Tudy prchají Ukrajinci před odvodem. U vsi v Karpatech číhá smrt, cestu podceňují. Horská vesnice Zelene, ukrytá hluboko v Karpatech na západní Ukrajině, se stala přestupní stanici pro muže, kteří se snaží uprchnout do Rumunska a vyhnout se vojenské službě. Místo, kam dřív mířili turisté, dnes křižují „běžci“, z nichž mnozí vyrážejí na nebezpečnou cestu přes hory s minimem vybavení a vírou, že je mapa v mobilu dovede do cíle.
Na Ukrajině platí od začátku invaze zákaz vycestování pro muže ve věku od 22 do 60 let. Mnoho z těch, kteří nechtějí bojovat, proto volí riskantní únik přes karpatské hřebeny. Rumunská hranice je sice od Zelene vzdálená jen deset kilometrů, ale cesta vede divokým terénem.
„Pohraničníci okolní hory pečlivě sledují. V lesích rozmístili spoustu fotopastí, které muže zachytí. Pak vědí, kam si pro ně mají dojít,“ popsal portálu Novaja Gazeta obyvatel vesnice Mychajlo Kumlyk.
Kraj obývá rusínské etnikum Huculů. Mnozí vesničané se před válkou živili provázením turistů po horách. Nyní tu místo nich pravidelně potkávají muže, kteří se snaží utéct z vlasti – přezdívají jim běžci.
„Jejich příliv zanechává na horách stopy. Dělají nepořádek, nechávají po sobě odpadky. V létě chytíme denně pár lidí,“ popsal pohraničník z kontrolního stanovišti v obci Bystrets. Pro mnohé je podle něho přechod do Rumunska mnohem náročnější, než si představovali.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Jen v teniskách a s mobilem
Někteří přicházejí jen v teniskách, s lahví vody a mobilním telefonem, přičemž spoléhají na Google Mapy, že je dovedou do cíle. „To, co na mapě vypadá jako krátká trasa, může ve skutečnosti trvat několik dní,“ dodal strážce. Loni v prosinci tu při pokusu dostat se do ciziny zemřeli dva muži. Další museli pohraničníci zachránit v kritickém stavu.
Většina „běžců“ si plánuje vlastní cestu nebo si online zakoupí předem připravenou trasu. Ti, jimž se podaří utéct, svou pouť často znovu prodávají – doplňují nové informace o hlídkách či podmínkách. Vznikl tak obchod s GPS daty, která se předávají z jednoho uprchlíka na druhého.
Místní dobře znají cesty i místa, kde se lidé nejčastěji ztrácejí. Někteří uprchlíkům tiše pomáhají, jiní volají policii.
Také tři zdejší obyvatelé utekli přes kopce na západ. „Myslím, že je žene strach,“ říká osmdesátiletá Vasylina, jejíž rodinu kdysi deportovali Sověti na Sibiř. „Bojí se války, mobilizace. Proč by to jinak dělali? Možná je ale lepší jít bojovat a aspoň zemřít nějakou normální smrtí,“ míní.
Zelene má i své vlastní oběti ruské invaze. Na hřbitově vedle kostela jsou hroby pětice místních mužů, kteří padli na frontě. „V roce 2022 bylo z vesnice ve válce asi 200 lidí. Mnozí se vrátili po zranění. Pět jich zemřelo,“ popsal otec Mykola, místní kněz.
Ukrajinci prchající před odvodem nehledají únik jen v Karpatech. Kromě tras přes Rumunsko či Slovensko se stále častěji vydávají i směrem k Maďarsku, Moldavsku nebo dokonce k Bělorusku.
Oblíbenou, ale mimořádně nebezpečnou cestou zůstává přechod přes řeku Tisu na rumunské hranici, kde se muži snaží dostat na druhý břeh v noci jejím přeplaváním – několik desítek z nich už tu zahynulo.
Podle odhadů stanice BBC od února 2022 do listopadu 2023 nelegálně překročilo hranice sousedních zemí téměř dvacet tisíc Ukrajinců v odvodovém věku. Deník The Daily Telegraph odhaduje, že ze země od začátku války uteklo až 650 tisíc mužů v bojeschopném věku.
X X X
UKRAJINU OPUSTILO PŘES STO TISIC MLÁDEŽE, UTIKAJÍ PŘED SMRTÍ
ŽÁDNÉ ZBRANĚ UKRAJINĚ, UKRAJINA KAPITULACE
POSTARAT SE O TO GEN PAVEL, ANGLIE? USA, VATIKÁN, PAPEŽ
Od konce srpna, kdy Kyjev zmírnil mobilizační nařízení a umožnil mužům ve věku 18 až 22 let opustit zemi navzdory platnému stannému právu, opustilo Ukrajinu téměř 100 000 mladých lidí, informoval britský deník The Telegraph s odvoláním na údaje polské pohraniční stráže.
Po zahájení ruské operace na východě Ukrajiny v roce 2022 platila přísná opatření zakazující mužům ve věku 18 až 60 let opustit Ukrajinu, a to i v případě, že nepodléhali branné povinnosti. V srpnu byl minimální věk pro brannou povinnost snížen z 27 na 25 let a byla zavedena pravidla umožňující odchod nejmladších dospělých občanů.
Kyjev vyhodnotil rozhodnutí jako pragmatické. Předpokládalo se, že větší volnost pohybu povzbudí mladé Ukrajince k návratu a pozdějšímu vstupu do armády. Počítalo se také, že se opatřením sníží počet případů, kdy rodiny posílají nezletilé chlapce do zahraničí, aby se vyhnuly budoucímu odvodu. Prezident Volodymyr Zelenskyj v srpnu varoval, že takové kroky oslabí vazby mladé generace na vlast, uvedl Telegraph.
V současné době slouží v ukrajinských ozbrojených silách přibližně 800 000 vojáků. Podle amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) zemřelo od začátku konfliktu 60 000 až 100 000 ukrajinských vojáků. Některé zdroje však uvádí ztráty podstatně vyšší.
