Okleštěk: Vláda chce z daní přidat jen čtyřem městům, na Olomouc a ostatní zapomněla. Kraje, města i obce v České republice čeká po více než dvou dekádách velká změna, která se týká způsobu jejich financování. Vládou schválená předloha zákona o rozpočtovém určení daní (RUD) ale upřednostňuje pouze některá města a na další nemyslí, upozornil na to předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ladislav Okleštěk (ANO) na akci s názvem Perspektivy Česka – debata o strategii hospodářského a sociálního rozvoje České republiky, kterou pořádaly Ekonomický deník, Česká justice a Zdravotnický deník.

Novelu zákona o rozpočtovém určení daní schválila vláda letos na začátku května, aktuálně norma čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. Jejím cílem má být podle ministerstva financí posílení daňových příjmů krajů a vyšší transparentnost při přerozdělování sdílených daní. Parametry nového propočtu mezi jednotlivé kraje podle dřívějšího vyjádření resortu respektovaly návrh Asociace krajů České republiky.

Podle Oklešťka, který v nadcházejících krajských volbách kandiduje na post hejtmana Olomouckého kraje, ale norma postrádá koncepčnost a nezohledňuje ani některé ze zásadních investic v dopravě. „Mám pocit, že tady si prostě zasedla Asociace krajů České republiky, udělala nějaký návrh, většinově to schválili, šli diskutovat do vlády a vláda teď něco předkládá,“ uvedl Okleštěk.

Účastníci akce Perspektivy Česka – debata o strategii hospodářského a sociálního rozvoje České republiky, kterou pořádaly Ekonomický deník, Česká justice a Zdravotnický deník. Na snímku zleva předseda Dopravní sekce Hospodářské komory Jan Sechter, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková, předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ladislav Okleštěk, vydavatel Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku Ivo Hartmann a ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík. Foto: Radek Čepelák

Problém je podle něj i to, že zvýhodňuje pouze některá města. Z koláče sdílených daní v České republice má díky takzvanému koeficientu navýšení nárok na větší díl čtveřice měst – jde o Prahu, Brno, Plzeň a Ostravu. S podobnou zátěží, jako mají zmiňované metropole, se ale musejí vypořádat i další města a ta už takovou podporu ze strany státu nemají. Podle Oklešťka je to i případ Olomouce.

„V krajských městech se centralizuje kultura, zdravotnictví i školství. Je tam větší zátěž na silnicích, ale zohledňuje se to jen u některých, kteří si to prosadili,“ konstatoval Okleštěk. Dodal, že systém je potřeba nastavit spravedlivěji, vycházet má sice z počtu obyvatel, ale není možné u hranice deseti tisíc obyvatel posunout koeficient úplně jinam.

Podle další účastnice debaty, výkonné ředitelky Svazu měst a obcí Radky Vladykové, byla zmíněná čtveřice měst historicky určená jako regionální centra, otázkou ale je, zda kromě Prahy tuto funkci mají pouze ona. „U Prahy je to neoddiskutovatelné, protože je to hlavní město. Sídlí v ní mnoho státních institucí a plní hlavní funkci,“ podotkla. Funkci regionálních center ale podle ní určitě netvoří pouze tři další vybraná města. „V každém kraji máme své regionální centrum, které plní v podstatě obdobné funkce,“ doplnila. Vladyková i Okleštěk v debatě uvedli, že ale obecně změnu zákona o rozpočtovém určení daní vítají.

Podle výkonné ředitelky Svazu měst a obcí Radky Vladykové má každý kraj své regionální centrum. Na snímku zleva předseda Dopravní sekce Hospodářské komory Jan Sechter, Radka Vladyková, předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ladislav Okleštěk. Foto: Radek Čepelák

Nová kritéria rozpočtového určení daní by podle vládního návrhu měla zohledňovat vedle počtu obyvatel délku silnic druhé a třetí třídy, které jsou v kompetenci krajů, počet výjezdových základen zdravotnické záchranné služby, počet žáků středních škol a také urgentních příjmů v nemocnicích. Zároveň také novela zákona mění zdroj dat pro stanovení počtu obyvatel České republiky. Ten dosud vychází ze stavu uvedeného 1. ledna každoročně v bilanci obyvatel České republiky zpracované Českým statistickým úřadem, nově bude jeho zdrojem registr obyvatel. „A na to doplatí menší městečka a obce v řádech milionů korun,“ upozornil Okleštěk.

Kritéria také podle něj také sice zohledňují v krajích počty kilometrů silnic II. a III. třídy, neřeší už ale například mosty, které je potřeba opravit a které si z krajských rozpočtů ukrajují velký podíl financí. Podle Oklešťka se navíc ani neřeší šířka silnic.

Více zodpovědnosti ze neadekvátní ohodnocení

Okleštěk zároveň zmínil přenesenou působnost obcí a krajů, které podle něj vykonávají práci za stát, ten jim na to ale nepřidělí dostatečné finance. S tím souhlasila také Vladyková. „Stát se snaží v poslední době přenášet více a více zodpovědností a aktivit právě na města nebo na kraje, ale už k nim nedává adekvátní finanční ohodnocení,“ poznamenala.

Například v Rakousku se podle Vladykové pro města a obce pravidelně vyjednávají rozpočty tak, aby pokrývaly jejich potřeby. „Mají tam i dohodu s vládou, že pokud stát zadá nějaké povinnosti městům a obcím, tak je také adekvátně zaplatí,“ upozornila.

Dodala, že se často argumentuje tím, že rostou veřejné výdaje ve městech a obcích a narůstá státní správa, málokdy se ale k tomu dodává, že jde o finance, které musejí obce a města vydávat například na transformaci školství či inkluzi, anebo například na zajištění povinnosti pro předškoláky docházet do mateřských škol.

 „Jsou to povinnosti, která stát uvalil na města a obce a ty s tím mají spojené zvýšené výdaje,“ poznamenala Vladyková. Potřebná je tak podle ní nejen kompletní revize financí, ale i revize přeregulovanosti České republiky a s ní spojené právě nutnosti vydávat peníze na agendy, které stát ukládá. „Zda je nastavená regulatorní zátěž prospěšná, anebo jestli naopak není spíše blokující pro rozvoj území měst, obcí a krajů,“ sdělila Vladyková.

Doplnila, že je k tomu nutné dodat, že máme v Česku pouze jedny veřejné finance. „Státní rozpočet a územní rozpočty jsou z hlediska pohledu třetích stran na Českou republiku v jednom balíku a právě rozpočty územně samosprávných celků, měst a obcí jsou ty, které vylepšují bilanci České republiky z hlediska světového porovnávání,“ zmínila výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková.

Aktuální novela zákona nemění stávající systém rozdělení sdílených daní obcí. V současnosti se pro ně ale snaží Svaz měst a obcí se Sdružením místních samospráv vyjednat navýšení z příjmové daně fyzických osob se závislou činností.

Ministerstvo financí ale podle Vladykové požaduje, aby byl návrh rozpočtově neutrální. „Bude po nás chtít, aby klesl podíl z rozpočtového určení daní tak, jak ho momentálně máme,“ uvedla Vladyková a dodala, že se musí najít vyváženost mezi nárůstem z podílu daní a případným poklesem.

