Neschopnému premiérovi Fialovi už nestačí škodit jen lidem a podnikům ČR, ale chce odstranit i Leyenovou, Michela, Borrella a spol. z EU. Už začal za EU dělat pořádek v Evropě za miliardy ČR.
Místo politiků EU, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Řecka, Bulharska, Rakouska a dalších zemí s policisty a vojáky ČR hlídá hranice EU proti uprchlíkům ze Sýrie, Řecka, Turecka, Ukrajiny a dalších zemí, kde válku začala Amerika. Většina uprchlíků chce jít do Německa. Zařídí jim to Fiala místo EU, OSN, USA a dalších světových politiků?
X X X
Slovenské hranice budou kontrolovat vojáci. Armáda jich vyčlenila stovky
Do kontrol na hranicích mezi Českem a Slovenskem se nově zapojí vojáci. Armáda jich vyčlenila celkem 320, jde o vojáky pozemních sil a aktivních záloh. Budou se střídat ve čtyřech rotacích po 80 členech. Část z nich měla v neděli ráno nástup a instruktáž, do ostrahy se zapojí postupně v dalších dnech.
O dočasném obnovení kontrol rozhodla vláda kvůli rostoucí migraci hlavně syrských uprchlíků. Kontroly začaly ve čtvrtek 29. září. Původně měly trvat do soboty, tento týden ale vláda schválila jejich prodloužení o dalších dvacet dní, tedy do 28. října. Vojáci by měli působit v Jihomoravském, Zlínském i Moravskoslezském kraji.
Podle dostupných údajů policisté od počátku kontrol prověřili více než 226 tisíc lidí, odhalili přes 1v700 migrantů a zajistili bezmála pět desítek převaděčů. Zadržení převaděči jsou podle informací policejního prezidenta Martina Vondráška v největším počtu z Ukrajiny, dále z Česka, Sýrie, Moldavska a Gruzie.
Jihomoravská policie zveřejnila ve čtvrtek souhrnné informace za první týden kontrol v kraji. „Na dálnici, železnici, silničních přechodech či zelené hranici jsme v rámci Jihomoravského kraje během této doby zajistili 996 nelegálních migrantů většinou ze Sýrie,“ uvedl policejní mluvčí Pavel Šváb. Z organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice se do čtvrtka zodpovídalo 33 zadržených převaděčů.
Dosud nejdramatičtější moment od zavedení kontrol se na jižní Moravě odehrál 1. října. Převaděč s dodávkou, v níž převážel 29 utečenců ze Sýrie, havaroval na kraji Břeclavi poté, co se od hraničního přechodu snažil ujet policejní hlídce. Dodávka narazila do zaparkovaných aut a do domu, zranilo se 21 lidí, mezi nimi i děti.
X X X
Bezpečnostní odborník Peter Neumann podle agentury DPA považuje ruský útok na kritickou infrastrukturu v Německu za možný. „Rusko má zájem na tom, aby v Evropě vyvolalo paniku,“ uvedl. Upozornil, že sobotní sabotáž vyžadovala značné znalosti. „Zřejmě to nebyli amatéři nebo osamělí pachatelé. Bylo to něco, co provedli profesionálové,“ dodal. Žádné jasné důkazy podle něj nicméně zatím neexistují.
X X X
Za explozí na Kerčském mostě stojí ukrajinská tajná služba. Terorismus, tvrdí
Podle anonymního zdroje listu The New York Times stály za explozí na Krymském mostě přes Kerčskou úžinu ukrajinské tajné služby. Rusové v noci na neděli ostřelovali Záporoží, přičemž Ukrajinci hlásí nejméně 17 obětí, další desítky lidí jsou zraněny.
Ruští zastánci tvrdého přístupu vyzvali Kreml, aby kvůli útoku na Kerčský most eskaloval útoky na Ukrajinu. Zpravodajský kanál na sociální síť Telegram Rybar požaduje, aby Moskva zničila ukrajinskou infrastrukturu. „Nepřítel se přestal bát a tuto okolnost je třeba urychleně napravit,“ uvedl Jevgenij Poddubnyj, který píše pro rusko státní televizi RT.
Za explozí na Krymském mostu přes Kerčskou úžinu stály ukrajinské tajné služby. S touto informací přišel americký deník The New York Times s odkazem na anonymní zdroje. Podle listu měli Ukrajinci na most vyslat nákladní vůz s bombou.
Útok na Záporoží poškodil 20 domů a okolo 50 vícepodlažních budov. „Ruští okupanti v noci cynicky zasáhli obytné budovy a civilní infrastrukturu v Záporoží. Informace o obětech se ujasňují, už teď ale víme o desítkách mrtvých a zraněných,“ uvedlo v ranní svodce ukrajinské armádní velení.
Ukrajinská média informovala, že Kyjev pro změnu zaútočil na trio ruských muničních skladů a jedno velitelství, které se nacházelo na jihu země. Údery měly být úspěšné.
Ruský prezident Vladimir Putin čelí v posledních týdnech kritice vojenských představitelů. Exploze Kerčského mostu navíc situaci vyostřila a přispěla k obvinění z ruské nekompetentnosti, napsal americký deník The New York Times. Most byl navíc pro Moskvu podle expertů symbolem anexe Krymu.
Ruský válečný zpravodaj Alexandr Kots se domnívá, že vážné poškození Kerčského mostu pravděpodobně předznamenává budoucí útok na samotný Krym. Na Kreml rovněž apeloval, aby „zatloukl Ukrajinu do 18. století, aniž by nesmyslně uvažoval o tom, jak to ovlivní civilní obyvatelstvo“.
„Položme si otázku: Pokud to není důvod ke skutečně rozhodným opatřením, tak co to vůbec je? Lidé se dožadují pomsty,“ napsal na Telegram zpravodajský kanál Rybar. Dodal, že by Rusko mělo zničit ukrajinskou infrastrukturu.
Zpravodaj ruské RT Jevgenij Poddubnyj pak sdělil: „Nepřítel se přestal bát a tuto okolnost je třeba urychleně napravit. Velitelé útvarů, šéfové zpravodajských služeb, politici kyjevského zločineckého režimu klidně spí, probouzejí se bez bolesti hlavy a v dobré náladě, bez pocitu nevyhnutelnosti trestu za spáchané zločiny.“
Ruská Státní duma v sobotu prohlásila, že útok na Kerčský most považuje za vyhlášení války. „Teroristický útok na Krymský most již není jen výzvou, ale vyhlášením války bez pravidel,“ uvedla.
Ukrajinští představitelé výbuch mostu odmítají oficiálně komentovat. Podle listu The Economist lze očekávat, že Moskva v příštích dnech zintezivní útoky na Ukrajinu, přičemž bude využívat drony. Kyjev naopak získal psychologickou výhodu, kterou může prezentovat směrem k veřejnosti.
X X X
Rakušané volí prezidenta, Van der Bellen podle odhadů zvítězil v prvním kole
V Rakousku začaly prezidentské volby. Rakouský prezident Alexander Van der Bellen byl podle odhadů již v prvním kole znovu zvolen hlavou státu. Více než polovinu hlasů mu přisuzují prognózy agentur ARGE a SORA. Podle předvolebních průzkumů byl jasným favoritem. Předběžný výsledek očekáváme kolem 20:00.
Dosavadní rakouský prezident Alexander Van der Bellen byl podle prognóz již v prvním kole prezidentských voleb znovu zvolen hlavou státu. Odhad agentury SORA mu přisuzuje 54,6 procenta hlasů.
Podle agentury ARGE získal Van der Bellen 55,9 procenta hlasů, zatímco Walter Rosenkranz obdržel pouze 17,9 procenta hlasů. Na třetím místě se s méně než devíti procenty hlasů podle prognóz umístil 35letý šéf Strany piva Dominik Wlazny následovaný 48letým advokátem Tassilem Wallentinem.
Podle agentury APA mohlo až 852.000 oprávněných voličů, tedy zhruba 15 procent, hlasovat korespondenčně. Tyto hlasy se budou sčítat až v pondělí, a v předběžném výsledku, jehož zveřejnění se očekává kolem 20:00 SELČ, tak nebudou tyto hlasy ještě započítány. V prognózách zveřejněných po uzavření volebních místností ale zohledněny jsou.
První volební místnosti se v Rakousku otevřely již v 6:00, další se postupně přidávaly až do 8:00. Na většině míst mohli voliči odevzdat svůj hlas do 16:00, ve Vídni a Innsbrucku hlasovali ještě o hodinu déle. Naopak ve spolkové zemi Vorarlbersko na západě Rakouska se volební místnosti uzavřely už ve 13:00.
Největším rivalem dosavadního prezidenta, 78letého Van der Bellena, který býval předsedou strany Zelených, byl kandidát pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ), 60letý advokát Walter Rosenkranz.
„Přál bych si především pro Rakousko, aby už dnes (v neděli, pozn. red.) bylo vše jasné. Pokud to zvládneme dnes, budu mít radost,“ řekl prezident Van der Bellen při odevzdání svého hlasu ve vídeňské volební místnosti.
Kromě současné hlavy státu a kandidáta FPÖ Rosenkranze byli dalšími kandidáty například 45letý bloger Gerald Grosz, 35letý šéf Strany piva Dominik Wlazny, 69letý majitel továrny na výrobu obuvi Heinrich Staudinger či 48letý advokát Tassilo Wallentin. Mezi kandidáty nebyla žádná žena.
Wlazny je nejmladším z 51 kandidátů, kteří se kdy ucházeli o funkci rakouského prezidenta. Věkovou hranicí pro možnost ucházet se o nejvyšší funkci v zemi je právě 35 let. Van der Bellen sice není nejstarším kandidátem na prezidenta, ale je nejstarším rakouským prezidentem, který se uchází o znovuzvolení, uvedl list Der Standard.
Hlasovat mohlo v prezidentských volbách zhruba 6,4 milionu Rakušanů starších šestnácti let. Případné druhé kolo prezidentských voleb je plánované na 6. listopadu.
X X X
ŠNCE NA PREZIDENTA V ČR BABIŠ, SVĚTOVÝ POLITIK
Šance na prezidenta v ČR Babiš, světový politik pro lidi a firmy, častěji vystupovat na veřejnosti, odrážet nesmysly Fialy s válkou na Ukrajině, skončit s válkou a nastolit mír a spolupráci všech zemí v Evrově s Ruskem
Že nemáte kandidáta na Hrad? Zarážející. Náš je jedině pan Babiš, vzkazuje vládě Dostálová
Možnou prezidentskou kandidaturou bývalého ministra Martina Stropnického se poslanecký klub hnutí ANO doposud nezabýval, uvedla v Partii Terezie Tománkové poslankyně Klára Dostálová (za ANO). Jediným kandidátem hnutí je stále bývalý premiér Andrej Babiš (ANO). Pokud odmítne do voleb jít, bude ANO řešit, jak postupovat dál.
