Česká města trápí nová generace bezdomovců, mladší, agresivnější. Zaneřáděné lavičky, hory odpadků, použité injekční stříkačky, žebrání a neustálý hluk. Mladší lidé bez domova jsou agresivnější než ti starší z ubytoven a radnice si s nimi nevědí rady. Přibývají také bezdomovci-tuláci. V Chrudimi se stali bezdomovci vážně problémem, ačkoli to není žádné velkoměsto.

Protože příliš nepomohly pravidelné výjezdy městské policie ani kamery, tak se radnice rozhodla vyhnat skupinku z jejího oblíbeného místa u obchodního domu Kateřina odšroubováním laviček. „Nejhorším případem je tu alkoholička, která se obnažuje před dětmi a pravidelně souloží s několika dalšími bezdomovci najednou na lavičkách či autobusových zastávkách. Občas i napadá kolemjdoucí. Dáváme teď dohromady výpovědi svědků, abychom to mohli dát k soudu. Snad dosáhneme aspoň toho, že jí nařídí ústavní léčbu,“ řekl MF DNES starosta Chrudimi František Pilný.

X X X

Chudí se narodí, chudí zůstanou. Češi pokulhávají ve finanční gramotnosti

Děti z chudých rodin jsou často vychovávány tak, že mají téměř nulovou finanční gramotnost. Vymanit se z kruhu dluhů je pro tyto děti často téměř nemožné. Ukazují to nové průzkumy společnosti PAQ Research. Největší problém je na severozápadě Čech.

Kateřině bylo čerstvě 18 let, když zjistila, že dluží desetitisíce korun na pokutách za jízdné. Ty se jí nastřádaly ještě v dětství. Matka jí totiž odmítala kupovat předplacené jízdenky s plytkým odůvodněním, že se to nevyplatí. Jenže nejednou dívku při jízdě načerno přistihli revizoři.

A přestože Kateřině její matka tvrdila, že pokuty uhradila, opak byl pravdou. „Trvalý pobyt jsem měla na úřadě a upomínky mi nechodily. Zjistila jsem to, až když mi bylo osmnáct a obstavili mi bankovní účet. To byl šok,“ přiznává Kateřina, které redakce na její přání změnila jméno.

Je vidět, že znalosti získávají lidé často i díky letitým zkušenostem. To ukazuje fakt, že lepších výsledků dosahovali lidé nad 50 let. Celkově je ale pořád finanční gramotnost v Česku nedostatečná.

X X X

Neúspěšný kandidát do Senátu Dědeček chce žalovat šéfku Sněmovny Pekarovou  za výrok o imunitě

Za předvolební výroky o lidech z hnutí ANO chce zažalovat předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou neúspěšný kandidát do Senátu Jaromír Dědeček. Pekarová parafrázovala slova Jany Nagyové, která je obžalovaná v kauze Čapí hnízdo.

„Já už nebudu nic rozvádět. Víte co, dostávám hanlivé e-maily a SMS zprávy od lidí. Za žalobou si ale dál stojím,“ potvrdil redakci iDNES.cz své úmysly Dědeček.

Žalovat chce předsedkyni dolní komory Parlamentu Markétu Pekarovou Adamovou za to, že parafrázovala slova obžalované Jany Nagyové, a přidala prosbu, aby lidé volili kandidáty koalice Spolu.

Reagovala tak na vyjádření Nagyové, která do médií prohlásila, že pokud by ji občané zvolili, šla by do Senátu žádat o imunitu. Na mysli měla mít svůj soudní proces s Andrejem Babišem v kauze Čapí hnízdo.

„Lidé z ANO by chtěli využít Senát jako úkryt před vězením. Tomáš Czernin tam bojuje za svobodnou a demokratickou budoucnost naší země. Nenechme Andreje Babiše ukrást Senát. Druhé kolo voleb je již v pátek a sobotu. Hlasovací lístky jsou vydávány ve volebních místnostech,“ reagovala ve středu Pekarová Adamová.

V boji o hlasy na Jičínsku tím měla uškodit Czerninovu sokovi. Tím je právě Dědeček, který se na úkor zmíněného člena TOP 09 do Senátu nedostal.

„Je mi jedno, co řekla paní Nagyová. Nevidím důvod, proč to paní Pekarová vztáhla na mě, nic víc,“ nechtěl se o celé záležitosti ekonom Dědeček více bavit.

„V tweetu ani kdekoliv jinde není jméno pana Dědečka vůbec zmíněno. Nejspíš se tedy v tom sám našel, avšak na tom nenesu vinu já, ale spíše jeho svědomí. Plně však akceptuji jeho právo podat žalobu. Stejně jako právo zesměšnit se,“ napsala v SMS iDNES.cz Pekarová.

X X X

LIST  USA  O  VÁLCE  ZÁPADU  PROTI  RUSKU

Válka na Ukrajině leží na srdci i i expertům listu Wall Street Journal.

Boje na jižní ukrajinské frontě probíhají jako na houpačce. Rusům znovu hrozilo obklíčení, a tak po Izjumu opustili i Lyman a přišli o zásobovací cesty. Ukrajinci za tuto ofenzívu platí obrovskými ztrátami, které jsou podle ruských zdrojů běžně desetkrát větší než průměrných padesát obětí deně, o kterých mluví ukrajinský prezident Zelensky.

Situaci však mění referenda, která proběhla na čtyřech územích, v Luhansku, Doněcku, Chersonu a Záporoží. Není jasné, zda se týkají jen okupovaných území, nebo celých administrativních oblastí, a je vlastně jedno, kdo je uzná. Jejich hlavní smysl spočívá v tom, že nabízejí legalisticky hájitelnou možnost sáhnout do širšího rejstříku prostředků podle platné ruské válečné doktríny a bránit uvedené regiony stejným způsobem, jako kdyby byla ohrožena Matička Rus. Tedy i nasazením jaderných zbraní.

Zpočátku jen taktických, a pak by se vidělo. Nebo taky nevidělo.

Komu se zdají možnosti právního kličkování na tomto poli omezené, ať se podívá na argumentaci v jiných válkách jinde. Války se vedou proto, aby se vyhrálo, ne aby se vysvětlovalo.

Bývalý předseda protiteroristické skupiny při Bílém domě Richard Clarke popisuje schůzku s prezidentem Georgem W. Bushem z roku 2001, krátce poté, co civilní letadla unesená arabskými teroristy narazila do newyorských dvojčat. Amerika byla rozzuřena do běla.

Clarke v podzemní konferenční místnosti Bílého domu pro tajná jednání sdělil, že chystaný podzimní útok na Afghánistán by mohl porušit mezinárodní právo. Prezident zaječel:

„Nezajímá mě, co říkají mezinárodní právníci, prostě chceme někomu nakopat prdel!“

Našel jsem to v překladové knize Noam Chomsky: Kdo vládne světu? na straně 295 dole. Vydalo ji Karolinum, mateřské nakladatelství Univerzity Karlovy roku 2019.

Drsnému nahlédnutí do zákulisí absolutní moci předchází v této knize podstatnější sdělení, ze kterého vyplývá, že globální válka proti teroru prezidenta Bushe mladšího, na které jsme se odevzdaně podíleli českými kontingenty, byla od začátku více válkou proti válce proti teroru.

