Rusko může k ústupkům dotlačit jediný muž. Můžeme Ukrajině fandit, ale to neznamená, že tak válku s Ruskem vyhraje. Pokud nedojde k mírové dohodě, konflikt může skončit kapitulací napadené země. V pořadu K věci to řekl bezpečnostní expert Andor Šándor. Podle něj bude Rusko nadále trvat na svých požadavcích a k ústupkům jej mohou dotlačit pouze Spojené státy, pokud se jejich prezidentovi, Donaldu Trumpovi, bude chtít.

Kapitulace Ukrajiny je podle Šándora reálná možnost. „Nemůžeme se tvářit, že když budeme fandit Ukrajině, a já jí fandím, tak válku s Ruskem vyhraje. Pokud nedojde k nějaké mírové dohodě, konflikt může skončit její kapitulací,“ řekl Šándor.

 Evropa by podle něj měla udělat maximum pro to, aby byl mír pro Ukrajinu co nejméně nevýhodný. „I nepříjemná dohoda je lepší, než kdyby konflikt zamrznul a vojska se zastavila na nějaké čáře dotyku. To by byl pro Evropu nebezpečný precedent a nic dobrého by to nepřineslo,“ uvedl Šándor.

 X X X

 Zrno: Setkání se Zelenským by bylo pro Putina ponižující.

 Šándor je přesvědčený, že Rusko momentálně nemá důvod ustoupit ze svých požadavků. „Na frontě tahá za delší konec provazu. Z ruské přehlídky na Rudém náměstí je jasné, že Rusko ani zdaleka není tak izolované, jak si my v Evropě myslíme. Svět se na konflikt na Ukrajině nedívá tak, jako my,“ sdělil.

K ústupkům by Rusko podle Šándora mohly přivést pouze Spojené státy, pokud jejich prezident Donald Trump na něj bude chtít zatlačit. „Měl představu, že ten konflikt rychle ukončí, protože Spojené státy jsou vázány jinde. Neuvědomuje si ale, jak hluboké kořeny konflikt má. Mohl by na Rusko zatlačit tím, že uvalí sekundární sankce na země, které spolupracují s Ruskem. To si ale myslím, že vzhledem k tomu, že se celní válka s Čínou blíží k nějakému dobrému rozuzlení, je nereálné,“ dodal Šándor.

 X X X

 Trump a jeho lidé jsou proti Rusům nezkušení, říkají experti. Pomůže Kyjevu nerostná dohoda?

Americký prezident Donald Trump a jeho diplomaté trpí při jednání s Rusy na svoji nezkušenost. Ve vysílání CNN Prima NEWS se na tom shodli bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý a vysokoškolský pedagog se zaměřením na USA z Metropolitní univerzity Praha (MUP) David Mareček. Oba také diskutovali o tom, zda čerstvě podepsaná dohoda o nerostech mezi Kyjevem a Washingtonem bude znamenat bezpečnostní záruky pro Ukrajinu.

„Touto smlouvou dochází ke zlomu v celém konfliktu,“ řekl ve vysílání Šedivý. Ačkoliv byl Kyjev kvůli dohodě pod tlakem, podařilo se podle něj Ukrajincům v souvislosti s ní i jednáním o příměří dosáhnout toho, že Američané ustoupili z některých původních požadavků.

?Podle dohody se mají Američané podílet na těžbě surovin přímo na Ukrajině. To do jisté míry znamená i bezpečnostní garance pro Kyjev, minimálně z pohledu Trumpa. „Když tam bude hodně Američanů, nikdo si nedovede představit, že by tam zaútočil,“ komentoval Mareček.

 Zároveň však dodal, že rozhodně nejde o záruky, které si představoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který chtěl ve své zemi americké vojáky jako „odstrašující sílu před ruskou agresí“.

Smlouva o nerostech byla uzavřena na pozadí jednání o příměří na Ukrajině. V tom se podle obou expertů silně projevuje fakt, že Trump a jeho diplomaté nejsou oproti svým ruským protějškům příliš zkušení.

