Každý prezident by se měl hlavně starat o vlastní národ, aby měl dostatek peněz, bytů, dobře placenou práci, zaměstnání. O to se snaží Německo, Švýcarsko, Rakousko, Austrálie, Maďarsko, a dělala to i britská královna a generál de Gaulle. Nechtěli ani EU, NATO v Paříži. Gen Pavel sliboval ČR, že se bude všemožně starat o národ i firmy. Zatím ale pro národ nic nezařídil a nic neudělal spolu s Fialou na záchranu pro firmy Liberta v Ostravě, kde je ohroženo podle odborářů na sto tisíc lidí a Vánoce budou trávit v zimě domova.

Fiala už odjel slavit Vánoce, o Libertu se nestará a ministr Sikela národu řekl, že Fiala žádně dvě miliardy na zaplacení dluhu nedá, i když Ukrajině vyhodil přes 20 až 40 miliard, podle médií, na válku. Co udělá gen. Pavel? Požádá EU, Leyenovou, aby ČR dodala také miliardy na záchranu lidí Ostravska a podniků? Prezidenti Klaus a Zeman se vždycky snažili potíže lidí a podniků rychle řešit a vyřešit.

x x x

PAVEL  ŘEŠIL  VE  FRANCII  JEN  ZBRANĚ  PRO  UKRAJINU?

Macron řešil s Pavlem Ukrajinu i energie, poděkoval mu za záchranu vojáků

Prezident Petr Pavel ve středu zahájil dvoudenní návštěvu Francie. Po poledni se setkal se svým protějškem Emmanuelem Macronem v Elysejském paláci. Jednali o společných postojích v otázkách jaderné energetiky, migrace, klimatu či o aktuálním vývoji v Pásmu Gazy a o podpoře Ukrajiny. Spolu s Dagmar Havlovou pak odhalil Pavel na českém velvyslanectví lavičku Václava Havla.

 Pro prezidenta Pavla se jedná o první oficiální návštěvu této západoevropské země, naposledy byl ve Francii na oficiální prezidentské návštěvě Pavlův předchůdce Miloš Zeman v září 2014.

„Jsem rád, že jsme tuto příležitost našli ještě v prvním roce mého prezidentství. Zároveň jsem rád, že Francie je mezi prvními zeměmi, které jako naše významné spojence navštěvuji,“ řekl na brífinku Pavel.

Pavel uvedl, že Česko a Francii pojí vynikající vztahy. „Francie stála v roce 1918 u zrodu české státnosti,“ řekl prezident. Připomněl také návštěvu bývalého francouzského prezidenta Francoise Mitterranda v roce 1988, kdy se v Praze setkal s československými disidenty včetně pozdějšího prezidenta Václava Havla.

„Je to dlouho, co tu byl nejvyšší představitel České republiky,“ řekl na brífinku Macron s tím, že jej k Pavlovi pojí zvláštní vztah. „Díky vašemu zásahu bylo možno zachránit padesátku francouzských vojáků, kteří se během války v Jugoslávii ocitli v pasti a byli ohroženi na životě,“ uvedl Macron.

Hovořili také o situaci na Ukrajině a jak čelit Rusku. Zabývali se i otázkami blízkého východu. „Naše vztahy jsou posíleny tím, že dlouhodobě spolupracujeme v oblasti jaderných elektráren, ale i při výstavbě vysokorychlostních železnic,“ řekl Macron.

„V důsledku Putinovy agrese máme velmi blízký názor na význam rozšíření Evropské unie o další země. Cením si také shody ohledně podpory Ukrajině,“ uvedl Pavel.

„Naše nabídka dlouhodobého partnerství platí jak ohledně jaderné energie, tak vysokorychlostní železnice, ale i na poli kultury či vědy,“ řekl francouzský prezident Pavlovi.

Vztahy mezi Českem a Francií se podle Macrona rozvíjí i v kultuře. „Naše země mají v kulturní oblasti velmi silné vazby. Je mnoho českých spisovatelů a umělců, kteří u nás žili a měli k Francii zvláštní vztah,“ dodal Macron.

Netrpíme, řekl Pavel francouzskému deníku

O únavě z války mohou mluvit jen Rusko a Ukrajina, v dalších evropských zemích lidé kvůli bojům neumírají. Pavel to řekl v rozhovoru, který ve středu před jeho příletem na návštěvu do Francie zveřejnil deník Le Monde. Pavel uvítal zahájení přístupových jednání s Ukrajinou. Summit EU z minulého týdne, který o tom rozhodl, podle něj ukázal, že by se měla otevřít otázka jednomyslného hlasování v unii. Současně kritizoval maďarského premiéra Viktora Orbána, který svými postoji podle Pavla škodí zájmům Maďarů.

„Popravdě jen Ukrajina a Rusko mohou mluvit o únavě,“ odvětil Pavel na otázku, zda vidí mezi evropskými zeměmi vyčerpání z války. „Naše města nejsou bombardována, naši občané nejsou zabíjeni. Naší jedinou námahou je přijetí uprchlíků a jisté snížení našeho komfortu, abychom pomohli Ukrajině. Netrpíme,“ cituje francouzský list Pavla. Český prezident označil za neodpovědné ty politiky, kteří „využívají inflaci či zvýšení cen energií, aby poštvali voliče proti Ukrajině“.

Český prezident také zopakoval, že ukrajinská ofenzíva nepřinesla očekávané výsledky. Jedním z důvodů je podle něj skutečnost, že Ukrajina nedostala všechno vojenské vybavení a zbraně, které potřebovala. Pavel by ani nepřeceňoval možné spory mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a šéfem ukrajinského generálního štábu Valerijem Zalužným, protože oba muži mají společné cíle.

Na českém velvyslanectví odhalil Pavel lavičku Václava Havla

Na odpoledním programu bylo také setkání Pavla s vedením projektu malého modulárního reaktoru NUWARD konsorcia francouzských společností. Na českém velvyslanectví v Paříži se pak prezident setkal s krajany a spolu s bývalou první dámou Dagmar Havlovou slavnostně odhalil lavičku Václava Havla, ve Francii už druhou.

„Rozjímejte, diskutujte, mějte dobrou náladu i dobrou rozmluvu,“ vyzvala na slavnostním odhalení Havlová. O symbolu podněcujícím k myšlení a přemítání hovořil i Pavel. „Bez porozumění, bez vzájemného dialogu nemůže žádná společnost fungovat. Ani ta česká, ani ta francouzská,“ řekl prezident.

Pásku přestřihli spolu s náměstkem pařížské starostky pro zahraniční věci Arnaudem Ngatchou. Instalaci navrhnul architekt a designér Bořek Šípek. Lavička je vyrobená ze dřeva, kovu a na opěrkách křesel doplněná o dvě červená skleněná srdce a dvě zelené baňky.

S Pavlem podle serveru Blesk.cz do Paříže zamířily i šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová a také bývalá první dáma Dagmar Havlová. Ta společně s prezidenty odhalí další lavičku Václava Havla.

 Po Pavlově lednovém vítězství v prezidentských volbách byl jedním z gratulantů i francouzský prezident Emmanuel Macron. Pavlovi vzkázal, že je v Paříži vítán. „Srdečně Vám blahopřeji. Naše země spojují společné, hluboce evropské hodnoty, a také podpora Ukrajiny. V Paříži jste vítán!“, napsal francouzský prezident na sít X ve francouzštině i češtině.

Macrona navštívil několik týdnů před druhým kolem prezidentské volby Pavlův protikandidát, bývalý premiér Andrej Babiš, který jméno francouzského prezidenta v různých kontextech zmiňoval takřka v každé předvolební debatě a hovořil o něm jako o svém příteli.

Francie, kde má prezident více pravomocí než u nás, je názorovým partnerem Česka například v oblasti jaderné energetiky. Francouzská společnost EDF je jedním ze zájemců o stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech.

V Praze byl Emmanuel Macron naposledy v říjnu 2022, kdy se zúčastnil na Pražském hradě summitu nové platformy Evropského politického společenství.

X X X

REKTOR  DVOŘÁK  VŠE  STÁLE  OTRAVUJE  DĚKANA  ŠEVČÍKA

DVOŘÁK  JDE  S  NESCHOPNÝM  FIALOU,  ZŘEJMĚ  Z  JEDNOHO  PYTLE  NESCHOPNÝCH,  ŘÍKAJÍ  ODBORNÍCI

 Děkan Ševčík převzal odvolání z funkce děkana VŠE, chystá právní kroky

Miroslav Ševčík si převzal z datové schránky rozhodnutí o odvolání z funkce děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Odvolání se tak stává pravomocným. Ševčík o tom informoval ve čtvrtek ráno. Proti odvolání se bude bránit soudní cestou.

O odvolání rozhodl minulý týden ve středu rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Petr Dvořák. Rozhodnutí nabývá právní moci doručením Ševčíkovi, fakultu nyní povede statutární zástupkyně děkana. Volbu nového děkana vyhlásí Akademický senát Národohospodářské fakulty VŠE (NF VŠE) podle jednacího řádu senátu.

„Převzal jsem si rozhodnutí rektora VŠE Dvořáka o odvolání z funkce děkana NF VŠE. Text se mimo jiné opírá o lživé tvrzení, o existenci předchozího ‚vyjádření Akademického senátu NF VŠE‘,“ napsal ve čtvrtek ráno Ševčík.

Rozhodnutí chtěl Dvořák Ševčíkovi předat osobně minulý týden ve středu dopoledne, ten ho ale podle rektora odmítl převzít. Ševčík řekl, že neodmítl odvolání převzít, jen rektora požádal, aby postupoval standardní cestou a zaslal mu ho poštou nebo datovou schránkou. Rozhodnutí o odvolání bylo podle Kateřiny Macháčkové z tiskového oddělení rektorátu univerzity zasláno datovou schránkou minulou středu.

Podle vysokoškolského zákona může rektor univerzity odvolat děkana z vlastního podnětu po vyjádření akademického senátu fakulty a se souhlasem celouniverzitního akademického senátu v případě, kdy děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty.

Akademický senát NF VŠE se na konci října shodl na tom, že nemůže podat vyjádření k podnětu rektora školy k odvolání děkana fakulty Miroslava Ševčíka. Akademický senát celé vysoké školy s návrhem na odvolání Ševčíka souhlasil už v červnu. Podle rektora Dvořáka je to, zda takové vyjádření akademického senátu fakulty stačí, na právním výkladu.

Podle Ševčíka jde o politické rozhodnutí, které poškozuje univerzitu daleko více než jeho hodnocení premiéra vlády. S rektorovým odůvodněním nesouhlasí. Například prohlásil, že jeho odvolání přichází „za pomoc zbitému člověku“. Tím narážel na jednu z protivládních demonstrací, na které se dav snažil proniknout do Národního muzea. Ševčík v minulosti tvrdil, že se na místě ocitnul náhodně. Desítky lidí, kteří se účastnili demonstrace Česko proti chudobě, se dožadovaly odstranění ukrajinské vlajky z průčelí budovy.

Rektor Dvořák minulý týden připomněl, že děkana národohospodářské fakulty již několikrát vyzýval, aby se zdržel veřejných vystoupení a vyjádření, které budou školu poškozovat.

„Přesto pan docent Ševčík nejen ve svých kontroverzních vystoupeních pokračoval, ale co je mnohem závažnější, všechna tato veřejná vystoupení a výroky následně obhajoval a nepřipouštěl jejich negativní dopad na dobré jméno VŠE, kterou tím poškozoval jak navenek, tak i v rámci naší univerzity,“ vysvětlil Dvořák v tiskovém prohlášení s tím, že právě toto zásadně ovlivnilo jeho rozhodnutí.

Kontroverzní děkan dlouhodobě odmítá, že by poškozoval pověst VŠE nebo fakulty, kterou vede. Snižující se počty studentů fakulty odůvodňuje náročností studijních oborů.

Dále trvá na tom, že se ničeho závažného nedopustil a splnil všechny předchozí rektorovy požadavky: přestal působit jako ekonomický expert hnutí Trikolora a na dalších demonstracích již nevystupoval. Své působení v čele fakulty považuje za úspěšné. Tvrdí, že manažersky neselhal.

Ševčík označil premiéra Petra Fialu za hňupa a eurokomisařku Věru Jourovou za Joudovou. Podle rektora to není svobodně vyjádřený názor, jak říká Ševčík, ale nepřijatelné znevažování veřejně činné osoby.

Ševčík v úterý potvrdil, že se bude proti odvolání bránit soudní cestou. Doplnil, že má předpřipravený právní postup, kterým se chce proti odvolání bránit. Volbu nového děkana vyhlásí Akademický senát Národohospodářské fakulty VŠE podle jednacího řádu senátu. Ševčík se ve volbách neplánuje přihlásit jako uchazeč o post děkana. Uvedl, že nechce škodit Národohospodářské fakultě a teď kandidovat nebude, ale bude se soudit.

