Slovenský premiér Robert Fico vyvolal slovní přestřelku s ukrajinským ministerstvem zahraničí po svých sobotních vyjádřeních. Uvedl, že Ukrajina je částečně zodpovědná a bude muset zaplatit za to, že byla v souvislosti s ruskou vojenskou agresí použita Západem k pokusu oslabit Rusko. Ukrajinské ministerstvo v neděli psalo o otevřeně urážlivé rétorice vůči Ukrajině, což Fico odmítl.

„Všichni už vědí: Ukrajina byla použita Západem na pokus oslabit Rusko, což se nepodařilo, a za co bude muset Ukrajina podle všeho draze zaplatit,“ uvedl nejprve Fico v sobotním prohlášení k nadcházející schůzce prezidentů USA a Ruska o možnosti ukončit válku na Ukrajině.

Dal také najevo, že bez ohledu na výsledek tohoto jednání bude Ukrajina trpět a ukrajinští političtí lídři jsou za to do jisté míry zodpovědní, neboť „se nechali zlákat Západem a plně podporovali neúspěšnou západní strategii poškodit Rusko prostřednictvím všemožné podpory Ukrajiny ve vojenském konfliktu“. Fico také tvrdil, že válka na Ukrajině mohla skončit už dva měsíce po jejím začátku v únoru 2022, ale podle něj vícero západních politiků tomu bránilo.

Ukrajinské ministerstvo zahraničí v neděli v reakci kromě jiného napsalo, že Fico si neuvědomuje skutečné důvody ruské invaze na Ukrajině a že slovenský premiér se uchyluje k otevřeně útočné rétorice vůči Ukrajině a ukrajinskému lidu.

 Fico pak v dalším prohlášení tuto ukrajinskou kritiku odmítl. „Jako předseda vlády svrchované země si právo na svobodu projevu a jiný názor zachovám, byť to způsobuje nervozitu mezi mými kolegy v EU a na sousední Ukrajině,“ uvedl Fico. Dodal, že „chápe napětí a nervozitu, která musí v těchto dnech převládat v politickém vedení Ukrajiny.“

Kritika ukrajinského lídra

Fico kritizoval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za to, že Ukrajina ukončila tranzit plynu přes své území na Slovensko, když s ruskou stranou neprodloužila kontrakt o přepravě plynu. Jeho platnost skončila na konci loňska.

Fico už v minulosti opakovaně kritizoval přístup EU k válce na Ukrajině a jeho nynější vláda po svém předloňském nástupu do úřadu zastavila vojenskou pomoc Kyjevu ze státních zásob. Tvrdil rovněž, že Ukrajina v souvislosti s ruskou invazí přijde o území a o možnost členství v NATO.

Agentura Bloomberg v pátek napsala, že Washington a Moskva připravují dohodu o příměří na Ukrajině, která stvrdí ruské teritoriální zisky na východě Ukrajiny, zejména v Donbasu. Moskva si chce také ponechat poloostrov Krym, který zabrala už v roce 2014.

Americký prezident Donald Trump v pátek v Bílém domě mluvil o výměně území, která „bude ku prospěchu obou stran“. Lídři Británie, Finska, Francie, Itálie, Německa a Polska a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve společném prohlášení uvedli, že cestu k míru na Ukrajině nelze určit bez Ukrajiny. Podle informací stanice NBC News Bílý dům stále zvažuje, že na jednání Trumpa s ruským prezidentem Vladimirem Putinem 15. srpna na Aljašce pozve také ukrajinského prezidenta.

X X X

 „Aljaška je geniální volba.“ Trump ukazuje svaly, ze symboliky má radost i Putin

 Výběr americké Aljašky jako místa setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s ruským vládcem Vladimirem Putinem nese benefity pro obě strany. Trump tím ukazuje dominanci, zatímco Putin se vyhne mezinárodnímu zatykači a může se pokusit o navázání ekonomických vztahů. Podle ruských médií je Aljaška, kdysi ruské území, signálem Ukrajině, aby se také dohodla s Kremlem.

 „Aljaška je nejstrategičtější místo na světě, ležící na křižovatce Severní Ameriky a Asie, s Arktidou na severu a Tichým oceánem na jihu. S pár mílemi oddělujícími Rusko od Aljašky nehraje žádné jiné místo tak důležitou roli v naší národní obraně, energetické bezpečnosti a vedoucí pozici v Arktidě,“ uvítal rozhodnutí hostit summit Trump-Putin republikánský guvernér Aljašky Mike Dunleavy. „Je proto logické, že se zde konají diskuse globálního významu.“

„Neutrální blízkovýchodní státy by se mohly pokusit vzít si zásluhy za uzavření možné dohody, což Trump nechce.“

 X X X

 UKRAJINA  UŽ  DÁVNO  VÁLKU  PROHRÁLA? 

NEMĚLA  JI  PŘIPUSTIT  PODLE  TRUMPA

O  UKRAJINU  DNES  ZÁJEM  I  POLSKO,  MAĎARSKO,  NĚMECKO,  SR, USA?

CNN: Schůzka Trumpa s Putinem na Aljašce? Zdá se, že Kyjev pomalu prohrává válku?

 Dlouhé měsíce očekávané setkání se blíží. V pátek na Aljašce usednou k jednomu stolu americký prezident Donald Trump a ruský vůdce Vladimir Putin. Podle americké CNN jsou to právě Rusové, kdo má silnější karty. „Není divu, že Putin po této šanci skočil, podmínky jsou výrazně nakloněny Moskvě,“ upozorňuje analýza CNN.

Setkání Trumpa s Putinem se odehraje na území, které Američané koupili před 158 lety od Rusů. Moskva tehdy inkasovala 7,2 milionu dolarů. V pátek se na tomto místě uskuteční setkání, jehož hlavním tématem bude znovu dohoda o předání kusu půdy.

 Jenže tentokrát jde o ukrajinské území a podmínky pátečního summitu jsou výrazně nakloněny Moskvě, tvrdí analýza americké CNN. „Je zřejmé, proč Putin po této šanci po měsících falešného vyjednávání skočil, a je těžké si představit, že z bilaterálního jednání vzejde dohoda, která Ukrajinu nevykolejí,“ píše reportér Nick Paton Walsh.

Za posledních deset let se jedná o první pozvánku pro Putina k návštěvě USA. Naposledy se ruský vůdce setkal v září 2015 v New Yorku s americkým prezidentem Barackem Obamou.

 Navazuje na téma

 Zároveň jde o schůzku, na níž se velmi pravděpodobně bude jednat o budoucnosti Ukrajiny bez přítomnosti zástupce této země. „Diskutovat se bude o dohodě, při níž Putin nemusí bojovat, aby získal vytouženou část zbytku území,“ stojí v analýze.

Putin si stále stojí za svým požadavkem na uznání celé Doněcké a Luhanské oblasti za ruské území. „Těžko říct, jak Kyjev bude ochoten tyto nápady tolerovat,“ myslí si Walsh.

Moskvu by potěšily scény z osvobozování měst

Evropští lídři odmítají, aby se o budoucnosti Ukrajiny rozhodovalo bez její účasti. Kyjev pak nechce ani slyšet, aby se vzdal území výměnou za mír. Z ukrajinského pohledu je velmi nepříjemná představa, že by Rusko bez boje ovládlo města jako Kramatorsk nebo Slovjansk, v nichž žijí tisíce lidí.