Když bombardování Afghánistánu v říjnu 20012 spustilo, uznávaný vůdce protitálibánských bojovníků (a předtím proti sovětské invazi, tedy za plné podpory Američanů) Abdul Haq to označil za „velkou porážku“ svého úsilí svrhnout Tálibán zevnitř. Clarke tento cíl považoval za splnitelný.

Jistě, jste-li silnější, žádné právo nepotřebujete. Ale když si právo nevrzne, soupeři jsou smyšlení a bojujete za pohádkové cíle, neuvidíte ty skutečné. Nebo si jich všimnete pozdě, až vás poženou jako v Afghánistánu, kde alianční jednotky v panice prchaly, „zrazeny demokratickým obyvatelstvem“ této nejchudší země světa.

Za tu dobu se celkové náklady prohrané globální války proti teroru, která běžela ještě v Iráku, Sýrii, Pákistánu či Libyi, vyšplhaly na 8 bilionů dolarů, a to nepočítáme rozvrácený Blízký východ a Severní Afriku, miliony mrtvých a hlavně náborový efekt těchto válek pro posilování řad bojovníků protivníka a odvetné teroristické akce po celém světě.

Jiné poučení najdeme v Kubánské krizi, když Američané na zpravodajských snímcích Ostrova svobody objevili ruské rakety. Tam byl přístup mnohem serióznější. Popisuje to Peggy Noonan z Wall Street Journal nad odtajněnými archívy. Takhle o tom píše v sobotním vydání, nabízím krácený a editovaný strojový překlad. Začíná výňatky z přepisu schůzky Bílého domu v první den, tedy 16. října 1962.

Ministr zahraničí Dean Rusk: „Pane prezidente, to je samozřejmě vážná situace s dalekosáhlými důsledky. Nikdo z nás nevěřil, že Sověti zajdou tak daleko.”

Prezident John Fitzgerald Kennedy se zeptal, proč by to Rusové dělali.

Generál Maxwell Taylor naznačil, že si možná nejsou jisti svými jadernými zbraněmi dlouhého doletu a usilují o umístění těch kratších.

Podle Ruska je možné, že Nikita Chruščov žije „ve strachu“ z amerických jaderných zbraní v Turecku, a chce, abychom stejnou úzkost ochutnali taky.

Američtí úředníci už věděli, kde je většina raket a odpalovacích zařízení na Kubě umístěna, ale nevěděli, kde jsou jaderné hlavice nebo dokonce, kdy by dorazily.

Měly by USA zaútočit na základny? Pokud ano, měli by se Sověti nejprve varovat?

Kennedy: „Varovat je totéž jako varovat všechny. Nemůžete oznámit, že od dneška za čtyři dny je sejmete. Do tří dnů vám sdělí, že už na nich mají hlavice. Když pak přijdeme a zaútočíme, tak je vypustí.”

Prezident Kenedy informoval telefonem britského premiéra Harolda Maxmilana, a ten usoudil, že Sověty by mohlo povzbudit ke stažení zbraní něco, co by jim zároveň umožnilo „zachovat tvář.“ Navrhl „dočasně znehybnit naše rakety Thor v Anglii“ a JFK řekl, že tu myšlenku pošle dál. Je zřejmé, že Západ se snažil situaci uklidnit a povzbudit konstruktivní kroky, ovšem pokud by se Macmillanův návrh dostal na veřejnost, mohl by za to doma politicky zaplatit. Taky se o tom nikdy nezmínil.

Prezident Kennedy se zaměřil na velké strategické jaderné zbraně, ale nevěděl a nemohl vědět, že Chruščov poslal na Kubu také menší, taktické atomovky. Přivezl je o něco dříve sovětský velitel posádky na Kubě. Kdyby se JFK rozhodl pro bombardování zjištěných strategických raket, místo aby použil námořní blokádu a kreativní diplomacii, mohl vyvolat to, čemu se snažil zabránit.

Nakonec samozřejmě Chruščov rakety stáhl. A Kennedy, který už dříve přiznal, že Zátoka sviní byla chyba, zopakoval slib, že nenapadne Kubu. Tajně slíbil i to, že USA odstraní své rakety z Turecka.

Tím ale příběh nekončí. O osm měsíců později, v červnu 1963, Kennedy přednesl projev, ve kterém popsal, jak ho krize přesvědčila, že celá studená válka musí být přehodnocena. „Nemůžeme v ní pokračovat s velmocemi, které mají obrovské jaderné arzenály a možná se chystají k jejich použití. Jediná taková jaderná zbraň má téměř 10krát větší výbušnou sílu, než shodila na bojiště veškerá spojenecká letadla během celé druhé světové války. Velká jaderná výměna by mohla uhasit svět.

Přitom Amerika a Sovětský svaz jsou „téměř jedinečné mezi hlavními světovými mocnostmi v tom, že jsme nikdy nebyli ve válce mezi sebou.”

„Především jaderné mocnosti musí při obraně vlastních životně důležitých zájmů odvrátit konfrontace, které protivníka přivedou do situace, kdy volit lze jen mezi ponižujícím ústupem a jadernou válkou.“

Prezident Kennedy nakonec informoval, že v Moskvě brzy začnou rozhovory o smlouvě o zákazu komplexních jaderných zkoušek, a slíbil, že se bude od této chvíle chovat, jako by ta smlouva byla uzavřena.

Také o mnoho let později Ronald Reagan řekl, že „jadernou válku nelze vyhrát a nelze v ní ani bojovat.“ Byl šokován, když roky před svým prezidentstvím strávil den ve strategickém řídícím centru NORAD a vyslechl všechny důsledky doktríny vzájemného zaručeného zničení.

Když už byl Reagan prezidentem, mezi lety 1982 a 1985 zemřeli tři sovětští vůdci, ale nakonec ten americký přecejen získal partnera, se kterým mohl spolupracovat. Byl jím Michail Gorbačov, se kterým pak v Reykjavíku v roce 1986 společně navrhoval zcela zrušit jaderné zbraně. Nakonec dosáhli historické dohody o omezení jaderných zbraní.

Tolik z komentáře listu Wall Street Journal. Pohled do zákulisí velké politiky, který nabízejí poznámky a nahrávky z historických jednání, přitom ukázal, že původní zdroj Kubánské krize, americké jaderné rakety v Turecku na hranicích Sovětského svazu, byl ministru zahraničních věcí Deanu Ruskovi zřejmý od prvního okamžiku. Stejně tak věděl, že se chystal útok USA na Kubu, byť jej pak ke stejnému datu nahradila amatérská akce kubánských exulantů v Zátoce sviní. Sověti i Kubánci se měli čeho bát a měli důvod dát ochutnat americké straně, jaké to je, server vasevec.cz

X X X

ÚSPĚŠNÉ  RUSKO  V  EKONOMICE

Na ekonomické frontě je Putin úspěšnější. Finanční podpora Ukrajině není tak rychlá jako vojenská

Ukrajinská ekonomika kvůli ruské invazi poklesla mnohem výrazněji než ruská. Jedním z důvodů hlubokého propadu je to, že Rusko obsadilo významné hospodářské centrum na východě Ukrajiny. V případě, že se Kyjev nedočká urychlené mezinárodní pomoci, hrozí zemi bankrot s nedozírnými důsledky, píše německý list Die Welt.