X X X

VZÁCNÉ  NÁVŠTĚVY  U  EXPREZIDENTA  ZEMANA

Zemana navštívil Duka, společný snímek ukázal další pokoj pražské kanceláře

Bývalý prezident Miloš Zeman se ve středu ve své kanceláři v Praze 6 sešel s kardinálem Dominikem Dukou. Na rozdíl od předchozích hostů ale Duka sedí u jiného stolu a v jiné místnosti. Zeman na společném snímku odhalil veřejnosti část dosud neznámého pokoje bytu v Jaselské ulici, odkud úřaduje od letošního dubna.

„Kardinál Dominik Duka dodržel i po mém odchodu z prezidentské funkce krásnou adventní tradici a navštívil mne v tomto svátečním čase v pražském místě setkávání k moudrému a milému rozhovoru. Jako obvykle nechyběla vánočka a knížky, které mne opravdu vždy potěší. Milý Dominiku, udělal jsi mně radost! Děkuji Ti. Bůh s Tebou, bratře!“ napsal na Facebooku Zeman.

„Pan prezident kardinála Duku přijal ve svém pražském zázemí v Jaselské ulici v Praze 6,“ potvrdil ve čtvrtek Zemanův mediální asistent Jiří Ovčáček.

Kardinála pozval do jiné části své kanceláře a poprvé veřejně sdílel fotografii z této místnosti. Ostatní hosty Zeman doteď přijímal jen ve své pracovně. Ta, jak si hned po otevření prostor letos na jaře všimli uživatelé sociálních sítí, sloužila předchozím nájemníkům jako ložnice.

Zemana ve středu navštívila i bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová, tu už ale podle fotografie přijal v obvyklé pracovně.

Zeman úřaduje v bytě v Jaselské ulici naproti rezidenci amerického velvyslance od konce dubna. Za tu dobu přijal desítky návštěv, většinou současných či bývalých politiků a dalších významných osobností. Exprezidenta zde tak navštívil například bývalý premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš, odborový předák Josef Středula nebo ministři stínové vlády Karel Havlíček a Alena Schillerová.

Od července se Městská část Praha 6 zabývala tím, zda pronajatý byt užívá bývalá hlava státu v souladu s podmínkami, protože není zkolaudovaný za účelem provozu kanceláře, ale výhradně k bydlení.

Exprezidentovi hrozilo vystěhování, pokuta až půl milionu korun nebo nutnost rekolaudace bytové jednotky na kancelář. Úřad po měsíci dospěl k závěru, že Zeman občasnými pracovními návštěvami v bytě žádná pravidla neporušuje a věc odložil.

X X X

ČERNÉ  SCÉNÁŘE  VÁLKY  UKRAJINY?  V LÉTĚ  2024  SKONČÍ?

KDO  UHRADÍ  ŠKODY  A  VYPLATÍ  MILIONY  POZŮSTALÝM?

KDO  UHRADÍ  ŠKODY  ČR?

KLAUS  VAROVAL  FIALU,  ŽE  VÁLKA  UKRAJINY  ZÁPADU,  ČR  DO  VÁLKY  NEZASAHOVAT

Západ už kreslí černé scénáře války: Ukrajina může do léta padnout.

Ruská vojska za cenu strašlivých ztrát zvyšují tlak podél celé fronty a přísun západní vojenské pomoci Kyjevu se zasekl. Ve Spojených státech i Evropě se tak množí obavy, že by Ukrajina v následujících měsících mohla znovu ztratit značnou část území, či dokonce utrpět porážku. Podle nejčernějších scénářů by se tak mohlo stát už na počátku léta.

Západní vojenská pomoc se náhle zhroutila a Ukrajina už nedokáže dál vzdorovat ruské armádě. Ruské jednotky postupují dál a dál na západ a okupační síly brutálně pacifikují začínající partyzánskou válku. Na hranicích Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska rostou ruské vojenské základny, na kterých jsou rozmístěny celkem tři armádní svazky.

X X X

Ukrajina neplní podmínky, nemá smysl o ní jednat, říká Orbán před summitem EU

  Ukrajina nesplnila tři ze sedmi podmínek, není tedy důvod zahajovat jednání o jejím členství v Evropské unii. Při svém příchodu na summit EU v Bruselu to ve čtvrtek uvedl maďarský premiér Viktor Orbán. Česko bude na jednání zastupovat premiér Petr Fiala.

Unijní premiéři a prezidenti se budou na dvoudenním jednání Evropské rady zabývat dvěma hlavními tématy: jedním je rozhodnutí o zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou a druhým revize víceletého finančního rámce, tedy unijního rozpočtu na roky 2021 až 2027, ve kterém má být schválena dlouhodobá finanční pomoc právě pro Ukrajinu. Maďarsko další peníze pro Ukrajinu i zahájení přístupových jednání dlouhodobě kritizuje.

„Rozšíření Evropské unie je proces založený na zásluhách. Ukrajina nesplnila tři ze sedmi podmínek, které stanovila Evropská komise,“ řekl novinářům Orbán. „Proto nyní nejsme v pozici začít vyjednávat o ukrajinském členství v EU,“ dodal.

V rámci revize unijního rozpočtu by měli lídři EU schválit i 50 miliard eur (asi 1,2 bilionu korun) na dlouhodobou pomoc Ukrajině. Podle Orbána by se ale tyto peníze měly brát mimo rozpočet. Peníze na krátkodobou pomoc podle maďarského premiéra už v nynějším rozpočtu jsou.

X X X

FIALA  PÁCHÁ  SEBERAŽDU   SVÝM  VEDENÍM

Vláda páchá mediální sebevraždu, nahrává vítězům krize, říká politolog

V Česku se zvětšují sociální nerovnosti a bohatnou jen ti, kteří vydělali na energetické krizi. Odpovědnost za to nese vláda premiéra Petra Fialy, která se dopouští naprosto sebevražedných mediálních výstupů. V Rozstřelu, ve kterém bilancoval uplynulý rok, to řekl politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni.

 Současná vláda předvádí podobně destruktivní politiku jako král Ludvík XVI. krátce před tím, než ho smetla z dějin Francouzská revoluce. Podle docenta Valeše by mělo být chování bourbonského monarchy před pádem Bastily pro Fialův kabinet dostatečně varovným příkladem.

„I Ludvíkovi radili, co má dělat, ale on do poslední chvíle reformy odmítal. Ne, že bych to někomu přál, ale všech pět vládních stran si koleduje o problémy. Preferují jenom některé segmenty společnosti. Ti, kteří na krizi opravdu vydělali, zůstali se svými stovkami miliard nepoškozeni a část jich odešla do zahraničí,“ popisuje Valeš.

Státní finance v rozvratu

„Není normální, když na krizi máte 100 miliard čistého zisku a stát si z toho nevezme ani korunu. Navíc v situaci, kdy jsou státní finance v rozvratu. To téměř vyvolává dojem, že je vláda prostě nakloněna ani ne promile lidí, kteří na krizi vydělali, a to včetně potravinářských podniků i zahraničních majitelů prodejem potravin. A i včetně Andreje Babiše,“ říká politolog.

Podle něj zahraniční řetězce prodejen s potravinami nemají ve skutečnosti nic společného s volným a svobodným trhem. „To je klasický oligopol. Mimochodem je tu další paralela. Právě na problémy s těmito typy oligopolů dojel i další monarcha, anglický král Karel I., který nakonec skončil s hlavou na špalku.“

„Nic takového panu premiérovi samozřejmě nepřeji, ale tady jsou jasné náznaky toho, že tržní hospodářství u nás nefunguje. Že státy všude kolem nás to řeší. Že například Itálie zdanila čtyřiceti procenty svůj bankovní sektor. Vždyť banky měly loni žně. Vydělaly 105 miliard. Prostě sektory národního hospodářství, kterým se abnormálně daří, musí být solidární s těmi, kteří už nemají ani na zaplacení vodného, stočného a energií,“ konstatuje docent Valeš.

„A tohle vše opravdu žene voliče do náruče Andreje Babiše nebo SPD a dalších. Vše to odskáče střední a nižší třída a vytváří se obrovské sociální a majetkové nerovnosti. Už jsme v tomto ohledu dokonce jedni z předních na světě a této vládě to kupodivu nevadí, přestože tvrdí, že je vládou všech,“ míní politolog.

Ať jedí koláče nebo Nutellu

S Velkou francouzskou revolucí se tu nabízí ještě jedna paralela: zcela nezvládnutá komunikace s veřejností. Zatímco od reality odstřižená královna Marie Antoinetta údajně poradila hladovým ženám, které protestovaly před královským palácem ve Versailles, aby místo chleba „jedly koláče“, Fialova vláda by mohla podle politologa veřejnosti nabídnout, aby si pochutnala na nutelle.

„Samozřejmě každé srovnání kulhá,“ upřesňuje politolog. „Ale vzpomeňme na svetry, které doporučovala předsedkyně Sněmovny (Markéta Pekarová Adamová z TOP 09). Oni se prostě dopouštějí naprosto sebevražedných mediálních výstupů,“ vypočítává.

„Jestliže bere paní předsedkyně Sněmovny tři sta tisíc měsíčně, a budiž jí to přáno, a vyzývá nás, prostý lid, abychom si brali svetry, tak to od ní zní značně nevěrohodně. A totéž platí i o panu premiérovi. O tom, že jsou nákupy v Německu, kde je trojnásobná kupní síla, levnější, o tom přece víme všichni,“ uvádí docent Valeš.

„Aby to mělo nějaký smysl, tak měl premiér říct: už to stačilo, nenechám odírat české občany, aktivujeme zákon z roku 1990 o cenách, stanovíme maximální stropy a požadujeme tvrdě kontroly. Ale pan premiér rozhodí rukama a říká: my s tím neuděláme nic. Pak si ovšem obyčejný člověk řekne, k čemu máme takovou vládu,“ uvažuje politolog.

Při politickém hodnocení roku 2023 si pak povzdechl: „Je to smutné a nerad to říkám, ale vláda v čele s Petrem Fialou je neschopná. Pro pravicového voliče tu byly jisté naděje, které k ní byly vztaženy. Ale byly opravdu tak vysoké, že zklamání je obrovské.“

„Zatímco všude jinde ekonomiky rostou, u nás jsme se dostali do recese. To je evropský unikát. Snad pouze v Německu dopadli také špatně. To znamená, že máme nejrychlejší zadlužování, nejvyšší propad reálných příjmů, nejvyšší inflaci a to nejhorší je, že z minimálního růstu jsme spadli do záporného růstu, a to jde bohužel zcela za touto vládou. A bude ještě hůř, protože ty slavné balíčky začnou teprve platit,“ varuje politolog.

Amatérismus, improvizace a arogance

Velkým problémem této vlády je podle něj také to, že velká část ministrů nikdy nepodnikala, vždycky je hřály veřejné peníze. „Navíc se nedávno přiznal předseda Senátu, pan Vystrčil, že měli osm let na přípravu v opozici a říkali, že mají recept prakticky na cokoliv. Že stačí jenom zasednout do křesel a jejich recepty nás dovedou na ekonomickou špičku Evropy.“

„A najednou se ukazuje, že nemají v ruce vůbec nic. Smutně, ale hezky to ukázala jednání o balíčku… To byla nekonečná improvizace, kdy do poslední chvíle nikdo nevěděl, co bude platit, jestli bude voda pro kojence ve stejné kategorii jako limonády. Naprosto zmatečné, nelogické. Stát dále změnil spoustu daní, ale pak se ukázalo, že ta změna je nepotřebná, protože stát nakonec vybere méně,“ říká docent Valeš.

To podle něj nedává elementární logiku. „Lidé opravdu očekávali vůdce, ekonomy, politiky, kteří opravdu vědí, kam zemi směřují. Ale tohle je směs amatérismu, improvizace a zoufalství, navíc spojených s poměrně vysokou mírou arogance. Vláda má nulovou sebereflexi a myslí si navzdory jasným ekonomickým ukazatelům, že to dělá dobře. A to je velmi nebezpečná a bouřlivá směs, která nepovede k ničemu dobrému.“

Připouští si Petr Fiala neslavnou realitu? Měla by vláda podat demisi? A kdo by ji měl nahradit? Zaslouží si alespoň někteří ministři chválu? A co přinesou volby do Evropského parlamentu, které se konají v příštím roce? I na to odpovídal politolog Lukáš Valeš v bilančním Rozstřelu.

