Zavření Putinova plynovodu může Čechy připravit o máslo. Problémy budou i jinde. Evropa se bojí, že Vladimir Putin neotevře kohoutky plynovodu Nord Stream 1 ani po plánované údržbě, která skončí 22. července. Čechům by to přivodilo spoustu nepříjemností, zejména v průmyslu. Pro firmy by bylo náhle životně důležité, zda jsou zahrnuty mezi tzv. kritickou infrastrukturu. Nové poměry by pocítil každý z nás, z některého zboží by se rázem mohlo stát nedostatkové. Třeba z másla.

Po deset dnů nebude plynovodem Nord Stream 1 proudit vůbec nic. Pravidelná údržba jej odstaví z provozu od pondělí 11. července do čtvrtka 21. července. Evropské státy se však děsí, že ruský plyn rourami nedorazí ani poté. Že jeho odstřihnutí použije kremelský vládce Putin jako odvetu za protiruské sankce, které Západ na Moskvu uvalil kvůli invazi na Ukrajinu. Pokud Putin plynovod nepustí, bude to bolavé i pro Čechy.

 Nejvíc by minimálně zkraje utrpěly průmyslové podniky, pro něž by bylo klíčové, zda jsou zahrnuté do tzv. kritické infrastruktury. Ta se totiž ze zákona od plynu neodpojuje.

Jenže o koho by přesně šlo? O koho už ne?

Mnohé firmy si stěžují, že nevědí, zda do této „chráněné“ společnosti patří. V určitých konkrétních případech může podniku a sekundárně též zákazníkovi ublížit i poměrně kuriózní souběh okolností.

„Třeba výrobce másla je do kritické infrastruktury zahrnutý. Výrobce obalu na to máslo už ale ne. Takže se může stát, že Madeta sice vyrobí máslo, jenže už ho nebude mít v čem dodat zákazníkům,“ popisuje pro CNN Prima NEWS viceprezident svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. „Je potřeba velmi rychle vytvořit krizový štáb, který se zaměří na to, kdo do kritické infrastruktury patří, a veřejně to deklarovat.“

Firem žijících v nejistotě je spousta. Platí to například o pekárnách, které se zoufale shání po jakýchkoliv bližších informacích. „Pokud by nastal černý scénář a plyn by nebyl, tak prostě nebude chleba. My ho bez plynu zkrátka nejsme schopni upéct,“ potvrzuje předseda Svazu pekařů Bohumil Hlavatý.

Za kritickou infrastrukturu státu se považuje taková, která je klíčová pro chod společnosti a ekonomiky. Její ochrana je důležitá, aby nenastala krizová situace. Do této infrastruktury se započítává například distribuční síť energií, prodejny pohonných hmot, zásobování pitnou vodou, zdravotnictví, dopravní sítě, bankovní služby a další.

X X X

Ostrá hádka v Partii PLUS: Okamura slovy o bilionech pro Ukrajinu rozpálil Kovářovou

Politici se v nedělní Partii PLUS pohádali kvůli prioritám českého předsednictví a zdražování. Předseda SPD Tomio Okamura vytknul vládě, že se málo zabývá situací v Česku, a za hlavní prioritu EU označila obnovu „zkorumpované Ukrajiny“. Místopředsedkyně STAN Věra Kovářová a ekonomický expert ODS Jan Skopeček se však proti těmto slovům ohradili. Vláda podle nich musí na evropské půdě přijít s celoevropskými prioritami a Čechům pomáhá nehledě na ně.

„Při pohledu na priority Petra Fialy, tak číslo jedna si dala obnovu Ukrajiny, podle SPD by měla být priorita řešit zdražování bydlení v ČR a systémové nastavení, aby k tomu nedocházelo. Ukrajina bude podle odhadu potřebovat 17,8 bilionu korun. Ukrajina je ale přitom jedna z nejvíce zkorumpovaných zemí. Nesmí být prioritou Ukrajina, ale pomoc českým občanů,“ začal hádku ve studiu Okamura.

 To se však nelíbilo Kovářové. „Musím se ohradit. Co máte proti těm pěti prioritám? Proti energetické bezpečnosti? Pletete hrušky s jablky. Česká vláda musí v rámci českého předsednictví pomáhat českým občanům, ale zároveň je v čele Rady EU, takže musí přijít s celoevropskými tématy a vy je zpochybňujete,“ nechápala poslankyně a první místopředsedkyně Sněmovny.

Podobně hovořil také Skopeček. „Pan předseda zneužil pět priorit, aby řekl, že pro vládu nejsou domácí lidé prioritní. Není to samozřejmě pravda. Ale když předsedáme EU, tak musíme mít priority, které se týkají celého evropského regionu, které se týkají také nás. Například energetická bezpečnost. Nikdo neřekl, že jiní občané jsou pro vládu důležitější než Češi. Nenaskakujte na tu rétoriku,“ rozhořčil se.

Okamura však argumentoval průzkumem agentury STEM, podle které čeští občané vládě vyčítají, že se málo zabývá jejich ekonomickými problémy. To však zpochybnil Skopeček. „Kdybychom si udělali průzkum o SPD, tak si většina obyvatel bude myslet, že jsou blázni. Jste falešní,“ útočil na opoziční hnutí. „Falešný jste vy. Je to dva dny starý průzkum STEM, jsou to názory občanů,“ reagoval Okamura.

X X X

Obelhali jste voliče. Vicepremiér Jurečka chce zvyšovat daně, vmetl kabinetu Vondráček z ANO

Pokud nevystoupí premiér a veřejně neodmítne slova ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL) o zvyšování daní, tak to znamená, že kabinet obelhal voliče. Tak bývalý předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) kritizoval v Partii PLUS vládní pětikoalici. Ekonomický expert ODS Jan Skopeček ale vysvětlil, že zvyšování daní není v programovém prohlášení vlády a nejsilnější vládní strana ODS jej odmítá.

„Nesouhlasím s Jurečkou a plánem na zdanění lidí s vyššími příjmy. V programovém prohlášení zvyšování daní není, prohlubovat progresi je zbytečné. Lidé za současnou krizi již platí dost a nemá smysl trestat aktivní a úspěšné lidi. Jsem skeptický i k sektorovým daním. Problém v Česku není na příjmové straně rozpočtu, ale na výdajové. Ministři musejí hledat úspory,“ objasnil postoj nejsilnější vládní strany v nedělní Partii PLUS Skopeček. Znovu tak reagoval na slova šéfa lidovců Jurečky, který v médiích hovořil o tom, že by o progresivní dani rád otevřel debatu.