Kritéria nezohledňují reálnou mobilitu v krajích

Podle předsedy Dopravní sekce Hospodářské komory Jana Sechtera by ale měla být debata ohledně rozpočtového určení daní nadále otevřená a například kritéria, jako je délka silnic či počet obyvatel, by měla projít diskuzí.

Ohledně zatížení silnic se odkázal na příklad Středočeského kraje, přes který denně projíždí do hlavního města až 300 tisíc lidí. „Ani v jednom kritériu, tedy počtu obyvatel a délce silnic, není obsaženo to, co kraj musí zvládnout v objednávané veřejné dopravě,“ podotkl Sechter. Uvedl, že obecně ale snahu vytvořit nová kritéria a nastavení rozpočtového určení daní vítá. Přesto je podle něj potřeba kritéria zpřesnit a podívat se na reálnou mobilitu v krajích.

Podle předsedy Dopravní sekce Hospodářské komory Jana Sechtera by ale měla být debata ohledně rozpočtového určení daní nadále otevřená. Foto: Radek Čepelák

Dalším kritériem je také počet výjezdových základen zdravotnické záchranné služby či počet urgentních příjmů I. typu v krajských nemocnicích. Podle ředitele Fakultní nemocnice Olomouc Romana Havlíka je ale problém v tom, že vlastně nevíme, čeho chceme dosáhnout. Jaké chceme mít zdravotnictví například za deset nebo dvacet let a řešíme ho proto spíše reaktivně, než koncepčně.

Můžeme sice podle něj diskutovat o počtech urgentních příjmů nebo záchranné služby, ale máme si vzít příklad z vyspělejších ekonomických systémů v severní Americe nebo západní Evropě. „Náš počet těchto jednotek je dlouhodobě neudržitelný personálně. Takže jedna věc je, co chceme a co bychom měli mít, ale druhá je racionálně si říct, co budeme schopni za deset let zajistit kvalitními odborníky dominantně tedy lékaři,“ řekl v diskuzi. Doplnil, že bude muset dojít k určité redukci, restrukturalizaci a využití moderních technologií, které nahradí zdravotnický personál, ať už komunikačně na dálku, anebo jakkoliv jinak.

Správně nastavená koncepce zdravotnictví

Podle předsedy výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu Ladislava Oklešťka je potřeba mít správně nastavenou koncepci zdravotnictví, pak je možné jinak nahlížet také na parametry výjezdových záchranných stanic. Aktuálně si záchrannou službu zajištují kraje každý podle svého, a to může být i nevýhoda. Jinak vypadají například vozy záchranné služby. „Není tam taková nahraditelnost, zastupitelnost, protože jsou z jiného kraje, z jiné oblasti. Myslím si, že by to mělo být synchronizováno,“ uvedl.

Podle ředitele Fakultní nemocnice Olomouc Romana Havlíka je v Česku problém v tom, že vlastně nevíme, čeho chceme dosáhnout. Foto: Radek Čepelák

K počtu výjezdových stanic záchranné služby se vyjádřila také výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková a odkázala se na Romana Havlíka. Jednat se podle ní nemá reaktivně, ale preventivně. Kritériem by tak v oblasti zdravotnictví měla být například nižší nemocnost. „Měli bychom se zamýšlet nad tím, jak se dívat dopředu. Uvědomit si, kde chceme mít zemi za deset až dvacet let a podle toho k tomu napínat peníze a lidské zdroje,“ myslí si Vladyková. Stát by si měl podle ní vytvořit koncepci a v ní mít jasně zasazenou roli krajů, a to, co od nich do budoucna očekává.

A jaké možnosti mají samotné obce, města a kraje podpořit hospodářský rozvoj na svém území? Ekonomickou prosperitu krajů je možné podle Oklešťka poznat ze samotné stavby rozpočtu na konkrétním území, protože kraje sice mají příjmy ze strany státu, ale mohou podpořit rozvoj jednotlivých území mimo jiné dotační politikou.

Pokud chtějí kraje udržet v regionu například mladé lidi, je pro to podle něj potřeba vytvářet podmínky. Může to být například i budování sportovišť. Zásadní roli také hraje i infrastruktura a hromadná doprava.

 Hlavní nástroj, který obce a města mohou využít pro svůj rozvoj, je podle Radky Vladykové územní plánování. Potřeba je podle ní mít i jasnou strategii, nejlépe takovou, na které by byla shoda napříč politickými stranami, aby přesáhla jedno volební období. Je to ale i o tom, jak dokáží vyvážit rozvoj území se zachováním rozvoje kvality života. „Aby tam mladší generace zůstávala a vychovávala děti, aby byla zachována péče o starší generaci a město a obec se neustále rozvíjely a žily,“ uvedla. Pro to je potřeba připravit v rámci strategického plánování plochy pro bydlení i rozvojové a ekonomické aktivity, aby udržely lokální ekonomiku funkční.

Důležitou roli má i kvalitní připojení na vysokorychlostní internet, který lidem umožňuje práci z domova, anebo sportovně relaxační a kulturního vyžití. A to vše je podle Vladykové potřeba mít zahrnuté v koncepci.

Tereza Čapková, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM

X X X

RAKOUSKO:

Svobodní vyhráli jako parní válec, lepší karty ale mají lidovci, píší v Rakousku

X X X

MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM

 ZA  40  TISÍC  FIALA  SE  STANJUROU  MOHOU  BYDLET  JEN  POD  STANEM 

 ZIMA  NA  KRKU,  TAK  BRZY  ZMRZNOU

FIALA  SE  TAK  CHCE  POSTIŽENÝCH  MILIONŮ  NAŠICH  OBČANŮ  LEVNĚ  ZBAVIT,  JAKO  ZELENSKÝ  VÁLKOU  MILIONŮ  UKRAJINCŮ

ZELENSKÝ  SE  POSTARÁ  JEN  O  FAŠISTY  HITLERA,  NA  KTERÉ  UPOZORŇUJE RUSKO

ZELENSKÝ  TAKÉ  FAŠISTA  HITLERA?  PROTOŽE  STÁLE  ŽENE  UKRAJINCE  NA  SMRT  DO  BOJE

UKRAJINCI  PROTI  VÁLCE  A  PŘED  BOJEM  SE  UTÍKAJÍ  SCHOVAT  NA  ZÁPAD

Vláda uvolní na první pomoc po povodních průměrně 40 tisíc korun na domácnost. Podpoří i firmy

Vláda uvolní jako první okamžitou pomoc domácnostem postiženým povodněmi průměrně 40 000 korun na domácnost. Peníze pošle obcím, které rozhodnou o konkrétní výši pro konkrétní domácnost. Pro firmy připraví Národní rozvojová banka (NRB) dva podpůrné programy. Po jednání pracovní skupiny pro financování následků povodní to v pátek řekl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

 Stanjura také řekl, že odstraňování protipovodňových škod se zatím financovalo z krizových rezerv obecních a krajských rozpočtů. Po vyčerpání těchto rezerv se mohou samosprávy obrátit na státní rozpočet. Podle Stanjury první taková žádost přišla od Moravskoslezského kraje, ministerstvo financí mu ještě v pátek odešle 80 milionů korun.