Bič na Ukrajinu, cukr pro Rusko

Podle Šedivého sice Trump má tým plný praktiků, ale nemají z jednání s Rusy potřebné návyky, a proto americký prezident tak často otáčí své názory. „Počáteční změny odrážejí i nezkušenost,“ zmínil pro CNN Prima NEWS generál v záloze a přidal, že významnou roli v tom hraje také Trumpova povaha.

Podobně hovoří i Mareček, podle kterého Trump využívá taktiku cukru a biče. „Bič je zejména na Ukrajinu, protože je slabší aktér, který se bude moci podvolit požadavkům USA. Proto vycházel více vstříc Rusku,“ komentoval pedagog MUP s tím, že šéf Bílého domu potřebuje svým voličům ukázat úspěch v jednání o příměří, ať už budou jeho podmínky jakékoliv.

„Je to dáno i nedostatkem zkušeností amerických vyjednavačů. Steve Witkoff má sice dlouhodobé zkušenosti v oblasti nemovitostí, ale není to zkušený diplomat. Možná skutečně uvěřil ruským diplomatům a Vladimiru Putinovi, a jejich slovům, že Rusko chce mír,“ pokračoval dále Mareček s odkazem na Trumpova vyjednavače pro Blízký východ a Ukrajinu.

 X X X

 GEN:  USA:  VÁLKA  PŘERŮST  V  BOJ  USA  S  RUSKEM?

Válka na Ukrajině může přerůst v konflikt USA a Ruska, varuje americký generál

 Generál Gregory Guillot, vedoucí Severního velitelství USA (USNORTHCOM) a Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (NORAD), varoval, že válka na Ukrajině se může vyvinout v přímý konflikt mezi Spojenými státy a Ruskem. Podle něj dění na Ukrajině též ukazuje na sílící spolupráci vyzyvatelů USA, které tak mohou naplno zjistit, že místo jednoho 

„Pravděpodobnost přímého konfliktu mezi Spojenými státy a jedním z jejich čtyř hlavních protivníků narůstá. Čínská lidová republika, Rusko, Severní Korea a Írán se sice snaží vyhnout ozbrojenému konfliktu se Spojenými státy, jejich vnímavost úpadku Západu ale podporuje rostoucí ochotu vyzvat Spojené státy na globální scéně a zvyšuje riziko chybného odhadu v případě krize,“ varoval generál v odtajněném dopisu senátnímu výboru pro ozbrojené služby, před kterým vystoupil v úterý.

Podle Guillota „existuje několik pravděpodobných cest“, kterými by válka na Ukrajině mohla přerůst v přímý vojenský konflikt mezi Ruskem a USA. Varuje, že i válka mezi palestinským teroristickým hnutím Hamás a Izraelem se může vyvinout v přímý vojenský střet USA s Íránem a jeho spojenci.

 Generál připomíná, že konflikt se může rozhořet i na Korejském poloostrově nebo též v Jihočínském moři či v Tchajwanském průlivu. Válka s Čínou by podle něj měla „důsledky, které mohou trvat celou generaci“.

Hrozba nepřátelské koalice

„Strategická spolupráce mezi našimi čtyřmi hlavními protivníky od začátku války na Ukrajině výrazně vzrostla, což zvyšuje riziko, že válka s jedním protivníkem se může rychle rozšířit na válku s nepřátelskou koalicí,“ varuje Guillot. Například ochota KLDR riskovat vlastní vojáky na podporu ruské války na Ukrajině „demonstruje, kam až jsou tito partneři ochotni zajít, aby prosadili své strategické pozice a vzepřeli se mezinárodnímu řádu vedenému Západem“.

Velitel USNORTHCOM vnímá jako zvláště znepokojivý rozvíjející se vztah mezi dvěma „nejschopnějšími protivníky Spojených států“ – Ruskem a Čínou. Jejich strategické partnerství by se mohlo rozšířit do podoby koordinovaných vojenských operací ohrožujících USA. Podle Guillota záblesky této vojenské spolupráce byly patrné loni v létě, kdy čínské bombardovací letouny byly rozmístěny na ruské arktické letecké základně a společně s ruskými hlídkovaly nad Beringovým mořem.