X X X

Singer: Stát je v paralýze, nevěřím ve zlepšení.

Dvouciferného schodku státního rozpočtu se jen tak nedočkáme, řekl v pořadu Svět financí s Trinity Bank na CNN Prima NEWS bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer. Podle něj je stát v paralýze a ke změně není vůle. Případné kroky by totiž bolely. S tím souhlasí i ekonom Lukáš Kovanda. Ten zároveň podotkl, že když si přidání vybojovali zdravotníci, mohou to zkoušet i další.

Vláda již v prvním roce svého mandátu představila projekci schodku státního rozpočtu až do roku 2025. Vždy je ale trojciferný, a to v rozmezí od 250 do 300 miliard korun. Podle bývalého guvernéra České národní banky (ČNB) Miroslava Singera se dvouciferného schodku v dohledné době nedočkáme. „Tady není poptávka, aby se rozpočet dostal do většího balancu, a to ani mezi stranami pětikoalice. My nejsme ekonomika, která musí ke svému životu mít schodek 300 miliard. Volič po tom ale nemá poptávku,“ popsal Singer v pořadu Svět financí s Trinity Bank na CNN Prima NEWS. Dodal, že celá debata o rozpočtových úsporách se odehrává na principu, že všichni hledají, kde by mohli uspořit někomu jinému.

 Podle něj je nutné se na ekonomické fungování státu podívat více z manažerského hlediska. „V první řadě je třeba zastavit navyšování dalších výdajů. Vláda by se například mohla rozhodnout, že nebude projednávat žádný návrh, který navyšuje počty lidí ve státě. Pak by se mohla podívat na to, jaké dodatečné výdaje zavedla během pandemie koronaviru, a udělat revizi. Ale to by bolelo. Stát je v paralýze a moc nevěřím, že by po tom byla poptávka,“ sdělil bývalý guvernér ČNB s tím, že na dodatečné příjmy si všichni zvykli.

O tom, že by se ke změně našla politická vůle, pochybuje i ekonom Lukáš Kovanda. „Politici říkali, jak jsme v rozvratu, jak spějeme do bankrotu. Ale třeba na debatě ohledně zdravotníků je vidět, že stát peníze má, že když se zatlačí a zdravotníci pohrozí stávkami, tak je tu najednou 10 miliard,“ popsal Kovanda. Dodal, že může dojít k otevření určité Pandořiny skříňky. „Přijdou učitelé, bezpečnostní sbory, policisté, všichni ti placení ‚z eráru‘ a budou také chtít přidat. Nebo řeknou, že budou stávkovat, protože viděli, že zdravotníkům se to podařilo,“ podotkl ekonom.

Ekonomika se zpomalila i v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek. „Tehdy jsem říkal, že to bylo v důsledku toho, co Kalousek dělal. Vláda principiálně plnila sliby a zválcovala rozpočet. Vždycky říkám, že vlády, které plní sliby, se většinou dopouští těch největších ekonomických chyb. A zdá se mi, že realita tomu odpovídá,“ sdělil Singer.

X X X

Lepší vyhlídky, nebo popírání reality? Experti prozradili, kdy bude po čtyřleté krizi lépe

Vloni bylo hodně špatně, letos se to zastavilo a příští rok bude lépe, vyslovil prognózu budoucího stavu české ekonomiky komentátor Martin Schmarz ve vysílání CNN Prima NEWS. Upozornil na to, že data Eurostatu o inflaci v evropských zemích mohou být zavádějící. To rozporoval jeho kolega Thomas Kulidakis a tvrdil, že je to strkání hlavy do písku před realitou. Názor, že by po čtyřech letech krize mělo být konečně dobře, se Schmarzem nesdílí.

Data o míře inflace v zemích EU, která v úterý zveřejnil Eurostat, jsou podle Schmarze silně chybná. „Inflace je ve skutečnosti pod pět procent, těch osm procent je proto, že minulý rok v listopadu vláda snížila ceny energií, a ceny o tři procenta klesly, to znamená deflace,“ vysvětlil. Přesto to prý neznamená, že bychom na tom byli dobře. „Můžeme se hádat, zda za to může víc Babiš, nebo Fiala. Podstatné je, že nám čtyři roky skutečně není dobře,“ dodal.

 Loňský rok byl z posledních krizových let nejhorší kvůli poklesu reálných mezd, zmínil Schmarz. Čísla o inflaci lidem nic neříkají, ale když ceny rostly o 7,5 procenta rychleji, než rostly platy, snížila se jim životní úroveň, upřesnil. Pokles pokračoval i v polovině letoška. „Nyní jsme vrátili reálné mzdy k růstu,“ řekl. „Bude však trvat ještě celý příští rok, než si lidé všimnou, že už je lépe. Ekonomická situace se ale opravdu zlepšuje, a to objektivně.“

 Kulidakis situaci tak optimisticky nevidí „Česko se za této vlády nevrátilo na úroveň před covidem, takže co lze vidět optimistického v zemi, kde před tvrdými daty strkají hlavu do písku nebo je kreativně vykládají. Ať to vláda řekne na férovku a lidé to možná pochopí lépe,“ poradil komentátor.

Výroky o nesprávnosti dat podle Kulidakise popírají realitu. Dokud se tak bude dít, nic se nezlepší, řekl ve vysílání. „Tento kreativní výklad, že si vezmu číslo a najednou si s ním začnu hrát – odčítat, přičítat, aby to sedělo lépe – připomíná situaci, kdy v minulosti vyšlo Eurostatu, že je u nás nejdražší energie,“ glosoval komentátor. Tehdy si podle něj zval premiér statistiky a konfrontoval je otázkou, proč dávají „lživému Eurostatu špatná data“.

V současné době je logické, že lidé šetří, myslí si Kulidakis. „Vždyť to je měsíc za měsícem horší a každý z nás, kdo chodí nakupovat, moc dobře ví, že data, která k nám přichází, potvrzují to, co pořád zažíváme,“ shrnul.

X X X

Francouzský parlament změnil migrační zákon. Je přísnější, než se čekalo

Francouzský parlament schválil sporný imigrační zákon. Nová legislativa je restriktivnější, než se čekalo. Omezí zejména sociální dávky cizincům. Normu definitivně schválilo Národní shromáždění i Senát. Přijatá pravidla ilustrují posun v politice ve velké části Evropy doprava a vyvolala znepokojení mezi některými levicověji smýšlejícími zákonodárci.

Francouzská premiérka Élisabeth Borneová schválení nového imigračního zákona ocenila. „Mám pocit splněného úkolu,“ řekla stanici France Inter. Podle ní vládní tábor splnil svůj slib, že umožní rychlejší vyhošťování migrantů, kteří nemají povolení k pobytu, a zároveň lepší integraci těch, kteří právo pobývat ve Francii získají.

Návrh, který nyní schválil parlament, je podle agentury DPA restriktivnější, než se původně plánovalo. Jde o politické vítězství prezidenta Emmanuela Macrona, které však odhalilo trhliny v jeho centristické většině, píše Reuters s tím, že se spekuluje, že někteří ministři hodlají podat demisi. To už udělal ministr zdravotnictví Aurélien Rousseau, byť to premiérka předtím popřela.

Ve středu večer by měl Macron vystoupit s projevem v televizi, kde by měl přijetí nového zákona obhajovat. Minulý týden dotyčný zákon v jiném znění parlamentem neprošel – postavili se proti němu poslanci levicových, pravicových i krajně pravicových stran, což na francouzské politické scéně není obvyklé.

Francouzská vláda návrh původně prezentovala jako zákon „cukru a biče“, který migrantům působícím v sektorech s nedostatkem pracovní síly usnadní legalizaci pobytu, a naopak usnadní vyhošťování těch, již do Francie přijdou nelegálně. Aby získala podporu pravice, musela se však vláda uvolit k prodloužení doby, po které mohou migranti žádat o sociální výhody, a to pět let pobytu ve Francii.

Zákonodárci usnadnili odebírání občanství a naopak zpřísnili podmínky pro jeho udělování. Zákon dává také parlamentu pravomoc stanovovat migrační kvóty, což ovšem sám vládní tábor pokládá podle agentury AFP za neústavní. Kvóty jsou jedním z bodů ve znění zákona, ve kterém vláda ustoupily pravicové opozici. Vládní strany totiž nemají většinu v Národním shromáždění.

Nezpochybnitelné vítězství, jásá Le Penová

Ve Francii, která má 67 milionů obyvatel, žije legálně asi 5,1 milionu cizinců. V zemi je navíc zhruba půl milionu uprchlíků a úřady odhadují, že 600 tisíc až 700 tisíc lidí žije ve Francii nelegálně. Francie se dlouho prezentovala jako země s velice štědrým sociálním systémem, do kterého se mohli zapojit i zahraniční občané a žádat o podporu na nájemné nebo péči o děti.

Nyní však krajní pravice a v poslední době také konzervativci prosazují, že tyto výhody by měly být vyhrazené pouze Francouzům. Po změnách migračních pravidel volá i francouzská veřejnost. V nedávném průzkumu dvě třetiny Francouzů uvedly, že se domnívají, že imigrace ze zemí mimo Evropskou unii může pro Francii představovat hrozbu.

Pravicová opozice, jejíž poslanci ve většině případů zákon podpořili, mluví o úspěchu. Šéf Republikánů Éric Ciotti tvrdí, že se jedná o „historické vítězství pravice“, které je „užitečné pro Francouze“. Podle někdejší vůdkyně krajně pravicové strany Národní sdružení (RN) Marine Le Penové se jedná o malý krok vpřed ve snaze zmírnit imigraci. Schválení zákona je podle ní „nezpochybnitelné ideologické vítězství RN“.

Velmi kritická je ke schválenému znění zákona naopak levice. Kritizuje jednotlivá opatření i to, že Macronův tábor se opřel o podporu RN při hlasování v dolní komoře parlamentu. Vůdce strany Nepodrobená Francie (LFI) Jean-Luc Mélenchon kritizoval, že zákon napsali a schválili společně zástupci vládních stran a RN. Podle něj vznikla mezi Macronovým táborem a krajní pravicí „nová politická osa“.

Podle premiérky Borneové by však zákon dolní komora parlamentu schválila i bez hlasů RN. Stanice France Info ovšem upozornila, že je to pravda jen částečná. Pro zákon hlasovalo v úterý večer 349 poslanců, proti jich bylo 186. Kdyby 88 poslanců RN hlasovalo proti zákonu, Národní shromáždění by ho zamítlo. Legislativní text by však byl schválen v případě, že by se zákonodárci RN zdrželi hlasování nebo se ho nezúčastnili. Borneová také odmítla, že by ve vládním táboře byla zásadní krize, jelikož pro zákon hlasovalo jen 80 procent vládních poslanců.

X X X

Si Bidenovi bez obalu: Tchaj-wan se sjednotí s Čínou

Čínský prezident Si Ťin-pching během nedávného setkání s prezidentem USA Joe Bidenem v San Franciscu prý bez obalu řekl, že Peking znovu sjednotí Tchaj-wan s pevninskou Čínou. Zprávu dnes přinesla americká stanice NBC News, která dodává, že podle jejích zdrojů nebylo ještě rozhodnuto o načasování takového kroku.

Si Ťin-pching prý řekl Bidenovi na skupinové schůzce, které se zúčastnilo tucet amerických a čínských představitelů, že Čína preferuje získat  Tchaj-wan mírovou cestou, nikoli silou.  Čínský prezident také zmínil publikované předpovědi amerických vojenských představitelů, kteří uváděli, že Si Ťin-pching plánuje získat Tchaj-wan v roce 2025 nebo 2027. Si řekl Bidenovi, že se mýlí, protože dosud nestanovil časový rámec.

Čínští představitelé také před summitem požádali Bidena, aby po schůzce učinil veřejné prohlášení, že Spojené státy podporují cíl Číny – mírové sjednocení s Tchaj-wanem a nepodporují nezávislost Tchaj-wanu. Bílý dům čínskou žádost odmítl.

Slova  Si Ťin-pchinga jsou vnímána jako  soukromé varování Bidenovi, i když se výrazně neliší od jeho  minulých veřejných komentářů  o znovusjednocení Tchaj-wanu s pevninskou Čínou. Nyní jsou   dávána do souvislosti s potenciálně   klíčovými prezidentskými volbami, které na  Tchaj-wanu proběhnou  příští měsíc, server vasevec.cz

X X X

Pavel pochopil. Ale kdy to doklapne ostatním?

Delirium se blíží. Ale netýká se jen ekonomického kolapsu, za který může jen pětikoalice, ale i naprosté selhání v odhadu zahraničně politického vývoje ohledně týkajícího se Ruska či izraelsko-palestinské války, kdy si i opoziční ANO může bohužel podat s pětikoalicí ruku a páchat společně bidenovské harakiri, na jehož konci euroatlantické společenství skončí spráskané jako pes.