 Ukrajinská ministryně hospodářství Julia Svyrydenková před dvěma týdny přijela na setkání kolegů ze sdružení nejvyspělejších států světa G7. Konalo se v braniborské obci Neuhardenberg a zástupkyně Ukrajiny měla jasné poslání.

Nálada během zasedání byla dobrá vzhledem k úspěšné protiofenzivě ukrajinské armády. Nicméně Svyrydenková musela ostatním předat také špatné zprávy.

Ruský prezident Vladimir Putin má sice problémy na válečné frontě, na jiném bitevním poli ale vyhrává.

Slovy Svyrydenkové: „Pokud srovnáme hospodářské prognózy Ukrajiny a Ruska, zjistíme, že co se ekonomické stránky týká, vede Kreml.“

„Jen v Chersonské oblasti, kde Moskva uspořádala protiprávní referendum, se nachází dvě třetiny nerostného bohatství Ukrajiny.“

Jen ve druhém kvartálu Ukrajina zaznamenala propad hospodářství o více než 37 procent. Světová banka počítá s tím, že do konce roku to bude až 45 procent. Ruské hospodářství by se naproti tomu mohlo letos snížit jen o 11 procent.

Ukrajina se navíc potýká s mnohem vyšší mírou inflace než Rusko. Dobře na tom není ani ukrajinská hřivna. Zatímco měnová hladina ruského rublu se stabilizovala, hřivna se pohybuje okolo desetiletého minima.

Zdrženlivá finanční podpora

Die Welt podotýká, že na rozdíl od vojenské pomoci Ukrajině postupuje mezinárodní společenství v otázce finanční podpory země zdrženlivě. Spojené státy, Velká Británie a Polsko posílají Kyjevu více zbraní než peněz.

Jenže bez podpory Západu hrozí Ukrajině bankrot s dramatickými následky v oblasti obrany země, upozorňuje deník.

„Kdyby Kyjev k tomuto bohatství znovu nezískal přístup, znamenalo by to ztrátu dodávek surovin pro celá průmyslová odvětví. “

Fakt, že se Moskva po neúspěšném pokusu o obsazení Kyjeva soustřeďovala na východ Ukrajiny, přitom není náhoda.

„Putin proti nám vede i ekonomickou válku,“ říká ministryně Svyrydenková. Vysvětluje, že v Ruskem obsazených oblastech Ukrajina vytvářela až 27 procent svého HDP.

Východ země je totiž hospodářským centrem bohatým na ropu, plyn a vzácné nerosty. Jen v Chersonské oblasti, kde Moskva uspořádala protiprávní referendum o připojení k Ruské federaci, se nachází dvě třetiny nerostného bohatství Ukrajiny.

Podle analýzy společnosti SecDev Energiereserven nyní Rusko kontroluje tamní naleziště kovů a minerálů v hodnotě dvou bilionů dolarů.

Kdyby Kyjev k tomuto bohatství znovu nezískal přístup, znamenalo by to ztrátu dodávek surovin pro celá průmyslová odvětví. Přitom už teď nemůže celá řada producentů pokračovat ve výrobě.

Podle společné zprávy OSN, Evropské unie a Ukrajiny Rusko způsobilo škody na infrastruktuře, domech a podnicích ve výši 252 miliard dolarů.

Dluh pět miliard měsíčně 

„Putinova armáda také napadla největší továrnu v zemi, ocelárnu Azovstal v Mariupolu. Podnik je stále v ruských rukou a je zcela zničený. Kvůli tomu přicházíme o velkou část příjmů,“ upozornila ministryně hospodářství Svyrydenková účastníky summitu G7.

Dodala, že chybějící příjmy z výběru daní vytvořily v rozpočtu země obří díru. Ukrajina navíc přichází o devizové příjmy z vývozu obilí a oceli a také z dovozních cel.

„Ukrajině se bez mezinárodní pomoci nepodaří osvobodit ze spárů Ruska.“

Financování války stojí stát až 80 procent prostředků, které v rozpočtu zbyly. Největší položku tvoří odměňování vojáků. Svyrydenková počítá s tím, že se Ukrajina kvůli válce každý měsíc zadluží částkou pěti miliard dolarů.

To odpovídá třiceti procentům měsíčního HDP země v období před ruskou invazí. Podle agentury Moody’s bude Ukrajina do konce roku potřebovat 50 miliard dolarů. Jenže ministři hospodářství západních zemí se k finanční podpoře válkou zmítané země příliš nemají.

Die Welt píše, že západní státy od ledna do srpna přislíbily Ukrajině 32 miliard eur. Ve skutečnosti ale Kyjev prozatím obdržel pouze třetinu z této částky. Ukrajinská ministryně hospodářství i přesto Západ chválí.

„Každé nevyplacené euro napomáhá cílům ruského prezidenta Putina.“

Jacob Kirkegaard

„Jsme vděční za poskytnutou mezinárodní finanční pomoc. Například Německo nám slíbilo 1,3 miliardy eur a celou sumu již převedlo. Pro Ukrajinu je teď důležité, aby k nám zbylé peníze proudily rychle a rovnoměrně tak, abychom mohli plánovat,“ říká Svyrydenková.

Tisk peněz zrychluje inflaci

Ukrajině se bez mezinárodní pomoci nepodaří osvobodit ze spárů Ruska.

Tamní centrální banka sice posílá do oběhu víc peněz, ale jak podotýká ekonom Jacob Kirkegaard z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku, tisk peněz není řešením, protože zrychluje inflaci.

Odborník se proto obává toho, že by se Ukrajina mohla dostat do hyperinflační spirály. Aby se země tomuto scénáři vyhnula, potřebuje důvěru trhů.

Tu by ale podle Kirkegaarda mohly narušit státy, které slíbené peníze Ukrajině urychleně nevyplatí. Pokud finanční podpora nedorazí, miliony Ukrajinců by se mohly propadnout do chudoby a ukrajinskému hospodářství bude hrozit porážka.

„Každé nevyplacené euro napomáhá cílům ruského prezidenta Putina,“ upozorňuje ekonom Jacob Kirkegaard v článku německého deníku Die Welt.

X X X

 Ruský ústavní soud dal zelenou anexi ukrajinských území. Na tahu jsou poslanci

Ruský ústavní soud dal zelenou anexi ukrajinských území. Z plynovodu Nord Stream 1 už patrně neuniká plyn. Podle Kadyrova by se Rusko nemělo bát demonstrativního použití jaderných zbraní. Výbuch otřásl letištěm na Krymu. Podle tamní správy vzplálo letadlo. Klíčové město Lyman je zpět pod kontrolou Ukrajiny.