USA si všímají, že čínské bojové lodě se v Beringově moři rozmisťují už několik let a operují v blízkosti americké kritické infrastruktury na Aljašce. Čína spustila na vodu své nové ponorky na jaderný pohon třídy Shang III a zařadila do své výzbroje bombardéry H-6N se schopností doplnit ve vzduchu palivo. Guillot upozorňuje, že Peking tím navyšuje své možnosti přímého úderu na americkou půdu.

Podle generála by se neměla podceňovat ani Moskva. „Navzdory zhoršení svých bojových schopností na Ukrajině Rusko posílilo svou již tak ohromnou schopnost ohrožovat Severní Ameriku konvenčními raketami s plochou dráhou letu. Tři roky úderných operací na Ukrajině poskytly ruským leteckým posádkám a námořním silám cenné operační zkušenosti,“ podotýká Guillot s tím, že ruské ponorky se pravidelně pohybují u amerického pobřeží

X X X

 Zrno: Setkání se Zelenským by bylo pro Putina ponižující. Proč se Rusové hrnou do armády?

•  

 

Vladimir Putin si myslí, že čas je na jeho straně, řekl o vývoji konfliktu na Ukrajině šéfredaktor webu Aktuálně.cz Matyáš Zrno ve vysílání CNN Prima NEWS. Poznamenal také, že osobní setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Istanbulu by pro ruského autoritáře znamenalo ponížení a ránu pro propagandu. Kreml ve středu večer oznámil, že ruskou delegaci povede Putinův poradce Vladimir Medinskij, informovala agentura TASS. Zrno ve vysílání dále popsal i to, proč se Rusové nyní ženou do armády.

K osobnímu setkání Zelenského a Putina, k němuž vyzýval ukrajinský prezident, se Zrno stavěl skepticky. „I když ho k tomu vyzýval prezident USA Donald Trump, znamenalo by to pro šéfa Kremlu ponížení. Jednáním tváří v tvář by Zelenského, jehož označuje za loutkového prezidenta či vládce nacistického režimu, legitimizoval v očích Rusů,“ zdůraznil.

 „Jediným partnerem, s nímž by Putin jednal, je právě šéf Bílého domu. Zatímco USA jsou respektovaným nepřítelem, Zelenskyj je pro něj o několik úrovní níže. Osobní jednání by znamenalo ránu pro moskevskou propagandu,“ upřesnil Zrno.

Bezzubé snahy o příměří během setkání

Novinář také připomněl, že ruská strana již dříve navrhla a slíbila pouze přímé čtvrteční jednání v Istanbulu. O souvisejícím příměří ale nepadla z jejich strany ani zmínka. „Spolu s Ukrajinou tuto podmínku vyžadovaly i evropské státy, ovšem svým způsobem bezzubě – nezmínily totiž následky a ani se na celé věci nedomluvily se Spojenými státy,“ popsal Zrno v pořadu Nový den.

 Rusové stále útočí drony na ukrajinská města. „Nic nenasvědčuje omezení bojových akcí ze strany Moskvy. Putin si s největší pravděpodobností myslí, že čas je na jeho straně. Je přesvědčen, že za cenu velkých ztrát postupuje,“ řekl šéfredaktor webu Aktuálně.cz.

Tučný bonus žene Rusy do války

Moskvě se podle Zrna rovněž daří doplňovat armádní složky. „Rusové si myslí, že válka brzy skončí, takže zájem o kontrakt s armádou významně roste. Muži tak chtějí dosáhnout na velké bonusy, než konflikt uhasne, což je naivní přístup,“ upozornil.

 Istanbulské jednání považuje za začátek dlouhého a bolestivého procesu. „V dějinách to málokdy funguje, jak si představuje Trump. Jsme na začátku – vždy záleží, jestli mají strany důvod konflikt ukončit,“ dodal novinář.