Podle polské pohraniční stráže vstoupilo od ledna do konce srpna, těsně před změnou předpisů, do Polska 45 300 mužů ve věku 18 až 22 let. Během následujících dvou měsíců se toto číslo více než zdvojnásobilo na 98 000, tedy přibližně 1 600 denně.
Podle britského deníku byl příliv mladých Ukrajinců zaznamenán i v Německu. Do poloviny září tam přijíždělo přibližně 1 000 lidí týdně a do poloviny října se jejich počet zvýšil na 1 400–1 800.
Deník Berliner Zeitung uvedl, že v Německu roste frustrace z náhlého přílivu mladých mužů z Ukrajiny. Sílí politický tlak na vládu kancléře Friedricha Merze, aby snížila sociální podporu pro uprchlíky. Strana AfD vyzvala k zastavení finanční a vojenské pomoci Kyjevu. Bavorský premiér Markus Söder vyzval německou vládu a Evropskou unii, aby vyvinuly tlak na Kyjev a obnovily zákaz cestování pro muže ve vojenském věku. Domnívá se, že mladí Ukrajinci by měli zůstat v zemi a bránit svou vlast.
Jana Putzlacher, server vasevec.cz
X X X
VRAŽDĚNÍ V BRITÁNII
Po útoku nožem ve vlaku v Anglii je deset zraněných, policie zadržela dva lidi
Po sobotním večerním útoku nožem ve vlaku na východě Anglie je v nemocnici deset zraněných – devět s poraněními ohrožujícími život. V neděli to uvedla britská policie s tím, že na vyšetřování spolupracuje protiteroristický policejní oddíl. Policisté ve vlaku zadrželi dva muže, o nichž zatím nejsou známy žádné podrobnosti.
Na třicet policistů zasahovalo krátce po 20:30 SEČ ve stanici Huntingdon asi 120 kilometrů severně od Londýna, kde byl vlak mířící z Doncasteru do britské metropole nouzově zastaven. Dva lidé skončili ve vazbě.
„Provádíme urgentní vyšetřování s cílem zjistit, co se stalo, a může trvat nějaký čas, než budeme schopni potvrdit cokoli dalšího,“ citovala v neděli britská média policejního superintendenta Chrise Caseyh.
Policie označila útok za mimořádnou událost, na jejímž vyšetřování se kromě dopravní policie, která odpovídá za bezpečnost ve vlacích, podílí i protiteroristická policejní služba. Podle stanice BBC na místě pracují forenzní specialisté. Policie uzavřela mnoho silnic kolem nádraží.
„Běžte, běžte, má nůž,“ křičeli lidé ve vlaku
Svědci listu The Times řekli, že ve vlaku viděli muže s dlouhým nožem a že se cestující schovávali na toaletách. Podle jednoho ze svědků byla „krev všude“ a cestující ve snaze utéct šlapali na druhé.
Další svědek, Olly Foster, BBC popsal, že si nejdříve myslel, že se jedná o halloweenský žert, když slyšel křik ostatních, že ve vlaku je muž s nožem. Vlak podle něho zachvátila „panika“, když krvácející oběti volaly o pomoc.
„Nejdřív jsem slyšel lidi křičet: ,Utíkejte, utíkejte, je tam chlap, který všechny bodá.’ Napadlo mě, že je to žert, ale během několika minut se lidé začali tlačit. Všiml jsem si, že mám ruku pokrytou krví, protože krev byla po celé sedačce, za kterou jsem se chytil,“ popsal Foster.
Starší muž podle něho zabránil útočníkovi v bodnutí děvčete, přičemž sám utrpěl ránu na hlavě a krku. „Cestující kolem se mu snažili zastavit krvácení pomocí bund,“ vylíčil Foster.
Dodal, že jediná věc, kterou lidé v jeho vagónu mohli proti útočníkovi použít, byla láhev whisky. „Modlili jsme se, abychom ji nemuseli použít. Ačkoli incident trval celkem 10 až 15 minut, zdál se jako věčnost,“ dodal.
„Přiběhl ke mě zraněný muž s výkřikem, že někdo ve vlaku má nůž. Všichni cestující se začali tlačit dopředu vagónu, lepili se na sebe,“ uvedla cestující Wren Chambersová, která vyvázla bez zranění.
Další svědek stanici Sky News řekl, že viděl policisty, kteří zneškodnili muže s dlouhým nožem pomocí taseru.
Železniční společnost London North Eastern Railway (LNER) uvedla, že některé její spoje budou pravděpodobně obnoveny až v pondělí. Britská média uvedla, že vlaky v oblasti mohou nabírat velká zpoždění.
Útok odsoudil britský premiér Keir Starmer, který vyjádřil soustrast obětem a jejich blízkým.
Za poslední rok se v Británii podle vládních statistik odehrálo 49 600 trestných činů zahrnujících nůž. V letech 2024 a 2025 bylo v anglických nemocnicích zaznamenáno 3 500 případů napadení ostrým předmětem.
Premiér Starmer označil trestné činy s noži za „národní krizi“. Nošení nože na veřejnosti se v Británii trestá až čtyřmi lety vězení.
X X X
FICA EU NETRÁPí
Šéfa strany Smer Roberta Fica vyhození od evropských socialistů netrápí
To, k čemu se schylovalo už po posledních volbách na Slovensku, se před pár dny stalo realitou. Hlavní vládní strana v zemi, Smer sociálna demokracia premiéra Roberta Fica, byla vyloučena ze Strany evropských socialistů.
iStalo se tak jednomyslně a s odůvodněním, že je „hrubě a silně v rozporu s hodnotami a zásadami naší rodiny“. Už dříve měl Smer dva roky pozastavené členství. Po loňských volbách do Evropského parlamentu zůstali jeho poslanci i mimo oficiální sociálnědemokratickou frakci.
Kamila Pešeková: Šéfa strany Smer Roberta Fica vyhození od evropských socialistů netrápí
To nebylo úplně překvapivé. Vždyť antisystémoví politici jako například Ľuboš Blaha nebo Judita Laššáková by sotva mohli být členy klubu, který má v názvu slovo „progresivní“, když se oni sami doma na Slovensku nevymezovali proti ničemu tak výrazně jako právě proti progresivismu.