Proti tomu se však ohradil Vondráček. „To, že je pan Skopeček skeptický, mě nemusí zajímat. Vicepremiér této země řekl, že budou vyšší daně, i když jste všude říkali, že to nebudete dělat. Už dávno měl vystoupit premiér a říct, že se nic takového nestane, nebo jste obelhali voliče,“ nenechal se ukonejšit Vondráček.

Podobně hovořil také předseda opozičního hnutí SPD Tomio Okamura. „Největší položky pomoci (lidem) nejsou přijaté vládou, není to jejich zásluhou. Jediné co udělali je zvýšení důchodů o 300 korun nad rámec valorizace. SPD nesouhlasí se zvyšováním daní českých občanů a českým firmám. Rezervy do rozpočtu lze hledat jinde,“ míní. „To, co předvedla vláda, je totální neschopnost. SPD požadovalo snížení DPH na potravinách, pohonných hmotách. Vaše vláda je zadarmo drahá. Vytahali jste lidem obrovské peníze z kapes,“ tvrdil Okamura.

Podle místopředsedkyně Sněmovny Věry Kovářové (STAN) jsou však návrhy SPD nesmysly. „Opakovaně se říkají věci, o kterých ekonom řekne že jsou to nesmysly. Pokud chtějí (poslanci SPD) snižovat DPH, tak to ale nemusí znamenat pokles ceny. Zažili jsme to i za vlády ANO a ČSSD, že se snížilo DPH na potraviny a pleny, v obchodech ale ke snížení cen nedošlo. Pouze zbytečně připravíme rozpočet o stovky miliard, které pak budou chybět ve zdravotnictví a školství,“ reagovala na kritiku Okamury místopředsedkyně Sněmovny.

X X X

 Putin nechce riskovat ani se smířit s porážkou

Vladimir Putin se všem snaží ukázat své nezlomné odhodlání. Vytyčil si jasný směr a bude se ho držet, ať se mu do cesty postaví jakékoli překážky. Západ všeobecně předpokládá, že kremelský lídr ve válce s Ukrajinou neustoupí, a kdyby se věci vyvíjely špatně, vyrazí do boje, píše emeritní profesor Lawrence Freedman z londýnské King’s College pro server Nový hlas Ukrajiny.

 Putinova pověst se ale začíná hroutit. Dá se to sledovat na jeho ochromené politice – pokračuje ve zvolené strategii, protože ho nic lepšího nenapadá. Bylo to patrné i z jeho projevu na každoročním Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu, píše Český rozhlas PLUS.

Tématem zmíněné řeči bylo, že navzdory „bleskové hospodářské válce“, kterou proti Moskvě vedou Američané, Rusko posílí, protože zbytek světa trpí inflací a recesí. V současném konfliktu jde prý o to, že se Rusko postavilo „americké aroganci“.

Putin se sice vychloubal, jak ruská ekonomika bouři přečká, ale podle oficiálních prognóz letos poklesne zhruba o osm procent, podle těch neoficiálních až o patnáct. Jedním z důvodů, proč se ruské hospodářství ještě drží, jsou vyšší příjmy díky prudkému růstu cen ropy a zemního plynu.

Navzdory ekonomickým sankcím však Moskva zvyšuje tlak na Západ skrze omezování dodávek plynu do zemí Evropské unie. Rusko chce Evropanům ukázat, že stát na straně Spojených států znamená „ekonomickou sebevraždu“.

Putin dále v projevu slíbil, že Rusové splní na Ukrajině svůj cíl, jímž je „svoboda pro Donbas“. Kreml neslevil ani z toho, že se sousední země bude muset smířit s novými hranicemi. Oblasti okupované Rusy se už připravují na anexi, připomíná profesor Freedman v článku pro Nový hlas Ukrajiny.

Spor o Kaliningrad

Ruskému prezidentovi je jasné, že své cíle musí volit pečlivě. Nemůže nic dělat s tím, že Evropská unie zahájila s Ukrajinou přístupové rozhovory, a tak je pro něj lepší se v této věci o nic nesnažit. Z téhož důvodu Kreml mávl rukou nad vstupem Finska a Švédska do NATO.

Moskva přitom původně vyhrožovala strašlivou pomstou, pokud se dosud neutrální severské státy k alianci připojí. Někteří geopolitičtí experti soudili, že právě rozšiřování NATO chce Kreml zabránit především. Jenže když se někdo vydá cestou, která se Putinovi nelíbí, ruskému prezidentovi nezbývá než vyhrožovat. Když ale jeho hrozby nejsou hodnověrné, musí celou věc nechat plavat.

Je to vidět i na sporu o ruskou enklávu Kaliningrad mezi Litvou a Polskem. Sídlí tam ruská Baltská flotila, takže jde o území strategického významu. Litevská vláda však Kaliningradu zablokovala dodávky uhlí, kovů, stavebních materiálů a moderních technologií přes své území. Je to v souladu s evropskými sankcemi, ale ty Rusku nebrání v zásobování enklávy po moři.

Moskva pohrozila „odvetnými kroky“, nicméně není jasné jakými. Z Ruska do Litvy moc zboží neproudí a Kreml jí nemůže ani přestat dodávat plyn, protože Litva ho v dubnu přestala odebírat. Příliš mnoho odvetných opatření se tedy nenabízí, soudí autor analýzy na serveru Nový hlas Ukrajiny.

Patová situace

To všechno oslabuje Putinovu autoritu v Rusku, jak to nedávno nastínila politoložka Carnegieho nadace pro mezinárodní mír Taťjana Stanovaja.

Putin nechce riskovat víc, než je nutné k zajištění vojenského vítězství. Nedokáže se ale smířit s ničím, co by vypadalo jako porážka. Nikdo z ruské elity netuší, jak tento hlavolam vyřešit, a i kdyby tušil, nikdo nemá politickou odvahu ani příležitost proti prezidentovi vystoupit. Šance na jeho svržení pučem jsou proto malé.

Rusko ještě nic vážného na Ukrajině nezačalo, prohlásil Putin. Západ podle něj prohrál

 Nastala tedy jakási paralýza. Podle politoložky Putin „vytvořil situaci, na kterou nebyl připraven a s níž si teď neví rady. Ruský mocenský systém, který sám vybudoval, zabraňuje kolektivnímu a vyváženému přijímání efektivních rozhodnutí.“ Tuto patovou situaci lze pozorovat i na tom, jak Kreml vede válku – ruská taktika je nepružná a předvídatelná.