„Moskva by měla radost ze scén, kdy se města evakuují a její vojáci tam vstoupí bez jediného výstřelu,“ myslí si Walsh. Pokud by však Kyjev odmítal přistoupit na dohodu, do hry se mohou opět vrátit americká ultimáta o zastavení vojenské pomoci či sdílení informací.

 Americký prezident přitom před několika týdny pro BBC prohlásil, že ho ruský prezident zklamal. Zároveň mu pohrozil uvalením sankcí, pokud Rusko nepokročí v mírových jednáních. „Další lhůta pro uvalení sankcí uplynula téměř bez povšimnutí,“ upozorňuje analýza CNN.

Dosud není jisté, jestli k jednáním nakonec bude pozván i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Do očekávaného setkání státníků USA a Ruska zbývá pět dní. „I s takovým odstupem se zdá, že Kyjev pomalu prohrává,“ píše Walsh.

 X X X

 Rusové deptají Ukrajince šílenou taktikou. Vůbec nechápu, co je pohání, popisuje šokovaný voják

 Rusové vytrvale pokračují v útocích na ukrajinské pozice a na mnoha místech se jim daří vyvíjet takový tlak, že jsou schopni získávat část území. Důležitou roli dnes při úsilí ruských vojáků hrají motorky, na nichž se rychle přesouvají. Úspěchy přicházejí navzdory jejich často vyloženě sebevražedné taktice. Blíže ji popsali sami Ukrajinci.

Ukrajinské pozice jsou na mnoha místech fronty těžce opevněné. Přesto na ně Rusové neustále posílají jednu útočící vlnu za druhou. Tito vojáci se však často nevrátí.

 „Jejich motivací jsem šokován. Vůbec nerozumím, co tyto pěšáky nutí jet proti našim pozicím,“ vypráví pro ukrajinskou Army TV důstojník z praporu „Svoboda“ Ukrajinských ozbrojených sil Andrij Kryvuščenko.

 Putin se vysmál Trumpovi: Je-li někdo zklamaný, má vysoká očekávání, řekl k jednání o míru

„Často jde o bývalé úředníky a není také vůbec neobvyklé, že mezi vojáky s kontraktem jsou odsouzenci, kteří přišli z vězení. Celkově vzato je nelze nazvat specialisty, ale přesto pokračují. Běžně útočí ve skupině tří až pěti motorek. My dvě až čtyři zničíme a stejně ten zbývající jede naším směrem, kam skupina mířila, a stále doufá v úspěch,“ popisuje ukrajinský voják.

Kryvuščenko doplnil, že z odposlechnutého vysílání Rusů je patrné, proč se ruští vojáci na motorkách s takovou vervou snaží uspět. „Zachytili jsme opakovaně hlášení (Rusů), že kdokoliv se vrátí nezraněn, bude zastřelen. Vojáci, které jsme zajali, nám tato tvrzení potvrdili. Možná to je důvodem jejich motivace,“ shrnul důstojník.

Rusko i přes ztráty postupuje

Ukrajinský velitel mimo jiné zmínil, že důležitou motivační složkou pro Rusy jsou i nadále peníze. „Lidé skáčou na lep reklamním kampaním na různých kanálech i billboardech. Díky nim se mnoho lidí mobilizovalo do ruské armády s tím, že dostanou peníze. Ale aby dostali výplatu, musí přežít. A nepřátelé padají na frontě jako mouchy,“ dodal Kryvuščenko v rozhovoru pro Army TV.

Kyjev aktuálně čelí mimořádně těžké situaci, protože ruské armádě se daří postupovat i za cenu velkých ztrát. Nejkritičtější situace je v tuto chvíli u Pokrovsku.

Portál Unian cituje plukovníka v záloze ukrajinské armády Serhije Grabského, který hlásí, že u Pokrovsku aktuálně probíhá „30 až 40 procent veškerého boje“.

Institut pro studium války (ISW) mezitím upozornil, že Rusové rovněž postupují v Doněcké oblasti, a to v okolí Siversku, Torecku a Novopavlivky. Jistý progres Moskva zaznamenala i v Záporožské oblasti.

X X X

 Rusové bombardovali autobusové nádraží a univerzitní kliniku v Záporoží

 Rusko v neděli zaútočilo na ukrajinské Záporoží řízenými leteckými bombami, které zasáhly mimo jiné autobusové nádraží a univerzitní kliniku. Útok si vyžádal nejméně 19 zraněných, píše server The Kyiv Independent.

  Ruské útoky zasáhly obytné oblasti, autobusové nádraží a univerzitní kliniku, uvedlo ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí na síti X.

Nejméně 19 lidí bylo při útoku zraněno, uvedl šéf správy Záporožské oblasti Ivan Fedorov. Věk obětí se pohybuje od 24 do 77 let a všechny jsou v lékařské péči, napsal server s odvoláním Fedorova, který útok označil za teror. Ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí nejprve informovalo o nejméně 12 zraněných.

Podle Fedorova ruský úder poškodil také sedm bytových domů a dalších budov v blízkosti autobusového nádraží. Záchranáři pátrají po dalších obětech, které mohly zůstat pod troskami.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se k úderům vyjádřil ve svém večerním projevu a uvedl, že útok na civilisty dokazuje neochotu Ruska uzavřít mír. „Proto jsou nutné sankce, je nutný tlak. Je nutná síla Spojených států, Evropy, všech národů světa, které chtějí mír a stabilitu v mezinárodních vztazích,“ dodal Zelenskyj.

Zelenského prohlášení přichází v době, kdy se americký prezident Donald Trump a ruský prezident Vladimir Putin připravují na osobní setkání na Aljašce 15. srpna, kde budou jednat o situaci na Ukrajině.

 Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová dnes oznámila, že nechala svolat na pondělí jednání ministrů zahraničí EU v souvislosti s chystanou schůzí prezidentů Spojených států a Ruska Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Uvedla to agentura Reuters. Trump a Putin by měli jednat o vyřešení války na Ukrajině. Podle Kallasové se musí jakékoliv dohody mezi USA a Ruska účastnit Ukrajina a evropské státy.

Město Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny leží nedaleko frontové linie a je častým terčem ruských útoků od doby, co se Ukrajina už více než tři roky brání rozsáhlé ruské invazi.

 X X X

 OSN varuje: Více než 500 000 obyvatel Gazy čelí hladomoru

 Probíhající boje, masové vysídlování a téměř naprostý nedostatek přístupu k pomoci vedly k extrémní potravinové nejistotě. Ve většině oblastí pásma Gazy byly překročeny prahové hodnoty hladu definované systémem. V Gaze dosáhla míra akutní podvýživy u dětí úrovně definované jako hladomor.

Podle zjištění zprávy čelí více než 500 000 obyvatel Gazy situaci popisované jako katastrofální (fáze 5 IPC). Mnoho rodin se několik dní obešlo bez jídla. Od května letošního roku zemřelo při snaze získat jídlo přes tisíc lidí.

 X X X

Na hranicích přitom čeká na vstup do pásma Gazy přibližně 6 000 nákladních aut se zásobami. Minulý týden Izrael povolil shozy potravin, ale tyto snahy byly kritizovány humanitárními organizacemi, které je označily za nedostatečné a převážně symbolické. Cindy McCainová, výkonná ředitelka Světového potravinového programu OSN, uvedla, že shozy potravin nejsou adekvátním řešením hladové krize.