V souvislosti s hnutím ANO a kandidaturou na prezidenta se v posledních dnech stále více spekuluje o velvyslanci v Izraeli Martinu Stropnickém. „Mluví o tom média, ale my jsme o tom na klubu nehovořili. Nikdo nám to takto nepředstavil,“ odmítla tyto informace Dostálová.
„S Martinem Stropnickým se znám, takže ho nebudu nijak hanit, ale my zatím opravdu máme jediného kandidáta – a to je pan Babiš. Uvidíme, jak se rozhodne a následně podle toho budeme dělat nějaké další kroky,“ dodala s tím, že ji zarazilo, že vládní koalice nebyla schopná vybrat jednoho kandidáta.
Zároveň se pustila do výběru kandidátů, tedy Danuše Nerudové, Petra Pavla a Pavla Fischera, které podpořila koalice Spolu: „Věřím, že lidé budou nakonec volit člověka, který bude skutečně bránit Českou republiku za každých okolností, prošel různými funkcemi a bude osobností typu pana Klause či pana Zemana. Tři jména, která kolují, žádné zkušenosti nemají, kromě tedy velení v armádě. Takže doufám, že ve výsledku zvítězí zdravý rozum a budu si přát, aby pan Babiš svou kandidaturu potvrdil.“
„Lidem jsme doporučili vybrat si z těchto tří jmen. Myslím si, že je to zodpovědný přístup koalice Spolu, aby netříštila síly demokratických kandidátů. Našim hlavním cílem totiž je, aby příštím prezidentem byl demokrat, který bude ctít Ústavu, zákony a dobře nás reprezentovat v zahraničí,“ vysvětlila řekla k tomu v Partii Pekarová.
„Ve chvíli, když je tady tolik kandidátů, tak přinášet další jméno, které by roztříštilo síly, bych považovala za mimořádně nezodpovědné. Naopak by to nahrávalo populistickým až extrémistickým kandidátům,“ doplnila.
X X X
V sobotu přibylo 573 případů covidu v ČR, a mnoho mrtvých
Za sobotu eviduje ministerstvo zdravotnictví 573 nově nakažených. Kromě nových případů ubylo i hospitalizovaných s prokázaným covidem. V péči nemocnic je nyní 1 466 nakažených, první říjnovou sobotu jich bylo o 73 víc. Ve vážném stavu je 46 pacientů, podobně jako o týden dřív. Zhruba od poloviny září každý den umírá s nákazou deset až dvacet lidí, zkraje září šlo spíše o jednotlivce. Vyplývá to z údajů ministerstva zdravotnictví.
V nemocnicích bylo v tomto týdnu nejvíc pacientů s covidem od dubna, v pondělí a úterý víc než 1900. Od té doby jejich počet klesá, před víkendem jich bylo přes 1 700, v sobotu necelých 1 500. Před dvěma týdny byla v nemocnicích zhruba tisícovka nemocných s covidem.
Epidemiologové předpokládají, že díky očkování a rozšíření méně závažné varianty omikron nebude vážně nemocných tolik jako v předchozích podzimních vlnách epidemie. Jejich počet se v posledních dnech pohybuje kolem padesátky.
Laboratoře uplynulý volný den provedly téměř 2500 PCR a antigenních testů, o týden dřív jich bylo přes 3 100. Pozitivita u nejčastějších diagnostických testů, které podstupují lidé s příznaky, se pohybuje kolem 30 procent, u epidemiologických testů, které se dělají kvůli kontaktu s nakaženým, činí v průměru 17 procent a u preventivních bývá pozitivních asi osm procent vzorků.
Od začátku epidemie v březnu 2020 bylo v Česku potvrzeno přes 4,1 milionu případů nákazy koronavirem. Do tohoto počtu nejsou zahrnuty případy, kdy se někdo nakazil opakovaně. Podezření na opakovanou infekci eviduje ministerstvo zdravotnictví víc než 344 tisíc, za sobotu 219, o několik desítek méně než předchozí týden. Za celou dobu epidemie zemřelo v zemi 41 234 lidí s prokázaným covidem.
X X X
V MOSKVĚ VYMĚNÍ NÁČELNÍKY ARMÁDY?
Klíčovými postavami mocenského spektáklu, který v Kremlu právě nabírá na obrátkách, jsou momentálně Jevgenij Prigožin z Vagnerovy skupiny a čečenský vůdce Ramzan Kadyrov. Oba nyní ve velice křehkém spojenectví využívají každou skulinku v bortící se struktuře ruské armády, aby podminovali pozici šéfa obrany Sergeje Šojgua. Armáda, FSB, policie a další instituce se stále zdají být pod pevným vedením.
Když nedávno ve velkém kremelském paláci zasedli Putinovi přátelé, rivalové i nepřátelé, aby si vyslechli, jak prezident formálně stvrzuje nezákonnou anexi čtyř okupovaných regionů na Ukrajině, ceremoniál měl za úkol představit sílu a jednotu Ruska. Během dalších čtyřiadvaceti hodin jej však zastínily neúspěchy jeho armády na bojišti. Vojenské ztráty, které pokračovaly i tento týden na jižní a východní frontě Ukrajiny, vedly k velkému a bezprecedentnímu rozkolu uvnitř vládnoucí nomenklatury. Kreml nyní hledá obětní beránky za řadu vojenských přešlapů, píše list Guardian.
Sedm měsíců trvající ruská invaze do sousední země uvrhla ruskou vládnoucí elitu do značné nejistoty. Podle zdrojů i ona nyní konečně pochopila, že tuhle válku nelze vyhrát. Někteří ambiciózní úředníci vidí v nastalém chaosu svoji příležitost a předkládají Kremlu návrhy, jak neúspěšnou válku a zpackanou mobilizaci zvrátit. Jiní se drží při zemi, případně svých koryt nebo se vyhýbají trestu. Západní zpravodajské agentury již nějakou dobu hlásí vysokou míru nespokojenosti v ruské armádě a mezi elitou. Některé hlasy dokonce naznačují, že by mohlo dojít k převratu.
Oběť se jistě najde
„Putin je velmi destruktivní osobnost, bude si navzájem nahrávat s různými frakcemi a zjišťovat, jaká koalice pro něj bude nejlepší,“ řekl deníku Guardian bývalý úředník ruského ministerstva obrany. „Neumí vztahy urovnávat, takže nakonec někdo padne za oběť. Putin chce jen zjistit, co je pro něj a pro válku na Ukrajině nejlepší,“ dodává zdroj z Kremlu.
Jedním z hlavních aktérů současného kremelského pnutí je Jevgenij Prigožin. „Nepřekvapuje mě, že v tuto chvíli vstupuje do centra pozornosti právě on,“ říká Marat Gabidullin, bývalý velitel Vagnerovy skupiny, který se s Prigožinem zná z dob svého působení v polovojenské skupině. Dodává, že na současné vlně vlastenectví se chce etablovat do pozice zuřivého obránce vlasti, který vytvořil profesionální vojenskou organizaci. „Chce ukázat, že umí bojovat lépe než regulérní armáda,“ dodává Gabidullin. Podle něj se teď bude chtít Šojguovi pomstít.
Nepravděpodobní spojenci
Prigožin nyní našel nepravděpodobného spojence v Ramzanu Kadyrovovi, přelétavém čečenském vůdci, který si severokavkazskou republiku zřídil jako osobní léno výměnou za zajištění její loajality vůči Rusku. Přesto se Kadyrov v nedávném konfliktu projevil jako jeden z nejtvrdších kritiků ruského ministerstva obrany. Tvrdil totiž, že jeho vlastní bojovníci by dokázali během několika dní dobýt Kyjev i poté, co Ukrajinci ruskou armádu odrazili.
Krátce po ruské porážce u Lymanu, klíčového železničního uzlu v Doněcké oblasti, Kadyrov rozpoutal sžíravý útok na celý ruský generální štáb i na velitele ústředního vojenského okruhu Alexandra Lapina odpovědného za obranu města. „Ostuda není to, že Lapin je neschopný,“ napsal Kadyrov na Telegramu. „Jde o to, že ho shora kryje vedení generálního štábu,“ dodal. „Kdyby bylo po mém, degradoval bych ho na vojína, odebral mu všechny vyznamenání a poslal ho s puškou na frontu, aby si tu ostudu očistil krví,“ řekl Kadyrov.
„Krásné, Ramzane, jen tak dál,“ ozval se hlasem podpory Prigožin. „Tyhle pankáče by měli posílat na frontu bosé se samopaly,“ dodal.
Jeden z pozorovatelů z Čečenska uvedl, že Kadyrovova kritika armády věrně odráží jeho ambice být něčím víc než jen hlavou regionu. Bývalý představitel obrany rovněž uvedl, že Kadyrov usiluje o vysokou roli ve vládě. Ví, že válka je jeho příležitostí zazářit, musí proto konat hned,“ řekl bývalý představitel obrany.
„Všichni teď hrají hru na obviňování a Kadyrov je v jejím čele,“ soudí ruská novinářka Farida Rustamová, která se již dlouho zabývá rozkolem ruské elity. „Sám sebe vidí jako jednoho z vůdců války. Je jako syn, kterého Putin nikdy neměl. Připadá mi jako sněhová koule, která se s každou porážkou zvětšuje a zvětšuje,“ říká Rustamová.
Muži na odstřel
„Kreml nyní hledá obětní beránky. Došlo ke třem zjevným selháním: začátek války, poslední vojenské neúspěchy a zpackaná mobilizace,“ říká Putinův bývalý poradce Gelman.
Právě Šojgu a další vrcholní vojenští představitelé jsou nyní „muži na odstřel“. Ministr obrany, jehož ruská veřejnost kdysi vnímala jako člověka, který modernizoval ruskou armádu a dohlížel na úspěšnou operaci na Krymu v roce 2014, nyní čelí kritické reakci za neúspěchy svých svěřenců. A jistě existují důvody se ho zbavit.
„Vždycky se najdou způsoby, jak to udělat,“ míní jeden z dobře informovaných moskevských politických pozorovatelů, který si při diskusi o armádě nepřál být jmenován. „Máme skvělého ministra obrany. Fantastického náčelníka generálního štábu armády. Pokud budou porážky pokračovat, vždycky existují možnosti zbavit se jich. A všichni to nadšeně podpoří. Budou říkat, že Putin konečně jedná tvrdě, že trestá viníky,“ dodává zdroj z Kremlu.
Tento pocit však může být oboustranný. „Jak znám Šojgua, opravdu věřím, že by byl rád, kdyby ho teď vyhodili. Chce z téhle šlamastyky nějak ven,“ dodává zdroj. Rodák z Tuvy byl vždy neochvějným stoupencem války v Donbasu. Putin však podle něj ví, že Šojguovi může důvěřovat a jeho vyhazov by byl trapný. „I když Šojgu není spokojen s tím, co se právě děje, bude vždy loajální vůči Putinovi,“ dodává.