Odškrtávali jsme čísla na mapě. Někteří neodešli, dokud neměli vodu u vchodu, popisuje šéf hasičů

Částka určená pro okamžitou pomoc domácnostem postiženým povodněmi je podle Stanjury průměrná. Definitivní rozhodnutí o konkrétní výši bude na obcích. „Samotná obec může stanovit místní podmínky, dát vyšší částku více zasaženým, nižší částku méně zasaženým,“ řekl ministr. Starostové podle něj dokážou lépe než stát rozlišit, kdo potřebuje jakou podporu.

Na záruční program NRB uvolní vláda 500 milionů korun, banka tak bude moct poskytnout podnikatelům záruky za úvěry až v hodnotě 3,5 miliardy korun. NRB také bude nabízet zvýhodněné úvěry malým a středním firmám v rozsahu 500 000 korun až 100 milionů korun, nabízené úroky přitom budou pod tržní úrovní.

Stanjura doplnil, že vláda připravuje i další formy pomoci. Zaměří se na zajištění dodávek pitné vody, tepla a energií či obnovu dopravní infrastruktury. Stanjura přitom upozornil, že ministerstvem dopravy uváděné škody na silnicích a železnicích v rozsahu deseti miliard jsou zatím předběžný odhad a nedá se vyloučit, že částka nakonec bude vyšší.

Kromě prostředků samospráv a státního rozpočtu chce vláda při obnově po povodních využít i evropské peníze. Stanjura v pátek podpořil zapojení dvou miliard eur (50 miliard korun) z fondu soudržnosti, které půjde použít bez státního spolufinancování. Podle něj by tyto peníze měly sloužit především na výstavbu protipovodňových opatření. Připomněl, že peníze z fondu soudržnosti bude možné využívat až do roku 2030, není je tedy nutné vyplatit letos nebo v příštím roce.

 X X X

VELKÉ  ZTRÁTY  NEZKUŠENÝCH  MLADÝCH  VOJÁKŮ  UKRAJINY

 Až 70 procent ztrát mezi novými vojáky

S odvoláním na zdroj z ukrajinské armády uvádí britský list Financial Times, že 50 až 70 procent nově odvedených do armády bylo zabito nebo zraněno během několika dnů od jejich prvního nasazení do bojů.

Rekruti postrádají motivaci, často byli do armády odvedeni násilím, nemají základní vojenské dovednosti a ani psychickou odolnost.

Průměrný věk vojáků v ozbrojených silách Ukrajiny je navíc 45 let, což znesnadňuje plnění pěchotních úkolů vyžadujících vytrvalost a sílu.  Řada velitelů obranných sil uvádí, že z 30 vojáků v jednotce je pouze pět mladších 30 let.

Nedostatek zkušeností a fyzické přípravy činí rekruty obzvláště zranitelnými a kvůli neefektivnímu výcviku většina ani neví, jak správně držet zbraň. Samotní instruktoři často nemají žádné bojové zkušenosti.

V důsledku toho mají  jednotky ukrajinských ozbrojených sil na frontě rychlé a značné ztráty.

X X X

 HMOTNÉ  REZERVY  ČR  VE  ŠPATNÉM  STAVU

 Jaké lekce si stát odnáší z povodní?

Co v krizových zásobách už zastaralo a musí se modernizovat? Šéf Státní správy hmotných rezerv Pavel Švagr připouští, že do zásob bude třeba dokoupit například lepší elektrocentrály, více vysoušečů nebo vytvořit vrty na pitnou vodu. Tou stát vůbec nedisponuje. „Voda je strategická surovina a víme, že se bez ní neobejdeme. Bylo by dobré mít nějaké podzemní vrty, z nichž by se v případě krize mohla voda čerpat,“ říká v rozhovor pro MF DNES Švagr.

V Albrechticích v Moravskoslezském kraji voda zatopila tisíc nemovitostí. Starostka dostala 25 vysoušečů, naštvaná pak musela další stovku nakoupit z obecních peněz. Jak je to možné?

Vysoušečů jsme v našich rezervách měli asi dva tisíce, další tři tisíce byly k dispozici u Hasičského záchranného sboru. Ukázalo se, že s ohledem na rozsah povodní je to málo. Aktivovala se zahraniční pomoc. Slovinsko poslalo 260 kusů, 110 Chorvatsko, 40 Ukrajina. Další jsou na cestě. V nejbližších dnech k nám ze zahraničí doputuje dalších 820 vysoušečů. Až budeme vyhodnocovat povodně, předpokládám, že vzejde požadavek, aby jich bylo v našich rezervách více.

Je dobré mít relativně velkou předvídavost na všechny druhy krizí, neboť co dnes objednám, to mi do skladu přijde třeba až za rok.

X X X

NĚMECKO  CHRÁNÍ  RUSKÉ  NĚMCE

HITLEROVĚ  VÁLCE  ZŮSTALI  NA  UKRAJINĚ

HITLER  GENERÁLŮM  SLÍBIL  NA  UKRAJINĚ  STATKY

 Německá krajní pravice miluje jednu skupinu migrantů: ruské Němce

Jiří Vyvadil: Portál Politico.eu i mě překvapil obsáhlým článkem, který přiblížil kladný vztah německé AFD k ruským Němcům. Osobně si myslím, že málokdo tyto informace zná a vysvětluje mnohé pochody, které se dějí v německé společnosti a které postupně oslabují nepřátelsky kategorické postoje k Rusku. Vidíme to nejen na průběhu voleb ve východoněmeckých volbách ve třech spolkových zemích, kde silně zabodovaly strany podporující Rusko. Ale změna postupně nastává i u dosud vládnoucí SPD kancléře Scholze. V poslední době ovšem prakticky zcela obrátil i šéf opoziční CDU/CSU Friedrich Merz, který má nakročeno k budoucímu kancléřství, který tajuplně pro deník Bild prohlásil , že „Ukrajina nikdy nebude schopna porazit Rusko“. A že spojenci pouze napomáhají, aby ji příliš neprohrála. I ve světle této úvodní informace berte článek Světlany Školnikovové, který vyšel dnes.

Čtvrť Marzahn-Hellersdorf na východním okraji Berlína je známá vysokou koncentrací přistěhovalců z Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu.

Krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) už dlouho rozdmýchává protiimigrační nálady, ale pro mnoho rusky mluvících migrantů z bývalého Sovětského svazu dělá výjimku.

To bylo zřejmé nedávné úterý, kdy politici AfD uspořádali setkání v německém parlamentu, aby osvětlili podmínky, kterým čelí takzvaní Russlanddeutschen neboli ruští Němci – etničtí Němci z postsovětského prostoru, kteří se usadili v Německu po pádu Berlínské zdi.

„Osud ruských Němců a jejich budoucnost v Německu i jinde je nám blízký,“ řekl během akce Jürgen Braun, poslanec AfD.

Tato událost ilustrovala stále více zaměřené úsilí AfD oslovit odhadem 5 milionů imigrantů v Německu, kteří pocházejí z bývalého Sovětského svazu, z nichž asi polovina jsou ruští Němci. Ačkoliv rusky mluvící obyvatelé Německa nejsou v žádném případě ojedinělým blokem. Jejich politická moc v Německu bude obecně růst uprostřed pokračující migrace z bývalých sovětských republik a uvolňování pravidel pro německé občanství.

To pomáhá vysvětlit, proč rok před federálními volbami a s aktuálními průzkumy, které dávají AfD na druhé místo, politici ve straně vyvíjejí soustředěné úsilí, aby oslovili rusky mluvící – zejména ruské Němce, kteří jsou v Německu také označováni jako „pozdní přesídlenci“. Během zasedání parlamentní skupiny politici AfD volali po zvýšení penzijních plateb pro ruské Němce a po odstranění překážek pro další imigraci z Ruska.