Severodoněck byl, stejně jako předtím Mariupol, označen za zásadní cíl, a tak není možné připustit neúspěch při jeho dobývání. Rusové proto ke splnění této mety vynaložili veškerou palebnou sílu a všechny vojáky.

Ukrajina za to zaplatila vysokou cenu. Začaly se objevovat otázky, zda je rozumné věnovat tolik vojenských kapacit na obranu města, které získalo strategický význam jen proto, že na něm Moskvě tolik záleží.

Ukrajinská armáda však tvrdí, že se to vyplatilo. Rusové podle ní utrpěli obrovské ztráty a nemohli postupovat na jiných místech, kde teď Ukrajinci mohou přejít do ofenzívy, například v Chersonské oblasti.

Rusko od začátku krize předvádí sílu a snaží se ukázat, že si zaslouží, aby se s ním jednalo jako s velmocí. Jeho moc je ale omezená a Moskva si možná bude muset přiznat, že si ukousla větší sousto, než dokáže sníst. To ovšem neznamená, že válka brzy skončí nebo že se situace Ukrajiny zlepší. Když Putin nemůže dosáhnout svého, je jeho výchozí strategií působit utrpení.

Putinovou největší nadějí je, že válka a její ekonomické důsledky unaví západní spojence Ukrajiny natolik, že na ni začnou naléhat, aby přijala nějaký územní kompromis. I to má ale háček – ekonomické dopady už přišly, a přesto Západ slíbil, že nenechá Rusko jeho dobyvačnou válku vyhrát, doplňuje Lawrence Freedman, emeritní profesor z londýnské King’s College, v analýze pro server Nový hlas Ukrajiny.

X X X

Ukrajina vyzvala obyvatele k evakuaci Chersonské oblasti, plánují protiútok

Ukrajina vyzvala civilisty v Ruskem okupované Chersonské oblasti na jihu země k urychlené evakuaci. Ukrajinské ozbrojené síly připravují protiútok. Informovala o tom v neděli agentura Reuters.

Ukrajina ztratila kontrolu nad většinou oblasti, včetně jejího stejnojmenného hlavního města, v prvních týdnech po ruské invazi.

„Je jasné, že se tam bude bojovat, bude tam dělostřelecká palba, a proto vyzýváme (lidi), aby se urychleně evakuovali,“ řekla ve státní televizi místopředsedkyně ukrajinské vlády Iryna Vereščuková. Dodala, že nedokáže přesně říct, kdy se protiofenziva uskuteční.

Ruskem dosazená vláda Chersonské oblasti uvádí, že chce uspořádat referendum o připojení k Rusku. Termín ale zatím nestanovila. Kreml uvádí, že o budoucnosti regionu by měli rozhodnout jeho obyvatelé.

V hlavním městě oblasti Chersonu před válkou žilo téměř 300 tisíc obyvatel. V současnosti není známo, kolik lidí ve městě stále žije. Přístav leží u ústí řeky Dněpr na černomořském pobřeží a má strategickou polohu mezi separatistickým územím a Oděsou.

X X X

Exministr kultury Besser: Redl se STAN a Gazdíkem spjat od začátku. Stál u mé popravy

Kontroverzní podnikatel Michal Redl, který je kvůli kauze Dozimetr ve vazbě, stál za hnutím STAN od počátku a podílel se na sestřelení historicky prvního ministra hnutí Jiřího Bessera. Ten byl ministrem kultury ve vládě Petra Nečase (ODS). Bývalý politik je přesvědčený, že právě zakladatelé hnutí STAN Petr Gazdík a Stanislav Polčák později seznámili Redla s někdejším šéfem pražské organizace STAN Petrem Hlubučkem, který rovněž figuruje v kauze podezření z korupce kolem pražského dopravního podniku. Besser to řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jiří Besser se stal v roce 2010 historicky prvním ministrem za hnutí STAN, ve funkci ministra kultury v Nečasově vládě však vydržel necelý rok a půl, než musel skončit kvůli spoluvlastnictví bytu na Floridě s podnikatelem Hráchem odsouzeným za korupci.

Za jeho koncem ve vládě podle jeho slov pro Seznam Zprávy stál právě aktuálně obviněný Michal Redl. „Někdy v roce 2013 nebo 2014 jsem se s tímto člověkem potkal náhodně na golfu, seděl u stolu. Známý mi ho ukázal a řekl mi: ‚To je ten, co tě popravil.‘ Takže Redla jsem potkal jako svého popravčího,“ vysvětlil.

Důvod jeho odvolání byl prý především ten, že hnutí přerůstal přes hlavu. Tehdy poprvé podle svých slov zaznamenal Redlovo jméno. „Toho jsem zaznamenal v souvislosti se svým koncem ve vládě. Dokončil jsem církevní restituce, restartoval jsem Českou filharmonii, vyčistil zlodějinu na Národním technickém muzeu a najednou jsem chlapcům začal přerůstat přes hlavu,“ míní exministr.

Za hnutím STAN podle něj stál od počátku také Redlův otec Petr. „Věděl jsem, že Gazdík s Polčákem za sebou někoho mají. Abych byl přesný, zaznamenal jsem jméno Petra Redla, kterého označovali za významného podporovatele hnutí. Vše se už tenkrát točilo kolem Zlína,“ řekl bývalý místopředseda hnutí.

Zároveň si myslí, že právě Gazdík s Polčákem seznámili Redla s Hlubučkem. „Jsem přesvědčený, že Redl by bez Gazdíka nebo Polčáka neznal Hlubučka. Ti dva ho s Redlem seznámili. Gazdík a Polčák byli minimálně donedávna jak siamská dvojčata. Tato kauza mě vůbec nepřekvapuje. Čekal jsem, že na ně jednou dojde,“ doplnil.

X X X

BBC: Politici uhladili cestu Uberu. Firmě tajně pomáhal i francouzský prezident

Macron

Tisíce uniklých souborů odhalily, jak si alternativní poskytovatel taxislužby Uber předcházel přední politiky a jak daleko zašel, aby se vyhnul spravedlnosti. Podrobně popisují rozsáhlou pomoc, kterou se společnosti podařilo získat od předních evropských politiků, jako je Emmanuel Macron či bývalá eurokomisařka Neelie Kroesová. A také jak bývalý šéf Uberu osobně nařídil použít systém označovaný jako „kill switch“, aby zabránil policistům při razii v přístupu do počítačů, uvádí na svých internetových stránkách zpravodajská televize BBC. Uber uvádí, že jeho minulé chování nebylo v souladu se současnými hodnotami a že dnes je už jinou společností.

