Gen. Pavel od komunistů k Hitlerovi. Gen. stávka ČR odborů, Středuly, na demisi Fialy. Nová vláda s Klausem, odborníky. V Německu pracovat jen čtyři dny v týdnu

Voják Pavel, který vyrostl pod vedením otce komunisty, vojáka v armádě, kde měl veškeré zajištění, byl otcem a dalšími důstojníky armády, soudruhy, veden k tomu, že by se mohl dostat po dohodě USA a Sovětského svazu do armády Západu, NATO.  To se také stalo. Po odchodu z armády, do důchodu, dostal nápad, nebo mu byl vnucen úkol, aby se vyšplhal na Pražský hrad, jako prezident, kde chtěli být i Hitlerovi nacisté a fašisté. Místo nich je tam dnes gen. Pavel.

Stalo se to s podporou mnohých médií, která špinila Babiše a odmítali jeho varování, že Pavel zatáhne ČR do Války na Ukrajině, kde jsou i fašisté Hitlera, jak upozorňuje důrazně Izrael a další země  a odborníci světa.

Gen. Pavel na upozornění Izraele o fašistech na Ukrajině nereaguje a nic neřeší s Ukrajinci, Zelenským a celou vládou Ukrajiny, USA, Anglií, Francii, Itálií, Německem a dalšími zeměmi Západu, které si po Hitlerovi vzali úkol zničit Rusko a bývalé země Sovětského svazu, nebo je získat pod své vedení NATO.

X X X

GAN.  PAVEL  SE  SPOJUJE  S  NACISTY  HITLERA,  KTEŘÍ  ZABÍRALI  ČR,  SR,  POLSKO  A  TÁHLI  NA  MOSKVU,  NA  STALINA

EXPREZIDENT  KLAUS  OSTŘE  VYSTPOUPIL  PROTI  PAVLOVI,  LITUJE,  ŽE  JE  PREZIDENTEM

Pavel na motorce je frajeřina. Ocenění Posselta mu neodpustím, vzkázal pobouřeně Klaus

Prezident Petr Pavel na motorce? Je to frajeřina, ale jsem šokovaný, že prezident poděkoval pochybné osobě za budování česko-německých vztahů, nechala se slyšet bývalá hlava státu Václav Klaus v Partii Terezie Tománkové. Exprezident tím myslel Bernda Posselta, kterého Pavel ocenil při své nedávné návštěvě Německa. „Absolutně mě to pobouřilo. Úkolem současných politiků je nepřepisovat minulost,“ dodal Klaus ve vysílání CNN Prima NEWS. Posselt stojí od roku 2008 v čele Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), patří k umírněnému křídlu.

„To je frajeřina, dělat okázalá gesta. Fárá do dolů, to je úplně bezvadné. Fascinoval mě, někde jsem poslouchal, že žádný jiný prezident nefáral do dolů. Já teda v té své politické kariéře fáral dvakrát,“ pochlubil se svým prvenstvím Klaus poté, co na televizních obrazovkách ocenil Pavlův aktivní přístup k vykonávání úřadu.

Následně se do současné hlavy státu ale opřel za to, co provedla v Bavorsku. „Víme, kdo válku rozpoutal. Víme, k čemu to vedlo. Víme, jak složitý byl problém se sudetsko-německou částí s našimi spoluobčany. Pan Posselt byl otazníková osobnost pro nás pro všechny a Pavel mu nyní poděkoval za obří pomoc s vylepšováním česko-německých vztahů. Nevím, jestli sním, nebo bdím. To mě opravdu absolutně pobouřilo,“ sdělil bývalý prezident v Partii.

 Ačkoliv uznal, že coby Pavlův předchůdce by se neměl plést do toho, co zrovna dělá, doporučil současnému vrcholovému státníkovi, „aby se díval dopředu“. „Nepřišel jsem sem, abych útočil na nového prezidenta. To má dělat někdo jiný. Úkolem současných politiků je ale nepřepisovat minulost a dějiny. Nemohu mu to odpustit ani prominout,“ pokračoval Klaus.

Od roku 2008 stojí Posselt v čele Sudetoněmeckého krajanského sdružení, ve kterém patří k umírněnému křídlu. Bývalý dlouholetý europoslanec Bernd Posselt, narozený 4. června 1956, se ostatně v roce 2016 zasadil o to, aby SL vypustilo ze svých stanov zmínku o snaze získat zpět majetek zkonfiskovaný vysídlencům po druhé světové válce.

Posselt, jehož otec otec pocházel z Jablonce nad Nisou, to vnímá jako součást snahy o usmíření mezi sudetskými Němci a Čechy. Několikrát též řekl, že Benešovy dekrety patří na smetiště dějin.

X X X

KLAUS  PROTI  FIALOVI,  STANJUROVI,  JUREČKOVI,  LIDOVCŮM  A  SPOL

Klaus cupoval „mistrovskou hru“ Fialy a Blažka: Přiznali zoufalství ODS, není pravicová

Vládní ODS nemá s pravicovostí nic společného. Premiér Petr Fiala (ODS) hraje „mistrovskou hru“ a ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) se přiznal k zoufalství strany největším možným způsobem, okomentoval směřování občanských demokratů exprezident Václav Klaus v Partii Terezie Tománkové. Podotkl, že představený ozdravný balíček není vůbec ozdravný. „Žijeme nad své poměry a máme dlouhodobě největší deficit v historii naší země. Opravdu smutním,“ řekl Klaus v nedělním vysílání CNN Prima NEWS.

Někdejší hlavě státu se nelíbí, jakým způsobem byl její optikou konsolidační balíček formulovaný a diskutovaný. Kabinetem navrhovaná opatření Klaus označil za nedostatečná, podle něj podobné zásahy veřejné finance neozdraví. Stát by to dle něj přitom ve velkém potřeboval. „Vláda předvedla svou totální neschopnost pětikoaličnosti, kde se nemohou domluvit na některých základních věcech. Jsem z toho opravdu velmi smutný,“ prohlásil v Partii.

Nesourodost názorů a hádky jednotlivých stran jsou podle něj „mistrovská hra premiéra Fialy, který pustil lidi do sebe a díky tomu odpadne fakt, že balíček změn jako celek je nešťastný“. Mnohé avizované opatření považuje jen za náznaky, nikoliv dohodnuté věci v rámci vládní pětikoalice.

„Máme 300miliardový deficit. Tady se hraje hra o nějakých 50 miliard. Mělo se to uchopit úplně jinak. Mělo se připustit, že prostě žijeme nad své poměry, máme dlouhodobě největší deficit v historii naší země. Současně máme největší inflaci. Vláda udělala polovičatý krok, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Nemá v sobě nic pravicového, v té své podivné pětikoaličnosti,“ pokračoval bývalý prezident a zakladatel občanských demokratů.

Právě současnou ODS nešetřil kritikou. Podle něj už ani jeho někdejší strana nemá s „pravicovostí“ nic společného. Opřel se přitom také o citaci ministra spravedlnosti Pavla Blažka. „Říkal, že kdyby udělali pravicový zásah, tak dostanou ve volbách pět procent hlasů. Úžasná formulace. Přiznal se k zoufalství této strany největším možným způsobem,“ dodal pobaveně Klaus.

Jakob? Neznám, přiznal Klaus

V kritice koaličních stran pokračoval. „Nejvíc to odnese ODS, protože je největší a má premiéra i ministra financí. Lidovci budou vždy kličkovat, aby to na ně nějak špatně nedopadlo. A jiné strany k celku vůbec nevystupují, hádají se teď o jednotlivostech, které by nejvíce poškodily jejich voliče,“ sdělil na konto Pirátů, STAN a TOP 09.

Následně přiznal, že si příliš nevybavuje jména ani tváře hostů, kteří se zúčastnili druhé části Partie Terezie Tománkové. „Tady toho pána jsem nikdy v životě neviděl,“ okomentoval Klaus předsedu poslaneckého klubu TOP 09 Jana Jakoba. U bývalého pirátského zákonodárce Mikuláše Ferjenčíka se mu ale rozsvítilo nad hlavou. „Toho si pamatuju, ten byl aspoň něčím výrazný,“ dodal pobaveně.

Opět si ale následně posteskl, že „původní ODS“ už neexistuje a nedělá pravicovou politiku. „A sociální demokracie zase vůbec nehraje starolevicovou politiku. Další strany jsou cílená bodová hnutí. Prostě tragédie a rozpad politického systému. Volič nemá alternativu, proto ze zoufalství hodil své volební lístky koalici Spolu,“ postěžoval si Klaus.

X X X

Schillerová: Tři ministři navíc? Máte jít příkladem. Aspoň nebydlí v Pařížské, opáčil Skopeček

Ostré hádky mezi ekonomickým expertem ODS Janem Skopečkem a exministryní financí Alenou Schillerovou (ANO). V takovém duchu se nesla Partie Terezie Tománkové. Schillerová kritizovala vládu, že místo aby šetřila, zřídila nové ministerské posty. Skopeček naopak předsedkyni poslaneckého klubu hnutí ANO připomněl, že jako správkyně státní pokladny bydlela za veřejné peníze v luxusním apartmánu v centru Prahy a využívala dva drahé fotografy.