Rusko neporazil ani Napoleon, který vítězoslavně dorazil do Moskvy a očekával, kdo tam pokorně bude stát, aby mu podepsal kapitulaci ,ale našel ji prázdnou a nikdo o mír neprosil, aby mu posléze začala hořet pod rukama a když z ní prchal zanechal za sebou většinu své Grande Arméé a se zuboženýma troskama vojska se navrátil do vlasti. A neporazil ho ani Hitler, jakkoliv při svém východním tažení měl zpočátku velké úspěchy, aby nakonec skončil ohořelý před svým bunkrem v Berlíně. A stejně tak skončí Biden spolu s celou svou Evropskou unií a NATO, který využil nadšené ochoty herce Zelenského sehrát novodobou antickou tragédii, vtělit se do představy, že dosud zubožená a zkorumpovaná Ukrajina zachrání Západ a porazí Putinovo Rusko.

Čeští rusofobové několik dekád čekali na tuto chvíli a radostně se přidali k tažení proti Rusku a ve své prostoduchosti naivně věřili, jak Západ to zaostalé Rusko zamáčkne jako červa.

No nezamáčkne.

A tak Česko bude ba konci této operace na rozdíl od Maďarska či Slovenska spoluporažené s Bidenem díky své euroatlantické víře o existující nadřazenosti nad tím východním obrem na hliněných nohou, jak říkával Hitler…

Potřebujeme v Evropě i ve světě mír a Západ a Východ si musel zažít sv ou světovou krizi, která se jednou za třicetiletí převalí. Ve své podstatě je vždy ve svém výsledku pro někoho bolestná, ale zároveň i výchovná.

Žádný z amerických prezidentů by se nezachoval tak politicky idiotsky jako Jo Biden. Barack Obama, kterého leckdo oceňoval a byl nadřízeným Bidena dovedl být na Putina také příkrý, když Putin rozhodně a hněvivě zareagoval na státní puč na Ukrajině zvaný euromajdan jehož cílem bylo konec konců to, co se děje nyní, odpoutat jej Ruska, ale rozhodně to nehnal na ostří nože jako Jo.

Přesto, ač se to může zdá cynické, jsme takovouto krizi potřebovali. Jo Biden prohraje válku s Ruskem, ale je také jisté, že prohraje svou válku na Blízkém východě. Bezvýhradná podpora Izraeli i v situaci, kdy  část světového společenství oprávněně hovoří o genocidě a stále více je kritizován i svými spojenci, ukazuje naopak posílení globálního jihu, který minimálně opticky nevyhledává  války, úspěšně se ekonomicky rozvíjí a jejich člen- Rusko je dnes vnímáno jako země hrdina, že se umí postavit USA.

Naši politici vládní, ale  pokud jde o ANO, i opoziční, jsou slepí a tedy nevidící a společně začlení Česko v obou těchto válkách mezi poražené.

A pokud v USA padne současná bidenovská administrativa a zvítězí Trump, což se stále více zdá být  pravděpodobnější, bude to zřejmě jen Viktor Orbán, Robert Fico, a patrně Marine le Pen, která se Bidenovi zcela určitě nezaprodala, kteří budou mít u něho sluchu.

Z Česka to může být snad jen Tomio Okamura, který na rozdíl od Andreje Babiše rozhodně tak nelavíruje… A mimochodem, bude čest pro toho, koho v Kremlu přijme nově zvolený ruský prezident…

Od nás to určitě nikdo nebude. A připravte se jaký tam bude nával. JUDr. Jiří Vvadil, server vasevec.cz

X X X

OSN přijalo rezoluci proti glorifikaci nacismu

Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci o boji proti ospravedlňování a glorifikaci nacismu, kterou navrhlo Rusko. Pro byla výrazná většina států světa, proti tradičně hlasoval tzv. kolektivní Západ v čele s USA.

Hlasování na Valném shromáždění OSN předcházelo projednání v OSN, kde bylo několik rozdílných názorů   diplomatického charakteru. Nakonec se ruská verze dokumentu ukázala jako všeobecně akceptovatelná.

„Pro“ rezoluci hlasovala  kromě Ruska také  Čína a také Izrael, tradičně rezoluci proti glorifikaci nacismu odmítly Spojené státy, Velká Británie a jejich evropští spojenci.  Proti se z očividných důvodů postavila Ukrajina a státy Pobaltí, kde jsou silné projevy glorifikace nacismu a zpochybňování zločinů místních nacistů., jak již mnohokráte upozorňovalo např. Centrum Simona Wiesenthala. Celkem  118 zemí hlasovalo pro ruskou verzi rezoluce, 49 hlasovalo proti a 14 zemí se zdrželo.

Podstata usnesení je jednoduchá: zabránit revizi výsledků druhé světové války a popírání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných v tomto období, server vasevec.cz

X X X

EKONOM  PIKORA:  VÝNOSY  DLUHOPISŮ  POKLESLY

Novinky z trhu korporátních dluhopisů za říjen 2023

 Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc říjen roku 2023. Jeho autorem je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group CFG Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje jak analýze makroekonomického vývoje v České republice a ve světě, tak statistikám korporátních dluhopisů v České republice. Zdrojem informací je největší Srovnávač dluhopisů na našem trhu.

 Výnos korporátních dluhopisů cíleně poklesl

Výnosy nově vydaných dluhopisů ukazují, že se očekávaný pokles úrokových sazeb ČNB jednoznačně projevuje na trhu dluhopisů. Vážený průměr výnosů citelně poklesl z 8,60 % na 7,94 %. Tam byly výnosy v průměru naposledy v únoru letošního roku.

Lze přitom očekávat, že výnosy půjdou ještě nižší s tím, jak roste pravděpodobnost snížení úrokových sazeb. Já v současnosti vidím jako problém zdražení potravin. Myslím, že kdyby k němu nedošlo, už by byly úrokové sazby nižší. Jen tento fakt nyní brzdí uvolnění měnové politiky.

Objem emisí

Objem emisí byl přitom v říjnu přesně v trendu. Nikterak nepřekvapil. 3,3 miliardy není nic převratného. To ukazuje klid na trhu. Nikdo nepotřebuje emise urychlovat nebo brzdit. Předpokládám, že během příštího roku objem emisí půjde dále v trendu, a ještě trochu klesne, protože se přitvrdí podmínky k vydání dluhopisů. Malí emitenti se budou dluhopisům vyhýbat.

Struktura emisí dle objemu

Stále platí, že největší podíl na koláči vydaných dluhopisů mají dluhopisy do 25 mil. Kč. Těchto dluhopisů je sice hodně, ale na celku nepředstavují takovou sílu, jak by se dalo čekat. Očekávám, že během příštího roku tyto emise postupně prořídnou.

Struktura emisí dle výnosu

Z pohledu výnosů mají dluhopisy nejčastěji výnos mezi 8 až 10 %. Ty tvoří 42 % všech dluhopisů. Dluhopisů s výnosem nad 10 % je 21 %, což je stále hodně. Tyto dluhopisy budou postupně mizet. Nikomu se nevyplatí je vydávat.

Délka splatnosti emisí

Průměrná splatnost nových dluhopisů klesla. Z 4,4 roku šla až na 3,4 roku. To je zajímavé. To je velký pokles, který si vykládám nejistotou trhu ohledně budoucnosti.

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise. Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

x x x

Kárný senát Komára za „zbabělce“ nepotrestal. Podle Stříže jsou v Olomouci paranoidní

 Někdejší náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) Pavel Komár se nedopustil kárného provinění, když označil svého nadřízeného za „zbabělce“, který by se měl „stydět“. Kárný senát při Nejvyšším správním soudu (NSS) dospěl k závěru, že se nejednalo o vulgarismus a Komár mohl svého nadřízeného takto vnímat. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž požadoval pro Komára důtku. Jak dnes sdělil před kárným senátem, někteří státní zástupci na VSZ v Olomouci jsou ohledně poboček „trošičku paranoidní“.

Když letos v červu podal rezignaci vedoucí VSZ v Olomouci Radim Daňhel, napsal mu někdejší dlouholetý náměstek Ivo Ištvana Pavel Komár, že je zbabělec a měl by se stydět. Email s tímto obsahem však neposlal jenom jemu, ale i všem státním zástupcům a zaměstnancům úřadu. Komárovi se nelíbilo, jak Daňhel rezignaci odůvodnil, tedy že to souvisí s pobočkami VSZ v Brně a v Ostravě.
Podle Komára to měl být jen zástupný důvod, který nebyl „z jeho hlavy“ a Daňhel tím měl otevřít cestu k rušení poboček. Jak dnes Komár uvedl před kárným senátem, popudilo ho také, že Daňhel rezignaci podrobně odůvodnil ministrovi spravedlnosti Blažkovi a ministerstvo pak následně i v tomto duchu, tedy že vnímá pobočky jako problém, vydalo tiskovou zprávu.

Komár odmítl, že by se mělo jednat o kárné provinění. Email považuje za svobodný projev kritiky poměrů v justici, na který má právo i podle judikatury českých vysokých soudů, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Navíc ho poslal svým kolegům, nikoliv mimo úřad či médiím. „Email považuji za projev konstruktivní a přiměřené kritiky. Nestatečného člověka jsem skutečně označil za zbabělce, což považuji za adekvátní vyjádření,“ hájil se Komár s tím, že pokud někdo lže, měl by se také stydět.

Submisivní Daňhel

Rezignaci Daňhela i její okolnosti vnímal navíc jako vyvrcholení Daňhelova postoje coby vedoucího VSZ k politické reprezentaci, který označil za „submisivní“, a to zvláště ve vztahu k ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi. Blažek přitom podle něho nevynechal od roku 2013 žádnou příležitost, aby kritizoval práci olomouckého VSZ, a to především těch státních zástupců, kteří měli co do činění s případem Nagyová či tzv. bytovou kauzou. Před nástupem Daňhela bylo podle Komára zvykem, že se vedoucí VSZ ohrazoval, pokud kritika přesáhla mez.

Po příchodu Radima Daňhela do čela VSZ v Olomouci se tak podle něho dít přestalo, přičemž někdy dokonce Daňhel postup ministra obhajoval. Navrch státním zástupcům zakázal s médii komunikovat mimo případy, na nichž pracovali. Proti výpadům ministra Blažka vůči olomouckým státním zástupcům se tak ohrazoval nejvyšší státní zástupce, Unie státních zástupců, Transparency International, Rekonstrukce státu a někdy i část vládní koalice, jen jejich vlastní šéf mlčel.

Vyvrcholilo to podle Komára ataky ministra na státní zástupkyni Petru Lastoveckou, která dozoruje případ, v němž jsou podezřelí lidé z okolí ministra Blažka, kdy podle Komára lze některé Blažkovy výroky vnímat jako výhrůžky. Státní zástupkyně měla neúspěšně žádat, aby se jí Daňhel zastal, učinil tak až nejvyšší státní zástupce.

Práci poboček nekritizoval

„Mám za to, že jeho přístup k ministrovi byl submisivní, bázlivý, nestatečný, zbabělý. Domnívám se, že se nikdy v historii resortu nestalo, aby vedoucí státní zástupce, který rezignoval, vysvětloval své důvody ministrovi, na vládě či na podvýboru pro justici. Považuji za nestandardní, že tak neučinil vůči nejvyššímu státnímu zástupci, ale podal rezignaci rovnou ministrovi. Za nestandardní považuji i to, že poté, co skončil jako vrchní státní zástupce se vrátil do pozice vedoucího v Kroměříži, která bylo po celou dobu, co působil v Olomouci, neobsazena,“ uvedl Komár.

Ten se také pozastavil nad tím, že Daňhel nikdy nekritizoval práci poboček či zde působících státních zástupců a uvedl to až jako důvod své rezignace. Proto to vnímal jako účelovou snahu o zrušení poboček, což by mělo negativní vliv na zde dozorované případy. „V této situaci jsem cítil povinnost vymezit se a vyvolat diskusi, debatu. Mám za to, že se to i podařilo. Jsem přesvědčen, že do budoucna nedojde k tomu, aby někdo škrtem pera zrušil pobočky. Koneckonců, při výběrovém řízení na post vrchního státního zástupce v Olomouci kandidáti předkládali vize o řízení poboček,“ uvedl Komár.

Nečekal, že rezignace vyvolá zájem

Napsat v této situaci „Radime, jsi nestatečný a bez odvahy“ proto nepovažoval za odpovídající tomu, co se dělo a co mohlo následovat. „Jsem přesvědčen, že pokud by rezignaci nepředcházelo kontinuální nestatečné chování, nereagoval bych tímto způsobem,“ dodal Komár.