Podle mezinárodních organizací se Izrael dopouští válečných zločinů proti palestinským civilistům, včetně těch, kteří čekají na stanicích humanitární pomoci. 2. srpna OSN varovala před rostoucím počtem obětí v pásmu Gazy.  Od konce května bylo při čekání na humanitární pomoc zabito přibližně 1400 lidí. Většinu vražd provedla izraelská armáda. V červenci izraelská armáda přiznala  zničení humanitární pomoci určené pro obyvatele pásma Gazy. Obsah více než 1000 nákladních automobilů, včetně potravin a léků, byl zakopán nebo spálen.

Přísun humanitární pomoci navíc brání židovští civilisté a ze zablokovaných aut jsou   potraviny často  ničeny. Jana Putzlacher, server vasevec.cz

X X X

ŽENA  Z  NĚMECKA  ODŠKODNĚNA  V  ČR

 Začátkem boje o přežití ve státním aparátu, vznikl ve spolupráci s Pamětí národa.

 Železná Ruda, dnes turisty vyhledávané středisko na Šumavě v sousedství bavorské obce Bayerisch Eisenstein. Městys po téměř čtyřicet let odděloval od jeho bavorského protějšku důmyslný a v zásadě nepropustný systém železné opony, hranice mezi Východem a Západem procházela uprostřed budovy místního vlakového nádraží.

Paměť národa Text vznikl ve spolupráci s Pamětí národa, pro kterou jej zpracoval Jan Blažek. Organizace sdružuje lidi se zájmem nejen o historii prostřednictvím Klubu přátel Paměti národa. Díky pravidelným příspěvkům více než 5 tisíců členů může spolek uchovávat vzpomínky lidí, kteří prožili klíčové okamžiky dějin. Členství také nabízí možnost setkávat se s pamětníky, účastnit se vycházek, výletů, debat či hlasovat pro laureáty Cen Paměti národa.

Blízkost osídlení na německé straně a možná i místní pašerácká tradice právě sem ale lákala tzv. „narušitele“, tedy lidi, kteří chtěli uprchnout na Západ. Patřila mezi ně i Angelika Cholewa, jedna z mnoha občanů východního Německa, kteří uvěřili mýtu, že československá hranice se Západem je propustnější. Za svůj neúspěšný pokus krutě pykala a následky věznění ji poznamenaly na celý život. České soudy ji nedávno rehabilitovaly.

Cholewa se narodila jako Angelika Grassme v roce 1955 v durynském městě Naumburg an der Saale v tehdejší Německé demokratické republice.

Režim jí házel klacky pod nohy

Po maturitě Angelika chtěla studovat architekturu, ale komunistický režim jí to neumožnil. Přihlásila se tedy na školu oděvních technologií, protože k šití a návrhářství měla vždycky blízko. Na této škole jí vyhovovalo, že se nemusela nijak zásadně politicky angažovat. Členství ve straně odmítla.

Angelika Grassme, později provdaná Cholewa, v roce 1969.

Po škole třikrát změnila zaměstnání, v podnicích jí vadil politický tlak a čelila také ústrkům za neúčast v prvomájových průvodech. Vnímala všeobecně rozšířené rozkrádání, na které nemohla nijak upozornit. Pochopila, že když bude chtít zůstat věrná sama sobě a bude chtít nazývat věci pravými jmény, bez problémů se to neobejde.

V květnu 1979 se provdala za automechanika Reinharda Cholewu a chtěla s ním založit soukromý podnik na výrobu povlečení. V NDR sice drobné podnikání nebylo zakázáno, Angelika však povolení nedostala poté, co podruhé odmítla vstoupit do komunistické strany. Zkrachoval i pokus pracovat pro církev, protože její vedení s východoněmeckými mocipány spolupracovalo.

Cholewovi se tedy nakonec rozhodli pro emigraci na Západ. Německo-německá hranice měla hroznou pověst, tudy to zkoušet nechtěli. Často spolu ale jezdili do Československa a dobře znali okolí Železné Rudy v blízkosti hranic se Spolkovou republikou Německo. V mylné víře, že českoslovenští pohraničníci nemají rozkaz na narušitele střílet, se rozhodli přejít hranice právě tam.

Podrobné mapy a informace o oblasti hranice jim obstaral Reinhardův západoněmecký bratranec Jürgen Grosch. Předávala jim je jejich společná známá a spojka na západoněmeckém zastupitelském úřadu v NDR jménem Ewa. Novomanželé to tenkrát sice nemohli tušit, ale Angelika Cholewa dnes ze spisů ví, že v hledáčku východoněmeckých orgánů a služeb se ocitli už od dubna 1980.

Manželé se na útěk připravovali svědomitě. Oba pilně trénovali, aby měli dobrou fyzičku. Obstarali si kompasy, pohorky, dalekohled pro noční vidění a podrobné mapy. S úmyslem emigrovat se nesvěřili ani svým nejbližším, Angelika počítala i s tím, že se jí matka po útěku zřekne.

Útěk skončil rozepří

Na cestu se vydali 18. června 1980 v Reinhardově chloubě – opraveném předválečném veteránu DKW F8 Cabrio. Kontrola byla onoho dne vůbec laxní, Pozornost pohraničníků rozptylovalo sledování právě probíhajícího mistrovství Evropy ve fotbale.

DKW F8 Cabrio, se kterým Cholewovi přijeli v létě roku 1980 do Československa.

Hranici s Československem překročili manželé bez problémů a ubytovali se v pošumavských Horažďovicích v hotelu Zlatý Jelen. Dne 20. července se přesunuli do kempu v Železné Rudě a večer vyrazili jakoby do města na pivo. Ve skutečnosti se ale vydali obhlížet terén u státní hranice. Původně ji plánovali překročit následujícího dne.

V osm hodin večer vstoupili do zakázaného pásma. Měli štěstí, že jejich stín směřoval dozadu, a dobře tak viděli na signální dráty v nejrůznějších výškách. Bezděky došli až k plotu a strážní věži, na které uviděli dva vojáky a štěkajícího psa. Rychle se ukryli v křoví.

„Přemýšlela jsem a říkala jsem si, že teď počkáme na střídání hlídek, protože na takovém postupu jsme se předtím dohodli – nejdřív se podívat, kdy to dělají, jestli o půlnoci nebo ráno v šest, prostě kdy,“ vyprávěla Angelika.

„Diskutovali jsme, ale manžel chtěl zpátky. Já jsem řekla, že když teď půjdeme zpátky, budeme vrhat stín, neuvidíme signální dráty a stoprocentně nás dostanou. A kromě toho jsem se rozhodla, že už zpátky nechci. Měli jsme vášnivou výměnu názorů,“ líčila. Svému muži prý tehdy řekla: „Víš co? Ty se vrať a já si najdu cestu, já přejdu. Mám toho už dost. Nechci zpátky do té blešárny.“

V tom okamžiku jeden z nás zavadil o signální drát. „Po pár minutách vystřelily světlice jako na Silvestra a my jsme stáli asi třicet metrů od sebe jako omráčení,“ vzpomínala. Bez hnutí tak setrvali asi čtvrt hodiny.

„Mezitím se oba vojáci dostali na druhou stranu plotu, šli s baterkami podél něj, ale světlem lamp mířili na ten nepěstěný hraniční pás. Vlčáka měli na vodítku. Prakticky nás už přešli. Přestože jsme stáli uprostřed mýtiny, neviděli nás. Měla jsem pocit, že když udělají ještě tři kroky, budou už za dalším lesním úsekem a už nás nebudou moci vidět. A cítila jsem, jak se mi do nohou vrací krev. Ale v tom okamžiku zvolal můj muž: ‚Tady jsme!‘ A bylo po všem,“ vyprávěla.

