Jsem rád, že se akce opakuje, říká expert na dluhovou problematiku Hábl. Už v září se zopakuje takzvané Milostivé léto. Dlužníci se mohou během tří měsíců zbavit svých veřejnoprávních dluhů pouze uhrazením původní dlužné částky, takzvané jistiny. „Minimálně patnáct tisíc lidí se díky Milostivému létu zbavilo všech svých exekucí, což je obrovský úspěch. Jsem rád, že se zopakuje, i když si myslím, že dopad druhého kola bude menší,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz expert na dluhovou problematiku Radek Hábl.

 X Jak hodnotíte průběh Milostivého léta. Bylo připraveno dobře?

Milostivé léto se nevyhnulo počátečním problémům, takovým těm „porodním problémům“. Ale kdybych to vzal v globále, tak si myslím, že to byla úspěšná akce. A to přesto, že zatím nemáme finální čísla. Víme, že akci využilo přibližně 20 tisíc lidí. Minimálně patnáct tisíc lidí se zbavilo všech svých exekucí, což si myslím, že je obrovský úspěch. Byl by to úspěch, i kdyby se zbavilo svých dluhů lidí o něco méně. První bylo úspěšné, druhé bude lépe připravené, říkají autoři Milostivého léta. Exekutoři mají výhrady

Do veřejných rozpočtů se zároveň dostalo přes 500 milionů korun. To jsou peníze, které by se tam velmi těžko dostávaly, jestli by se tam vůbec někdy dostaly. Takže zejména věřitelé si to velmi pochvalují. Jsem proto rád, že se akce bude opakovat. I když si myslím, že ten dopad druhého kola bude o něco menší.

X Bude nižší?

Myslím si, že jo. A to z různých důvodů. Nehraje nám třeba do karet energetická krize, nebo obecně situace, jaká je v ekonomice. Máme vysokou inflaci, rostoucí ceny potravin, léků, energií, benzínu. Do toho jsou vysoké úrokové sazby, které zdražují úvěry, třeba hypotéky. Tím chci říct, že spousta lidí zkrátka nebude mít na to, aby uhradila tu jistinu.

Milostivé léto je pro lidi, kteří jsou v exekuci. To znamená, že už tak mají málo peněz. Většina těch dlužníků nemá nějaké peníze pod polštářem. A teď na tom budou ještě hůře. Šance na úhradu toho dluhu budou proto ještě menší, než před rokem.

X Je šance, aby se tedy zastavilo větší množství exekucí?
Spousta exekucí se odzastavovala už v prvním kvartále, ze zákona nad rámec toho Milostivého léta. To byly ty takzvané nedobytné exekuce, které dlouhá léta leží v systému a nevymohla se na nich ani koruna. Jestli byly do 1500 na jistině, tak se takové exekuce už zatavovaly. Teď bude množství exekucí, na které se bude Milostivé léto vztahovat, ještě menší.

Nedostatky

X Pojďme k těm – jak vy říkáte – „porodním problémům“ Milostivého léta. O jaké šlo?

Byly tam určité nejasnosti, které měli zejména exekutoři kolem celkového nastavení toho procesu – tedy jakým způsobem mají dlužníci žádat o Milostivé léto, jak to celé probíhá. Dělali tam různé problémy, trvali na formalitách, nedodržovali lhůty, protože exekutorské úřady nebyly připraveny na celý ten proces. Někdy trvalo i dva měsíce, než exekutor odpověděl dlužníkovi na vyčíslení jistiny. To byla první věc. Sněmovna schválila opakování milostivého léta. Trvat má tři měsíce, začít v září, náhrada bude 1815 korun

 X První. Byly tedy i další

Potom si samozřejmě někteří exekutoři účtovali i vyšší poplatky, než na jaké měli ze zákona nárok – tedy těch 908 korun s daní. A až teď dávají soudy za pravdu neziskovým organizacím jako je třeba Člověk v tísni, že exekutoři na toto prostě neměli právo.

X Ale nejasnosti v zákoně řešily i pojišťovny.

Ano. U těch se řešilo, že penále, které účtuje zdravotní pojišťovna je příslušenství. Pojišťovny to dlouhou dobu považovaly za součást jistiny, což bylo zcela proti smyslu „penále“ jako takového. Nezaplacené zdravotní pojištění je tou jistinou. Když k tomu ale přidáte nějaké penále, tak to je prostě příslušenství dluhu.

Ze zákona to ale bohužel bylo chápáno jinak. A zdravotní pojišťovny to využívaly k argumentaci, že penále je součástí jistiny, která se neodpouští. Trvalo minimálně měsíc, než se to vyjasnilo.

X Ve druhém kole by k tomu ale už dojít nemělo.

Nemělo. Toto už totiž jasně řeší Milostivé léto dva, které v zákoně jasně stanovuje, že penále u zdravotních pojišťoven, je v případě Milostivého léta příslušenstvím. To znamená, že se odpouští.

Navíc, co se týče lhůt – je nově stanovená lhůta patnácti dnů na odpověď exekutora. Už by se tedy nemělo stát, že exekutor odpoví po měsíci nebo dvou. A co se ještě mění, tak je výše odměny exekutorovi za zastavení exekuce. Už to nebude 750 korun plus daň, ale 1500 korun plus daň.

Úspěch?

X Množství zastavených exekucí se přesto pohybuje v jednotkách procent. Je proto na místě mluvit o úspěchu?

Za mě určitě ano. Od začátku jsme upozorňovali na to, že se nemůžeme dívat na celková čísla. Není ani reálné, aby všechny exekuce, na které se to Milostivé léto vztahuje, byly zaplaceny. Je důležité se dívat na počet lidí, kteří mohli Milostivé léto využít, kterých bylo asi 200-300 tisíc. A ve finále své exekuce zastavilo asi 20-30 tisíc z nich, to znamená asi 10 procent.

X A deset procent je úspěch?

Důležité je si položit otázku: co to ukazuje? Jde zřejmě o to, co jsme si řekli už na začátku. Tedy, že spousta lidí nemá na to, aby zaplatila všechny své jistiny, které v mnoha případech jsou velmi vysoké. Bavíme se o dlužném nájemném, nebo pojistném, které bylo v řádech desítek tisíc korun. A když tito lidé nemají na zaplacení jistiny, byli buď závislí na pomoci nějakých dárců. Nebo na ně akce vůbec mířena nebyla.

Exekuce v obcích s rozšířenou působností

X Co lidé, kteří mají více exekucí najednou? Ti asi také nebyli cílem Milostivého léta.

Máme tady přes 160 tisíc lidí, kteří mají deset a více exekucí. Máme tady přes půl milionu lidí, kteří mají tři a více exekucí. Pro ně to tedy taky nemělo význam, protože pokud z těch patnácti exekucí jsou veřejnoprávní dluhy pouze tři, tak si ten člověk nijak nepomůže. Proto má jít do oddlužení, vyhlásit osobní bankrot. A ne využívat Milostivé léto, protože jemu se situace nijak nezlepší.

X A na koho tedy Milostivé léto cílí?

Na lidi, kteří mají jednu, dvě exekuce, které jsou splatitelné. A u kterých jim výhody Milostivého léta vyloženě pomohou – třeba když je ten celkový dluh ve výrazném nepoměru k té prvotní dlužné částce.

„Nehraje nám třeba do karet energetická krize, nebo obecně situace, jaká je v ekonomice. Máme vysokou inflaci, rostoucí ceny potravin, léků, energií, benzínu. Do toho jsou vysoké úrokové sazby, které zdražují úvěry, třeba hypotéky. Tím chci říct, že spousta lidí zkrátka nebude mít na to, aby uhradila tu jistinu.“

 Typicky se to stávalo u nájemného, kdy ten člověk měl dlužný nájem v řádech desítek tisíc korun, ale celková vymáhaná částka byla přes milion. V takovém případě bylo jasné, že to nikdy nesplatí. Takže tito lidé využili Milostivého léta a výrazně si tím pomohli. Zároveň to využili lidé, kteří měli dluhy třeba na dopravním podniku. No a tato skupina, na kterou opravdu mířilo Milostivé léto, tvořila skutečně 10-20 % čísla všech splatitelných exekucí. Je to tedy v intencích toho, co jsme očekávali. Politici mohli mít pohled trošku optimističtější.