Většina proti válce
Současná situace v Kremlu odráží pocit řady členů ruské vládnoucí elity. Navzdory výzvám, které vzbouřenci představují, váha hlavních ruských ministerstev: armády, FSB, policie a dalších institucí je daleko větší než hrozba, kterou momentálně představují navenek.
„Kadyrov neměl žádnou pravomoc říci Putinovi, aby vyměnil svého ministra obrany,“ uvedl jeden z bývalých vysokých úředníků. Ve svých soukromých interakcích s Putinem byl podle jeho názoru vždy podstatně odměřenější než ve svých veřejných prohlášeních. „Prigožin byl pouze něco jako operátor,“ dodává zdroj.
„Nedovedu si představit, že by FSB dovolila Prigožinovi nebo Kadyrovovi získat jakoukoli politickou moc,“ souhlasí ruská investigativní novinářka a redaktorka deníku New Times Jevgenija Albatsová. „Je to takřka nemožné,“ dodává. Sama nedávno opustila Rusko poté, co se opakovaně stala terčem útoků kvůli svým reportážím. V nich například uvedla, že podle jejích kontaktů mezi nejvyššími ruskými představiteli bylo nejméně 70 procent nejvyšších úředníků proti válce.
Jiná novinářka s dobrými kontakty, která nadále pracuje v ruské státní televizi, uvedla, že velkou část ruské politické elity zachvátil intenzivní strach. „Čím výš jdete, tím větší zoufalství cítíte. Nyní již všichni dokonale pochopili, že válku nelze vyhrát,“ říká Ruska.
Rizika jsou příliš velká
Albatsová však uvedla, že kremelská protiválečná frakce prozatím pravděpodobně samotného Putina neohrozí. „Mají velký strach. Dokonce i ti, které znám celý život.“ dodává novinářka. „Aby došlo k rozkolu, musí se lidé přestat bát,“ říká. Politolog Oreškin s ní souhlasí. „Aby se jakákoli strana postavila Putinovi, podstoupí až příliš rizika,“ říká. „Celý tento systém je postaven kolem vůdce. Pokud se zbavíte Putina, musíte být schopni rychle přinést náhradu. Ale všichni dobře vědí, že to teď není možné,“ dodává.
„Prigožin je stále do značné míry neznámý,“ říká Valerij Fjodorov, vedoucí centra pro výzkum veřejného mínění. Na druhé straně Kadyrov má podle něj dobré průzkumy i mezi Rusy. Říká správné věci, prezentuje se jako Putinův pěšák a tak ho také lidé vnímají. „Nepasoval se za čečenského bojovníka, ale ruského,“ upozorňujeá Fjodorov. V době, kdy jsou rozkazy ruských vojenských představitel rozvláčné a dvojsmyslné může být namyšlený bývalý trestanec s vlastní soukromou armádou velice nebezpečný.
„Prigožin mluvil velmi sebevědomě,“ říká Ivan, vězeň z trestanecké kolonie č. 8 v Tambovské oblasti. „Všichni jsme poslouchali, když mluvil. A věřte mi, že není snadné strhnout pozornost davu vězňů. Nakonec je to jeden z nás, bývalý vězeň. Myslím, že mnozí, kteří se přihlásili do války, tak učinili proto, že Prigožinovi důvěřují. Nevěří úřadům, ale věří Prigožinovi, když jim říká, že je pustí na svobodu,“ uzavírá podle The Guardianu vězeň.
X X X
Vojenský analytik: Od nového velitele Surovikina neočekávám nic než bezohlednou válku
Po útoku na Kerčský most, který spojuje Rusko s Krymem, vyměnil Kreml vedení svých sil na Ukrajině. „Od Sergeje Surovikina neočekávám nic jiného než totální bezohlednou válku, která bude bezohledná jak vůči ukrajinským obráncům, tak vůči svým vlastním vojákům. A s problémy s logistikou a nedostatkem techniky neudělá nic ani on,“ upozorňuje v rozhovoru pro Radiožurnál vojenský analytik Milan Mikulecký.
X Když slyšíme o tom, že doprava na Kerčském mostě byla částečně obnovena, ale větší vozidla na něj zatím nemohou, jak rozsáhlý dopad tedy na proud techniky a vojáků z Krymu na jih Ukrajiny může včerejší útok mít?
Myslím, že významný. Most zkrátka stále není a dlouho nebude průjezdný v celém svém profilu tak, jak byl postaven, to znamená dvě vozovky pro auta a dvě souběžné koleje pro železniční dopravu. Zůstává otázkou, nakolik je narušena statika železničního mostu, protože železnice je pro ruskou vojenskou logistiku klíčová.
Ono krátké několikasekundové video pořízené ve tmě, kde se krokem sune lokomotiva s bůhví kolika vagony, opravdu nepovažuji za potvrzení funkčnosti železničního mostu, spíše za ruskou propagandu. Kdyby se most zřítil celý, bylo by to skvělé, ale i toto poškození Rusy každopádně hodně bolí
X Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že ruské jednotky v Mykolajivu, Krivém Rogu a Záporožské oblasti mohou být plně zásobované přes pozemní a mořské koridory. Opravdu mohou? Mluvilo se totiž o tom, že železnice na pobřeží nebo trajekty mohou dodávky přinejmenším výrazně zpomalit.
Nemohou, nikdy nemohou. Železniční kapacitu prostě nenahradíte. Musíte vzít v potaz už jen to, že oproti ucelenému vlaku, který byl vypraven odněkud z hloubi Ruska a dojede skutečně až na okupovaný Krym, musíte náklad minimálně dvakrát překládat.
Jednou ze železnice na loď a potom znovu na železnici, což znamená další časový prostoj, další náklady na lidskou sílu, techniku a podobně. Rychlost lodi bude samozřejmě vždycky nižší než rychlost vlaku. Už dnes je velkým problémem nedostatek proviantu, paliva a munice z čehokoli, co se dosud přesouvalo. Už to bude jen horší.
Panika ruského velení
Do jaké míry by mohlo ztížení trasy z Krymu na Ukrajinu posilovat možnosti ukrajinské armády v pokračování v ofenzivě, a to zvláště na jihu? Odborníci totiž mluví o tom, že se jí může lépe dařit rozdělit širokou frontu na části a v těch jednotlivých úsecích efektivněji zaútočit.
Určitě, část pravdy v tom je. Sám za sebe bych spíš sázel na pokračující panikaření ruského velení, které jsme viděli už během první ukrajinské velké ofenzivy na charkovském směru, kdy ta předchozí, na chersonském směru, donutila Rusy převelet část jednotek ze severu na jih, čímž se významně oslabili.
Myslím, že pokud by to takto pokračovalo, a velká šance tady je, tak by to mohlo Ukrajincům umožnit udeřit na úplně jiných místech fronty, kde to dosud neudělali a kde je Rusové nebudou čekat.
Nebylo by to poprvé. V historii se to dařilo například v roce 1944, kdy spojenci útočili na několika místech v Itálii a v západní Francii. Sovětský svaz útočil na několika místech východní fronty a donutil Němce chaoticky přesouvat své jednotky, které ve finále vždy chyběly tam, kde byly nejvíc potřeba.
X Nakolik může celý obraz konfliktu, který jste teď nastínil, změnit jmenování generála Sergeje Surovikina vrchním velitelem celé ukrajinské operace?
To je na delší odpověď. S Jevgenijem Prigožinem, majitelem soukromé armády Vagnerovců, kteří dnes v Rusku začínají mít hlavní slovo, mají jedno společné – oba dva jsou zločinci. Oba strávili nějaký čas ve vězení, dokonce opakovaně. Ani jeden z nich nemá žádný vztah k životům, ani k životům svých vojáků.
V tom je velký rozdíl mezi Surovikinem a například náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem. Valerij Vasiljevič je vojenský profesionál, který uměl skutečně přinést zajímavé myšlenky a který relativně dokázal posouvat úroveň ruské armády. Naštěstí pro nás ji nakonec Vladimir Putin poslal do úplně jiného typu války, než na kterou ji právě Valerij Vasiljevič Gerasimov připravoval.
Od Sergeje Surovikina ale neočekávám nic jiného než totální bezohlednou válku, která bude bezohledná jak vůči ukrajinským obráncům, tak vůči svým vlastním vojákům. A s problémy s logistikou a nedostatkem techniky neudělá nic ani on.
X X X
Ruský investigativní novinář: Pracujeme jako všichni detektivové. Válka je pro nás velkou zkouškou
V Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda pracuje Mark Krutov od roku 2003. Rusko-ukrajinské vztahy pokrýval nejprve z rodné Moskvy, před šesti lety se přesunul do pražské pobočky. Specializuje se na zpravodajství z otevřených zdrojů neboli OSINT. Jaké metody používá k ověřování informací o válce a jak pracuje s podle jeho slov „paralyzujícím“ objemem dat, kterým se ozbrojený konflikt vyznačuje, objasňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.
X Jak byste popsal otevřené zdroje neboli OSINT?
Jsou to zdroje, ke kterým má přístup kdokoliv – v ideálním světě. Novináři je začali používat už za války v Sýrii, ve větší míře potom v roce 2014, kdy začala válka na východní Ukrajině. Od té doby začaly být metody OSINT populární i v Rusku a za těch osm let se vyvinuly.
Některé zdroje, které byly dříve volně dostupné, už nejsou. Rusko bylo vhodnou zemí pro získávání podobných informací. Elektronické databáze jsou stále dostupné veřejnosti, například soudní rozsudky, pozemková evidence… V Rusku nemáme nic jako je GDPR. Toto nařízení v Evropě spoustu věcí neumožňuje.
X Co patří mezi nejužitečnější metody zjišťování informací z veřejných zdrojů?
Žádný univerzální nástroj nebo metoda, pomocí které by se dalo ověřovat nebo hledat skryté informace, neexistuje. Abychom věci viděli v širším měřítku, nástroje musíme kombinovat. Najít něco pomocí geolokace nestačí: skládačku musíme poskládat z několika různých zdrojů.
CO JE TO OSINT
Zpravodajství z otevřených zdrojů (open source intelligence, zkratkou OSINT) jsou informace, které běžně využívá zpravodajská služba. Získává je z tzv. otevřených zdrojů, tedy volně dostupných informačních prostředků, jako jsou například denní tisk, internet, satelitní snímky nebo databáze. U těchto informací je třeba důkladně ověřovat věrohodnost, kvalitu a vypovídající hodnotu zpráv. Analytické složky zpravodajských služeb musí vybrat ty nejzásadnější informace a podstoupit je k jejich dalšímu zpracování nebo ověřování. Spolehlivé vyhodnocení informací pocházejících ze zdrojů OSINT v současnosti nedokážou ani ty nejvyspělejší informační technologie, a proto je za potřebí odborný lidský faktor.
K tomu nám poslouží třeba satelitní snímky, sociální sítě, další databáze. Zároveň bychom měli přemýšlet nad motivy toho, kdo danou informaci zveřejnil a zda je to vůbec možné. Pracovat musíme stejně jako všichni detektivové.