Je to pozoruhodná politická agenda pro stranu, která jinak imigranty nemusí,  ale vidí segmenty postsovětské diaspory jako potenciální volební požehnání.

„Snaží se stát výhradní stranou pro rusky mluvící lidi, údajně tím, že hájí své zájmy,“ řekl Dmitrij Stratijevskij, ředitel Východoevropského centra v Berlíně. Stratievski řekl, že je obtížné určit, jak dobře tyto snahy fungují, protože samotná diaspora je těžko definovatelná. Průzkumy na toto téma jsou chybné, dodal, ale zdá se, že naznačují, že rusky mluvící lidé začali během pandemie tíhnout k AfD ve větším počtu než širší voliči.

Beatrix von Storch, poslankyně AfD, naznačila, že Russlanddeutschen – kteří jsou potomky německých emigrantů do Ruského impéria – skutečně opětují pozornost strany.

„Předkládáme zprávu, že AfD je zástupcem ruských Němců,“ řekla během akce na shromáždění. „Už nás podpořili a našli si nás,“ pokračovala. „Nebo jsme se našli.“

Strana, která se „nebojí s námi mluvit“

Čtvrť Marzahn-Hellersdorf na východním okraji Berlína je známá vysokou koncentrací přistěhovalců z Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Je posetá obytnými domy z východoněmecké éry a podle volebních vzorců patří také mezi nejkrajněji pravicové čtvrti ve městě.

V červnových volbách do Evropského parlamentu skončila AfD na prvním místě v Marzahn-Hellersdorfu, kde získala 25,3 procenta hlasů, více než v kterémkoli jiném berlínském obvodu. V jiných oblastech země si AfD také vedla neúměrně dobře v některých oblastech s velkým počtem ruských Němců.

Sergej Henke, 84letý místní politik AfD, který žije v Marzahn-Hellersdorfu a je sám ruským Němcem, byl výsledkem evropských voleb nadšen – a udělal vše, co bylo v jeho silách, aby toho dosáhl. Henke vydává místní ruskojazyčné noviny financované stranou – a ozdobené logem AfD – s názvem „Pojďme do práce, krajané!“

V červnových volbách do Evropského parlamentu skončila AfD na prvním místě v Marzahn-Hellersdorfu, kde získala 25,3 procenta hlasů, více než v kterémkoli jiném berlínském obvodu.

Henke, který je autorem většiny esejů, píše o tom, co považuje za nebezpečí migrace z muslimských zemí, a brojí proti tomu, že německá vláda přerušila úzké vztahy s Kremlem po totální ruské invazi na Ukrajinu. Také rozdmýchává kulturní války v zemi, odsuzuje údajné přijetí „70 různých pohlaví“ německou vládou a vykresluje zemi v prudkém úpadku kvůli progresivní politice.

„Věci v Německu se vyvíjejí opravdu velmi špatně,“ napsal Henke v jedné nedávné eseji.

Henke vidí svou povinnost v tom, že „pomáhá svému lidu, ruským Němcům, trochu lépe porozumět zemi, ve které žijí,“ řekl nedávno z obývacího pokoje svého uklizeného domova.

Henke dále tvrdil, že AfD získala podporu většiny rusky mluvících lidí v jeho oblasti, z velké části, řekl, protože nerozumí německy dost dobře, aby četli lži propagované mainstreamovými zpravodajskými kanály a německými veřejnoprávními stanicemi.

„Nestávají se oběťmi oficiální propagandy v takové míře jako místní obyvatelstvo,“ řekl Henke.

Rusky mluvící lidé v Německu mají samozřejmě mnohem více možností v ruském jazyce, včetně platforem sociálních médií. Například na Telegramu přilákaly v Německu velké množství odběratelů ruskojazyčné kanály, které šíří kremelskou propagandu o válce na Ukrajině.

AfD se poprvé začala zaměřovat na rusky mluvící lidi kolem roku 2016, kdy ruská státní média působící v Německu šířila vymyšlený příběh o rusko-německé dívce, která byla údajně znásilněna arabskými migranty v Marzahn-Hellersdorfu. Tato falešná zpráva byla považována za ruskou dezinformační kampaň, která má v Německu zasít rozkol a sváry – a ruské státní sdělovací prostředky, které tuto verzi prosazovaly, byly od té doby zakázány.

AfD vycítila politickou příležitost v rusky mluvící komunitě a začala překládat svůj volební program do ruštiny, začala vyvěšovat plakáty v ruštině a navrhovat kandidáty s ruským pozadím, řekla Liliia Sablina, doktorandka na Středoevropské univerzitě, která studuje politickou mobilizaci rusky mluvících lidí v Německu.

„To vše dalo rusky mluvícím lidem v Německu pocit sounáležitosti – jako: ‚Ano, konečně je tu strana, která se s námi nebojí mluvit,'“ řekla Sablina. „Žádná z ostatních německých stran jim nevěnovala zvláštní pozornost.“

Válka na Ukrajině a „rusofobie“

Zdaleka ne všichni v rusky mluvící diaspoře jsou lákáni. Marina Kutzová, 67letá obyvatelka Drážďan, která opustila Sovětský svaz v roce 1982, řekla, že je zděšena pokrokem, kterého AfD dosáhla v její komunitě, a popsala stranu jako „fašisty v oblecích“ a dodala: „Za žádných okolností, nikdy, jim nemůže být dovoleno dostat se k moci, ani trochu.“

Kutzová si zachovala loajalitu ke konzervativní Křesťanskodemokratické unii (CDU), straně, která v 80. letech zvala etnické Němce ze sovětského prostoru, aby přišli do Německa, a která byla dlouho preferovanou stranou v komunitě.

Tato loajalita se však vytratila – z nemalé části kvůli válce na Ukrajině. AfD zaujala proruský postoj, který se zalíbil mnoha ruským Němcům, zatímco centristické strany podpořily vojenskou pomoc Ukrajině a přerušení ekonomických vazeb s Ruskem.

AfD často očerňovala imigranty, ale vidí segmenty postsovětské diaspory jako potenciální volební požehnání.

U mnoha lidí v ruské diaspoře posloužil pocit, že rostoucí „rusofobie“ se časově shoduje s válkou na Ukrajině, také k vytvoření většího pocitu skupinové identity – a zášti.

„V reakci na vnímaný vzestup ‚rusofobie‘ v západních zemích využilo mnoho rusky mluvících lidí v Německu Telegram k vytvoření kanálů, které byly v souladu s oficiální ruskou rétorikou,“ uvádí se v nedávné zprávě zveřejněné berlínským Centrem pro východoevropská a mezinárodní studia.

AfD také skočila po šanci prosadit svou přitažlivost pro rusky mluvící v Německu po totální invazi na Ukrajinu. Členové strany založili sdružení s názvem VADAR, které si klade za cíl poskytovat právní pomoc ruským Němcům a rusky mluvícím lidem, „kteří se stali oběťmi diskriminace nebo vyloučení v důsledku ukrajinsko-ruského konfliktu“.