Schillerová ve vysílání CNN Prima NEWS vyčetla vládě například fakt, že zvýšila počet ministrů. „Když jsem byla ministryně, pan Skopeček mi v debatách vytýkal, že navyšujeme počet státních zaměstnanců. Teď to děláte taky, kritizovat vás ale nebudu. Vím, že jde i o učitele, hasiče a tak dále. Ale navyšování politických poradců, tři ministerstva navíc? Měli byste jít příkladem. Neušetří to hodně miliard, ale jde o symboliku,“ uvedla.

 Kritika ministrů se však Skopečkovi nelíbila a připomněl kontroverze Schillerové z doby, kdy sama seděla ve vládě. „Chtěl jsem být hodný, ale paní Schillerová kritizuje ministra pro evropské záležitosti, který navíc ani nemá úřad a určitě nebude bydlet v Pařížské a používat fotografa,“ řekl.

 Tento argument však přišel Schillerové nepřijatelný. „Že jsem vás tam nepozvala. Je to od vás trapné. Když váš premiér někam jede, fotí ho kdo? Tohle je hodně trapné. Řekněte radši, jak budete konsolidovat veřejné finance,“ rozčílila se.

 X X X

LIDÉ  ČR  A  FIRMY  TRPÍ  ZA  NESCHOPNOST  FIALY  A  SPOL

Emoce v Partii kvůli rozpočtu: Lidé pykají za vaši neschopnost, obula se Vildumetzová do vlády

Vina za vysokou inflaci jde za pětikoalicí, za jejíž neschopnost dnes občané pykají, vyčetla vládě v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS poslankyně Jana Mračková Vildumetzová (ANO). Naopak šéf poslanců Jan Jakob (TOP 09) bránil dosavadní počínání vlády a její představený konsolidační balíček s tím, že je potřeba státní kasu zachránit po letech rozpočtové neodpovědnosti hnutí ANO. Do ostřelování vládních škrtů se v první části Partie opřel i bývalý ministr pro životní prostředí Richard Brabec (ANO).

„Ozdravný balíček dopadá co nejcitlivěji na všechny vrstvy společnosti a bohužel byl naprosto potřebný, protože po těch osmi letech politiky rozpočtové neodpovědnosti, rozpočtové zkázy hnutí ANO, jsme museli udělat základní krok. Jsem rád, jak ta jednání dopadla, byť jsou velkým kompromisem,“ zhodnotil Jakob vládou představená opatření, která však u odborů vyvolala stávkovou pohotovost.

Plán naopak zkritizovala Vildumetzová. Výhrady měla například ke změnám v DPH či údajnému nepoměru omezování výdajů a zvyšování příjmů. „Na tiskové konferenci říkali, že 50 procent půjde do příjmové části a 50 procent do výdajové. To v žádném případě není pravda, chtějí především zvýšit daně. Realita, se kterou přichází vláda, bude 80 ku 20,“ rozhořčila se poslankyně. Podle Jakoba však opozice nemá vlastní realistické návrhy řešení: „Zavádíte teorii uspokojení všech potřeb, zároveň teorii nevyčerpatelnosti všech zdrojů a zároveň teorii nekonečného blahobytu.“

 Opatření se zastal také bývalý poslanec Mikuláš Ferjenčík (Piráti): „Z průzkumů vyplývá, že ten balíček je nezbytný. Lidé vnímají, že státní finance jsou v rozkladu a že nezbývá nic jiného než něco udělat. Na tom je shoda napříč společností. Dokonce i část voličů hnutí ANO vnímá tento problém a uznává, že je potřeba zasáhnout a dát státní finance do pořádku. Podle nás prostě není možné pracovat s tím perpetuum mobile na peníze, které vymyslelo hnutí ANO, že se budou snižovat daně a zvyšovat výdaje, a najednou se vše zázračně vyřeší.“

 Vildumetzová se však dále pustila i do koaliční správy ministerstev. „Vy jste přišli do vlády a říkali jste, budeme šetřit a co jste udělali první? Máte nejvíce ministrů v historii. Nevejdou se ani do lavic. Schválili jste si nový služební zákon, abyste si mohli přivést armádu placených lidí na vaše ministerstva. Lidem říkáte, vy spořte, vy se musíte uskromnit.“ Jakob se ale bránil s tím, že předchozí vláda měla v součtu vyšší počet náměstků.

Balíček je vylhaný, říká Brabec

Do ozdravného balíčku se v první části pořadu pustil také Richard Brabec. Podle něj už exministryně financí Alena Schillerová (ANO) nachystala vlastní verzi konsolidačního plánu, který by pomohl snížit státní deficit. „Během covidu byla situace jiná, bylo třeba dát do ekonomiky více peněz. Díky tomu nerostla nezaměstnanost, nezavíraly se podniky,“ hájil kroky tehdejšího kabinetu. Zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, podle níž útraty za Andreje Babiše (ANO) nesouvisely s pandemickými opatřeními, označil za „pohádky ovčí babičky“.

Exšéf resortu pro životní prostředí podotkl, že i bývalá opozice a současná pětikoalice vyzývala tehdejší vládu v čele s hnutím ANO, aby do ekonomiky dala ještě více peněz. „A proč kritizujeme balíček? Je vylhaný. Po tříhodinové show vypadlo, že reálné je zvýšení daní. Na každého občana to je přes šest tisíc korun. Škrty dotací jsou vycucané z prstu. Nevěřím tomu ani náhodou. Největší částky zní hezky, ale jsou tam dotace na obnovitelné zdroje. I pan ministr životního prostředí (Petr Hladík z KDU-ČSL, pozn. red.) to moc dobře ví. Této vládě je radost dělat opozici, jen kdyby to neznamenalo takový průšvih pro tuto zemi,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS a dodal: „Představená částka měla jen opticky snížit deficit státního příjmu. Není ve výdajích, ale v příjmech. Je to neuvěřitelná věc. Ty peníze nemají ani odkud přijít. Třetina z toho stojí na vodě,“ uzavřel Brabec.

X X X

Biden dostal „zásadní ujištění“, že Ukrajina nepoužije F-16 na území Ruské federace

Řekl to na konci summitu G7 v Hirošimě, jak podle webu Ukrajinské Pravdy uvedla Evrpska pravda. Biden na summitu také potvrdil, že bojové letouny F-16 však mohou být použity „kdekoli se na území Ukrajiny nacházejí ruské jednotky“.

„Mám pevné ujištění od Zelenského, že je nepoužijí k postupu na ruské geografické území, ale kdekoli se ruské jednotky nacházejí v hranicích Ukrajiny a regionu, budou využity,“ řekl Biden.

Americký prezident vysvětlil sv§j dosavadní postoj proti posknutí stíhaček F-16 Ukrajině s argumentem, že například v bitvě o Bachmut by tyto stíhačky nebyly rozhodující.

Již dříve Bílý dům uvedl, že stíhačky F-16 poskytnuty spojenci,  budou užívány pod podmínkou, že nebudou použity k úderům proti Rusku.

Před několika dny bylo oznámeno, že Velká Británie spolu s dalšími zeměmi, jako jsou Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Spojené státy americké a Portugalsko, založila mezinárodní koalici zaměřenou na výcvik ukrajinských pilotů na stíhačkách čtvrté generace, včetně F-16.

Dlouhodobý postoj USA a prezidenta Joe Bidena z opatrnosti k poskytnutí bojových letounů pramení z obavy, aby Rusko nepoužilo cokoliv by se v budoucnu stalo, jako větší důvod k použití jaderných zbraní. USA v tomto ohledu cíti velkou zodpovědnost vůči světu a své zemi.

X X X

Tlačte na Rusko a nezbrojte, vyzývá G7 Čínu. Nechte nás být, odvětil Peking

Čína se ostře vymezila proti společnému prohlášení zemí G7 vydaném v Hirošimě, podle Pekingu se vměšuje do vnitřních záležitostí Číny, včetně otázky Tchaj-wanu. Podle agentury Reuters čínská diplomacie dala svůj nesouhlas s prohlášením najevo Japonsku, které summit pořádá.

Lídři G7 vyzvali Čínu k tlaku na Rusko ohledně války na Ukrajině, uvádí AFP. Spojené státy, Kanada, Japonsko a čtyři evropští členové také uvádí, že chtějí konstruktivní a stabilní vztahy s Čínou.

Právě vztahy s Čínou jsou hlavním bodem jednání při druhém dni summitu v Hirošimě, který končí v neděli. Lídři navázali na přetrvávající debaty o rostoucí politické a ekonomické asertivitě Číny v zahraničí, které jen vystupňoval postoj asijské mocnosti k ruské invazi na Ukrajinu. Peking invazi odmítl odsoudit a udržuje s Moskvou rozsáhlé partnerství, které znepokojuje západní vlády.

Prohlášení G7 mimo jiné vyjadřuje nesouhlas s „jakýmikoli jednostrannými pokusy změnit silou nebo nátlakem status quo“ v jihovýchodní Asii, což je odkaz především na čínské nároky na Tchaj-wan.

Proti tomu se Čína ostře vymezila. Podle Pekingu se vměšuje do vnitřních záležitostí Číny, včetně otázky Tchaj-wanu.

Kritika Pekingu

„Jsme připraveni budovat konstruktivní a stabilní vztahy s Čínou,“ citovala z komuniké G7 agentura AFP. Lídři sedmi rozvinutých zemí v něm uvádí, že se nechtějí od Číny odstřihnout, ovšem dodávají, že „ekonomická odolnost“ vyžaduje omezování rizik a „diverzifikování“ na poli mezinárodních vztahů.

