Slovenský premiér Robert Fico využil sobotní volby do Evropského parlamentu (EP) ke kritice západních zemí za to, že souhlasily, aby Ukrajina používala jejich zbraně k útokům na Rusko. V příspěvku na sociální síti Fico tvrdil, že velké demokracie si nepřejí mír, ale eskalaci napětí s Ruskem. Slovenský premiér, který se zotavuje ze střelných poranění po atentátu z poloviny května, uvedl, že volil v nemocnici.

„Souhlas západních zemí, který daly Ukrajině, aby mohla používat západní zbraně k útokům proti cílům na ruském území, je jen důkazem toho, že velké západní demokracie si nepřejí mír, ale eskalaci napětí s Ruskou federaci, ke které určitě dojde,“ uvedl Fico.

Následně Fico dodal, že jako předseda vlády nebude Slovensko zatahovat „do žádných podobných vojenských dobrodružství“ a že v rámci možností své země bude dělat všechno pro to, aby „mír dostal přednost před válkou“.

Robert Fico: Odvolil som v nemocnici, lebo aj tieto voľby sú dôležité. Je potrebné voliť poslancov Európskeho parlamentu, ktorí budú podporovať mierové iniciatívy a nie pokračovanie vojny.

Súhlas západných krajín, ktorí dali Ukrajine, aby mohla používať západné zbrane na útoky proti cieľom na ruskom území, je len dôkazom toho, že veľké západné demokracie si neželajú mier, ale eskaláciu napätia s Ruskou federáciou, ku ktorej určite dôjde.

Ako predseda vlády SR nebudem ťahať Slovensko do žiadnych podobných vojenských dobrodružstiev a v rámci našich malých slovenských možností budem robiť všetko, aby mier dostal prednosť pred vojnou.

Nynější Ficova vláda po svém nástupu do úřadu loni na podzim zastavila ze státních zásob vojenskou pomoc Ukrajině. Ta se od února 2022 brání ruské vojenské invazi.

Ficova strana Směr-sociální demokracie (Směr-SD) patří na Slovensku k favoritům na vítězství ve volbách do EP.

Po loňských parlamentních volbách na Slovensku strana evropských socialistů (PES) pozastavila Směru-SD a také straně Hlas-sociální demokracie členství, což zdůvodnila Ficovým odklonem od hodnot evropských socialistů a tehdy ještě jen připravovanou vládní spoluprací s nacionalistickou Slovenskou národní stranou (SNS), kterou evropští socialisté označili za krajně pravicovou.

Právě Směr-SD, Hlas-SD a SNS po posledních parlamentních volbách složily slovenskou vládu.

X X X

PODVOD  NA  LÉČENÍ  LIDÍ

Nový podvod tahá z lidí peníze na léčbu neexistujícího dítěte, policie před ním může jen varovat

„Prosím vás, nenechte mou dceru Viktorii zemřít v pěti letech, má rakovinu mozku.“ Takhle srdceryvně začíná příběh na webu, který vybírá peníze na údajně nemocnou Viktorii. Stránka sugestivně láká fotografií holčičky bez vlasů a zprávou o tom, že pomůže jedině drahá léčba ve Spojených státech. Problém je, že je to celé podvod.

 „Ten zmíněný web vypadá spíš jako nějaká lacinější kopie existujícího crowdfundingového webu. Tady ten falešný má koncovku .com a ten původní má koncovku .org se stejným názvem. A navíc ten podvodný web je zaregistrovaný skrze proxy, která skrývá totožnost majitelé té domény, což taky v případě nějakého crowdfundingového webu je spíš varovný signál,“ vysvětluje datový analytik Českého rozhlasu Jan Cibulka.

Falešnou sbírku objevila na sociálních sítích šéfeditorka zpravodajství Českého rozhlasu Kamila Štichová. Do diskuse napsala své pochyby a její příspěvek po chvíli zmizel.

„Já jsem tam napsala, co to je za sbírku, protože to tam psali i někteří lidé přede mnou. Ptali se na detaily, jestli zjistí nějaké další informace nebo jestli je možné přispět i nějakou jinou cestou. To jsem si také vyfotila, abych viděla, jestli i ten můj komentář zmizí. Asi po hodině můj komentář opravdu zmizel a nejsou tam ani žádné jiné,“ popisuje.

Ačkoliv je sbírka falešná, případné dárce nikdo k darování nenutí, jenom vybízí. Proto podle mluvčího policejního prezidia Jakuba Vinčálka je v tomto případě možné lidi jen varovat.

„Zatím nemáme žádné poznatky o tom, že by byl někdo v souvislosti s touto stránkou poškozený. Nicméně tuto informaci jsme předali správci české domény nic.cz, která v rámci své kontaktní sítě předá informaci do zahraničí.“

Podvodné sbírky zajímají i ředitelku Fóra dárců Kláru Šplíchalovou, která v tomto případě upozorňuje na naprostý nedostatek základních informací o zadavateli sbírky.

„Solidní sbírky uvádějí řadu detailů. Upřesňují, co je to za pacienta, jakou má diagnózu, doplňují další vyjádření třetí osoby, například doporučení lékařů. V případě, že tam chybí jakékoliv konkrétní informace, vždy to působí nedůvěryhodně a může to být tento vymyšlený případ, který se jenom sugestivními fotkami nebo sugestivními vyjádřeními snaží z lidí tahat peníze,“ varuje.

Podle Kláry Šplíchalové se mohou dárci spolehnout na renomované sbírkové portály, které mají důvěryhodnou minulost, prověřují zadavatele sbírek a informace transparentně zveřejňují.

X X X

V boji za Ukrajinu přišel o ‚půl hlavy‘, přesto má Rus Andrej problém získat ukrajinské občanství

V řadách pravidelné ukrajinské armády ZSU bojují také Rusové, někteří s ruským občanstvím. A to přináší minimálně velké byrokratické potíže, někdy téměř nerozlousknutelné. Absurdní příběh vojáka Andreje je jedním z těchto případů.

Ukrajinský voják středního věku, bývalý velitel bojové jednotky Andrej žije na Ukrajině už dlouho, má tady trvalý pobyt a zároveň ruské občanství. To ale samo o sobě není ten největší problém.