Každý, kdo je spojen s Ruskem, kdo mluví rusky nebo má ruské kořeny, byl „rychle zařazen do páté kolony“ v Německu, když válka začala, řekl politik AfD Denis Pauli během akce.

„To je důvod, proč mnoho ruských Němců podporuje rozhodnutí AfD zaujmout neutrální roli v tomto konfliktu, aby poskytla platformu pro budoucí mírové rozhovory a iniciativy a stejně tak požadují ukončení konfliktu,“ řekl.

„S AfD,“ dodal, „se historie ruských Němců stále více stává příběhem absolutního úspěchu.“

 J.V. Vývoj v Německu bude klíčový pro poměr k Ukrajině a k Rusku v celé EU. Zdá  se, že v Německu, na rozdíl od rusofóbie Petra Fialy a Petra Pavla se postupně začíná navracet realismus.

No bylo na čase. S těma našima xenofóby se už nějak vypořádáme v příštích volbách.

JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

 Zapojení mocností do války je sebevražedná eskapáda. Rusko má jaderné zbraně, upozornil Lavrov

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v sobotu varoval západní země, aby se nezapojovaly do války na Ukrajině. Ve všeobecné rozpravě na 79. zasedání Valného shromáždění OSN podle agentury Reuters hovořil o nebezpečí spočívajícím ve snaze „bojovat o vítězství nad jadernou mocností“, jakou je Rusko. Zapojení dalších mocností do války na Ukrajině označil za „sebevražednou eskapádu“.

 Rusko během své nynější války proti Ukrajině, kterou rozpoutalo invazí do sousední země v únoru 2022, opakovaně varovalo před možností použití jaderných zbraní.

Tento týden Moskva pohrozila úpravou své nukleární doktríny. Podle návrhů by považovalo útok ze strany jakéhokoli nejaderného státu, ale s účastí nebo podporou jaderného státu, za jejich společný útok na Rusko.

 Moskva by si v takovém případě vyhrazovala právo použít jaderné zbraně i v případě masivního útoku konvenčními zbraněmi, pokud by ohrožoval bezpečnost Ruska, uvedl prezident Vladimir Putin.

Lavrov podle Reuters Valnému shromáždění řekl, že je nesmyslné ignorovat alternativy vůči mírovým návrhům Ukrajiny, a varoval Západ před nebezpečím spočívajícím ve snaze porazit Rusko. „Nebudu tu hovořit o nesmyslnosti a nebezpečí samotné myšlenky bojovat o vítězství nad jadernou mocností, kterou Rusko je,“ řekl Lavrov.

„Stejně nesmyslné je, když západní podporovatelé Kyjeva přísahají, že neexistuje žádná alternativa k jednáním založeným na nechvalně proslulém mírovém plánu,“ uvedl Lavrov. Jeho poznámka se týkala desetibodového ukrajinského mírového plánu, který prosazuje ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a který má vést ke spravedlivému ukončení války na základě Charty OSN a mezinárodního práva.

Lavrov připomněl údajné plány západních spojenců na zničení Sovětského svazu ve 40. letech minulého století a obvinil Západ ze snah uštědřit Rusku na Ukrajině „strategickou porážku“.

„Současní anglosaští stratégové neskrývají své nápady. Prozatím doufají, to je pravda, že Rusko porazí s využitím nelegitimního neonacistického kyjevského režimu, ale už Evropu připravují na to, že se vrhne do tohoto sebevražedného dobrodružství,“ prohlásil Lavrov, který použil charakteristiky ukrajinského vedení používané kremelskou propagandou.

Lavrov na půdě OSN rovněž potvrdil, že hovořil o mírových iniciativách Číny a Brazílie a chce vědět, jak konkrétně jejich plán povede k míru. Ocenil také vyjádření republikánského kandidáta na amerického prezidenta Donalda Trumpa o ukončení války spravedlivou dohodou. „Budeme rádi za každou iniciativu, která povede ke kýženému výsledku,“ poznamenal Lavrov.

Šéf ruské diplomacie Lavrov se v sobotu na zasedání Valného shromáždění vyjádřil také ke konfliktu na Blízkém východě a vyjádřil znepokojení nad tím, že se podle jeho slov stala téměř běžnou praxe politických vražd, jako v pátek v Bejrútu. Při izraelském útoku tam byl zabit šéf libanonského militantního hnutí Hizballáh Hasan Nasralláh.

 X X X

 Zelenskyj dál hájí „vítězný plán“. Trump s Vancem ale mají s Ukrajinou vlastní úmysly

Ukrajinský prezident Zelenskyj v týdnu objížděl Spojené státy s „plánem vítězství“, který prý povede ke konci války. Ten ukázal i Donaldu Trumpovi. Jenže jeho viceprezident J. D. Vance v rozhovoru odhalil, že oni dva mají s Ukrajinou své vlastní plány.

Ukrajina vkládá do nového plánu prezidenta Zelenského velké naděje. Cílem ambiciózního projektu je podpořit bojeschopnost Ukrajiny a pozvat Rusko k jednacímu stolu. Výsledkem plánu má být mír.

 Trump sám v minulosti o konci války na Ukrajině hodně mluvil. Holedbal se, že by konflikt vyřešil do 24 hodin – žádná strana by na tom prý netratila. Jenže dlouho nechtěl svůj tajný plán prozradit. Trumpův viceprezident J. D. Vance ale v rozhovoru pravděpodobný plán odhalil. A rozhodně se nedá říct, že by z něj profitovaly obě strany.

Kontroverzní mírový plán

„Vance popsal plán na ukončení války na Ukrajině, který zní podobně jako ten Putinův,“ hodnotil list The New York Times.

Co tedy Vance (potažmo Trump) navrhuje? Základem „mírového“ plánu je územní rozdělení. Plán počítá s tím, že se nové hranice nakreslí podle aktuálního rozložení na frontě. Tedy že Ukrajina automaticky přijde o území, které teď okupuje Rusko.

Na linii dotyku pak podle Vanceho vyroste demilitarizovaná zóna, na kterou bude dohlížet někdo z mezinárodního společenství – jen není jasné, kdo by to byl. Ukrajinská strana zóny se pak významně opevní, aby se zabránilo dalším případným ruským útokům v budoucích letech.

Ukrajina by také podle Trumpova viceprezidenta musela kývnout na četné politické ústupky. Mohla by sice zůstat „nezávislým“ státem, zároveň by se ale musela vzdát ambicí na členství v NATO a obecně směřování na Západ. Byla by zase neutrální, jak si to Rusko přálo.

Vance pod palbou kritiky

Luke Coffey, vedoucí pracovník konzervativního think tanku Hudson Institute, se domnívá, že problémem Vanceovy vize je, že ignoruje vůli Ukrajinců, kteří trvají na tom, že chtějí pokračovat v boji za znovuzískání ztraceného území.

Další obavou pak je, že takový plán by Rusku pouze poskytl čas na přeskupení sil a plánování další invaze.

Plán možného amerického viceprezidenta cupuje i nezávislý ruský list The Moscow Times, podle kterého jde ruku v ruce s ruskými úmysly.

„Skutečným důvodem k ruské invazi byla netolerance Moskvy vůči snahám Kyjeva určovat vlastní budoucnost Ukrajiny a snižovat vliv Ruska v zemi. Moskva odpověděla genocidní agresí proti národu, který odmítá přijmout její společenskou smlouvu o předávání moci a správě věcí veřejných. Zatímco Ukrajina usiluje o sblížení se západními hodnotami a demokratickými principy, Rusko se snaží zavést systém, který kombinuje autokracii s prvky carismu, a importovat jej do dříve utlačovaných států,“ uzavřel list.