Podle listu Financial Times prohlášení zahrnuje nesilnější kritiku Pekingu, s jakou kdy G7 přišla. „Nejvyspělejší ekonomiky světa stupňují svoji odpověď na to, co vidí jako rostoucí vojenskou hrozbu a ohrožení ekonomické bezpečnosti ze strany Pekingu,“ napsal deník.

Prohlášení hovoří o potřebě „upřímného dialogu“ s čínskými úřady, zároveň se ale vymezuje proti „militarizaci“ Asie a Tichomoří. Také Čínu kritizuje za využívání „ekonomického nátlaku“ a vyjadřuje nesouhlas s „jakýmikoli jednostrannými pokusy změnit silou nebo nátlakem status quo“ v jihovýchodní Asii, což je odkaz především na čínské nároky na Tchaj-wan.

X X X

NA  UKRAJINĚ  NASTOUPÍ  PO  ZELENSKÉM  JERMAK?

ZELENSKÝ  SE  BOJÍ  O  ŽIVOT,  SCHOVÁ  SE  V  USA?

Šedá eminence Ukrajiny. Zelenského kancléř Jermak má čím dál větší moc

Jeho vysokou postavu nelze přehlédnout. Je vidět na téměř každém jednání, kterého se Volodymyr Zelenskyj účastní. Šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak je dnes považován za de facto viceprezidenta Ukrajiny. Podle některých má až příliš velkou moc, prezident však za ním bezvýhradně stojí.

Na všetečné otázky západních novinářů k dlouho očekávané ukrajinské protiofenzivě dnes musí v Kyjevě odpovídat téměř každý: prezident Zelenskyj, ministr obrany Reznikov, šéf bezpečnostní rady státu Danilov, upovídaný šéf vojenské kontrarozvědky Budanov i zavržený prezidentský poradce Arestovyč.

Někteří očekávání klidní, jiní už hovoří o osvobození Krymu. Andrij Jermak nejraději oznamuje velké novinky z vývoje na frontě skrze emoji. Když ve čtvrtek poslal na Telegram norskou vlaječku, raketku a stisk rukou, důvtipnějším pozorovatelům hned došlo, že Ukrajina se od Norů dočká další vojenské pomoci. Konkrétně osmi raketometů MLRS a radarů Arthur, jak vzápětí oznámilo Oslo.

Poněkud ležérní přístup ke strategické komunikaci ostře kontrastuje s Jermakovou pověstí šedé eminence ukrajinské politiky, kterou si za poslední čtyři roky vybudoval. Je považován za druhého nejmocnějšího muže v zemi, namočil se do několika skandálů, ale jeho šéf ho vždycky podržel. Andrij Jermak je v očích prezidenta „skutečný patriot a efektivní manažer“, kterému naprosto důvěřuje, píše ruskojazyčná verze portálu BBC.

Jednapadesátiletý rodák z Kyjeva je podobně jako Zelenskyj v politice relativní nováček. Dvacet let pracoval jako právník ve filmovém průmyslu. Mezinárodním společnostem jako Disney, Pixar nebo Universal pomáhal zorientovat se v ukrajinských zákonech o intelektuálním vlastnictví.

Seznámil se s řadou hollywoodských hvězd a dokonce několik filmů sám produkoval: například slovensko-ukrajinský pašerácký thriller Čára. Co ovšem bylo nejdůležitější – skamarádil se s šéfproducentem televizní stanice Inter, jistým Volodymyrem Zelenským.

Když se populární komik z oblíbeného seriálu Sluha národa rozhodl jít do politiky a kandidovat na prezidenta, Jermak byl u toho a v roce 2019 se stal důležitou součástí jeho vítězného volebního týmu. Zelenskyj ho nechtěl svazovat vládními funkcemi, vzal si ho k sobě a udělal z něj prezidentského poradce.

Brzy se ukázalo, že Jermak v této pozici řídí prakticky veškeré zahraničněpolitické aktivity prezidenta. Vyměnil řadu porošenkovských velvyslanců, zároveň však sehrál klíčovou roli ve skandálu, který citelně poškodil vztahy mezi Kyjevem a Washingtonem.

Podle všeho to byl totiž právě on, kdo Trumpovu advokátovi Rudymu Giulianovi našeptal, že by se dalo iniciovat vyšetřování podezřelých aktivit Huntera Bidena na Ukrajině. Následoval Trumpův slavný telefonát Zelenskému, který ve Spojených státech spustil (neúspěšný) proces impeachmentu.

Není divu, že téma Ukrajina bylo tou dobou ve Washingtonu toxické. Jermak ovšem ze skandálu elegantně vyklouzl: prohlásil, že na ukrajinského prezidenta nikdo tlačit nemůže (Trump tehdy další vojenskou pomoc podmiňoval vyšetřováním Huntera Bidena) a se svými skandály se musí vypořádat Američané sami.

Problematickou úlohu údajně sehrál také v tzv. Wagnergate. Šlo o zfušovanou operaci ukrajinských tajných služeb s cílem vylákat z Ruska tři desítky bojovníků Wagnerovy skupiny. Jermak prosadil odložení akce o několik dní, takže ji Rusové stihli prokouknout, a pak navíc před novináři mlžil, že žádná podobná operace neexistovala.

Největší úspěchy zaznamenal jako hlavní neformální vyjednavač s Moskvou. Dohodl například výměnu zajatců, v rámci níž byl z ruského vězení propuštěn režisér Oleh Sencov. Podařilo se mu také po tříleté pauze svolat schůzku tzv. Normandské čtyřky (Ukrajina, Rusko, Francie, Německo).

Schůzky k ničemu nevedly, Vladimiru Putinovi totiž během pandemie v jeho prezidentském bunkru v hlavě uzrály jiné plány. Jermak ovšem podle všeho do poslední chvíle nevěřil, že Rusko zaútočí. „Řeknu vám to takto: riziko je veliké, ale věřím, že k tomu nedojde,“ uvedl v rozhovoru pro RBK-Ukraina v prosinci 2021.

Když 24. února 2022 invaze skutečně začala, Jermakovi zazvonil telefon. Byl to Kreml. Nejdříve ho chtěl ignorovat, ale po třetím zazvonění ho zvedl. „Uslyšel chraplavý hlas Dmitrije Kozaka (ruský vyjednavač v otázkách Ukrajiny, pozn. red.). Kozak řekl, že Ukrajinci se musejí vzdát. Jermak mu vynadal a zavěsil,“ zrekapituloval dramatické okamžiky The Washington Post.

Nedotknutelný

Od začátku války jeho role v prezidentské administrativě dramaticky vzrostla. Lobbuje ze vznik mezinárodního tribunálu, který by soudil ruské vedení. Spolu s bývalým generálním tajemníkem NATO Rasmussenem prosazuje systém bezpečnostních garancí, které by Ukrajina po konci války chtěla získat od západních zemí.

Po boku náčelníka generálního štábu hovoří s Američany o situaci na frontě, se světovými lídry rozebírá plány na poválečnou rekonstrukci, účastní se jednání o výměně vysoce postavených zajatců. Díky svým starým kontaktům dokáže na Ukrajinu dostat západní hvězdy, jako je Sean Penn, Orlando Bloom, Angelina Jolie nebo Bono.

„Jsem prezidentův manažer. Stejně jako dříve odpovídám za rozdělení úkolů, jmenuji zodpovědné lidi, nastavím deadliny a kontroluji, jestli byly splněny,“ definoval svoji funkci v nedávném rozhovoru por portál LB Jermak.

Nesmírně ovšem vzrostl také jeho vliv na vnitřní politiku. Podle opozice to byl především on, kdo loni v červenci inicioval velké personální zemětřesení v tajných službách oficiálně zdůvodněné „laxním přístupem k potírání kolaborantů a zrádců“. Na odvolání šéfa SBU a generální prokurátorky údajně tlačil Jermak spolu se svým nejbližším spolupracovníkem Olehem Tatarovem, který je považován za jeho hlavní spojku na bezpečnostní složky.

Tatarov je přitom extrémně problematická osobnost: jako činovník ministerstva vnitra se za Janukovyče podílel na pronásledování účastníků Majdanu a je také symbolem korupčních praktik v Zelenského okolí. Loni v lednu byl zproštěn obvinění z podplácení, podle protikorupčních aktivistů však bylo rozhodnutí výsledkem politické sabotáže.

Americká kongresmanka ukrajinského původu dokonce Jermaka loni obvinila, že úmyslně blokuje protikorupční reformy na Ukrajině a udržuje podezřelé styky s Rusy. Jermak obvinění jako vždy ustál, jako Zelenského pravá ruka je dnes už prakticky nedotknutelný.

„Je to člověk, který má dnes neuvěřitelný vliv. Prezident mu naprosto věří. Jermak má na starosti všechny možné sféry a předává prezidentovi informace tak, jak je sám vidí, a tak, jak je to pro něj výhodné,“ uvedl pro BBC nejmenovaný zdroj z ukrajinské vlády.