Ruský ústavní soud schválil připojení čtyř ukrajinských regionů k Rusku. V pondělí mají anexi Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti schvalovat poslanci. V Lymanu na východě Ukrajiny, kde v sobotu zavlála ukrajinská vlajka, se sice ještě bojuje, ale už tam není ani stopy po pseudoreferendu zorganizovaném Moskvou, řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Rusko by se podle čečenského vůdce Razmana Kadyrova nemělo v reakci na utrpěné porážky bát použít jaderné zbraně. Na letišti Belbek na poloostrově Krym se v sobotu večer ozval výbuch, uvedla agentura Unian. Podle tamní proruské správy tam vzplálo letadlo. Z plynovodu Nord Stream 1 už patrně neuniká plyn, tlak v plynovodním potrubí se stabilizoval, uvedly v neděli podle agentury AP dánské úřady.

Ruský ústavní soud v neděli schválil balík dokumentů o připojení čtyř ukrajinských regionů k Rusku, oznámila agentura TASS. V pondělí mají anexi Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti schvalovat poslanci, avizoval list Kommersant na svém webu. Jde přibližně o 15 procent z celkové rozlohy Ukrajiny.

„Ukrajinské operační velitelství Jih oznámilo, že ukrajinské síly 30. září zabily deset ruských vojáků a zničily dvě samohybné houfnice Msta-S, raketomet Grad, těžký plamenometný systém, tři tanky a dvě bojová vozidla pěchoty. Podle velení jednotky protivzdušné obrany sestřelily jeden ruský vrtulník Ka-52 v Chersonské oblasti. Ukrajinská armáda údajně také sestřelila jeden dron Orlan-10 nad Chersonskou oblastí a jeden v Oděské oblasti,“ píše The Kyiv Independent.

X X X

 Rusko má právo v nezbytném případě použít jaderné zbraně, uvedl to podle agentury TASS místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv. „Představte si, že ukrajinská agrese Rusko donutí proti ukrajinskému režimu nasadit tu nejhrozivější zbraň. Věřím, že NATO ani v takovém případě přímo do konfliktu nezasáhne,“ tvrdí Medveděv. Ve stejném tónu v sobotu k mezinárodnímu společenství prostřednictvím sociální sítě Telegram promluvil i Ramzan Kadyrov, vládce ruského regionu Čečensko.

 Na letišti Belbek na Ruskem obsazeném poloostrově Krym se v sobotu večer ozval výbuch, uvedla agentura Unian. Ukrajinská média zveřejnila záběry, na nichž je vidět sloup černého dýmu stoupající k nebi nedaleko pláže s koupajícími se lidmi. Gubernátor Sevastopolu Michail Razvožajev uvedl, že na letišti vzplálo při přistání letadlo.

„Podle záchranářů letadlo při přistání vyjelo z ranveje a začalo hořet. Na místě jsou hasiči,“ sdělil na sociálních sítích Razvožajev.

Ukrajinští vojáci vstoupili do strategicky důležitého města Lyman na východě Ukrajiny, napsal v sobotu zpravodajský server Meduza s odvoláním na očité svědky, kteří podle portálu viděli vojáky v západní polovině města. Podle ruského ministerstva obrany se armáda dobrovolně stáhla na výhodnější pozice.

X X X

Unijní lídři budou v pátek v Praze jednat o další podpoře Ukrajiny a energiích

Lídři unijních zemí budou na pátečním neformálním summitu v Praze jednat o další podpoře Ukrajiny a o cenách a dodávkách energií. Stojí to v pozvánce, kterou rozeslal předseda Evropské rady Charles Michel. Představitele států EU vyzval k pevnému postoji proti ruské anexi ukrajinských území.

X X X

ROZPORY  MZI  POLSKEM  A  NĚMECKEM

Napětí mezi Polskem a Německem stoupá. Důvodem jsou předvolební kampaň i válečné reparace

Vztahy mezi Polskem a Německem se výrazně ochlazují a už brzy by mohlo být ještě hůře. Na vině přitom nejsou ani diplomatické spory, ani přístup k válce na Ukrajině, ale hlavně předvolební kampaň, která se pak odráží i v politických rozhodnutích.

Šéf polské vládní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczynský momentálně objíždí zemi. Na předvolebních mítincích už nebrojí jenom proti Rusku, ale stále častěji i proti Německu.

Například železničního dopravce Deutsche Bahn obvinil z xenofobie, protože údajně průvodčí z první třídy vyhnali jednoho polského europoslance a to prý čistě jen proto, že jde o Poláka.

Dopravce obvinění odmítá a považuje ho za naprosto nepodložené tvrzení. Nicméně Kaczynský na této a podobných historkách trvá a stále je opakuje.

Polsko chce na Kaczynského popud také požádat o reparace za druhou světovou válku. Právo a spravedlnost by od Německa chtěla vyplatit v přepočtu na 32 bilionů korun s tím, že vláda by to mohla oznámit už příští týden.

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková to chce v pondělí ve Varšavě narychlo projednat se svým kolegou Zbigniewem Rauem a připomenout, že Polsko se nároků na odškodné dokonce už čtyřikrát v historii vzdalo.

Válka na Ukrajině nepomohla 

Vztahy mezi Berlínem a Varšavou jsou napjaté dlouho, a to už jen kvůli obavám, že strana Právo a spravedlnost oslabuje polskou demokracii, kvalitu médií a základy právního státu. Ale podle deníku Die Welt i magazínu Der Spiegel tomu válka přidala další dimenzi.

Poláci jasně stojí za Ukrajinci a to i přes složitou historii – oba národy proti sobě na začátku 20. století vedly nepsanou válku. Varšava odmítá jakékoliv kompromisy, co se týče války nebo zbrojních dodávek.

Naopak Německo ve věci pomoci Ukrajině dlouhé měsíce trochu váhalo a část nejenom polské veřejnosti si podle Spiegelu říká, že tím politicky i morálně v očích mnoha lidí selhalo. A to i proto, že Berlín celá desetiletí pěstoval obchodní vztahy s Ruskem i přes všechna varování, například i z Polska.

Podobných třecích ploch mezi Německem a Polskem je celá řada. Nově mezi ně například patří zavedení cenového stropu na zemní plyn, které si Německo může díky svému rozpočtu finančně dovolit. Mnoho jiných zemí by se ale nedoplatilo, takže je to dost jednostranné řešení.

Vzájemným vztahům nepomohl ani nedávný pokus o vojenskou spolupráci, kdy Německo slíbilo Polsku náhradu za tanky, které daruje Ukrajině.

Jenže obě strany se nepochopily. Varšava očekávala, že dostane zbrusu nové Leopardy 2 a ne několik starších kusů, takže obvinila Berlín z porušování slova a od dohody okamžitě ustoupila.

Válečné reparace

Reparace za druhou světovou válku jsou od začátku projekt strany Právo a spravedlnost a předseda Kaczynský se k němu čas od času vrátí.

Podle opozičního předáka Donalda Tuska se to nedá vykládat jinak, než jako součást předvolební kampaně, při které chce Právo a spravedlnost sázet na protiněmecké nálady a vlastně ani nedomýšlí žádné důsledky.

Není jasné, na čem se požadovaná částka zakládá. Už jen proto, že Polsko mělo před druhou světovou válkou úplně jiné hranice. Na jeho tehdejším území dnes leží velká část západní Ukrajiny, Běloruska a část Pobaltí.

Polsko ale výměnou za to zase dostalo tři velké německé provincie, kde jsou města jako Štětín, Gdaňsk nebo Vratislav. Už jen proto by se reparace jen velice obtížně počítaly.