X Zmínil jste, že zdrojem informací jsou i sociální sítě. Jak s nimi pracujete vy?
Jsou velmi důležité, můžeme na nich najít i věci, které nejsou moc populární a snadno dohledatelné. Ačkoliv jsou informace veřejné, často jsou skryté. Musíme znát správné techniky a triky, jak je najít, protože ne všechny platformy mají dobré vyhledávače.
V Rusku jsou nejpopulárnějšími sociálními sítěmi Vkontakte a Odnoklassniki. Obě mají určitá specifika. Používáme je například k tomu, abychom z nich získali smazané fotografie. Vkontakte totiž fotografie nesmaže, i když si zrušíte účet. Zůstanou tam a my je potom můžeme získat a použít.
Skrze tyto platformy můžeme také oslovovat lidi. Je to ale mnohem komplexnější, nejsme špioni ani armáda. Můžeme jim napsat nebo zavolat, někdy informace chtějí sdílet oni sami, protože nejsou spokojeni s vládou. Ví, že jim hrozí trest, když s námi budou mluvit, ale stejně to udělat chtějí.
Publicita funguje
X Předpokládám, že vystupují anonymně.
Někdy ano, někdy ne. V Rusku je to totiž většinou tak, že pokud s novináři mluvíte anonymně, ale zjistí to vedení, potrestají vás. Já lidem vždy říkám, že nejbezpečnější věcí, co můžou udělat pro to, aby se ochránili, je promluvit na veřejnosti pod svým jménem.
Vím jen o několika málo případech, kdy se něco odvážným lidem stalo. Mluvili jsme s ruskými vojáky z východu, kterým se podařilo ukončit kontrakty s armádou. Na Ukrajině už bojovat nechtěli a chtěli se vrátit domů. Byli jedněmi z těch, kteří věří tomu, že publicita funguje, a proto s námi mluvili pod svými jmény.
X Jaké další nástroje a metody používá Rádio Svobodná Evropa/Rádio Evropa?
Máme přístup k satelitním snímkům, které jsou aktualizovány každý den. Bohužel přichází zima a bude čím dál tím těžší na nich něco vidět – v Rusku a na Ukrajině je většinu času obloha zatažená.
Také používáme systém od NASA, který měl původně identifikovat lesní požáry po celém světě. Teď díky němu můžeme vidět, kdy jednotlivé strany vypálí raketu, kde něco vybouchlo. Můžeme také zkoumat, co přesně Rusové zasáhli. Pro armádu je to velmi důležité, aby věděla, co se kde stalo a jak rozsáhlá je škoda.
To, co jsem právě zmínil, je důvod, proč autority na Ukrajině často žádají, aby lidé, kteří Ukrajinu podporují, fotky a videa ukazující napáchané škody nezveřejňovali. Pomáhali by tím ruské armádě, která by mohla posuzovat, jaké jsou výsledky útoků.
K dobrým i špatným účelům
X Potýkají se novináři na Ukrajině s cenzurou pro tzv. vyšší dobro?
Některá omezení jsou v pořádku při každém válečném konfliktu. Na tuto otázku ale nedokážu odpovědět, protože nepracuji v terénu přímo na Ukrajině. Sám jsem se s tímto problémem nesetkal.
X Jaká jsou rizika používání metod OSINT?
Některé zveřejněné informace mohou snadno ohrozit lidi: to je důvod, proč nepublikujeme lokaci Ukrajinců a soustředíme se na Rusko. Na to si musíme dávat pozor. Každý nástroj OSINT může být použit k dobrým i špatným účelům.
X Jak velkou zkouškou je pro novináře pokrývat válku na Ukrajině, když v souvislosti s ní koluje obrovské množství pravdivých i lživých informací?
Můžu mluvit jen za sebe, ale opravdu velkou. Když válka 24. února začala, s několika kolegy jsme seděli v redakci a objem informací nás naprosto paralyzoval. Byli jsme připraveni na to, že přijde, ale zároveň nebyli.
Menší konflikty a války jsme už pokrývali, ale ozbrojený konflikt takového rozsahu nás šokoval. V 21. století všichni vlastní nějaké elektronické zařízení. Mobilní telefony umožňují téměř komukoliv nahrávat videa, fotit, příspěvky potom publikovat na sociální sítě.
Je to nejlépe dokumentovaná válka v historii, ale potřebuje spoustu lidí, kteří by všechny informace dokázali zpracovat a uměli se rozhodnout, co je důležité zveřejnit teď a co můžeme odložit na později.
X Je tzv. občanská žurnalistika v tomto případě přínosem nebo spíše komplikací?
Samozřejmě z ní těžíme. Dobré je, když se nějaký voják natočí a sdílí to na sociální síť. Umělá inteligence umí rozpoznat jeho obličej a my jej tak můžeme dohledat. To je důležité, když po jejich smrti musíme najít jejich rodiny a komunikovat s nimi. Musíme si uvědomit, že filtrovat informace nestačí.
Musíme je zejména ověřovat, protože máme spoustu materiálu, ať už fotek či videí z jiných válek, které lidi používají a vydávají za aktuální. Často je to nesplnitelné, protože obsahu je příliš. Proto často v médiích čteme upozornění, které varuje, že ne všechny informace mohou být potvrzeny, protože se jedná o válku.
Myslet investigativně
X Stačí používání již zmíněných metod k tomu, aby vám publikum věřilo?
Někteří věří jen tomu, čemu chtějí. Pozorujeme, že jak naše věrné publikum, tak čtenáři, kteří jsou prokremelští, naše zprávy čtou a vědí, že nelžeme. My jejich média také sledujeme, abychom byli v obraze.
Doufáme, že když se proruský člověk rozhoduje, jaká západní média sledovat, vybere si nás, protože ví, že z hlediska ověřování informací máme vysoké standardy. Používání zmíněných metod ale nestačí: musíme neustále vysvětlovat, dávat věci do kontextu, vymýšlet příběhy. Nástroje OSINT jsou doplňkem tradiční žurnalistiky.
X Průkopníkem zpravodajství z otevřených zdrojů byla investigativní skupina Bellingcat. Používají metody OSINT kromě vás i jiná média?
Samozřejmě, téměř všechna ruská nezávislá média tyto techniky a dovednosti do své praxe zařazují a snaží se je zlepšit. I my pořádáme různá školení a tréninky: našim novinářům chceme ukázat, jak OSINT můžou používat v každodenních rutinách.
V první řadě je ale chceme naučit investigativnímu způsobu myšlení. Nejen, že život je s ním mnohem zajímavější, novinářská práce má pak přidanou hodnotu a je pestřejší. Pamatuji si, že některá česká média tyto metody používala při vyšetřování výbuchu skladů ve Vrběticích.
Jak už jsem zmiňoval, evropské nařízení GDPR věci mnohdy dělá téměř nemožné. Všechny informace jsou skryty a pokud se po nich pídíte, můžete porušit místní zákony. Pro evropské novináře je to kvůli tomu těžší.
X Nedávno Twitter obletělo video ruského rappera, který údajně spáchal sebevraždu, aby se vyhnul mobilizaci. Seriózní západní média případ nezveřejnila, protože jej nedokázala dostatečně ověřit. Jak měla postupovat?
Opravdu se to stalo, spáchal sebevraždu. První věcí je zjistit si, zda člověk s takovým jménem existuje. Je ale těžké ověřovat informace, když neumíte rusky. Samozřejmě můžete použít překladač nebo titulky na YouTube.
Dále můžete porovnat screenshoty z videa s fotkami, které najdete na sociálních sítích dané osoby třeba přes vyhledávač fotek. Když ale píšete o lidské osobě a sebevraždě, je to jiné, než když popisujete výbuch budovy. Je to velmi citlivé téma, a proto bylo moudré, že západní média tuto informaci raději nezveřejnila.
X Bude ověřování informací v budoucnu čím dál komplikovanější?
Bál jsem se toho, ale s postupem času vidím, že možností, jak falešná videa rozpoznat, je několik. Umělá inteligence je inteligentní, ale novináři, kteří se na ni specializují, budou umět ověřit a rozeznat, co je skutečné.
Podobné nástroje jsem začal používat před osmi lety a za tu dobu vidím, jak se dramaticky zlepšily. Naše možnosti jsou s těmi, které jsme měli dřív, neporovnatelné. Myslím, že v budoucnu budou nástroje ještě sofistikovanější.
X X X
Sabotáž na německé železnici mohla mít politické pozadí. Nelze vyloučit ani vliv Ruska, míní odborník
Německá kriminální policie zatím nezjistila žádné známky toho, že by za sobotní sabotáží na německé železnici stál terorismus či cizí stát. Nevylučuje však, že čin měl politické pozadí. V neděli to podle agentury Reuters úřad kriminální policie v Berlíně, který dostal vyšetřování případu na starost.
Sabotáž na kabelech v sobotu ráno zastavila vlaky na severu Německa. Způsobila selhání digitálního vlakového radiového systému GSM-R sloužícího ke komunikaci mezi centry, která řídí vlakovou dopravu, a jednotlivými vlaky. Problém se podařilo odstranit po více než dvou hodinách.
Obavy z útoků na klíčovou německou infrastrukturu se zvýšily v důsledku únorového zahájení ruské invaze na Ukrajinu a nedávného poškození plynovodů Nord Stream výbuchy, napsala agentura Reuters.
Podle agentury DPA se zdá být jisté, že incident na německé železnici byl cíleným útokem. Zdroje z bezpečnostních kruhů uvedly, že v Berlíně a v Severním Porýní-Vestfálsku byly záměrně poškozeny optické kabely. V důsledku tohoto poškození pak selhal i záložní systém, píše DPA.
„To, že na dvou různých místech v Německu proběhl téměř současně útok na kritickou infrastrukturu vyžadující značné množství interních informací, ukazuje na takovou míru organizovanosti útočníků, s jakou jsme v této podobě zatím nesetkali,“ uvedl vedoucí představitel parlamentní frakce CDU/CSU Thorsten Frei.
Bezpečnostní odborník Peter Neumann podle agentury DPA považuje ruský útok na kritickou infrastrukturu v Německu za možný.
„Rusko má zájem na tom, aby v Evropě vyvolalo paniku,“ uvedl. Upozornil, že sobotní sabotáž vyžadovala značné znalosti. „Zřejmě to nebyli amatéři nebo osamělí pachatelé. Bylo to něco, co provedli profesionálové,“ dodal. Žádné jasné důkazy podle něj nicméně zatím neexistují.
X X X
Máme lék na bytovou krizi, věří Berlín. Na paneláky přistaví další patra
Řešením drahých a nedostatkových stavebních parcel v Berlíně se mohou stát nástavby na panelových domech. Bytový podnik Howoge dokončil pilotní projekt, který nejrozšířenější typ panelového domu ve východním Německu navýšil o tři patra. Primátorka města Franziska Giffeyová věří, že projekt by se mohl rozšířit do celého Německa.
Podle studie Technické univerzity v Darmstadtu by jen zvýšením panelových domů mohlo v Německu vzniknout až 1,5 milionu bytů.