X X X

Německo vrátilo Nigérii slavné bronzy. Místo v muzeu skončily u krále doma

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková s velkou slávou vrátila Nigérii takzvané beninské bronzy. Ceněné umělecké artefakty ale místo v muzeu, jehož výstavbu Německo spolufinancuje, nakonec skončily u potomka tamní královské rodiny. Německo tento postup kritizuje, zatímco nigerijský princ, žijící ve spolkové zemi Hesensko, říká: „Vaše ministryně zahraničí je příliš mladá na to, aby tomu rozuměla.“

 „Dnes jsme zde, abychom vrátili beninské bronzy těm, kterým patří, tedy nigerijskému lidu,“ uvedla německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková (Zelení) v prosinci loňského toku, když nigerijskému prezidentovi slavnostně předávala 22 uměleckých děl, do té doby vystavených v německých muzeích. Pro Německo to byl symbolický akt odškodnění a napravení křivd minulosti.

Po vyrabování a zpustošení beninského královského paláce britskými vojsky v roce 1897 se nejméně tři tisíce těchto artefaktů roznesly do celého světa. V létě 2022 pak bylo po letech vyjednávání mezi Berlínem a nigerijskou Abujou dosaženo dohody o navrácení přibližně 1 100 exponátů rozdělených do zhruba dvaceti německých depozitářů a sbírek. Koncem roku Baerbocková předala nigerijskému státu první dvacítku artefaktů.

Tyto bronzové reliéfní desky a busty, vytvořené v 15. až 17. století na zakázku tehdejšího beninského království na území dnešní Nigérie, však běžní Nigerijci sami ani neuvidí. Přinejmenším ne v nejbližší době a ne ty předměty, které předala Baerbocková.

Odstupující nigerijský prezident Mohammedu Buhari totiž navrácené bronzy krátce poté předal nástupci beninských králů Ewuaremu II., současné hlavě tamní královské rodiny. Stalo se tak 23. března, jak v Německu s odkazem na africká média ve svém textu pro Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) upozornila švýcarská badatelka a profesorka etnologie Brigitta Hauser-Schäublinová.

V oficiálním dokumentu nigerijské vlády zveřejněném pod názvem „Oznámení o prezidentském prohlášení“ se uvádí: „Podle navrhovaného zákona musí být všechny artefakty předány beninskému královi, který vykonává práva původního vlastníka. To se týká jak těch předmětů, které již byly vráceny, tak těch, které dosud vráceny nebyly.“ Je pak na královi, jak s artefakty naloží: může je uchovávat buď ve svém paláci, nebo kdekoli uzná za vhodné a za bezpečné.

„Pro Německo to dopadlo fiaskem“

Postup Nigérie ovšem může ohrozit celou politiku navracení artefaktů nejen z evropských muzeí do afrických zemí.

V královském paláci má sice pro artefakty vzniknout nové muzeum, ale je otázkou, zda toto soukromé muzeum bude poté také přístupné veřejnosti. Nejasná je také odpověď na další otázku: Může nový majitel s artefakty nakládat dle vlastního uvážení a prodat je například sběratelům včetně těch v Evropě? To by sice bylo absurdní, ovšem nikoli nemožné.

„Pro německou politiku a muzea vrácení bronzů nigerijskému lidu končí fiaskem. Jak nedbale byla formulována dohoda o převodu vlastnictví mezi Německem a Nigérií, se nyní ukazuje zcela jasně,“ hodnotí etnoložka Hauser-Schäublinová celou situaci pro Německo velmi kriticky.

Připomíná také, že vládnoucí rod beninského království se až do svého podrobení Brity dopouštěl nejhorších válečných zločinů a zločinů proti lidskosti: „Jsou to nechvalně proslulé staleté útočné války spojené s drancováním, ničením, masakry, zotročováním válečných zajatců, lidskými oběťmi na počest předků zobrazených na pamětních hlavách a lovem a obchodem s otroky ve velkém měřítku,“ uvedla ve FAZ.

Přitom předání beninských bronzů do soukromých rukou bylo možné do určité míry předpokládat. To samé se stalo již v roce 2021, kdy takto nigerijský prezident předal královskému rodu dva beninské bronzy převezené z Británie. „Je to další krok k posílení cenného vztahu mezi federální vládou Nigérie a našimi tradičními institucemi, které jsou skutečně skutečnými strážci naší historie, zvyků a tradic,“ zdůvodnil to poté prezident.

„Vaše ministryně je moc mladá a nic neví“

Zatímco Němci se překvapeně podivují nad počínáním Nigérie, potomek tamního královského rodu Okpame Oronsaye s titulem princ, který žije v německé spolkové zemi Hesensko, jim veřejně vzkazuje: „Přestaňte urážet naši inteligenci,“ napsal mailem listu Berliner Zeitung.

„Bylo by dobré, kdyby vaši redaktoři znali historická fakta a naučili se s nimi žít,“ sdělil německému deníku nigerijský princ. Bronzy podle něj nebudou vystaveny v Muzeu afrického umění, které již Německo financovalo částkou čtyř milionů eur, protože „to není naše muzeum“.

Kritizuje rovněž způsob, jakým se v jeho zemi objevila německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. „Je mi líto, ale vaše ministryně zahraničí je příliš mladá. Nemá žádné zkušenosti a někdy je to na ní znát, když mluví.“

X X X

NĚMECKO  ZAVEDE  PRÁCI  JEN  NA  ČTYŘI  DNY

Čtyřdenní pracovní týden chtějí i v německé vládě. Je výhodný, ukázala studie

Pokud jde o práci a zaměstnání, máloco je v poslední době tak horkým tématem jako čtyřdenní pracovní týden. Nyní chce do otázky, zda má tato praxe smysl, vnést světlo dosud nejrozsáhlejší výzkum na toto téma, kterého se za dohledu odborníků účastnilo přes šedesát britských firem. Výsledky jsou povzbudivé. A část německé vládní koalice už přemýšlí, jak kratší pracovní týden podpořit zákonem.

 V současné době je to téměř sen: Místo pěti dnů v týdnu pracovat za stejný plat jen čtyři. Třeba od pondělí do čtvrtka, nebo s volným dnem dle vlastního výběru. Zejména v zaměstnáních na plný úvazek, navíc s ohledem na rozdílné požadavky různých profesních oborů, je ovšem tato myšlenka zatím jen obtížně představitelná.

Přesto se 61 britských firem odvážilo tento experiment na půl roku provést. Od června do prosince loňského roku se pro zhruba 2 600 jejich zaměstnanců čtyřdenní týden stal součástí každodenní pracovní rutiny. Pracovní doba se jim tedy zkrátila o dvacet procent, ovšem při zachování stejného platu. Zastoupeny byly různé obory včetně průmyslu, financí, IT a zdravotnictví. Pilotního projektu se zúčastnil dokonce i obchod s rychlým občerstvením.

Tento dosud nejrozsáhlejší experiment svého druhu probíhal pod dohledem sociologů a ekonomů z Cambridgeské a Bostonské univerzity. Výzkum zajišťovala nezisková organizace 4 Day Work Week a jeho průběh sledoval také tímto směrem orientovaný think-tank Autonomy.

Nyní byly zveřejněny závěry. A výsledky byly velmi pozitivní.

Pracovní výkon se mírně zvýšil

Časté obavy a výhrady většiny firem se týkají produktivity: Nebude objem práce chybět, když se vynechá celý den? Přinejmenším v tomto výzkumu se ukázalo, že nikoli.

Během šesti měsíců se výrazně zlepšila osobní spokojenost zaměstnanců i jejich loajalita vůči firmě. Vedení dostávalo méně výpovědí a méně lidí si bralo nemocenskou. To vše bez jakéhokoli poklesu zisku firem. Stručně řečeno, čtyřdenní pracovní týden zvýšil osobní pocit štěstí a spokojenosti při stejném pracovním výkonu.

„Před zahájením studie mnozí pochybovali, že zvýšení produktivity vyváží zkrácení pracovní doby – ale přesně to jsme zjistili,“ potvrzuje profesor sociologie na univerzitě v Cambridge Brendan Burchell, který se výzkumu účastnil.

Méně stresu, vyšší zisk

Téměř tři čtvrtiny zaměstnanců (71 procent) uvedly, že během 32hodinového pracovního týdne méně trpěli stavy fyzického a psychického vyčerpání. Méně stresu pociťovalo 39 procent z nich. Výrazně se jim prý zlepšila rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a dvě třetiny zúčastněných (62 procent) dokázaly lépe sladit práci a volný čas.

Skutečnost, že spokojení zaměstnanci jsou pro firmu výhodou, se projevuje i ve snížení počtu nemocenských dovolených a nižší fluktuace zaměstnanců. Počet výpovědí se snížil o 57 procent, počet nemocenských o 65 procent.

Ale co zisky a produktivita? Jedna z největších výhrad proti zkrácení pracovního týdne se v tomto případě nepotvrdila, naopak. Během zkušebního modelu tržby firem nejen, že neklesly, ale dokonce se mírně, o 1,4 procenta zvýšily. Čtyřdenní pracovní týden tedy podle těchto závěrů produktivitě neškodí.

Naprostá většina (92 procent) zúčastněných firem také uvedla, že si pokračování tohoto modelu dokáže představit i dál – a osmnáct z nich jej již dokonce zavedlo.

„Pro mě osobně bylo velmi povzbudivé, že jsem v posledních šesti měsících hovořil s tolika optimisticky naladěnými lidmi. Čtyřdenní pracovní týden pro mnoho z nich znamená lepší pracovní i osobní život,“ uvedl sociolog Burchell a předpokládá, že čtyřdenní pracovní týden by se v dohledné době mohl více rozšířit. Další testy tohoto modelu nyní probíhají i v dalších zemích, mimo jiné v Irsku a ve Spojených státech.