Reakce předsedy strany Smer Roberta Fica na rozhodnutí evropských socialistů nepřekvapila. Poznamenal, že pokud je důvodem k vyloučení jeho účast na oslavách vítězství nad fašismem a ústavní zakotvení muže a ženy, tak je na to hrdý.
Na adresu Strany evropských socialistů uvedl, že sdružení by se mělo přejmenovat na Stranu evropských homosexuálů a válečných štváčů. Zároveň evropským socialistům vyčetl, že svým chováním přispěli k likvidaci tradičních levicových stran.
Podobným způsobem reagoval také europoslanec Blaha, který to oslavil s lahví s podobiznou Che Guevary v ruce a se slovy, že evropští socialisté „skončí na smetišti dějin“.
Ohnout vlastní principy
Nyní se nabízí otázka, do jaké frakce v Evropském parlamentu se strana Smer přidá, případně zda to má vůbec v úmyslu. Kdo zůstává mimo zavedené kluby, má výrazně omezený vliv. Samozřejmě za předpokladu, že má na něčem takovém vůbec reálný zájem. Inkasovat lukrativní náhrady za mandát v europarlamentu lze pochopitelně i bez nějaké výraznější aktivity ve prospěch vlastní země.
Dlouholetá europoslankyně Smeru Monika Beňová se ve slovenských médiích zmínila o nabídce vstoupit k Patriotům pro Evropu. Další europoslankyně Katarína Roth-Neveďalová tuto možnost popírá. Podobný krok odmítal ještě v lednu 2025 také Robert Fico.
Populistické a euroskeptické sdružení Patrioti pro Evropu založili Andrej Babiš z hnutí ANO, Viktor Orbán za stranu Fidesz a Herbert Kickl za rakouské Svobodné. Jeho součástí se stalo také francouzské Národní sdružení Marine Le Penové.
Fico ale už mnohokrát prokázal, že je ve výběru svých partnerů hodně flexibilní. Jako když letos v únoru coby levicový politik vystoupil ve Washingtonu na konferenci amerického konzervativního sdružení CPAC. To bylo ono setkání, na kterém někdejší stratég prezidenta Trumpa Steve Bannon zdvihl na pódiu pravici způsobem, který silně evokoval nacistický pozdrav.
Zatímco šéfa francouzského Národního sdružení to tehdy přimělo k tomu, aby svou účast na poslední chvíli odřekl, bojovník proti fašismu Fico zůstal a tvářil se, jako by se nic nestalo. I takto se dají ohnout vlastní principy do podoby, jak se to zrovna hodí.
X X X
CENY THÁLIE
Znovu si Cenu Thálie odnesly Tereza Dočkalová a Monika Absolonová
V pražském Národním divadle se konalo udílení Cen Thálie za mimořádné jevištní výkony. Svou již třetí sošku převzala Tereza Dočkalová, druhou Monika Absolonová. Za celoživotní mistrovství v činohře byli oceněni Dana Syslová a Ladislav Frej.
„Šedesát let hraju divadlo, nikdy jsem neměla zvláštní trému, ale teď se mi třesou nohy a jsem dojatá,“ přiznala Dana Syslová. „Jsem introvert, nevím, jak jsem mohla dělat takovou práci, ale bavila mě,“ dodala herečka.
„Když mi před časem zavolali, že tuhle cenu dostanu, napadlo mě – Proč zrovna já, jestli někoho nepředbíhám. Ale po těch sedmdesáti letech, co jsem u divadla, by byla hanba, aby si toho nevšimli,“ rozesmál Ladislav Frej publikum.
Slavnostním večerem 32. ročníku provázel v přímém přenosu na programu ČT1 herec Miroslav Hanuš. První cenu večera pro umělce do 33 let v činohře získal Viktor Zavadil, představitel titulní role ve filmu Jan Palach. „Občas taková vzpruha strašně pomůže,“ děkoval za poctu.
Mezi herečkami v činohře zvítězila Tereza Dočkalová, nominovaná letos za inscenaci Máma Divadla pod Palmovkou. Doma už má dvě Thálie, v roce 2012 získala ocenění pro mladého umělce do 33 let, v roce 2018 za roli Nory v Ibsenově dramatu v Divadle pod Palmovkou. Děkovala spolupracovníkům i autorce monodramatu a pozdravila svou dceru.
Mezi herci získal Thálii Petr Panzenberger za roli drogově závislého v inscenaci Perníkář na scéně ostravského Studia G. „Nedávno mi odešel blízký člověk, můj nevlastní tatínek, který mě od šesti let vychovával: Rudo, je to doma!“ vzkázal dojatě do nebe a děkoval pak celé rodině.
Rozhlasovou Thálii za roli Evy Olmerové v třídílném seriálu Olmerka dostala herečka Lucie Polišenská, cenu za mimořádný přínos divadlu obdržel scénograf Jan Dušek, za kterého trofej přebírali synové.
V oboru alternativního divadla uspěl slovenský umělec Martin Talaga s projektem PiNKBUS slovenský a žiadny iný z produkce PiNKBUS. Ocenění za celoživotní mistrovství ve stejném oboru dostala Lenka Machoninová, která přijela ze Švýcarska a citovala své krédo z role Johanky z Arku. „Děkuji, že jste mě zahlédli,“ ukončila svou řeč.
Kategorii muzikál a opereta ovládla Monika Absolonová za roli Judy Garlandové v inscenaci Judy v pražském Studiu DVA. „Mé mladé kolegyně budou mít ještě šanci, mně už bude za rok padesát a pro padesátileté moc rolí není,“ komentovala Absolonová svou další Thálii po Funny Girl.
Mezi muži v témže oboru zvítězil Lukáš Adam za představení Elisabeth v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. „Jsem v šoku,“ přiznal se a svou rodinu označil za „nejlepší fanklub“. Za celoživotní mistrovství v opeře či muzikálu byl vyznamenán tenorista Jan Ježek.
Z loutkářů se ze sošky radovala Kristýna Franková za inscenaci Čáslavská – Tokio – 1964, již uvádí Divadlo Alfa v Plzni. „Díky, že mě vybrali do role Věry Čáslavské, i když nejsem ani trochu blonďatá,“ zažertovala.