X Mohly to číslo ovlivnit ty problémy, které provázely start Milostivého léta?

Určitě to na to nějaký vliv mělo. Je jistě řada lidí, kteří ho nevyužili, protože se o něm dozvěděli pozdě. Možná byla ze začátku zanedbaná i informační kampaň Milostivého léta a než se lidé vzpamatovali, tak už byl konec, protože akce trvala jenom tři měsíce.

Navíc, když řada exekutorů odpovídala s velkým zpožděním, tak to ti dlužníci také nestíhali. Zároveň si ale nemyslím, že by tyto komplikace byly tak zásadní, že by teď akci najednou využily desítky tisíc lidí. To určitě ne. Lidé budou mít na podzim úplně jiné starosti, než platit jistiny Milostivého léta.

X Takže to načasování „dvojky“ asi není úplně nejlepší?

Není, ale nikoho bych z toho nevinil. Nikdo nemohl předvídat, co se bude dít na podzim. Kdyby se to opakovalo už na jaře, tak by byl zásah určitě lepší. Rychleji zákon ale nešel v našem legislativním systému upravit. Teď je důležité, aby nám do exekucí nespadli ještě další lidé. Tím nechci říct, že podzimní opakování Milostivého léta nemá smysl. Pořád si myslím, že se najdou tisíce lidí, kteří ho využijí a pomůže jim.

X Milostivé léto se už opakovat ale nebude. Není škoda ho „vyplýtvat“ v takovém období?

Teď už je pozdě to odkládat a čekat zase na konjunkturu, až se dostaneme z recese. Na druhou stranu si myslím, že je čas, aby státní orgány pracovaly s těmi svými dluhy lépe i mimo Milostivé léto. Vzhledem k tomu, jak si to dopravní podnik a Všeobecná zdravotní pojišťovna pochvalovali, nic jim nebrání v tom, udělat si své vlastní Milostivé léto. Některé podniky to tak dokonce už dělají. U státních dluhů má každý, kdo není v exekuci, zákonnou možnost požádat si o odpuštění penále.

X Problém je, že většina těch dluhů už v exekuci je…

…je to tak. A pro takové případy je tady právě to Milostivé léto. A vzhledem k tomu, že si sami věřitelé vybírají své exekutory, nic jim nebrání, aby se s nimi domluvili na nějaké vlastní formě Milostivého léta.

Další druhy exekucí

X Obracejí se na vás už lidé s žádostí o pomoc?

Ještě ne. Ani jsme zatím nespustili stránky s podrobnými návody, jak postupovat. Proto lidé zatím nevolají. Ale z advokátních kanceláří slýcháme, že se tam už lidé ptají, ví že se bude Milostivé léto opakovat a chtějí ho využít. Na druhou stranu víme, že se ptají i lidé, kteří nesplňují nároky.

X Nemají dluhy u veřejnoprávních subjektů?

Velmi často jde o dluhy u bank, takže tam bohužel musíme sdělovat, že v těchto případech ty výhody zatím možné nejsou.

„Samozřejmě byly i excesy u exekutorů, jako je pan Podkonický jako je pan Mohyla, Homola a další, kteří Milostivé léto cíleně bojkotovali. V jejich případě očekávám bojkot i teď. I když tentokrát budou mít ten manévrovací prostor výrazně omezený tím, že je stanovená lhůta patnácti dnů, do které musí dlužníkům odpovědět. “

Radek Hábl (expert na dluhovou problematiku)

X Ale i na jiné druhy dluhů – správní a daňové – se už teď připravuje určitá nová forma Milostivého léta.

Přesně tak. To je věc, která to celé trošku komplikuje. Milostivé léto se třeba nevztahuje na dluhy, které si vymáhá sama státní správa, prostřednictvím svých vlastních exekutorů. Jako je třeba finanční správa nebo česká správa sociálního zabezpečení.

Na druhou stranu máte pravdu, že se už teď uvažuje nad tím, že bude právě na tyto druhy dluhů ještě vyhlášeno jedno milostivé léto v budoucnu. Ale podotýkám, je to na úplně jiné dluhy. Nemůžeme to tedy chápat jako pokračování, jakési milostivé léto tři.

Námitky exekutorů

X K opakování Milostivého léta byli kritičtí zejména soudní exekutoři. Podle prohlášení jejich prezidenta Jana Mlynaříka se stát vědomě zbavuje peněz, které by měl možnost od dlužníků získat. Souhlasíte?

Nesouhlasím. Protože Milostivé léto stojí na tom, že musíte ten svůj dluh zaplatit, uhradíte původní dlužnou částku. Zároveň stát maximálně přišel o nějaké virtuální peníze. Protože to, že státu někdo dluží třeba 20 miliard souhrnně na zdravotním pojištění, neznamená, že stát tyto peníze někdy uvidí. Ve většině případů k tomu nedojde. Takoví lidé totiž zpravidla mají více exekucí, které splácí a stát pouze stojí někde v pořadí a čeká, až dojde i na jeho exekuci.

RADEK HÁBL

Vystudoval fakultu financí a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze s vedlejší specializací sociální politika. Působil například ve společnostech Pivovary Staropramen nebo IBM.
V roce 2014 přešel do neziskového sektoru. Začal spolupracovat s Otevřenou společností v roce 2016 vytvořil projekt Mapa exekucí.

Od roku 2015 také spolupracuje s Úřadem vlády ČR, kde působí při Agentuře pro sociální začleňování jako expert na dluhovou problematiku. V roce 2018 jsem získal členství v celosvětové síti sociálních inovátorů Ashoka Fellows network.

V roce 2019 spoluzaložil Institut prevence a řešení předlužení, nezávislý think-tank, který se specializuje na problematiku zadlužení domácností, exekuce a insolvence.

Takoví lidé zpravidla nesplácejí vůbec nic. Velcí věřitelé si proto nakonec pochvalovali výsledky Milostivého léta. Například VZP díky tomu během tří měsíců získala 300 milionů korun, které by jinak získávala jen velmi složitě. Díky tomu stát právě velmi rychle získá poměrně dost peněz, které by se mu vůbec nemusely vrátit.

X Neplatí tedy ani argument, že si tak lidé zvyknou neplatit své dluhy, protože budou zkrátka čekat, že jim je jednou stát odpustí?

Nemyslím si, že hrozí nějaký morální hazard, že by si na to lidé zvykli. Neznám nikoho normálního, kdo by dobrovolně spadl do exekuce a čekal až se mu odpustí část dluhu. Ten kdo zažil exekuci rozhodně nestojí o to, aby do toho znovu spadl. Nedává smysl si tímto procházet a doufat, že za několik let zase někdo možná vyhlásí Milostivé léto. To je hodně naivní myšlenka a svědčí o tom, že ti exekutoři často nemají představu, jak ti lidé žijí a co všechno musí prožívat.

X Akce míří tedy spíše na starší dluhy?

Ano, jde nám o to vyčistit tu minulost od desetitisíců exekucí, které už znovu nevzniknou. Protože už jsou zcela jiné podmínky a není možné, aby znovu takto dluhy narůstaly.

X A co odměny exekutorů? Přece jenom sami upozorňují na to, že kvůli Milostivému létu za vedení případu dostanou několikanásobně méně.

Samozřejmě v první vlně Milostivého léta byla odměna exekutorům nestavena velmi nízko. Můžu přiznat, že 750 korun je hodně nízký poplatek. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že jde často o peníze, které by exekutor nikdy nezískal, protože je ta exekuce nedobytná.

Takhle ten exekutor přeskočil pořadí čekatelů na vyplacení dluhu a dostal alespoň těch 750 korun. Ve finále dostali exekutoři desítky milionů korun, které by vůbec nemuseli získat. Každopádně to, že dostávali nízkou odměnu, reflektuje Milostivé léto dva, kde se odměna zdvojnásobuje. Takže doufám, že budou o něco spokojenější. A zapříčiní to, že se budou k celé akci stavět přívětivěji.

X Je to opravdu dostatek?