Rozvod a putování po věznicích

Oba pak strávili noc v cele na hranicích, další dva týdny byli vězněni na plzeňských Borech a na pražské Pankráci. Počátkem července manžele odvezli na letiště, kde se jich „ujali“ zaměstnanci tajné služby Stasi. Angelika zamířila do vyšetřovací vazby v Halle, kde strávila koncem léta osm týdnů na samotce a s nejbližší sousedkou se dorozumívala jen klepáním přes zeď.

Vyšetřovací vazba v Halle.

Snažila se krýt hlavně komplice ze Západu, během vyšetřování se však začaly objevovat podrobnosti ze soukromých rozhovorů mezi ní, manželem a Ewou ze západoněmeckého velvyslanectví. Z vyzrazení informací podezírala manžela, se kterým se i proto během pobytu ve vězení dala na dálku rozvést.

V lednu 1981 byla Angelika odsouzena a přemístěna do ženské věznice Hoheneck. V cele byla s dvacítkou dalších žen. Intimní prostor neexistoval, toaletní mísy stály uprostřed místnosti a ony byly pod neustálým dozorem.

Angelika se pokoušela zachovat si důstojnost zpupným chováním a snažila se také vynášet informace o podmínkách ve vězení ven. Když se to prozradilo, vysloužila si prodloužení trestu o dalšího tři a půl roku. Přes vyšetřovací vazbu ve věznici v Chemnitzu se dostala do vězení v Halle, nejhoršího z těch, která poznala.

Teror, podlomené zdraví i zkažené Vánoce

Důstojník Stasi si předsevzal, že Angeliku zlomí a že ji přinutí, aby stáhla žádost o vycestování do západního Německa, kterou podobně jako řada východoněmeckých vězňů podala. Zadržoval dopisy mezi ní a matkou a zařídil, aby jí byla upírána zdravotní péče.

„Když jste chtěl k zubaři, musel jste čekat osm měsíců. A mně se uvolnila plomba, kus z ní už vypadl. Nahlásila jsem se proto k zubaři a přišla jsem také na řadu. A on mi vyvrtal zub, podíval se na hodinky a řekl, že už má padla,“ líčila, jak ji propustil s rozvrtaným zubem.

„Dostala jsem regulérní zánět čelisti. Neošetřili mě, nepustili mě k doktorovi. Měla jsem vysokou horečku, byla jsem už v deliriu a nechtěla jsem dál žít. Bojový duch, síla zachránit se nebo i provokovat, abych se cítila ochráněná, to všechno mě opustilo,“ vzpomínala Angelika.

V deliriu trávila noci v nemocniční cele plné švábů a zub jí nakonec trhali bez umrtvení a na několikrát. Ze zoufalství žádost o vycestování stáhla, ale když bolesti ustoupily, v říjnu 1982 ji obnovila. Důstojník zuřil a slíbil jí pomstu.

Samotka ve věznici Hoheneck v roce 1982.

Ta přišla hned na Vánoce, kdy Angelika se spoluvězeňkyněmi připravovala skromnou slavnost s dárky. Na Štědrý den neoslavovala, ale musela na samotku do sklepa. Tam ji navštívil velitel věznice, a protože i na něj byla drzá, putovala záhy do nechvalně známé cely přezdívané „tygří klec“.

„To jsou cely, kde je postel přišroubovaná ke zdi, je tam taková mříž, opravdu je to jako v zoo. Člověk mohl jít jen na záchod. Potom tam byla taková malá luxfera, vpředu a vzadu, asi to znáte z jiných věznic, a tou procházelo světlo. A jinak cela nebyla vytápěná. Bylo to 24. prosince, tehdy bylo okolo nuly nebo pod nulou. Dvojité dveře, kdybych chtěla křičet, tak abych nebyla slyšet,“ vybavovala si Angelika Cholewa, která měla štěstí, že ji mezi Vánocemi a Silvestrem přišla navštívit matka.

„Ona mi vyprávěla, jak mě přivedli dva strážní, posadili mě ke stolu, položili mi hlavu na stůl, a že jsem nebyla schopná dát dohromady kloudnou větu. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo jí říct ať si stěžuje generální prokuratuře.

Matka tak skutečně udělala. Napsala dopis samotnému lídrovi NDR Erichu Honeckerovi a generálnímu prokurátorovi v Berlíně. „A 11. května 1983 mě konečně propustili na Západ,“ líčila Angelika. Žádosti o vycestování NDR nakonec vyhovělo. Západní Německo muselo její svobodu „vykoupit“.

Dozvěděla se pravdu o manželově udavačství

Cesta pamětnice vedla opět přes vězení v Chemnitzu, kde ji jednoho rána vyvedli na dvůr před autobus se západní poznávací značkou. V něm se setkala s manželem a také s doktorem Vogelem, východoněmeckým právníkem, jenž tajné výkupy vězňů organizoval. V autobuse se jí bývalý manžel svěřil, že informace o rozhovorech s Ewou neprozradil on a že sám z téhož naopak podezíral Angeliku.

Autobus odvezl propuštěné vězně do tábora v západoněmeckém Giessenu, kde pamětnice strávila dva týdny. Potom se vydala za Ewou, u které žila dva měsíce. Psychicky se konečně uvolnila, ale fyzicky se zhroutila. Měla těžké bolesti, byla jen kost a kůže. S Ewou se pokoušela mluvit o její spolupráci se Stasi, ta se však přímým odpovědím vyhýbala. Angelika je ale dodnes přesvědčená, že Ewa buď se Stasi dobrovolně spolupracovala, nebo podlehla jejímu nátlaku.

 Angelika Cholewa se v Západním Německu integrovala, vystudovala další vysokou školu, podnikala, věnovala se coachingu. Nakonec se však vrátila ke své matce do Naumburgu a v posledních letech se snaží vyrovnávat se s tragickými okamžiky svého mládí. Důstojníka Stasi, který ji nechal týrat v Halle, hnala po pádu komunistického režimu před soud, na nic si však nevzpomínal a vykrucoval se. Angelice by přitom stačila jeho omluva, ta ale nepřichází.

„Žijeme v mlčení a jsme kvůli tomu bezcitní,“ říká a má na mysli nejen sebe coby někdejší politickou vězeňkyni v NDR, ale i svého otce, nezletilého vojáka, nebo svoji matku, vyhnanou jako dítě. „Nemlčme a hledejme dialog,“ vyzývá paní Angelika, která u příležitosti čtyřicátého výročí svého pokusu o útěk navštívila Prahu, Plzeň a Železnou Rudu, aby tak „dala průchod pocitům a našla své ztracené důvěřivé původní já“.

Díky snaze českého advokáta Lubomíra Müllera rozhodl v roce 2019 Okresní soud v Klatovech, že Angelika Cholewa může být kvůli svému zadržení na hranicích a následnému věznění v ČSSR „účastna rehabilitace dle zákona o soudní rehabilitaci“. Ministerstvo spravedlnosti jí následně přiznalo odškodnění ve výši 1 543 korun.

 X X X

 Mikulov brojil proti přílivu turistů, teď zažívá jednu z nejhorších sezon

Mikulov zažívá podle místních i dat návštěvnosti některých památek jednu z nejhorších sezon za poslední roky. Město přitom ještě nedávno chtělo zavádět opatření proti nadměrnému přílivu turistů.

 Po mikulovském Svatém kopečku se loni prošlo přes dvě stě tisíc lidí. Napočítalo je čidlo, které u jedné z cest na poutní místo zaznamenává pohyb. Za deset let, kdy Správa chráněné krajinné oblasti Pálava návštěvníky monitoruje, to byl rekord.