„Pokusil jsem se podat žádost o ukrajinské občanství. Ústně mě odmítli, protože platnost ruského dokladu mi vypršela. Navrhli mi tedy, abych si nejprve nechal vystavit nový ruský pas. Obrátil jsem na své velitele a tajnou službu SBU. Ta mi odpověděla, že pokud si příslušník ozbrojených sil Ukrajiny požádá o doklady země-agresora, půjde o trestný čin,“ říká Andrej.

To má logiku a Andrej se ostatně na ruský konzulát nechystá ani omylem, protože by z budovy už nemusel odejít.

A navíc by kvůli tomu musel odjet na ruský zastupitelský úřad do jiné země, což nemůže, protože za prvé nemá platný pas, ba ani ten propadlý, protože o něj za války přišel, a za druhé: jako voják ZSU ani nesmí opustit Ukrajinu.

„Dokonce jako občan TÉ země si nechci vyřizovat její doklady. V žádném případě. Chci dostat ukrajinské občanství, protože jsem si je zasloužil vlastní krví. Chybí mi půl hlavy – mám tam kovové destičky, půl čelisti a sanice jsou kovové, a na jedno oko jsem slepý. Kdyby mi nepomohli kamarádi a dobrovolnice z Česka, zůstal bych už navždy upoutaný na lůžku,“ vypráví.

Snahy v Česku

Těmi dobrovolnicemi jsou Ludmila a Dáša, které Andreje našly zraněného v Kramatorsku a tímto nerozlousknutelným ořechem se zabývají už dva roky. Za vlastní peníze najaly právníky a zkoušely to i na ukrajinském konzulátu v Česku:

„Tam jsme se teda bohužel nemohli dostat a jenom jsme zastihly venku vojenského atašé a říkaly jsme mu o tomto případu a odpovídal, že to není možné. Tak jsem mu ukázala dokumenty a říkal, že se máme objednat ke konzulovi, ale to se nám nepodařilo. Je to opravdu absurdní situace, protože to si má jako dojet pro ruský pas do Moskvy, kde by ho zavřeli?“

Zašmodrchaný problém se ale ještě víc zamotal. Andreje s druhým stupněm invalidity totiž mezitím na Ukrajině mobilizovali.

„Do armády povolali občana Ruska, dva Uzbeky dva Čechy a dva Kanaďany, kteří přijeli bojovat dobrovolně. Do května jsme všichni byli dobrovolníky, ale museli nás formálně mobilizovat, abychom mohli podepsat kontrakt a dostávat plat. Cizinci totiž mohou velitelské funkce zastávat, jen pokud mají podepsanou smlouvu s vojskem. Řekli mi: Kdybys byl Gruzín, Armén, nebo koneckonců i Čečenec, ukrajinské občanství bys už dávno získal. Jenom nesmíš být Rusem,“ popisuje Andrej.

Andrej se chce stát normálním občanem v zemi, kterou má rád a za kterou bojuje.

„Chci prostě jen žít. Můj bratr, který žije v Rusku, mi řekl: My vás osvobozujeme! Ptám se: od čeho nás „osvobozujete“? Už jste mě „osvobodili“ od milované práce – byl jsem automechanikem v Lugansku. „Osvobodili“ jste mě od mého domu a rodiny. Chtěli jsme mě „osvobodit“ od života, ale nepovedlo se vám to,“ říká.

„Asi na to nemůžeme mít v Česku moc velký vliv, ale snažíme se pomoci alespoň jednomu člověku,“ říkají dobrovolnice, které se Andrejovi snaží pomoct.

Andrej se se svým případem obrátil i na vojenskou prokuraturu a kancelář ukrajinského prezidenta, srozumitelná odpověď ale doteď nepřišla.

X X X

POLICIE  ODKLÁDÁ  ŠETŘENÍ  STAMILIONŮ  UKRAJINY

Případ zabavených stamilionů Ukrajině policie odkládá, podvod neprokázala

Detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) se zabývali podezřením, že se tuzemská zbrojařská společnost Pamco podílela na vyvedení stovek milionů korun z ukrajinského státního gigantu Ukrspecexport. Případ však nakonec odložila. Ukázalo se, že Pamco nechtělo Ukrajince připravit o peníze, ale dostalo se do složité situace kvůli svým dodavatelům.

Úřady loni zablokovaly firmě Pamco na účtech 14 milionů dolarů, v přepočtu přes 318 milionů korun. Šlo o část peněz, které jí Ukrspecexport zaslal před dvěma lety jako stoprocentní zálohu na zbrojní materiál. Konkrétně pětatřicet bojových vozidel pěchoty, tedy takzvaných BVP, a půl milionu kusů dělostřelecké munice.

X X X

Ukrajinská vláda nařídila ministerstvům, aby přestala používat klimatizaci

Ukrajinská vláda v pátek nařídila všem ministerstvům a regionálním úřadům, aby přestaly používat klimatizaci a vypnuly vnější osvětlení, protože ruské útoky vedly k dlouhým výpadkům elektřiny po celé zemi, která se už třetím rokem brání ruské agresi. Uvedla to agentura Reuters.

 „V důsledku ruských útoků máme v energetickém systému značný deficit. Abychom situaci zlepšili, obnovíme a rozšíříme výrobu a současně snížíme spotřebu,“ uvedl ukrajinský premiér Denys Šmyhal na zasedání vlády.

„Ministerstva, ústřední instituce a regionální úřady by měly přestat používat klimatizaci a vnější osvětlení budov a přilehlých prostor,“ dodal.

Podobné opatření vláda podle Šmyhala doporučila také policii a soudním úřadům. I firmy by podle něj měly omezit spotřebu energie, jak jen to je možné.

V posledních dvou měsících Rusko zintenzivnilo útoky na ukrajinský energetický systém a vyřadilo z provozu většinu tepelných a vodních elektráren.

Teploty se nyní na Ukrajině přes den pohybují kolem 25 stupňů Celsia a v červenci a v srpnu mohou stoupat až k 35 stupňům.

X X X

EXPERT  NA  DROGY  A  ALKOHOL,  NIC  SE  NEŘEŠÍ

Vobořil: Kolem regulace alkoholu je vždycky horko. Nedokážeme o tom ani mluvit, ale měli bychom

V Česku za loňský rok pije alkoholické nápoje denně sedm až deset procent dospělých obyvatel. Každý osmý dospělý minimálně jednou týdně pije nadměrně, což znamená, že vypije pět a víc piv, panáků nebo sklenic vína. „Střední Evropa má obecně velkou toleranci k alkoholu, ale my na rozdíl od ostatních 30 let neděláme žádnou prevenci,“ říká pro Radiožurnál národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

X  Opakovaně zaznívá, že patříme ke státům s největší spotřebou alkoholu. O kolik víc se u nás pije alkohol ve srovnání s jinými evropskými státy?