Máme 4,5 milionů exekucí a ty jsou z poloviny vedeny proti lidem, kteří jich mají na sobě více než deset. Takže exekutor by se k těm penězům stejně v životě nedostal. Takhle aspoň dostanou část peněz zpátky.

V ekonomii se tomu mimochodem říká utopené náklady. To, že v případu utopil nějaké náklady, to je už holt realita jeho podnikání. Teď aspoň dostane nějaké peníze za to, že tu exekuci zastaví. I těch 1500 korun je pro něj přínos.

Exekutor dostává i zhruba tisíc korun za zastavování těch zmíněných nedobytných exekucí. A tam se naopak všichni exekutoři snaží takové exekuce co nejdříve zastavit. Protože to je pro ně velmi výnosné. Tak se odzastavovaly stovky tisíc exekucí v prvním kvartále. A tam si exekutoři nestěžovali, že je tisíc korun málo. Takže nerozumím, že tady 1500 korun najednou málo je.

X Takže se neobáváte odporu, ze strany exekutorů?

Abych byl vůči nim fér, tak si nemyslím, že by většina dělala problémy záměrně. Naopak si myslím, že ty prodlevy byly způsobeny tím, že ten proces nebyl osahán. Byla to nová zákonná norma. Zkrátka těm exekutorům chvíli trvalo, než se ty procesy zaběhly.

Samozřejmě, byly i excesy u exekutorů, jako je pan Podkonický jako je pan Mohyla, Homola a další, kteří Milostivé léto cíleně bojkotovali. V jejich případě očekávám bojkot i teď. I když tentokrát budou mít ten manévrovací prostor výrazně omezený tím, že je stanovená lhůta patnácti dnů, do které musí dlužníkům odpovědět.

Pořád jim ten zákon nabízí ale další teoretické možnosti, jak by mohli obstruovat. Na druhou stranu si myslím, že takových případů bude výrazně méně, než v té jedničce.

X X X

FIALOVY  DOMY  PRO  UKRAJINCE,  ČEŠI  MUSÍ  SPÁT  PO  MOSTY

Česko získalo pět set skládacích domů pro uprchlíky. Další chce od Dánska

Česko řeší nedostatek ubytovacích kapacit pro uprchlíky z Ukrajiny. Některé kraje totiž dlouhodobě varují, že již nemají místa. Řešením by mohla být stanová městečka, která vyrostla například v Praze. Česko již v březnu požádalo EU o obytné kontejnery. Nakonec dostalo od Agentury OSN pro uprchlíky 500 tzv. Ikea domečků. Další by mohlo poslat Dánsko.

Kraje už mají delší dobu vytipovány některé lokality, kde by mohly modulové vesničky případně stát. Na začátku června například jedna vznikla v katastru Ostrovačic na Brněnsku. Další azyl chystá Plzeňský kraj, městečko vyroste pravděpodobně na Tachovsku.

Právě na Brněnsko zamířily Ikea domy, které hasičský záchranný sbor získal od Agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR). „Obdrželi jsme 500 kusů tzv. Ikea domečků. Tyto jsou již v našich skladech a část se jich využívá v rámci nouzového přístřeší v Ostrovačicích a k případnému využití byly poskytnuty HZS Karlovarského kraje a HZS hl. m. Prahy,“ upřesnila pro iDNES.cz mluvčí hasičů Pavla Jakoubková.

Kraje, které redakce oslovila, však podotýkají, že právě ubytování uprchlíků tvoří největší náklady. „Výdaje za ubytování uprchlíků se pohybují v řádech milionů korun,“ podotkl pro iDNES.cz třeba mluvčí pražského magistrátu Tadeáš Provazník s tím, že město ohledně uprchlíků očekává další výdaje. Praha tak původně vyčleněnou částku na uprchlickou krizi, tedy 250 milionů korun, zvýšila na více než půl miliardy korun.

Provazník současně pro iDNES.cz poznamenal, že Praha by měla dostat první kompenzační příspěvek za ubytování uprchlíků ve výši 2,6 milionu korun. „Do této chvíle nám však žádné peníze ze strany státu zaslány nebyly. Patrně je bude stát uvolňovat s velkým zpožděním,“ doplnil pražský mluvčí.

Desetimilionové náklady na ubytování uprchlíků má například i Moravskoslezský kraj. Od února do května vyplatil ubytovatelům 80,5 milionu korun. Podobně je na tom většina krajů.

Oficiální nabídka nebyla předložena

Ohledně dalších ubytovacích kapacit v rámci Mechanismu civilní ochrany EU pak byla hasičům podle mluvčí hasičů Pavly Jakoubkové zaslána neoficiální nabídka Dánska o možnosti poskytnutí ubytovacích kontejnerů. Obdržely ji i ostatní členské státy EU.

„Česko o ně má zájem. Dánská strana doposud nedala stanovisko, zda dá konkrétní nabídku prostřednictvím Mechanismu civilní ochrany EU – vyhodnocuje předběžné požadavky a kapacity,“ řekla Jakoubková.

„Oficiální nabídka však nebyla ze strany Dánska předložena,“ doplnila mluvčí hasičů. Vedle toho Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EUAA) nabízí realizaci pilotní výstavby 16 buněk pro nouzové ubytování členským státům.

„Nabídka vychází z podepsaného operačního plánu mezi Českem a EUAA. V současné době byly osloveny kraje s touto nabídkou a čeká se na jejich reakci ve vazbě na možnou lokalitu pro výstavbu,“ dodala pro iDNES.cz Jakoubková. Ministerstvo vnitra dosud udělilo ukrajinským uprchlíkům 388 tisíc víz dočasné ochrany.

X X X

Jádro a plyn patří mezi zelené investice. Dočasné zařazení schválil Evropský parlament

Poslanci Evropského parlamentu ve středu podpořili dočasné zařazení jádra a plynu mezi zelené investice. Na plénu odmítli námitku proti takzvané taxonomii prosazovanou zvláště levicovými frakcemi. Cílem pravidel, která podporuje většina členských zemí včetně Česka, je motivovat investory k podpoře energií nahrazujících například ropu či uhlí.

 Proti taxonomii dnes hlasovalo 278 zákonodárců, podpořilo ji 328 poslanců. Pro její odmítnutí přitom bylo potřeba 353 hlasů. Taxonomii podpořila výrazná většina českých europoslanců. Podle českého premiéra Petra Fialy hlasování dopadlo „výborně, tak, jak jsme potřebovali“.

„To, co se tady odehrálo, umožňuje České republice využívat jádro jako podporovaný čistý zdroj a to má pro nás zásadní důležitost,“ řekl českým novinářům před odletem ze Štrasburku zpět do Prahy.

Fiala před hlasováním v projevu na plénu Evropského parlamentu vyzval poslance, aby „křehký kompromis“ v podobě návrhu Evropské komise neodmítli, a o věci také v úterý večer jednal s vybranými členy parlamentu.

Zrada klimatických ambicí

Odpůrci jádra a plynu argumentovali zejména tím, že tyto zdroje nejsou ekologické a nelze je proto využívat při přechodu na čisté hospodářství. Jejich stoupenci naopak tvrdí, že bez těchto dvou zdrojů se Evropská unie nedokáže zbavit zejména uhlí, které produkuje výrazně větší emise.

„Je to černý den pro ochranu klimatu. Vyhrála tady plynová a jaderná lobby,“ komentoval výsledek hlasování německý zelený europoslanec Rasmus Andresen. Podobně nespokojení byli i zástupci druhé nejpočetnější frakce socialistů, podle jejichž prohlášení jde o „zradu klimatických ambicí“. Připomněli také, že ve středu hlasování dopadlo opačně než předchozí rozhodování klíčových výborů, které námitku podpořily.

Česku chybí ministerstvo pro klima. Boj proti změnám musíme koordinovat, vybízí expertka

Naproti tomu spokojení byli s výsledkem zástupci nejpočetnějších lidovců a také liberálové. „Tyto energie nejsou postaveny na stejnou úroveň jako obnovitelné zdroje a jsou stanoveny jasné podmínky,“ zdůvodnil svou podporu taxonomie liberální francouzský šéf výboru pro životní prostředí Pascal Canfin.