„Čidlo díky teplotním senzorům snímá každý pohyb. Číslo přesahující 200 tisíc je přepočítané na unikátní návštěvníky, kteří cestu podnikli,“ říká vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Jiří Kmet.

Když ale turista do Mikulova zavítá dnes, musí nad uvedenou cifrou jen nevěřícně kroutit hlavou. Město jako by před branami mělo ceduli s objížďkou. Méně turistů hlásí vinaři, restauratéři i zámek.

 „Je to hrozně zvláštní pohled. Cyklisté, cizinci i všichni ostatní jako by prostě zmizeli,“ říká servírka v jedné z restaurací na náměstí.

„Kromě začátku července nám tu skoro každý týden pravidelně od čtvrtka do neděle prší. Žádné velké lijáky, ale deštivo je. To ale nemůže být jediný důvod, proč turisté v Mikulově nejsou, prázdno jsme měli, i když bylo hezky,“ dodává servírka v centru města a chystá ovocný čaj. Už asi desátý v řadě, pípa s pivem má opět klidnější směnu.

Je sobota v polovině léta, v historickém městě zase prší. Na náměstí se míhají lidé v pláštěnkách. V restauracích je rušněji, ale ne plno.

„To, co vidíte ve městě dneska, je o poznání méně lidí než dřív. Jestli měl někdy Mikulov problém s overturismem, bylo to v roce 2019. To jste mohli jít po náměstí v kterýkoli den v týdnu a bylo tam plno jako při vinobraní,“ vzpomíná místní podnikatel Michal Solařík.

Za covidu podle něj lidí ubylo a v takovém množství jako před ním se už nikdy nevrátili. Solařík provozuje na kopci pod vyhlídkovou věží Kozí hrádek vinný sklep. Nabízí v něm vlastní vína i teplou kuchyni a turisté se u něj mohou i ubytovat.

„Všímáme si, že lidé mnohem méně plánují dovolenou nebo výlet předem. Kolikrát vyjedou naslepo a teprve na místě shánějí ubytování. A také se zdrží kratší dobu,“ srovnává Solařík. „Dřív jsme byli zamluvení na celé večery. Po skupinách se tu degustovalo víno, lidi jedli a bavili se. Teď přijdou na skleničku na dvě. A odcházejí,“ dodává.

„Paráda, máme to tu pro sebe“

Z Kozího hrádku je výhled na protější Svatý kopeček. Na vrcholku se míhá několik postav. Doby, kdy se do strmého kopce turisté šplhali jako jeden obří had, jsou ale zřejmě pryč. V jednu chvíli může na celém pahorku být maximálně pět desítek lidí.

„Pro nás je to super, máme to tu skoro pro sebe. Nejsme z cukru, trocha vody nás nezabije. Jezdíme sem pravidelně v naší čtyřčlenné sestavě každý rok, Mikulov je srdcovka,“ hlásí Jiří ze Šlapanic u Brna, kterého reportérka iDNES.cz potkává v polovině kopce. „Jsme tu už pár dní a ještě budeme. Ale takhle málo lidí jsme tu snad nezažili. Už jsme se byli podívat i u zatopeného lomu, zrovna tam byli potápěči. Jinak ani noha. Je to zvláštní pohled,“ dodává jeho partnerka Lenka.

Propad minimálně o pětinu

Že Mikulov zažívá propad návštěvnosti, ukazují i data mikulovského zámku. Zatímco loni tam za červenec zavítalo přes 10 tisíc lidí, letos to za stejné období bylo skoro o dva tisíce méně. Zámek udělal změnu v otvírací době, oproti loňsku má v pondělí zavřeno a už ani nenabízí tolik nočních prohlídek jako dříve.

„Je to jedna z nejhorších a nejslabších sezon snad ze všech. Dřív jsme se prostě nezastavili. Teď je tu klid. Nevíme, jestli je to tím, že lidi jedou raději do ciziny, nebo nemají peníze. Paradoxně nám to, že prší, pomáhá, protože ti, co už do města dojedou, na zámek zavítají, aby se schovali před deštěm,“ shrnuje jedna ze zámeckých zaměstnankyň Michaela Mlynariková.

Podle předsedy místního Svazu cestovního ruchu Víta Buchty je propad zájmu turistů a také tržeb v Mikulově děsivý. „Podle typu zařízení hlásí provozovatelé propady dvacet až třicet procent. Vím to z první ruky, také provozuji hotel. Někteří úplně končí,“ vyjmenovává Buchta.

Nežádoucí křiklouni

Za současnou situaci podle něj nemůže jen počasí. „Další faktory jsou určitě přemrštěné ceny za jídlo v některých podnicích, ale především nevstřícnost radnice. Město nenabízí nic nového, je tu příšerně zmatený systém parkování, za chyby strážníci pokutují ve velkém. A zákazníci jsou citliví i na to, když slyší, že je tu někdo nechce. A to vedení města v posledních letech dělalo,“ dodává.

Mikulov od loňského července třeba zvedl o 15 korun poplatek z ubytování na zákonem maximálně povolených 50 korun za osobu a noc. Má pokrýt zvýšené náklady, které má město s turismem, třeba likvidaci odpadků. Do budoucna chce Mikulov podle místostarostky Petry Korlaar (STAN) regulovat také krátkodobé pronájmy přes Airbnb či Booking.

„Právě klienti těchto služeb z naší zkušenosti nejvíce ruší noční klid a omezují místní. Jsme město poučené, máme tu zkušenosti s iritací turismem. Ale turisty chceme a potřebujeme. Bohužel v posledních letech zaznamenáváme zkracování průměrné délky pobytů, je to méně než dvě noci. Potřebovali bychom návštěvníky, kteří už město znají, nedovolí si křičet v nočních ulicích, ale zůstanou tu déle a navštíví podniky i památky,“ zmiňuje Korlaar, která má cestovní ruch v gesci.

Ubytovací kapacity jsou podle ní plně zamluvené, zároveň ale říká, že červenec bývá návštěvnicky slabší než srpen. Zdůrazňuje, že město se i s podnikateli sdruženými ve svazu snaží najít styčné body, turismus rozvíjet a především služby zkvalitňovat.

„Jedině tak nastane soulad s potřebami turistů i místních. Ano, zdražili jsme poplatky za pobyt, ale zkrášlili náměstí. Snažíme se akce rozprostřít do celé sezony, události pro místní plánujeme na klidnější dny v týdnu, aby si je mohli užít,“ dodává místostarostka.

Radnice podle ní zavedla i přísnější pravidla pro developery, kteří se musejí podílet na rozvoji veřejné infrastruktury. V praxi to znamená, že když chtějí stavět, musí přispět na park, hřiště či školku, případně je rovnou vybudovat.

 X X X

Ženy nerodí ve dvaceti a vybírá si to daň. Stále více z nich trpí nenápadnou nemocí.

Nenápadná ženská nemoc plná bolesti, která může vést k neplodnosti, trápí hodně žen. Endometrióza postihuje nejčastěji ženy ve věku 25 až 40 let a trpí jí i ty, které už rodily. Nemoc souvisí i s odkládáním těhotenství, říká v rozhovoru pro iDNES.cz primář gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Agel Martin Trhlík.

Slovo endometrióza většina lidí nezná, přitom jde o běžnou gynekologickou nemoc. Postihuje 10 až 15 procent žen v plodném věku, nejčastěji mezi 25 až 40 rokem. Nejzávažnějším projevem jsou silné chronické bolesti v oblasti pánve a neplodnost, kterou trpí 30 až 50 procent nemocných. V minulosti byly bagatelizovány a podle evropských statistik dodnes platí, že od prvních příznaků k diagnóze uplyne sedm let.

