Prezident Petr Pavel v pátek osobně vypovídal jako svědek u Obvodního soudu pro Prahu 2. Soud projednává žalobu generála ve výslužbě Vladimíra Halenky, který žádá odškodnění za trestní stíhání, jež bylo později zastaveno. Jádrem sporu je nejen náhrada za újmu způsobenou samotným stíháním, ale také finanční kompenzace za údajně zmařenou kariéru. Pavel, který byl náčelníkem generálního štábu mezi lety 2012 a 2015, řekl, že pokud by Halenka obviněn nebyl, mohl by se pravděpodobně zúčastnit zahraničního vojenského kurzu v USA. O tom, zda by muž mohl povýšit na zástupce náčelníka generálního štábu, neuvažoval, protože pozice v té době nebyla uvolněná, uvedl.

Halenka čelil spolu s dalšími lidmi obvinění z toho, že prodali majetek ministerstva obrany za nižší ceny, než mohli. Pražský městský soud je v roce 2018 zprostil obžaloby, odvolací soud následně verdikt zrušil a případ vrátil policii k došetření. Státní zastupitelství pak stíhání Halenky zastavilo pro nedostatek důkazů. Halenka musí u soudu prokázat, že pokud by obviněn nebyl, dál by v armádě kariérně postupoval a mohl by se ucházet o pozici zástupce náčelníka generálního štábu.

Pavel: Měli jsme služební vztah

Pavel dnes u Obvodního soudu pro Prahu 2 řekl, že s Halenkou, který byl náčelníkem sekce logistiky a následně sekce podpory, měl pouze služební vztah. Vybavil si počátek kauzy vojenského materiálu, kdy mu tehdejší ministr obrany Martin Stropnický pustil nahrávky s komunikací Halenky s tím, že má podezření na spáchání trestného činu. Pavel uvedl, že tehdy ministrovi řekl, že o podezření přesvědčený není, komunikaci na nahrávkách považoval za běžnou.

 K tomu, jak by mohla kariéra Halenky pokračovat, kdyby stíhaný nebyl, se Pavel konkrétně vyjadřovat nechtěl. Uvedl však, že muže považoval za odborníka a profesionála, který dodržoval pravidla. Zároveň ale upozornil, že Halenka byl obžalován také v kauze pojistného podvodu a proto nechtěl možný vývoj jeho kariéry odhadovat. Halenka se měl zúčastnit vojenského kurzu na škole v americkém Washingtonu, Pavel řekl, že pokud by nebyl obviněný, pravděpodobně by na kurz odjel. Popsal také, jaké jsou kariérní požadavky na pozice náčelníka generálního štábu a jeho zástupce.

Stát zpochybňuje předpoklad kariérního růstu

Právní zástupkyně státu však u soudu po Pavlově výpovědi uvedla, že ani účast na kurzu nezaručovala jistotu kariérního postupu. Halenka navíc podle ní neměl v dané době bezpečnostní prověrku. Halenka řekl, že prověrku nezískal právě na základě prověřování kauzy. Dodal, že jeho nástupce ve funkci se později prvním zástupcem náčelníka generálního štábu stal.

Pavel před soudem mluvil necelou půlhodinu, poté novinářům řekl, že většina opatření, o kterých soud mluvil, nastala poté, co odešel na pozici předsedy vojenského výboru NATO. „Podával jsem vysvětlení v rámci toho, co jsem mohl vědět a do doby, kdy jsem byl náčelník generálního štábu. Většina opatření, o kterých se baví soud, už se odehrála v době, kdy já jsem byl v Bruselu,“ řekl prezident. K soudu ho doprovodila ochranná služba, v budově bylo také více policistů, než je obvyklé.

Halenka se prezidentovi v jednací síni omluvil za to, že požádal o jeho předvolání jaké svědka. Řekl také, že se omlouvá České republice za to, že ji žaluje. „Česká republika za to nemůže, můžou za to orgány činné v trestním řízení, které neodvedly dobrou práci,“ dodal generál ve výslužbě.

 Ministerstvo spravedlnosti Halenkovi za nezákonné stíhání a náklady za obhajobu přiznalo více než milion korun, obvodní soud mu následně přiřkl ještě více než 200.000 korun. Ve zbytku žalobu, v níž Halenka požadoval přes 20 milionů korun, zamítl. Odvolací soud loni v prosinci pravomocně potvrdil rozsudek ohledně přiznané částky, zrušil však část, v níž obvodní soud zamítl nárok na ušlý zisk ve výši zhruba čtyř milionů korun a měsíční rentu. Právě touto částí se nyní soud zabývá znovu. Jednání bude pokračovat 19. června.

Zbylé tři muže z kauzy vojenského materiálu státní zástupce obžaloval znovu. Vrchní soud v Praze je v únoru pravomocně obžaloby zprostil. Rozhodl, že se neprokázalo, že by se dopustili trestného činu, ceskajustice.cz

 X X X

 ITALKA   MELONIOVÁ  RADÍ  TRUMPOVI? 

DOSÁHNOU  SHODY  NA  KONCI  VÁLKY,  UKRAJINA  KAPITULOVAT

ŽÁDAL  TO  I  HITLER  A  STALIN,  MÍR  NESTAČÍ

  Cukrování, osobní chemie a italský šarm. Meloniová ukázala, že na Trumpa racionalita tolik neplatí

Politická hvězda italské premiérky Giorgii Meloniové dál stoupá, pomáhá k tomu především vzájemná náklonnost s Donaldem Trumpem. Že má s americkým prezidentem důvěrný vztah, část evropských politiků znejišťuje, přesto do ní EU vkládá velké naděje, že při jednání o clech dokáže Trumpa ovlivnit, aby Evropě neubližoval. Zatím se to vyplácí, Meloniová se dostala dál než kdokoliv jiný.

 Meloniová do Washingtonu zamířila jako první západoevropský lídr po pozastavení amerických cel na evropské zboží, přičemž její prioritou bylo oživit obchodní dialog mezi EU a USA a dosáhnout snížení cel na evropské průmyslové zboží.

Jindy sebejistá Meloniová byla před odletem méně suverénní než obvykle, jak si všimli italští novináři. „Je to těžká chvíle. Uvidíme, co bude v našich silách,“ řekla.

Sázka na osobní chemii ale, zdá se, vyšla.

Trump po setkání zmínil, že na něj Meloniová udělala „fantastický dojem“, že je to jeho přítelkyně, kterou „všichni milují a respektují“, a setkání nazval skvělým.

Následně řekl, že je na sto procent jasné, že brzy uzavře s Evropskou unií obchodní dohodu. „Brzy to očekávám. Bude to férová obchodní dohoda,“ uvedl a přijal pozvání do Říma, k němuž by mělo brzy dojít.

Cukrování a italský šarm

Tyto Trumpovy komentáře jsou velkou změnou v jeho dosavadní rétorice vůči Evropské unii, kterou mimo jiné už stihl obvinit z toho, že Spojené státy „okrádá“.

Do ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se s viceprezidentem J. D. Vancem v živém přenosu tvrdě pustili, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a britského premiéra Keira Starmera tak tak tolerovali. Cukrování s Meloniovou bylo na první pohled zcela jiné.

Američanům imponovala i její italština. Co o setkání říkali, ilustruje, jaký vliv si už Meloniová stihla vybudovat. „Mohla mě nazvat hňupem a nepoznal bych to, ale bylo to tím nejkrásnějším jazykem, jaký si lze představit. Takže bych se ani neurazil,“ rozplýval se viceprezident Vance.

 „Znovu se potvrdilo, že má Meloniová díky svému nadstandardnímu vztahu s USA a své pozici významný vliv jak na evropskou politiku, tak i ve světě. Očekávání se bohatě naplnila,“ hodnotí Viktor Daněk, zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum.

„Meloniová se okamžitě stala příkladem správné strategie, jak se na Trumpa z Evropy musí. Při již tradiční reality show v Oválné pracovně neskákala prezidentovi do řeči, v ničem ho neopravovala, při nejapnostech, když Trump kritizoval Zelenského, který prý svéhlavě začal válku s Ruskem, diplomaticky mlčela,“ zhodnotil i komentátor Petr Fischer.

Do značné míry tak ukázala, že je Trump zajatcem své pověsti a předsudků, a když se mu projeví respekt, nikoliv však podlézavost, dá se dosáhnout svého.