Výsledek hlasování doprovodila přímo v plenárním sále hlasitým projevem nesouhlasu skupina mladých aktivistů, kteří přišli oblečení v tričkách potištěných velkými písmeny dávajícími dohromady nápis „zrada“. Desítky aktivistů odmítajících taxonomii či naopak podporujících jádro se shromáždily i před budovou parlamentu.

X X X

‚Paralelní polis‘ musí zaplatit pokutu ČNB, neoprávněně nabízela mince kryté Bitcoinem

 Spolek Paralelní polis musí zaplatit České národní bance (ČNB) pokutu 50 tis. Kč. Rozhodl tak Městský soud v Praze (MS), který zamítl žalobu spolku. Pokutu ČNB uložila spolku za to, že nabízel sběratelské předměty s tématem Juliana Assange a Aarona Schwartze s označením „mince“, což zákon zapovídá.

ČNB uložila pokutu spolku Paralelní polis za nabízení dvou typů stříbrných sběratelských předmětů s označením „mince“, neboť podle zákona o ČNB nikdo nesmí při označení nebo popisu žetonu, medaile nebo podobného předmětu v souvislosti s jejich nabízením, prodejem nebo jiným rozšiřováním použít slovo „mince“.

Spolek prezentuje předměty jako mince i nadále na svém webu s tím, že jde o unikátní propojení umění, vědy a technologie, kdy každá mince je „kryta“ virtuální měnou Bitcoin.

Proti uložení pokuty se spolek bránil správní žalobou. V té mj. tvrdil, že „napadené rozhodnutí je založeno na nelegitimní, neetické a nesmyslné monopolizaci slova českého jazyka, které je obecně a dlouhodobě používané pro označení určitého předmětu, a to ze strany státní moci“. Podle spolku se jedná rozhodnutí, které je v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod, navíc je založeno na nesprávném posouzení předmětů-mincí.

Senát v čele se soudcem Milanem Tauberem však žalobu zamítl, a to především s ohledem na její slabost argumentační i důkazní. V žalobě nebylo konkrétně uvedeno, v čem byla porušena žalobcova základní práva s ohledem na tvrzený rozpor rozhodnutí s Ústavou a Listinou, ani nebyl předložen v žalobě avizovaný odborný numismatický posudek ohledně tvrzeného omylu v posouzení nabízených předmětů.

„Výhradní právo žalované vydávat mince podle § 12 zákona o ČNB vyplývá z postavení žalované, jako ústřední banky ČR (čl. 98 Ústavy). Aby uvedené povinnosti mohla žalovaná dostát, zákon o ČNB v § 21 obecně zakazuje vyrábět, dovážet, nabízet, prodávat nebo jinak rozšiřovat medaile, žetony nebo podobné předměty, které jsou svým provedením způsobilé uvést jejich držitele v omyl, že jde o mince vydávané žalovanou, a současně i použít při označení nebo popisu žetonu, medaile nebo podobného předmětu v souvislosti s jejich nabízením, prodejem nebo jiným rozšiřováním slovo „mince“. Na uvedených zákazech soud s ohledem na postavení a funkci žalované neshledal nic nelegitimního, neetického či nesmyslného,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí MS z 22. června. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

ANGLII SE ROZPADÁ  VLÁDA,  UTEKLO  18  MINISTRŮ

Boris Johnson odstoupit nehodlá. Rezignovalo již 18 jeho ministrů a vysokých úředníků

Britský premiér Boris Johnson, který po rezignaci dvou svých ministrů a dalších vládních úředníků čelí narůstajícímu tlaku, aby se vzdal funkce. Ve středu odmítl možnost, že by odstoupil. Poslancům v parlamentu řekl, že právě v těchto těžkých časech a v době největší války v Evropě za osm desetiletí musí vláda pokračovat.

„Toto je přesně doba, kdy byste očekávali, že vláda neodejde a bude pokračovat v práci,“ řekl ve středu Johnson britským poslancům. Připomněl, že ekonomika čelí těžkým časům kvůli ruské válce na Ukrajině. Prohlásil také, že jeho vláda provádí „největší snížení daní za desetiletí“.

Johnson čelil ve středu tvrdé kritice například od šéfa labouristů Keira Starmera. Ian Blackford ze Skotské národní strany (SNP) se Johnsona ptal, „kolik ještě ministrů musí odejít, aby (ministerský předseda) vzal pero a podepsal rezignaci“.

K demisi ve středu znovu vybídl Johnsona i konzervativní poslanec a exministr pro brexit David Davis.

„Před šesti měsíci jsem vyzval premiéra k rezignaci, protože už tehdy bylo jasné, že jeho vládnutí vytváří řadu problémů, které paralyzují vládu. Dnes ho žádám, aby udělal čestný krok a aby dal přednost národním zájmům před zájmy vlastními,“ řekl v parlamentu Davis.

Johnson v reakci na jeho slova uvedl, že s ním „absolutně nesouhlasí“. Podle premiéra zůstat ve funkci neznamená jít proti národním zájmům. Jak následně doplnila Johnsonova mluvčí, premiér se navzdory nedávným rezignacím domnívá, že má nadále podporu svých poslanců.

Joshnosnovu vládu podle BBC opustilo už 18 ministrů a vysokých státních úředníků. V úterý odstoupili dva ministři a to Rishi Sunak, ministr financí, a Sajid David, ministr zdravotnictví. Následovalo sedm ministrů a náměstků, šest vysokých úředníků a dva členové diplomatického sboru.

X X X

MELNYK  OBDIVOVAL  VRAHA  BANDERU,  KRITIZOVÁN  I  IZRAELEM,  DNES  VELVYSLANCEM  UKRAJINY  V  NĚMECKU,  TAKOVÝCH   LIDÍ  NA  UKRAJINĚ  VÍC,  JAK  UPOZORŇUJE  I  RUSKO

„Trýznitel Německa“ a přímluvce Bandery končí. Kyjev stahuje velvyslance

Trýznitel Německa končí a na podzim se vrátí zpět do Kyjeva, píše oslavně německý Focus o konci ukrajinského velvyslance Andrije Melnyka. Z Berlína tak po sedmi letech odejde diplomat, který se od počátku netají smířlivým postojem k vůdci ukrajinských nacionalistů z druhé světové války Stepanu Banderovi. Právě výroky na jeho adresu mu přitížily.

„Bandera nebyl masovým vrahem Židů a Poláků,“ řekl Melnyk v rozhovoru s novinářem pro server Jung und Naiv. Antisemitismus Bandery a jím vedené Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) jsou součástí ruského podání dějin, uvedl.

Příslušníci jeho organizace přitom měli v roce 1943 na svědomí vyhánění Poláku z dnešní západní Ukrajiny. Přesuny nepřežily tisíce lidí, jejich běsnění nebyli ušetřeni ani Židé či volyňští Češi. Podle výzkumu polských historiků pod jejich rukou zemřelo více než 60 tisíc Poláků a tři tisíce Ukrajinců.

A právě tato Melnykova vyjádření už byla příliš pro vedení diplomacie v Kyjevě. Podle zdrojů týdeníku Focus by měl své místo opustit na podzim a vrátit se zpět do hlavního města Ukrajiny.

„Pokud by Melnyk udělal Ukrajině více užitku než škody, zůstal by. Ale Andrij Melnyk přetáhl tětivu. To není názor, ale fakt. Pokud by tomu bylo jinak, ukrajinské ministerstvo zahraničí by se od vlastního velvyslance nedistancovalo,“ má jasno redaktor týdeníku. Představitelé ukrajinské diplomacie totiž v návaznosti na rozhovor sdělili, že jde o Melnykovy soukromé názory, nikoli postoj Kyjeva.

Prací ukrajinských velvyslanců je nyní pobízet vlády států, na jejichž území působí, k další materiální a finanční pomoci Ukrajině, která se brání ruské agresi. Prezident Volodymyr Zelenskyj již v minulosti několikrát pohrozil, že ti diplomati, kteří nebudou dostatečně aktivní a úspěšní v lobbování za ukrajinské zájmy, skončí ve svých vedoucích pozicích.