„Endometrióza se stala tématem poté, co začalo odkládání těhotenství do vyššího věku,“ říká primář gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Agel v Novém Jičíně Martin Trhlík, který se na ni roky specializuje. Při novojičínské nemocnici vybudoval Centrum pro léčbu endometriózy a chronických pánevních bolestí, které patří v diagnostice i léčbě nemoci ke špičkám v Česku. Dokládá to mimo jiné evropská akreditace EuroEndoCert.

Prevence endometriózy? Otěhotnět v 18 letech, pak mít každé dva roky dítě.

Dr. Martin Trhlík

 X Co to vlastně je endometrióza?
Je to onemocnění pánve, kdy se děložní sliznice, takzvané endometrium, nachází i jinde než v děloze, především na povrchu pánevních orgánů jako jsou vejcovody, vaječníky, ale i močovod, střeva a další orgány, a chová se tam stejně jako v děloze. Pravidelně krvácí do okolí, krev však nemá kam odtékat. A protože je velmi agresivní, tělo se brání a vznikají pseudozánětlivá ložiska. To je pro ženu velmi nepříznivé. Může to vést k poškození orgánů a bránit otěhotnění, což se často děje.

X Víme něco o vzniku této nemoci?

Genetický podklad se zatím nepodařilo najít. Existuje asi osm nebo devět teorií o vzniku endometriózy, ale žádná to nepostihuje dokonale.

X Řadí se mezi civilizační choroby?

Jednoznačně ano. Souvisí se socioekonomickou situací a způsobem života mladých žen. Čím lépe se mají, tím častěji odkládají těhotenství do vyššího věku, protože mají spoustu možností uplatnění. Právě odkládání těhotenství se na vzniku endometriózy podílí významně. Ženy přestaly rodit kolem dvacátého roku, a začaly to posouvat do věku kolem třicítky až do začátku čtyřicítky. To si vybírá daň. Způsobuje oslabení imunity, dochází k změnám v těle ženy, které dávají té nemoci šanci.

X Tichý zabiják plodnosti. Co se děje v těle při endometrióze?

Vysvětlete souvislost endometriózy s odkládáním těhotenství.
Endometrióza je hormonálně závislá nemoc, která se většinou začíná projevovat po nástupu menstruace, nejčastěji po dvacátém roce. Pravidelný hormonální cyklus, který vyvolává měsíc co měsíc menstruaci, způsobuje hormonální výkyvy, které jsou živnou půdou pro endometriózní ložiska. A v těhotenství tento pravidelný cyklus nefunguje, přeruší se. Těhotenství je tedy pro endometriózu svým způsobem léčebná záležitost.

Převládá hormon, jemuž se říká progesteron, který v určité formě používáme i při konzervativní hormonální léčbě endometriózy. Navozujeme jakýsi pseudogravidní stav s cílem zakonzervovat zánětlivá ložiska a snížit jejich bolestivost. Je to dočasná forma léčby, ale v situacích, kdy žena potřebuje čas, třeba aby mohla dostudovat nebo ukončit jinou životní etapu, je to způsob, jak problém utlumit a operační léčbu odložit na dobu, která je pro nemocnou příznivější.

Endometrióza se ale nevyhýbá ani ženám, které už rodily…
Rozlišujeme v praxi dvě skupiny pacientek. První a početnější tvoří ženy, které ještě dítě nemají a nacházejí se v obrovském biologickém tlaku potomstvo mít. Pokud endometrióza stojí za tím, že nemůžou otěhotnět, je léčba složitější a náročnější, protože musíme chránit reprodukční orgány. Musíme zachovat i radost z intimního života, aby mohlo k početí dojít.

To je jiná situace, než když přijde vyrovnaná čtyřicetiletá žena s endometriózou, která jí sice způsobuje bolesti, ale má už dvě děti a neřeší, jestli přijde o vejcovod či vaječník. Při operačním řešení si můžeme dovolit být radikálnější než u pacientky, která je ve stresu a očekávání, že by měla co nejdříve otěhotnět. Úzce spolupracujeme s centry pro umělé oplodnění a snažíme se najít způsob léčby, který v ideálním případě skončí i těhotenstvím.

Endometrióza potrápí každou desátou ženu, léčí se jen těžko

Tato nemoc je tématem hlavně ve vyspělých státech, co chudé země?
V rozvojových zemích není monitoring pacientek tak rozvinutý jako v našich podmínkách. Můžeme těžko srovnávat. Ale co se týče Česka, víme, jak vypadala populace před třiceti lety a jak vypadá dnes. Posun týkající se věku rodiček i porodnosti je markantní. Endometrióza byla vzácné onemocnění.

Ještě moji kolegové, kteří jsou dnes v důchodovém věku, byli překvapeni, když na ni narazili. Pro nás je to téměř denní chleba. Před dvaceti lety bylo naše oddělení jedno ze tří nebo čtyř v republice, které se zabývalo operační léčbou pokročilé endometriózy. Dnes je takových center spousta.

Kdy byla nemoc pojmenována?
Není asi nic jednoduššího k zapamatování než název čokoládová cysta. Vytváří ji stará krev ve vaječníku. Když tuto cystu otevřete a vyprázdníte obsah, vyteče tekutina připomínající řídkou čokoládu. To bylo popsáno na konci dvacátých let minulého století, kdy vznikl název endometrióza. Poznání o okolnostech jejího vzniku a působení v jednotlivých orgánech se od té doby rozšiřuje. A proti době před dvaceti či třiceti lety jde o posun zásadní.

Můžete to více přiblížit?
Tuto situaci ilustruje třeba to, že když jsme kolem roku 2006 v Novém Jičíně s endometriózou začínali, dostávaly se k nám pacientky, které v jiných nemocnicích operovali v domnění, že mají střevní nádor. Šlo o akutní případy neprůchodného střeva, kdy to bylo potřeba rychle operačně řešit, třeba i vývodem. A lékaři se až z následných výsledků z histologie dozvěděli, že nešlo o střevní nádor, ale endometriózu.

Bolest i neplodnost. Zjistit diagnózu trvá roky, říká žena s endometriózou

Jak je to možné, že od prvních příznaků endometriózy do diagnózy to trvá sedm let?
Vyplývá to z širokých průzkumů napříč Evropou. Sedm let je dlouhá doba, zvláště v životě mladé ženy. Věřím, že v našem prostředí se už ta doba výrazně zkrátila. Snažíme se toto onemocnění popularizovat, aby každý gynekolog, praktický lékař nebo chirurg, který se setkává s intenzivnější bolestí mladé ženy v oblasti pánve, myslel na to, že by to mohla být endometrióza a prověřil to. Spolupracujeme také s pacientskou organizací ENDOTalks, která šíří informace o nemoci na základě zkušeností mnoha žen.

Z toho, co říkáte, vyplývá, že v minulosti byly příznaky této nemoci obecně podceňovány.
Samozřejmě. Naše babičky i maminky většinou zastávaly názor, že bolest při menstruaci, bolest v pánvi, je normální a žena to musí vydržet, protože takový je život. Mnoho žen s nemocí žilo, aniž by vědělo, co jim je. Není však nic horšího, než když člověk v mladém věku čelí chronické bolesti. Ovlivňuje to náladu, psychiku, má to dopad na partnerský život i hlad po partnerském životě. Člověk je deprimován, bolest ho ničí.