Podle spolkové vlády to ani nemá smysl, protože Varšava se jich už čtyřikrát dobrovolně zřekla. Poprvé to udělala už v roce 1953, ale tehdy to ještě mohlo být pod nátlakem Sovětského svazu, ale druhou dohodu pak uzavřelo v roce 1970, kdy se Spolkovou republikou pod vedením Willyho Brandta chtělo urovnat veškeré spory a začít spolupracovat.

Pak to potvrdilo ještě dvakrát – poprvé při znovusjednocování Německa, kdy Varšava odsouhlasila nové uspořádání hranic a zároveň jednoznačně odmítla jakékoliv reparace. Naposledy to Polsko zdůraznilo v roce 2004. Proto Berlín nevidí důvod, proč by se to mělo najednou měnit.

X X X

PŘEDSEDA  SOUDU  VE  ŽĎÁRU  DR  ŠVAŇHAL  DOVOLÁNÍ  K  NS

Bývalý předseda žďárského soudu Švaňhal podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Odmítá, že týral družku

 Bývalý předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Roman Švaňhal podal dovolání proti pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ten ho odsoudil k dvouletému trestu za domácí násilí vůči své někdejší družce. Na Nejvyšší soud dovolání dorazilo v první polovině září a bude ho řešit senát v čele s Josefem Mazákem a soudci Radek Doležel a Roman Vicherek. České justici to potvrdil Václav Vlček z Nejvyššího soudu.

Podle informací České justice bývalý soudce v dovolání na 28 stranách mimo jiné celé trestní stíhání označuje jako vykonstruované. Jeho obhájkyně Lucie Hrdá pak u soudu mluvila doslova o „inkvizičním procesu“.

Švaňhal pravomocným rozhodnutím soudu přišel o talár. Vzhledem k jeho dosavadní trestní bezúhonnosti si může trest odpykat na svobodě, soud mu uložil zkušební dobu šestatřiceti měsíců.

Družka, se kterou má Švaňhal dítě, se ho podle líčení u soudu bála. Opíral jí jídlo i peníze a týral ji. „Děsivé bylo, že většinou neřval, stál těsně u mě a mluvil potichu. Přitom jsem cítila, jak z něj sálá agrese a zloba. Strašně jsem se ho bála. Většinou to bylo, když jsem zavedla řeč na peníze,“ uvedla například u soudu podle Deníku poškozená Eva G. z Prahy.

Kauzou se původně zabýval Obvodní soud pro Prahu 4. Ten Švaňhala potrestal jednatřiceti měsíci s podmínkou na třiačtyřicet měsíců. Oba soudy uvěřily poškozené, protože její výpověď se shodovala s ostatními svědeckými výpověďmi a důkazy.

Švaňhal v roce 2011 ve funkci předsedy Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nahradil současného ústavního soudce Tomáše Lichovníka. Soudil například známou kauzu záměny dětí v třebíčské porodnici. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Soudci zamíří na sněm, budou se věnovat sociální situaci pracovníků na soudech

 Nízké platy pracovníků na soudech, systém rozvrhu práce nebo nový způsob kárných řízení. Taková témata proberou soudci na každoročním Shromáždění delegátů Soudcovské unie České republiky. Setkání se tentokrát odehraje v Táboře 14. a 15. října a podle prezidenta Unie Libora Vávry bude ovlivněno předsednictvím ČR v Evropské unii.

Kvůli dalším akcím v rámci předsednictví se totiž nebudou moci účastnit například ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nebo předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Ten se bude ve stejný termín v Brně účastnit setkání předsedů nejvyšších soudů, kdy do České republiky zavítají téměř tři desítky předsedů nejvyšších soudů a vysokých funkcionářů mezinárodních justičních orgánů z celé Evropy, účastníků Kolokvia Sítě předsedů nejvyšších soudů EU.

Zástupkyně Soudcovské unie Eva Mrzenová České justici sdělila, že první pracovní skupina na sněmu bude řešit vnitřní mobilitu v justici a kariérní řád. Moderovat ji bude Josef Baxa a Tomáš Mottl.

Druhá skupina se pak bude zabývat odborným personálem na soudech, diskuzi budou moderovat Ilona Benešová a Petr Vrtěl.

Sněm Soudcovské unie letos není volební a tak na něm prezident Libor Vávra neočekává žádné dramatické události. „Budeme hodně řešit provozní věci uvnitř justice. Chceme se věnovat administrativě na soudech a její sociální situaci,“ sdělil České justici. Jako další z témat, která by mohli soudci probírat Vávra vyjmenoval platy soudců či změny v systému kárných řízeních. Ústavní soud má nyní podle informací České justice na stole dvě žaloby kvůli zmrazení soudcovských platů. Jedna je ze severu Čech, druhá pak z Prahy 5.

Změny v kárných řízeních již připravuje ministerstvo spravedlnosti a to nejen kvůli nedávnému rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci exekutora Jana Grosama. Česká republika podle soudu porušila právo na spravedlivý proces, neboť kárný senát Nejvyššího správního soudu, který vede kárná řízení proti soudcům, státním zástupcům a exekutorům, nesplňuje způsobem ustavení parametry nezávislosti a nestrannosti soudu a proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat. Podle informací České justice by se měl první stupeň kárných řízení vrátit na vrchní soudy. Otázkou zůstává, zda druhý stupeň zůstane Nejvyššímu správnímu soudu nebo přejde na Nejvyšší soud.

Soudcovská unie je nepolitické profesní a stavovské sdružení soudců v České republice. Členství v Unii je dobrovolné, sdružuje okolo poloviny soudců. Libor Vávra je prezidentem od roku 2020, předtím Unii vedl v letech 1996 až 2002. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Auto narazilo do autobusové zastávky v Bratislavě. Čtyři lidé zemřeli, dalších sedm je zraněných

Čtyři lidé zemřeli a sedm dalších osob utrpělo zranění v centru Bratislavy, když osobní automobil v neděli večer narazil do lidí na zastávce městské hromadné dopravy. ČTK o tom informovalo oddělení komunikace prezidia hasičského a záchranného sboru. Bližší informace o tragédii, o které informovala také policie, zatím nejsou známé.

 Hasiči uvedli, že na místě vyprošťovali osoby z vozidla i zpod něj. Na zastávce bylo podle hasičského sboru v době tragédie vícero osob.

Zmíněnou zastávku využívají autobusové spoje, které spojují centrum slovenské metropole například s největším sídlištěm Petržalka. Mluvčí policie Michal Szeiff ČTK informoval, že k tragické srážce došlo necelé dvě hodiny před půlnocí.