„Itálie může být pro Spojené státy extrémně důležitým partnerem v Evropě a Středomoří. Máme privilegovaný vztah, na který jsem velmi hrdá,“ zhodnotila schůzku Meloniová. Při odjezdu z Bílého domu působila daleko sebevědoměji než před jejím konáním.

Nedá se ale mluvit o žádném zářném výsledku, ohledně cel italská premiérka pravděpodobně nedohodla nic, domluvení návštěvy v Římě spojené s jednáním s unijními špičkami je ovšem nejvíc, co si jakýkoliv Evropan z nynějšího Bílého domu odvezl. Trump dosud jednání s představiteli EU odmítal a dával přednost jednotlivým členským zemím.

 „Je to zvláštní doba, kdy se za diplomatický úspěch považuje sladění se strukturou psychiky lídra, který se najednou jeví jako milé velké dítě a zcela zapomene i na to, že Itálie platí do společné pokladny NATO strašně málo,“ upozornil Fischer na další paradox.

Pokud by totiž měl Trump na Itálii pohlížet podle těchto svých kritérií, Meloniovou by vyplísnil, a ne s ní tokal. Itálie má totiž s USA druhý největší obchodní přebytek v Evropě. Do Spojených států exportuje jídlo, zemědělské produkty, automobily, léčiva i luxusní módní produkty. Meloniová na washingtonské schůzce nabídla k vyrovnání nevyváženého stavu nakupovat více amerického zkapalnělého zemního plynu či hlubší spolupráci v oblasti jaderné energetiky.

V jedné z nejdůležitějších Trumpových metrik pak Itálie také zaostává. Na obranu utrácí pouze 1,5 procenta svého HDP. Dle pravidel NATO jsou nyní minimálním cílem dvě procenta, Trump přitom mluví až o pěti procentech. USA se dlouhodobě drží kolem 3,5 procenta.

Za EU, či za sebe?

Vzhledem ke zmíněné obchodní bilanci by Trumpova drakonická cla Itálii poškodila skoro nejvíce ze všech evropských zemí. V Oválné pracovně tak měla Meloniová o motivaci postaráno.

I na schůzce s americkým prezidentem uvedla, že nepřijela vyjednávat jménem EU, ale připravit půdu. Meloniová se v poslední době několikrát distancovala od většinového unijního postupu. Staví se skepticky například k vyslání vojáků na Ukrajinu, k velkému evropskému zbrojení či posilování nezávislosti na USA s tím, že americké bezpečnostní garance přece dále trvají.

I proto jsou její vřelý vztah s americkou administrativou a cesty do USA pro jiné unijní lídry varovné. Francouzský prezident Emmanuel Macron například zmínil, že Trumpovým cílem je rozdrolit unijní jednotu a následně uzavřít s jednotlivými státy bilaterální dohody.

Pro politiky patřící k evropským socialistům je pak Meloniová bezmála personou non grata. Španělský premiér Pedro Sánchez nazval spojenectví Trumpa s Meloniovou a dalšími „krajně pravicovou osou“, proti které chce bojovat.

Italská premiérka se ale ještě před cestou do Bílého domu setkala a dopředu vše koordinovala se šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, kterou Trump nerespektuje a jednat s ní odmítá. Radila se i s končícím německým kancléřem Olafem Scholzem a jeho nástupcem Friedrichem Merzem a zopakovala již poněkolikáté, že by chtěla být „mostem mezi EU a USA“.

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a Giorgia Meloniová na summitu G7 v Hirošimě | Foto: Ludovic Marin | Zdroj: AFP / Profimedia

„Krůček po krůčku ztěžuje levicovým stranám v Evropském parlamentu jejich argument, že by její frakci ECR (Evropští konzervativci a reformisté) měli z důležitých jednání vynechávat a obcházet,“ říká k tomu Daniele Albertazzi z University of Surrey.

Lepší taktika než Orbán

Na rozdíl od těch největších a nekritických fanoušků přitom amerického prezidenta jen slepě nechválí.

 Zkraje dubna varovala před důsledky avizovaných amerických cel. Sice zmínila, že upřednostňuje dialog před konfrontací, zároveň ale připustila protiopatření s tím, že zavedení cel by dle ní byla chyba. „Itálie nevylučuje, že bude muset zvážit vhodnou reakci, aby ochránila národní průmysl,“ uvedla.

„Viktor Orbán, Matteo Salvini a další loajální fanoušci sice mohou předstírat, jak chtějí, že americká administrativa má geniální strategii, ale realita dohání americké i unijní voliče. Včetně těch jejich. S rostoucími cenami a ekonomickými problémy bude obezřetnější přístup, který praktikuje Meloniová, více ospravedlnitelný. Italská premiérka z toho nevyjde bez újmy, ale tuto bouři přečká rychleji a lépe než třeba Salvini,“ popsal Albertazzi.

Daněk ještě doplňuje, že italská premiérka se i na unijní úrovni ukázala jako schopná vyjednavačka. „Několikrát už pomohla udržet evropskou jednotu, když se jednalo například o další pomoc Ukrajině a Maďarsko bylo proti, tak to byla zase Meloniová, kdo sehrál klíčovou roli spojovníka nebo mostu. Tuto roli, zdá se, sehrává i teď a sehrává ji skvěle. Velice dobře reprezentovala nejen zájmy Itálie, ale i celé EU,“ míní Daněk.

Ostatně, že je Trumpovou oblíbenkyní, ukázalo už to, že se s ním setkala za poslední půlrok už počtvrté. Nejprve v prosinci při příležitosti otevření katedrály Notre-Dame, poté v lednu v jeho síle ve floridském Mar-a-Lago, byla i jediným pozvaným evropským lídrem na jeho inauguraci. Nynější jednání v Bílém domě tak sice bylo prvním oficiálním, oba státníci už ale mohli stavět na vzájemné náklonnosti z dřívějška.

Kromě zatím neurčitě slíbené římské schůzky čeká oba další setkání pravděpodobně v sobotu na pohřbu papeže Františka a poté v červnu na summitu G7 v Kanadě.

 X X X

VATIKÁN,  ITÁLIE,  SVĚT,  SE  LOUČÍ  S  PAPEŽEM   FRANTIŠKEM

Ve Vatikánu pohřbívají papeže Františka. Přihlíží i Trump

 Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu začal pohřeb papeže Františka. Smutečnímu obřadu přihlíží na 200 tisíc lidí. Součástí bezpečnostních opatření jsou tisíce policistů, odstřelovači i systém obrany proti dronům. Pohřbu se účastní desítky státníků, včetně amerického prezidenta Donalda Trumpa či ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

 Obřad se koná před bazilikou svatého Petra, kde je na pódiu vystavena papežova rakev. U ní jsou po straně řady židlí pro státnické delegace. Podle policie je na samotném náměstí asi 50 tisíc lidí, další v okolních ulicích obřad sledují na velkoplošných obrazovkách.

Atmosféra na začátku pohřbu byla velmi tichá, přerušoval ji jen hluk vrtulníku na náměstí a několik potlesků věřících. Z ochozu u baziliky svatého Petra vyhrazeného pro novináře se náměstí jeví zaplněné a dav věřících pokračuje do Via della Conciliazione.

 Mezi věřícími jsou lidé z celého světa. Všimnout si lze vlajek Brazílie, Albánie, Španělska, papežovy rodné Argentiny a dalších mnoha zemí. Před vstupem na náměstí museli všichni projít bezpečnostními kontrolami, včetně detektorů kovů. Organizátoři nabádali lidi, aby vlajkami nemávali.

Obřad začal v 10 hodin mší, kterou vede kardinál Giovanni Battista Re a která má trvat zhruba hodinu a půl. Podle španělské televize TVE se jí účastní na 220 kardinálů a 750 biskupů a kněžích.

„Papež František chtěl, aby církev byla domovem pro všechny,“ řekl Re. Vyzdvihl též papežovu starost o uprchlíky a snahu o mír.

 Na pořádek v ulicích dohlíží čtyři tisíce policistů a vojáků. V okolí Vatikánu jsou pro dopravu uzavřené ulice.

Aby se člověk mohl dostat na náměstí, bylo nutné vstávat brzy, být trpělivý a někdy i přenocovat pod širým nebem poblíž. „Být na pohřbu s rodinou je to nejkrásnější, co jsme mohli udělat,“ řekla AFP jednačtyřicetiletá Peruánka Gabriela Lazová, která s dětmi v sobotu strávila noc v autě, aby se dostala na smuteční obřad.