Harrisová předání území odmítá, Biden oznámil pomoc

Návrhy, aby se Ukrajina vzdala velké části svého území, jsou podle Kamaly Harrisové nepřijatelné a nebezpečné. „V mé zemi jsou lidé, kteří by donutili Ukrajinu, aby se vzdala velké části svého suverénního území, kteří by požadovali, aby se Ukrajina prohlásila za neutrální,“ řekla Harrisová. „Tyto návrhy jsou stejné jako ty Putinovy. Nejsou to mírové návrhy, jsou to návrhy na kapitulaci,“ sdělila viceprezidentka podle agentury AFP v narážce na Donalda Trumpa.

Bílý dům také oznámil další pomoc Kyjevu ve výši bezmála osmi miliard dolarů (180 miliard Kč). Cílem pomoci, která zahrnuje například první dodávky klouzavých bomb s dosahem až 130 kilometrů či rozšíření výcviku ukrajinských pilotů pro letouny F-16, je podle Joea Bidena podpořit Kyjev, aby mohl „válku vyhrát“.

X X X

 BARTOŠ:  V  ÚTERÝ  ODEJDEME  OD  FIALY

  V úterý odejdeme z vlády, oznámil Ivan Bartoš. Demisi mají podat i zbylí ministři za Piráty

Piráti podle jejich končícího předsedy, vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše opustí vládu i koalici v úterý po jednání poslaneckého klubu, kdy také demisi podají ministři zahraničí Jan Lipavský a pro legislativu Michal Šalomoun. Bartoš to uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce. Bartoš byl premiérem Petrem Fialou (ODS) z vlády odvolán k pondělku 30. září, kdy skončí také vnitrostranické hlasování Pirátů o odchodu do opozice.

 Je to tak,“ uvedl Bartoš na dotaz, zda Piráti koaliční kabinet opustí. „Když vyhodíte z vlády předsedu strany po telefonu, tak strana asi nemůže reagovat jinak,“ řekl.

 Podle něj výsledky vnitrostranického hlasování, které skončí v pondělí večer, v úterý „akceptuje“ poslanecký klub Pirátů a následně podají demisi zbývající pirátští ministři Šalomoun a Lipavský „k nějakému datu, které se pravděpodobně domluví s premiérem“. Bartoš se chce následně sejít s ostatními koaličními partnery.

Bartoš neví, zda by byl Lipavský ochoten pokračovat ve vládě jako nestraník vzhledem k tomu, že souběžně s demisí ohlásil i odchod od Pirátů. Podle místopředsedkyně opozičního hnutí ANO Aleny Schillerové je Lipavský pokládán za nepostradatelného, neboť plní úkoly Fialovy vlády.

Místopředseda ODS a ministr financí Zbyněk Stanjura v debatě uvedl, že po odchodu Pirátů z vlády bude nutné změnit koaliční smlouvu tak, aby se vztahovala jen na zbývající čtyři strany koalice.

Programové prohlášení vlády se měnit podle Stanjury nebude, a proto není důvod, aby čtyřkoaliční vláda požádala o důvěru Sněmovnu. Opozice kvůli tomu zvažuje, že vyvolá hlasování o nedůvěře kabinetu.

Stanjura nepovažuje za potřebné, aby koalice po odchodu Bartoše z vlády obsazovala jeho funkci vicepremiéra pro digitalizaci, která bude nadále prioritou vlády. Zrušena by mohla být i funkce ministra pro legislativu, naznačil Stanjura s tím, že koalice o tom bude ještě jednat.

Bartoš označil za chybu, pokud by funkce byla zrušena. Její obsazení je podle Bartoše nutné kvůli meziresortní koordinaci digitalizace, řízení Rady vlády pro informační společnost a pokračování týmu pro centrální digitalizaci na Úřadu vlády. „Nejsou to nějací asistenti Ivana Bartoše,“ řekl končící vicepremiér.

X X X

Naděje EU na výrobu baterií se stala symbolem krachu elektromobilizace

Švédská společnosti Northvolt se měla stát evropskou odpovědí na úspěch společností, jako je Tesla a rychle rostoucí čínští výrobci elektromobilů. Místo toho výrobce baterií pro elektromobily bojuje o přežití. Firma čelí krizi likvidity.

 Firma tento týden oznámila, že propustí pětinu zaměstnanců a pozastavuje rozšiřování své hlavní továrny v severním Švédsku. A další problémy mohou následovat.

„Poptávka nebude dost velká na to, aby pokryla nabídku, a společnost Northvolt se dost možná stane první obětí současné korekce trhu,“ uvedl ředitel nezávislého Evropského centra pro mezinárodní politickou ekonomii (ECIPE) Fredrik Erixon.

V sázce je snaha EU vybudovat důležité odvětví, kterému nyní dominují čínské firmy, zejména Contemporary Amperex Technology (CATL) a BYD, které prodávají baterie a elektromobily za bezkonkurenční ceny. Potíže firmy Northvolt také zpochybňují ambiciózní snahu EU o vybudování soběstačné zelené ekonomiky.

Současná situace je velkým zvratem pro společnost, která před necelým rokem lákala investory na plánovanou primární nabídkou akcií, která ji měla ocenit na 20 miliard USD (více než 450 miliard Kč). Byla prvním příjemcem takzvané zelené pomoci z EU, jejímž cílem bylo zabránit tomu, aby se podniky nechaly zlákat pobídkami nabízenými v rámci amerického zákona o snižování inflace. Slibovala také postavit rozsáhlé továrny v EU a Severní Americe.

Stejně jako některé jiné firmy v odvětví, například Rivian Automotive, se toho Northvolt snažil udělat příliš mnoho a příliš rychle. Firma sama uvádí, že měla týmy, které nebyly vždy kvalifikované pro provoz ve velkém měřítku. Nedokázala tak poskytnout zákazníkům, jako je například německá automobilka BMW, dostatek baterií, které potřebovali. V určitou chvíli nedokázala plnit ani termíny jiných zákazníků, například firmy Scania.

Financování společnosti Northvolt podpořily objednávky za více než 55 miliard USD od firem, jako je Volkswagen a BMW. Problémy s výrobou a klesající poptávka po elektromobilech ale firmu připravily o tolik potřebné příjmy a zanechaly ji v kaskádovitých finančních problémech. Mzdy a odvody na sociální zabezpečení zaměstnanců loni byly více než třikrát vyšší, než tržby plynoucí z objednávek od zákazníků. Společnost se tak ocitla v situaci, kdy má nedostatek hotovosti, a to necelý rok poté, co si zajistila takzvaný zelený úvěr pět miliard USD, který zvýšil její celkové dluhové a kapitálové závazky na více než 13 miliard USD.

Záchranné práce

Northvolt si najal firmu Teneo, aby mu poskytla poradenství při restrukturalizaci, včetně nouzového plánování. A to pro případ, že by se mu nepodařilo s věřiteli dojednat revizi podmínek zadlužení. Mluvčí firmy uvedl, že se podařilo v posledních týdnech dosáhnout významného pokroku v jednání o financování, ale odmítl poskytnout podrobnosti.