X X X

FIALA  A  SPOL  POHRDAJÍ  SPORTOVCI,  NERUŠÍ  ZBYTEČNOU  AGENTURU,  KDE  JE  NA  STO   PRACOVNÍKŮ,  COŽ  STOJÍ  MILIARDY

Jansta: Politici pohrdají sportovci, ti už chtějí demonstrovat. Tragédie, slyšíme jen fráze

Nádrže s optimismem vysychají. Situace v tuzemském sportu podle Miroslava Jansty rozhodně není idylická delší dobu. Během rozhovoru pro CNN Prima NEWS to opakovaně přičítá mizerné politické odvaze. Pravou zkouškou procházejí hokejisté, basketbalisté, házenkáři a další teprve teď. Po pandemii na sportovce a všechny nadšence zaklekává energetická krize. Česká unie sportu (ČUS) udělala průzkum a její už dříve frustrovaný šéf k výsledkům říká: „Nečekal jsem to tak hrozné.“

Podfinancování sportu a nedostatečný apel na to, aby se populace hýbala, tíží Českou republiku dlouhodobě. Do toho přimíchejte pandemii, která skrze opatření na značný čas znemožnila lidem sportovat. Celkem 40 procentům klubů se po přesunutí koronaviru na vedlejší kolej nevrátil dostatečný počet dětí. A zatím další nechtěnou ingrediencí je energetická krize, která 61 procent organizací s vnitřním sportovištěm dohnala do existenčních problémů.

To je jeden z poplašných výsledků průzkumu ČUS, které šéfuje Miroslav Jansta. Mluví o rozčarování uvnitř hnutí. „Bavím se se známými sportovními osobnostmi a ty už chtějí demonstrovat,“ popisuje funkcionář, který zároveň zastává pozici předsedy České basketbalové federace.

X Kdy se český sport stal pacientem, kterému se nedaří dobře?

Od konce 90. let, kdy zanikly státní podniky. Ty držely masový sport. Od vzniku první republiky tady byl velký všeobecný zájem dělat sport. Tehdy – v roce 1918 – existovalo ministerstvo sportu, vznikaly svazy, prezident, vláda i města sport ve velkém podporovali, budovalo se. Po válce zase byl založen Český svaz tělesné výchovy a sportu, který sloužil jako ministerstvo, měl přes 200 zaměstnanců, jeho struktura sahala až do okresů. Místní kluby pak byly navázány na místní podniky. Po revoluci začala privatizace. Kolektivní sporty se držely třeba až 10 let po začátku nového tisíciletí. Individuální sport se drží dál díky resortům. Dostává přibližně o miliardu více než kolektivní. Ale toto rozdělení vzniklo už v 50. letech. Spočítali si, že jedna individuální olympijská medaile spolkne menší náklady než ta kolektivní.

 Zlom nastal především při nástupu vlády Mirka Topolánka. Ze 4,5 miliardy se státní výdaje na sport propadly v roce 2011 až na 1,9 miliardy. Ale tehdy představovalo další více než dvě miliardy takzvané loterijní dobro, kdy loterijní a sázkové společnosti měly možnost dát přímo do sportu velké peníze. Z nich se postavila O2 arena. Stát za 30 let nepostavil takřka vůbec nic. Až nedávno během vlády Andreje Babiše se podpořily rekonstrukce stadionů. Celkově je ale krize permanentní, sport má pouze ani ne třetinu toho, co dostává kultura. A to je smutné.

Všichni říkají: „Chceme jít na Západ.“ Ve skutečnosti jsou na Západě ministerstva sportu, jdou tam do sportu velké peníze. A i třeba Polsko s Maďarskem budují potřebnou infrastrukturu, vyhrávají nad námi o bitevní loď. Vždy jsme přitom díky tradici byli před nimi. Teď vidíme macešský přístup většiny politiků, pohrdání lidmi, kteří se ve sportu pohybují. Smutné je, že přitom sport mají rádi. Jen nemají odvahu do něj dát peníze, radikálně něco změnit. Tragédie, slyšíme jen fráze.

X Jak si vysvětlujete absenci odvahy u politiků, když říkáte, že většinou mají sport rádi?

Oni rádi řeší věci bezprostředně, ale ne koncepčně. Investice do sportu se neprojeví hned, ale až za několik let, například za takové dva olympijské cykly. To je odrazuje, protože z toho neplynou žádné politické body. Vinu nesou i sportovní funkcionáři, když po revoluci zůstali ve vedeních mnohdy nýmandi. Sport měli rozhodně rádi, ale nerozuměli novým podmínkám. Nebo to měli jako zaměstnání, ale sport je něco víc. Musíte mu dát emoci, musíte tím žít. A zvlášť teď chybí někdo, kdo by do toho uměl říznout.

X Například vámi požadovaný ministr sportu?

Jasně. Potřebujeme tady zjevného představitele státní správy. Národní sportovní agentura je něco jako GAČR (Grantová agentura České republiky, pozn. red.) při školství. To znamená, že dostane zadání, peníze a ty má efektivně rozdělit. Ale je potřeba zadání. A to dává kdo? Proto je potřeba ministerstva. Nebo říkáme, že by to mohlo obstarat ministerstvo financí, které patří mezi elitní resorty, programy by se tam určitě správně nastavily. Stávající ministr Zbyněk Stanjura má bezesporu sport rád a už pro něj něco udělal. Takže by měl autoritu. Nebo i ministerstvo obrany by bylo řešením. Ale hlavně už ne školství, které sport dovedlo do této situace. A ke všemu pořádně nepodporuje tělocvik. Vždyť ani nemá náměstka pro tělovýchovu a volný čas. A to je přitom stěžejní.

Politici rádi řeší věci bezprostředně, ale ne koncepčně. Investice do sportu se neprojeví hned, ale až za několik let, například takové dva olympijské cykly. To je odrazuje, protože z toho neplynou žádné politické body.

Nebudeme dosahovat dobrých výsledků v kolektivních sportech, když se ve školách nebude sportovat. Ještě bych dodal, že medaile vozí tradičně ty stejné svazy – kanoisté, tenisté, střelci a atleti. U nich je to především o oštěpařské škole Jana Železného. Z kolektivních sportů fotbal nadále drží úroveň, i když na něj nadáváme. Hokej šel absolutně dolů – nezachrání ho nový prezident Alois Hadamczik, zachrání ho nové stadiony a další podpora. Basketbal funguje díky soukromým penězům… Ve školách se provozuje jednoduchý florbal, ale aspoň něco. Byl bych pro amerikanizaci, kdy jsou jednotlivé sporty napojeny přímo na školy. U nás už na některých vysokých školách sport vůbec není povinný. Na středních školách je také ohromný úbytek sportování.

Bolí to a bude bolet. Dějí se zázraky, vozí se medaile díky podpoře rodin, díky osobním příběhům, ale ne díky systémové práci. Jsou tu ostrůvky pozitivní deviace. Ty představují také osvícení radní, zastupitelé, občas někdo z vlády. Ale většinou je to čekání na Godota.

Ať řeknou, že je sport nezajímá

X Ostrůvkem pozitivní deviace může být i příběh Martiny Sáblíkové. Je rychlobruslařská hala, která jí byla slibovaná pomalu 15 let, symbolem neakceschopnosti?

Ta hala měla smysl pouze v případě, že by zároveň sloužila hokeji a jiným sportům na ledě. Já to osobně nebral jako nutnost pro Martinu Sáblíkovou, protože je levnější tak excelentní rychlobruslařce zaplatit soustředění v Nizozemsku. Ale díky výtečným výkonům rychlobruslení v Česku zpopularizovala a hala tak mohla ve spojení s jinými sporty stát – například v Brně, Novém Městě na Moravě nebo Harrachově. Nicméně zase narážíme na nedostatečnou odvahu ve vládě a v tom daném místě, kde by hala byla postavená.