 „Bylo pro mě opravdu důležité sem přijet, protože to byl papež, který zanechal v naší generaci stopu,“ řekla 21letá Marine z Francie. Podle ní František svými pokrokovými postoji mimo jiné v ochraně přírody či boji za práva menšin, včetně homosexuálů, dal mladým naději do budoucna.

Na pohřeb dorazil Trump, Biden. Obřadu na náměstí svatého Petra přihlíží na pět desítek státníků. Zahraniční politici sedí vpravo od rakve při pohledu ze Svatopetrského náměstí. V první řadě je italská premiérka Georgia Meloniová a argentinský prezident Javier Milei, protože papež pocházel z Argentiny.

Mezi hosty je i americký prezident Donald Trump s manželkou Melanií, brazilská hlava státu Luiz Inácio Lula da Silva nebo americký exprezident Joe Biden. Dorazil také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, kterého uvítal na Svatopetrském náměstí potlesk.

 Někteří, například francouzský prezident Emmanuel Macron s manželkou či španělský královský pár, vzdali papežovi hold pár minut před obřadem u jeho rakve uvnitř baziliky, uvedla italská televize Sky TG24.

Z České republiky se zúčastní vládní delegace vedená premiérem Petrem Fialou. S papežem se rozloučí také skupiny poutníků z Česka, které původně přijely kvůli jubileu teenagerů. Z vysokých církevních hodnostářů přijedou kardinál Dominik Duka či pražský biskup Zdeněk Wasserbauer.

Mezi hosty sedí i generální tajemník OSN António Guterres či řada vrcholných představitelů jiných křesťanských církví.

Papežova rakev pojede kolem Kolosea

Po smutečním obřadu se pohřební automobil s rakví papeže před polednem vydá na pětikilometrovou trasu do baziliky Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore), kde si František přál být pohřben. Pohřební průvod půjde krokem, aby lidé kolem mohli ještě papeži vzdát úctu.

Rakev s papežovými pozůstatky poveze jeden z papamobilů. Pro dnešní den byl speciálně upraven tak, aby věřící podél cesty Římem viděli papežovu rakev. Trasa povede i kolem slavného Kolosea.

Jízda by měla trvat nejméně půl hodiny. Pozůstatky papeže, který mnohokrát kritizoval nerovnosti a chudobu, tam uvítá skupina chudých. Pohřeb se bude vysílat v přímém přenosu, který skončí u vchodu do baziliky Panny Marie Sněžné. Poté se konat ceremonie bez veřejnosti, kterou povede kardinál komoří (camerlengo) Kevin Joseph Farrell.

V pohotovosti jsou stíhačky i bojové lodě

Bezpečnostní opatření jsou v sobotu ve Vatikánu na maximu. Podél Tibery i na hlavní vatikánské třídě Via della Conciliazione, která vede ke Svatopetrskému náměstí, hlídkují policisté i drony. Kvůli pohřbu je zrušeno mnoho autobusových linek, posíleno je však metro.

 V pohotovosti je také italská armáda, která se na zabezpečení pohřbu podílí nasazením stíhaček Eurofighter, bojové lodi u pobřeží nedaleko Říma či systémy, které jsou schopny neutralizovat drony.

„Nejsložitějším aspektem je příjezd mnoha představitelů z celého světa, kteří se sjedou do Říma, aby se sešli na jediném místě,“ konstatoval šéf římské policie Roberto Massucci.

 Papež František, občanským jménem Jorge Mario Bergoglio, zemřel v pondělí. Dřevěná rakev s tělem papeže byla do pátku tři dny vystavena v bazilice svatého Petra, kam se s hlavou katolické církve přišlo rozloučit čtrvt milionu lidí. V pátek večer ji ceremoniálně uzavřeli.

Napilno budou mít bezpečnostní složky zřejmě také ve dnech a týdnech po pohřbu. Už v neděli ráno se bazilika Panny Marie Sněžné s hrobem papeže Františka otevře veřejnosti. Zájem bude zřejmě obrovský.

 Papež František si výslovně přál být pohřben v této bazilice, kde bude mít náhrobek se strohým nápisem Franciscus (latinská verze jeho papežského jména). Papež spočine mimo vatikánské zdi poprvé do roku 1903, samotná bazilika je však z právního hlediska vatikánským územím.

 X X X

 Rusko chce buď uzavřít mír za svých podmínek, nebo docílit toho, aby se z jednání stáhl Trump, říká Bříza

Během Velikonoc došlo k jistému pozastavení bojů v rusko-ukrajinském konfliktu. To ale následoval ruský útok na ukrajinské hlavní město Kyjev, který byl nejtvrdší od začátku války. Donald Trump na útok reagoval slovy „Vladimire, přestaň.“ Vedle toho ale USA a Rusko jednají o ukončení války na Ukrajině. „Rusko má podstatně menší motivaci mír uzavřít,“ říká v pořadu Co se děje se světem bezpečnostní expert Vlastislav Bříza z Univerzity Karlovy.

 Sergej Lavrov řekl, že prezident Trump je pravděpodobně jediným lídrem na zemi, který uznal potřebu řešit základní příčiny téhle situace. Lavrov je zkušený diplomat, inteligentní muž. Co tím myslel?
To jste řekl správně. Ještě k němu pojďme dodat, on je to nejenom inteligentní muž, ale je to i liška mazaná, velmi inteligentní, to bych podtrhl.

    Rozhovor s Vlastislavem Břízou

X On je, a to svědčí o všem, po Andreji Gromykovi nejdéle sloužící ministr zahraničí vůbec v dějinách Sovětského svazu nebo Ruské federace či ruského impéria jako takového. Tuším, že je ve funkci již více než dvacet let, snad 21 let, a všechno dokázal přežít.

Jedinkrát, kdy jsem ho viděl vychýleného z konceptu, opravdu jedinkrát za těch 21 let, bylo těsně po otevřené plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu. Nevěděl o ní, a když šel na první poradu po invazi, tak opravdu celý zkroušený vycházel a novinářům, kteří se ho ptali, co poradil prezidentu Putinovi v tuto chvíli, odpověděl, že neporadil mu nic, protože prezident Putin v tuto chvíli má pouze tři poradce – Petra Velikého, Ivana Hrozného a Kateřinu Velikou.

V tu chvíli jsem ho poprvé v životě viděl jasně říkat pravdu, že byl zoufalý a neví, co dělat. To se radikálně změnilo. Opět najel na svoji rétoriku proruskou, velmi radikální. Tady vidíme i ostatní důsledky, které říkáte a o čem to svědčí. Svědčí to o tom, že Ruská federace chce nově řešit geopolitické uspořádání postsovětského prostoru, nikoliv jenom ten rusko-ukrajinský konflikt, ale celé uspořádání postsovětského prostoru.

Proto ty základní příčiny vzniklé situace.
To je přesně to, na co narážíme. Vybrali si k tomu Spojené státy, které mají výtlak, jak se dneska moderně říká, které jsou schopny protlačit tyto myšlenky, kdyby se to Ruské federaci mělo podařit.

Rusko má menší motivaci k míru

X „Je na Rusku, a nikoliv na Ukrajině, aby pokročilo v jednáních o ukončení bojů,“ prohlásil podle agentury AFP po rozhovoru s americkým prezidentem generální tajemník NATO Mark Rutte. Zatím to ale vypadá, že Rusko a Spojené státy se na něčem domlouvají a Ukrajina by se k tomu pak nějak měla připojit. Už se to blíží ultimátu?

Úplně si nemyslím. Ale pojďme vypíchnout body, co víme. Polooficiální je devítibodový seznam, který Spojené státy předložily Ruské federaci a snaží se na něčem dohodnout.

Když jsem se na ty body konkrétně díval, tak jsou tam dva, s kterými by Ukrajina měla mít velký problém. První z nich je de iure uznání Krymu. Pojďme nicméně rozlišit mezi Ukrajinou a Spojenými státy. Obojí by ale bylo špatně, protože pro Ukrajinu je to opravdu „no go“ věc, to je červená linie, kterou nesmí nikdy připustit. U Spojených států je to velice nepříjemná záležitost.