Oproti některým státům se u nás pije dvakrát, někdy až třikrát víc. Průměr je na dvou třetinách oproti tomu, co vypijeme. Je to velké a nepříznivé číslo.

„Oproti některým státům se u nás pije dvakrát, někdy až třikrát víc,“ říká národní drogový koordinátor Jindřich Vobořil

X Kde se to vzalo, že v Česku se pije o tolik víc než v ostatních evropských státech?

Západní země se tomu v 90. letech velmi věnovaly. Německo, které dlouho dominovalo tabulkám, se třeba pokusilo posunout věk první zkušenosti s alkoholem ze 13 na 16 let. To u nás nemáme. U 13letých je už 95 procentní zkušenost, a to přes 90 procent z rukou nejbližších, většinou v rodině.

Tato obyčejná změna, kdy se posunulo paradigma, že pití v dospívání je v pohodě aspoň na 16 let, najednou Německo, které nepije málo, posunulo dolů. Kdežto my jsme celá léta narůstali. Střední Evropa má obecně velkou toleranci k alkoholu, ale my na rozdíl od těch ostatních 30 let neděláme žádnou prevenci.

Když jenom cituji naše dokumenty, které schválily vlády, tak je vždycky kolem toho hrozně horko. Dostávám velmi nemilé a výhružné SMS a e-maily dokonce i z řad politiků, kteří jsou vždycky nazlobení, že to vůbec vytahuji.

X Opakovaně říkáte, že náklady spojené s alkoholem u nás dosahují k 60 miliardám korun ročně. Co všechno tato částka zahrnuje?

Nezahrnuje to pouze zdravotní náklady. 8000 lidí ročně zemře na nemoci spojené s nadměrným pitím, jako je rakovina nebo cirhóza jater. Další jsou onemocnění srdce, ledvin. Všechno toto dopadá i na do sociální oblasti, jako třeba ztráta zaměstnání a chudnutí konkrétních rodin.

U závislostí je zvýšené riziko domácího násilí, drobná trestná činnost, která je největším náporem na státní rozpočet. Toto všechno dohromady dává tyto vysoké náklady.

Prodej a reklamy

X Na úterní konferenci jste mluvil o tom, že s politiky a odborníky připravuje návrh opatření k omezení pití alkoholu, a to včetně omezení jeho prodeje. Jak by mohl být omezen prodej alkoholických nápojů v Česku?

Moje priorita je zamezit prostupnosti k mladistvým. Nejde úplně o omezení míst a časů, ale zvýšení tlaku na prodejce. To je konkrétní opatření, které by mohlo zafungovat. Zvýšíme možnost, aby prodejce, který pravidelně prodává nezletilým alkohol, mohl mít odebrané povolení k prodeji.

X Jedním z návrhů je silnější regulace reklamy na alkoholické nápoje. Bylo by namístě omezit třeba i možnosti výrobců alkoholických nápojů sponzorovat například sportovní události? Ptám se i v souvislosti s oslavy vítězství českých hokejistů na mistrovství světa, které byly hodně spojené s pivem.

Pivo bylo sponzorem českého hokejového týmu, takže bylo na obrazovce ČT pořád dokola. Tak je to otázka, jestli toto je správně. Přemýšlel jsem o tom léta jako odborník a musím říct, že bychom to měli omezit. Zároveň si pořád říkám: chce to český národ? A je správné, když to nechce, to prosazovat na sílu?

V tu chvíli si říkám, když bude český národ dobře informován, jaké nese náklady, a přesto si řekne: „ale my to nechceme, my tady chceme svobodu,“ tak je legitimní, že žádné omezení nebude. Mám pocit, že ani tu debatu nedokážeme vést. Vůbec nedokážeme vyslovit toto jako téma. Ale náklady za to neseme úplně všechny a nejsou malé.

Mohlo by být na důchody, na platy učitelů anebo na krocení státního dluhu. Neděláme v tom nic. Musím si musím říct, že bych nešel skandinávskou cestou. I oni od ní trošku ustupují, ale my jsme na opačné straně, že té restrikce žádné neexistují.

Reklama je kdekoliv. ČT odvysílá velkou reportáž o tom, jak za čtvrt hodiny vyčepuje O2 Arena 30 000 piv. Jako kdyby toto bylo to úžasné, co děláme. Tohle už je nějaká zvláštnost a měli bychom se o tom minimálně bavit.

X X X

Asociální a nerealistický návrh, nebo nutná změna systému? Devět ekonomů hodnotí penzijní reformu

Na konci května prošla prvním sněmovním čtením vládní penzijní reforma. Jednání trvalo několik dní, celkem 32 hodin čistého času, jelikož se opozice uchýlila k obsáhlým obstrukcím. Jak ale hodnotí chystanou reformu odborníci? Server iROZHLAS.cz a Radiožurnál oslovily v anketě devět ekonomů a většina z nich se shodla na jednom: reforma je nutná. Jiní si ale nejsou jistí, zda o reformu ve skutečnosti jde.

 Návrh vládní důchodové reformy nyní míří k posouzení do sociálního výboru Sněmovny. Do druhého čtení by se měl dostat na podzim a vzhledem k vládní většině v dolní komoře se předpokládá, že projde. Pětikoalice si od návrhu slibuje větší udržitelnost důchodového systému.

Předloha počítá s postupným zvyšováním věku odchodu do důchodu. Dotknout by se mělo lidí narozených po roce 1965. Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Mariana Jurečky (KDU-ČSL) tak chce reagovat na zvyšování průměrné doby dožití.

V současnosti je hranice pro odchod do penze stanovena na 65 let, v budoucnu se ale bude posouvat podle průměrného věku dožití, který vyplyne z dat Českého statistického úřadu, plánuje vláda.

Podle odhadů ministerstva se dnešním padesátníkům zvýší věk odchodu do důchodu o několik měsíců, u čtyřicátníků nepřekročí odchod do penze hranici 67 let. Změny se dotknou i předčasných důchodů. Lidé do něj budou moct nově odejít jen tři roky před dosažením zákonného nároku na penzi.