Za operu bodovali Petra Alvarez Šimková, která zazářila v inscenaci Lear na jevišti pražského Národního divadla, a Marcel Beekman za Platée na scéně Státní opery Praha. Cenu za celoživotní mistrovství v opeře dostala sopranistka Natalia Achaladze Romanová.
V baletu zvítězili Romina Contreras a Federico Ievoli, oba díky představení L’Histoire de Manon v pražském Národním divadle. Čestnou Thálii za taneční umění má emeritní sólistka Alice Kvasnicová.
V oboru alternativy si Thálii za šíření divadelního umění odnesl principál Jakub Špalek z divadelního spolku Kašpar. „Nic takového jsem nečekal, neměl jsem to v plánu a nechystal jsem si žádnou řeč, protože vím, co chci říct. Maminko, děkuju, tamhle sedí!“ nasměroval potlesk do lóže.
Cenu pro zahraničního umělce převzala Zdena Studenková. „Vlak mi ještě neujel. Moje cesta začala v Československu, těší mě, že jsem ještě tu a že do toho vlaku stále nastupují mladí talentovaní herci ze Slovenska,“ uvedla slovenská herečka známá v Česku třeba z komedie S tebou mě baví svět.
| Ceny Thálie 2025 – seznam oceněných
ČINOHRA Ladislav Frej (za celoživotní mistrovství) OPERA Natalia Achaladze Romanová (za celoživotní mistrovství) BALET, TANEC, POHYBOVÉ DIVADLO Alice Kvasnicová (za celoživotní mistrovství) MUZIKÁL, OPERETA Jan Ježek (za celoživotní mistrovství) LOUTKY ALTERNA Lenka Machoninová (za celoživotní mistrovství) DALŠÍ CENY |
X X X
Trump hrozí Nigérii vojenským zásahem kvůli zabíjení tamních křesťanů
Americký prezident Donald Trump požádal ministerstvo obrany, aby začalo plánovat případný vojenský zásah v Nigérii, pokud bude tamní vláda podle něj nadále umožňovat zabíjení křesťanů. Americká vláda podle šéfa Bílého domu okamžitě zastaví veškerou pomoc a podporu Nigérii, která je nejlidnatější zemí v Africe.
Trump na své síti Truth Social napsal, že Spojené státy by mohly „vstoupit do této nyní zkompromitované země“, aby tam „zcela vyhladily islamistické teroristy, kteří páchají tato hrozná zvěrstva“.
„Tímto nařizuji našemu ministerstvu války, aby se připravilo na možný zásah,“ napsal Trump. Ministerstvu obrany už dříve začal říkat i ministerstvo války.
Trump požádal ministerstvo obrany, aby se připravilo na případný vojenský zásah v Nigérii, tamní vláda podle něj umožňuje zabíjení křesťanů.
Americká armáda zaútočila na další loď v Karibiku, která podle Spojených států pašovala drogy. Vojsko při tom zabilo tři lidi, nikdo z Američanů neutrpěl újmu, sdělil ministr obrany Pete Hegseth.
Trump požádal ministerstvo obrany, aby se připravilo na případný vojenský zásah v Nigérii, tamní vláda podle něj umožňuje zabíjení křesťanů.
Varování před možným vojenským zásahem přišlo poté, co nigerijský prezident Bola Ahmed Tinubu v sobotu oponoval Trumpovu pátečnímu výroku, jímž Trump tuto západoafrickou zemi označil za „obzvláště znepokojivý“ stát, a to kvůli údajně nedostatečnému boji proti pronásledování křesťanů. Trump řekl, že křesťanství v Nigérii čelí existenční hrozbě a zdůraznil, že „za toto masové vraždění jsou zodpovědní radikální islamisté“.
V prohlášení na sociálních sítích Tinubu uvedl, že charakterizovat Nigérii jako nábožensky netolerantní zemi neodráží realitu. „Náboženská svoboda a tolerance byly základním principem naší kolektivní identity, a vždy jimi zůstanou,“ uvedl Tinubu. „Nigérie se staví proti náboženskému pronásledování a nepodporuje ho. Nigérie je zemí s ústavními zárukami ochrany občanů všech vyznání,“ dodal.
Nigerijská populace čítající asi 220 milionů obyvatel je rozdělena téměř rovnoměrně mezi křesťany a muslimy. Země už dlouho čelí nejistotě z různých stran, včetně extremistické skupiny Boko Haram, která se snaží prosadit svou radikální interpretaci islámského práva a zaměřuje se také na muslimy, které považuje za nedostatečně muslimské.
Boko Haram vede od roku 2009 spolu s teroristickou organizací Islámský stát (IS) na severovýchodě Nigérie islamistické povstání. Boje si už vyžádaly kolem 40 tisíc mrtvých, nejméně dva miliony vysídlených a jejich výsledkem je hluboká humanitární krize.
Útoky v Nigérii ale mají různé motivy. Existují tam nábožensky motivované útoky zaměřené na křesťany i muslimy, střety mezi farmáři a pastevci kvůli ubývajícím zdrojům, komunitní řevnivost, separatistické skupiny a etnické střety, uvedla agentura AP.
X X X
USA udeřily na další loď v Karibiku. Narkoteroristy budeme zabíjet, vzkázal Hegseth.
Americká armáda zaútočila na další loď v Karibiku, která podle Spojených států pašovala drogy. Vojsko při tom zabilo tři lidi, nikdo z Američanů neutrpěl újmu, sdělil ministr obrany Pete Hegseth.
O této lodi – stejně jako o všech dalších – naše tajné služby věděly, že je zapojena do nelegálního pašování drog, plula po známé cestě pašeráků drog a vezla drogy,“ napsal Hegseth.
Od září šlo již o nejméně 15. podobný úder a celkový počet zabitých lidí stoupl na 64, zmínila agentura AP.
Americké počínání ostře kritizují Venezuela a Kolumbie, jejichž občané se stávají oběťmi útoků. V sobotu k ukončení útoků vyzval Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk, podle něhož by měly být okolnosti útoků vyšetřeny.