Rozdíl mezi de facto a de iure je opravdu zásadní, kategorický, diametrální, ač to tak na první poslech nemusí znít. Když něco uznáte jenom de facto, tak v budoucnu vám to nechává prostor vrátit se zpátky či docílit svého, co jste chtěli. Řeknu to na dvou konkrétních příkladech.

První je Pobaltí. Málokdo ví, že Spojené státy nikdy, ani během studené války, ani od roku 40, kdy bylo anektováno Sovětským svazem, ani po celou dobu studené války neuznali anexi pobaltských států, to znamená Lotyšska, Estonska, Litvy, do Sovětského svazu.

Nadále komunikovali s exilovými vládami těchto republik a po rozpadu Sovětského svazu jim to umožnilo velice rychle navázat nové vztahy, diplomatické vztahy a potvrdit kontinuitu své mezinárodní politiky. Ta vychází z tzv. Stimsonovy doktríny, která znamená, že když je nějaký stát napaden a je mu ubráno nějaké území silou, tak nikdy nebude uznáno de iure to, že toto odpojené území bude patřit agresorovi.

Má to velkou logiku, protože když de iure něco uznáte, co vzniklo silou, tak tím dostanete mezinárodní společenství do trosek, protože v tu chvíli je to návod pro nové diktátory či jiné státy, které silou by se mohly dostat k něčemu novému. Takže z tohoto úhlu pohledu je to velice složité, velice senzitivní, i z pohledu Spojených států je to překročení i červené čáry.

Chtěl jsem ještě zmínit druhý příklad, to bylo západní Německo. Západní Německo mělo tzv. Hallsteinova doktrínu až do roku 1970, kdy dokonce tvrdilo, že nejenom, že neexistuje východní Německo de iure, ani de facto, ale říkalo, kdokoliv uzná východní Německo, tak s tím my přerušíme diplomatické vztahy.

To se za Willyho Brandta změnilo. De facto došlo k uznání těchto dvou států, ale de iure nikdy, a proto následně bylo sjednocení Německa bezproblémové. Takže to jsou krásné důvody, proč by k tomu nemělo dojít ani z americké strany. Z ukrajinské je to „no go“.

Ten druhý příklad by měla být demilitarizace Ukrajiny, na to v žádném případě Ukrajina nesmí a nemůže přistoupit. Mimochodem to ale nebylo v tom devítibodovém seznamu.

Mezinárodní tlak nebo iniciativy řekněme, to je možná eufemističtější, směřují k tomu, aby vzniklo aspoň nějaké příměří, dodržované příměří. Jaká by byla rizika?
Je to tak. Problém je motivace Ruska, protože Rusko má podstatně menší motivaci ho uzavřít. Rusko v tuto chvíli tlačí, má pocit, že je to, které vyvíjí úsilí a tlak. Že je dokonce i z hlediska mezinárodní politiky někde již akceptováno, viz přístup Spojených států, takže nemá žádný zásadnější důvod uzavírat příměří. Pro Ukrajinu by to byla ta lepší varianta, protože by jí to umožnilo nadechnout se a říci, co dál, jaké další plány.

X Rusku ale taky. Rusku by to umožnilo nadechnout se, dozbrojit, odpočinout si od války.

S tím naprosto souhlasím, ale oni by radši docílili míru za jejich podmínek, protože cítí ten sentiment, že by to možná bylo možné. Proto říkají to ano, ale…

Nechtějí se dotknout prezidenta Trumpa. To byl i dvojsmysl toho velikonočního příměří, on byl interní a externí, chcete-li vnitřní a vnější.

Ten vnitřní byl vyslat signál bojujícím vojákům na frontu a matkám doma v Rusku z hlediska prezidenta Putina: „Já jsem ten lidumil. Já jsem ten, který vnímá nejdůležitější křesťanské svátky. Já chci zastavit boje. Já chci umožnit vojákům se nadechnout a vám doma, matkám, mít klid na Velikonoce, že se nic neděje.“ To bylo poselství vnitřní, propagandistické.

 X Vnější poselství bylo směřováno Donaldu Trumpovi a americké administrativě v tom smyslu: „Podívejte se, jsme ochotni. Vnímáme, co říkáte. Chceme uzavírat příměří, nebojujeme.“ Takže zase to ano, ale…

Ve finále ale je cíl ruské diplomacie dvojí. Buď docílit svého a uzavřít mír za ruských podmínek, které jsou drsné, direktivní a nesmějí být dopuštěny z hlediska mezinárodního práva Ukrajiny a západního společenství, anebo docílit toho, že ta věc bude pro Donalda Trumpa tak složitá, že se z těch jednání stáhne, ale stáhne se tak, že opustí Ukrajinu úplně a řekne, to je váš problém, to by Rusku vyhovovalo také.

X X X

Joch: Američané nevnímají ruské impérium jako hrozbu. Popsal hlavní změnu od studené války

V dobách studené války vnímali Američané zápas ohledně zadržování komunistické ideologie nejen jako morálně správný, ale i výhodný pro ně, uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS politický komentátor Roman Joch. Americká společnost však dnes podle něj představu Moskvy o ruském impériu nebere jako hrozbu.

Joch zmínil, že převážná většina Američanů nebrala Sovětský svaz hlavně jako ruské impérium, ale především jako silný ideologický režim, který měl za cíl expandovat.

 „Občané Spojených států pojímali onen zápas za zadržování komunismu nejen jako morálně správný, ale i odpovídající americkému zájmu – kdyby se nebojovalo ve Vietnamu či v Koreji, by se boje přesunuly třeba do zemí Latinské Ameriky,“ uvedl komentátor ve vysílání CNN Prima NEWS.

Současný ruský režim Joch označil za nacionalisticky-imperialistický. „Moskva má zájem o obnovu dřívějšího impéria, jenže Američané to už nevnímají jako hrozbu pro USA. Domnívají se, že ruskou expanzivitu by si měli řešit Evropané sami, zatímco Spojené státy by měly řešit asijskou mocnost na vzestupu, tedy Čínu,“ poznamenal.

„Tato mravní jednota z doby studené války nyní v americkém smýšlení chybí, a to hlavně za mandátu Donalda Trumpa,“ dodal komentátor.

Republikáni proti Trumpovi?

Občané USA podle amerikanisty Jakuba Lepše rozlišují postoj k Rusku jako celku a k autoritářskému vůdci Vladimiru Putinovi. „Ten má u Trumpových příznivců horší pozici než celá země. Tato skutečnost může být pro Trumpa problém vzhledem k jeho vstřícné politice vůči šéfovi Kremlu,“ řekl.

 Zdůraznil rovněž, že ač má americký prezident silný mandát, Republikánská strana pro něj není zcela ukotveným partnerem. „Všechno si v zásadě řídí sám, ohledně konfliktu na Ukrajině lavíruje. Je zjevné, že je svým způsobem frustrován, jelikož se mu nedaří naplňovat cíle,“ dodal Lepš.

 X X X

 CO  CHCE  ZNIČENÁ  UKRAJNA,  TISÍCE   MRTVÝCH,  VYLIDNĚNÁ,  ŽIVÍ  UTEKLI  DO  CIZINY<  NECHTĚJÍ  BOJOVAT,  PADNOUT

ŘEŠENÍ:  KAPITULACE

 Nahý v trní

Ukrajinský prezident Vladimír Zelenský verbálně odmítá podmínky Washingtonu pro ukončení války s Ruskem, ale jak byl znovu upozorněn americkým prezidentem Donaldem Trumpem, „nemá žádné karty“. Pokud se zvedne americký orel, pod jehož křídly se schovával, má po ptákách.

Konec ukrajinské války je buď na spadnutí, nebo v nedohlednu. Území obsadí americké korporace, a bude po všem, nebo evropské mírové jednotky, které by se pokusily Američany do konfliktu vtáhnout znovu? Nebo je evropská pomoc jen botou mezi dveřmi, aby se udržela při životě naděje na ovládnutí aspoň toho ukrajinského lithia. Kousek od současné fronty je ho pořád ještě dost, byť ne tolik, jako v Cínovci. Když se to však bude protahovat, fronta se pohne a ložisko se ocitne na ruské straně. Pak by se muselo bojovat dál a dál, než Rusa napadne, že mu to za to nestojí.

Podle spikleneckých teorií je tedy evropská sebezničující snaha protahovat prohraný ukrajinský konflikt vedena hodnotově. Není to ovšem tak, jak se píše v komentářích. Nejde o hodnoty LGBTOP500, ale o to, co válka doopravdy hodí.