Přibývá žen trpících endometriózou?
Uvádí se, že jí trpí 10 až 15 procent fertilní populace. Celosvětově může jít o číslo 200 až 300 milionů žen v produktivním věku. Zhruba dvacet procent nemocných je postiženo těžkou formou nemoci, které se říká infiltrativní endometrióza. Především tyto případy řešíme u nás a v dalších podobných centrech. Relevantní evidenci nárůstu v podstatě nemáme, což vyplývá i z toho, jak se zvyšuje poznání o této nemoci.

Martin Trhlík ·  Martin Trhlík se narodil v roce 1968 v Přerově. V roce 1992 absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. ·  Začínal na gynekologii nemocnice v Přerově. V roce 2006 nastoupil na gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice Agel v Novém Jičíně, kde od roku 2023 zastává pozici primáře. · V letech 2018 až 2023 působil mimo jiné jako primář gynekologicko-porodnického oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně a vedl i oddělení v Šumperku. Dlouhodobě se zaměřuje na miniinvazivní gynekologickou chirurgii.

X Proč se zrovna vaše pracoviště v léčbě endometriózy dostalo na tak vysokou úroveň?

Odvíjí se to od nástupu primáře Pavla Bartoše na oddělení v Novém Jičíně v roce 2006. Přišel z Nemocnice Na Homolce, tehdy přední české nemocnice zvláště v miniinvazivní laparoskopické chirurgii. A primář Bartoš k nám znalost této technologie a operačních postupů přenesl. Vytvořil operační onkogynekologický tým a onkogynekologické pracoviště. Léčba endometriózy byla v podstatě vedlejším produktem jeho intenzivní operační aktivity. Tak se stalo, že patříme mezi pracoviště s nejdelší zkušeností v této oblasti v republice.

X Vy jste byl tehdy u toho?

Ano, přišel jsem do týmu s primářem Bartošem. Během pár let jsme získali velkou erudici. A vedle onkogynekologické operativy jsme se zabývali i operativní léčbou endometriózy. Našli jsme vynikající spolupracovníky na chirurgii, urologii nebo radiologii, díky kterým se nám dařilo léčbu provádět v plné šíři. A v roce 2008 jsme začali používat i robotickou technologii.

Ta se teprve v roce 2023 uvolnila i pro neonkologické choroby, takže pomocí robota operujeme i endometriózu, což je další posun v preciznosti operací. Patříme k jedněm z mála pracovišť v Česku, které mají v portfoliu veškeré dostupné operační postupy a máme tak velký prostor zvolit v konkrétních případech pacientek ty nejvhodnější metody.

X Kolik máte pacientek s endometriózou?

V ambulantní i operační péči jde asi o 250 až 300 žen ročně. V případě radikální operativy se to číslo pohybuje okolo stovky pacientek za rok.

Četla jsem, že endometrióza se ženám vrací. Jak velký je to problém?
Endometrióza se umí vracet a obvykle se to děje v řádu několika let po zákroku. Záleží na kvalitě operace. Pokud je pacientka odoperována adekvátně a následuje správně nastavená hormonální léčba, není riziko recidivy významné. Pokud operace není dotažená a v místě zůstanou větší ložiska endometriózy, je recidiva pravděpodobnější, zvláště když se podcení i doplňková léčba.

X Máte nějaká data o úspěšnosti léčby endometriózy ve vašem centru?

Statisticky nemáme přesná čísla a není to výmluva. Co je vlastně v případě endometriózy úspěšnost léčby? Že to pacientku přestane bolet? Že se jí nemoc nevrátí, anebo že otěhotní? Podle zpětné vazby z center asistované reprodukce se dá říct, že otěhotní okolo 18 procent našich pacientek.

X Existuje nějaká prevence endometriózy?

Otěhotnět v 18 letech, pak mít každé dva roky dítě. To říkám s velkou nadsázkou, protože ani to není stoprocentní. Máme v péči osmnáctileté dívky s touto diagnózou. Každopádně jsem přesvědčen, že kdyby to tak bylo, nemocných by bylo méně. Primární prevence neexistuje.

Dokud se nepodaří najít genový základ endometriózy, je důležité šířit povědomí o nemoci, což je cesta k tomu, aby ženy nemusely zbytečně dlouho trpět. Byť se na tuto nemoc neumírá, má velmi negativní dopady na kvalitu života. Naší snahou je co nejlépe vybalancovat způsoby léčby, abychom jim co nejvíce pomohli, a aby se dočkaly i toho potomstva.

 X X X

 Vesnicí Plzeňského kraje roku 2025 je Trnová

Po loňském vítězi krajského kola soutěže Vesnice roku, obci Mrtník, získala tento titul a Zlatou stuhu v roce letošním obec Trnová ze severního Plzeňska. Ta o tomto víkendu hostila srpnové vyhlášení krajského kola soutěže, kde byla zveřejněna i další ocenění. Obec Trnová nyní postupuje do celostátního kola, jehož výsledky budou vyhlášeny 20. září v jihočeském Vacově. 

„Soutěž Vesnice roku je oslavou života na venkově. Života, který je zakořeněn v tradicích, sounáležitosti a občanské angažovanosti. Vy, obyvatelé obcí, kteří udržujete tradice, pečujete o krajinu, pořádáte kulturní a společenské akce a dobrovolně přispíváte k rozvoji míst, kde žijete. Patří Vám za to můj hluboký respekt a uznání,“ řekl přítomným zástupcům obcí a měst hejtman Plzeňského kraje Kamal Farhan a dodal: „Zasloužené poděkování patří také starostům, starostkám a obecním zastupitelům – za jejich každodenní práci, za to, že naslouchají potřebám svých občanů a nesou odpovědnost za chod obce a její budoucnost.“

 „Do soutěže se mohly zapojit obce, města nebo městyse vesnického charakteru do velikosti 7500 obyvatel. Samotnou soutěží se snažíme ocenit a podpořit aktivitu obcí, jejich představitelů ale také obyvatel, kteří zvelebují své okolí, rozvíjí tradice a zapojují se  do společenského života obce,“ řekl  náměstek hejtmana pro oblast regionálního rozvoje, IT a evropských záležitostí Petr Vanka a upřesnil, že letos soutěžilo o titul celkem 14 obcí.

„Když jsem se přihlašovala do soutěže, nepomýšlela jsem na Zlatou stuhu, ale jsem za ni opravdu nesmírně ráda. Jsem pyšná především na všechny spolky, protože to není jenom o mně. Jsem si vědoma, že díky nim tu je kulturní a společenský život moc hezký a zároveň spolky vychovávají další generace. A opravdu děláme, co můžeme. Obecní úřad jsme otevřeli i mimo úřední hodiny. Může za námi kdokoliv kdykoliv přijít. Zlatá stuha je krásné ohodnocení společné práce,“ komentovala úspěch v soutěži starostka obce Trnová Petra Martínková Šumlovová.

 Ocenění Vesnice roku je uděleno za celkový vyvážený kontinuální rozvoj a přístup obce k posuzovaným oblastem v rámci soutěže. Jde to tyto okruhy: koncepční dokumenty, společenský život, aktivity občanů, podnikání, péče o stavební fond a obraz vesnice, občanská vybavenost, inženýrské sítě a úspory energií, péče o veřejná prostranství, přírodní prvky a zeleň v obci, péče o krajinu, připravované záměry a informační technologie obce.