„Třeba se právě zrodil exportní šlágr,“ prohlásila Giffeyová na prohlídce hotových bytů v berlínské okrajové čtvrti Buch. „Je to řešení, kdy vedle zahušťování a rozšiřování staveb do šířky můžeme stavět i do výšky,“ uvedla.
Buch se nijak výrazně neliší od jiných východoberlínských částí, kde převládají bytové domy z panelů. Velkou část z nich tvoří typ WBS 70, který se stal v někdejším východním Německu standardem a patří k nejrozšířenějším.
A právě takový dům využil podnik Howoge ke vzorovému navýšení. K dosavadním pěti podlažím, na kterých bylo 40 bytů, v uplynulých dvou letech dělníci přistavěli tři další patra. „Získali jsme tak 22 nových bytů,“ řekl Ulrich Schiller, který je šéfem Howoge.
Schiller uvedl, že Howoge má 74 500 bytů a že ve východní části města jsou byty zejména v panelových domech, především pak v typu WBS 70. „Ty jsou většinou pěti či šestipodlažní. A co se nabízí více než nástavba?“ řekl.
Pro současné obyvatele navýšení panelového domu znamená žít dlouhé měsíce na stavbě za zvýšeného hluku a prašnosti, v případě projektu v Buchu to byly dva roky. „Chceme se ale dostat ke 12 měsícům,“ řekl Schiller. Podle něho výhody pocítí i nynější obyvatelé, neboť dům získal výtah, nové rozvody vody, odpadů či elektřiny, zateplení nebo stání na kola.
Nástavby nelze provést všude
Část bytů, které nástavbou vzniknou, bude určena jako sociální bydlení s regulovaným nájmem. V Buchu to bude polovina bytů. Nájem zde bude začínat na 6,5 eura (160 Kč) za metr čtvereční.
Schiller poznamenal, že navýšit nelze všechny domy. „Naše průzkumy ukázaly, že přistavení dalších pater je velmi komplexní krok, pro který není každá budova a každé místo vhodné,“ řekl. Klíčové je to, zda stávající dům novou konstrukci unese. „My jsme stavěli ze dřeva, což je lehký a ekologický materiál, se kterým je radost pracovat,“ uvedl.
I přes použití lehkých materiálů však bylo nutné statiku domu posílit. Kvůli tomu dělníci ve sklepě vylili betonovou desku o tloušťce až 25 centimetrů, která pomáhá novou zátěž lépe roznést.
V případě domů, které má Howoge, by podle Schillera mohlo vzniknout díky tří až pětipatrovým nástavbám asi 2 000 bytů. Podle studie univerzity v Darmstadtu z roku 2019 by se pak v celém Německu mohlo navýšením panelových domů postavit až 1,5 milionu bytů.
Studie se zaměřila i na nástavby parkovacích domů. kancelářských budov a jednopatrových obchodních center a také na přestavbu nevyužívaných kancelářských budov. Podle akademiků by tak Německo získalo celkem až 2,7 milionu bytů.
X X X
Univerzita obrany má nový zpravodajský ústav. Chce dodávat analýzy vojenské tajné službě
Brněnská vojenská vysoká škola se nově více zaměří na výzkum zpravodajství. „Ve válce na Ukrajině se ukázala celá řada nových fenoménů, jako je třeba lidový OSINT,“ popsal v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Libor Kutěj, který Ústav zpravodajských studií, jenž vznikl na začátku prázdnin, vede. Na svém pracovišti chce zaměstnat hlavně mladé lidi. Jeho tým pak bude dodávat analýzy vojenské tajné službě a – v případě zájmu – i zákonodárcům či vládě.
„Když studenti nastoupí k nám na univerzitu, polovina z nich chtějí být průzkumáky. Po roce dvou studia jim dojde, že průzkumák není Navy SEALs, jak si to často představují, že nebudou vykopávat dveře a osvobozovat rukojmí. Když je průzkumák dobrý, sebere informace a nepřítel si ho ani nevšimne,“ vysvětluje bývalý vojenský přidělenec na českém velvyslanectví v Izraeli a Jordánsku, dnes akademik a prorektor Univerzity obrany plukovník Libor Kutěj ve své brněnské kanceláři.
Kutěj stál do začátku letošního léta v čele katedry zpravodajského zabezpečení, která na Univerzitě obrany vychovává analytiky pro Vojenské zpravodajství nebo pro zpravodajské štáby české armády nebo již zmíněné „průzkumáky“.
Od 1. července ale vede nově vzniklý Ústav zpravodajských studií, který chce akademické bádání v oboru zpravodajství posunout ještě dál. Po Ústavu ochrany proti zbraním proti hromadnému ničení jde o teprve druhý ústav na Univerzitě obrany.
Správná cesta
Zpravodajství 21. století se vyvíjí rychle a kromě nárůstu významu technického zpravodajství, tedy například signálového nebo obrazového zpravodajství nebo využívání zpravodajství z otevřených zdrojů neboli OSINT, prudce vzrostlo množství informací, ze kterých musí profesionálové vybírat ty skutečně důležité.
O vzniku ústavu bylo rozhodnuto několik měsíců před vypuknutím nejnovější fáze války na Ukrajině letos v únoru, podle Kutěje ale konflikt potvrdil, že rozvíjení zpravodajských studií a výzkumu je správná cesta.
„Válka na Ukrajině nám otevřela oči. Když se podíváte do našich strategických dokumentů, tak se v nich píše, že konvenční konflikt vysoké intenzity se v evropském prostoru nepředpokládá a že jeho riziko je nízké. Kromě změny tohoto základního paradigmatu se ve válce na Ukrajině ukázala celá řada nových fenoménů, jako je třeba lidový OSINT,“ vysvětluje Kutěj s odkazem na situace, kdy ukrajinští civilisté natáčeli na mobilní telefon a sdíleli přesuny ruské vojenské techniky, kterou následně mohla ukrajinská armáda zaměřit a zničit – a svým způsobem tak „suplovali“ práci zpravodajců.
Na rozdíl od katedry zpravodajského zabezpečení, která se věnuje především výuce, se chce ústav soustředit na vědu a aplikovaný výzkum, „zákazníky“ pak budou Vojenské zpravodajství, Velitelství informačních a kybernetických sil, které navíc sídlí ve stejné budově jako ústav nebo výhledově i zákonodárci či vláda.
Luxus času
Vojenské zpravodajství, jedna ze tří tuzemských tajných služeb, dle slov svého mluvčího Jana Pejška vznik ústavu vítá. „Kromě důležité role při přípravě budoucích odborníků z řad studentů Univerzity obrany bude mít ústav velký význam také v realizaci vědeckých projektů vycházejících z informačních priorit zpravodajské služby,“ napsal Pejšek ve vyjádření pro iROZHLAS.cz.
„Budeme schopní produkovat analýzy dlouhodobějšího charakteru a využití, máme k tomu odborné kapacity a luxus času,“ vysvětluje Kutěj, který v minulosti působil také jako zástupce ředitele Vojenského zpravodajství.
Zatím je ale vše na začátku a Kutěj nyní sestavuje tým odborníků, z řad vojáků i civilistů, kteří budou pracovat buď v oddělení zpravodajských oborů a analýzy, které se věnuje novým zpravodajským fenoménům, jako je již zmiňovaný lidový OSINT, nebo v oddělení hrozeb a regionů, jež se bude dominantně zaměřovat na Rusko a postsovětský prostor a Čínu.
Nemusí být vše tajné
„Snažím se dát příležitost hlavně mladým lidem. Mám tu zkušenost, že mají dobré znalosti a zároveň nejsou zatížení předsudky,“ říká Kutěj, podle kterého by ústav mohl mít také koordinační roli při propojování vysokoškolských pracovišť napříč republikou, která se zabývají bezpečností či mezinárodními vztahy.
„Vidím jako pozitivní vytvoření sítě pracovišť s bezpečnostním zaměřením s přesahy do zpravodajské oblasti. To může prospět rozvoji oboru „intelligence studies“ v Česku, zajistit vědeckou podporu zpravodajské komunitě,“ hodnotí profesor Miroslav Mareš z Katedry bezpečnostních a strategických studií Masarykovy univerzity.
Podle něj by to také mohlo usnadnit studentské stáže přímo ve zpravodajských službách, což je dnes „mimořádně komplikované či vyloučené“.
Spolupráce by také mohla mít podobu společné účasti na grantových projektech nebo podpoře při zahraniční spolupráci.
Za hranice Česka se pro inspiraci dívá i Kutěj: „V anglosaských zemích jsou tzv. intelligence studies běžná. Je nešťastné si myslet, že vše, co se týká zpravodajství, je nutně tajné. Daňoví poplatníci mají právo vědět, co služby dělají. Nemůžeme jim sice říct všechno, ale malou část ano, tak, aby věděli, kudy jako země jdeme a jaké jsou naše priority. Anglosasové to pochopili rychle, a proto zpravodajská studia rozvíjí už od 80. let. minulého století, jakkoli nejprve jako součást politických věd.“
X X X
Průměrný věk vojáka je 38,5 roku. Trápí mě, že nám stárnou, říká náčelník generálního štábu
Válka na Ukrajině změnila pohled lidí na armádu a její vyzbrojování. Podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky si její vedení uvědomuje, že investice do obrany je nutná. Vojáci proto přepisují strategické dokumenty a chtějí dál hledat cesty, jak Ukrajině ve válce pomáhat. Řekl to v exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál.
X Náčelníkem generálního štábu jste tři měsíce. Končí vám takzvaná doba hájení. Jaké jsou vaše hlavní úkoly?
Hlavních úkolů je spousta, ale moje největší priorita, kterou vnímám jako hlavní a stěžejní, je zajistit a udržet bojeschopnost armády. To je samozřejmě široký pojem, ale bojeschopnost se týká všech oblastí – mít kvalitní personál, modernizovat armádu, součástí je i morální složka a všechno ostatní.
Já mám nějakých pět oblastí snažení. Tu první oblast nazývám pracovně vojenská revize obrany. Je to revize různých scénářů, co nám hrozí, jak budeme používat ozbrojené síly, na co je budeme používat a jestli tomu plány, které máme, odpovídají. Podobná revize probíhá i v Alianci.
Ta druhá oblast se týká budoucího válčení, kde se snažíme vytvořit nějakou koncepci. A zase to není izolované, ale s ohledem na Alianci. Třetí oblast je rychlá modernizace. To je úsilí, které už tady běží. Je to modernizace zbraňových systémů a techniky, kde máme dluhy z minulosti.
Čtvrtá oblast, která je samozřejmě extrémně důležitá, jsou lidi. Bez lidí nic z toho nemá význam. To znamená mít adekvátní a připravené lidi na to všechno, co jsem říkal předtím.
A ta pátá oblast, tu nazývám kultivací strategického prostředí. To znamená, abychom opravdu přispívali ke strategické diskusi o obraně země, abychom se tady opravdu bavili o stěžejních tématech ve veřejném prostoru.
