeňská služba i Probační a mediační služba. Blažek řeší i téma zvýšení tarifních odměn pro advokáty či nové platové výměry soudců, kteří na základě rozhodnutí Ústavního soudu dostanou od července přidáno a v červnové výplatě najdou nedoplatek za uplynulý půlrok, ceskajustice.cz

X X X

Švýcarský parlament odmítl rozsudek ESLP ohledně klimatické změny

 Švýcarský parlament odmítl dubnový rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), podle kterého tato země nevyvíjí dostatečné úsilí v boji proti klimatické změně. Podle parlamentu soud ve Štrasburku vydal rozhodnutí, kterým překročil své kompetence. Nad rozsudkem, který média označila za historický, má podle průzkumů pochybnosti i většina Švýcarů, píše deník Tribune de Genève.

ESLP v dubnu vyhověl stížnosti skupiny Švýcarek, jejichž průměrný věk činí přes 70 let. Ty tvrdily, že jejich vláda vyvíjí „žalostně nedostatečné“ úsilí v boji proti globálnímu oteplování, což je údajně během vln veder ohrožuje na životě a porušuje také jejich práva na rodinný a soukromý život. Žalující chtějí přinutit vládu v Bernu, aby oproti plánům mnohem rychleji snižovala emise oxidu uhličitého. Podle agentury AFP to bylo poprvé, co štrasburský soud odsoudil nějaký stát kvůli nedostatečnému boji proti klimatické změně.

Podle stanoviska parlamentu má švýcarská vláda ostatním státům Rady Evropy, při které ESLP funguje, vysvětlit, že Švýcarsko již vyvíjí dostatečné úsilí ohledně změn klimatu. Švýcarští poslanci se domnívají, že soud překročil své pravomoci. „Sledování klimatických cílů je politickou otázkou a ne ESLP,“ stojí v prohlášení parlamentu. To podpořilo 111 poslanců, 72 bylo proti. „Parlament nevidí žádný důvod, aby nějak dále reagoval na rozhodnutí ECHR,“ stojí dále v stanovisku, ze kterého je patrné, že poslanci nemíní kvůli soudu schvalovat přísnější klimatické zákony.

Podle stanice BBC seniorky, které podaly stížnost k ECHR, jsou dnešním rozhodnutím parlamentu zklamány a cítí se zákonodárci zrazeny. Nevyloučily, že se na soud, jehož rozhodnutí jsou závazná, znovu obrátí.

Rozsudek ESLP ale příliš nepřesvědčil ani samotné Švýcary, píše deník Tribune de Genève. Podle průzkumu společnosti Leewas si 61 procent respondentů myslí, že téma nespadá do kompetencí ESLP. Podle 56 procent není rozsudek správný ani z pohledu obsahu. Záporný postoj k rozhodnutí ESLP převažuje mezi voliči pravicových stran, které také podpořily dnešní usnesení parlamentu, ceskajustice.cz

X X X

Představení bez hlavního hrdiny a dějové linky. Národní divadlo v premiéře uvádí hru Wernisch

Hru o jednom z nejvýznamnějších současných českých básníků Ivanu Wernischovi uvede ve čtvrtek ve světové premiéře pražské Národní divadlo. Inscenaci s názvem Wernisch režíroval spisovatelův přítel Jan Nebeský. Ten na jeviště pozval kapelu a zpívající herce oblékl do výrazných barevných kostýmů.

 Filip Kaňkovský lehkým tanečním krokem prochází po scéně. Nad ním se pohupuje obří model snad kosmické rakety, která může být zároveň i odkazem na válku.

„To právě Wernisch umí, podávat ty nejstrašnější věci s až zarážející lehkostí. A pak se zase umí dojmout u slepičky natažené na klíček tak, že je to horší než sebevražda, to jsou různé úhly pohledu a jeho šílená obrazotvornost,“ popisuje herec Kaňkovský jednu z věcí, která ho na Wernischově tvorbě fascinuje.

„Pan Wernisch mi dříve zůstával záhadně utajen, ale myslím si, že odteď už do mého života bude patřit,“ dodává.

Na rozdíl od Filipa Kaňkovského herec Robert Mikluš Wernischovo dílo znal dobře už před zahájením zkoušek.

„Wernisch je pro mě úžas. Jako když vejdete na starou půdu, tam otevřete truhlu, ve které leží kniha, a vy se do ní začtete a je to jako vzpomínka nějakého zplozence pekel. Wernisch vás vždy zavede do neznámého světa, který je pro vás ohromně přitažlivý. Vždycky vás nechá propadnout do fascinace lidmi, kteří jsou na okraji. Je to dryáčnické, je to syrové, ale Wernisch má bezbřehou fantazii,“ říká Mikluš.

Hra nemá hlavního hrdinu. Nemá ani výraznou dějovou linku. Tvůrci inscenace na jevišti vytvářejí obrazy, které při četbě Wernischových veršů mohou čtenářům naskakovat.

„Podáváme o Wernischovi zprávu. Wernisch je velice ceněný, někdy si myslím, že nedoceněný a cení si ho třeba současní básníci nebo lidé, kteří se k jeho poezii dostali. Myslím si, že to bude velká jízda,“ hodnotí Mikluš.

‚Všichni jsme Wernisch‘

Hudbu k písním složil Aleš Březina. Na inscenaci spolupracovali také členové spolku Jedl, včetně Lucie Trmíkové.

„Všichni jsme Wernisch. Což se i na konci inscenace zjeví vizuálně. Ale zároveň do doby, než se to zjeví představuji spoustu poloh z jeho mysli, z jeho emocí, z jeho světa. Jsem paní XXX, která na lodi svádí mladého stewarda a vedle ní zároveň stojí její stárnoucí manžel, to je třeba jedna z těch poloh,“ směje se Trmíková.

„Jsem zvyklá s poezií pracovat. Není to moje první setkání s poezií na jevišti a vím, že dobrý tým a především dobrý režisér dokážou z poezie vytvořit drama, ač se to vůbec nejeví jako možné. Wernischovy texty jsou speciální také v tom, že skutečně obsahují úžasnou hravost a výzvu si hrát a to je na jevišti ideální,“ říká.

Ivan Wernisch vstoupil do literatury v 60. letech minulého století. Za normalizace se stal samizdatovým autorem. Od 90. let vydal celou řadu básnických sbírek, je nositelem Státní ceny za literaturu, Ceny Franze Kafky nebo Ceny Jaroslava Seiferta.