Hegseth v souvislosti s dosud posledním útokem uvedl, že USA nepřestanou „stopovat, mapovat, lovit a zabíjet“ lidi, které označil za narkoteroristy a přirovnal je k arabské teroristické síti Al-Káida.
Legálnost vzdušných úderů na lodě v Karibiku a Tichém oceánu zpochybňují i někteří američtí zákonodárci z řad demokratů i republikánů, kteří kritizují i to, že je americká armáda podniká na pokyn prezidenta Donalda Trumpa bez schválení Kongresem. Bílý dům podle nich také nepředložil důkazy o tom, že oběti útoků pašovaly drogy či byly hrozbou pro Spojené státy.
Od srpna americká armáda v Karibiku soustředila desítky válečných lodí, stíhaček, špionážních letadel a na 10 tisíc členů námořní pěchoty. Minulý týden Pentagon oznámil, že do oblasti přesune i největší letadlovou loď světa USS Gerald R. Ford, která je schopna nést až 90 letounů a do jejíž skupiny patří pět torpédoborců. Podle některých zdrojů jde o největší vojenské nasazení USA v tomto regionu za několik desítek let.
X X X
Rekrutační cíl atakuje rekord. Tuzemská armáda má plán, o kolik nových vojáků chce příští rok posílit
Armáda České republiky už má jasno, kolik nových vojáků chce přijmout příští rok. A je to jeden z nejambicióznějších cílů vůbec. Jak redakci potvrdilo ministerstvo obrany, v ideálním případě by se mělo k obranným ozbrojeným silám přidat přes 2200 nových vojáků. Dlouhodobě však představitelé obrany mluví o podstavu armády.
Na konci srpna hlásila Agentura personalistiky Armády České republiky, že v případě nabírání nových vojáků pro rok 2025 má hotovo. Cílem byl příchod 2100 mužů a žen do uniformy. „To již máme splněno nyní,“ sdělil 27. srpna ředitel agentuJak redakci iROZHLAS.cz nyní potvrdilo ministerstvo obrany, resort ministryně Jany Černochové (ODS) už má stanovený rekrutační cíl i pro rok následující. A podle něj hodlá Armáda České republiky usilovat o ještě vyšší metu, než si určila pro letošní rok.
„Ano, státní tajemník ministerstva obrany schválil plán náboru na rok 2026. Plán stanovuje počet 2250 nově povolaných vojáků,“ sdělila redakci Magdalena Hynčíková z tiskového oddělení resortu. Státním tajemníkem ministerstva je Petr Vančura, který na této pozici slouží už více než deset let.
Padne letos rekord?
Na začátku roku čítala armáda 28 285 tisíc vojáků, cifra však zahrnuje i příslušníky Vojenské policie či Vojenského zpravodajství. Nárůst vojáků pak odráží výsledek rovnice, v níž se od počtu nově přijatých příslušníků odečtou ti, kterým v ozbrojených silách daný rok služba skončila nebo skončí. Letos by tento rozdíl měl skončit v plusu 650 mužů a žen.
„To je nejlepší výsledek za posledních pět let. Pravděpodobně to bude ještě o něco lepší, ale to se uvidí až na konci roku,“ sdělila plukovnice Iva Bednářová z agentury. Pro srovnání: v roce 2024 se počet příslušníků ozbrojených sil zvýšil o 352. Od vzniku profesionální armády roku 2005 byla přitom hned šestkrát celková bilance záporná.
Náborový cíl se stanovuje podle dvou klíčů. První je zmíněný předpoklad, kolik mužů a žen uniformu odloží, tedy kolika z nich vyprší služební závazek. „Druhým je počet vojáků z povolání navyšovaný podle návrhu rozpočtu na následující rok, což je v působnosti ministerstva financí,“ podotkla mluvčí Hynčíková.
Nejúspěšnější nábor zažila profesionální armáda hned druhý rok své existence, přihlásilo se 2262 lidí. Letos tento rekord nejspíše padne. Jak stojí výše, už v srpnu do ozbrojených sil přibylo na celý rok stanovených 2100 nových vojáků a do konce roku je v základním kurzu ještě 200 volných míst. „Která bezpečně obsadíme,“ podotkla plukovnice Bednářová.
Ozbrojené síly a vojáci
Jak ale stojí výše, zmíněná čísla se vztahují k ozbrojeným silám. K nim vedle vojenských zpravodajců a vojenských policistů náleží také příslušníci Hradní stráže a studenti Univerzity obrany v Brně. Vojáků v přímé podřízenosti Generálního štábu Armády České republiky bylo na počátku roku 2025 zhruba 24,5 tisíce.
A tomu odpovídají čísla vojáků, kteří se k armádě podléhající náčelníkovi Karlu Řehkovi letos přidali. Jak už dříve řekl Českému rozhlasu jeho první zástupce Miroslav Hlaváč, bilance je následující: „K 2. září do armády přišlo 1476 lidí a zhruba 990 lidí odešlo nebo zvažují do konce roku odejít, takže v tuto chvíli je to nárůst o zhruba 500 lidí,“ uvedl.
Vláda Petra Fialy (ODS) letos v červnu schválila opatření, díky němuž platy vojáků porostou. Má to být hlavní motivační faktor k přihlášce do služby. Od 1. července se zvedly základní tarify, příplatek na ubytování i stabilizační příplatek. Další navýšení tarifů má přijít 1. ledna, což povede k vyššímu příjmu dohromady o necelých 8 376 korun hrubého.
Ideálně 37,5 tisíce vojáků
Náčelník generálního štábu Karel Řehka poslední dva roky opakuje, že velikost armády neodpovídá současným hrozbám, z nichž největší je agresivní politika Ruské federace. Ta už čtvrtý rok vede útočnou válku proti Ukrajině. Nové cíle armády s ohledem na čerstvé požadavky NATO počítají v příštích letech s cifrou 37,5 tisíce vojáků.
„Můj odhad je, že tato čísla nepůjde dlouhodobě naplňovat s malinkou profesionální armádou a hrstkou dobrovolných záloh, ale že budeme muset požadavky obrany zabezpečit jinak. Třeba novou formou vojenské služby, může být povinná nebo dobrovolná,“ prohlásil Řehka letos v únoru.