DŮCHODOVÉ PILÍŘE

Penzijní systém v České republice byl od ledna roku 2013 rozdělen na tři pilíře, od ledna roku 2016 po zrušení II. pilíře je dělen pouze na dva:

• I. pilíř (důchodové pojištění): povinný pro každého občana ČR, tzv. průběžný pilíř, jehož nastavení mění současná vládní reforma
• II. (důchodové spoření): již zrušený dobrovolný penzijní pilíř
• III. (doplňkové penzijní spoření/penzijní připojištění): dobrovolný pilíř se státním příspěvkem určovaným podle výše měsíčního příspěvku a typu penzijního fondu

Zároveň se zpřísní výpočet výše důchodu. Nově vyměřené penze budou růst pomaleji, a to o 150 až 200 korun ročně. Ke změnám dojde postupně v průběhu let 2026 až 2035. Upraví se i valorizování vyplácených důchodů. Do valorizace by se inflace započítávala nadále beze změny, ale dojde k návratu valorizačního pravidla pro zápočet růstu reálných mezd platného před rokem 2018, tedy ke snížení podílu 1/2 růstu reálných mezd na 1/3 růstu reálných mezd.

Jak to vidí ekonomové?

Většina ekonomů, které server iROZHLAS.cz oslovil, se shodne na tom, že změna současného systému je nutná. „O parametrech se dá diskutovat, ale změna je nutná. Čím dříve ji uděláme, tím to bude lepší. A to i za cenu, že bychom v budoucnosti museli nebo mohli nastavit příznivější podmínky,“ míní ekonom a rektor Vysoké školy ekonomické (VŠE) Petr Dvořák.

Třeba ekonomka Ilona Švihlíková ale naopak tvrdí, že návrh je „nerealistický a asociální“. „Je to promarněná šance hlouběji se zamyslet nad vývojem na trhu práce a nad asymetrií mezi odvody zaměstnanců a OSVČ,“ míní.

Změny, které vláda připravila, pak nelze podle emeritního rektora VŠE Richarda Hindlse ani nazvat reformou. „Já říkám často, že to není reforma. Je to jenom úprava parametrů na výdajové straně. Úplně mi tam chybí jakýkoliv náznak změny politiky na příjmové straně,“ kritizuje.

Bílá místa vládního návrhu, na která dřív upozornila Česká demografická společnost, zdůrazňuje ekonomka Jana Matesová. „To, jak je navržené prodlužování věku odchodu do důchodu, není spravedlivé ani rozumné. Ve chvíli, kdy by došlo k nějaké přírodní katastrofě, třeba opravdu ničivým záplavám nebo pandemii, tak lidé, kteří přežijí, budou potom několik let nespravedlivě zvýhodněni,“ upozorňuje. Změnu ale také považuje za nutnou.

Spory koalice a opozice

Proti návrhu reformy se nejvíce vymezují opoziční hnutí ANO a SPD. Nelíbí se jim hlavně postupné zvyšování věku odchodu do penze. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš změny v penzích označil za návrh, jak okrást současné i budoucí důchodce. Vláda kontruje tím, že současný systém je neudržitelný a vedl by k dalšímu zadlužování.

Debaty provázely i kontroverze ohledně schůzky zástupců koalice a opozice s prezidentem Petrem Pavlem. Pavel společná jednání inicioval a chtěl na nich hledat shodu mezi oběma tábory.

První jednání proběhlo na konci března a Pavel po něm oznámil, že se všechny strany shodly, že věk odchodu do důchodu se bude muset v budoucnu zvyšovat. ANO ale následně shodu popřelo a na další schůzku jeho zástupci odmítli dorazit.

O zásadní reformě systému se mluví několik dekád. První větší změnu od revoluce prosadila v roce 2008 vláda Mirka Topolánka (ODS), když schválila nové hranice pro odchod do důchodu.

Navazující vláda Topolánkova stranického kolegy Petra Nečase reformu z části dotáhla. Zavedla takzvaný II. pilíř, díky kterému lidé mohli směřovat tři procenta odvodů do vlastního spoření u penzijních společností, další dvě procenta museli přidat ze svého. II. pilíř ale vydržel pouze dva roky, zrušila ho vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD).

Postoje Andreje Babiše a jeho hnutí ANO jak ke II. pilíři, tak celkově k otázce důchodů prošly během let značnými turbulencemi. ANO mělo zachování II. pilíře nejprve ve svém programu pro sněmovní volby 2013, v Sobotkově vládě si ale zrušení nakonec ČSSD a lidovci prosadili.

Před sněmovními volbami 2017 byla pak hitem kampaně ANO Babišova kniha O čem sním, když náhodou spím. Tehdejší Babiš by se v otázkách penzí do značné míry shodl s dnešním Jurečkou. Také navrhoval zvyšovat odchod do důchodu s tím, jak se prodlužuje délka dožití.

Verze Andreje Babiše z dubna 2024 k věku do důchodu navzdory všemu výše zmíněnému říká, že ANO bylo vždy proti zvyšování důchodového věku. „Hnutí ANO nikdy v minulosti nesouhlasilo s navýšením věku odchodu do důchodu, ani dnes nesouhlasí a ani nikdy nebude souhlasit.“

X X X

Bezzubý hubeňour po mně hned střelil, líčí Čech přepadení somálskými piráty

Somálští piráti zaútočili v Indickém oceánu na nákladní loď BASILISK plující z Evropy do Emirátů. Přepadenému plavidlu přispěchala 23. května během několika hodin na pomoc španělská vojenská fregata SPS Canarias, která v oblasti hlídkuje v rámci unijní mise ATALANTA. „Ten den jsem se podruhé narodil,“ líčí v exkluzivním rozhovoru dramatické události český námořní kapitán David Knižka.

X Předně, jak se člověk dostane na takovou nákladní loď?

Plavím se už přes třicet let. Začínal jsem u Československé námořní plavby. Pak, když to prodali, jsme šli pracovat pod ty „levné“ vlajky.

X Jestli to není nějak tajné, co a kam jste převáželi?

Z Rotterdamu do Emirátů. BASILISK je velká loď pod liberijskou vlajkou (pozn. autora: přes 161 metrů dlouhá a 25 metrů široká). Převáželi jsme sypaný náklad, takzvaný „PetCoke“ (Petroleum Coke), něco jako takový práškový koks, který vzniká rafinaci ropy. Posádka byla sedmnáctičlenná.