Bývalý vrchní státní zástupce v Olomouci Radim Daňhel s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem Archivní foto: Veřejná žaloba

„Ano, zbabělého člověka jsem označil za zbabělce a mám za to, že zbabělý státní zástupce by se měl stydět. Pokud se vedoucí není schopen postavit za své podřízené, tak se chová zbaběle,“ uzavřel Komár.

Jako jediný svědek vystoupil před kárným senátem Radim Daňhel.

Ten nepředpokládal, že by mohla jeho rezignace vyvolat mediální zájem. „Říkal jsem si, to bude stejné, jako mlčení okolo rezignace krajského v Ústí nad Labem. Podám rezignaci, mluvit o tom nebudu, ministerstvo možná také ne,“ vysvětloval Daňhel.

Aby předešel úniku, odvezl rezignaci osobně do Prahy na ministerstvo. Tam mu ale sdělili, že je třeba připravit tiskovou zprávu, která jeho rozhodnutí na druhý den ráno oznámí. O svém rozhodnutí pak ještě večer informoval oba „moravské“ krajské státní zástupce a také ředitele odborů, vyjma Petra Šeredy, ředitele OZHFK.

Komunikaci s ním označil Daňhel za složitou. Své výtky ohledně práce poboček probíral pouze s ním. Postupně dospěl k závěru, že „než měnit zavedený systém, raději z něho vyskočí“. Navíc se za pobočky postavil i Stříž.

Na kritiku ze strany ministra Blažka Daňhel nereagoval, neboť to nepovažoval za účelné, ani vhodné.  „Úřad VSZ tu není od toho, aby komentoval výroky představitelů veřejné moci,“ dodal Daňhel.

Přátelský vztah

Stříž v závěrečné řeči popsal vztah s Komárem jako přátelský, znají se dvacet let. Komár je podle něho mimořádně čestný a zásadový člověk. „Tyto ušlechtilé vlastnosti ho přivedou někdy do situací, jako je tato. Věci spojené s morálkou a etikou prožívá intenzivně. Mám pochopení proto, že takto reagoval, ale neschvaluji to,“ dodal Stříž.

„Znám situaci na olomouckém VSZ a vím, že všichni kolegové, počínaje uklízečkou, vnímají velmi citlivě debatu o změně organizační struktury. Vnímal jsem to citlivě i já. Byl jsem u založení poboček, zažil jsem dobu okolo roku 2005/6 kdy tu byla snaha je rušit a nebylo to proto, aby se zefektivnila práce státního zastupitelství. A už tehdy jsme společně s Pavlem Komárem proti tomu vystupovali,“ vysvětloval Stříž. Dodal ovšem, že Komár a jeho kolegové jsou už podle něho „trošičku paranoidní“ a jakákoliv zmínka o pobočkách u nich vyvolává zbytečné obavy.

Když vybral Daňhela jako olomouckého vrchního státního zástupce, snažil se mu vysvětlit, jak senzitivní téma to pro mnohé jsem je a jak je nutné s nimi pracovat. Daňhel však záhy podle Stříže zjistil, jak je to složité prostředí a nefungují zde mechanismy, které znal z řízení okresního státního zastupitelství.

„Bohužel komunikace, která v Olomouci spíše neprobíhala, než probíhala, se ke mně dostávala se zpožděním,“ povzdechl si Stříž.

Ministr o rušení poboček neuvažoval

V polovině května mu pak Daňhel oznámil záměr rezignovat. „Říkal, že není schopen řídit pobočky. V zásadě nepřemlouvám vedoucí, státní zástupce, pokud funkci sami nechtějí. Co jsem mu rozmlouval bylo, že není dobrý nápad seznamovat ministra s myšlenkou na rušení poboček. To jsem se mu snažil vymluvit a žádal ho, aby s rezignací počkal, abych měl možnost vybrat jeho nástupce. Mluvil jsem o tom s ministrem. Ten samozřejmě o žádném rušení poboček vůbec neuvažoval,“ vysvětloval Stříž události. S tím, že ho naštvalo, když Daňhel nedodržel dohodu a v červnu rezignoval způsobem, jakým učinil, což jen vedlo ke spekulacím a dohadům, co za tím bylo.

Radim Daňhel při jmenování do funkce s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem Foto: Veřejná žaloba

Chápe proto, že to Komár mohl vnímat jako útok na pobočky a považoval za nutné reagovat.

„Slova, která zvolil, jsou ale slova dehonestující. My nejsme na stavbě, jsme v právním prostředím, mezi vzdělanými a slušnými kolegy. Koneckonců, byl to sám Pavel Komár, kdo na redakční radě časopisu Státní zastupitelství navrhnul, že bychom mohli publikovat sérii článků o tom, jak dochází k hrubnutí v soudních síních, kdy nás advokáti označují za Urválky a podobně,“ konstatoval Stříž.

„Asi bych neměl nic proti tomu, kdyby to řekl vrchnímu státnímu zástupci v osobním rozhovoru. Dokonce by mne ani nepohoršovalo, kdyby to bylo při debatě mezi kolegy. Ale nesouhlasím se způsobem, jaký zvolil, tedy že poslal email všem zaměstnancům s vědomím, že se to dostane na veřejnost,“ uvedl Stříž, podle něhož „komunikace s vedoucím státním zástupcem vyžaduje určitou noblesu“.

„Z hlediska jazykového… ano, nechtěl jsem navrhovat znalce, ale slova ‚zbabělec‘ a ‚stydět‘ jsou jednoznačně dehonestující,“ nesouhlasil Stříž s obhajobou Komára, že nepoužil dehonestující výrazy.

Zvažoval, že Komárovi udělí výtku, avšak nakonec dospěl k závěru, že odpověď na to, jaké jsou meze přípustné kritiky mezi státními zástupci, musí dát kárný senát.

A ten vyhodnotil, že Komár se kárného provinění nedopustil. Jak vysvětlil jeho předseda, Petr Mikeš, právo na svobodu projevu je u státních zástupců a soudců omezeno do té míry, do jaké jejich projevy mohou narušovat důvěru a pověst justice. Na stranu druhou se toto omezení netýká vyjadřování se k poměrům v soustavě státního zastupitelství či v justici. Navíc kárný senát neshledal, že by výrazy, které Komár použil, byly vulgární. Sice by bylo podle kárného senátu možné volit jiná, vhodnější slova a i jinou formu, avšak přípustnou mez jednání Komára nepřekročilo.

Kárný senát také přihlédl k okolnostem, tedy k setrvalé kritice ministra Blažka a k tomu, že Daňhel zaujal postoj, který Komár mohl vnímat jako „nestatečný“. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

SOUDCE  FENYK   K  NOVELE  ŽALOBCŮ,  PŮSOBENÍ  NA  PROKURATUŘE

Jaroslav Fenyk: Jestli má novela zákona o státním zastupitelství posloužit personálním změnám, není to v pořádku

 Poté, co letos v květnu skončil jako ústavní soudce, dostal nabídky od nejvyššího státního zástupce i předsedy Nejvyššího soudu (NS). Přesto někdejší místopředseda Ústavního soudu (ÚS) Jaroslav Fenyk nakonec zamířil do advokacie. A to navzdory tomu, že získal jednohlasnou podporu trestního kolegia NS. Podle informací České justice si totiž jeho jmenování soudcem NS nepřeje prezident republiky Petr Pavel. „Bylo mi od počátku jasné, že v této zemi už dávno nerozhoduje to, co dobrého pro ni můžete udělat,“ říká k tomu v rozhovoru pro Českou justici advokát Jaroslav Fenyk.

X Rozpačitý, nejednotný, rozhádaný. I tak je někdy hodnocen tzv. třetí Ústavní soud, jehož jste byl místopředsedou. Jak byste ho popsal vy? 

Pane redaktore, na tuto otázku je poměrně obtížné jednoduše odpovědět. Z mého pohledu až do pandemie covidu byla situace vcelku klidná, i když to mezi soudci nebo senáty občas zajiskřilo.  To je ale mezi právníky normální. Vážnější rozdíly v názorech nastaly až v době covidové pandemie. Nebyli jsme schopni se domluvit na povaze a rozsahu opatření, která byla státními orgány vydávána a přiměřeně na ně reagovat. Já osobně jsem byl velmi zklamán, že autority ústavního práva mezi soudci se prostě shodnout nedokázaly. Další výrazné zhoršení vztahů přišlo v souvislosti s projednáváním volebního zákona. Čtyři z nás se postavili nejen proti výslednému nálezu, ale i proti způsobu, kterým byl tento zákon v plénu Ústavního soudu projednáván. Od té doby už se situace příliš nezlepšila, vztahy snad navenek vypadaly jako dobré, ale uvnitř byly napjaté, a to se ukazovalo i při projednávání konkrétních běžných věcí. Já jsem nejen kvůli tomu do konce svého mandátu nedokázal najít společnou řeč s předsedou soudu. Vojenským žargonem řečeno, stříhal jsem metr.

X O prvním ústavním soudu i statistiky vypovídají, že byl velmi homogenní. Vojen Güttler to popsal tak, že všichni „byli laděni na stejnou notu“. Druhý Ústavní soud už poznamenaly názorové střety (ÚSTR, zdravotnické poplatky pozn. red.), nicméně i on měl stejně, jako ten první, stabilní většinu. Oproti tomu třetí Ústavní soud charakterizuje silná polarizace a dvě vyhraněné názorové koalice. Čím si to vysvětlujete?

Nevím, jak to chodilo u předchozích soudů, zaslechl jsem snad něco o tzv. mlčící většině, ale třeba je to jen drb.
Máte pravdu, náš soud byl tak nějak spontánně rozdělen na dvě skupiny vzniklé za velmi různých okolností. Já sám jsem se snažil dodržovat slib soudce a neohlížet se na to, jak která parta právě hlasovat bude nebo nikoli. Jsem z povahy trochu solitér, trochu konzervativní, rád si řeknu svoje a zejména soudcovský aktivismus mi není příliš sympatický, protože může vést k politizaci soudu. Věřte mi, že vím, o čem mluvím. Pokud je patnáct lidem nevolených soudců připraveno rozhodnout namísto zákonodárného sboru o tom, zda budeme mít rodná čísla nebo ne, nebo o tom, co je nezbytné ke změně pohlaví, tak to nepovažuji za projev demokracie, ale soudcokracie.

X Třetí Ústavní soud, to jsou také časté a velmi ostré disenty. Sám jste „disentoval“ sedmnáctkrát. Padala i slova o manipulaci a aroganci. To nesvědčí o nějakém přílišném „duchu“ tohoto soudu. Byl a vyprchal? Anebo nebyl a ani se nehledal?

Disenty, resp. odlišná stanoviska jsou výsadou Ústavního soudu a umožňují soudcům vyjádřit svůj názor na přijaté rozhodnutí. Snažil jsem se v nich být věcný a argumentačně přesvědčivý, pokud možno bez emocí. Jen jednou jsem se připojil k ostřejším výtkám, a to bylo právě v případě volebního zákona. Byli jsme s kolegy nefér průběhem projednávání velmi zaskočeni a zklamáni, což je pro skutečné pocity, které jsme prožívali, opravdu velmi slušný výraz. Tady jakýkoli kolektivní duch soudu šel zcela stranou.

X Musel jste se jako soudce a místopředseda Ústavního soudu někdy krotit při pohledu na to, co se dělo na třetím ústavním soudu?

Víte, mrzí vás například to, že při projednávání vaší zpravodajské zprávy, návrhu rozhodnutí Ústavního soudu, vám soudci v plénu text třikrát zkritizují, donutí vás ho přepracovat, aby nakonec schválili text původní. Někdy jen pro to, že si původní návrh dokonale nenastudují a pak na plénu tzv. vaří z vody. Je nepříjemné, když se až z médií dozvíte o nálezu senátu Ústavního soudu, které v praxi bude činit neuvěřitelné potíže všem zúčastněným a vy ho musíte na venek obhajovat třeba před soudci obecných soudů, protože nález Ústavního soudu je závazný pro všechny soudce Ústavního soudu. A je skličující, když se jako místopředseda soudu dozvídáte z médií stanoviska předsedy soudu, která prezentuje jako názory celého soudu, a přitom s nimi diametrálně nemůžete souhlasit, protože jsou v rozporu se zásadami soudcovské etiky a pověsti soudu ubližují.

X Jaký podle vás bude čtvrtý Ústavní soud?

To opravdu nevím, a nechci spekulovat. Mám málo informací a nominace sleduji jen občas.

X Mělo by se změnit vnitřní fungování a mechanismus rozhodování Ústavního soudu?