Těch cílů může být víc. Válku netřeba vyhrát, nese i když se jen vede. Evropa se chce strašidelně zadlužovat, aby podpořila zbrojařský průmysl velkých členských zemí. Předsedkyně Evropské komise vyjednává v Londýně, aby se k tomu mohla připojit i osiřelá ostrovní velmoc. Formálně by se to mohlo odehrát na summitu EU – Británie, který je připraven na 19. května. Dohoda o bezpečnostní spolupráci by usnadnila, aby se upevnila kontrola londýnské City nad válečným dlužnickým procesem a vytloukáním renty z dalších generací.

 Nějaké zbraně se přitom asi taky vyrobí, ale o ty dluhy a úroky z nich jde především. Dluhy ostatně nejsou jen peníze, jde o možnost ovládat dlužníka metodou bublin, krize a záchrany z krize. Velké prachy nejsou závislé na hospodářském cyklu, zvítězí vždycky. Kouzlem současnosti je to, že kdo je nemá, musí si je vydělat. Kdo je má (velké banky), může si je natisknout několika pohyby prstíku na klávesnici bankovního serveru. Tam se tvoří úvěr z ničeho neboli, jak říkají Američané, „z horkého vzduchu“. Prohrát tedy nemá jen Ukrajina, ale i většina EU.

Připomeňme si také britský pokus zmocnit se ukrajinského bohatství smlouvou o „stoletém“ strategickém partnerství, která byla uzavřená dny před inaugurací amerického prezidenta Trumpa. Bylo to málem v kapse, když narazila na překvapivý fakt, že větší bere. Britové v té válce možná lépe vyhrožují a piklují, ale Američané dále a lépe střílí. Takže i režie konce války s Ruskem musí být v jejich rukou, a to si Trump rozhodně nechce nechat ujít.

Ukrajinské suroviny musí být jeho, protože je to způsob, jak u domácí veřejnosti prodat vyhlídky spolupráce s ďáblem Putinem. Rusové toho mají víc a umí i spoustu dalších věcí, ale to přinese výnos až někdy. S těžbou je to jednodušší, tomu rozumí každý. Úspory za skončenou válku by samy o sobě nestačily. Války jsou americká samozřejmost, tomu se volič moc nevěnuje.

Dohoda o (iluzorním) ukrajinském bohatství přitom vznikala už za Bidena před volbami roku 2024. Přišel s ní Zelenský, i s vlastním oceněním ve výši 500 miliard dolarů. Šlo o oficiální nabídku ukrajinské vlády pro dohodu o pokračující americké válečné pomoci. Zelenský však nechtěl mít všechna vajíčka v jednom košíku, a tak se pro jistotu sešel i s prezidentským protikandidátem Trumpem a nabídl mu to také.

Jenže Trump se tenkrát držel volebního hesla, že válku ukončí do 24 hodin po převzetí prezidentského úřadu. Na rozdíl od něj, Evropská unie, v zákrytu za Bidenem, chtěla ve válce pokračovat, ale když se ocitla bez štědrého dědečka, neměla co nabídnout. Kromě hrdinských výprav do Kyjeva, samozřejmě, kde přitom vždy jako na potvoru houkaly sirény.

Jakmile Trump vyhrál, Zelenský zoufale odletěl do Londýna a prodal to nerostné bohatství tam. Bylo to za příslib pokračující pomoci v hodnotě 3 miliard liber ročně, i kdyby válka měla být stoletá, jak naznačuje Dohoda o stoletém partnerství. To vysvětluje zamotanou argumentaci Zelenského při jeho poslední návštěvě v Bílém domě, odkud byl vyhnán bez večeře. Trump fakticky chtěl, aby Zelenský britský závazek ignoroval, ale ukrajinský prezident viděl v Británii spolehlivějšího partnera.

Ukrajinská válka se tak vrací tam, kde začala. Na začátku, ještě před Majdanem zvedly vášně nadsazené zprávy o břidličném plynu pod Donbasem. Jeho těžba by však vyžadovala vyklidit řadu obydlených území. To byla pro místní obyvatele hrozba, která je nemohla nechat v klidu.

Vysvětluje to taky krajně riskantní ukrajinské aktivity rodiny tehdejšího amerického viceprezidenta Joe Bidena. Synek Hunter byl instalován do nově vzniklé – a hned největší – soukromé plynařské společnosti Burisma a táta Joe vyhodil ukrajinského prokurátora, který s tím chtěl dělat problémy. Když se to Trump (už jako prezident v prvním funkčním období) snažil proti Bidenovi vytáhnout, Demokraty vedená Sněmovna reprezentantů ho odvolala z funkce. Ale Senátem pod kontrolou Republikánů to neprošlo, takže klídek.

Konečné řešení ukrajinské plynařské otázky (jejíž hodnota se po nových průzkumech prudce snížila) se rýsovalo na konci roku 2021, teď už za vlády Bidena, kdy měla ukrajinská vláda připravenu ofenzívu pro převzetí vzbouřeneckých donbaských republik s rusky mluvícím obyvatelstvem. Ruský prezident Vladimír Putin tomu nehodlal přihlížet. Rozhodl se pro postup často prosazovaný Pentagonem, tedy preemptivní úder. Znamená to nečekat na zničující úder a udeřit jako první.  Výsledkem je válka, která se teď blíží, nebo neblíží k nějakému konci.

Když se vrátíme na začátek, použité metody Joe Bidena se moc nelišily od toho, co praktikuje současný americký prezident Donald Trump. Tehdejší viceprezident Joe Biden přijel v dubnu 2014 do Kyjeva s americkou pomocí miliardy dolarů (mnohem větší peníze, než se zdá z pohledu inflačního dneška), ale s výhrůžkou, že si je odveze zpátky, když zlobivý generální prokurátor okamžitě nepoletí. Dokonce se tím veřejně chlubil, takže tento úkaz můžeme vyjmout z kategorie spikleneckých teorií.

Donald Trump požaduje podpis dohody o převzetí výnosů ukrajinského bohatství jako formu splátky (i s tučnými úroky) za poskytnutou válečnou pomoc. Když ne, jde od toho, a bojeschopnost ukrajinské armády bude náhle srovnatelná s nahým v trní.

Evropa chce nahého obléci, ale bude to chvíli trvat. Proto požaduje okamžité příměří, čili ať Rus počká, ať je to na férovku. Trochu mydlit se to pořád někde může, aby bylo o čem psát. Co bude s ukrajinskými životy nebo našimi penězi je jedno. Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

 Kosovo Srbsko

 V době, kdy mezinárodní mínění často ztrácí přehled o každodenním životě malých komunit, se Arno Gujon rozhodl mluvit jasně a přímo. Ředitel Úřadu veřejné a kulturní diplomacie v rozhovoru pro francouzský deník Frontier představil řadu údajů, které osvětlují složitou situaci, které čelí srbské obyvatelstvo v Kosovu a Metohiji. Jeho slova nebyla diplomaticky změkčená, ale strohá a přímá – jako by mluvil z místa činu. Na stránkách polského portálu Myśl Polska Jacek Mędrzycki přinesl nejdůležitější části rozhovoru.

Podle Arno Gujona  dnes žije v Kosovu a Metohiji asi 100 000 Srbů, což je jen pět procent z celkového počtu obyvatel. Před sto lety byli Srbové většinou. Za tímto číselným poklesem se skrývá příběh exodu, tlaku, nejistoty a hluboké izolace. Od roku 1999 bylo více než 250 000 Srbů nuceno opustit své domovy. Jen v březnu 2004, při událostech, které si mnozí pamatovali kvůli jejich násilí a ničení, dalších 10 000 lidí uprchlo ze svých domovů a bylo zničeno až 150 pravoslavných kostelů a klášterů. Gujon nezůstal jen u čísel. Ukázal každodenní život – enklávy, ve kterých Srbové žijí, byly zredukovány na ulice, čtvrti nebo skupiny domů. Poslední baštou zůstala severní část Kosova kolem Mitrovice.

Ale i tam se tlaky kosovských Albánců stupňují. Policejní kontroly, zatýkání bez jasných důvodů, administrativní blokády – to vše se stává novou každodenní realitou. Sám říká, že byl mnohokrát bezdůvodně zadržen, i když od roku 2004 řídí humanitární organizaci „Solidarita pro Kosovo“. Cílem, zdůrazňuje Gujon, bylo nejen zastavit pomoc, ale také dále izolovat srbské obyvatelstvo. Nátlak není jen fyzický – rány přicházejí i přes instituce. Srbské školy a nemocnice, které fungují s podporou Bělehradu, jsou stále častěji cílem inspekcí a zavírání.