X Na předchozí vedení armády chcete navazovat nebo se bude váš přístup lišit?
To úplně neumím říct. Asi každý má nějaké svoje představy, nikdo nejsme kopie toho druhého. Takže určitě v něčem se každý nutně liší. Ale armáda není o rozmaru jednoho člověka. Musí být nějaká kontinuita a ty věci běží dlouhodobě.
Koneckonců i ten personál má nějaký vývoj, je tu platný kariérní řád. Já prostě navazuji na práci svých předchůdců a budu se snažit to táhnout dál. A samozřejmě každá doba přináší nějaké výzvy, každý můžeme mít lehce jiné zaměření, vidět prioritu trochu jinde.
Společnost bere obranu vážněji
X V čem vidíte hlavní nedostatky současné armády?
Není to až tak nedostatek, jako spíš že se nám opravdu změnila bezpečnostní situace. Celá společnost začala brát obranu vážněji. Začínáme si klást i otázky, které třeba nemusí být příjemné a které jsme si dříve nekladli.
X Jaké konkrétně?
Ještě pár let zpátky tady byl takzvaný princip odložené potřeby. Nezabývali jsme se tím, jaké máme zásoby na válku. A říkali jsme si, že konflikt vysoké intenzity, většího rozsahu v Evropě nehrozí.
Najednou vidíme, že hrozí, a že tady je s minimální dobou varování. Armáda tak, jak měla politické zadání, se ve strategických dokumentech na toto nechystala. Všechno teď revidujeme, samozřejmě se na ty plány nedíváme jen my, děláme to i v rámci Aliance.
A jsou tu i další věci, třeba u personálu. Trápí mě, že nám stárnou vojáci. Máme průměrný věk vojáka 38 a půl let. Stárnou i vojáci na nejnižších funkcích a v hodnostech, i bojovníci, kde by podle mě mělo být větší zastoupení mladých lidí.
X V armádě je stále finanční dluh z minulých let, kdy se snižoval rozpočet pro armádu, pro ministerstvo obrany. Změní to teď nově chystaný zákon o financování armády?
Ten dluh v armádě je opravdu obří. A je dobře, že to říkáte, protože ne každý si to uvědomuje. I kdybychom teď začali utrácet tři procenta HDP, tak pořád víme, za co to utratit, protože ten dluh z minula je velký, nakumulovaný.
Nový zákon, který se připravuje, je určitě velká změna pro nás k lepšímu. Dává nám nějakou rozpočtovou stabilitu, což je extrémně důležité. Nejenom ta výše rozpočtu, ale i stabilita. Vlastně nám říká, že do obrany mají jít minimálně dvě procenta HDP, což je extrémně důležité.
Zároveň ten zákon umožní lépe financovat i dlouhodobé projekty armády, pro nás to je opravdu velmi důležitá věc. Bude to mít výrazný dopad na zefektivnění našeho obranného plánování, kdy budeme schopni věci dělat stabilněji s menším počtem změn ve střednědobém plánu.
X Myslíte, že tím Česko de facto ušetří peníze? Že nebude pořád měnit plány?
To nevím. Když budete dávat míň peněz, tak možná taky ušetříte, ale rozhodně Česko ty peníze, které bude dávat do obrany, bude vynakládat efektivněji. To stoprocentně.
X Na konci srpna jste navštívil Ukrajinu. Proč?
Jednak jsem chtěl vidět realitu v poli, zajímalo mě, jak to probíhá, zajímaly mě ty zkušenosti a samozřejmě i to, jak můžeme dál pomáhat Ukrajině. A samozřejmě si myslím, že to je i náš signál vůči Ukrajincům na vojenské úrovni, když je navštíví i náčelník generálního štábu a projeví zájem.
X A jak jim tedy ještě můžeme dál pomáhat?
Já tady nemůžu být úplně konkrétní. Česká republika pomáhá Ukrajině výrazně, i na svoji velikost a ekonomickou sílu pomáháme velmi slušně. Navíc jsme v té pomoci byli velmi rychlí. Na Ukrajině opravdu toto vidíte na každém kroku, vděk toho národa, lidí. Když jsem se pohyboval ve vojenském prostředí, tak mezi vojáky je respekt vůči České republice obrovský.
A samozřejmě pak zvažujeme další věci. Takže jsem se zajímal o to, co je nejvíc trápí, co jim chybí, ale nejenom materiálně, ale i třeba jaké řeší problémy s lidmi, s výcvikem a podobně. A armáda se bude snažit hledat všechny možné cesty, jak bychom mohli dál pomoct. Samozřejmě za předpokladu, že to bude politicky schválené, ale já tady nemůžu být konkrétní.
Válku na Ukrajině bedlivě sledujeme
X Ministryně Jana Černochová z ODS v červnu zmiňovala i případný výcvik ukrajinských vojáků. To se za ty tři měsíce někam tedy posunulo?
Já se omlouvám. Tady opravdu nemůžu být konkrétní.
X Jak se odrazí válka na Ukrajině v podobě české armády, pokud vůbec nějak?
Já si myslím, že se odráží už teď. Už jenom to, že společnost bere obranu jinak vážně, že je tady úplně jiná politická vůle zabývat se otázkou obrany, protože to je prostě urgentnější. To se už dneska podepisuje na armádě pozitivně.
A jaké to bude mít další dopady? My budeme určitě systematicky vyhodnocovat, co se tam děje, co to znamená ve válčení, jaké jsou třeba trendy, jak se z toho můžeme poučit. To budeme promítat i do našich postupů, doktrín, do budování schopností, do modernizace, do všeho ostatního.
X Ale teď říct jednou větou, jak se to odrazí, dost dobře nejde. A navíc si myslím, že dělat závěry z jednoho konfliktu se taky nedá. Ne takto brzo, když ten konflikt pořád probíhá. Ale my to opravdu bedlivě sledujeme a nad některými dílčími věcmi se už teď zamýšlíme.
x ějaký konkrétní příklad můžete zmínit?
Tak třeba teď nám běží cvičení Joint Fires Experimental, kde se zrovna řeší řada scénářů, které jsou vidět i na Ukrajině. To je spolupráce třeba prostředků ISR (pozn. red. Intelligence, Surveillance and Reconnaissance), jako jsou bezpilotní prostředky, průzkumné senzory a propojení do palebného systému, rychlost předávání informací, kompatibilita mezi zbraňovými systémy a podobně.
X Než jste se stal náčelníkem generálního štábu, byl jste v civilu dva roky ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Díváte se teď na armádu jinak?
Nevím, jestli to úplně umím říct. Je to dost subjektivní hodnotit sám sebe. Ale asi ano, protože každá zkušenost, kterou získáte, vás nějak změní. Mě to určitě taky muselo ovlivnit, a to v mnoha směrech. Jednak odborně, že vnímáte kybernetickou doménu úplně jinak.
A přece jenom jsem se snažil bedlivě studovat ty dva roky tam, abych rozuměl tomu, co dělám. Takže mě to určitě i odborně posunulo. Ale posunulo mě to i lidsky, co se týká způsobu řízení, je to práce zase s civilní organizací. Působíte třeba na jiné úrovni, spolupracujete s jinými subjekty. To všechno jsou zkušenosti, které určitě nejsou na škodu.
X A myslíte, že to třeba více otevře armádu moderním technologiím?
Myslím si, že armáda se otevírá moderním technologiím už teď. Už před mým návratem z NÚKIBu nám tady vzniklo Velitelství kybernetických sil a informačních operací a nemyslím si, že by armáda musela čekat na Karla Řehku, až se vrátí.
Ale mě to určitě pomáhá vnímat ty věci, vnímat tu důležitost, vnímat třeba i více jiné dimenze bezpečnosti, než jenom vojenskou, kterou běžně řešíte. Navíc i v NÚKIBu jste pořád součástí bezpečnostního systému státu, spolupracujete s jinými složkami, chodíte na Bezpečnostní radu státu, řešíte pořád bezpečnost ČR, ale řešíte ji trochu z jiného úhlu, jiné dimenze.
Pořizujeme schopnost, ne věc
X Chystají se nákupy bojových vozidel pěchoty nebo stíhaček, budou to supermoderní stroje. Je na to armáda připravená, když doteď vojáci využívají sovětskou techniku?
Armáda se na to samozřejmě připravuje, máme systém rozvoje schopností a to se netýká jenom nákupů. Když kupujeme nějakou platformu nebo se ji chystáme koupit, tak samozřejmě zvažujeme všechno ostatní k tomu.
To znamená, že když budeme mít nový letoun nebo nové vozidlo, tak se zvažuje, jaké to bude mít dopady na taktické postupy, jaké to bude mít dopady na doktríny, na výcviková zařízení, kde budeme školit lidi, jaký typ lidí k tomu budeme potřebovat, nějak to promítnout do náboru, infrastruktury.
My nepořizujeme věc, my pořizujeme schopnost. Ta je vždycky provázaná napříč jako v ostatních oblastech, ať už to je vedení, infrastruktura, personál a další věci.
X Takže se nestane, že by armáda nakoupila dělo a neměla k tomu dělostřelce?
Ne, to se určitě nestane. My uděláme všechno pro to, aby ty přesuny a změny byly co nejhladší, abychom byli dopředu připravení. Ale samozřejmě máme personální problém někdy v konkrétních oblastech, ale to jsou běžné výzvy, kterým budeme dál čelit.
X Vy jste nebyl první volbou pro náčelníka generálního štábu ani ministryně Černochové, ani prezidenta. Myslíte, že to pro vaši další spolupráci může být problém?
Tak to já úplně nevím a nemyslím si to. Já jsem byl osloven a vybrán v nějaké fázi. Já to vnímám tak, že mám důvěru a s paní ministryní spolupracuji velmi úzce. Komunikujeme spolu v podstatě na denní bázi a nemám důvod se jakkoli domnívat, že by mě to nějak hendikepovalo.
X Budete měnit svůj tým nebo třeba berete si někoho z kyberúřadu?
Ne. Určitě nestavím žádný přelomový, nový tým. Netahám si sem nějaké svoje lidi. Takto to prostě v armádě nefunguje. My normálně stavíme na lidech, kteří v armádě jsou a samozřejmě dochází tedy k nějakým personálním změnám, ale není to revoluce, je to spíš evoluce. To znamená, jedeme podle nějakého kariérního řádu.
Logicky někteří lidi prostě končí a na jejich místo nastupuje prostě mladá krev, zase nová. My se díváme na to, co mají za sebou, jaké mají odbornosti, jestli byli třeba ve strukturách, jestli mají nějaké zahraniční školy, co mají za operační zkušenosti a podobně.
Samozřejmě některé změny nastaly a další změny nastanou třeba při rotacích lidí na zahraničních pracovištích v polovině příštího roku. A tak je to správně. Nechceme, aby se to na nějakém stupni zaseklo, aby pak odcházeli třeba talentovaní podplukovníci a plukovníci, protože nad sebou nevidí možnost růstu.