Námětů by byla řada, ale to je na zvláštní rozhovor. Vím například, že si nejen někteří funkcionáři soudu nebo soudci pohrávají s myšlenkou nahradit odůvodnění odmítnutí ústavní stížnosti stručným odkazem na zákonnou úpravu. Zákon s takovou možností počítá. To je metoda, která jistě může práci soudu zrychlit. Ale nechtěl bych být v kůži stěžovatele, až mu takový výsledek bude sdělen. To už se o důvodech odmítnutí stížnosti nedozví vůbec nic. Z některých současných rozhodnutí tohoto druhu ani nepoznáte, o jaký obor práva v něm jde, protože odůvodnění je paušální a univerzálně použitelné. Víte, jak se kontroluje správnost rozhodnutí, jak poznáte obsah myšlenkových pochodů soudce, jenž ve věci rozhodl? Přece z odůvodnění. Asi tak. Rychlá spravedlnost ještě nemusí být ta pravá.

Také se na plénu i v kuloárech soudu hovořilo o tom, že není dobré, když jen dva soudci, přehlasují-li třetího v senátu, mohou nálezem zavázat celý soud, a to často ve věci, která je pro praxi velmi významná. Někteří soudci proto podporují myšlenku, podle které by o nálezech rozhodovalo jen plénum.

X Opakovaně jsem vás slyšel při různých příležitostech, že jste se jako ústavní soudce setkal s případy velmi špatné práce orgánů činných v trestním řízení i soudů. Lze uvést nějaké příklady?

To je trochu tvrdá parafráze mých vyjádření. Absolutní většina orgánů činných v trestním řízení pracuje podle mého názoru dobře. Stává se však, a to zejména v přípravném řízení, že si státní zástupci takzvaně nechávají přerůst přes hlavu policejní orgány, tedy především vyšetřovatele. Vyšetřovatelé však k soudu s obžalobou nechodí, tak jejich prvotní zájem je, mít věc, pokud možno, rychle skončenou. Je na státním zástupci, co jim v tomto směru dovolí nebo nedovolí, protože vyšetřovatel je jen prodloužená ruka státního zástupce a za výsledek odpovídá žalobce.

Nejhorší je, když se státní zástupci snaží chyby vyšetřovatelů omlouvat nebo ignorovat a v rámci dohledu ve státním zastupitelství vyšší stupeň státního zastupitelství učiní totéž. Nedivím se, že následují tzv. zprošťáky před soudem a náhrada škody, zejména, jde-li o skutkově a právně složité věci a přípravné řízení trpí vadami, které v hlavním líčení zhusta odstranitelné nejsou. U soudců mám občas problém s příliš stručným odůvodněním jejich rozhodnutí zejména při rozhodování o průlomu do základních práv, nebo se svérázným procesním postupem, který hraničí s nezákonností. V tzv. mediálně exponovaných naopak smekám klobouk před odvahou těch státních zástupců a soudců, kteří se rozhodli postupovat způsobem padni komu padni.

X Lze nějak tato pochybení zobecnit a mají podobnou či stejnou příčinu?

Nejsou to systémové chyby, spíš je to o osobních vlastnostech představitelů těchto profesí.

X  Jak na základě své zkušenosti z ÚS hodnotíte práci advokátů?

Snaží se. Když chtějí, umí zamotat hlavu nejen soudci Ústavního soudu. Některá jejich podání jsou však tak dlouhá, že máte trochu problém dočíst je až do konce. Takové advokáty, kteří jen podepíšou podání, které napsal jejich klient, snad už dnes ani nenajdete.

X Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž označil za největší problém české veřejné žaloby alibismus. Souhlasíte s ním?

Jak jsem již uvedl, je to všechno o osobních vlastnostech, o pracovních i lidských vzorech, ale také o tom, jaké vztahy panují u toho, kterého státního zastupitelství.

X Co považujete za největší problém českého trestního řízení?

Časté pokusy o zavádění cizích prvků, které mají zrychlit trestní řízení jako je třeba dohoda o vině a trestu. Už jsem uvedl, že rychlé nemusí znamenat spravedlivé. Například ze současné advokátní praxe vím, že státní zástupci z dohody o vině a trestu někdy dělají spíš zvláštní podobu spolupracujícího obviněného, když podmiňují svou ochotu na ni přistoupit tím, že obviněný nejenže prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, jak stanoví zákon, ale nad rámec zákona požadují, aby učinil podrobnou výpověď jak o tom, co spáchal sám, tak o tom, co spáchali jiní. Říkají tomu kvalifikované přiznání viny. Tím vlastně snadno získají důkazy proti ostatním spolupachatelům, a přitom mohou zcela ignorovat pro ně často nepříjemně omezující podmínky u spolupracujícího obviněného. Co jiného tohle je než potlačená ústavní zásada zákazu sebeobviňování? Přitom patříme mezi státy s dost krátkými lhůtami vyřízených trestních věcí, tak proč potřebujeme zrychlovat řízení za cenu faulů?

X Ředitel NCOZ Jiří Mazánek si ale naopak podobnou praxi v rozhovoru pro Právo pochvaloval. Konkrétně uvedl, že „dobrá důkazní stránka v kombinaci s překvapivou domovní prohlídkou vede k tomu, že se zase začíná i na tomto typu kauz využívat institut spolupracujícího obviněného a na to navazující dohody o vině a trestu“.

Chápu, že NCOZ k tomu, aby rozkryla prostředí organizovaneho zločinu potřebuje účinné prostředky. Tyto metody ovšem s ohledem na jejich povahu musí být pod drobnohledem státního zástupce i soudu, protože jinak mohou snadno porušit základní práva. Zejména se to týká dohod o vině a trestu, jejichž účelem je především zrychleni řízení a nikoli boj s organizovaným zločinem.

X Co říkáte na trend cílené medializace trestního řízení? Nedávno při jednom kárném řízení státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze popsal, že měl pokyn od nadřízených poskytovat exkluzivní informace z trestního řízení konkrétnímu novináři. Je to v souladu se zásadami trestního řízení?

Ten případ neznám, ale rád bych poznal toho nadřízeného, který takový pokyn vydal a rád bych věděl, jestli státní zástupce využil zákonného práva takový pokyn odmítnout.

X Má soustava státního zastupitelství dostatek sebereflexe? Namátkou mohu zmínit případ Tamary Kornasové či dění na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci.

Pane redaktore, odešel jsem ze státního zastupitelství před téměř dvaceti lety, takže tak hluboko nevidím a případ paní Kornasové neznám. Máte-li dále na mysli okolnosti výměny vrchního státního zástupce v Olomouci, jako nestranný pozorovatel bych si dovolil prohlásit, že pravda o důvodech a okolnostech jeho rezignace bude asi někde uprostřed. Tedy byla by, kdyby se do věci zbytečně a nemístně nevkládala exekutiva.

X Má nejvyšší státní zástupce vydávat veřejná stanoviska k tomu, které verbální projevy by mohly být považovány za trestný čin? Učinil tak po útoku Ruska na Ukrajinu, nyní varoval před používáním některých hesel na protiizraelských demonstracích.

Podle zákona o státním zastupitelství může nejvyšší státní zástupce vydávat stanoviska za účelem sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství. Pokud praxe státních zástupců v těchto věcech ukazuje na rozdíly, pak asi stanoviska mají za cíl jim čelit. Stanoviska na rozdíl od pokynů obecné povahy nejsou závazná, takže ať v nich je, co je, nemusí se jimi státní zástupci řídit. Jde sice o právní názory nejvyššího stupně státního zastupitelství, zde však mají spíše inspirativní než normativní povahu.  Ale to je jen úvaha v rovině teorie, obsah stanoviska či jeho návrhu neznám, takže nechci spekulovat.

X V legislativním procesu je novela zákona o státním zastupitelství. Po jejím přijetí se očekává velká personální obměna ve vedoucích funkcích soustavy. Sledujete to s důvěrou, anebo naopak s obavami?

Návrh současného zákona o státním zastupitelství je vlastně moje dítě. Pokud by byl skutečně dodržován, nebylo by novel třeba. Jestli má novela posloužit jen nuceným personálním změnám, něco patrně nebude zcela v pořádku a je třeba se ptát qui bono?

X Proč jste odmítl nabídku Igora Stříže stát se jeho náměstkem?

Mohl bych vám odpovědět tak, že podruhé do stejné řeky nevkročíš. Ale spíš na službu ve státním zastupitelství už nemám věk. Nejsem už dostatečně akční a více mi vyhovuje prostředí, kde mohu pracovat s teorií i praxí bez časových nebo vnějších tlaků. Některé aspekty práce státního zástupce, byť na nejvyšším stupni, už prostě nemám zapotřebí.

X Měl jste se stát soudcem Nejvyššího soudu. Trestní kolegium vás jednohlasně podpořilo. Pražský hrad se ovšem podle informací České justice postavil proti. Není vám to líto?

Ano, přijal jsem nabídku pana předsedy Nejvyššího soudu, byl jsem se představit na trestním kolegiu, ale bylo mi od počátku jasné, že v této zemi už dávno nerozhoduje to, co dobrého pro ni můžete udělat. Takže se to vlastně vyřešilo tak trochu samo.

X Někdy je vám vyčítáno působení před listopadem 1989. Konkrétně byl zmiňován případ pana Kočího, „odmítače“ prezenční vojenské služby, na kterého jste podával jako vojenský prokurátor obžalobu.

Jako vojenský prokurátor jsem před listopadem 1989 působil něco přes rok. Měl jsem na starosti stavební, železniční a silniční vojsko. To byly útvary, které s politikou neměly nic společného. Většinou jsme tam řešili dopravní nehody, výtržnosti v opilosti, nehody při práci.  Případ pana Kočího se ke mně dostal náhodou, protože tehdy onemocněl příslušný prokurátor, který se těmito případy zabýval a my ostatní jsme si jeho věci museli rozdělit. A byl to jediný případ, protože věci týkající se nenastoupení k výkonu vojenské služby mně nepatřily.

Ten případ byl specifický i tím, že se jednalo o vojáka-absolventa vojenské katedry vysoké školy, který odmítl nastoupit k výkonu vojenské služby. Tu by navíc coby umělec vykonával jen jeden rok a nepochybně u Armádního uměleckého souboru.  Zastupoval ho tehdy Otakar Motejl a oba jsme se mu snažili domluvit, protože nám oběma bylo jasné, jak to dopadne. Předseda senátu, který to soudil, byl bývalý parašutista a on tu „mládeneckou svobodu“ neměl rád, ukládal velmi přísné tresty. A tak tomu bylo i v tomto případě, přestože jsem navrhoval trest na spodní hranici trestní sazby.

X Po listopadu 1989 jste působil stále u vojenské prokuratury, řešil jste okolnosti zásahu na Národní třídě. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Ano, byl jsem v týmu vojenské prokuratury, který vyšetřoval události 17. listopadu. Poslal jsem před soud kolem deseti zasahujících příslušníků na Národní třídě, z StB a z útvaru zvláštního určení, tzv. OZU, ty červené barety. Odskákal jsem to tehdy i fyzicky, když si mně při nastupování do tramvaje podali tři pánové.  Měl jsem při hlavním líčení zalepené oko a jeden z těch obžalovaných mi tam pak řekl, „no jo, jednooká spravedlnost“, s takovým tím potutelným úsměvem.
Poté, co jsem přešel na Hlavní vojenskou prokuraturu, Generální prokuraturu, tak jsme s kolegou dostali od generálního prokurátora, doktora Lauka pokyn, abychom prošetřili zásahy činnost StB a obranných složek v 50. letech. To byla opravdu síla, to mne hodně zasáhlo.

X  Vzpomínáte si na některé z těch případů, které jste měl na starosti?

Skoro na všechny. Rudolf Slánský, Heliodor Píka, Milada Horáková a mnoho dalších zinscenovaných trestních procesů. Případy zastřelení Konečného, Novotného na útěku, který byl příslušníkem StB a údajně zradil, umučení faráře Toufara a nejméně deset dalších podezřelých úmrtí, akci Kameny. Činnosti Plačka, Tůmy, Moučky, Prchala, Pokorného, Reicina, Vaše, Viesky. Prošli jsme všechny vyšetřovací týmy, které tehdy působily u StB a Vojenského obranného zpravodajství, Státní soud a Státní prokuraturu až do kauzy bývalého šéfa Stb Závodského, který byl poslední popravený v roce 1953. Prošetřovali jsme velení táborů nucených prací a věznic. Zabývali jsme se také činností tehdejších sovětských poradců a dokonce jsme měli kooperovat s vyšetřovacími orgány Ruské federace. Prověřovali jsme i úmrtí Jana Masaryka, protože tam se objevovala stejná jména jako později v případech z 50. let. Objevovali se tam stejní příslušníci StB a OBZ. Vznikly z toho dvě zprávy pro Federální shromáždění – Zpráva o trestné činnosti příslušníků některých represivních orgánů v padesátých letech a Zpráva o věznicích a táborech nucených prací.