A pak je tady případ Melnyka, neskrývaného sympatizanta Bandery, kterému hned v den svého nástupu do funkce v roce 2015 nesl kytky k pomníku.

Nekousej ruku, která tě živí

Velvyslancovy výroky nenechaly chladnými ani polské představitele. Ministr zahraničí Zbigniew Rau na Twitteru napsal, že kvůli Melnykovým výrokům falšujícím historii mluvil s ukrajinským kolegou Dmytrem Kulebou. Kontroverzní vyjádření neunikla ani Izraeli. „Výroky ukrajinského velvyslance jsou zkreslováním historických skutečností, zlehčováním holokaustu a urážkou těch, které Bandera a jeho lidé zavraždili,“ uvedla izraelská ambasáda.

Doplnila, že Melnykovy výroky podkopávají statečný boj ukrajinského lidu za život podle demokratických hodnot a v míru.

Podle redaktora Focusu porušil velvyslanec staré lidové pravidlo. „Do ruky, která tě živí, se nemá kousat,“ napsal ve zprávě, v níž mimo jiné neopomenul, že se projevil jako neprofesionál. „Svým vyjádřením dostal kyjevskou vládu pod tlak, přitom úkolem velvyslance je snižovat mezinárodní napětí.“

X X X

Blinken se na jednání G20 nesejde s Lavrovem kvůli pokračující ruské agresi

Americký šéf diplomacie Antony Blinken na jednání ministrů zahraničí států skupiny G20 neplánuje bilaterální schůzku se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Podle mluvčího americké diplomacie Neda Price pro takové setkání nenastaly podmínky, protože Rusko pokračuje v agresi vůči Ukrajině, informoval ve středu ruskojazyčný servis BBC.

 Lavrov a Blinken se zúčastní jednání ministrů zahraničí velkých světových ekonomik G20, které se bude konat 7. a 8. července na indonéském ostrově Bali. Indonésie pozvala na schůzku zástupce Ruska i přes snahu Washingtonu prosadit mezinárodní izolaci Moskvy kvůli válce, již vede na Ukrajině.

„Chtěli bychom, aby Rusové brali diplomacii vážně. To se ale zatím neděje,“ prohlásil mluvčí americké diplomacie Price. „Jediné, co zatím ze strany Moskvy vidíme, je čím dál větší brutalita a agrese vůči Ukrajině a jejímu lidu,“ dodal.

Podle agentury AFP se Price vyhnul odpovědi na otázku, zda americký ministr zahraničí opustí jednací místnost, pokud se tam Lavrov objeví.

Blinken a Lavrov se naposledy setkali v lednu v Ženevě, přičemž šéf americké diplomacie tehdy varoval, že Rusko bude čelit rozsáhlým následkům, pokud se rozhodne napadnout Ukrajinu.

Podle agentury Reuters bude jedním z hlavních témat letošní schůzky ministrů zahraničí G20 potravinová a energetická bezpečnost. Ukrajinská vláda a její spojenci obviňují ruské jednotky, že zasahují do ukrajinského vývozu potravin, vytvářejí vážný nedostatek na světových trzích a některým zemím hrozí hladomor.

Náměstek ministra zahraničí USA pro hospodářské a obchodní záležitosti Ramin Toloui řekl, že státy G20 by měly přimět Rusko k znovuotevření zablokované námořní cesty z Ukrajiny. Rusko tvrdí, že lodě s ukrajinským obilím nemohou opustit přístavy, protože Kyjev přístupy k nim zaminoval.

X X X

Postavte koridory a ropa i plyn jsou vaše. EU našla nečekaného spojence v boji s drahotou

Státy Evropské unie, Česka nevyjímaje, mají kvůli ruské invazi na Ukrajině velké problémy s nedostatkem plynu i ropy, což vede k čím dál citelnějším nárůstům cen. Pomocnou ruku EU nyní nabízí na první pohled nepravděpodobný hráč. Kazachstán byl doposud spojencem putinovského Ruska, ale nyní se od něj zjevně odvrací. Prezident Kasym-Žomart Tokajev napřed odmítl uznat nezávislost separatistů na Donbase a nyní EU nabídl zajímavý obchod – postavte nám koridory přes Kaspické moře a my k vám dostaneme ropu i plyn.

S Ruskem se po zahájení invaze na Ukrajinu oficiálně baví jen hrstka států. Mezi tuto malou skupinku se dosud řadí i Kazachstán. Jeho vazby na Rusko se ale čím dál více přetrhávají.

Kazachstánský prezident Tokajev během června doslova zpražil svůj ruský protějšek, Vladimira Putina, když se spolu setkali na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru. Na přímý dotaz šéfredaktorky Russia Today Margarity Simonjanové, jaký je pohled Kazachů na „speciální vojenskou operaci“, jak válku na Ukrajině Rusové nazývají, odpověděl, že „Kazachstán nebude uznávat kvazistáty“, přičemž do této kategorie řadí i samozvanou Doněckou a Luhanskou lidovou republiku. Právě ty Rusko používá jako jeden z oficiálních důvodů k napadení Ukrajiny.

Tokajev svým výrokem ještě více nahlodal rusko-kazachstánské vztahy. O to více, že takto odpověděl přímo před Putinem, který seděl vedle něj. Aby toho nebylo málo, Tokajev následně odmítl převzít ruský Řád Alexandra Něvského, kterým ho Rusové chtěli v Petrohradě poctít.

Prezident Tokajev se nyní obrací přímo na Západ. V pondělí totiž vedl telefonát s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem. Obsahem jejich rozhovoru byly mimo jiné i možnosti převodu kazachstánské ropy a plynu do Evropy. To by v aktuální krizové situaci, ve které se řada států EU nachází, byla velmi vítaná pomoc.

Kazachstánská „Hedvábná stezka“

„Prezident apeloval na Evropskou unii, aby spolupracovala na vytvoření alternativních transkontinentálních koridorů, včetně Transkaspické mezinárodní přepravní cesty,“ uvádí úřad kazachstánské hlavy státu. Onou cestou je míněna trasa vedená mimo jiné přes Kazachstán, Ázerbájdžán, Gruzii, ale součástí jsou také Čína či některé evropské státy, třeba Rumunsko a Polsko. Před časem se připojila i Ukrajina.

Koridor je aktuálně dlouhý několik tisíc kilometrů a má sloužit pro přepravu celé řady komodit. Pro Kazachstán jde o jakousi vlastní „Hedvábnou stezku“, jak uvádí ve své analýze časopis The Diplomat.

Tato kazachstánská „Hedvábná stezka“ se nyní může ukázat i jako alternativa pro dodávání ropy a plynu do Evropy. Rusko již několik států EU od těchto surovin odpojilo či svůj přísun do nich přiškrtilo. Evropské země proto volají po tom, aby se ropa i plyn dodávaly i odjinud.

Ohledně ropy je Kazachstán skutečným gigantem. Vděčí za to svým nalezištím i Kaspickému moři, kde jsou ložiska. U plynu je to však aktuálně horší, protože jej Kazachstán sám příliš nemá.

 Pomůže Kazachstán i s energiemi?

Tokajev v telefonickém rozhovoru s Michelem mimo jiné připomněl, že Kazachstán byl první středoasijskou zemí, která navázala partnerství s Evropskou unií. To chce nyní očividně ještě více upevnit. „Během konverzace obě strany (Tokajev a Michel) diskutovaly témata regionálního i světového charakteru. Vyjádřily obavy zejména s ohledem na vzrůstající hrozbu nedostatku potravin,“ stojí dále v sumáři Tokajevovy kanceláře.

Kazašský prezident Michelovi rovněž sdělil, že jeho země je Evropě připravena pomoci i v boji s vysokými cenami energií. Středoasijská země by v tomto ohledu mohla využít svůj „uhlovodíkový potenciál ke stabilizaci světových a evropských trhů“.

Putin Tokajevovi pomohl s demonstracemi

Kazachstánská otočka od Ruska se zdá být trochu překvapivá. Ještě v lednu totiž Putin Tokajevovi pomohl, když prezident čelil rozsáhlým domácím nepokojům. Ty nakonec zvládl potlačit silou, přičemž mu Rusové na pomoc poslali své vlastní vojáky.