X Mluvil jste o nepoměru státních peněz, které putují na kulturu a sport, přičemž sport hospodaří s ani ne třetinou. Štve vás to o to víc, když si vezmeme, že jestli dokáže u národa něco vzbudit velké emoce a velkou hrdost…

… Je to sport.

 X Ano. A chtěl jsem ještě dodat, že i politici například při medailových úspěších na olympiádě berou jako nutnost gratulovat na sociálních sítích.

Beru to tak, že politici jsou absolutně neféroví. Tak ať řeknou, že je sport reálně nezajímá a my to budeme vědět, nějak se přizpůsobíme. Nejhorší je, že pořád slibují a skutek utek. Navíc kultura byla za minulého režimu zkompromitována, to sport ne. A jim zůstal řídící orgán, mají člena vlády. Sport se po revoluci nevyzdvihnul a zůstal jako ocas na školství. Kultura si udržela trend.

X Podle nedávného návrhu státního rozpočtu na rok 2023 by měla dostat oproti letošku ještě přes tři miliardy navíc – celkem 18,5 miliardy. Jak jste na to reagoval?
Já jim to přeju. Ale bych rád, kdyby to také přáli oni nám. Což evidentně nepřejí. Kdybychom měli takové peníze, pokrylo by to údržbu a provoz sportovišť, a to teď nutně potřebujeme. Stát prostřednictvím vlád nedodržuje své závazky. A tady už nějakou dobu je závazek, že má sport do roku 2025 dostávat jedno procento výdajů státního rozpočtu – až 20 miliard. K tomu se neblížíme. Maximem byl rok 2021 s 11 miliardami. Je to strašné.

Neochota sportovat roste alarmujícím způsobem

X Vaši frustraci nelze přehlédnout. Máte ještě motivaci z pozice předsedy České unie sportu dál usilovat o to, aby se věci zlepšily?
Kdybych neměl podporu, už to zabalím. Nedělám to pro peníze, za tuto pozici nic nedostávám, není to ani pro slávu. Naopak mi to přináší problémy tím, že říkám nepopulární věci. Každopádně miluju, když se bojuje o to, aby zavlála česká vlajka. Jsem z rodiny sedláků a ti vždy hájili svoji půdu. Tak se snažím hájit půdu sportu. Ale s tím, že jsem z toho už otrávený, máte pravdu. Nejsem sám, to poznáte, když se bavíte. Nicméně v okamžiku, kdy se někdo takový setká s politikem, leze mu nechci říkat kam. Ještě bych zmínil, že Český olympijský výbor se nestydí jít proti kolektivním sportům. To je něco neskutečného.

Výsledku průzkumu ČUS ze září 2022

• 61 % klubů dostává zdražování do existenčních problémů
• 58 % klubů může skončit v průběhu příštího roku
• Pro 84 % klubů jsou existenčně důležité státní dotace
• 42 % klubů omezí počet tréninkových jednotek
• 64 % klubů sníží teplotu na sportovištích
• 73 % klubů zvýší členské příspěvky

X Do nedostatečně podporovaného sportu ještě vletěla pandemie a energetická krize.
Spoustu dětí se ke sportu po pandemii už nevrátilo. I rodiče už děti ke sportu nevedou, protože vidí, že tomu stát nedává prioritu. S ministrem nebo ministryní by jim jí stát ukázal. V loňských volbách vyhrála pětikoalice, které chyběla nějaká ministerstva, tak si udělala tři nová. Proč jedno z nich není sportu? Mohlo být. Myslím si, že se toho bojí, protože trablí už se nahromadilo opravdu hodně. Zároveň si musíme udělat pořádek uvnitř sportu, protože komunikace není dobrá.

X Děsí vás výsledky průzkumu, které ukazují, že pohybové vlastnosti a sportovní výkony dětí se zhoršují a zhoršují?
Neochota mladých sportovat roste alarmujícím způsobem a škola je základem pohybové kultury a kultury zdravého životního stylu. Obecně je sport na kulturu v obecnějším smyslu slova hodně navázaný, proto si myslím, že by tyto dvě oblasti měly být podporované stejně. A k tomu zhoršování výsledků… Někteří ministři nyní říkají, že jsme ve válce. Ale že už dávno spoustu lidí při náboru do armády není schopno splnit fyzické testy, nikoho nezajímá. U policie to samé. To už je pak pomalu o bezpečnostním ohrožení země. Takže do pohybové zdatnosti je nutno investovat, potřebujeme elitní vojáky. Kdo bude zbraně obsluhovat? Nějaký neurotik? Musí zavelet někdo seshora, aby se začalo sportovat. Musí to být apel s emocemi. A doprovodit to investicemi.

Snižovat teplotu v halách? Hazard

X Zmiňovaná energetická krize staví méně zámožné rodiny do pozice, kdy by možná chtěly, aby se jejich dítě intenzivně věnovalo sportu, ale peníze na narůstající příspěvky hledají těžko.
V současné chvíli je důležité zařídit, aby sport nezačal zanikat. Musíme se dostat mezi podniky, kterých se bude týkat zastropování cen energií. Ale to je jen A. B představují dotace.

X A k těm příspěvkům, které musí platit rodiče. Stává ze sportu záležitost pro bohatší lidi?

Ano, je to teď spíš záležitost pro vyšší třídu. Především hokej je nyní těžko dostupný. Můj bratr hrál hokej, dostával všechno vybavení od státních podniků, do toho dělal basketbal. Já se držel právě basketbalu, do toho ještě volejbalu. Naše to stálo minimum. Jestli to bylo dohromady 200 korun za rok? (úsměv) Nedávno vzali poslanci 14 miliard zdravotním pojišťovnám, tak proč něco z toho nepřesunou na sport?

Bolí to a bude bolet. Dějí se zázraky, vozí se medaile díky podpoře rodin, díky osobním příběhům, ale ne díky systémové práci. Jsou tu ostrůvky pozitivní deviace. Ty představují také osvícení radní, zastupitelé, občas někdo z vlády.

X Další problém – i ve vnitřních sportovištích se bude ve velkém v rámci přežití snižovat teplota. Je to o zranění?

Při takových 18 stupních už to hrozí. Pod touto hranicí je to vyložený hazard. A 64 procent klubů s vnitřním sportovištěm bude snižovat teplotu.

X Byly pro vás výsledky průzkumu mezi 500 kluby negativním překvapením, nebo jste něco podobného – tedy například 61 procent klubů s vnitřním sportovištěm v existenční krizi – očekával?

Nečekal jsem to tak hrozné, protože jsme to dělali na přelomu srpna a září. Podobné výsledky bych předpokládal například až v listopadu. Spoustu klubů ještě neví, o kolik přesně se zdraží.

X Můžeme tento rozhovor zakončit nějak optimisticky?

Chtěl bych poděkovat všem lidem, co jsou u sportu. Koukám na ně s obdivem. Starají se o kluby a teď prokazují pořádnou výdrž. Berou to jako poslání. Málokdo si uvědomuje, jakou práci tito nadšenci odvádí.