Tuzemská profesionální armáda se budovala primárně pro zahraniční operace, nikoliv pro přímý konflikt vysoké intenzity. Jenže právě na takový se Severoatlantická aliance vzhledem k ruské agresi na Ukrajině nyní chystá. Cílem je, aby spojenecké armády byly personálně a technologicky natolik silné, aby Rusko od případného útoku odstrašily.
Červencový summit NATO v nizozemském Haagu přinesl shodu všech 32 členských států na navýšení výdajů na obranu na pět procent HDP do roku 2035. Z toho 3,5 procenta má mířit do přímých vojenských výdajů, zbytek do souvisejících kapitol, jako je logistika či kybernetická bezpečnost.
X X X
VELKĚ PROTESTY V SRBSKU
Rok protestů v Srbsku. ‚Studenti mi vrátili život,‘ říká matka jedné z obětí tragédie v Novém Sadu
Od tragédie v srbském Novém Sadu uplynul v sobotu přesně rok. Ztráta 16 životů, které si vyžádal pád nádražní střechy, spustila největší protivládní protesty v Srbsku od roku 2000. Na pozitivní změnu ale Srbové stále čekají. Server iROZHLAS.cz přináší přehled událostí, které následovaly po tragédii v Novém Sadu a svědectví Dijany Hrka, jejíž syn při nehodě zemřel. „Byl to nejhorší den mého života. Život mi vrátili studenti na protestech,“ říká.
Studenti, kteří protestní hnutí v zemi po 1. listopadu 2024 nastartovali, byli v lednu nominováni na Nobelovu cenu míru, v říjnu obdrželi od Evropského parlamentu Sacharovu cenu za svobodu myšlení. Spolu s pozůstalými po obětech tragédie dokázali něco jedinečného: zmobilizovat Srby z celé země k celospolečenskému volání po vyvození odpovědnosti a konci systému, který k neštěstí vedl.
Co se tedy v druhém největším srbském městě před rokem stalo a co všechno přinesly zmíněné protesty?
Hodina nula
Nově opravené nádraží v Novém Sadu, jehož stavbu svěřila srbská vláda za nezveřejněných podmínek čínským společnostem China Railway International a China Communications Construction Company, bylo dokončeno v červenci 2024. Jakoukoli nehodu tohoto typu proto nešlo čekat.
Požadavky studentů
Protestující požadují uspořádání nových voleb a řádné fungování státních institucí nebo zveřejnění dokumentace spojené s rekonstrukcí novosadského nádraží. K požadavkům se časem přidalo i volání po propuštění nespravedlivě zatčených protestujících a 20procentní navýšení financování školství či trestní řízení pro osoby, které demonstranty fyzicky napadly.
Přesto se ale první listopadový den v 11.52 zřítila betonová střešní konstrukce nádraží. Tragédie si vyžádala celkem 16 životů (bezprostředně po tragédii bylo mrtvých 15, šestnáctá oběť podlehla svým zraněním později), mezi mrtvými byly i děti. Nejmladší dívce, která nehodu nepřežila, bylo šest let. A mezi oběťmi byl také syn Dijany Hrka, 27letý Stefan.
„Volala jsem mu, posílala jsem mu zprávy, ale neodpovídal mi. Bylo mi jasné, co se stalo, ale nechtěla jsem to přijmout. Pak se objevily v médiích iniciály obětí. Stefana vytáhli z trosek mezi prvními,“ popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Dijana. V poledne 1. listopadu podle jejích slov začalo peklo. V noci vyrazila do Nového Sadu identifikovat jeho tělo. „Vidět ho v tom stavu… Bylo to hrozné.”
Smutek ale doprovázely otázky – především ta, kdo nese za nehodu odpovědnost? Krátce po tragédii odstoupil ze svého postu ministr dopravy Goran Vesić, který byl v prosinci odsouzen spolu s dalšími třinácti lidmi z veřejného ohrožení a porušení stavebních předpisů.
V srbském parlamentu se pak několik dní po nehodě rozpoutala rvačka mezi opozičními politiky a stranami u moci. A tlak na silnější reakci vládní garnitury postupně stoupal.
První mobilizace Srbů
Už 5. listopadu se konala v Novém Sadu demonstrace, kde protestující drželi minutu ticha za mrtvé nebo skandovali hesla jako „Vy jste odpovědní!“ a „Korupce zabíjí“.
Protesty se v následujících dnech rychle rozšířily – staly se téměř každodenní záležitostí – a spolu s nimi i symbolické prvky, které zůstaly součástí hnutí dodnes: krvavé ruce na transparentech, minuty ticha za každou oběť tragédie, dlouhé protestní pochody, blokády státních institucí a stávky studentů i učitelů.
Blokády a pochody zaregistrovala i Dijana. Nejdřív nechápala, co se děje a proč jsou studenti v ulicích. Když se ale záběry z demonstrací objevovaly v televizi souvisle několik dní, došla k uvědomění, které ji přimělo studenty veřejně podpořit. „Došlo mi, že děti protestují kvůli mně a mému dítěti. Studenti mi vrátili život.“
Dijana se na stranu protestujících postavila už v listopadu a životní tragédie se tak stala katalyzátorem jejího hlubšího zájmu o politiku. „Zjistila jsem, že jsme všichni ohroženi vládou. Sílu vyrazit do ulic jsem v sobě našla na začátku března, od té doby sedím se studenty v první linii. Hladovím po spravedlnosti, pravdě a svobodě. Zajímá mě jen, kdo zabil mé dítě. Nic víc.“
Mladí v čele
Silnou roli v mobilizaci společnosti hráli právě vysokoškolští studenti.
Studenti divadelního umění v Bělehradě začali blokovat svou fakultu už 22. listopadu poté, co byli během piety za oběti tragédie napadeni neznámými, maskovanými lidmi. Policie incident podle zúčastněných nevyšetřovala, a tak se rozhodli nevrátit k výuce, dokud nepřijde dostatečná reakce nejen na incident před jejich školou, ale také na samotnou tragédii v Novém Sadu, kvůli kterému se původně sešli.