Soubory označené Uber Files mají více než 124 000 záznamů, včetně 83 000 e-mailů a 1 000 dalších souborů zahrnující konverzace. Pocházejí z let 2013 až 2017. Unikly do britského listu The Guardian a byly poskytnuty Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (ICIJ) a řadě mediálních organizací, včetně BBC Panorama.

Soubory odhalují, jak skupiny zaměřené na lobbování a propagaci za 90 milionů dolarů (2,2 miliardy korun) ročně verbovaly spřátelené politiky, aby jim pomohli v kampani za změnu poskytování taxislužby v Evropě. Zatímco francouzští taxikáři pořádali v ulicích někdy i násilné protesty proti Uberu, současný francouzský prezident Macron si tykal s kontroverzním šéfem Uberu Travisem Kalanickem a řekl mu, že bude reformovat zákony ve prospěch Uberu.

Bezohledné obchodní metody Uberu byly dobře známé. Dokumenty ale poprvé poskytují jedinečný pohled zevnitř na to, kam až byla firma při dosahování svých cílů schopna zajít.

Uberu pomáhala i bývalá eurokomisařka

Bývalá komisařka EU pro digitální záležitosti Neelie Kroesová, jedna z nejvyšších úřednic v Bruselu, podle dokumentů jednala o nástupu do Uberu ještě před koncem svého funkčního období. A pak za firmu tajně lobbovala, čímž zřejmě porušila etická pravidla EU.

V této době byl Uber nejen jednou z nejrychleji rostoucích společností na světě, ale byl i jednou z nejkontroverznějších. Provázely ho soudní spory, obvinění ze sexuálního obtěžování a skandály spojené s únikem dat. Nakonec toho měli akcionáři dost a Kalanick byl v roce 2017 donucen odejít.

Uber uvádí, že jeho nástupce Dara Khosrowshahi dostal za úkol transformovat každý aspekt fungování firmy a zavedl přísné kontrolní mechanismy a dodržování předpisů, které jsou nezbytné pro fungování veřejné společnosti.

Paříž jako první vlaštovka pro Uber v Evropě

Paříž byla prvním místem v Evropě, kde Uber začal nabízet své služby a narazil tam na tvrdý odpor taxikářů. Ten vyvrcholil násilnými protesty v ulicích. V srpnu 2014 byl Macron jmenován ministrem hospodářství a v Uberu viděl zdroj růstu, velmi potřebných nových pracovních míst a chtěl mu pomoci. V říjnu téhož roku se sešel s Kalanickem a dalšími manažery. To byl začátek jeho dlouhého působení v roli zastánce zájmů kontroverzní firmy ve vládě. Lobbista Uberu Mark MacGann popsal setkání jako velkolepé. „Takové jsem ještě nezažil,“ vyplývá ze spisů. Macron a Kalanick si brzy začali tykat a setkali se nejméně čtyřikrát.

Francouzské taxikáře v roce 2014 rozzuřilo zejména spuštění služby UberPop, která umožňovala nabízet jízdu nelicencovaným řidičům za mnohem nižší ceny. Soudy a parlament ji zakázaly, ale Uber ji provozoval dál, protože napadl zákon. Macron souhlasil, že bude se společností spolupracovat na přepracování zákonů, a v roce 2015 podepsal dekret, který zmírnil požadavky na udělování licencí řidičům Uberu.

Macronův mluvčí uvedl, že kvůli jeho funkci bylo přirozené, že se musel stýkat s mnoha společnostmi zapojenými do výrazných změn, které se objevily v těchto letech v sektoru služeb.

Dokumenty také odhalují, že vztahy Uberu s Kroesovou začaly podstatně dříve a byly hlubší, než se doposud uvádělo. Tím Kroesová zjevně porušila pravidla upravující chování komisařů. Kroesová dohlížela na digitální politiku a hospodářskou soutěž, zasahovala proti velkým technologickým společnostem a hrála klíčovou roli při vyměřování vysokých pokut americkým firmám Microsoft a Intel.

V její zemi, což je Nizozemsko, služba UberPop vyvolala právní a politické problémy. V říjnu 2014 byli zatčeni řidiči Uberu a v prosinci soud v Haagu službu zakázal a pohrozil pokutou až 100 000 eur (2,5 milionu korun). V březnu provedla nizozemská policie razii v amsterodamské kanceláři Uberu. Podle e-mailů Kroesová volala v době razie ministrům a dalším členům vlády, aby je přesvědčila, aby od svých záměrů ustoupili. V interním e-mailu zaměstnancům je pak doporučeno, aby o jejím neformálním vztahu nemluvili.

Systém zvaný „kill switch“

Podle pravidel EU platí, že pokud chtějí bývalí komisaři nastoupit do nové práce dříve než 18 měsíců po ukončení práce v Evropské komisi (EK), musí jim komise toto zaměstnání schválit. Kroesová proto napsala etickému výboru EK a žádala o povolení vstoupit do poradního výboru Uberu před tím, než jí uplyne tato ochranná lhůta. To jí bylo zamítnuto, podle dokumentů ale firmě i tak pomáhala neformálně.

Kroesová popírá, že by před květnem 2016, kdy jí vypršela ochranná lhůta, zastávala v Uberu jakoukoliv formální či neformální funkci. Uvedla, že jako komisařka komunikovala s mnoha technologickými společnostmi a řídila se tím, co podle jejího názoru mělo prospět veřejnému zájmu.

Pokud přišla policie, měl Uber druhou obranou linii –⁠ systém označovaný „kill switch“, který znemožnil přístup do počítačů firmy policejním orgánům. Vyšetřovatelé se tak nedostali k citlivým údajům, jako jsou seznamy řidičů, což by podle společnosti poškodilo její růst. Spisy ukazují, že Kalanick sám tento systém nejméně jednou aktivoval, a to v Amsterodamu. Systém byl použit i v Kanadě, Belgii, Rumunsku a Maďarsku a nejméně třikrát ve Francii.

Uber tvrdí, že od nástupu nového šéfa v roce 2017 už tento systém nevyužívá. Kalanickův mluvčí uvedl, že nikdy neschválil žádné akce ani programy, které by v některé zemi mařily výkon spravedlnosti.