Učitelé a lékaři pracují pod neustálým tlakem. Finanční toky ze Srbska narážejí na administrativní překážky, zatímco místní albánská populace stále více provádí akce z vlastní iniciativy, které procházejí bez následků. Podle Guyona stále více rodin čelí útokům, ponižování a někdy i pokusům o otravu. Domy byly opakovaně vypalovány, školy byly ničeny vandaly a incidenty, kdy byli kolemjdoucí napadáni z aut střelnými zbraněmi, zanechaly hlubokou stopu. Děti, které si hrály u řeky, trochu dále od hranic své enklávy, byly před několika lety zabity, vzpomíná Gujon, aniž by zacházel do podrobností, ale sděluje toho dost, aby byl obrázek jasný.

Navzdory všemu většina těchto lidí chce zůstat – kvůli svým kořenům, kvůli své víře, kvůli své identitě. A právě tyto kořeny jsou často terčem útoků. Z přibližně 1000 pravoslavných náboženských budov bylo mnoho zničeno nebo znesvěceno. Kláštery jako Svatí archandělé v Prizrenu nebo Matka Boží Ljeviš, památka UNESCO, jsou svědky kulturních a duchovních hodnot, které jsou pod neustálým tlakem.

Právě z tohoto důvodu, říká Gujon, založil v roce 2004 organizaci Solidarita pro Kosovo. Poté začal pomáhat komunitám, které zůstaly osamocené a opuštěné. „Srbské vládě se podařilo udržet některé struktury – nemocnice, školy, centra sociální péče – ale nyní jsou cílem útoků. Některá centra již byla uzavřena, nemocnice jsou prohledávány,“ říká.

Co je ještě znepokojivější, je skutečnost, že, jak zdůrazňuje Gujon, místní úřady se stále více snaží zcela přerušit institucionální vazby s Bělehradem. A pokud by to pokračovalo tímto tempem, znamenalo by to nejen izolaci, ale i vymazání všech stop existence srbské komunity v tomto prostoru.

Přesto, navzdory všemu, co se děje, jsou Guyonova slova plná odhodlání. Věří, že „Bělehrad se nevzdá znovuzískání suverenity nad kolébkou své civilizace“ a připomíná, že svět se dnes mění rychleji než kdy jindy. Na této mapě změn snad už nebude problém Kosova a Metohije viděn stejnými brýlemi jako dříve. Ve světě, kde se historie stále více vymazává, zůstává otázka: Jak dlouho má ještě komunita, která přežije pouze díky své vlastní vůli, zůstat – bezpečně a svobodně – na zemi svých předků?

Připravila Jana Putzlacher, server vasevec.cz

 Arno Gujon (narozen 27. listopadu 1985) je srbský politik a humanitární pracovník francouzského původu. Je zakladatelem Solidarité Kosovo, francouzské nevládní humanitární organizace, která pomáhá Srbům žijícím v enklávách v Kosovu.   Od listopadu 2020 do května 2024 působil jako pověřený ředitel Úřadu pro spolupráci s diasporou a Srby v regionu na Ministerstvu zahraničních věcí Srbska.   Od května 2024 působí jako ředitel Úřadu veřejné a kulturní diplomacie.  V roce 2015 obdržel srbské občanství a srbský pas, které mu na oficiální ceremonii v Paláci Srbska předal srbský ministr vnitra Nebojša Stefanović.   V roce 2018 obdržel od Srbské pravoslavné církve Řád sv. Sávy prvního stupně. Je autorem knihy „Všechny mé cesty vedou do Srbska“.

 Jana Putzlacher, server vasevec.cz

X X X

 LÉKAŘKA  UJELA  OD  NEHODY

 Šéfka krajské hygieny ujela od nehody, tvrdí sražený motorkář. Selhání, míní Válek

Ředitelka krajské hygieny ve Zlíně Eva Sedláčková má závažné problémy. Čelí nařčení, že v březnu zavinila nehodu mezi Fryštákem a Zlínem, při které služebním autem smetla ze silnice motorkáře do příkopu vedle cesty, a od havárie ujela. Případem se nyní zabývají policisté i její nadřízení. Příkře její selhání hodnotí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Ke kolizi, na jejíž souvislosti upozornily Seznam Zprávy, došlo 19. března přibližně kilometr před Zlínem, kde motorkář Petr Němeček podle svých slov předjížděl na přehledném a rovném úseku dvě vozidla. Řidička před ním jedoucí Škody Octavie RS si ho ale nevšimla a sama začala předjíždět.

„Náhle vybočila, ani nedala blinkr, takže jsem neměl šanci se autu vyhnout. Narazila mi bokem do řidítek, byla to pořádná rána,“ líčil pro iDNES.cz Němeček, jehož srážka odmrštila do příkopu. „Musela vidět, že do mě narazila,“ je přesvědčený.

Ze střetu vyvázl bez fatálního zranění, doteď je ale v pracovní neschopnosti. „Měl jsem pohmožděné rameno a podvrtnutý palec na ruce, tři týdny jsem nosil dlahu,“ říká Němeček.

Že auto řídila šéfka zlínské hygieny, lékařka Eva Sedláčková, se dozvěděl tento týden z údajů pojišťovny, která vyčíslila škodu na jeho hondě na 80 tisíc korun a v případě octavie na 60 tisíc. „Nechápu, že jí nezajímalo, co se stalo,“ kroutí hlavou Němeček nad tím, že se mu řidička podle něj nesnažila nijak pomoci a od nehody ujela.

Účastníka, který podle zjištění policie a výslechu očitého svědka havárii zřejmě zavinil, vypátrala i zlínská policie. Je podezřelý ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti, za což v případě odsouzení hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok. Jestli šlo o Sedláčkovou, však policie nepotvrdila.

Evu Sedláčkovou se snažila redakce kontaktovat, ředitelka však na telefonáty nereagovala.

„Ujetí od dopravní nehody, kterého se podle dostupných informací měla dopustit ředitelka zlínské krajské hygienické stanice, je odsouzeníhodné. Pokud se ho navíc dopustí lékař, nejde jen o fatální lidské, ale i morální selhání,“ reagoval prostřednictvím svého twitterového účtu ministr zdravotnictví Vlastimil Vále

Na Zlínsku v centru obce zemřel cyklista, srazil se s osobním autem Jednání Evy Sedláčkové odsoudila i hlavní hygienička a ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková.

„Informace mám zatím pouze z článku v novinách. To, co se tam popisuje, vnímám jako lékařka velmi negativně. Žádný člověk by neměl bez poskytnutí pomoci ujet od nehody, natož když se jedná o lékaře, kterého kromě základní lidské slušnosti váže i Hippokratova přísaha,“ uvedla pro iDNES.cz Macková.

 Podle ředitele odboru ochrany veřejného zdraví ministerstva zdravotnictví Matyáše Fošuma událost řeší vedle Vlastimila Válka a Barbory Mackové také státní tajemník ministerstva zdravotnictví Stanislav Měšťan, který uzavírá se zaměstnanci pracovní smlouvy.

 X X X

Kauza Bereta: Máchová viní Bradáčovou z pomsty a šikany

Prvoinstanční soud v kauze Bereta se podle jedné z obžalovaných, státní zástupkyně Dagmar Máchové, nevypořádal s důkazy obhajoby. Převzal pouze obžalobu a nezohlednil ani řadu námitek, které obžalovaní měli. Máchová to dnes uvedla ve svém odvolání, které přednesla u středočeského krajského soudu. S verdiktem, podle něhož má jít v případu údajného vynášení informací z trestních řízení na tři roky a čtyři měsíce do vězení, žena nesouhlasí.

V kauze se před soudem zpovídá pět lidí. Obžaloba tvrdí, že Máchová, policista Radek Holub a celník Pavel Šíma poskytovali soukromému detektivovi Igoru Gáboríkovi neveřejné informace z trestních řízení. Gáborík a v jednom případě i jeho spolupracovník Vladimír Zmrhal je podle spisu předávali dál, například klientům Gáboríkovy společnosti, která se zaměřovala na detektivní služby a poradenství.