Komisi u obce Trnová zaujal pestrý a dobře promyšlený rozvoj obce, který propojuje moderní přístup, úctu k tradicím i aktivní zapojení občanů napříč generacemi. Obec bodovala ve všech hodnocených kritériích, Každoročně pořádá třicet kulturních a sportovních akcí. Funguje zde dobře vybavená škola, školka, buduje se objekt pro dětskou skupinu. Na místě nevyhovujícího kulturního domu se staví nový, moderní, nízkoenergetický. Obec v roce 2020 vykoupila a od té doby citlivě rekonstruuje nejstarší stavení ve vsi – památkově chráněnou roubenku čp. 2, která se tak stává středobodem komunitního života. Příkladná je péče o životní prostředí, odpadové hospodářství, spolupráce s místními zemědělci. V obci fungují tři obchody, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, dům s pečovatelskou službou. Dobře vybavená je obecní knihovna, která si píše vlastní kroniku, velmi pěkná je i kronika obecní.

Výsledky soutěže

1. místo: Zlatá stuha – Trnová okr. PS (symbolický šek na dar Plzeňského kraje ve výši 300 tis. Kč + dotace z MMR pro příští rok 1,25 mil. Kč + dotace z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje pro příští rok – částka ještě není pravidly tohoto dotačního titulu daná, předpokládá se ale obdobná výše jako pro loňské držitele ocenění v rámci této soutěže, tedy 900 tis. Kč)

Modrá stuha – za společenský život – obec Bezděkov okr. Klatovy (symbolický šek na dar Plzeňského kraje ve výši 60 tis. Kč + dotace z MMR pro příští rok 800 tis. Kč + dotace z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje pro příští rok – částka ještě není pravidly tohoto dotačního titulu daná, předpokládá se ale obdobná výše jako pro loňské držitele ocenění v rámci této soutěže, tedy 900 tis. Kč)

Obec v těsném sousedství okresního města (Klatovy). Komisi zaujal bohatý společenský a sportovní život, pro který je obec dobře vybavena – fotbalové hřiště, sokolské hřiště, školní tělocvična, sál obecního úřadu, zasedací sál hasičské zbrojnice v Bezděkově i v části Koryta, parket s přístřeškem na sokolském hřišti. Obec podporuje knihovnu, školu, školku. Známý je ochotnický divadelní spolek, který pořádá Spiessovy letní divadelní slavnosti a pečuje o hrob barokního spisovatele CH. H. Spiesse, který v obci zemřel.

 Oranžová stuha – za spolupráci obce a zemědělského subjektu – obec Štichovice okr. PS (symbolický šek na dar Plzeňského kraje ve výši 60 tis. Kč + dotace z MZe pro příští rok 800 tis. Kč + dotace z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje pro příští rok – částka ještě není pravidly tohoto dotačního titulu daná, předpokládá se ale obdobná výše jako pro loňské držitele ocenění v rámci této soutěže, tedy 900 tisíc Kč.

Oranžová stuha byla obci udělena za příkladnou a dlouholetou spolupráci se Zemědělským družstvem vlastníků Štichovice, které významně přispívá ke kvalitě života zdejších obyvatel, z nichž většina je v družstvu zaměstnaná. Družstvo zajišťuje údržbu cest, vodovodu, veřejného osvětlení, umožňuje využití techniky, přispívá i finančně na opravy místních památek – křížky, kostel v části Křečov atd. Zemědělské družstvo vlastníků provozuje obchod se smíšeným zbožím, kde lze denně nakoupit i čerstvé mléko z mlékomatu, obec na provoz této prodejny finančně přispívá. Družstvo dále provozuje prodej ze dvora – brambory, obilí, maso. Rozváží obědy seniorům, vyrábí pelety mj. pro vytápění obecního domu, pomáhá s organizací řady společenských a sportovních akcí. Dobře funguje i spolupráce s jezdeckým klubem Trawel. To vše dokládá mimořádnou a dlouhodobě funkční spolupráci mezi obcí a zemědělskými subjekty.

 Zelená stuha – za péči o zeleň, krajinu, veřejná prostranství a životní prostředí – obec Kornatice okr. Ro (symbolický šek na dar Plzeňského kraje ve výši 60 tis. Kč + dotace z MŽP pro příští rok 800 tis. Kč + dotace z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje pro příští rok – částka ještě není pravidly tohoto dotačního titulu daná, předpokládá se ale obdobná výše jako pro loňské držitele ocenění v rámci této soutěže, tedy 900 tis. Kč)

X X X

 Trestů za křivé výpovědi meziročně přibylo. Svědkům i znalcům, kteří lžou před soudem, hrozí i vězení

Může se u soudu lhát? Svědci nebo znalci lhát – na rozdíl od obžalovaných – podle trestního řádu nesmí. Křivá výpověď nebo nepravdivý znalecký posudek jsou totiž trestné činy, za které hrozí až tři roky vězení. Zjistili jsme, že takto potrestaných lidí meziročně přibylo – z předloňských 150 na loňských 240.

„Byl pan Babiš nějak propojen s Farmou Čapí hnízdo podle vás?“ Novinářům Petra Procházková odpovídat nechtěla. Finanční ředitelku Agrofertu v roce 2022 předvolal soud v kauze Čapí hnízdo jako svědkyni.

 Případů, kdy justice rozdala tresty za křivé výpovědi, meziročně přibylo. Kdo musí u soudu mluvit pravdu? A kdo má naopak povoleno lhát?

„Klientka všechny informace uvedla před soudem,“ odkazoval tehdy novináře její právník na výpověď. Jenže právě o pravdivosti slov Petry Procházkové měl soudce Jan Šott pochybnosti. Stejně tak jako o výpovědi dalšího svědka – manažera Františka Šlingra. Podal proto podnět policii.

Případ Petry Procházkové policie odložila. Františka Šlingra naopak navrhli policisté za údajnou křivou výpověď obžalovat. O tom, jestli se dostane před soud – tentokrát už ne jako svědek, ale jako obžalovaný – má rozhodnout státní zástupkyně.

„Státní zástupkyně je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, proto jsem jí lhůtu k rozhodnutí prodloužil do 31. srpna 2025,“ uvedl nyní v e-mailu obvodní státní zástupce pro Prahu 2 Tomáš Svoboda.

Trest pro expremiéra Nečase

Křivé svědectví u soudu je trestný čin, za který hrozí až tři roky vězení. V případě, že nepravdivou výpovědí člověk způsobí velkou škodu, je to až deset let.

 Soudy ale podle dat ministerstva spravedlnosti nejčastěji udělují podmínky, a potom peněžité tresty. Za křivou výpověď jimi soud v minulosti potrestal i bývalého premiéra Petra Nečase. Ten vinu odmítal.

„Pan státní zástupce uvedl, že jsem nepravdivě uvedl, že jsem cítil obavy. Příliš nechápu, jak může pan státní zástupce vědět, co jsem cítil,“ řekl tehdy Nečas k rozsudku.

Podle soudu se snažil vyvinit svou dnes už bývalou partnerku Janu a taky tři vojenské zpravodajce. Svědek přitom může výpověď odepřít, pokud by jí mohl sobě nebo svému blízkému způsobit trestní stíhání.

Lhát před soudem může jenom obžalovaný, popisuje advokát Tomáš Sokol. „Ten je o tom poučen, protože se může hájit, jak uzná za vhodné. Od všech ostatních se očekává, tím míněno svědků nebo znalců, že budou mluvit pravdu.“

Každoročně policie eviduje asi 300 případů křivých výpovědí nebo nepravdivých znaleckých posudků. Soudy v posledních letech potrestaly asi polovinu lidí, tedy kolem 150. Vymyká se až loňský rok. To dostalo trest 240 lidí.