X Dnes působíte jako advokát. Proč právě kancelář Dentons?

Už jsem advokátem byl. Tahle profese znamená svobodu a mnohem větší volnost, než nabízí státní služba. Takže mám v Brně s mými dvěma syny (jeden je koncipient druhý praktikant) malou advokátní kancelář. Mám to blízko na právnickou fakultu, kde od roku 1995 učím, posledních téměř dvacet let na plný úvazek.
V minulosti jsem spolupracoval se známou mezinárodní advokátní kanceláří a tam jsem se spřátelil s kolegou Ladislavem Smejkalem. Je to excelentní právník a v současnosti je jedním z vedoucích partnerů pobočky největší mezinárodní advokátní kanceláře na světě Dentons v Praze. Nemýlím-li se, jsou jedinou mezinárodní advokátní kanceláří působící v ČR, která má samostatný tým právníků na trestní právo. Ladislav mi v souvislosti s koncem mého mandátu na Ústavním soudu spolupráci nabídl a já jsem nabídku s potěšením přijal. Vůbec nelituji, protože spolupracuji s mladým, velmi šikovným týmem, který si mé spolupráce váží a dokáže jí účelně a korektně využít. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Už ne prezident. Šéfy slovenských nezávislých úřadů chce jmenovat vláda

Slovenská vládní koalice premiéra Roberta Fica ve sněmovně prosadila zákon, který rozšíří důvody na odvolání šéfů statistického úřadu i úřadu dohlížejícího na systém veřejného zdravotního pojištění (ÚDZS). Schválený návrh zákona také předpokládá, že předsedy těchto úřadů už nebude jmenovat a odvolávat hlava státu, ale vláda. Podle opozice krok oslabí nezávislost obou institucí.

Součástí balíku schválených změn takzvaného kompetenčního zákona je také zřízení nového ministerstva cestovního ruchu a sportu, na jehož vytvoření se nynější tříčlenná vládní koalice dohodla po zářijových parlamentních volbách.

Vládní strany původně plánovaly podobným způsobem změnit také pravidla jmenování a odvolávání šéfa antimonopolního úřadu. Od tohoto návrhu ale ustoupily poté, co se o záležitost začala zajímat Evropská komise.

Předsedové slovenského statistického úřadu i ÚDZS se svých funkcí ujali v době, kdy nynější vládní strany na Slovensku nebyly u moci. Opoziční poslanci například tvrdili, že vláda se chce zbavit nynější šéfky ÚDZS, která například kritizovala finanční skupinu Penta, jež podniká také ve slovenském zdravotnictví. Systém zdravotního pojištění by měl v příštím roce hospodařit se zhruba osmi miliardami eur (196 miliard korun).

Při změnách vlád na Slovensku obvykle dochází k rozsáhlým personálním výměnám v čele různých úřadů a institucí. K nim přistoupil také Ficův kabinet. Již méně obvyklým postupem v zemi je schvalování zákonů, kterými by bylo možné odvolat i úřadující šéfy nezávislých institucí.

Schválenou novelu příslušných zákonů může prezidentka Zuzana Čaputová vrátit sněmovně k novému projednání. Vládní strany ale mají k prolomení jejího případného veta dostatek poslanců.

I při jednání o kompetenčním zákonu opozice přistoupila k obstrukci a rozpravu natahovala, na což koalice zareagovala schválením nočního jednání parlamentu.

Ve středu dopoledne zákonodárci začali jednat o návrhu státního rozpočtu na příští rok, po kterém mají na programu ještě několik dalších bodů. Až pak by měly přijít na řadu změny v trestním právu a v justici, kvůli kterým opozice opakovaně svolala demonstrace.

Výhrady vůči tomuto návrhu vlády, který počítá například se zrušením elitní složky prokuratury a se snížením trestním sazeb za korupci či ekonomickou kriminalitu, už vyjádřil úřad evropského veřejného žalobce.

X X X

Proč svět nevolá po tom, aby Hamás složil zbraně, ptá se americký ministr

Americký ministr zahraničí Antony Blinken uvedl, že zatímco mnohé země volají po konci války v Pásmu Gazy, neslyší téměř žádné výzvy směrem k palestinskému hnutí Hamás, aby složil zbraně a přestal se skrývat mezi civilním obyvatelstvem. Úřady a média ovládaná Hamásem uvedly, že na více než 20 tisíc vystoupal počet izraelské vojenské operace v Gaze.

 Mezinárodní společenství by mělo tlačit také na palestinské radikální hnutí Hamás, nikoli jen na Izrael, ve snaze ukončit válku v Pásmu Gazy, uvedl šéf americké diplomacie. „Bylo by dobré, kdyby se svět sjednotil kolem této myšlenky,“ citovala agentura AFP Blinkenovo vyjádření z tiskové konference na ministerstvu zahraničí.

Řada zemí světa na izraelskou armádu apeluje, aby vyvinula více úsilí pro omezení civilních obětí. Spojené státy Izrael podporují, byť volají po opatrnějším postupu jeho armády.

„Je pro mne zarážející, že zatímco slyšíme mnohé země vyzývat k ukončení tohoto konfliktu, což bychom všichni rádi viděli, neslyším prakticky nikoho říkat, požadovat po Hamásu, aby se přestal skrývat za civilisty, aby složil zbraně, aby se vzdal,“ řekl Blinken. „Jak je možné, že žádné požadavky nemíří na agresora a všechny požadavky míří na oběť?“ pokračoval.

Podle Blinkena není „v zájmu světa“, aby aktuální konflikt skončil situací, v níž bude Hamás schopen své cíle naplňovat. Izraelci mezitím uvádí, že nepřistoupí na žádné příměří, dokud ozbrojená skupina ovládající Gazu posledních 15 let, nebude zničena.

Izrael své masivní bombardování Gazy a později i pozemní invazi spustil poté, co palestinští ozbrojenci 7. října vtrhli na izraelské území, povraždili na 1200 lidí a další unesli. Lídři Hamásu deklarují, že chtějí na Izrael útočit znovu, zatímco jejich dlouhodobým cílem je zničení izraelského státu.

Osm tisíc mrtvých dětí, tvrdí palestinská média

Úřady a média ovládané Hamásem tvrdí, že mezi obětmi izraelských úderů v Pásmu Gazy je údajně 8000 dětí a 6200 žen. Zraněno bylo přibližně 52 600 Palestinců. Údaje nelze nezávisle ověřit.

Vysoký počet civilních obětí v Pásmu Gazy má podle médií příčinu v hustém osídlení oblasti a rozložení sil Hamásu, který podle Izraele svoji vojenskou infrastrukturu ukrývá v civilních objektech jako jsou nemocnice nebo uprchlické tábory. Agentury podřízené OSN hovoří o humanitární katastrofě a 1,8 milionu vysídlených Palestincích, kteří se tísní v přístřešcích pro uprchlíky a nemají dostatečný přístup ke zdravotní péči, jídlu, vodě a hygienickým potřebám.

Desítky lidí islamistické organizace z Pásma Gazy propustily při týdenním klidu zbraní na konci listopadu výměnou za propuštění palestinských vězňů z Izraele. Hamás podle odhadů více než 130 lidí drží nadále jako rukojmí. Nepřímá jednání o dalším možném klidu zbraní a propouštění rukojmích zprostředkovaná Egyptem, Katarem a USA pokračují, jejich výsledek je však zatím značně nejasný.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu řekl, že „likvidace Hamásu, propuštění rukojmích a odstranění hrozby z Gazy“ jsou nadále hlavními vojenskými cíli Izraele. Podle Netanjahua je „každý, kdo si myslí, že (Izrael) přestane, dokud tyto cíle nenaplní, mimo realitu“. Naopak Hamás si podle úterních informací katarských a egyptských představitelů jako podmínku pro další propuštění rukojmích klade okamžité příměří a předběžná jednání o nové dohodě váznou.

X X X

V Bernu chtějí legalizovat kokain. Ve Švýcarsku je přitom ilegální i marihuana

Městská rada ve švýcarském hlavním městě plánuje legalizaci kokainu. Návrh jde proti stávajícím zákonům ve Švýcarsku i proti postojům vedení města. Přesto se mu dostalo velké pozornosti, protože jde o zatím nejrevolučnější přístup k tvrdým drogám.

O plánu bernské městské rady informovala agentura Reuters, která v té souvislosti upozornila, že například americký stát Oregon přestal v roce 2021 kriminalizovat držení malých množství kokainu za účelem protidrogové léčby. Řada evropských země jako například Španělsko, Itálie a Portugalsko již nemá za držení drog jako kokain tresty odnětí svobody. Není však známo, že by někde byly úvahy o tak zásadní dekriminalizaci tvrdých drog podobně daleko jako v Bernu.

Švýcarská legislativa je přitom podle Reuters v přístupu k drogám konzervativní. V zemi teprve probíhají soudy okolo legalizace prodeje konopí.

„Válka proti drogám selhala a my se musíme poohlédnout po nových řešeních. Kontrola a legalizace mohou být lepší než pouhé represe,“ řekla podle Reuters Eva Chenová, členka bernské městské rady za Alternativní levicovou stranu, která s návrhem přišla.

Bohaté Švýcarsko má jednu z nejvyšších úrovní kokainu užívání v Evropě – alespoň podle úrovně jeho metabolitů v odpadních vodách. Curych, Basilej a Ženeva patří podle této metriky mezi předních deset měst v Evropě. Podle švýcarské nevládní organizace Addiction Switzerland to souvisí s tím, že ceny kokainu se v zemi za posledních pět let snížily na polovinu.

„Máme teď ve Švýcarsku hodně kokainu za nejnižší ceny a v nejvyšší kvalitě, co jsme kdy viděli. Dávka kokainu stojí jen o trochu víc než jedno pivo,“ řekl podle Reuters Frank Zobel, zástupce ředitele Addiction Switzerland.

Má jít o pilot

„Jsme stále daleko od potenciální legalizace, ale měli bychom hledat nové přístupy,“ řekla předkladatelka Chenová, s tím, že případná legalizace by byla doprovázena kontrolami kvality a informačními kampaněmi.

„Kokain je jednou ze silně návykových látek,“ upozornil však podle Reuters Boris Quednow, vedoucí centra pro psychiatrický výzkum na curyšské univerzitě. Uvedl, rizika spojená s kokainem jsou „v úplně jiné lize“ než rizika z alkoholu nebo konopí.

Na druhou stranu, Thilo Beck z největšího centra pro léčbu závislostí ve Švýcarsku prohlásil, že je čas na „dospělejší“ politiku ohledně kokainu. „Kokain není zdravý – ale realita je taková, že ho lidé užívají. To nemůžeme změnit, takže bychom se měli aspoň pokusit zajistit, aby jej lidé používali nejbezpečnějším a nejméně škodlivým způsobem,“ uvedl podle Reuters Thilo Beck.

X X X

V Srbsku zatkli muže, který v Londýně ukradl celebritám cennosti za 735 milionů

Ve středu zatkli v Srbsku muže obviněného z účasti na jedné z největších krádeží v anglické historii. Pět dalších osob obviněných z praní špinavých peněz zadrželi společně s ním. Muž byl podle britské policie členem gangu, který v prosinci 2019 vykradl londýnské domy tří celebrit, odkud si odnesl cennosti za 26 milionů liber (více než 735 milionů korun).

 Největší část lupu pocházela z domu modelky Tamary Ecclestoneové, dcery bývalého generálního ředitele Formule 1 Bernieho Ecclestonea. Zmizely tehdy šperky, hotovost a další cennosti v hodnotě 25 milionů liber, napsal zpravodajský server BBC News.

Cílem dalších krádeží se stal dům bývalého hráče Chelsea a anglického národního týmu Franka Lamparda, stejně jako dům Vičaje Srivadtanaprapchy, zesnulého bývalého vlastníka anglického fotbalového klubu Leicester City. Většinu ukradených šperků, drahých hodinek a dalších cenností se nikdy nepodařilo najít.

V listopadu 2021 poslal britský soud do vězení trojici Italů, která se přiznala k zločinnému spiknutí. Celkem dostali 28 let vězení.

Britská metropolitní policie spustila mezinárodní pátrání po čtvrtém podezřelém, kterého identifikovala jako Daniela Vukoviče; podle zjištění BBC ho úřady spojují s dalšími krádežemi po celé Evropě a předpokládá se, že používal nejméně 19 různých totožností.