X Když tedy na toto navážu, tak prezident vás v červnu povýšil na dvouhvězdičkového generála. Stejně tak ale velíte třeba i tříhvězdičkovým generálům. Nebude to dělat v silně hierarchickém prostředí armády problémy?
Tak já si pamatuji, že třeba někteří ti tříhvězdičkoví generálové, když já jsem byl jednohvězdičkový generál, byli plukovníci. To je normální přirozený vývoj. V armádě jsem já na funkci náčelníka generálního štábu, jsem tudíž těm lidem nadřízený a my spolu běžně pracovně fungujeme.
Žádný náčelník generálního štábu nenastoupil do funkce, jako už čtyřhvězdičkový generál, to takto prostě není. Byli tady přede mnou náčelníci Generálního štábu, kteří nastupovali jako jednohvězdičkoví, jako dvouhvězdičkoví generálové, ale i jako plukovníci. Osobně v tom problém nevidím.
X X X
Cenu Thálie má Saša Rašilov, Bolek Polívka i František Němec
Z jeviště Národního divadla si v sobotu večer cenu Thálie odnesli třeba Saša Rašilov, Bolek Polívka, Martin Hilský nebo Veronika Korytářová. Po dvou covidových letech se sošky znovu rozdávaly i za výkony v tradičních šesti jevištních oborech. Večerem provázela Daniela Písařovicová.
„Soutěžící princip v umění nemám úplně v oblibě. Samotnou nominaci pokládám za velké ocenění a mám pocit, že tato Thálie letí i za kolegy,“ uvedl ve své děkovné řeči. Profesor a překladatel Martin Hilský poslal za své ocenění díky i do Stratfordu nad Avonou, kde je pohřben dramatik William Shakespeare, na jehož dílo je odborníkem.
Cenu Thálie za celoživotní mistrovství letos obdželi herci Veronika Forejtová a František Němec. Za Němce, který onemocněl covidem, cenu převzala jeho dcera Františka. „Je to nesmírně ušlechtilý, skromný a pracovitý člověk. A k tatínkovu mistrovství se váže ještě jedno mistrovství úplně jiného druhu: mistrovství naší maminky, která umí vytvořit tu krásnou inspirativní atmosféru. Mami, za tatínka ti děkujeme,“ uvedla.
Nezvykle se mistrovské ceny dočkal i obor alternativní divadlo. Herecká asociace ji udělila Bolku Polívkovi, jehož jméno zaznělo nechtěně z úst předávající Vandy Hybnerové ještě před vyhlášením. Polívka v děkovné řeči zavzpomínal na svou maminku i otce, jenž byl v rodných Vizovicích nadšeným divadelním ochotníkem.
„Hrajte své první představení, jako by bylo vaše poslední a hrajte své poslední, jako by bylo vaše první,“ vzkázal Polívka kolegům a poděkoval s úsměvem i všem svým manželkám.
První cenu večera pro činoherce do 33 let si odnesl herec divadla Husa na provázku Dalibor Buš. Z žen v oboru činohra Asociace ocenila Veroniku Korytářovou za výkon v představení Burian libereckého Divadla F. X. Šaldy. „Já jsem šťastný…,“ sdělil publiku Lumír Olšovský, který získal Thálii za roli Henryho Higginse z My Fair Lady a sošku postupně ve své řeči pomyslně na kusy rozdělil mezi své blízké, kolegy i učitele.
Výjimečnou cenu si letos odnesl režisér Viktor Polesný za „šíření divadelního umění v televizi“. Rychlým krokem na pódium přispěchal loutkoherec Gustav Hašek, jehož Asociace ocenila za výkon v inscenaci Bratři naděje v Divadle Minor. V angličtině své řeči pronesli ocenění v baletní kategorii: Sergio Méndez Romero a Natalia Adamska.
Vyhlašování Cen Thálie v historické budově Národního divadla měl původně uvádět prezident Herecké asociace Ondřej Kepka. Ze zdravotních důvodů však musel svou roli přenechat Daniele Písařovicové.
Vzhledem k tomu, že se loni předávaly jen celoživotní ocenění, hodnotily v tomto ročníku odborné komise výkony za nezvykle velké časové rozmezí: od 1. července 2020 až do 30. června 2022. Tradiční večerní ceremoniál se v Národním divadle koná po třech letech, poslední regulérní ročník totiž v roce 2020 kvůli covidu organizátoři vyhlašovali pouze online.
X X X
Taková nejslušnější forma loučení, ohodnotil Polívka celoživotní Thálii
I když Vanda Hybnerová jeho jméno omylem vyzradila ještě předtím, než otevřela slavnostní desky, stalo se vystoupení Bolka Polívky vrcholem sobotního předávání Cen Thálie. Legenda tuzemské klaunérie stihla publikum rozesmát vtipem s nevracejícím se sakem, vzpomínáním na tatínka ochotníka i bonmotem o prvních a posledních ženách.
Vzhledem k absenci Františka Němce se Boleslav Polívka stal bez debat největší hvězdou ceremoniálu. Skleněnou sošku s obličejem (v kategorii celoživotních ocenění letos v nezvykle čirém provedení) proto dostal v samém závěru večera. Thálii Polívka obdržel za celoživotní mistrovství v oboru alternativní divadlo. „Boleslav Polívka je fenomenální umělec a zároveň umělec-fenomén,“ uvedla mimo jiné Herecká asociace.
x Nedávno jste dostal celoživotní cenu i na festivalu v Karlových Varech, jak to nesete?
Myslím, že je to taková nejslušnější forma loučení. Jsou to ceny na cestu do poslední etapy.
X Nehodláte ale doufám s divadlem končit?
To vůbec ne. Mne to opravdu baví a mám z toho dobrý pocit.
X Ocenili vás v oboru alternativní divadlo, jste dokonce první, kdo takovou celoživotní cenu získal. Považujete se za alternativního divadelníka?
V mnoha případech ano. V mládí určitě. Teď trošku méně, ale čas od času se uchýlím i k alternativnímu umění.
X Taková cena vybízí k rekapitulaci. Jaké etapy si ve vaší divadelní kariéře nejvíc považujete?
Co se týče divadla, tak určitě Provázek. Celý Provázek, kamarády a tu partu, co tam byla. Herci, režiséři, skvělé holky… Provázek je prostě základ, na kterém stojí můj úspěch.
X Nedávno jste spolu s Cyrilem Drozdou nastudoval novinku z pera Karla Steigerwalda Kdo sestřelil anděla. Jak se vám hraje?
Ta hra je tak složitá, že na ní budeme pracovat každou reprízou. Teď konečně začínáme mít takovou tu hravou radost. Hrajeme to čím dál radši.
X A jak se daří Divadlu Bolka Polívky v této pro divadlo těžké době?
Docela ano. Lidé se do divadla bojí, aby se nenakazili. Tak topíme, aby se k nám přišli ohřát.
X X X
Lotyšsko a zkapalněný plyn: Země chce postavit LNG terminál na moři, odebírat ho může z Norska i Kataru
O zkapalněném zemním plynu LNG je od napadení Ukrajiny Ruskem slyšet stále více. V kapalné formě má palivo 600krát menší objem a dobře se tak převáží na lodích. V celém Pobaltí ale zatím funguje jen jeden terminál pro takové tankery – v litevské Klajpedě. Svůj terminál plánuje i sousední Lotyšsko.
V areálu úložiště plynu Inčukalns severovýchodně od Rigy ukazuje zástupce ředitele Martins Makars malý světlý kámen. „Tohle je pískovec, ve kterém ukládáme plyn. Je to pórovitý kámen. Ty malé póry uvidíte jen pod mikroskopem. Když plyn odčerpáme, do pórů se vrátí voda,“ vysvětluje.
Třetí největší úložiště plynu v Evropské unii v Inčukalnsu neukládá zemní plyn v nádrži, ale pumpuje ho do horniny až 800 metrů pod zem. Vejde se tam přes 3 miliardy metrů krychlových plynu a plyn tam ukládají energetické firmy nejen z celého Pobaltí a Finska, ale i Skandinávie nebo střední Evropy včetně českého ČEZu.
Kompresorová stanice číslo 2 je největší a postavili ji už v 80. letech, ještě za Sovětského svazu. V její velké hale je pět jednotek, které stlačují plyn a posílají ho do podzemí. „Teď je tu ticho. Normálně je tu docela rámus a nemohli bychom spolu mluvit,“ podotýká Makars.
Kompresory jsou totiž vypnuté, žádný plyn se neukládá. Po invazi Ruska na Ukrajinu Lotyšsko nákupy ruského plynu omezilo a později ukončilo. Z přetíženého LNG terminálu v litevské Klajpedě suroviny moc nepřichází.
Baltská sázka na obnovitelné zdroje a LNG
Lotyšsko, kde žijí necelé dva miliony lidí, přitom z plynu vyrábí i elektřinu. Nemá žádné jaderné nebo uhelné elektrárny.
„Přestože máme v regionu docela významné obnovitelné zdroje energie, zemní plyn zůstává nárazovým zdrojem, který je může doplnit, když není dost vody v řece Daugavě a když není k dispozici dost větrné energie,“ vysvětluje energetický expert Gunars Valdmanis.
Fosilní palivo je tak zatím stále potřebné. Plynovody z Ruska můžou být nahrazeny loděmi převážející LNG třeba z Norska, Spojených států nebo Kataru.
Baltské země počítají s tím, že přetížený terminál v Litvě posílí kapacity ostatních států, ještě letos by měly stát LNG terminály v Estonsku a Finsku. A pak právě i v Lotyšsku.
„Žádný z těchto terminálů nebude fungovat jen pro jednu zemi. Budou se doplňovat. Myslím, že každá země potřebuje takový terminál,“ zdůrazňuje expert Valdmanis.
Terminál v moři u Rigy
Lotyšský terminál přitom chtěla u Skulte, asi 40 kilometrů severně od Rigy, vybudovat společnost Skulte LNG Terminal už před devíti lety, říká její manažer Uldis Salmins:
„Máme v Inčukalns obrovské úložiště plynu, takže by pro naši zemi bylo rozumné v jeho blízkosti vybudovat LNG terminál. Může to tak být mnohem levnější než kdekoli jinde.“
Projekt se ale s levným plynem z Ruska zdál nepotřebný. Riga ho posvětila až letos v srpnu.
Skulte je malý přístav u Rižského zálivu. „Moře tam není hluboké, takže LNG tankery tam nemůžou. Proto nechceme budovat terminál v přístavu, ale nejméně 2,5 kilometru od pobřeží v moři,“ plánuje Salmins.
Terminál může být buď ukotvený, nebo plovoucí. Na rozdíl od litevského terminálu v Klajpedě tady nebudou nádrže na LNG. Surovina se bude ihned zahřívat, navracet do plynného skupenství a novým plynovodem posílat do 34 kilometrů vzdáleného úložiště Inčukalns.