Problémy se ve firmě objevují už delší dobu. V květnu odložila plány na primární nabídku akcií a v červenci oznámila, že její provozní ztráta se loni více než ztrojnásobila na 1,03 miliardy USD, i když tržby se mírně zvýšily a dosáhly 128 milionů USD. Oznámila také, že musí odsunout termín náběhu výroby ve svých čtyřech závodech. V srpnu pak uvedla, že uzavře výzkumnou divizi v Kalifornii a tento měsíc zakonzervovala výrobu v jednom švédském závodě a v dalším výrobu ukončila.

„Odvětví je pod tlakem z několika vrstev, které zahrnují pomalejší globální poptávku, klesající ceny a závod ve výzkumu a vývoji technologií nové generace,“ uvedla analytička Bloomberg Intelligence Joanna Chenová. „Konkurence v Evropě sílí, protože čínští výrobci baterií, jako je CATL, rozšiřují své místní továrny,“ dodala.

Start s velkými plány

Firmu Northvolt založili dva bývalí manažeři společnosti Tesla v roce 2016, kdy peníze byly prakticky zadarmo a inflace byla vzdálenou vzpomínkou na minulou éru. V prvních letech firma rychle rostla a do roku 2019 měla ve výstavbě tři továrny. Její první lithium-iontový bateriový článek byl smontován v prosinci 2021. Jejím cílem bylo mít do roku 2030 celkovou kapacitu výroby 230 gigawatthodin, což je dostatek baterií asi pro 3,8 milionu vozů. V současnosti její závod u švédského města Skellefteaa má kapacitu 16 gigawatthodin. K investorům Northvoltu patří německá automobilka Volkswagen či americká investiční banka Goldman Sachs.

Firmu zbrzdily vážné problémy s kvalitou, například vysoký počet vadných článků, které se nedají použít, a neschopnost rychle rozjet masovou výrobu, což jí zvyšovalo náklady a omezovalo výnosy. BMW v červnu zrušila objednávku za dvě miliardy eur s odkazem na problémy s kvalitou. Na pomalé dodávky si už dříve stěžovala i Scania, která je součástí koncernu Volkswagen. Přesto Volkswagen uvedl, že rozvoj Northvoltu nadále podporuje. A BMW si nechala otevřené dveře k tomu, aby se Northvolt mohl stát jejím dodavatelem článků příští generace.

Spoluzakladatel Northvoltu Peter Carlsson hned na začátku řekl, že největším problémem pro firmu bude získat odborníky. V roce 2021 uvedl, že je „neuvěřitelně těžké získat skvělé konstruktéry článků a lidi s rozsáhlými zkušenostmi se stavbou těchto typů továren“.

Zatímco firma řeší své potíže, švédská vláda dala jasně najevo, že ji nebude zachraňovat. Německo tvrdí, že je s firmou v „neustálém kontaktu“. Podle analytiků by mohla být donucena jednat EU, která by mohla i zkoumat možnost zavedení cel na baterie.

Podle některých pozorovatelů je to však prohraná bitva. „Je to trh, který v příštích dvaceti letech projde seismickými změnami, a já v jeho čele evropské firmy nevidím,“ řekl Erixon.

X X X

 Zlo odhalíme. Papež v Bruselu odsoudil zvrhlé kněží, návštěvu provázela kritika

Za jásotu tisíců lidi a skandování „Papa Francesco“ dorazil v neděli dopoledne papež František na zaplněný stadion krále Baudouina v Bruselu. Při mši pod širým nebem se odchýlil od připravené homílie a vyzval k potrestání kněží, kteří se dopustili sexuálního zneužívání. Reagoval tak na kritiku katolické církve, která v Belgii zněla po celou jeho třídenní návštěvu v zemi.

 Na konci mše oznámil, že bude usilovat blahořečení krále Baudoina za jeho postoje proti potratu. Odpoledne František z Belgie odletěl.

„Zlo musí být odhaleno. I když se skrývá, vyjde nakonec najevo a bude známo, jako od těch odvážných obětí, které sdílely své příběhy,“ řekl papež za potlesku přítomných. „Ti, kteří se dopustili sexuálního zneužívání, budou souzeni, ať již jde o kněze či biskupy,“ dodal a zkritizoval rovněž ty, kteří podobné zločiny zakrývají.

Jak poznamenala agentura AP, papež se od připravené homílie odchýlil v reakci na páteční setkání se 17 oběťmi zneužívání.

Následně rovněž papež blahořečil španělskou řeholnici Anu de Jesús, zakladatelku klášterů ve Španělsku, Francii a Belgii. Jeho slovům naslouchalo asi 39 tisíc přítomných z Belgie, Německa, Nizozemska, ale také řady dalších zemí.

Přímo na stadionu byli rovněž všichni členové belgické královské rodiny, bývalý král Albert s manželkou Paolou i současný panovník Philippe a královna Mathilde a jejich děti.

Mše byla posledním bodem třídenní návštěvy hlavy katolické církve v Belgii, kterou doprovázela neobvyklá vlna kritiky. V pátek za přítomnosti papeže zkritizoval katolickou církev za případy sexuálního zneužívání i za snahy o jejich ututlání belgický premiér Alexander De Croo. Silná slova ale tehdy použil ve své řeči i belgický král Philippe, který žádal, aby církev „neustále“ pracovala na odčinění svých zločinů a pomohla „obětem uzdravit se“.

Papež na vlnu rozhořčení zareagoval, když v projevu na zámku Laeken řekl, že se katolická církev „musí stydět a žádat o odpuštění“ za sexuální násilí spáchané duchovními v Belgii na nezletilých.

„Církev se musí snažit vyřešit tuto situaci s křesťanskou pokorou a udělat vše pro to, aby se to už neopakovalo,“ řekl papež ve vystoupení před belgickými představiteli.

Na konci mše papež oznámil, že po návratu do Vatikánu bude usilovat o blahořečení krále Baudouina. Jako důvod uvedl jeho „odvahu dočasně abdikovat, aby nemusel podepsat vražedný zákon“. Papež tím připomněl událost z března a dubna roku 1990, kdy král abdikoval, protože odmítal podepsat zákon, který legalizoval umělé přerušení těhotenství. Kvůli tomu zákon podepsala vláda. Ta pak svolala parlament, který Baudouina znovu instaloval na trůn. Král vládl pak až do své smrti 31. července 1993.

Cestou nazpět do Vatikánu papež v letadle před novináři uvedl, že belgický král prokázal odvahu, když odmítl zákon podepsat. „Potrat je vraždou,“ dodala hlava katolické církve, která přerušení těhotenství odmítá dlouhodobě. „A lékaři, kteří se tomu propůjčují, dovol mi ta slova, jsou vrazi,“ řekl novináři papež podle přepisu zveřejněného Vatikánem.

Kvůli názorům na roli žen ve společnosti si pak v sobotu papež vyslechl kritiku i ze strany Katolické univerzity v Lovani.

X X X

 Je možné vrátit soudní poplatek? Žena si stěžuje, že jí justice nepomohla

  Žena žalovala dlužníka. Soud jí vyhověl a vydal platební rozkaz. Jenže dlužník uplatňoval svá další práva, až byl na jeho majetek vyhlášen konkurs dříve, než rozkaz nabyl právní moci. Žena se obrátila na ombudsmana ohledně vrácení soudního poplatku kvůli pomalosti soudu. Zástupce ombudsmana neshledal v postupu průtahy, řízení bylo naopak plynulé.