Německo: Jak to dostat do zákona

Tato diskuse rezonuje nejen na úrovni zaměstnanců a firem, ale také vlád, jak ukazuje příklad Německa. Dvě ze tří stran tamní vládní koalice – Zelení a sociální demokraté (SPD) – by tento model rády viděly mnohem častěji.

„Nabídkou čtyřdenního pracovního týdne na plný úvazek mohou zaměstnavatelé výrazně zvýšit svou atraktivitu na trhu práce,“ domnívá se předsedkyně SPD Saskia Eskenová. Tento model je podle ní vhodný i pro profese, kde digitalizace nevytvořila větší flexibilitu.

Jasnou podporu má tento koncept také u Zelených: „Čtyřdenní pracovní týden musí přijít, pokud se chceme dále rozvíjet jako genderově spravedlivá společnost,“ uvedla 25letá poslankyně za Zelené Emilia Festerová.

„Počty dojičky krav“

Přesto však přetrvávají pochybnosti i vzhledem k tomu, že ne v každém oboru je to takto jednoduše možné. „Jak má čtyřdenní týden fungovat v systémově důležitých odvětvích – například v ošetřovatelství nebo zdravotnictví?“ ptá se ekonom Andrew Lee z vyšší odborné školy DHBW v Karlsruhe.

S tím souvisí i riziko, že důležité profese, v nichž snížení pracovní doby nelze tak jednoduše zavést, budou svou už tak mnohdy klesající atraktivitu ještě více ztrácet.

Předseda Svazu německých zaměstnavatelů Steffen Kampeter jde pro kritická slova na adresu Eskenové a vládních stran ještě dál. „Výrazně méně práce s plnou náhradou mzdy – to jsou počty dojičky krav.“

X X X

Britský parlament se rozpadá a je plný azbestu. Poslanci se bojí neštěstí

Britští poslanci varují před možným neštěstím kvůli neutěšenému stavu historické budovy parlamentu. Drolí se, praská a je plná rakovinotvorného azbestu, upozornili ve středu podle agentury AP členové výboru Dolní sněmovny pro nakládání s veřejnými prostředky.

Budova britského parlamentu je ikonické architektonické mistrovské dílo zapsané na seznam kulturního dědictví UNESCO. Každý rok ho navštíví zhruba milion lidí.

Jde však také o drolící se, praskající a azbestem prolezlou budovu, která podle poslanců čelí reálnému a sílícímu riziku zkázy. V alarmující zprávě výbor uvedl, že sídlo britské demokracie je „děravé, chátrající stavení trvale vystavené riziku požáru“, navíc s ohnisky azbestu na až 2 500 místech. Vdechování azbestu přitom může způsobit plicní onemocnění, včetně rakoviny.

„Existuje reálné a rostoucí riziko, že katastrofální událost zničí budovu dříve, než bude provedena dlouho odkládaná rekonstrukce,“ uvedl výbor. V nejnaléhavějším z řady varování z posledních let výbor upozornil, že renovační práce jsou žalostně pomalé a většinou představují „záplatování“ budovy z 19. století s náklady zhruba dvou milionů liber (téměř 54,5 milionu korun) týdně.

Roky prokrastinace

Výbor kritizoval „roky prokrastinace“ ohledně budoucnosti parlamentního komplexu, který je známý jako Westminsterský palác.

V roce 2018, po létech váhání, si zákonodárci odhlasovali, že se do poloviny tohoto desetiletí vystěhují, aby umožnili několik let velkých oprav. Rozhodnutí od té doby opakovaně zpochybňovali poslanci, kteří nechtějí odejít. Loni byla zrušena komise, která měla na projekt dohlížet.

Mezitím budova stále více chátrá. Do střechy zatéká, stoleté parovody praskají a občas odpadnou kusy zdiva. Mechanické a elektrické systémy byly naposledy modernizovány ve 40. letech minulého století.

Azbestu je na budově tolik, že na jeho odstraňování „by pracovalo odhadem 300 lidí dva a půl roku, zatímco by objekt nebyl používán“, tvrdí příslušný výbor. Navíc je tu trvalá hrozba požáru. Poslanci připomínají, že od roku 2016 bylo v parlamentu zaznamenáno 44 požárních incidentů a stav objektu vyžaduje nepřetržitý dozor.

Přesto se zákonodárci zdráhají povolit ambicióznější revitalizační plán. Někteří se obávají, že veřejnost by nelibě nesla několikamiliardový účet za takový projekt v době, kdy mnoho lidí sotva vychází s penězi. Tradicionalisté jsou také neochotní se stěhovat z budovy s dotovanými restauracemi a terasou s nádherným výhledem na Temži.

Další čekání má být nákladnější

Členové výboru pro nakládání s veřejnými prostředky však upozorňují, že sice „náklady na renovaci budou vysoké, ale další odklady jsou pro daňové poplatníky mnohem nákladnější“.

Předsedkyně výboru Meg Hillierová uvedla, že existuje „reálné nebezpečí, že celou budovu zničí katastrofická událost dříve, než budou práce dokončeny nebo možná i započaty“. Výbor vyzval politiky a parlamentní orgány, aby vypracovali jasný rozpočtový a časový plán pro uskutečnění tohoto obrovského úkolu dříve, než bude pozdě.

Parlamentní orgány však tvrdí, že v celém parlamentním areálu pokračují práce na zajištění bezpečnosti, přičemž desítky projektů oprav a restaurování už jsou v chodu. O způsobu případné rozsáhlé a komplexní renovace Westminsterského paláce by měli členové Dolní sněmovny i Sněmovny lordů hlasovat ještě tento rok.

Historie odpovědným ukazuje varovný prst, píše AP. Současná parlamentní budova, kterou v neogotickém stylu navrhl architekt Charles Barry, byla postavena poté, co v roce 1834 vyhořela její předchůdkyně.

X X X

Japonci dobrovolně „srostli“ s rouškami. Kurzy je učí, jakými svaly se usmívat

Japonci se během covidové pandemie odnaučili usmívat. Nyní si tuto dovednost zkoušejí znovu obnovit ve speciálních kurzech. Většinu zákaznic tvoří ženy, které čelí úzkosti z toho, že bez roušky budou méně atraktivní. Ostýchavost, někdy až chorobná, je dlouhodobějším problémem japonské společnosti.

 Lektorka obchodní etikety Keiko Kawanová začala kurzy úsměvů pořádat v roce 2017. Jejím cílem bylo pomoci klientům získat lepší možnosti na pracovním trhu a v milostném životě. Její dovednosti využívaly pečovatelské domy i velké korporace typu japonské pobočky technologické firmy IBM.

Nyní k ní chodí nová a poněkud překvapivá sorta zájemců. Běžní Japonci, kteří se během covidové pandemie odnaučili to, jakým způsobem zapojit obličejové svaly, aby se jim na tváři rozlil úsměv.

Na rozdíl od mnoha západních zemí nebylo používání roušek během pandemie v Japonsku nikdy úředně nařízeno, lidé ale jejich používání považovali za „zdravý rozum“. Nevyslovený společenský nátlak byl takový, že spousta Japonců neodložila roušky ani ve chvíli, kdy vláda začala opatření zmírňovat.

„Vzhledem k tomu, že se nošení masek stalo normou, měli lidé stále méně příležitostí se usmívat a stále více lidí z toho má komplex,“ myslí si Kawanová.

K podobnému závěru docházíi jedna z účastnic kurzu, čtyřiasedmdesátiletá Kjoko Mijamotová. „Myslím si, že kolem sundavání roušek panuje určitý strach a ostych. Lidé navíc nosí masky tak dlouho, že už možná i zapomněli, jak vypadají obličeje jejich přátel. A někdy, když někoho vidíte a on si po nějaké době roušku sundá, je spodní polovina taková nečekaná.“

V Japonsku se kolem roušek vyvinula celá specifická kultura krásy. Některé ženy měly za to, že se zakrytou částí obličeje jsou mnohem atraktivnější, a obávaly se, že pokud roušku sundají, nastane „zklamání z tváře“. U žen se tak vyvinula úzkost, že bez roušek se stanou terčem posměchu mužů, kteří by je jinak obdivovali. Tento fenomén se nazývá „závislost na roušce“.

Lekce trvají 45 minut. Začínají uvolněním obličejových i krčních svalů. Účastníci používají ruční zrcátka, ve kterých kontrolují, zda mají co nejvstřícnější a nejpřirozenější výraz.

Kawanová zaznamenala až trojnásobný nárůst zájmu o její lekce poté, co vláda doporučení nošení roušek uvolnila. Pomohlo jí, že se často objevovala v médiích a na sociálních platformách.

Lektorka naučila umění usmívání se více než 4000 lidí. Někteří se stali certifikovanými „specialisty na úsměv“. Ona sama dohlíží na dvacet trenérů, kteří pořádají její kurzy napříč Japonskem.

Kurzy jsou populární primárně u žen, které tvoří většinu klientů. V japonské konzervativní a přísně hierarchické kultuře se očekává, že ženy budou zakrývat svá ústa, když se smějí. A obecně v Japonsku má důležitější roli uklánění se než usmívání, uvádí list The New York Times.