X X X

  Macron nebo eurokomisařka Kroesová. Taxislužba Uber měla na své straně politiky v nejvyšších kruzích

Uniklé sobory odhalily, jak si alternativní poskytovatel taxislužby Uber předcházel politiky a jak daleko zašel, aby se vyhnul spravedlnosti. Popisují pomoc, kterou se mu podařilo získat od evropských politiků, jako je Emmanuel Macron či bývalá eurokomisařka Neelie Kroesová. A také jak bývalý šéf Uberu osobně nařídil použít systém „kill switch“, aby zabránil policistům v přístupu do počítačů, uvádí na svých internetových stránkách BBC.

 Soubory označené Uber Files mají více než 124 000 záznamů, včetně 83 000 e-mailů a 1000 dalších souborů zahrnující konverzace. Uber uvádí, že jeho minulé chování nebylo v souladu se současnými hodnotami a že v současnosti je už jinou společností. Uber je taxislužba, rozhodl Ústavní soud. Reagoval tak na stížnost řidiče bez živnostenského listu

 Soubory označené Uber Files mají více než 124 000 záznamů, včetně 83 000 e-mailů a 1000 dalších souborů zahrnující konverzace. Pocházejí z let 2013 až 2017. Unikly do britského listu The Guardian a byly poskytnuty Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (ICIJ) a řadě mediálních organizací, včetně BBC Panorama.

Soubory odhalují, jak skupiny zaměřené na lobbování a propagaci za 90 milionů USD (2,2 miliardy korun) ročně verbovaly spřátelené politiky, aby jim pomohli v kampani za změnu poskytování taxislužby v Evropě.

Zatímco francouzští taxikáři pořádali v ulicích někdy i násilné protesty proti Uberu, současný francouzský prezident Macron si tykal s kontroverzním šéfem Uberu Travisem Kalanickem a řekl mu, že bude reformovat zákony ve prospěch Uberu. V Arizoně začal soud se ženou, která v autonomním voze srazila chodkyni. Vinu odmítá

 Bezohledné obchodní metody Uberu byly dobře známé. Dokumenty ale poprvé poskytují jedinečný pohled zevnitř na to, kam až byla firma při dosahování svých cílů schopna zajít.

Bývalá komisařka EU pro digitální záležitosti Neelie Kroesová, jedna z nejvyšších úřednic v Bruselu, podle dokumentů jednala o nástupu do Uberu ještě před koncem svého funkčního období. A pak za firmu tajně lobbovala, čímž zřejmě porušila etická pravidla EU.

V této době byl Uber nejen jednou z nejrychleji rostoucích společností na světě, ale byl i jednou z nejkontroverznějších. Provázely ho soudní spory, obvinění ze sexuálního obtěžování a skandály spojené s únikem dat. Nakonec toho měli akcionáři dost a Kalanick byl v roce 2017 donucen odejít.

Uber uvádí, že jeho nástupce Dara Khosrowshahi dostal za úkol transformovat každý aspekt fungování firmy a zavedl přísné kontrolní mechanismy a dodržování předpisů, které jsou nezbytné pro fungování veřejné společnosti.

Pařížští taxikáři

Paříž byla prvním místem v Evropě, kde Uber začal nabízet své služby a narazil tam na tvrdý odpor taxikářů. Ten vyvrcholil násilnými protesty v ulicích. V srpnu 2014 byl Macron jmenován ministrem hospodářství a v Uberu viděl zdroj růstu, velmi potřebných nových pracovních míst a chtěl mu pomoci. Nová pravidla pro alternativní taxislužby platí už měsíc. Řidiči nemusí mít taxametry nebo svítilny

 V říjnu téhož roku se sešel s Kalanickem a dalšími manažery. To byl začátek jeho dlouhého působení v roli zastánce zájmů kontroverzní firmy ve vládě. Lobbista Uberu Mark MacGann popsal setkání jako velkolepé. „Takové jsem ještě nezažil,“ vyplývá ze spisů. Macron a Kalanick si brzy začali tykat a setkali se nejméně čtyřikrát.

Francouzské taxikáře v roce 2014 rozzuřilo zejména spuštění služby UberPop, která umožňovala nabízet jízdu nelicencovaným řidičům za mnohem nižší ceny. Soudy a parlament ji zakázaly, ale Uber ji provozoval dál, protože napadl zákon. Macron souhlasil, že bude se společností spolupracovat na přepracování zákonů, a v roce 2015 podepsal dekret, který zmírnil požadavky na udělování licencí řidičům Uberu.

Macronův mluvčí uvedl, že kvůli jeho funkci bylo přirozené, že se musel stýkat s mnoha společnostmi zapojenými do výrazných změn, které se objevily v těchto letech v sektoru služeb.

Podpora eurokomisařky

Dokumenty také odhalují, že vztahy Uberu s Kroesovou začaly podstatně dříve a byly hlubší, než se doposud uvádělo. Tím Kroesová zjevně porušila pravidla upravující chování komisařů. Kroesová dohlížela na digitální politiku a hospodářskou soutěž, zasahovala proti velkým technologickým společnostem a hrála klíčovou roli při vyměřování vysokých pokut americkým firmám Microsoft a Intel.

Cestující Uberu v Americe nahlásili skoro 6000 sexuálních útoků za poslední dva roky

V její zemi, což je Nizozemsko, služba UberPop vyvolala právní a politické problémy. V říjnu 2014 byli zatčeni řidiči Uberu a v prosinci soud v Haagu službu zakázal a pohrozil pokutou až 100 000 eur (2,5 milionu kroun). V březnu provedla nizozemská policie razii v amsterodamské kanceláři Uberu.

Podle e-mailů Kroesová volala v době razie ministrům a dalším členům vlády, aby je přesvědčila, aby od svých záměrů ustoupili. V interním e-mailu zaměstnancům je pak doporučeno, aby o jejím neformálním vztahu nemluvili.

Podle pravidel EU platí, že pokud chtějí bývalí komisaři nastoupit do nové práce dříve než 18 měsíců po ukončení práce v Evropské komisi (EK), musí jim komise toto zaměstnání schválit. Kroesová proto napsala etickému výboru EK a žádala o povolení vstoupit do poradního výboru Uberu předtím, než jí uplyne tato ochranná lhůta. To jí bylo zamítnuto, podle dokumentů ale firmě i tak pomáhala neformálně.

Kroesová popírá, že by před květnem 2016, kdy jí vypršela ochranná lhůta, zastávala v Uberu jakoukoliv formální či neformální funkci. Uvedla, že jako komisařka komunikovala s mnoha technologickými společnostmi a řídila se tím, co podle jejího názoru mělo prospět veřejnému zájmu.