X Podle zprávy námořní mise EU jste byli s lodí asi 380 mil východně od somálského Mogadiša a mířili jste na sever. Co se stalo?

Zhruba 400 mil východně od břehů Somálska. Ten den, 23. května jsem se podruhé narodil.

X Jak se to seběhlo? Byl jste v tu chvíli na kapitánském můstku?

Ne, bylo po obědě kolem 13 hodiny a byl jsem v kajutě. Na můstku byli první a druhý důstojník.

„Sakra, já se ani nerozloučím. Byl to hnusný pocit. Pomalu moje poslední plavba a stane se přesně to, čeho jsem se bál. Abych neskončil někde mimo domov. Seděl jsem tam a opravdu se modlil, i když do kostela nechodím.“

námořní kapitán David Knižka

X Nebylo vidět, že se k vám někdo blíží?

Zahlédli je zřejmě až na posledních chvíli. Dřevěná rybářská loď táhla za sebou rychlý člun s přívěsným silným motorem (pozn. autora: takzvané „dhow“ jsou většinou rybářské lodě, které piráti uloupí a využívají je na moři jako mateřské koráby, od kterých podnikají nájezdy na rychlých člunech). Ty dřevěné lodě nejsou moc vidět. Většinou až ve chvíli, když jste hodně blízko, na nějaké 3 míle. Mají malou radarovou stopu. Navíc byly docela velké vlny. Zpozorovali je až v okamžiku, kdy se několik lidí spustilo do člunu a začalo nás pronásledovat a střílet po nás.

X Kolik jich bylo?

Asi pět. Kluci spustili generální alarm a vnitřním systémem hlásili, co se děje, aby všichni věděli, že mají jít okamžitě do citadely. To je taková obrněná chráněná místnost, právě pro takové případy. Máme ji v kormidelně. Tam se celá posádka zevnitř zamkne.

X Jaká byla vaše první reakce?

Přiběhl jsem samozřejmě rychle na můstek. Krčili jsme se, protože po nás na můstku začali střílet. První důstojník utíkal do citadely a my jsme vyslali všechny možné nouzové signály. Je několik možností. Zapnuli jsme také takzvaný „Ship Security Alert System“, který se spouští skrytým tlačítkem. Je to tichý alarm a nikdo, kdo s tím není seznámený, o něm na lodi neví.

Pak jsem poslal pryč druhého důstojníka, aby vzal dokumenty z mé kajuty a námořnické knížky a aby se hned šel taky schovat do citadely. Já jsem se trochu zdržel, protože jsem ještě volal s bezpečnostním důstojníkem z naší kancléře, že nás napadli piráti a že už jsou asi na palubě, jak mi mezitím hlásil druhý důstojník.

 X Takže už se stačili rychle dostat nahoru na palubu?

Ta loď je vážně dlouhá. Druhý důstojník viděl z levé strany, že už zahákli žebřík a lezou nahoru.

X Počítám, že jste utíkal za posádkou?

Jak jsem se zdržel, piráti se mezitím dostali k vnitřnímu schodišti. Je tam takový „casing“ (plášť), kde jsou vnitřní schody izolované požárními dveřmi od ostatních palub na nástavbě. Už jsem je tam seshora slyšel. Křičeli. Když ten jejich řev trochu ustal, seběhl jsem dolů k citadele. Jenže kluci se tam už zamknuli a já se dovnitř nedostal.

X Kolegové vás neslyšeli?

Uvnitř bezpečné místnosti je blbě slyšet, takže to bylo marné. Jsou to protipožární dveře ještě se speciálním plechem vyrobeným tak, aby vydržel dobývání se dovnitř. Navíc i kdyby mě slyšeli, už by mi neotevřeli. Nevěděli, jestli už mě nedrží piráti.

X Na to určitě máte protokoly, jak postupovat v takové situaci?

Jasně, všichni do citadely. Já jsem to ale bohužel už nestihl. Nalodili se strašně rychle. Seběhlo se to celé během deseti minut.

X A nešlo třeba z lodi nějak uniknout?

Pobíhal jsem dole kolem citadely, která je na úrovni hlavní paluby. Kluci správně zamknuli všechny dveře i do mašiny (strojovny). Všechno bylo zavřené. Uvažoval jsem, co teď. Jediné otevřené dveře vedly do takzvané „Fire Control Room“ (požární řídící místnosti), kde se spouští CO² systém pro hašení různých částí lodi, jako třeba strojovny nebo nákladového prostoru.

X Tam jste se chtěl ukrýt?

Ještě jsem tam ani nevešel. Říkal jsem si totiž, že bych se mohl schovat spíš někde nahoře v nějaké kajutě, protože se budou soustředit asi na citadelu a nebudou mě tam hledat. A v tu chvílí najednou vykoukl ze schodiště (asi 4-5 metrů od citadely) jeden z těch Somálců. Asi se mě lekl a rychle zalezl. Hned ale zase vyběhl a rovnou vystřelil.

X Jen tak?

Ano, měl jsem přitom ruce nahoře a stejně po mě střelil. Kalašnikov AK-47. Selhal mu ale náboj. Dokonce jsme ho pak našli a mám ho vyfocený. Je tam vidět slabá stopa od úderníku. Očividně se mě bál. Byl o hodně menší, takový bezzubý hubeňourek.

X Co bylo dál?

No v tu chvíli jsem si tak říkal, že bych mu tu pušku mohl možná vzít.

X To jako vážně?

No jo, byl jsem od něj jen asi dva metry a očividně mu to nestřílelo. Jenže on stačil nabít a vystřelil podruhé. A to už mě trefil. Jak byl ale v panice asi rozčilený, tak mi prostřelil jen ruku. Naštěstí to nešlo do kosti. Po vnější straně mi tam vyvrtal díru.

Náboj, který měl kapitána zabít, ale selhal.

X A to jste mu pořád chtěl ten kalašnikov vzít?

Pořád jsem se blížil k němu. Nejdřív jsme vůbec nic necítil. Jen ve vzduchu ty povýstřelové spaliny. Chodím střílet a v tu chvíli jsem si jen říkal, že je to jak na střelnici. Po chvíli ale koukám, že mi teče krev a že mě teda asi trefil. A najednou po mně opět vystřelil a znovu mu selhal náboj. Pak hned utekl.

X Stihl jste se v tu chvíli schovat?