Podle vědců nejsou žádné studie, které by dokumentovaly účinek dlouhodobého nošení roušek na obličejové svaly. Expertka na mimiku z Telavivské univerzity v Izraeli Yael Haneinová ale uznává, že s nimi lze různě pracovat. „Obličejové svaly lze trénovat jako jiné svaly, i když takový trénink může být náročný kvůli velké variabilitě mezi jednotlivci,“ říká.

Japonská sociální úzkost

Pandemie prohloubila úzkosti a strach ze sociálního kontaktu, který je v japonské společnosti velmi široce rozšířený. Už před propuknutím pandemie covidu se Japonsko potýkalo s fenoménem takzvaného hikikomori, který označuje neochotu mladých Japonců odejít ze svého domu do společnosti.

Odhaduje se, že takto izolovaných Japonců je asi 1,5 milionu. Pandemie může za asi dvacetiprocentní nárůst.

X X X

V Řecku vyhráli Mitsotakisovi vládní konzervativci. Mám silný mandát, tvrdí

Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis svou stranu Nová demokracie (ND) prohlásil za vítěze parlamentních voleb a uvedl, že má silný mandát k sestavení nové vlády, informuje agentura Reuters.

 Podle dosud neúplných výsledků konzervativní ND získala náskok 20 procentních bodů před levicovou opoziční stranou SYRIZA expremiéra Alexise Tsiprase, avšak zřejmě nebude mít dostatek hlasů k sestavení jednobarevné vlády.Takovou šanci by ovšem s ohledem na řeckou volební matematiku mohl mít Mitsotakis po dalších volbách, které řecká média označují za druhé kolo.

„Výsledky jsou rozhodující. Ukazují, že Nová demokracie má souhlas lidu vládnout silně a samostatně,“ uvedl dnes premiér. Řecko podle něj potřebuje silnou vládu, která věří v reformy.

Po sečtení 80 procent hlasů měla ND 40.8 procenta, SYRIZA 20,1 procenta a sociálnědemokratická strana PASOK 11,7 procenta. Tsipras, jehož strana si vedla hůře, než předpovídaly průzkumy, Mitsotakisovi již gratuloval.

Navzdory velkému úspěchu vládní strany je podle zpravodajského webu BBC možné, že ND dá hned přednost druhému kolu před koaličním vyjednáváním.

Před čtyřmi lety necelých 40 procent hlasů stačilo Nové demokracii k zisku 158 poslaneckých křesel ve 300členném řeckém parlamentu, a to díky bonusovým mandátům pro vítěze. Na ty je ovšem nyní nárok až ve druhém kole. Web eKathimerini s odvoláním na zdroje z ND píše, že by se druhé kolo voleb mohlo uskutečnit 25. června.

Mitsotakis sázel v kampani na zlepšení stavu řeckého hospodářství v posledních letech a pokles nezaměstnanosti, za svůj úspěch označoval i návrat řeckých státních dluhopisů na finanční trhy. Premiér také varoval před návratem chaosu, který by podle něj nastal v případě vítězství levicové opozice.

„Dnes byla odpovědnost za vládu země přenesena na vás, občany, ale jsem si jist, že zítra nastane pro naši zemi ještě lepší den,“ řekl Mitsotakis poté, co sám odevzdal volební lístek.

Agentura Reuters připomíná, že Mitsotakisově vládě klesly preference po únorové železniční nehodě na severu Řecka, při které zahynulo 57 lidí.

Hlavní opoziční strana SYRIZA kritizuje mimo jiné pokles kupní síly Řeků kvůli inflaci. Šéf strany Alexis Tsipras během kampaně tvrdil, že Řekové z nižších a středních vrstev neměli z ekonomického růstu citelný prospěch. SYRIZA by to chtěla napravit řadou sociálních a daňových opatření. Tsipras tvrdě kritizuje Mitsotakise také za údajné nelegální odposlechy vysokých státních představitelů a politiků tajnými službami.

„Řekové mají ve svých rukou možnost vykonat vůli většiny, aby se země změnila…. a otevřela se tak cesta k progresivní koaliční vládě,“ prohlásil dnes Tsipras.

Po volbách se očekávají komplikovaná jednání o sestavení vládní koalice, protože je téměř jisté, že vítěz nezíská v parlamentu většinu. V úvahu by pro Mitsotakise jako koaliční partneři přicházeli socialisté, kteří by se podle průzkumů mohli umístit na třetím místě se zhruba deseti procenty hlasů. Tsipras, jehož straně průzkumy předpovídaly druhé místo a zisk mírně nad 25 procenty hlasů, se ovšem zřejmě bude snažit přesvědčit socialisty a další levicové strany, aby vstoupili do koalice s jeho stranou.

Pokud žádná strana nezíská většinu, dá řecká prezidentka Katerina Sakellaropulosová třem nejúspěšnějším stranám třídenní mandát k sestavení vlády. Pokud neuspějí, jmenuje hlava státu zhruba o měsíc později přechodný kabinet, který připraví nové volby.

Podle řeckých komentátorů je poměrně pravděpodobné, že jednání o nové vládě po volbách selžou, a Řekové se tak budou muset v krátké době k volebním urnám vrátit.

X X X

Srbsko ve varu. Hromadná vraždění vyvolala protesty a otřásají vládou

V srbském hlavním městě Bělehradu vyšly v pátek do ulic desítky tisíc lidí, protestní akce trvaly až do večerních hodin. Jde už o třetí demonstraci od hromadných střeleb, které tento měsíc otřásly zemí. Protesty se konaly pod heslem „proti násilí“. Někteří protestující na nich ale vyjadřovali i všeobecnou nespokojenost s vládou a prezidentem Aleksandrem Vučičem.

V Srbsku na začátku května 13letý chlapec na základní škole zastřelil devět svých spolužáků a člena ochranky a o den později zastřelil 21letý muž nedaleko Bělehradu osm lidí. Ministr vnitra Bratislav Gašić, jehož rezignaci protestující požadují, podle webu stanice Deutsche Welle také potvrdil zprávy médií, že muž propuštěný z léčebného ústavu ve čtvrtek odpálil na prázdný dům protitankovou střelu.

Obě hromadné střelby přiměly část společnosti k protestům. Opoziční strany viní vládu, že nedostatečně potlačuje zločinné elementy v srbské společnosti a nepodniká kroky proti televizním stanicím vysílajícím násilný obsah. Kromě Gašiče demonstranti volali také po odstoupení šéfa zpravodajské služby, a někteří i po odstoupení prezidenta Vučiče.

„Přišla jsem protestovat proti způsobu života v této zemi, proti násilí, které je viditelné všude, ve veřejných projevech, v médiích. Protestuji proti zlu, ve kterém žijeme, a proti způsobu vedení země,“ řekla agentuře Reuters jedna z demonstrujících, která uvedla, že je univerzitní profesorkou.

Premiérka Ana Brnabičová odpovědnost vlády za hromadné střelby odmítla a naopak obvinila opozici z rozdmýchávání násilí a vyhrožování prezidentovi. Protesty jsou podle ní „ryze politické“.

„Vy jste páteří násilí v této společnosti. Šíříte nenávist,“ vzkázala podle agentury AP opozici Brnabičová. Premiérka také řekla, že „všechno, co se v Srbsku stalo po střelbách“, byla přímo práce zahraničních tajných služeb a že chod vlády mohou změnit jen volby, ne lidé v ulicích.

Vučić svolal vlastní shromáždění

Nacionalistická pravicová strana srbského prezidenta Vučiče mezitím mimo hlavní město zorganizovala svůj vlastní protest s několikatisícovou účastí, kterým vyjadřovala nesouhlas s protesty v Bělehradu, uvádí AP. Další shromáždění Vučić svolává na příští týden.

Prezident se ve svých vyjádřeních ztotožňuje s premiérkou Brnabičovou a říká, že protesty organizuje kdosi ze zahraničí. Naznačil nicméně také, že by vláda mohla rezignovat a Srbové jít k předčasným volbám.

Vláda na hromadné střelby reagovala vyhlášením měsíční zbraňové amnestie, během níž mohou majitelé odevzdat nelegálně držené zbraně bez postihu. Vučić vyzval ke „kompletnímu odzbrojení Srbska“ a zpřísnění pokut za nelegální držení zbraní.

Srbsko má velmi přísné zákony o držení zbraní už nyní, ale je stejně jako další státy západního Balkánu po válkách v 90. letech zaplavena statisíci nelegálně držených zbraní, uvádí Reuters.

X X X

Dost bylo chaosu. Meloniová chce přepsat italskou ústavu a dát víc moci vládě

Sice se spolu v poslední době dohadují, jednu věc ale italská premiérka Giorgia Meloniová na Francii obdivuje: její silný poloprezidentský systém. A chtěla by ho taky. Reforma ústavy včetně zavedení přímé volby prezidenta byla vedle omezení migrace jedním z jejích velkých předvolebních plánů. Ale může na něm ztroskotat stejně jako její předchůdci.

Za posledních osmdesát let měla Itálie téměř sedmdesát vlád. Od druhé světové války se tam vystřídalo několikanásobně více premiérů než v jiných zemích západní Evropy. Ve své ústavě z roku 1948 totiž Itálie zavedla četné kontrolní mechanismy, aby se pokusila zabránit tomu, že se moci chopí novodobý Benito Mussolini.

To ovšem zároveň vedlo za první i druhé republiky, jako jejíž začátek se uvádí rok 1994, k rychlému sledu střídajících se koalic, které podle kritiků současného systému příliš ztěžují prosazování tolik potřebných reforem na domácí půdě, a zároveň snižují důvěryhodnost Itálie na mezinárodním poli. Opakované pokusy o vytvoření stabilnějšího systému zatím ale vždy ztroskotaly na vzájemných sporech soupeřících politických stran.