Postupně se k nim ze solidarity přidávali další a v prosinci tak studenti vyřadili z provozu přes 50 fakult v celé zemi, do blokády se přidaly také střední školy a gymnázia.
„Na prvním protestu jsem byl už 1. listopadu 2024 a v ulicích jsem od té doby a podílím se na organizaci,“ řekl serveru iROZHLAS.cz 18letý Filip Ruškuc, maturant na Gymnáziu Laza Kostić v Novém Sadu.
Filip s kamarádem na protestu na univerzitě (29. srpen 2025) | Foto: Filip Ruškuc | Zdroj: Osobní archiv
„Učitelé na našem gymnáziu nepracovali devět týdnů. Právě oni byli důvod, proč celá moje škola vstoupila do blokády, podpořilo nás 90 procent vyučujících a jsem jim za to moc vděčný, odolávali velkému tlaku,“ pokračuje Filip.
Srbský prezident Aleksandar Vučić se ale proti osočení z korupce vyhrazuje. „Jaká korupce? Jste lháři,“ vzkázal protestujícím v srbských médiích už tři dny po tragédii. Za pár dní začal o tehdy mírně protestujících studentech mluvit jako o násilnících a v prosinci podle portálu nova.rs studenty poprvé nařknul z toho, že jsou financování ze zahraničí, proti čemuž se studenti ostře ohradili.
„Nejsme zaplacení ze zahraničí. Přispívají nám sedláci, obyčejní lidé, kteří poctivě vydělávají peníze. Přispívají nám lidé, kteří vynesou poslední jablko z domova studentům k svačině na pochodu,“ říká naštvaně v reakci na prezidentovy výroky Dijana.
Různorodé akce
Demonstrace navzdory vládním apelům ale neutichaly, a to ani o vánočních svátcích. Podle agentury AP desítky tisíc lidí v centru Bělehradu vítaly nový rok držením 15 minut ticha (za tehdejších 15 obětí neštěstí).
Po Novém roce protestní akce pokračovaly, hned v lednu dokonce došlo ke generální stávce, při které pozastavila provoz řada služeb a obchodů v Bělehradě i v regionech. „Ke generální stávce se připojila dokonce místní kadeřnice se sloganem ‚Nestříháme spravedlnost, podporujeme studenty‘,“ popsala pro iROZHLAS.cz Anica z malého města Ćićevac.
Školy a univerzity blokují studenti za zpěvu studentské hymny Svi u blokade (Všichni na blokádě), která se stala jedním ze symbolů protestujících studentů, dodnes.
„Maturanti zorganizovali blokádu, která na některých školách trvala skoro celé druhé pololetí. Většinou se do stávky zapojili žáci pouze čtvrtého ročníku, jinde se přidaly i nižší ročníky. Někde byly ve stávce doslova celé školy, některá gymnázia nefungovala celé měsíce,“ řekla pro server iROZHLAS.cz Jelina Jankovićová, učitelka matematiky na Střední ekonomické škole v srbském Zemunu.
„Na mojí škole bylo v několikaměsíční stávce sedm z 38 zaměstnanců, dalších pět se přidávalo, když byl vyhlášený větší protest. Do práce jsme se vrátili v květnu, byl to kompromis, aby žáci nemuseli opakovat ročníky. Navíc jsme byli už tři měsíce bez výplaty, dostávali jsme pouze symbolickou částku a museli jsme se tak vrátit do práce z existenčních důvodů,“ popisuje Jankovićová.
Studenti také kromě blokád pořádali řadu protestních pochodů celým Srbskem, kde mluvili s lidmi z regionů. „Lidé vítají studenty s otevřenou náručí po celé zemi,“ vzpomíná na pochody Dijana, která od března vynechala pouze jeden velký protest.
Tlak na protestující
Mnohým protestujícím se nevyhnulo zadržení policií. „Byl zatčen jeden můj nezletilý spolužák a vládní noviny zveřejnily jeho fotografii s celým jménem a příjmením, což se nesmí. Blokovali jsme poté křižovatku a protestovali jsme u policejní stanice, dokud ho nepustili,“ říká Luna, maturantka a spolužačka Filipa z Nového Sadu.
Stávkující společnost dovedla v únoru srbského premiéra Miloše Vučeviće k rezignaci, ale tlak na protestující neslábnul: naopak přicházel postupně a i v mnoha dalších formách.
Během březnové demonstrace v Bělehradě, kam podle organizace Arhiv javnih skupova (Archiv veřejných setkání) dorazilo až 300 tisíc lidí, byla podle přítomných použita proti davu sonická zbraň.
„Bylo to, jako by nějaká neviditelná vlna elektřiny rozřízla dav na dvě poloviny,“ vyprávěla dříve pro iROZHLAS.cz Sofija Nikićová, která se protestu zúčastnila. Přesto se ale lidé po útoku, který přišel během držení 16 minut ticha za zemřelé, poklidně rozešli. Demonstrující trvali na tom, že jejich protest je a zůstane mírový.
Bezprostředně po útoku sám prezident Vučić na sociálních sítích prohlásil, že policie sonickou zbraň nevlastní. Za několik dní ale ministr vnitra Ivica Dačić serveru Danas přiznal, že ji ministerstvo pořídilo už v roce 2021. Použití sonické zbraně ale přes to srbská vláda dodnes popírá.
Britská nezisková organizace specializující se na audiovyšetřování Earshot, která záznam incidentu zkoumala, podle agentury Reuters uvedla, že zvuk mohl pocházet z takzvané vírové prstencové pistole (vortex ring gun). Jedná se o experimentální zbraň vytvořenou pro davovou kontrolu, která využívá vysoce energické víry vzduchu nebo plynu ve tvaru koblihy. Podle organizace je ale třeba provést další výzkum.
Americká společnost Genasys, která vyrábí akustická zařízení s dlouhým dosahem (LRAD), ale podle Reuters míní, že zvukové a obrazové důkazy „nepotvrzují použití LRAD“.
Barevné revoluce
Označení „barevné revoluce“ označuje mírové revoluce, které po roce 2000 vedly v postkomunistických společnostech východní Evropy a Eurasie k pádu autoritářských politických režimů například na Ukrajině, v Gruzii nebo v Kyrgyzstánu.