Když se Putin v únoru rozhodl napadnout Ukrajinu, Kazaši mu žádnou pomoc neposkytli, přestože se zdálo, že po lednových protestech v Kazachstánu je spojenectví Putina s Tokajevem velmi pevné. Namísto toho Tokajev volal po dialogu mezi Ruskem a Ukrajinou a potřebě konflikt vyřešit mírovou cestou.

Kazachstánský prezident pak doma dokonce povolil demonstraci na podporu Ukrajiny. Aktivisté navíc mohli na Ukrajinu poslat humanitární konvoj s potravinami či léky. I tento krok byl v zahraničí přijímán s údivem.

X X X

Restaurace na karlovarském festivalu zkontrolovala obchodní inspekce. Pochybila polovina podniků

Nedolité nápoje i špatná váha jídla. To jsou prohřešky, na které narazili kontroloři České obchodní inspekce na filmovém festivalu v Karlových Varech. Prozatím navštívili 30 restaurací a barů. Šidila každá druhá provozovna.

 „Dobrý den, já jsem tady u vás na kontrole od České obchodní inspekce,“ takto začíná pro inspektory České obchodní inspekce většina rozhovorů s vedoucími provozoven. Tento týden je pak tato věta často slyšet v Karlových Varech na mezinárodním filmovém festivalu.

První inspekce proběhla v centru Karlových Varů. Vedoucí restaurace Pavel Růžička jí prošel bez větších problémů.

„Ta kontrola proběhla v podstatě bez problému. Míry alkoholu byly naprosto v pořádku. Pouze byla naúčtována jedna položka navíc, a to džbánek vody,“ popisuje Radiožurnálu kontrolu jedna z inspektorek.

Chybějící informace, ale i nedoručené zboží. Téměř 70 procent e-shopů porušilo loni zákon

„Byla doba obědů a servírka ho zapomněla vzít. Nalila si ho, ale zapomněla ho donést,“ vysvětluje důvod chyby vedoucí restaurace.

Na otázku, o jak velký prohřešek se jedná, inspektorka odpověděla, že jelikož pouze zapomněli, tak to není až takový prohřešek. „Necháme to ale raději na rozhodnutí pana ředitele nebo správního oddělení,“ dodala.

Další kontrola v jiné restauraci začíná opět objednáním alkoholických nápojů. Účtenka byla tentokrát v pořádku, míra nápojů ale ne – jednou o pět mililitrů a podruhé o 3,5 mililitru.

„Máme tu 30 stolů. Nápoje se musí rychle vyrobit a nalít. Umíte si asi představit, co je to za šílenost,“ popisuje

Česká obchodní inspekce zatím v průběhu festivalu provedla asi 30 kontrol. Téměř u poloviny zjistili pochybení.

X X X

Konec tatarstánských bestií na Dakaru? Protiruské sankce drtí výrobce kamionů Kamaz

Téměř dvě desetiletí nechávala ruská stáj Kamaz na slavné dakarské rallye veškerou konkurenci daleko za sebou. V posledních dvou ročnících Dakaru obsadil Kamaz dokonce všechna pódiová umístění. Po agresi Ruské federace vůči Ukrajině se vše změnilo. Velmistr bojuje o přežití a reálně hrozí, že v ročníku 2023 se tovární tým na startu neobjeví.

Jeden litr nafty na jeden kilometr. To je reálná spotřeba bestie z Tatarstánu, soutěžního trucku Kamaz 43509. Zrychlení na 100 km/h mu trvá pouhých 14 sekund, na maximální rychlost 183 km/h zrychlí za necelou minutu. Se zkušenou posádkou snadno předjede konkurenci z celého světa a na jedno natankování ujede i více než 800 km. Za poslední dvě dekády nedokázal Kamaz zvítězit pouze čtyřikrát (v roce 2001 vyhráli Češi s Tatrou 815, v roce 2007 belgicko-nizozemský tým MAN TGA a v letech 2012 a 2016 museli Rusové uznat převahu Nizozemce Gerarda de Rooy v Ivecu). V letech 2021 a 2022 nastal skutečný knockout pro světové soupeře: Kamazy obsadily všechna místa na stupních vítězů. V Dakaru 2023 možná ale dostanou po letech prostor i ostatní značky.

Cenzurovaná upoutávka

Letošní představení trasy Dakaru 2023 už bylo adaptováno na okolnosti válečného konfliktu na Ukrajině. V krásném filmu dokumentujícím předchozí rallye chyběly scény s ruskými kamiony. Cenzura však nebyla dostatečně ostražitá. Zachovalo se několik záběrů s ruskými vozy Lada Niva. Není těžké uhodnout, že po zahájení ruské agrese proti Ukrajině byla otázka účasti ruského týmu zpochybněna. O možném vyloučení Kamazu z dalšího ročníku už píší nejen západní, ale i ruská média.

Vladimir Čagin, sedminásobný vítěz Dakaru a současný šéf továrního týmu Kamaz-master, přiznal v rozhovoru uveřejněném na oficiálních stránkách týmu změny v plánech pro následující sezónu . Na otázku, co by tým dělal, kdyby v roce 2023 nejel na Dakar, hořce prohlásil, že sport se nyní stal součástí politiky. Po stažení zahraničních sponzorů (seznam partnerů byl loni dlouhý, včetně BorgWarner, Goodyear, Total Energies, Red Bull, Webasto, Varta) musí nejen tým Kamaz-master bojovat o přežití. Sám výrobce nákladních vozů se také snaží udržet nad vodou.

Mercedes už dal sbohem

Pro Kamaz to ale vůbec není jednoduché. Přišli o svého nejdůležitějšího partnera, tedy německý Mercedes. Společnost oznámila prodej všech svých podílů v Kamazu a ukončení všech investic, díky kterým mohli v Kamazu vyvinout nejnovější generaci nákladních vozů z rodiny K5 – kabina pochází od Mercedesu – a K4, která firmě vydělala nejvíce peněz.

Ještě letos v lednu se podle polského webu autoswiat.pl předpokládalo, že firma vyrobí 15 až 16 tisíc nových trucků. Při současných sankcích jich bude maximálně 3 až 5 tisíc. Úspěchem bude také udržení exportu nákladních vozidel a dosažení jakéhokoli zisku (Sergej Kogogin, šéf Kamazu, uvádí nyní nulový zisk).

Dostupnost komponentů pro tatarstánského výrobce nákladních vozů je už tak dost špatná, že lze jen těžko počítat s nákladními vozy splňujícími emisní normu Euro 5. Z této příčiny také přišlo rozhodnutí odpovědných míst nabídnout nákladní vozy, které ještě pamatují časy SSSR. Od dubna 2022 nabízí tedy Kamaz ruským zákazníkům zastaralé modely K3 s motory Euro 2, které obvykle směřovaly k zákazníkům v Africe a Latinské Americe. Je příznačné, že i v Rusku si takto starou techniku ​​málokdo přál (v roce 2021 bylo vyrobeno celkem 44 000 nákladních vozů, z toho pouze 1,5 tisíce takto starých modelů).

Z nedostatku komponentů je ruský výrobce nucen nabízet zákazníkům zastaralý model K3, který ještě pamatuje SSSR a kořeny má v úplně prvním Kamazu z roku 1969 (na smímku).Zdroj: Se svolením společnosti Kamaz

Není divu, že Rusové hledají pomoc mimo jiné v Číně. Ta má ale také svá omezení. Nejnovější malý nákladní vůz Kamaz Compass je příbuzný čínského JAC řady N s americkým dieselem Cummins vyráběným v Číně. A najít jiný, nesankční motor, bude stále obtížnější. Další komponenty budou pravděpodobně pocházet z Číny (nebo Íránu), bez nich bude těžké vyrábět nejnovější nákladní vozy K5 (Kamaz deklaruje, že od ledna 2023 se rozběhne malosériová výroba aut s tzv. alternativními komponenty).

Závoďáky na prodej

Tovární rallye team Kamaz Masters sice nezahálí a spolupracuje s Gazpromem na nákladních automobilech s hybridním a vodíkovým pohonem, po ztrátě mnoha sponzorů je však také nutné hledat úspory a rozprodávat nepotřebné vybavení.