Chvíli byl všude klid a vydal jsem se nahoru, že se schovám tam. Ale narazil jsem na dalšího, už většího. Taky hubeného, taky bezzubého a taky s kalašnikovem. Bylo to u jídelny. Mířil na mě, křičel „Sir, Sir“ (“pane, pane“) a ukazoval, ať jdu s ním na můstek. Pak popošel o kousek dál a vykoukl ven. Asi zavolat svoje kumpány, aby mě chytili. Mám sto kilo. Na nic jsem nečekal a rychle jsme se zdejchnul zpátky dolů.

Přemýšlel jsem, co teď, oni mě chytí. Zalezl jsem do té protipožární kontrolní místnosti a zamknul se. Mezitím se spustil na lodi takzvaný „Dead Man“ alarm. Když to nikdo nezamáčkne, tak začne šílený kravál po celé lodi. Rachot jako blázen. A taky strojníci, než se schovali do citadely, zapnuli na mašině nouzové zastavení. Loď se houpala asi 20 stupňů doleva, doprava. Myslím proto, že to byla dost stresující situace i pro samotné piráty.

X Myslíte, že se vyděsili, co se děje?

Hlavně nebylo nic pořádně slyšet kvůli tomu houkání. Je to skoro na ohluchnutí. Loď sebou zmítala. V tomhle ohledu je to strašná loď. Všude mlátily dveře, které piráti pootvírali, takže skutečný chaos.

X Pak už jste se dostal do bezpečí? Co se vám honilo v tu chvíli hlavou?

Zamknul jsem se a všichni piráti přišli k citadele. Byl jsem asi dva metry od ní. Seděl jsem jak myška na zemi, ani nedutal a jen si říkal, že to je asi konec. Sakra, já se ani nerozloučím. Byl to hnusný pocit. Pomalu moje poslední plavba a stane se přesně to, čeho jsem se bál. Abych neskončil někde mimo domov. Seděl jsem tam a opravdu se modlil, i když do kostela nechodím.

X A co ta ruka?

Teklo to, tak jsem si to utáhl trochu tričkem. Roztrhal jsem ho na kousky a udělal si ještě ucpávky do uší, protože ten kravál byl vážně ohlušující. A zvlášť v té místnosti, kde je velmi silná siréna.

X Předpokládám, že piráti se pokoušeli dostat do citadely?

Začali do ní bušit. Byly to bomby jako hrom. Netuším, čím do toho mlátili. Roztřískali první protipožární dveře, přes ten speciální plech se ale nedostali. Několikrát taky bouchli i do dveří, za kterými jsem se ukrýval. Ale spíš jen tak, jestli se náhodou neotevřou. Nevěděli, že se tam někdo skrývá.

X Myslíte, že to jen tak zkoušeli?

Asi každá desátá rána mířila do těch mých dveří. Zámek se už začínal hýbat. Nejdřív jsem se opíral zády o dveře, aby nepovolily, protože už se z rámu sypala rez. Jenže pak jsem si uvědomil, že do dveří klidně můžou střelit. Odsunul jsem se a byl zticha, aby nezjistili, že tam jsem. Hledali mě.

Dveře citadely, kam se piráti několik hodin marně dobývali.

X A kdyby vás objevili?

To by byl konec. Mysleli si, že když mě chytí, tak loď znovu rozjedu. To ale nejde. Bez strojníků ne, protože taková loď není jako nějaký motorový člun. A kluky bych nepřesvědčil, aby vylezli z citadely. To by byl pro ně nesmysl. Takže by vzali s sebou do zajetí na břeh asi jen mě. No a tam bych s tou ránou, bez antibiotik a vyčištění asi chcípnul. Jen jsem si pořád opakoval, že jestli mě chytí, jsem v háji.

X Jak dlouho se do bezpečné místnosti zkoušeli dobývat?

Nakonec to po několika hodinách vzdali. Nevím přesně, neměl jsem pojem o čase.

X V takové chvíli běží čas asi trochu jinak.

Úplně. Nevím jestli pomaleji, nebo rychleji. Dvakrát jsem si tam odskočil do rohu. Bylo tam příšerné vedro, asi 38 stupňů. Do toho ten rachot. Byl jsem ve stresu, co ta rána. Myslím, že asi tak po třech hodinách byl klid. Slyšel jsem jenom sirénu a takové periodické zvuky bouchajících vnějších ocelových dveří. Chvíli jsem se rozhodoval, jestli mám vylézt. Koukal jsem se na nějaký nápis a říkal si – mám, nemám?

X Jako rozpočítadlo?

No, podle písmenek, jestli to vyjde na ano, nebo ne (smích). A to jsem ještě nevěděl, jestli ten zámek vůbec odemknu, protože byl poškozený, jak do toho bušili.

 X Myslíte, že piráti to prostě vzdali a odpluli?

Odemknul jsem, opatrně vykoukl a vyplížil se na hlavní palubu. Koukal jsem podél lodě z jedné i z druhé strany, jestli je tam ještě jejich člun. Nikde jsem ho neviděl, ale mohl být vepředu nebo pod zádí. Pak jsem se pomalu dostal do nástavby a tam už jsem měl signál z vnitřního intranetu. Schoval jsem se v pilotní kabině. Připadal jsem si jako nějaké štvané zvíře nebo jako v nějaké staré počítačové hře, které jsem hrával.

X Záchrana už byla v té chvíli na cestě?

Jediné číslo na firmu v mém telefonu bylo na mou agentku – úřednici. Spojil jsem se s ní. Byla z toho pořádně v šoku, protože o přepadení zatím věděl jen krizový tým. Řekl jsem jí, že jsem postřelený a jestli by nemohla dát můj telefon našim bezpečákům.

Za chvíli se se mnou jeden bezpečnostních šéfů spojil a ujišťoval mě, že mezinárodní síly o incidentu už vědí a jsou na cestě. Pak mě přes satelit kontaktoval i kapitán blížící se španělské fregaty. Říkal, že nejprve dorazí zhruba o půlnoci vrtulníky a bojová fregata asi po třech hodinách. Tak jsem čekal.