Jen několik dní po této události jel místopředseda srbské vlády Aleksandar Vulin do Moskvy. Podle výstupů z jednání se radil s tajemníkem ruské bezpečnostní rady Sergejem Šojgu i o tom, jak naložit s tak zvanou „barevnou revolucí“, která se podle něj v Srbsku odehrává.
V dubnu letošního roku se na napjatou situaci v Srbsku rozhodli upozornit někteří z demonstrujících protestní cyklojízdou z Nového Sadu do Štrasburku. Na konci své cesty se setkali například se zástupci Evropského soudu pro lidská práva, který vyšetřoval právě možné březnové použití sonické zbraně ze strany úřadů.
Soud podle Rádia Svobodná Evropa na konci dubna rozhodl o vydání dočasného opatření a v oznámení srbské vládě naznačil, že by mělo být zabráněno jakémukoli použití zvukových zařízení k ovládání shromážděných občanů.
Srpnový zlom
Míra násilností skokově narostla 12. srpna, kdy protestující ve městě Vrbas napadli provládní chuligáni pyrotechnikou, rozbitými lahvemi nebo cihlami. V následujících dnech policie začala ve větším množství zatýkat zúčastněné. Chuligáni zároveň začali intenzivněji útočit i na obchody, jejichž majitelé se demonstrace rozhodli podpořit, jak dříve psal i server iROZHLAS.cz.
S násilím od policie se setkala také Dijana. „Policie dost dobře ví, kdo jsem. Párkrát na mě vlítli s obušky, jednou když jsem stála před kordonem se zdviženýma holýma rukama,“ popisuje.
Násilí po tomto zlomu nezůstalo jednostranné. „Srbská společnost je dlouhodobě frustrovaná, někde to asi muselo kulminovat. Žádná ze stran nechce ustoupit, ani Vučić, ani demonstranti,“ komentovala srpnové dění pro server iROZHLAS.cz politoložka Věra Stojarová. Někteří účastníci tehdejších protestů například zaútočili na vládní budovy.
Ačkoliv Vučić se v některých případech vůči policii ohradil, myslí si, že její chování je adekvátní. „Policie reagovala pouze v krajní nouzi a používala minimální sílu,“ zhodnotil v říjnu na tiskové konferenci s Ursulou von der Leyen.
Situace pak zůstala vyostřená, během protestu 1. září došlo v Novém Sadu i k varovným výstřelům. „Od léta je obrovský tlak ve společnosti a policejní brutalita sílí. Policie házela zábleskové granáty na mírové protestující a okupovala univerzitní kampus. Použila i slzný plyn a proháněla nás podél řeky. Běželi jsme asi 600 metrů, policisté nakonec vytasili zbraně a začali střílet do vzduchu,“ vypráví maturant Filip.
Podle chemické analýzy vysokoškolských studentů policie použila proti protestujícím 5. září dokonce toxický plyn, v dalších případech došlo i na využití zásahových vozidel.
Rok protestů
Demonstrace plánovaná na roční výročí tragédie v Novém Sadu byla kvůli vývoji v zemi proto očekávána s napětím. K jejímu konání se schylovalo už několik dní před tím: v duchu dosavadních blokád a dlouhých meziměstských pochodů mířily do Nového Sadu a Bělehradu dlouhé dny před 1. listopadem průvody protestujících z různých měst napříč Srbskem.
To, co demonstrující požadují, se ale zatím nesplnilo. Prezident Vučić odmítá předčasné volby i zásadní reformy.
X X X
‚Úspěšné koncerty, spokojení rodiče a úsměvy dětí.‘ Folklórní soubor Brněnský Valášek slaví 50. výročí
Před 50 lety vznikl folklorní soubor Brněnský Valášek. V souboru dnes působí asi 150 členů všech generací a společně připravili slavnostní představení, které připomíná jeho bohatou historii.
„Městský Valášek vznikl v roce 1975 a u jeho založení byli manželé Alexovi. Začínali jako jedna skupinka dětí a postupně se skupinka rozrůstala, takže po deseti letech už měli 90 členů rozdělených do tří skupin. Rok po založení souboru vznikla i první dětská cimbálová muzika,“ popisuje Alena Halášová, která vede Brněnský Valášek už více než 30 let.
Brněnský Valášek slaví padesát let s lidovou písní a tancem. Folklorní soubor má dnes asi 150 členů všech generací
Brněnský Valášek je dnes důležitou součástí kulturního života města Brna. Podle vedoucí souboru mají mladí lidé o folklor stále zájem. „Nezaznamenala jsem nějaký výraznější odliv počtu členů,“ dodává Halášová.
„Řekla bych, že dříve měly pocit, že se jim třeba děti ve škole smějí, když chodí do tanečního souboru. My se snažíme hodně seznamovat mladší členy s těmi staršími, aby viděli, že mají své vzory v těch starších. Třeba kluci speciálně, když vidí tancovat ty své starší kamarády, tak je to určitě motivuje,“ přibližuje.
Brněnský Valášek je podle členů souboru místem, kde se setkávají generace a kde se tradice přirozeně spojuje s radostí z pohybu a hudby. Halášová je nejvíce pyšná na to, že se do souboru vracejí další generace bývalých členů. Radost jí dělá i to, že dnes pracuje s kolegyněmi a kolegy, které sama vedla jako malé děti.
„Pro mě určitě zůstal v paměti můj poslední zájezd se souborem do Portugalska, kde to opravdu byla srdcová záležitost. Člověk se loučil, to byli opravdu krásné chvíle. Dlouhá cesta, asi třídenní, ale opravdu to utkvělo v paměti,“ vzpomíná Hana Bičanová, která dnes pracuje s těmi nejmladšími dětmi, někteří z nich nejsou starší čtyř let.
„To je taková rodina, jak to člověk prošel a získal ty radosti, volný čas a přátelství. A těm dětem to chce vracet, to je přesně ta motivace. Odměna jsou pak ty úspěšné koncerty, spokojení rodiče a úsměvy dětí. To je nejlepší,“ doplňuje.