‚Kill switch‘

Pokud přišla policie, měl Uber druhou obranou linii – systém označovaný kill switch, který znemožnil přístup do počítačů firmy policejním orgánům. Vyšetřovatelé se tak nedostali k citlivým údajům, jako jsou seznamy řidičů, což by podle společnosti poškodilo její růst.

Spisy ukazují, že Kalanick sám tento systém nejméně jednou aktivoval, a to v Amsterodamu. Systém byl použit i v Kanadě, Belgii, Rumunsku a Maďarsku a nejméně třikrát ve Francii.

Uber tvrdí, že od nástupu nového šéfa v roce 2017 už tento systém nevyužívá. Kalanickův mluvčí uvedl, že nikdy neschválil žádné akce ani programy, které by v některé zemi mařily výkon spravedlnosti.

X X X

Dokážeme pomoci i těm, u kterých Alzheimer trvá dvacet let, říká neurolog Tolar

Lékařství jim koluje v rodě, ale i tak byla cesta k medicíně pro českého neurologa a vědce Martina Tolara klikatá. Než se začal zabývat výzkumem Alzheimerovy nemoci, vyzkoušel si i ČVUT. Nyní se svou firmou Alzheon prochází třetí fází testování léku, který dokáže pomoci i pacientům s klinickými příznaky této nemoci.

 Pochází z generace lékařů, jeho dědeček byl profesor na medicíně. A jak to vůbec celé začalo? Obuvník Baťa jeho dědečka přivedl do Zlína, aby mu tam vybojoval pracovní lékařství. Jeho rodiče v tom pokračovali, jelikož jsou oba dva vystudovaní lékaři. Medicína je tedy podle slov Tolara u nich v krvi.

„Začal jsem na počítačích na ČVUT, pak jsem si k tomu přidal medicínu. Jsou tam tedy určité geny. Na medicínu šel i mladší bráška a pak i ostatní sourozenci. Takhle se ukázaly ty lékařské geny,“ vzpomíná Tolar. Dodává, že to, co dělal, se nedalo vůbec naplánovat nebo předvídat.

Pochází ze čtyř sourozenců, Martin Tolar je tím nejstarším. Rodiče ho od mládí přesto netlačili do toho, ať se stane lékařem. Sami se přitom potkali na medicíně a začali se později zabývat také vědeckou prací.

„Maminka pracovala u akademika Buriana na Vinohradech na plastické chirurgii a byla jedna z těch, kteří vybudovali klinickou genetiku neboli zmapování genetických poruch. Tatínek byl v Akademii věd na neurofyziologii. Měli tak strašně moc práce, že na nás neměli čas. Nic mi tedy neříkali, žádný nasměrování tam nebylo. Já to vidím i u svých ratolestí. Co těm dětem můžeš jako rodič nejvíce dát, tak to je to, co děláš,“ říká s úsměvem Tolar.

Co z nás dělá to, jací jsme?

Cesta k medicíně byla pro Tolara dosti klikatá, jelikož se začal na gymnáziu zprvu zajímat o filosofii. Bylo to pro něj spojením s novodobými sítěmi. Mělo to však hlubší význam, jelikož se zajímal především o to, jakým způsobem můžeme modelovat fungování mozku. Tím našel i cestu k neurovědám, o které se pak začal zajímat na medicíně. „Nejdřív jsem vyzkoušel neurologii a pak neurochirurgii,“ dodal.

Ve všem směrech ho však zajímala nejvíce otázka Co z nás dělá to, jací jsme? To ho podle jeho slov zajímalo jak u počítačů, tak také v medicíně. „Tyhle otázky, které si pokládali řečtí filosofové před dvěma tisíci lety, jsou stále stejné. Začínáme tomu ale teď čím dál více porozumět. Na medicíně se člověk učí, když se něco poruší a také to, které části mozku dělají to, co dělají. V takzvané „dekádě mozku“ jsem šel do Ameriky. Říkal jsem si, jak to bude skvělé, že konečně zjistíme, jak tento orgán funguje. A pak jsem zjistil, jak tomu málo rozumíme,“ vysvětluje neurolog.

Ambiciózní cíl má nově vzniklý institut INDRC. Jedná se o světově unikátní platformu propojující umělou inteligenci a neurovědy. Globální institut má české kořeny a sídlo v Praze. „Budeme mít k tomu i velkou konferenci na podzim s celou EU a ministry zdravotnictví. Pokud opravdu budeme chtít porozumět, jak mozek funguje, umělá inteligence je ten nejlepší mechanický postup. Ten biologický už začínáme chápat docela dobře.“

V tomto tématu se udál podle jeho slov velký posun, jelikož v 90. letech v USA tehdejší prezident George Bush vyhlásil právě již zmíněnou Dekádu mozku (Decade of the Brain). „Říkal, že v té době tomu budeme rozumět a budeme moct léčit nemoci. Teď po dvaceti až třiceti letech se to konečně děje,“ těší se Tolar výzkumu.

Studium v Americe

Byl v 5. ročníku na medicíně, když začala revoluce. Tolar patřil mezi studenty, kteří se řadili mezi iniciátory stávek vysokých škol. To ho nakonec i dostalo na pobyt v Americe. „Když přišli Američani roce 1989 přišli, viděli dva mladý kluky, jak vedou zemi, píšou zákony a sestavují vládu. Zeptali se mě, jestli nechci jít do Ameriky, tak jsem řekl jo. Bylo to totiž absurdní, protože jsme byli dvacetiletý kluci s rudýma ušima. Řekl jsem si tedy, že tam půjdu jen na pár let,“ směje se. Na zemi za oceánem ho fascinovalo především dobrodružství.

Když vyrůstal, byly cesty do jiných zemích zavřené, a tohle bylo právě to, po čem tolik toužil. „Měl jsem štěstí, jelikož jsem se dostal do skupiny, kterou vedl Eric Kandel, který dostal Nobelu cenu a porozuměl tomu, jak funguje paměť. (Kandel pomocí experimentálního modelu mozku mořského plže dokázal, jaký vliv mají změny v synapsích na proces učení a na paměť, pozn. red.)

V životě jsem si toto nedokázal představit. Vyrostl jsem jako kluk ze Zahradního města, kde jsem hrál kuličky. Vyrůstal jsem za komunismu, to si člověk nedokázal představit, že by mohl odjet z této země.