Máchová nesouhlasí s verdiktem a tvrdí, že soud ignoroval námitky

Všichni obžalovaní vinu od počátku odmítají. Odvolání čtveřice mužů již soud vyslechl, příští týden by mělo zaznít i odvolání, které podala dnes již nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. U soudu ji v průběhu odvolacího jednání vystřídal žalobce Filip Šimek.

 Máchová dnes zdůraznila, že v kauze podávala několik námitek proti podjatosti policie i Bradáčové. „Již před zahájením řízení panovalo mezi mnou a státní zástupkyní osobní nepřátelství,“ uvedla. O dalších konfliktech mezi nimi podle ní svědčí i důkazy, například odposlechy. Máchová hovořila o šikaně ze strany současné nejvyšší státní zástupkyně i o tom, že trestní řízení bylo aktem pomsty vůči ní od policistů.

Okresní soud východně od Prahy uložil přísné tresty

Prvoinstanční verdikt Okresního soudu pro Prahu – východ označila žena za nepřezkoumatelný a věcně nesprávný. „Hodnocení soudu neodpovídá důkazům předloženým v průběhu soudního řízení,“ prohlásila. Uvedla například, že neexistují žádné důkazy o tom, že by pro Gáborika lustrovala spisy. S mužem se podle své výpovědi scházela před kauzou i po ní. Soud podle ní ani nedokázal vysvětlit, k čemu by muži informace, které mu měla předávat, byly.

Máchové okresní soud v roce 2023 nepravomocně uložil tři roky a čtyři měsíce vězení, Gáboríkovi tři roky vězení. Šímu soud potrestal tříletou podmínkou s odkladem na pět let, Zmrhala roční podmínkou s tříletou zkušební dobou. Všem obžalovaným soud uložil i peněžité tresty. Gáborík by měl zaplatit 200.000 korun, Holub a Máchová 150.000 korun. Šíma 100.000 korun a Zmrhal 40.000 korun. Gáboríkovi, Šímovi a Holubovi soud uložil i zákazy činnosti.

Ceskajustice.cz

 X X X

 Předseda NSS Šimka politikům: Nedělejme z voleb mateřskou školku

Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka v rozhovoru pro Českou justici už dříve kritizoval celkové pojetí návrhu:„Nepravdivé nebo urážlivé tvrzení má být podle navrhovaného ustanovení z přestupku pouze deklaratorně zakázáno. To mi připadá jako alibismus. Nedělejme z voleb mateřskou školku,“ uvedl.

Sněmovna odmítla návrhy předsedy ústavně-právního výboru Radka Vondráčka (ANO), který chtěl zákonem zakázat pouze zveřejňování nepravdivých informací – a to ve variantách jak se sankcí, tak bez ní. Poslanci zamítli rovněž návrh Ivety Štefanové (SPD), která požadovala úplné vyškrtnutí deklaratorní věty, podle níž „ve volební kampani nesmí být o kandidující volební straně nebo o jejích kandidátech zveřejněna informace nepravdivá nebo urážlivá“.

 Nový režim kampaně: začátek nejdřív 150 dnů před volbami

Zákon má nově stanovit, že oficiální volební kampaň začne až 150 dnů před uplynutím volebního období, nikoli už okamžikem vyhlášení voleb. Podle vlády to přinese vyšší míru právní jistoty pro politické subjekty při finančním plánování kampaní. Úprava je reakcí na situaci z minulého volebního období, kdy prezident Miloš Zeman vyhlásil termín voleb s výrazným předstihem a spustil tak kampaň už devět měsíců předem.

Norma zavádí některá pravidla pro vedení kampaně také pro volby do zastupitelstev obcí. I nadále se však na tyto volby nebudou vztahovat pravidla financování kampaně ani institut registrované třetí osoby, jak je tomu například u voleb do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu.

Cílem je obrana proti zahraničním vlivům. Sociální sítě z regulace vypadly

Na návrh poslanců STAN byla do zákona doplněna úprava reflektující nové nařízení EU o transparentnosti a cílení politické reklamy. Má pomoci čelit zahraničnímu vměšování do voleb a informačním manipulacím. Poslanci však zamítli požadavek předsedy pirátských poslanců Jakuba Michálka na regulaci sociálních sítí během kampaně, včetně omezení robotických účtů a jejich sledování.

Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

 Tisíce Čechů přicházejí o peníze z pojištění zesnulých. Pojišťovny nic neřeknou a stát to neřeší

Muž pojistil svou životní pojistkou charitativní organizaci. Zemřel. Organizace se ale o svém nároku nikdy nedozvěděla – a po deseti letech peníze propadly pojišťovně. V Česku je to poměrně běžná praxe.

V České republice existuje legální mechanismus, který umožňuje pojišťovnám ponechat si pojistné plnění z životních pojistek, aniž by kdokoliv obmyšleného – tedy určeného příjemce – informoval. Problém, na který upozornily neziskové organizace, chce nyní napravit skupina senátorů návrhem novely občanského zákoníku. Změna má zajistit, aby pojišťovny měly zákonnou povinnost obmyšleného kontaktovat.

Neví, že má peníze. A po deseti letech už nemá nic

Občanský zákoník dnes umožňuje, aby pojištěný určil osobu, která v případě jeho smrti získá pojistné plnění. Jenže v praxi se obmyšlený o svém nároku často nikdy nedozví. Buď netuší, že byl jako obmyšlený uveden, nebo ani neví, že pojištěný zemřel. A protože životní pojištění není předmětem dědictví, notář v rámci pozůstalosti nikoho nekontaktuje.

Pojišťovna přitom nikoho informovat nemusí. A pokud se obmyšlený do deseti let nepřihlásí, nárok zaniká a peníze zůstávají u pojišťovny.

Desítky milionů mizí, upozorňují neziskovky

Na celý problém upozornily neziskové organizace jako UNICEF nebo Charita. Zjistily, že v několika případech jim měly být vyplaceny nemalé částky, ale kvůli absenci informací o tom nikdy nevěděly. Obmyšleným přitom nemusí být jen fyzická osoba – může jít i o instituci. Přestože je v Česku pět milionů aktivních životních pojistek, neexistuje žádný registr, který by příjemce evidoval nebo informoval.

Senátoři v čele s Jitkou Seitlovou (KDU-ČSL) proto přicházejí s návrhem zákona, který by zavedl povinnost pojistitele informovat obmyšleného, pokud má k dispozici jeho kontaktní údaje nebo je může zjistit.

Nový paragraf má změnit systém, který doteď nahrával pojišťovnám

Návrh novely občanského zákoníku počítá s vložením nového ustanovení § 2832a. To by ukládalo pojišťovnám povinnost informovat obmyšleného do 60 dnů od chvíle, kdy se o jeho nároku dozvědí. Informování by nebylo automatickým přiznáním nároku, ale alespoň základním krokem k tomu, aby lidé mohli své právo uplatnit.

Přesná identifikace má zároveň zabránit možným záměnám. Pojišťovny by musely vést údaje o určených osobách, pokud je mají, a při pojistné události je aktivně kontaktovat. Novela přitom zachovává možnost uvést obmyšleného obecně – například „moji synové“ či „moje neteř“.

 Senátoři navrhují, aby zákon vstoupil v účinnost od 1. ledna 2026.

Jak zjistit, zda jste obmyšleným v životním pojištění?

V současnosti neexistuje centrální registr obmyšlených osob. Pokud máte podezření, že by vás někdo mohl uvést jako příjemce životního pojištění, zkuste následující:

Zeptejte se příbuzných nebo blízkých – zejména pokud víte, že si dotyčný sjednal životní pojištění.

Kontaktujte konkrétní pojišťovnu – zjistěte, u které společnosti měl zesnulý pojištění, a zeptejte se přímo tam. Pojišťovna může informace sdělit při doložení potřebných údajů.

Nahlédněte do pozůstalostních dokumentů – pojistné smlouvy bývají často mezi osobními dokumenty zemřelého.

Upozorněte na možnost pojistky během dědického řízení – notář sice životní pojištění neřeší, ale zmínka může pomoci zjistit více informací.

Sledujte legislativní vývoj – novela zákona, kterou navrhují senátoři, by v budoucnu mohla přinést povinné informování obmyšlených.

Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

 Policie bude mít snadnější přístup k trestům a přestupkům. Úřad varuje před narušením soukromí

Policista při vyšetřování už brzy možná uvidí i to, že že měl člověk zahlazený trest nebo dávný přestupek. Poslanecká úprava vládní novely totiž rozšiřuje přístup policie do rejstříku trestů a evidence přestupků, které vede ministerstvo spravedlnosti. Sněmovna návrh schválila i přes výhrady Úřadu pro ochranu osobních údajů, který varuje před možným narušením soukromí. Novela teď míří do Senátu.

 ÚOOÚ upozorňuje, že rozšířený přístup policie do těchto databází může být v rozporu s ochranou soukromí občanů. Obává se například „neproporciálního zásahu do práv jednotlivců“ a „rizika stigmatizace“, zejména pokud by policie mohla nahlížet i na zahlazené tresty.

Dnes mají omezený přístup k údajům z rejstříku trestů a přestupků jen některé složky, například vojenská policie a celní správa. Policie by nově měla mít stejný přístup, i když její kompetence jsou mnohem širší.

Ministerstvo vnitra: Policisté nebudou mít volný přístup

Ministerstvo vnitra kritiku odmítá. Podle něj nepřichází v úvahu, aby k citlivým údajům měl přístup každý policista. Informace budou dostupné pouze v rozsahu nezbytném pro konkrétní úkol.

„Nebude možné, aby policista při vyšetřování dopravního přestupku zjistil, že řidič byl kdysi odsouzen například za maření voleb,“ uvedlo ministerstvo.

 Biometrie na letištích: Umělá inteligence sleduje cestující

Novela se dotýká i využití umělé inteligence při biometrické identifikaci cestujících na letištích. Systém, který už funguje na Letišti Václava Havla, má být rozšířen na další čtyři mezinárodní letiště – v Brně, Ostravě, Českých Budějovicích a Pardubicích.

Systém umožní kamerám snímat biometrické údaje cestujících, které budou porovnány s databází hledaných nebo podezřelých osob. Zásah do soukromí má být omezený – údaje budou uchovány maximálně 90 dnů, pokud nedojde ke ztotožnění s osobou v databázi. Vstup osoby do této databáze bude možné jen se souhlasem soudu.

Přísnější pravidla pro uchovávání údajů o cestujících

Novela také upravuje pravidla pro uchovávání údajů z tzv. jmenné evidence cestujících. Policie sice dál bude moci požadovat seznamy cestujících v rámci EU, ale nově bude muset nevyužitá data okamžitě mazat. Doba uchovávání relevantních údajů se zkracuje z pěti let na tři roky.

Dohled nad používáním dat zůstane v rukou ÚOOÚ

Dozor nad využíváním systému a ochranou osobních údajů má zajišťovat Úřad pro ochranu osobních údajů, který bude muset být informován o každém použití systému do 72 hodin. Novela počítá s tím, že systém bude zcela oddělen od ostatních databází, aby se minimalizovalo riziko zneužití.

Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

 V  CHEBU  HLEDAJÍ  NOVÉHO  LÉKAŘE

 Karlovarský kraj reaguje na ukončení praxe praktického lékaře MUDr. Ghassana v Chebu. Aktivně jedná se zdravotní pojišťovnou ohledně zajištění náhradní péče o pacienty

Karlovy Vary (25. 4. 2025) Karlovarský kraj se intenzivně zabývá situací v souvislosti s avizovaným ukončením praxe praktického lékaře pro dospělé MUDr. Ghassana v Chebu, ke kterému má dojít k 31. květnu 2025. Podle předběžných informací má mít v péči okolo jednoho tisíce pacientů. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) zřídila na popud kraje speciální telefonní linku: 952 229 143, která slouží výhradně pacientům končícího doktora. Zároveň bude vypsáno výběrové řízení na nového poskytovatele zdravotní služby.

Podle platné legislativy je hlavním subjektem odpovědným za zajištění nového praktického lékaře zdravotní pojišťovna pacienta. Ta má zákonnou povinnost přeregistrovat svého pojištěnce k jinému lékaři, jehož ordinace se nachází do 35 minut od trvalého bydliště pacienta. Pokud zdravotní pojišťovna tuto povinnost nesplní, mohou se občané obrátit se stížností na Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím formuláře na webu nedostupnapece.mzcr.cz. 

„Jedná se o velmi závažný problém. Okamžitě jsme zahájili komunikaci s největší zdravotní pojišťovnou v kraji – VZP, abychom společně nalezli řešení a pacienti nezůstali bez potřebné zdravotní péče. Potřebujeme znát jasný plán: kteří lékaři jsou připraveni pacienty převzít, odkud jsou a jakým způsobem mají pacienti postupovat. Jsem rád, že VZP v tomto ohledu aktivně spolupracuje a že v první fázi zřídila pro pacienty speciální telefonní linku, na které dostanou potřebné informace. Její číslo uveřejníme na webu a sítích kraje. Zároveň jsme v kontaktu i s novým vedením České lékařské komory v kraji a intenzivně celou věc řešíme,“ uvedl náměstek hejtmanky Karlovarského kraje pro oblast zdravotnictví Petr Kubis.

Současně je Karlovarský kraj připraven novému lékaři poskytnout maximální možnou finanční podporu. „Pokud se nám podaří najít nového praktického lékaře pro Cheb, jsme připraveni ho plně podpořit z našich dotačních programů. Karlovarský kraj dlouhodobě nabízí novým praktickým lékařům jedny z nejštědřejších podpor v celé republice. Poskytujeme dotace od 400 do 800 tisíc korun, příspěvky na specializační přípravu a pomoc s vyřizováním akreditací,“ uzavírá náměstek Petr Kubis. Mgr. Veronika Svobodová

X X X

FIALA, PAVEL  NEŘEŠÍ  PROBLÉMY  KARLOVARSKA

VĚTŠINA  POLITIKŮ  TAM  PŘIJEDE  JEN  NA  HOSTINU  FESTIVALU  FILMU

 Karlovarsko nedostatek  sklářů, keramiků.

Kam se poděli z bdřívější doby?

Vedení kraje chce pomoci řešit nedostatek sklářů a keramiků

Karlovarský kraj má dlouhou a bohatou tradici spojenou s porcelánem a sklářstvím. Oba tyto obory jsou nejen historickým dědictvím, ale i součástí současné kultury, průmyslu a cestovního ruchu. Tradiční výrobci porcelánu a skla působící na jeho území se však potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Obrátili se proto na Karlovarský kraj s žádostí o pomoc s propagací těchto oborů v rámci studia, které nabízí keramická škola v Karlových Varech.

„Na schůzce s řediteli společností Thun a Moser jsme řešili nedostatek absolventů učňovských oborů, který může mít zásadní dopad právě na fungování a provoz těchto společností. Oba ředitelé jsou znepokojeni tím, že se v příštím školním roce 2025/2026 nebude otevírat a letos se také neotevřel ani jeden z učňovských oborů zaměřených právě na výrobu skla a porcelánu na keramické škole, které je nabízela jako jediná v našem kraji. Ředitelé mě ujistili, že jsou připraveni pomoci s propagací studijních oborů keramik a sklář a zapojit se do náborů,“ uvedla hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová.

„Společnost Moser se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Tuto situaci se snažíme řešit prostřednictvím vlastního vzdělávacího programu. Nicméně bychom samozřejmě uvítali, kdyby byl znovu otevřen učňovský obor na jediné škole svého druhu v kraji. Jedná se o krásnou a náročnou profesi a my jsme připraveni podpořit atraktivitu tohoto studijního oboru a provázet studenty odborným vzděláváním, jakož i následně nabídnout pracovní místa,“ doplnil generální ředitel společnosti Moser Martin Dvořák

„S tímto problémem se potýkáme již několik let a snažíme se jej řešit, ale dosud se nenašlo takové řešení, které by situaci zvrátilo. My jsme samozřejmě připraveni pomoci s nábory zájemců o studium v oboru keramik, nabízíme také bližší navázání spolupráce s podnikem právě prostřednictvím zajištění odborného výcviku a praxí přímo u nás v závodě v Nové Roli. Nicméně je třeba vzbudit zájem mezi mladými lidmi o tento obor,“ uzavřel ředitel společnosti Thun 1794 a.s. Vlastimil Argman.

Obě společnosti jsou ambasadory kvality české ruční práce po celém světě. Region si i díky nim zachovává svou jedinečnost a přitahuje turisty ale i milovníky tradičních řemesel. Bc. Jitka Čmoková