Na veřejného ochránce práv se s dotazem obrátila žena, kterou v dopise tituluje jako inženýrku. Žena se ptá, že může žádat od Městského soudu v Praze vrácení soudního poplatku, když jí „soud nepomohl“.

„Uvádíte, že soud byl příliš pomalý, v důsledku čehož nestihl jeho rozsudek nabýt včas právní moci. Na majetek žalovaného, po kterém jste požadovala uhrazení dluhu, byl totiž prohlášen konkurs, a proto bylo soudní řízení ,na poslední chvíli´ přerušeno,“ cituje z podnětu zástupce ombudsmana.

Jenže institut vrácení soudního poplatku kvůli nespokojenosti s výsledkem řízení nebo dokonce s nesprávným soudním postupem, neexistuje. „Nezbývá mi než konstatovat, že nespokojenost s postupem soudu nebo pomalý postup soudu nezbavuje účastníka soudního řízení poplatkové povinnosti,“ píše Vít Alexander Schorm stěžovatelce.

Rozhodnutí o úpadku dříve, než nabyl rozsudek právní moci

Navíc zástupce ombudsmana v rámci svého omezeného oprávnění vůči soudům případ přezkoumal a dospěl k závěru, že nedošlo ani k průtahům v řízení.

Žena podala žalobu 4. listopadu 2022. Dne 2. února 2023 soud žalobě vyhověl a vydal platební rozkaz. Žalovaný dlužní proti němu podal odpor. Po jednání soud rozhodl ve prospěch ženy a rozsudek rozeslal 15. června 2023.

Dne 31. července 2023 požádal žalovaný o osvobození od soudního poplatku. Po výzvě k doplnění soud osvobození od poplatku nepřiznal. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. prosince 2023.

Jenže žalovaný ani po poučení a prodloužení lhůty soudní poplatek do února 2024 nezaplatil. Proto dne 6. února 2024 soud zastavil odvolací řízení. Usnesení soud doručil 13. února 2024.

„Dříve, než došlo k nabytí právní moci rozsudku, však insolvenční soud dne 28. února 2024 rozhodl o úpadku žalovaného (v tento den mělo původně dojít k nabytí právní moci rozsudku). Soud proto dne 22. března 2024 rozhodl o přerušení řízení,“ shrnuje vývoj řízení zástupce ombudsmana.

Žena opakovaně urgovala vyznačení doložky právní moci od prosince 2023. Tomu soud nemohl vyhovět, protože usnesení o zastavení odvolacího řízení v té době nenabylo právní moci.

Soud vydal rozkaz po třech měsících, rozsudek na prvním jednání

Obecně je nutno průtahy v řízení posuzovat individuálně u každého případu. V principu by mělo jít o nečinnost soudce především u jednoduchých úkonů. „V řízeních trvajících méně, než dva roky Nejvyšší správní soud dovodil, že tato referenční doba činí čtyři měsíce mezi jednotlivými úkony soudu. U starších řízení činí referenční doba dva měsíce. U jednoduchých administrativních úkonů se tato doba zkracuje na polovinu,“ shrnuje dále místoombudsman.

„Je třeba vzít v potaz celkové zatížení soudce, stáří případu, výkonnost soudce, složitost věci, obstrukční jednání účastníka řízení a podobně,“ vysvětluje zástupce ombudsmana.

V tomto případě vydal Městský soud v Praze platební rozkaz po třech měsících od podání žaloby. „Následně po podání odporu proti platebnímu rozkazu nařídil jednání, na kterém vynesl rozsudek opět po přibližně třech měsících. Samotné vyhotovení a rozeslání rozsudku soudkyně učinila do měsíce po jeho vyhlášení, jak jí ukládá zákon,“ zjistil v tomto konkrétním případě Vít Alexander Schorm.

„Postup soudu do vydání rozsudku byl podle mého názoru plynulý. Soudkyně se nedopustila žádných průtahů. Naopak vyhlásila rozsudek hned na prvním jednání,“ uzavřel tuto část místoombudsman.

Dva týdny není nepřiměřená doba pro vydání usnesení

Jako plynulý hodnotí zástupce ombudsmana i další část řízení, kdy žalovaný mimo jiné požádal o osvobození od soudního poplatku: „Soud obratem reagoval na podání odvolání i na žádost o osvobození od soudního poplatku. Doba do vydání rozhodnutí se rovněž nevymykala běžnému vyřizování obdobných věcí,“ zhodnotil místoombudsman.

Žena ovšem podle záznamu o podnětu považuje za problém dobu od nabytí právní moci usnesení, kterým dlužníkovi v prosince 2023 nebylo přiznáno osvobození od poplatku, do opětovné výzvy soudu v lednu, aby žalovaný poplatek zaplatil.

Opětovné vyzvání k zaplacení soudního poplatku je ale podle zástupce ombudsmana běžná praxe. Podle judikatury Ústavního soudu musí soud umožnit účastníkovi řízení zaplatit poplatek poté, co mu nepřizná osvobození, jinak by soud porušil právo na spravedlivý proces. V tomto případě rozhodl soud o zastavení odvolacího řízení do dvou týdnu po nezaplacení poplatku.

„Reakci soudu na nezaplacení poplatku považuji za včasnou. Soud musel vyhotovit usnesení a ověřit podmínky pro vydání usnesení o zastavení řízení. Období dvou týdnů nelze hodnotit jako nepřiměřené,“ zhodnotil tuto fázi místoombudsman.

Soud poté musel vyčkat pravomocného skončení. „Nevyznačení doložky právní moci proto nelze hodnotit jako průtah soudu. Žalovaný přitom jen využil zákonné možnosti podat odvolání a požádat o osvobození od soudního poplatku. Jedná se o běžné uplatnění práva,“ vysvětlil zástupce ombudsmana.

Samostatnou kapitolou pak je insolvenční řízení. „Podle insolvenčního zákona platí, že soud musí v důsledku prohlášení konkursu přerušit všechna řízení, která se týkají majetkové podstaty. Městský soud tak ve Vašem případě neměl jinou možnost než řízení přerušit,“ vysvětlil v přípisu ženě Vít Alexander Schorm, který se ztotožnil s tím, jak stížnost před ním vyřídila místopředsedkyně Městského soudu v Praze.

Řízení může pokračovat, podá-li žalobkyně návrh

„Rád bych však upozornil (stejně jako to udělal městský soud), že podle insolvenčního zákona lze za určitých okolností pokračovat v přerušovaném soudním řízení. Návrh na pokračování v řízení můžete insolvenčnímu soudu podat Vy jako žalobkyně nebo insolvenční správce,“ uvedl v přípisu stěžovatelce zástupce ombudsmana s doporučením projednat tento krok s právním zástupcem a zvážit, zda je výhodný.

Navíc, situace, kdy vrací soudní poplatek, jsou vyjmenovány v zákoně, podotkl k dotazu ženy na vrácení poplatku. „Jedná se například o situace, kdy účastník řízení zaplatí víc, než měl, kdy soud zastaví řízení před prvním jednáním, kdy dojde ke schválení smíru před rozhodnutím soudu,“ vyjmenoval Vít Alexandr Schorm příklady. Irena Válová, ceskajustice.cz