Nyní se reformu ústavy, která by zmírnila chronickou politickou nestabilitu ve třetí největší zemi eurozóny, snaží prosadit premiérka a předsedkyně pravicově konzervativní strany Bratři Itálie Giorgia Meloniová. „Reformu ústavy považujeme za důležitý krok pro naši demokracii, který nelze dál odkládat,“ řekla. Minulý týden již zahájila konkrétní jednání s opozičními stranami, aby s nimi probrala své plány.

Přímo volený prezident a silnější premiér

Vládnoucí koalice chce změnit italský systém vlády z parlamentní demokracie na poloprezidentský systém francouzského typu s přímou volbou prezidenta, který má pravomoc jmenovat premiéra a členy vlády a může rozpustit parlament. „Nestabilita způsobila našemu národu škody včetně ekonomických, na rozdíl od zemí, jako je Francie nebo Německo,“ zdůvodňuje to italská premiérka.

Meloniová, jejíž pravicový blok vyhrál parlamentní volby loni v září, je podle svých slov návrhům ohledně finální podoby ústavní reformy otevřená. Zároveň ale jasně uvedla, že přímá volba prezidenta, který by měl silnější pravomoci, je pro ni prioritou. Prezident by se v její vizi změnil z politicky neutrální a ceremoniální postavy na výkonného lídra voleného přímo občany každých pět let. Tedy skutečně tak, jak je praxí v sousední Francii.

Na to ale opoziční strany nehodlají přistoupit. „Nedotýkejte se prezidenta republiky,“ řekla po setkání s Meloniovou Elly Schleinová, nová předsedkyně sociálních demokratů (PD), nejsilnější opoziční strany. Funkce prezidenta podle ní „zaručovala stabilitu v nejtěžších chvílích a je zárukou mezinárodní důvěryhodnosti Itálie“.

Hnutí pěti hvězd, druhá nejsilnější opoziční formace, je rovněž proti a varuje před destabilizací systému parlamentní demokracie. Společně s ostatními opozičními stranami zejména ze středolevého spektra se obávají, že reforma by soustředila příliš mnoho moci do rukou jediné osoby. Tedy přesně to, čemu má současný systém ze své podstaty bránit.

„Nedospěli jsme ke společným závěrům,“ řekl po jednání s Meloniovou bývalý premiér a předseda Hnutí pěti hvězd Giuseppe Conte. Tím se ale Meloniová nechce nechat odradit. „Jistě je důležité provést tuto reformu s co největší shodou. To ale neznamená, že ji nezavedeme, pokud na ní shoda nebude,“ řekla Meloniová.

Ztroskotal i Berlusconi a Renzi

Jakákoli změna ústavy musí získat dvoutřetinovou většinu v obou komorách parlamentu, což je vzhledem k roztříštěnosti italské politiky těžko představitelné. Pokud podporu nezíská, musí být návrh ústavních změn předložen k referendu.

Meloniová přitom zdaleka není s podobným plánem první. Změnit ústavu směrem k silnější pozici prezidenta a premiéra se ale desítky let nikomu nepodařilo. Poslední vážná snaha ztroskotala v roce 2016: tehdejší premiér Matteo Renzi rezignoval poté, co lidé v referendu jeho plán na zefektivnění parlamentního systému odmítli. Neúspěšné ambice posílit své pravomoci měl také Silvio Berlusconi, který se v premiérské funkci cítil nedoceněn.

Kompromisem, který vzešel z dosavadních jednání s opozicí, je takzvané premierato, neboli premiérství. Tedy systém, který zachová současnou funkci prezidenta a zároveň dá větší pravomoci předsedovi vlády, aniž by bylo nutné měnit kvůli tomu ústavu. Ani to ale podle italských politických analytiků není vhodná cesta. „Neexistuje nikde na světě. Třikrát s tím experimentoval Izrael a nevyšlo to,“ říká profesor politologie na Boloňské univerzitě Gianfranco Pasquino. „Premierato je prostě hloupý nápad.“

X X X

Slunce, seno, jahody nemám rád, říká sedmdesátník Zdeněk Troška

Režisér Zdeněk Troška oslavil sedmdesátiny. Když se ohlédne za svou tvorbou, vidí mnoho divácky úspěšných filmů i zatvrzelé kritiky. „Pro kritiky filmy netočím,“ říká režisér, jehož život a kariéru připomněl týdeník 5plus2.

Z Hoštic do Francie

Rád četl, nebyl zlobivé dítko, později poctivě studoval věhlasnou školu v Paříži, přesto mu je nejlépe mezi „venkovany“ z jihočeských Hoštic. Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 ve Strakonicích, ale doma se vždy cítil právě ve vísce, která se později objevovala i v jeho filmech. Středoškolská léta trávil na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu, poté vystudoval filmovou a televizní režii na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění.

„Představoval jsem si, že budu točit podle mého milovaného Julia Zeyera, dělat hudební filmy, že zfilmuju operu, balet… Jenže ukažte mi, kdo by na to dneska šel do kina,“ vysvětluje, proč se nakonec stal úspěšným na poli lidových komedií a pohádek.

Na svá studia ve Francii vzpomíná dodnes: „Bylo to tam jako na vojně, nebo ještě hůř. Ve společné ložnici nás spalo čtyřicet, budíček v šest ráno, v deset večer večerka. Ve volných hodinách se muselo sedět ve studovnách, na ložnici nebyl přístup, až ve 21:30. Rychle se omýt, vyčistit zuby a do postele. Žádné rádio, žádná televize,“ líčil v rozhovoru pro týdeník 5plus2.

X X X

Sex jako nové náboženství. Kolín nad Rýnem je nejliberálnějším městem světa

Německé město Kolín nad Rýnem je sexuálně nejliberálnější na světě. Alespoň podle žebříčku, který sestavil magazín Lust. Ten porovnával množství pochodů hrdosti na počet obyvatel či dostupnost antikoncepce a došel k závěru, že v Kolíně je „sex novým náboženstvím“. Německo má v seznamu i Berlín. Praha se neumístila.

 „Kolín je nejslavnější svým karnevalem a svou katedrálou. Ale pro mnohé obyvatele tohoto kosmopolitního, tolerantního města je novým náboženstvím sex,“ píše magazín Lust ve svém hodnocení milionového německého města. Vypíchl, že se v Kolíně ročně koná na třiadvacet událostí spojených s místní LGBT komunitou a čtyři velké pochody hrdosti.

Také tam funguje sedmnáct gay barů a devatenáct sexshopů. „Město na Rýnu je opravdovým vzorem osvícenosti a otevřenosti, obzvlášť v sexuálním smyslu slova,“ míní autoři žebříčku. Ten vznikl nejen na základě počtu gay barů na počet obyvatel, ale i podle dalších kritérií.

Patří mezi ně i přístup, jaký má legislativa daného místa k trans lidem. Tedy zda lidé mohou legálně změnit pohlaví. Dále hodnotitele zajímalo, zda jsou uzákoněné sňatky stejnopohlavních párů, zda mají místní přístup k antikoncepci či zda je prostituce legální.

„Ve chvíli, kdy jsou menšiny jako LGBTQI komunita či ženy omezovány ve svých možnostech vývoje, o společnosti obecně to řekne mnohé,“ vysvětluje magazín, proč žebříček vůbec sestavil. „Taková omezení mohou být zdůvodňována takzvanými tradičními hodnotami i politickými argumenty,“ píše s tím, že emancipace a sexuální otevřenost jdou ruku v ruce.

Loňský vítěz New York je letos až jedenáctý. Vyrostla mu konkurence. „Občané Kolína celým svým srdcem vítají podobně naladěné návštěvníky sdílející jejich hodnoty. A spíš než aby v Kolíně trvali na rovnoprávnosti, oslavují jedinečnost každého jednotlivce,“ vyzdvihuje Lust.

List The Times také připomíná, že kolínská radnice má už od roku 2010 vlastní „LGBT kancelář“ a že tamní „Pride“ neboli pochod hrdosti je jeden z největších v Evropě. Vůbec nejvíc gay barů (82) a sexshopů (99) na počet obyvatel mají nicméně stále v New Yorku. Na druhém místě je letos kalifornské město West Hollywood, prakticky část Los Angeles.

To ostatně skončilo až šestnácté. Třetí místo pak „jaksi nepřekvapivě“ obsadil nizozemský Amsterdam a čtvrté Madrid. „Berlín skončil na pátém místě. Dvě německá města se tak dokázala dostat do první desítky. Kromě vysokého počtu sexshopů a LGBTQI událostí těží jak Kolín, tak Berlín z relativně stabilní právní situace pro sexuální menšiny a sexuální pracovníky. Nejspíš nepřekvapí, že vůbec první sexshop vznikl v Německu!“ upozorňuje Lust.

Odkazuje na obchod německé letecké akrobatky a válečné pilotky Beate Uhseové. Ta svou podnikatelskou dráhu začala nejprve distribucí antikoncepce a brožur o sexu, než v roce 1962 otevřela první světový sexshop. Sídlil ve Flensburgu na severu Německa pod názvem Institut manželské hygieny a od začátku vzbuzoval kromě zájmu i pohoršení.