„Někdy před půlnoci, jsem slyšel, jak krouží vrtulník kolem lodi a střílí. Pak loď obkroužil ještě jednou kolem půlnoci. Zkoumali asi okolí lodi. Piráti se zřejmě zdejchli. Obvykle se zamotají mezi ostatní rybáře a tam už je nepoznáte.“

námořní kapitán David Knižka

To bylo v kolik?
Nevím přesně, kolem čtvrté nebo páté odpoledne, nezkoumal jsem to. Asi chvíli potom, jak přestali bušit do citadely. Musel jsem ještě vylézt v nástavbě do vyšších pater, abych měl signál. To, že jsou na cestě, mě ale docela uklidnilo. Vnitřním telefonem jsem volal do citadely, že je pomoc na cestě. Chtěl jsem se ujistit, že jsou tam všichni, protože se mi zdálo, že předtím piráti řvali blízko kuchyně a obával jsme se, jestli náhodou nechytili kuchaře.

X A piráti byli tou dobou ještě na palubě?

Nevím, nepátral jsem po nich, schovával jsem se. Asi byli, protože stihli vykrást nějaké kabiny, když už nemohli zajmout posádku a loď. Vzali si nějaké blbosti, vesměs peníze – pár tisíc dolarů. To pro ně ale nebylo podstatné. Chtěli miliony za výkupné za loď.

X Pak tedy přiletěly záchranné vrtulníky?

Někdy před půlnoci jsem slyšel, jak krouží vrtulník kolem lodi a střílí. Pak loď obkroužil ještě jednou kolem půlnoci. Zkoumali asi okolí lodi. Piráti se zřejmě zdejchli. Obvykle se zamotají mezi ostatní rybáře a tam už je nepoznáte.

X A vojáci přistáli a zajistili palubu?

Máme nad palubou jeřáby a je hodně těžké tam přistát. Vrtulník SeaHawk je obrovský stroj a z něj se slanilo na palubu asi tucet členů speciálních sil. Myslím, že to i pro ně bylo hodně těžké, loď se houpala dvacet stupňů sem a tam. Koukal jsem se z okna, když přiletěli. Ten jeden z členů speciálních sil na laně se chvíli nemohl trefit na palubu. Těžký manévr, ale perfektní profesionálové.

Kapitán fregaty mi mezitím napsal, že mě budou vyvolávat jménem, jak tam proniknou. V mezičase jsem přešel do své kapitánské kajuty a tam jsem se zamknul. To už jsem věděl, že piráti na lodi zřejmě nejsou. Oni se sami dost bojí, že je chytí, protože je zavírají do vězení na dlouhá léta.

(Pozn. autora: Jen o dva týdny před tímto útokem předali námořníci unijní mise ATALANTA šestici zadržených pirátů úřadům na Seychelských ostrovech za útok na obchodní loď CHRYSTAL ARCTIC u Marshallových ostrovů.)

X Takže zásah naštěstí už nijak dramatický nebyl?

Nejdříve vyzvedli všechny z citadely. Drželi je v jedné místnosti, protože ještě prohledávali celou loď. Zavolali mě jménem, musel jsem dát ruce nahoru, prohledávali mě. Chápu, že mají přesné postupy, i když nevypadám jako Somálec. Nevěděli, jestli třeba na sobě nemám nějaké výbušné zařízení.

X A pak jste si konečně mohl nechat ošetřit ruku?

No, vlastně se pak chtěli vyfotit na palubě. Chápu to, chtějí taky ukázat, že má smysl, aby v oblasti námořní síly byly a chránily nákladní lodě. Je to potřeba, protože jinak jsou bití obyčejní námořníci. Když je piráti zajmou a majitel nevykoupí nebo se nějak nedohodnou, tak jsou doslova v háji. Vyprávěl mi jeden filipínský kapitán, že jeden z námořníků byl sám šest měsíců v zajetí kdesi na pobřeží Somálska. Vrátil se úplně zdecimovaný. Vždycky, když zkrachovalo nějaké to vyjednávání, tak ho piráti zbili. Jak mohl asi vypadat, když se vrátil domů.

Člunem se pak k nám z fregaty dostali dva doktoři, aby mi tu ruku ošetřili. Propláchli mi ránu asi litrem nějaké dezinfekce. Chtěli mě vzít na jejich loď, ale jak já bych jen s jednou rukou asi slezl z paluby do člunu. Neměli anestetika a protáhli mi ten průstřel nějakým fáčem.

X To vám tedy nezávidím.

Já jsem rád, že to udělali. Měl jsem jistotu, že to vyčistí, protože ta rána byla znečištěná. Je pravda, že ke konci jsem už trochu omdléval. Asi deset velkých injekcí prostříknutých ránou. Prvních pár vydržíte, ale pak už jdete do kolen. Dali mi tam drenáž a antibiotika. Zůstal jsem na lodi a za devět dní jsme dopluli s nákladem do Dubaje.

Tam nastal ještě problém s úřady kvůli tomu incidentu. Vzali nás do přístavu asi po dvanácti hodinách prověřování. Firma mezitím zajistila střídání posádky. Kdo chtěl, mohl se nechat na další cestu vystřídat. Většina filipínských členů posádky se nechala vyměnit, protože blbě snášejí stres. Moji ukrajinští důstojníci tam zůstali na další cestu. Jsou odolnější.

X Konečně jste zamířil domů?

Ještě jsem tam asi dvanáct hodin chodil po doktorech. Potřeboval jsem potvrzení pro aerolinky, že zdravotně zvládnu let do Evropy. Dělali mi několik vyšetření. Jako že asi nezvládnu šestihodinový let, když jsem přitom byl devět dní s tím zraněním na lodi. Byrokracie. Nacpali mě dokonce do tunelu magnetické rezonance a že prý tam budu 40 minut. Přitom jsem měl jen tu ruku. Až konečně v Česku jsem pak byl u normálního doktora.

X Co na to šílené dobrodružství říkala rodina?

Mysleli si, že je se mnou konec. Uklidnil jsem je, až když byli na palubě vojáci.

X Cíl somálských pirátů je asi pořád stejný – obsadit loď, zajmout posádku a donutit ji odplout do somálských vod a čekat na výkupné.

Přesně tak. Většinou mi kolegové říkali, že když jde všechno dobře, ze zajetí se dá dostat tak do měsíce. Nedovedu si to ale představit, když je člověk zraněný. Pochybuji, že tam mají vůbec nějaké léky. Asi jen ležíte někde na betonu a čekáte doslova na vykoupení.

X  Myslíte, že bylo trochu i štěstí, že se španělská fregata zrovna pohybovala relativně blízko? Vím, že před lety se na lodě proti pirátům začala instalovat různá zařízení, žiletkové dráty po bocích, vodní děla.