Martin Tolarneurolog

K léku ho podle jeho slov přivedl objev genetické modifikace, která dramaticky zvyšuje riziko Alzheimerovy nemoci. Vyskytuje se až u sedmdesáti procent lidí, kteří se s tou nemocí potýkají. Tolar se tedy pokoušel zjistit, proč gen toto riziko způsobuje.

„U lidí, kteří mají dvě kopie tohoto genu, začíná nemoc o deset let dřív, tedy v šedesáti nebo i padesáti letech. Porozumění mozku vlastně nastává ve chvíli, kdy přestává pracovat.“

Mozek je nejvíce metabolicky aktivní orgán, jen přes něj spálíme dvacet procent energie, když například běháme či chodíme. Kvůli tomu se v mozku produkuje právě celá řada zplodin a toxinů. „Když člověk není schopný mozek čistit, začínají se tvořit toxiny a mozek se začne následně poškozovat. To je důvod, proč je to spojené se stárnutím,“ říká Tolar.

Roli v tomto procesu hraje právě protein amyloid, který má tři formy, a byl v určité formě popsán už za doktora Alzheimera. „Forma toho jednotlivého monomerického proteinu je velmi důležitá pro fungování mozku. Tento protein má asi jedno procento mozku a chrání ho proti infekci nebo proti úrazu. Cokoliv špatného se tedy stane, hladina toho proteinu vyletí nahoru. Když ho člověk není schopný vyčistit, mění tvar a začne se agregovat a být toxický,“ vysvětluje princip neurolog.

„Mozek se ovšem proti tomu chrání a vytváří takzvané amyloidové plaky, to už popsal doktor Alzheimer a lidi se dlouho soustředili pouze na toto,“ uvedl Tolar.

„Všichni se soustředili na něco, co není toxické. My jsme objevili formu, která toxická je. Investice do toho bylo až 600 miliard dolarů za posledních deset let. To je také důvod, proč na tom děláme jen my a čtyři další farmaceutické firmy, jelikož je to strašně nákladné. Snažili jsme se přijít na to, zda se tomu dá zabránit a jak ochránit mozek. Jakmile se uhasí tento ‚požár‘, je mozek schopný se vzpamatovat, jelikož je nesmírně adaptabilní,“ představuje Tolar svou práci.

Poškozování trvá až dvacet let, než přijde klinická forma nemoci. „Máme šanci zasáhnout v prvních dvaceti letech. Když dáme náš lék i pacientům, kteří nemocí trpí déle, začnou se klinicky zlepšovat. Mozek je schopný plasticity a také toho, aby nepoškozené části převzaly funkci za ty poškozené. Jsme tedy schopní léčit pacienty, kteří ještě nemají klinické příznaky, ale zároveň i ty, kteří je mají a dokážou se díky léku zlepšit. To bylo pro nás největší překvapení, že i po dvaceti letech poškozování se dokáže mozek vzpamatovat,“ řekl Tolar.

Achillova pata lidstva

Co se týče léku, dalo by se de facto říci, že umožňuje čištění mozku od toxinů. Zabraňuje jejich formování a tomu, aby docházelo ke vzniku nežádoucího proteinu. „Je to velice jednoduchý mechanismus a když se zjistí princip, tak je možné začít léčit i další nemoci, jako je Parkinsonova choroba nebo Amyotrofická laterální skleróza. Je určitá naděje také u makulární degenerace, což je hlavní důvod oslepnutí. Má stejnou podstatu, jelikož ta část mozku, která vidí, je napojená na mozek. To poškozování je podobné. Přemýšlíme tedy, že začneme i tuto studii,“ přemítá neurolog.

První pacientka doktora Alzheimera řekla, že ztratila sama sebe, a to jí bylo teprve padesát let. Problém je pak především v tom, že se jedná o zdravé lidi. „Hrozí to každému třetímu člověku, který je zdravý a je mu přes osmdesát let. Náš lék je tedy taková Achillova pata. Podle jedné studie bylo zjištěno, že by lék na Alzheimerovu chorobu potřebovalo 400 milionů lidí. Nikdo si nedokáže představit, jak je tato nemoc devastující, doslova ztratíš sebe a svoje lidství.“

Tolar dodává, že: „Doteď není ještě efektivní léčba a my tedy máme šanci mít úplně tu první, která by nebyla jen terapeutická, ale také preventivní. Máme výhodu, že máme lék, který je bezpečný a podává se ústy. Firmy, které pracují na injekční variantě, nemají takové výsledky. Náš lék je několikanásobně efektivnější,“ slibuje.

Tolar také chvíli pracoval ve Pfizeru. A co bylo jeho inspirací? Když učil na Yale School of Medicine, byli to právě ti pacienti, u kterých bylo jasné, že pro ně nejde už nic udělat. „Proto jsem šel taky do Pfizeru, abych se naučil léky i vyvíjet. Vizi jsem měl, ale nikde jinde než v Americe se to nedá. Dělal jsem tedy vývoj léků a potom mě poslali do Business school, abych věděl něco o byznysu,“ popisuje jeho cestu k vývoji léku proti Alzheimerově chorobě.

My tady u nás v české kotlince máme tendenci vidět jen českou kotlinku, a proto je potřeba poznat ten svět i jinde.

Martin Tolarneurolog

Založil čtyři firmy, první byla v San Franciscu. „Další dvě firmy byly v Bostonu a tu poslední jsem založil sám. Tým se mnou ale zůstal. Těch 150 lidí je se mnou od začátku. Díky tomu jsem to mohl dělat,“ říká Tolar.

Jeho poslední firma, Alzheon, letos oslavila šesté výročí od založení. „První nápad byl ten, že budeme používat přesnou medicínu v neurodegenerativních nemocech. Studiem pacientů, kteří mají vysoké riziko, tak bylo jednodušší je najít, jelikož mají daleko agresivnější průběh nemoci a je jednodušší najít pro ně léčbu,“ vysvětluje.

Lék bude pomáhat i preventivně

Podle Tolarových slov se strašně dlouho hledal způsob, jak měřit toxin v mozku. Přišlo se na to, jak to dělat technicky. „V Americe nebyl předtím nikdo schopný vyvíjet takový diagnostický test. Přišli jsme na to, že v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR mají tuto technologii a lidi, kteří to mohou dělat. Teď s nimi spolupracujeme přes rok a vyvíjíme právě tyto diagnostické metody u lidí, kteří nemají žádné klinické příznaky. Přímo by se u nich měřil toxin. Na klinickou diagnózu už je totiž v tomto případě pozdě, kdy už se ví, že ten „oheň v mozku hoří“,“ vysvětluje.