Ambiciózní byznysmenka otevřela v Berlíně vlastní erotické muzeum, nabízela také spodní prádlo a pustila se do provozu televizního erotického kanálu. Zemřela v roce 2001 ve věku jednaosmdesáti let. Samotná síť sexshopů ovšem v roce 2017 skončila v insolvenci, podlehla konkurenci na internetu.

X X X

Pohádková svatba v Bavorsku: Princ Ludwig si vzal kriminalistku

V německém Mnichově se o víkendu oženil jeden z nejžádanějších starých mládenců na světě. Bavorský princ Ludwig (40) řekl své ano Sophii-Alexandře Evekinkové (32), o osm let mladší studentce kriminalistiky z Oxfordu.

Pár, který své zasnoubení potvrdil loni v srpnu, se vzal v mnichovském kostele svatého Kajetána, kde se v ulicích sešly stovky lidí, aby zahlédly ženicha a jeho krásnou nevěstu.

Čtyřicetiletý Ludwig je nejstarším synem prince Luitpolda a pravnukem posledního bavorského krále Ludvíka III., zatímco Sophie se narodila v Singapuru do holandsko-kanadské rodiny.

Dvaatřicetiletá studentka kriminologie Sophie-Alexandra vypadala v klasických bílých šatech s květinovými detaily a průsvitnými dlouhými rukávy jako skutečná princezna. Svatební komplet doplnila dlouhým závojem, který byl rovněž zdoben jemnými krajkovými květy a dokonale ladil s jejími šaty.

Ludwig si na svatbu oblékl šedé proužkované kalhoty a černé sako. Outfit doplnil světle šedou vestou a barevnou kravatou.

V rozhovoru pro německý deník Bild princ Luitpold uvedl, že doufá, že pár „brzy založí rodinu“, a dodal: „Ludwig si vybral dobře. Moje snacha je velmi inteligentní a vzdělaná žena.“

Bavorský princ Ludwig řekl své ano Sophii-Alexandře Evekinkové, o osm let mladší studentce kriminalistiky z Oxfordu. (20. května 2023)

Princ Ludwig, jehož rodiči jsou princ Luitpold a princezna Beatrix, je nejstarším z pěti sourozenců. Většinu svého dětství strávil na zámku Kaltenberg a navštěvoval rabínsko-maurské gymnázium v Eresingu.

Jako osmnáctiletý založil vlastní IT společnost a poté začal studovat práva v Göttingenu. Od roku 2011 projevuje velký zájem také o východní Afriku. V roce 2015 založil program Startup Lions, který „poskytuje mladým lidem na keňském venkově příležitosti k učení, výdělku a inovacím“.

Nyní působí jako generální ředitel společnosti a deset měsíců v roce tráví ve východní Africe a dva měsíce v Bavorsku. Během pobytu v zemi se již také věnuje královským povinnostem a pravidelně doprovází svého otce na veřejné akce.

Jeho novomanželka Sophie je dcerou Doruse Evekinka, který pracuje jako lektor na Maastrichtské obchodní škole. Studentka, která má dvojí, nizozemské a kanadské občanství, získala bakalářský titul v oboru politologie a východoevropských studií na University College London.

V současné době je doktorandkou kriminologie na Oxfordské univerzitě a zaměřuje se na spravedlnost pro oběti sexuálního násilí v důsledku konfliktů. Předtím pracovala sedm let v New Yorku v OSN na různých pozicích.

X X X

 MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ JE LÍDREM V ROZVOJI TELEMEDICÍNY

V ODLEHLÝCH OBLASTECH REGIONU VZNIKNOU TELEMEDPOINTY

Do konce roku by v regionu mohlo začít fungovat pět telemedpointů, které zajistí vzdálený monitoring tělesných funkcí pacientů v odlehlých oblastech regionu.  Moravskoslezský kraj systematicky a dlouhodobě podporuje rozvoj telemedicíny, aby lidé, kteří tu žijí, nemuseli daleko dojíždět za kvalitní zdravotní péčí.

Do rozvoje telemedicíny a digitalizace zdravotnictví Moravskoslezský kraj od roku 2017 vložil přes 200 milionů korun. Chceme posílit roli telemedicíny v našem kraji ze dvou zásadních důvodů. Za prvé zvýšit kvalitu poskytované zdravotní péče, tedy umožnit dohled nad chronickými pacienty, aby jejich lékaři byli včas varováni, že se něco děje. Tím druhým důvodem je nedostatek lékařů v celé České republice. Právě telemedicína je do jisté míry odpovědí na tento problém, a to v tom smyslu, že jsme schopní pomoci lidem, kteří jsou v danou dobu mimo dosah lékařské péče, v daný okamžik a v daném místě,“ uvedl náměstek moravskoslezského hejtmana pro zdravotnictví Martin Gebauer.

Upozornil na úspěšné telemedicínské projekty, které se v kraji už realizovaly. „Například projekt Šance pro srdce, který pomocí nástrojů telemedicíny a vzdáleného monitoringu usnadnil léčbu hypertenze, vzdálený monitoring pacientů havířovské nemocnice před a po bariatrické operaci, sledování pacientů s neurodenerativním onemocněním ostravské fakultní nemocnice a Nemocnice Havířov nebo unikátní projekt Odborného léčebného ústavu Metylovice. Ten od roku 2018 realizuje Moravskoslezský kraj ve spolupráci s Centrem telemedicínských služeb Fakultní nemocnice Ostrava a pomohl už více než tisícovce dětí s onemocněním respiračního a pohybového ústrojí, neurologickými potížemi i těm, které bojují s obezitou.

Vyzkoušeli jsme si, že telemedicína má velký význam v prevenci onemocnění, prokazatelně pomáhá nemocným lidem i zdravotníkům, šetří čas a peníze. Proto podporujeme zavádění telemedicíny do standardních léčebných postupů,“ vyjmenoval náměstek hejtmana Martin Gebauer s tím, že prioritou Moravskoslezského kraje je dál pokračovat v digitalizaci a zavádění SMART řešení do zdravotní péče, zřízení Hospital cloud, rozvoj Portálu pacienta, který umožňuje občanům snadný a bezpečný přístup ke svým zdravotním záznamům, rezervaci schůzek a online komunikaci se zdravotnickými pracovníky, zajištění aktivní kybernetické bezpečnosti krajských nemocnic.

„Ve spolupráci Ústavem vývoje a klinických aplikací, z.ú. pracujeme na dalším významném telemedicínském projektu, díky kterému se telemedicína dostane i do takových koutů kraje, kde je minimální možnost nechat se vyšetřit lékařem. Ve vybraných obcích Moravskoslezského kraje budou zřízeny telemedpointy, které zajistí vzdálený monitoring životních funkcí. Aby si kupříkladu babička z malé vesnice pod Beskydami mohla nechat naměřit EKG, tlak, a aby to někdo vzdáleně zhodnotil a řekl, jestli je to v pořádku, nebo je třeba pro dotyčného poslat sanitku,“ popsal náměstek hejtmana Martin Gebauer.

Dodal, že jde o pilotní projekt, který potrvá dva roky, Moravskoslezský kraj ho financuje částkou přesahující 7 milionů korun. „Poté se vyhodnotí a řekneme si, jak pokračovat dál. V současnosti jednáme se samosprávami vytipovaných obcí o tom, kde by mohly být telemedpointy umístěny, zjišťujeme zájem pacientů o tyto služby a další podrobnosti. Dodavatel vzešlý z veřejné soutěže Ústav vývoje a klinických aplikací, který telemedpointy vybaví a bude je provozovat, pak další detaily. Věříme, že se postupně připojí i zdravotní pojišťovny, které mají ze zákona povinnost zajistit dostupnost zdravotní péče pro své klienty,“ uzavřel náměstek hejtmana Martin Gebauer. PhDr. Miroslava Chlebounová, PR specialista

X X X

První velká zkouška. Češi proti Švýcarsku neuhráli ani bod, na hvězdy soupeře nenašli recept

Čeští hokejisté si na letošním mistrovství světa v Rize připsali první prohru v základní hrací době. V předposledním skupinovém klání nestačili na favorizované Švýcary, kterým podlehli 2:4. Tým finského kouče Kariho Jalonena si nicméně zajistil postup do čtvrtfinále již po zápase s Norskem. Poslední duel před vyřazovací částí odehrají Češi s Kanadou, a to v úterý od 15:20.

ochovi. Zbývalo přibližně devět minut do závěrečné sirény. A zadařilo se.

Další Kubalíkova pumelice už našla cestu do sítě, a Češi tak snížili na 2:3. Kontaktní branka je dostala na koně. I když to Švýcarům – lidově řečeno – začalo v obranném pásmu hořet, na vyrovnání už nedošlo.

A Flourish data visualization

Naopak v 56. minutě zničehonic dali gól Švýcaři. Tanner Richard po obrovské hrubce české obrany a pohotové kombinaci zakončoval prakticky do prázdné brány. Z krutého úderu se už česká výprava nevzpamatovala. Závěr utkání sice Češi zkusili bez brankáře, jenže se už nedokázali zabydlet v útočném pásmu. Se Švýcary tak prohráli 2:4.

Česko v tabulce skupiny B se 13 body zůstává na druhém místě, přičemž má o zápas více než třetí Kanaďané s 11 body. Právě s „javorovými listy“ národní tým odehraje poslední duel základní skupiny, který odstartuje v úterý v 15:20.

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.