Britská policie už v červenci žádala srbské úřady, aby muže – tehdy žijícího v Bělehradě pod jménem Ljubomir Romanov – vydaly do Británie; ty to ale odmítly s tím, že jde o „legálního rezidenta“ v Srbsku. Zatím není jasné, jestli britské úřady obnovily žádost o jeho vydání, dodala BBC.

Srbsko a Velká Británie mají podepsanou dohodu o vzájemném vydávání stíhaných osob, ovšem s tím, že obě země mohou odmítnout extradici svých vlastních občanů.

X X X

Válek po čtvrt roce odvolal šéfku SÚKL. Nepracovala podle jeho představ

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) odvolal z funkce ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Kateřinu Podrazilovou. Ústav vedla necelé tři měsíce. Řízením byl dočasně pověřen Jakub Velík, který v lékovém ústavu pracuje jako vedoucí oddělení koordinace odborných činností.

 V tiskové zprávě o tom ve středu informovalo ministerstvo zdravotnictví. Nové výběrové řízení vypíše v polovině ledna příštího roku. Mluvčí ministerstva Ondřej Jakob doplnil, že v ideálním případě by nový ředitel měl nastoupit od dubna.

Podrazilová nastoupila do funkce 21. září jako vítězka výběrového řízení. Od roku 2018 vedla SÚKL Irena Storová, které končilo pětileté funkční období, výběrového řízení letos na jaře se také účastnila.

„Dosavadní výkon paní ředitelky a fungování úřadu, který je jednou z klíčových institucí českého zdravotnictví, se výrazně rozchází s mými představami. Doktorka Podrazilová měla za úkol zajistit efektivní fungování ústavu, jeho personální stabilizaci a zaměřit se také na maximální aktivitu v otázce kvality, bezpečnosti a dostupnosti léčiv. To však nebylo z její strany naplněno,“ uvedl v tiskové zprávě ministr.

Chtěla vyhodit desítky klíčových lidí

Pro většinu lidí ze zdravotnictví i farmacie je odvolání Podrazilové překvapením. Ve funkci je totiž tři měsíce a od ministra dostala půl roku na to, aby ukázala, jak vedení lékového ústavu zvládne. Takže zatím kolují spíš spekulace a domněnky.

Podle mínění některých lidí, kteří mají k ústavu blízko, na sebe ředitelka Podrazilová nemile upozornila už krátce po svém nástupu. „Bez znalosti služebního zákona chtěla vyhodit několik desítek klíčových lidí. Jenže jí to nevyšlo. Neuvědomila si, že to nejde, protože jsou ve služebním poměru,“ řekl MF DNES jeden z pražských odborníků na zdravotnictví pod podmínkou anonymity.

Odborník z farmacie potvrdil, že o tom také slyšel, ale nevěří, že by to byl hlavní důvod. „Ty personální záležitosti byly aktuální už asi tak před měsícem a půl. Pokud to nevadilo tehdy, musel být zásadnější důvod k jejímu odvolání právě teď. Nebo kombinace více důvodů. Zřejmě se stalo to, že do poháru trpělivosti ministerstva zdravotnictví postupně přitékaly další a další kapky, až přetekl,“ míní muž.

Podle něj tou poslední kapkou, a možná i hlavním důvodem, může být to, že v lednu začne platit nový zákon o léčivech a lékový ústav na to není dobře připravený. „Z novely zákona vyplývá řada nových povinností pro SÚKL. Slyšel jsem, že na některé není připravený, což mohlo vedení ministerstva naštvat natolik, že se rozhodlo pro razantní zásah,“ odhaduje.

Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Ondřeje Jakoba bylo důvodů skutečně více, od personálních problémů přes celkové řízení ústavu až po špatné zadávání veřejných zakázek. „Podrobněji to však komentovat nebudeme,“ říká Jakob.

Podrazilová od roku 2014 působila jako předsedkyně Lékové komise Svazu zdravotních pojišťoven ČR, dříve zastávala na SÚKL pozici ředitelky sekce cen a úhrad. Pověřený ředitel Velík pracuje na své pozici v ústavu od roku 2019.

„Ve své funkci pravidelně jedná s držiteli rozhodnutí o registraci, zástupci distributorů i lékáren, a podílí se na návrzích legislativních změn k dalšímu zlepšení funkčnosti celého systému zajišťujícího optimální dostupnost léčby pro české pacienty. Pravidelně se také účastní jednání pracovní skupiny pro dostupnost léčivých přípravků na ministerstvu zdravotnictví,“ doplnilo ministerstvo.

Předchozí ředitelku Irenu Storovou Válek v uplynulých měsících opakovaně kritizoval v souvislosti s nedostatkem některých léčiv a problematikou reexportů léků do zahraničí. První tendr na nového šéfa SÚKL vypsalo ministerstvo letos v březnu. Komise doporučila dva uchazeče, ministr žádného z nich tehdy nevybral, podle informací Zdravotnického deníku se obou účastnily Storová i Podrazilová.

Lékový ústav má na starosti mimo jiné povolování nových léků, stanovování jejich ceny a úhrady z veřejného zdravotního pojištění nebo povolování jejich klinických studií. Řeší také kontroly fungování lékáren, evidování podezření na nežádoucí účinky léků a vakcín nebo provoz systému elektronických receptů.

X X X

Tématem ve zdravotnických organizacích jsou nejen služby, ale také vzdělávání

 Situaci ve zdravotnictví, změny v zákoníku práce, ale i své konkrétní potřeby a možnosti, sdíleli ředitelé příspěvkových organizací v oblasti zdravotnictví s náměstkyní hejtmana Pardubického kraje Michaelou Matouškovou. Kromě nemocnic akutní péče, které jsou akciovou společností,  zřizuje Pardubický kraj dalších osm příspěvkových organizace v oblasti zdravotnictví. 

Patří mezi ně rehabilitační a léčebné ústavy, nemocnice následné péče, léčebny dlouhodobě nemocných, zdravotnická záchranka a dětská centra. Poslední společná porada v tomto roce se odehrávala ve výjimečných prostorách Automatických mlýnů. Rezonovalo především téma zákoníku práce a jeho dopad na jednotlivé příspěvkové organizace, ale i potřeby v oblasti vzdělávání.  

   „Jsem ráda, za tým lidí, kteří si vzájemně naslouchají, vedou respektující dialog a společně posouvají věci dál. A to i v této nejednoduché době pro naši oblast,“ uvedla náměstkyně hejtmana Michaela Matoušková, která je za zdravotnictví v Pardubickém kraji zodpovědná. Dodala, že rozdělení směn tak, jak ho nyní upravuje novela zákoníku práce, působí v praxi nemalé problémy.

Všichni přítomní se shodli na prioritách vůči pacientům a především, že do zdravotnictví patří nejen lékaři, ale i  všechny spolupracující profese, jako zdravotní sestry, ošetřovatelé, sanitáři a mnozí další,  bez kterých by to dohromady celé nefungovalo.

„U nás se nyní podařilo zachovat plný personální stav. Stávka byla podpořena částí lékařů, aby bylo patrné, že mají kolegové naši podporu, ale všichni jsme se vrátili za hodinu k běžnému pracovnímu režimu,“ uvedl například Rudolf Bulíček, ředitel Albertina Žamberk, odborného léčebného ústavu. A dodal, že si váží také spolupráci s Fakultou zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kde využívají akreditaci nového oboru Klinická psychologie v praxi.

Ředitel Zdravotnické záchranné služby Pardubického (ZZS) kraje Igor Paar seznámil přítomné s aktuální situací na všech výjezdových základnách. Díky strategickým investicím Pardubického kraje v uplynulých letech, mohou nyní záchranáři plně využívat tři nové a moderní základny, a to ve Vysokém Mýtě, na Seči a Moravské Třebové. „Letos také probíhá již 4. a 5. akreditovaný kurz řidiče vozidla ZZS a děláme maximum, abychom zahájili příští rok akreditovaný kurz pro budoucí záchranáře určený pro všeobecné sestry se specializačním vzděláním v oboru intenzivní péče. Výcvikové středisko ZZS je další v pořadí plánovaných efektivních projektů, díky nimž se naše záchranka právem zařadí mezi nejmodernější v republice. Zde se přípravy nachází ve stádiu zhotovené studie proveditelnosti projektu“, dodal Igor Paar.

Z řad vedení zdravotnických zařízení s následnou péčí zaznívala jednohlasně potřeba vzdělávat a vychovávat si mladou generaci, a to nejen v řadách lékařů, ale také sester a v neposlední řadě všude potřebných fyzioterapeutů. Na toto téma navázal přítomný děkan Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Karel Sládek a seznámil je se stávajícími a současně plánovanými akreditacemi fakulty. „Stávající programy i nově připravované k akreditaci navazují na personální potřeby zdravotnictví současnosti. Vyslechl jsem si zde pozorně kolegy a jejich poznatky z praxe. Na řešení uvedených poznatků z praxe již dlouhodobě a napřímo spolupracuji s náměstkyní hejtmana zodpovědnou za oblast zdravotnictví Michaelou Matouškovou. Oba vnímáme velikou potřebu neustálého vzdělávání zdravotníků nelékařů a zdravotně-sociálních pracovníků, které doprovází nutná kooperace s potenciálními zaměstnavateli našich absolventů. Přál bych si, aby uplatnění našich absolventů z Pardubic mělo dopad na konkurenceschopné zdravotnictví, na vědu a výzkum, jak u nás v Pardubickém kraji, tak i ve světě. Bude se nám také v následujících letech stavět nová budova fakulty, která bude plně moderně vybavena, takže se k nám budoucí studenti mohou opravdu těšit.“ PhDr. Zuzana Nováková, kancelář hejtmana

X X X

Přerovský autokros si dává roční pauzu v ME

V minulých dnech byly zveřejněny mezinárodní kalendáře autokrosu pro nadcházející rok 2024. V evropském šampionátu chybí Přerov, hodnocený poslední léta jako jeden z nejlepších podniků celého seriálu. Chybí kvůli předem stanoveným a všemi federacemi schváleným předpisům FIA Komise Off-road o rotaci podniků z jedné země v případě vyššího zájmu pořadatelů, než je kapacita kalendáře. Rozhodně se tak nejedná o konec závodů mistrovství Evropy v oblíbeném a tradičním Údolí mamutů. Pořadatelský klub využije přestávku pro další zvýšení už teď hodně vysoké laťky organizace vrcholného autokrosového podniku.

Letos se jel podnik autokrosového evropského šampionátu v Přerově již popětadvacáté a poslední roky patřil k nejlépe hodnoceným. „V roce 2021 jsme hodnocení vyhráli, loni i letos skončili druzí, loni za francouzským St. George de Montaigu a letos za St. Igny de Vers,“ zhodnotil Jakub Vymazal, předseda AUTO KLUB PŘEROV-město v AČR.

Zatímco letos bylo zájemců o pořadatelství mistrovství Evropy přesně deset, což je kapacita kalendáře šampionátu, pro příští rok přibyl vracející se maďarský Niyrád. V rámci schválených předpisů FIA Komise Off-road se tak vyřazuje závod ze země, která má v kalendáři dva podniky. Podle předem stanovené rotace se tato podmínka uplatnila v roce 2022 pro Německo, za nímž následuje Česká republika a poté Francie. „Jedná se tedy o očekávanou věc, věděli jsme, že to přijde. Dohodli jsme se, že Evropa se příští rok pojede v Nové Pace, naší ambicí je pak určitě se do kalendáře vrátit,“ vysvětlil Jakub Vymazal

Jezdce v Přerovské rokli vždy čeká náročná trať s ikonickým skokem Mamut, který se pyšní výjimečným parametrem v celém evropském šampionátu, a to největším převýšením. Návštěvníci v Přerovské rokli se vedle sledování soubojů nejlepších autokrosařů na mezinárodní úrovni mohou už tradičně těšit na bohatý doprovodný program, který pro ně pořadatelé připravují včetně dechberoucí letecké akrobacie Martina Šonky, ale i soutěží pro děti, autogramiád, hudebních show a závodů osobností na trati.

„Zaměříme se na další vyšperkování organizace a posunutí na vyšší level. Do mistrovství Evropy se budeme opět hlásit v roce 2025. Ale ani v sezóně 2024 naši příznivci nepřijdou o mezinárodní autokros. Věříme, že i středoevropský podnik bude divácky velmi zajímavý a těšíme se na hojnou účast,“ doplnil Jakub Vymazal s tím, že ve dnech 23.–25. srpna se vedle republikového šampionátu bude v Přerově konat také závod FIA Central European Zone, seriálu Zóny Střední Evropy./ko/