Je dobře, že mezinárodní síly v oblasti hlídkují. A k těm opatřením vám řeknu jedno – když se tam piráti chtějí dostat, dostanou se tam. Vodní děla jsou nesmysl. Kdo tam bude asi tak stát, když po vás pálí z kalašnikovů. Všechny pasivní překážky je jen zpomalí, aby posádka stihla uniknout do citadely a zamknout se tam.

X V tomto ohledu to tedy zafungovalo, i když zrovna vy jste to nestihl?

No jasně. Měl jsem smůlu, ale zároveň obrovské štěstí. Dva náboje selhaly a do místnosti, kam jsem se ukryl, se nedostali. Nenašli mě. Průstřel byl čistý, žádná kost ani velká céva. Až si říkám, jestli jsem si to štěstí tímhle už nevybral a neměl bych přestat jezdit.

X A budete pokračovat, nebo po této zkušenosti na moři končíte?

Upřímně ještě nevím. Hlavně teď budu dlouho doma. Třeba mi za nějaký čas otrne. Nechci umřít někde venku, ale ve své posteli (smích).

X X X

Tragická nehoda u Vyškova: dvě děti mrtvé, dva dospělí zraněni

Dvě děti zemřely při dopravní nehodě na silnici mezi Vyškovem a Rousínovem, dva dospělí se zranili. Podle prvotních informací mělo vozidlo po předjíždění jiného auta vyjet mimo komunikaci. Řidič měl pozitivní zkoušku na alkohol, byl policisty zadržen.

Dvě děti zemřely v pátek večer při dopravní nehodě na silnici mezi Vyškovem a Rousínovem, dva dospělí muži, kteří s nimi byli v autě, utrpěli zranění. Záchranáři je odvezli do nemocnice. ČTK to řekla mluvčí jihomoravských zdravotnických záchranářů Michaela Bothová.

„Jedno z dětí zemřelo ještě před příjezdem záchranářů, druhé dítě jsme resuscitovali, bohužel se nepodařilo obnovit jeho životní funkce. Dva muže, kteří s dětmi v autě cestovali, jsme po ošetření převezli do vyškovské nemocnice k vyloučení vážnějších zranění,“ uvedla Bothová.

Jak ČTK řekl policejní mluvčí Petr Vala, nehoda se stala asi 200 metrů před Vyškovem, „Osobní vůz z neznámých příčin vyjel mimo silnici a zůstal na poli. Silnice mezi Vyškovem a Rousínovem je do ukončení vyšetřování a odstraňování následků nehody zcela uzavřená, dopravu policisté odklánějí po objízdných trasách,“ řekl Vala.

„Žádáme svědky tragické dopravní nehody, aby se neprodleně přihlásili na tísňové lince 158. Zároveň žádáme i řidiče předjížděného auta, aby se i on policistům přihlásil. Uvítáme i záběry z palubních kamer, uvedla policie na síti X.

X X X

 Je trošku stydlivá, ale komunikace probíhá super, říká o spoluhráčce Gauffové Siniaková

Po třech letech bude hrát tenistka Kateřina Siniaková o postup do finále ženské čtyřhry Roland Garros a poprvé je takto daleko v Paříži s jinou spoluhráčkou než s Barborou Krejčíkovou. Deblovou partnerkou je tentokrát hvězdná Američanka Coco Gauffová.

 Už od nějakých čtrnácti, patnácti let je Cori „Coco“ Gauffová celosvětovou hvězdou, teď je jí dvacet a díky loňskému triumfu na US Open v New Yorku už je také grandslamovou šampionkou v singlu. O její podpis je po každém zápase obrovský zájem a když utkání skončí, bývá celkem dlouho v zajetí dětí, které nastavují připravené fixy s velkými míči a jinými suvenýry.

„Určitě má hodně lidí kolem sebe v týmu, takže je tam spoustu lidí, když jsme se rozehrávaly,“ všímá si Kateřina Siniaková, i když ji zároveň některé věci překvapují.

„Dokonce si myslím, že je trošku stydlivá. Ale na to, co všechno dokázala, tak komunikace a všechno probíhá super. Myslím si, že deblu rozumím, a i proto se mnou chtěla hrát. Jsem moc ráda, že se takhle dobře doplňujeme a že se nám daří,“ říká česká tenistka o Coco Gauffové, která ale své soupeřky nešetří a projevuje se to už při první ráně. Siniakovová už nastupovala na kurt s mnoha spoluhráčkami, ale jednu věc teď zažívá nově.

„Samozřejmě je znát, že servíruje 200. Že když se to sejde, tak to opravdu letí, to je asi největší rozdíl. Není to to nejdůležitější, ale je to znát tím, že já hodně přebíhám na síti, tak je vidět vidět, že když ten servis letí takhle rychle, tak je tam tlak,“ vypráví Siniaková a dodává, že je Coco Gauffová také velmi rychlá při hře.

Takže také velmi dobře reaguje na to, co právě dělá její spoluhráčka. Obě mají role přirozeně rozděleny, česká tenistka se cítí skvěle u sítě, Američanka u základní čáry, ale velmi často se stává, že útočí obě nebo si pozice úplně prohodí.

„Klasicky si řeknete, kdo kam servíruje, jak se přebíhá. Řekly jsme si, co a jak každá vnímá, ale nejdůležitější stejně pak v té výměně je křiknout si a myslím si, že zatím to bylo bez problémů,“ pochvaluje si komunikaci na kurtu Siniaková, která se svou spoluhráčkou potkává až na dvorci.

Dávala jí veškerý prostor na to, aby se mohla připravovat na singlové zápasy, vždyť Gauffová měla jako nasazená trojka ty největší ambice a bojovala o účast ve finále.

„Často jsme se sešly jenom před zápasem, nechávám jí tu její pohodu. Neměly jsme čas si popovídat. Opravdu to bylo před tím zápasem nebo během rozehrávky, takže že by tam byl vyloženě nějaký pokec u kafíčka nebyl čas. Opravdu jenom tenis. Samozřejmě nějak jsme se zmínily, že je tady můj taťka nebo její rodina,“ prozradila česká tenistka.

Úspěšné spojení přineslo hráčkám účast ve finále French Open. Ve třech setech si v semifinále poradily s americkým párem Dolehideová a Krawczyková, o titul si zahrají s Italkami Erraniovou a Paoliniovou.