Jinde než v Americe se to dělat nedá. Když něco chceš a když jsi ochotný pracovat, tak tam je naprosto všechno člověku otevřený a všichni jsou přející a nápomocní.

Martin Tolarneurolog

„Náklady jsou obrovské. Je potřeba mít tedy jistotu v tom, že ty věci v postupu fungují. Máme tisíce různých testů a teď máme přes tři tisíce pacientů, kteří ukazují, že je ten lék bezpečný,“ pochvaluje si.

Dokonce má Tolar i data o tom, že lék pomáhá, a to i několikanásobně lépe než jiné přístupy. „Teď je riziko, že se něco pokazí se studií, ne s lékem. Začali jsme s tím, že jsme měli dva tisíce pacientů, tedy klinická data. Zůstali jsme pouze my a čtyři další velké firmy. Společnosti na tom ztratily strašně moc peněz, tak to vzdaly.

X X X

 Sorrento pohoršovali polonazí turisté, za nošení plavek ve městě zavádí pokutu

Italové si potrpí na módu a dbají na správný „dress code“ i v přímořských resortech. Starostovi jednoho ze známých letovisek na jihu Itálie Sorrenta nyní s „polonahými turisty“ došla trpělivost. Za chůzi po městě v plavkách hrozí pokuta až 500 eur, v přepočtu asi 12 300 korun. Platí i pro muže, kteří by v ulicích chtěli chodit „nahoře bez“.

 Starosta Massimo Coppola to ve vyhlášce zdůvodnil tím, že množství turistů, kteří se potulují ulicemi polonazí, poškozuje pověst Sorrenta a způsobuje nepříjemnosti mezi místními obyvateli.

Sorrento leží asi 50 kilometrů jižně od Neapole a je oblíbenou dovolenkovou destinací. Není přitom jediným místem, které zakazuje nošení plavek ve městě. Podobně přísná pravidla zavedla například španělská Barcelona nebo ostrov Mallorca.

V Itálii mohou pokutu dostat také turisté, kteří vyrazí v pantoflích určených k vodě na turistické stezky v oblasti Cinque Terre na Ligurské riviéře. Na skalnatých útesech tyčících se nad mořem se zde nachází pět malebných vesniček, oblast je zapsaná na seznam UNESCO a patří mezi hojně navštěvovanou Italy i zahraničními turisty, včetně trekkingových nadšenců.

Kdo zde však nebude mít správnou obuv, může podle agentury APA očekávat pokutu 50 až 2 500 eur, v přepočtu tedy více než 66 tisíc korun. Důvodem je mnoho zranění způsobených nevhodnou obuví, přičemž zraněné turisty pak musí často z parku transportovat vrtulník.

X X X

Patnáct dětí z tábora na Bruntálsku muselo do nemocnice. Měly příznaky otravy

Záchranáři zasahovali na dětském táboře na Bruntálsku. Sedmnáct účastníků letního kempu, z toho patnáct dětí, mělo příznaky otravy doprovázené zažívacími obtížemi a zvýšenou teplotou. Nyní už jsou všichni pacienti propuštěni domů.

„Před dvacátou hodinou bylo krajské operační středisko kontaktováno s informací o větším počtu lidí s příznaky otravy v obci Vrbno pod Pradědem. Na pomoc postupně vyjely čtyři týmy ZZS ze základen Vrbno, Bruntál, Rýmařov a také posádka z Opavy. Trpěli zažívacími problémy. Všichni už jsou doma,“ informoval v neděli o sobotním případu mluvčí Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje Lukáš Humpl.

Zasahující lékař na místě vyšetřil a vytřídil celkem sedmnáct účastníků dětského letního tábora, kteří jevili známky zdravotního postižení. Jednalo se především o zažívací obtíže, provázené nevolností, zvracením a průjmy, stejně jako zvýšenou tělesnou teplotou.

Ošetřeno muselo být celkem sedmnáct lidí, přičemž patnáct z nich bylo ve věku mezi sedmi a čtrnácti lety. „Záchranáři následně transportovali sedm pacientů na dětskou ambulanci krnovské nemocnice, stejný počet na infekční oddělení opavské a tři pacienty do ostravské Fakultní nemocnice,“ doplnil Humpl.

X X X

Krejčíková se Siniakovou ovládly Wimbledon. Porazily belgicko-čínskou dvojici

Tenistky Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková vyhrály podruhé wimbledonskou čtyřhru. Turnajové dvojky porazily ve finále nejvýše nasazený pár Belgičanku Elise Mertensovou a Číňanku Čang Šuaj 6:2, 6:4 a navázaly na triumf z roku 2018. Společně dosáhly na pátý grandslamový titul a druhý v tomto roce po lednovém Australian Open.

Nejlepší deblový pár loňského roku ztratil letos ve Wimbledonu jen jeden set. Proti Mertensové a Čang Šuaj jen jedinkrát neudržely servis a díky čtyřem brejkům dotáhly duel za 68 minut k vítězství. Pro Krejčíkovou je o to cennější, protože tři měsíce nemohla hrát kvůli problémům s loktem.

Šestadvacetileté Češky triumfovaly v pátém grandslamovém finále ze šesti, mezi trofejemi jim chybí jen ta z US Open. V letech 2018 a 2021 ovládly antukové Roland Garros.

„Mám v sobě spoustu emocí. Celý den jsem se těšila, až se dostaneme na centrální kurt a uvidím zase zaplněnou královskou lóži a legendy našeho sportu. Jsou tu také mí rodiče, kteří se na nás přijeli podívat. Musela jsem je uprosit, protože se báli, že mi přinesou smůlu. Jsem ale ráda, že tu jsou a smůlu nepřivezli,“ řekla v rozhovoru na kurtu Krejčíková.

Se Siniakovou už ve druhém gamu prolomily soupeřkám servis. Poté, co získaly další brejk v závěru, ukončily úvodní sadu za 33 minut. Pak sice nasazené jedničky hru vyrovnaly a za stavu 3:3 využily brejkbol, vedení ale při servisu Mertensové nepotvrdily. Poslední dva gamy patřily českým tenistkám. „Byla pro nás čest a privilegium tady hrát. Mísí se v nás spousta emocí,“ doplnila Siniaková.

Krejčíková získala ve čtyřhře třináctý titul v kariéře, Siniaková osmnáctý. Mertensová s Čang Šuaj si naopak připsaly první letošní porážku na trávě.