X X X

Jágr uvažuje o konci kariéry. Padesátiletý hokejista připustil, že k návratu na led postrádá motivaci

Hvězdný hokejový útočník Jaromír Jágr připustil možnost, že už se na led jako aktivní hráč nevrátí. Padesátiletý majitel kladenského klubu to uvedl v nedělním rozhovoru s deníkem Sportem. K návratu podle svých slov postrádá motivaci, chuť i čas, neboť je zaneprázdněný péčí o chod extraligových Rytířů. Situaci by ale mohla změnit akce Winter Classic se zápasy pod širým nebem.

 Jágr je neustále s týmem, při zápasech pomáhá trenérům v čele s Otakarem Vejvodou mladším ze střídačky, ale jeho návrat do sestavy v dohledu není.

„To se určitě neblíží, vůbec. Abych byl upřímný, ani nemám chuť. Jedině kdyby se měl ještě konat Winter Classic, který jsem slíbil, tak bych se asi musel přinutit jít hrát. Jinak mě to vůbec netáhne zpátky,“ uvedl Jágr.

Zápasy pod širým nebem se měly hrát ve Špindlerově Mlýně a tváří akce, která byla dvakrát odložena kvůli pandemii koronaviru, je právě Jágr.

Podle dosud posledních informací z poloviny února se měl celý projekt přesunout do Prahy s tím, že hrát se bude v prosinci.

Zatím však není nic potvrzené a Jágr i proto nevylučuje, že už nebude hrát. „Je to možný. Ale jak říkám, uvidím, jak to dopadne s Winter Classic. Třeba mě to nakopne, vážně nevím. Ale popravdě – momentálně nemám motivaci a nemám ani chuť. Musel bych toho hodně obětovat. Stravou, regenerací, tréninkem,“ prohlásil Jágr.

Poslední utkání

Olympijský šampion z Nagana a dvojnásobný vítěz Stanley Cupu i mistrovství světa nastoupil naposledy 25. dubna v barážovém utkání s Jihlavou (6:3), po němž Středočeši slavili udržení mezi elitou.

Za minulou sezonu odehrál Jágr 48 zápasů a připsal si v nich 21 bodů za osm branek a 13 asistencí.

Začátkem srpna Jágr přiznal, že se necítí připravený hrát a uvedl, že nemá čas se důkladně připravit. Tehdy však odhadoval, že do extraligy by znovu mohl naskočit v listopadu nebo v prosinci.

X X X

Vstup do sezóny basketbalistů Prahy vítězný. Vyšla strategie tiché zahraniční přípravy

1. kolo Kooperativa NBL 2021/2022 USK Praha – Královští sokoli 87:72 (23:24, 41:32, 65:53) Pražané začali trochu nervózně, ale po čtyřech minutách chytili rytmus díky aktivní obraně a skóre 15:8 donutili hosty k prvnímu oddechovému času. Ten Hradci pomohl a následně dali 8 bodů v řadě, po kterých přešli do zónové obrany. Ta domácím příliš nevoněla a stav po deseti minutách byl 23:24, když hosté dali 6 bodů z druhých šancí a přeskákali Sovy. Vyrovnaná hra pokračovala i nadále a USK brzdily k převzetí vedení chyby v obraně.

Na stranu druhou donutil celoplošnou obranou Hradec k 13 ztrátám za poločas. Poločasový stav nakonec spravedlivě 41:32, když Sovy vyhrály druhé dějství 18:8. Domácí šli do dvouciferného 45:34 po dvou minutách, ale Hradec stihl zatáhnout za ruční brzdu a zastavil jejich nápor. Domácí ale drželi své tempo a v pětadvacáté minutě vedli rozdílem 12 bodů 53:41. Hradec v tu chvíli držel Šturanovič, který úřadoval pod košem. V třetí desetiminutovce USK donutil soupeře znovu k 4 ztrátám a vyhrál ji 24:21. Udržel si tak dvouciferný náskok 65:53 před poslední čtvrtinou. Jenže Mandalinič dal trojku s faulem i trestný hod a Hradecl byl znovu na dostřel osmi bodů.

Bohužel pro něj se mu ale devět minut do konce vyfauloval pivot Šturanovič, autor 13 bodů. Reakce Sov netrvala dlouho a Böhm prohnal obroučkou svou třetí trojku, když zvýšil na 75:59. Pražanům se podařilo dostat až na rozdíl 18 bodů, ale svou netrpělivostí nezasadili soupeři finální ránu. Tři minuty před koncem tak stav 82:68. Sovy ale konec utkání s přehledem zvládly a vstoupily do sezóny vítězně 87:72.

Hradec Králové se díky aktivní obraně domácích dopustil celkem 23 ztrát. Naopak Sovy si mohou tahat vlasy, že soupeři umožnily 14 útočných doskoků. Nejlepším dnešním střelcem domácích se stal s 20 body, 9 doskoky a 3 asistencemi David Böhm. Na straně hostí to byl s 18 body Mandalič. Lubomír Peterka (trenér Královští sokoli): „Tak USK vyhrálo zaslouženě. My jsme měli v prvním poločase dobrých 15 minut, ale těch posledních pět si USK vytvořilo 10 bodový náskok, který pak kontrolovalo v druhém poločas. My jsme se nedokázali vyrovnat velmi agresivní obraně a tvrdé hře. protože jsme měli 23 ztrát. Spoustu z toho bylo přímo do koše. To nás prostě potopilo. Gratuluji jim k první výhře. . “ Francesco Tabellini (trenér USK Praha): „Jsem rád, že fanoušci, kteří dnes dorazili se bavili. To je přesně to, proč hrajeme basket. Doufám, že to řeknou i svým známým a ti přijdou na Folimanku také.

Dnes jsme chtěli položit první stavební kámen toho, jak se chceme prezentovat. Jsme nejmladší tým v lize, máme Američany přímo z univerzity a já jsem vlastně také rookie v této soutěži. Chceme docíli toho, aby nás soupeři respektovali a to se nám hrou povedlo. Obtěžovali jsme soupeře, hráli nebojácně a tvrdě. Je to jen první krok, ale jsme za něj rádi.“ David Škranc (hráč Královští sokoli): „Jeli jsme sem bez scoutingu. Neměli jsme žádná videa. USK odehrálo všechna svá přípravná utkání v cizině.

Nevěděli jsme, co hrají za akce, ani jaké mají nové hráče. Jediné, co jsme věděli, že budou hrát mladý agresivní styl, což předvedli. V jejich pressingu jsme dělali hloupé ztráty, což my jako zkušený tým si nemůžeme dovolit. Hráli svoji hru, my zkoušeli hrát tu jejich, ale to nám nesvědčí. Dobrý zápas, diváci přišli, Folimanka skoro plná.“ David Böhm (hráč USK Praha):

„Bylo to první utkání a první zkouška. Jsme mladý tým, nemáme moc zkušených. Pro většinu to byl první zápas v soutěži včetně trenéra. Pro nás to bylo o tom, že jsme si chtěli vydobít nějaký respekt v té soutěži a ukázat, že i když jsme mladí, nebudeme tu do počtu. Celkově jsme hráli tak, jak jsme očekávali. Chtěli jsme hrát rychle proti pomalejšímu soupeři. To se nám povedlo.“/mš/