Vladimir Čagin přiznává, že je k tomu donutil život. Proto bude k prodeji větší množství starších soutěžních kamionů. Zdálo by se, že nejde o žádnou novinku, historické modely jsou totiž nabízeny již řadu let. Zřejmě jich však bude potřeba prodat více, než se nyní plánuje.

X X X

Dialog je pro mě náhražka komunikace, říká režisér erotického dramatu s Hanou Vagnerovou

Český snímek Hranice lásky, který se na festivalu v Karlových Varech představují v hlavní soutěži, zachycuje partnerskou krizi jedné dvojice, která se rozhodne otevřít svůj vztah. „Je to taková moje životní obsese – setrvávání v neuvěřitelně bolestivých, destruktivních vztazích, v nichž přistupujeme na nějakou hru, jen abychom o ně nepřišli. I když nás to ničí,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz debutující režisér Tomasz Wiński.

X V rozhovoru pro Radiožurnál jste řekl, že Hranice lásky vznikaly sedm let a Hana Vagnerová v nich byla od samého začátku zaangažovaná nejen jako představitelka jedné z hlavních rolí, ale i jako spoluscenáristka. Jak velkou jste tehdy měli představu o tom, kam snímek povede?

Věděli jsme jenom, že chceme udělat film o páru, který je trochu v krizi a místo toho, aby se rozešel, se rozhodne svůj vztah otevřít. Neměli jsme žádnou fixní představu. Prostě jsme si začali pokládat otázky, které jsou pro nás ve vztazích důležité – a na které stále nemám odpověď, i když už je natáčení za námi. Nakolik můžeme být upřímní ve vztahu? Nakolik bychom měli být upřímní? Jestli můžeme být ve vztahu absolutně svobodní, a co to vlastně znamená? Musíme se zraňovat, nebo to znamená lhát, abychom byli svobodní? Anebo snad existuje forma vztahu, ve které si můžeme sdělovat všechno, i ty bolestivé věci, aniž bychom o sebe přišli? Je mi 42 let a stále v tom nemám jasno.

KDO JE TOMASZ WIŃSKI?

Polský rodák a absolvent pražské FAMU získal v roce 2011 cenu za nejlepší film a režii na Famufestu za svůj absolventský snímek Příznaky. Na zahraničních přehlídkách zaujal o osm let později jeho krátký film Jiří pes uprchlík. V roce 2020 založil spolu s Terezou Nejedlou produkční společnost One Way Ticket Films, která se zaměřuje na výrobu radikálních filmových experimentů. Hranice lásky jsou jeho celovečerním debutem.

Podle mě jsou věci, které ve vztahu skloubit nejde. A ten film je právě takovým osaháváním si rozdílných modelů současných vztahů – a toho, jak jsou různí lidé schopni se v nich najít. Protože ty odpovědi jsou pro každého, předpokládám, úplně jiné.

X Jak moc do vývoje filmu vstupovaly osobní zkušenosti ať už vás nebo herců?

Čerpali jsme hodně z našich zážitků a fantazií. Všechny věci v tom filmu jsou nějakým způsobem někým z nás zažity. A samozřejmě druhá stránka toho ještě je, jak Hranice lásky ovlivňovaly lidi nazpět. Jedna z hereček se kvůli jedné scéně rozešla s partnerem. Jeden ze známých českých herců zase ve filmu odmítl hrát, protože se mi svěřil, že ho žije a nechce se toho tématu dotýkat ještě na place. Řekl mi to na našem prvním setkání a bylo to v něčem vlastně strašně krásné.

Pohybujeme se tam na velmi křehké hranici něčeho dost osobního, co se normálně nevyslovuje nahlas. V tom mi ten film přijde zajímavý, nebezpečný a neuchopitelný.

X V manifestu české filmové tvorby, který jste před několika dny zveřejňovali spolu se Šimonem Holým a Terezou Vejvodou, zdůrazňujete několikrát potřebu upřímnosti a autenticity. „Musíme být odvážnější, upřímnější, radikálnější a osobnější ve vztahu k filmu,“ píšete. Upřímnost, a co už na druhou stranu upřímností není, je také klíčovým tématem Hranic lásky. A sám zmiňujete, snad ještě větší roli než to řečené má ve filmu to, co se tam neříká.

To je velké téma, kterým se chci z osobních důvodů zabývat celý život. Potlačované emoce. Emoce, které nikdy nevyslovíme nebo je skrýváme. Hry a přetvářky, na které přistupujeme, protože si myslíme, že to je pro nás bezpečnější. Bojíme se, že když někomu řekneme, co si myslíme nebo co cítíme, tak o ně přijdeme, nebo nám to jakkoli jinak ublíží. Tutláním těch emocí si podle mě ubližuje ale mnohem víc.

X Navíc to musí být dost vděčné i z hereckého hlediska.

Hercům hrozně pomáhá, když vědí, co jejich postavy cítí a přitom nesmí říct. S kameramanem Kryštofem Melkou jsme si pro každou scénu filmu dali takové zadaní: kdo se dívá na koho, z jaké vzdáleností a jakou emoci u toho potlačuje. Tři otázky definovaly v podstatě všechny formální volby filmu.

Podtext je něco, s čím si miluju hrát. Dialog je pro mě zástěrka, náhražka komunikace, která se občas odehrává mimo dramatické scény – v samotách, přeřecích, mrknutí oka, kde spatříme, co člověk chtěl říct, ale nedovolí si to. To jsem zkoumal i ve svém krátkém filmu Jiří pes uprchlík. Je to taková moje životní obsese – setrvávání v neuvěřitelně bolestivých, destruktivních vztazích, v nichž přistupujeme na nějakou hru, jen abychom o ně nepřišli. I když nás to ničí.

Výsledkem toho podle mě může být jenom nějaký druh násilí. Sebepoškozování, psychický teror vůči někomu dalšími nebo vůči sobě samotným. O tom budu točit filmy do konce svého života.

X Jak probíhal výběr hereckého partnera k Hance Vagnerové, a pak postupně i vedlejších rolí, ve kterých se objeví třeba Martin Hofmann, Hynek Čermák, Lenka Krobotová nebo Antonie Formanová?

S Hankou jsme si řekli, že je zásadní, aby jim s hereckým partnerem bylo spolu dobře. Zkoušeli jsme různé herce, a furt to nebylo ono. Ptal jsem se Hanky, jak to cítí – jestli je tam jiskra, jestli jí to baví. Věděli jsme, že i když ten člověk bude technicky dobrým hercem, tak pokud tam budou tyhle věci chybět, nebudeme tomu věřit. A tím pádem film nebude žít, a nemá cenu ho ani točit.

A pak nastoupil Matyáš Řezníček, kterého mi někdo doporučil, a s Hankou se začali navzájem popichovat. Byl to takový živý ping pong. Když byli spolu, nedokázali jste předpovědět jejich další reakci. Bylo jasné, že to musí být Matyáš.

Skvělé je, že je skoro o deset let mladší než Hanka, navíc totálně neokoukaný, i když jde o člena souboru Národního divadla. Lidé se nás ptají, kde jsme toho úžasného herce vzali. Myslím si, že jak on, tak i Hanka mohou na ten film být hrdí. Je to jejich velká herecká show.

A co se týče ostatních rolí, udělal jsem rozhodnutí, že i když nemáme moc peněz, nebudu dělat v obsazení žádné kompromisy. Casting jsem udělal sám – prostě jsem volal všem hercům tady v republice, kteří mi přišli, že mají autentický projev. Se všemi jsem se sešel osobně a ukázal jim odvážné testovací záběry, které jsme natočili s Hankou a Matyášem.

To je, myslím, dostalo. Moje odvaha, přístup k tématu a to téma samotné. Přistoupili na to, i když jsme pomalu neměli na honoráře. Toho si vážím – a stejně tak i skutečnosti, že riskli s debutantem tak křehké téma, které mohlo skončit jako totální parodie nebo trapas.