„To znamená, že tu loď nevyprázdníme za dva tři dny, bude to trvat déle – u typických tankerů asi pět šest dní,“ pokračuje.
Podle Uldise Salminse by měl lotyšský terminál fungovat za dva roky. I s plynovodem do Inčukalns má stát v přepočtu asi 3 miliardy korun.
X X X
Drama ve finiši. Velkou pardubickou vyhrál Mr Spex, Talent vítězství neobhájil
Velkou pardubickou vyhrál osmiletý hnědák Mr Spex s žokejem Lukášem Matuským před favorizovaným obhájcem prvenství Talentem a Sacamirem.
Zástupce stáje Lokotrans dovedl k vítězství slovenský žokej Lukáš Matuský, který slavnou steeplechase ovládl podruhé. Předloni triumfoval v sedle Hegnuse.
Mr Spex, který patřil s kurzem 9:1 mezi favority, vylepšil třetí místo z loňska, kdy ve Velké pardubické debutoval. Tehdy ho vedl jeho stálý jezdec Jan Kratochvíl, který o dnešní dostih přišel kvůli zranění.
„Mr Spex je borec, super jsem se svezl. Ze začátku byl na ty skoky takový čumivý, ale vím, že si to stejně udělá po svém, tak jsem mu do toho nekafral,“ řekl Matuský v rozhovoru České televizi. „Minule měl famózní konec, když byl třetí, tak jsem si říkal, že buď to dáme, nebo nedáme. Cítil jsem, že to v něm je a že to dáme,“ chválil svěřence kouče Luboše Urbánka, pro kterého to byl první triumf ve Velké pardubické.
Talent doběhl druhý o jednu a tři čtvrtě délky a obhajoba mu nevyšla. Jako dosud poslední dokázala zopakovat vítězství Orphee des Blins, která v roce 2014 uzavřela hattrick.
Ve 132. ročníku Velké pardubické startovalo 15 koní, do cíle jich doběhlo osm. Na Velkém Taxisově příkopu spadli bělouš Star a Impahl s žokejem Jaroslavem Myškou, který při dvacáté účasti opět marně usiloval o vítězství.
Úspěch ve Velké pardubické dál uniká také Marku Stromskému, který s Dusigroszem upadl na Francouzském skoku. Na Hadím příkopu skončil vítěz z roku 2017 No Time To Lose s žokejem Ondřejem Velkem.
Velká pardubická měla opět dotaci pět milionů korun jako před pandemií koronaviru, kvůli které se v minulých dvou letech běželo jen o tři miliony. Matuský si vynahradil komorní předloňský triumf, kdy se dostih konal bez diváků. Atmosféru a potlesk diváků si užíval.
„Strašně jsem to vnímal a ,Špekáč‘ taky. Vždycky mi skočil do rukou a měl z toho radost. Já jsem jenom tiše pískal, ať se uklidní,“ líčil Matuský.
X X X
Djokovič slaví 90. titul v kariéře. V Astaně nedal šanci Řekovi a kvalifikoval se do Turína
Srbský tenista Novak Djokovič získal na turnaji v Astaně jubilejní 90. titul v kariéře a čtvrtý letošní. Jednadvacetinásobný grandslamový šampion ve finále porazil za hodinu a čtvrt 6:3, 6:4 Řeka Stefanose Tsitsipase a kvalifikoval se na Turnaj mistrů do Turína.
Pětatřicetiletý Djokovič zdolal o jedenáct let mladšího Tsitsipase v desátém vzájemném duelu poosmé, z toho posedmé za sebou. Ve finále byla bývalá světová jednička suverénní na podání: zkušený Srb nepustil soupeře k žádnému brejkbolu, získal na servisu 41 z 48 bodů a sám vzal v každém setu protivníkovi jednou podání.
V kazašské metropoli získal Djokovič druhý titul během dvou týdnů poté, co minulou neděli triumfoval v Tel Avivu. Společně s Wimbledonem vyhrál třetí turnaj po sobě, neboť sérii amerických podniků s vrcholem na US Open musel vynechat kvůli chybějícímu očkování na koronavirus. Od čtvrtfinálové porážky na Roland Garros s Rafaelem Nadalem na konci května Djokovič podlehl pouze Félixi Augeru-Aliassimeovi v exhibičním Laver Cupu. Na ATP Tour má bělehradský rodák aktuálně šňůru 16 vítězných zápasů.
Po dnešním triumfu má Djokovič jistotu, že obsadí v žebříčku sezony místo mezi nejlepšími dvaceti. Díky tomu se jako grandslamový šampion kvalifikoval na listopadový Turnaj mistrů.
X X X
Krejčíková ovládla finále Agel Open. V Ostravě vyhrála nad světovou jedničkou
Teniska Barbora Krejčíková otočila dramatické finále na turnaji Agel Open v Ostravě a po vítězství nad světovou jedničkou Igou Šwiatekovou z Polska 5:7, 7:6, 6:3 vybojovala druhý titul ve dvouhře za sebou. Vítězka předchozího turnaje v Tallinnu zdolala letošní šampionku Roland Garros a US Open poprvé v kariéře za tři hodiny a 17 minut. Při osmé finálové účasti na okruhu WTA získala pátý triumf.
Dvojnásobná vítězka loňského Roland Garros Krejčíková uštědřila Šwiatekové první finálovou porážku po více než třech letech. Vedoucí žena světového žebříčku a trojnásobná grandslamová šampionka neuspěla v rozhodujícím utkání o titul naposledy a jedinkrát v dubnu 2019 v Luganu se Slovinkou Polonou Hercogovou. Prohrála po deseti finálových výhrách a deseti posledních zápasech.
Krejčíková se stala první českou vítězkou v Ostravě. Před dvěma lety uspěla na tvrdém povrchu Aryna Sabalenková z Běloruska, vloni triumfovala Estonka Anett Kontaveitová.
Šestadvacetiletá česká tenistka zahájila utkání ve vyprodané Ostravar Aréně nadějně a ve třetí hře měla tři brejkboly. Ani jeden ale nevyužila a Polka čtyřmi vyhranými gamy za sebou utekla do vedení 5:1. Krejčíková zabojovala, odvrátila setbol a vyrovnala na 5:5.
V jedenácté hře si vypracovala Krejčíková další tři brejkboly, Šwiateková však dokázala těžké chvíle ustát. Poté při servisu české tenistky získala vedení 40:15 a na třetí pokus získala sadu po 74 minutách ve svůj prospěch.
Brněnská rodačka v úvodu druhé sady prolomila servis soupeřky a ve čtvrté hře odvrátila tři brejkboly. Za stavu 4:3 už ale také přišla o servis a po vyrovnané koncovce dospěl set do zkrácené hry. V ní Krejčíková utekla do vedení 6:1, využila čtvrtý setbol a vynutila si pokračování. Šwiateková prohrála ve finále sadu po deseti zápasech a 21 vyhraných setech. Krejčíková uspěla v Ostravě i v třetím tie-breaku.
Před rozhodujícím setem si Krejčíková odskočila do zázemí. Obě hráčky si držely servis do osmé hry, kdy česká tenistka prolomila soupeřce servis a podávala na vítězství. Přestože Šwiateková odvrátila pět mečbolů a hecovala fanoušky, při šestém už tenistka z Ivančic uzavřela duel esem.
X X X
Čeští fotbalisté znají soupeře kvalifikace EURO. Skupina s Albánií i Polskem
Čeští fotbaloví reprezentanti se v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 2024 v Německu utkají v papírově velmi hratelné pětičlenné skupině E s Polskem, Albánií, Faerskými ostrovy a Moldavskem. Rozhodl o tom dnešní los ve Frankfurtu nad Mohanem.
Los rozdělil 53 zemí do sedmi pětičlenných a tří šestičlenných skupin. Kvalifikace se nezúčastní Rusko, které je ze soutěží UEFA vyřazeno kvůli invazi na Ukrajinu. Na evropský šampionát postoupí dva nejlepší týmy z každé skupiny, Německo má jako pořadatel start jistý.
O zbylá tři místa na turnaji se v play off podle pořadí v Lize národů utká 12 zemí, které neuspějí v klasické kvalifikaci. Český celek od rozdělení federace na Euru ještě nikdy nechyběl, vloni na kontinentálním šampionátu došel do čtvrtfinále. Kvalifikaci začne v březnu.
UEFA před losem rozdělila týmy do šesti výkonnostních košů na základně výsledků v uplynulém třetím ročníku Ligy národů, v níž česká reprezentace na konci září sestoupila z elitní skupiny A. Svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého figurovali v druhém koši a měli jistotu, že mimo jiné nenarazí na dva giganty – úřadující mistry světa Francouze a Angličany.
Český celek se při losu vyhnul i další nejsilnějším soupeřům a z první koše dostal Polsko. Tým okolo hvězdného útočníka Barcelony Roberta Lewandowského na rozdíl od Šilhavého svěřenců v březnu postoupil z play off na nadcházející světový šampionát do Kataru.
Český celek v posledním souboji s Poláky v listopadu 2018 zvítězil v přípravě v Gdaňsku 1:0. V soutěžním duelu na sebe soupeři naposledy narazili ve skupině Eura 2012 a národní tým pod vedením tehdejšího trenéra Michala Bílka rovněž po výhře 1:0 postoupil do vyřazovací fáze.
Ze třetího koše přisoudil los Šilhavého svěřencům Albánii. Balkánský stát se dosud jen jednou představil na velké akci, na Euru v roce 2016 neprošel ze skupiny. Český tým si Albánce vloni v červnu pozval na generálku před evropským šampionátem a v Praze zvítězil 3:1.
S Faerskými ostrovy si reprezentanti před souboji v nadcházející kvalifikaci zahrají příští měsíc přípravné utkání v Olomouci. Český nebo československý tým ovládl všech šest předchozích vzájemných duelů a ani jednou neinkasoval.
Také s Moldavskem má zatím národní celek stoprocentní bilanci. Reprezentanti bez obdržené branky zvítězili v obou dosavadních zápasech v evropské kvalifikaci o šampionát v roce 2004.
Pokud by Češi nedosáhli na první dvě příčky ve skupině, mohli by mít šanci ještě v play off. V něm si o zbylá tři místa na Euru zahraje podle pořadí v Lize národů 12 zemí, které neuspějí kvalifikaci. O jedno místo se vyřazovacím systémem utká čtveřice týmů ze skupin A, B a C. Českému celku patří v pořadí Ligy národů 14. příčka, k jistotě minimálně play off tak potřebuje, aby z dvanáctky zemí před ním (bez Německa) neprošla z klasické kvalifikace na Euro nejvýše trojice.
Kvalifikační skupiny vyvrcholí v listopadu příštího roku, play off se bude hrát v březnu 2024. Závěrečný turnaj odstartuje 14. června 2024 a bude ho hostit 10 německých měst. Zlato obhajuje Itálie, která se v nabité kvalifikační skupině C utká mimo jiné v repríze finále loňského Eura s Anglií.