X Jak se hercům prodává role v takovém filmu? Představuju si, že asi nezavoláte Martinu Hofmannovi a neřeknete: „Ahoj Martine, mám pro tebe roli. Budeš hrát chlápka, co si rád dopřeje swingers party.“

Zrovna v Martinově případě je to hrozně zajímavé. Vrátím se na chvíli k těm potlačovaným emocím. Vždycky vymýšlím postavu tak, že si napíšu celou její historii. Přemýšlím nad tím hlavně v tom smyslu, co ten konkrétní člověk prodává světu, co reálně cítí a jak žije. V případě postavy Martina Hofmanna jsem chtěl, aby byl tak suverénní v tom, jak je spokojený se svou svobodou, jak naprosto cizí jsou mu negativní emoce typu žárlivosti, že ani nemusí nikoho přesvědčovat, nemusí prodávat ideologii svobodné lásky, protože on ji žije. A nechápe, že někdo další ne.

Eliška Křenková (která ve filmu hraje Hofmannovu partnerku, pozn. red.) si vymyslela polohu takové gejši – někoho, kdo si užívá, když druzí nemají odvahu žít jako ona. Přijde jí to roztomilé a nesmyslné.

Roztomilí monogamisté.
Něco takového. (směje se) Já jsem si původně jejich dvojici představoval jako lidi, co nám budou prodávat ideologii, ale ona nabídla něco strašně chytrého, což bylo: „Já nikomu nemusím nic dokazovat.“

‚Režiséři se bojí mluvit s herci‘

X Přijde mi, že tohle nemohl být ten typ filmu, u kterého by herci tvrdili, že ke své roli našli univerzální klíč ve scénáři, protože ten se i podle vašich slov v průběhu natáčení neustále měnil. Předpokládám, že jste nad postavami museli vést dlouhé debaty.

Scénář jsme vyimprovizovali s Hankou. Všechny scény jsme nahráli na kameru, já jsem to zpětně sepsal, a pak jsme s každým z herců tu situaci sehráli znovu. Pozval jsem je všechny k sobě domů a v podstatě jsme škrtali dialogy. Často už u toho byl náš kameraman, který si tak mohl hledat vizuální přístup k té scéně.

Z nahraných zkoušek vznikl scénář, který byl pak ještě zpětně na place donekonečna modifikován. Takže to byl velmi organický, improvizovaný proces, do kterého byli herci zapojeni jako tvůrci.

Když něco napíšu, tak pak schválně pozvu herce k sobě domů, aby ten můj trapný dialog přečetli – a ještě je u toho nahraju, abychom tu trapnost i slyšeli. Nestydím se za ni. Oni řeknou: „Vždyť je to trapný.“ A já řeknu: „Tak pojďme škrtat. Pojďme to vymyslet tak, abyste to cítili.“ Dokud to necítí, netočíme.

Mám naprostou důvěru v to, že herci nejlépe poznají, co funguje. Buď ta nahrávka vyzní pravdivě, nebo ne. A tím se řídím.

X To musel být pro herce dost unikátní zážitek. Takové možnosti určitě nedostávají u každého filmu.

To se nedělá. Režiséři se bojí mluvit s herci, protože by se jim museli totálně otevřít. Dost málo lidí je ochotných to absolvovat. Ale já jsem extrovert – nechci říkat úplně exhibicionista, ale rád se v tom patlám. Pro mě je důležité se o tom bavit – a na natáčení s herci je to pro mě asi i to nejkrásnější. Já jim o sobě vyprávím, oni se otvírají, nějaké polohy potom čerpáme přímo z jejich osobních zážitků. Jsou to vlastně hrozně blízké vztahy, co s herci máme.

X O natáčení choulostivých scén se teď v zahraničí hodně diskutuje. Některé štáby využívají třeba odbornosti koordinátora intimity. Karlovarský festival tu letos uvádí britský snímek Hodně štěstí, pane Veliký, jehož režisérka Sophie Hyde se svými hereckými protagonisty údajně strávili den nazí, aby se mezi nimi odbourali bariéry a bylo jim příjemněji ve vzájemné společnosti. Jak jste k tomu přistupovali u Hranic lásky?

Já bych koordinátora intimity neschválil. To by bylo, jako bych někoho vzal k sobě do postele. Ne, že bych potřeboval s herci dělat nějaké tajné věci. Spíš to vnímám tak, že když se sejdu s kamarádem, taky nechci, aby vedle nás seděl pán a kontroloval, jestli se správně bavíme a saháme na sebe. Samozřejmě je to o důvěře a citlivosti, ale nechtěl bych, aby mě někdo kontroloval. S tím mám možná problém obecně.

Dělám to intuitivně – aby to toho člověka nebolelo. Když překračuju hranici a on mi řekne, že to nechce, tak ho do toho nebudu manipulovat. Musí se cítit dobře v tom, co dělá, a chápat, proč to děláme.

X Část scén ve filmu vzniká na mobil. Jsou to většinou chvíle, kdy spolu hlavní dvojice leží v posteli, mají sex, doznávají se jeden druhému z nejtajnějších představ. Mluvil jste o tom, že herci telefon jenom drželi a kameraman Kryštof Melka ho ovládal na dálku. Umožnilo to právě během těch nejintimnějších scén seškrtat i přítomný štáb na place?

To bylo nutné. Ale my jsme paralelně s mobily natáčeli i na kameru, takže tam stejně vedle nich bylo pět lidí. Vždycky to ale bylo tak, že zatímco oni tam leželi nazí, my jsme byli schovaní. Nikdo je nesměl rušit.

Měli jsme chápavý štáb, který herce respektoval. Samozřejmě jsem jim řekl: „Žádné debilní vtípky ani komentáře, nic. Je to velmi křehká situace.“ Dělali jsme všechno pro to, aby se v té nekomfortní situaci mohli cítit co nejkomfortněji. Stejně si ale myslím, že to pro ně muselo být nepříjemné.

X Snímek se původně, nebo aspoň dlouhou dobu jeho příprav, jmenoval Obrazy lásky. Teď jsou z toho Hranice lásky, což už samo o sobě evokuje nějaký konflikt. Proč k té změně došlo?

To byl nápad producenta Jiřího Konečného. Hrozně se mi to líbilo. Obrazy lásky mi přijdou obecnější, v něčem právě nekonfliktní. Trošku navozují pocit romantického filmu, zatímco Hranice lásky nás rovnou hází na hranu. Přišlo mi to více konfrontační, ostřejší, silnější – a v něčem i přesnější, protože ten film je o určování hranic, o tom, jestli si jsme schopni tu hranici postavit a říct: posud jo, odsud ne. V tom je drama toho filmu.

X Když už mluvíme o dramatu, nemůžeme nezmínit plakát k Hranicím lásky, který je nejen na české poměry dost odvážný – a možná diváky také láká na trochu jiný film, než dostanou. Provokace je tam záměrná?

Samozřejmě. Chceme na sebe upozornit, pozvat všechny do té naší postele. Nebudu prozrazovat, co tam uvidí. Myslím, že to bude silný zážitek, který s lidmi zamává.

Ten plakát vlastně je ten film, i když ne doslova. Jen v takové metaforické rovině.

X Chci se ještě zeptat na spolupráci se Šimonem Holým, který tady ve Varech uvádí svůj druhý film A pak přišla láska… Pro vaše Hranice lásky ale skládal hudbu. Jak ta spolupráce probíhala?

Skládání hudby se Šimonem je krásný zážitek. My jsme spolupracovali už podruhé, před Hranicemi lásky ještě na Jiřím psu uprchlíkovi. Vždycky to probíhalo tak, že jsme se zavřeli na několik dní ve studiu. On seděl u přístroje, hrál mi návrhy a já je živě komentoval. Pouštěl mi nějakou hudbu, já mu říkal, tenhle motiv ano, tenhle ne.

Krátký film jsme takhle dali dohromady za dva dny, k Hranicím lásky nám celý soundtrack trval tři dny. Prostě jsme to ze sebe dostali. Bylo to takové přirozené napojení.

Z mého pohledu je Šimonova hudba geniální v tom, jak je nenápadná. Ona scénami prosakuje, necpe se na první plán. A navíc mi přijde hrozně přesná, protože navozuje ty potlačené emoce, o kterých jsme už mluvili. Spolupráci se Šimonem považuji za jedno z nejkrásnějších pracovních setkání.