 X X X

 GEN  PAVEL  ODMÍTL  FIALU

Prezident Pavel zasadil ránu volební kampani koalice Spolu. Tím, že se chová, jak slíbil

Lidové noviny: Mnozí z nás, možná většina, by si oddechla, kdyby v některých strategických oblastech existoval konsenzus politické reprezentace. V řadě problémů nás absence společně akceptované strategie dlouhodobě poškozuje.

Nejzřetelněji je to vidět na důchodech, o reformě se mluví nepřetržitě déle než patnáct let a shoda není ani na základech. Například věk odchodu do důchodu nejprve rostl automaticky podle délky dožití, což mělo jistou logiku, pak tenhle automat odvrhla vláda Bohuslava Sobotky a zastropovala věk na 65 let, vláda Petra Fialy jej zvedla na 67 let, přičemž ministrem práce byl Marian Jurečka hlasující před lety pro zastropování na 65 letech.

 Na obrysech důchodové reformy se strany občas dokázaly i předběžně domluvit, jenže s blížícími se volbami se vždy najde někdo, kdo se vymezí proti nepopulárním krokům. Vláda Petra Fialy se s opozicí nebavila, respektive se vždy zachovala podle svého, ostatně měla na to většinu. Vládnoucí koalice navíc opozici líčí jako vyvrhele lidstva. Těžko se tedy můžeme podivovat nad tím, že opozice hodlá revidovat kroky Fialovy vlády, pokud se dostane k moci.

Dalším příkladem je elektronická evidence tržeb. Tu ODS zrušila z čistě ideologických důvodů, přestože ji ekonomové nabádali, aby ji ponechala. Příkladů bychom v minulých letech našli spoustu a nikdo nemůže tvrdit, že taková politika naší zemi prospívá.

Překvapivý výsledek

Prezident Petr Pavel po zvolení sliboval, že bude nadstranickou hlavou státu. Jakkoli se o to pokoušel, většina jeho kroků vyznívala jako jasně provládních a kritika, kterou občas mířil na některé sporné kroky Fialovy vlády, byla hodně nesmělá a tichá.

Pokusy o jednání s opozicí kolem reformy důchodů skončily roztržkou, protože hnutí ANO odmítalo potvrdit to, co možná na jednáních slíbilo. To je politika, pokud z jednání neexistuje zápis, těžko někoho usvědčíte ze lži.

Prezident se v tomto směru poučil, a když dnes jednal se všemi politickými stranami zastoupenými v Poslanecké sněmovně o otázkách bezpečnostní strategie, nesnažil se nikoho tlačit k nějakým dohodám či veřejným slibům. Na takové počínání není vhodný čas, protože volby jsou za pět měsíců.

 Nicméně výsledek celodenního prezidentova jednacího maratonu je překvapivý, existuje široká shoda v otázkách obrany, energetické bezpečnosti a členství v NATO i EU. Na žádné fatální rozpory prezident nenarazil a dokonce i straničtí šéfové včetně Tomia Okamury si setkání pochvalovali.

Předseda vládního hnutí STAN Vít Rakušan se po setkání s prezidentem nechal slyšet, že bezpečnost by se neměla politizovat. V jeho případě to můžeme považovat za účelové tvrzení, potřebuje se před volbami vymezit vůči Spolu, ale pokud si pamatujeme jeho předchozí výroky, byl to právě Vít Rakušan, kdo se choval hystericky a politizoval téměř vše.

 Ale kdo aktuálně nejhlasitěji politizuje bezpečnostní otázky, kdo vykresluje v kampani nadcházející volby jako osudové a snaží se voličům líčit situaci tak, že by vítězství opozice znamenalo fatální obrat v zahraniční politice a pád do vlivu Moskvy? Především koalice Spolu.

Civilizační obrat nehrozí

Prezident to tak nevidí a jeho úsudek v otázkách zahraniční bezpečnosti prozatím nikdo nezpochybňoval. Tedy dnešní schůzka byla docela tvrdou ranou koncepci volební kampaně vedené premiérem Fialou. Pokud hlava státu říká, že žádný civilizační obrat nehrozí, a naopak mluvil o širší shodě, pak popřel celou kampaň koalice Spolu. Zůstává výhradně na Spolu, zda dokáží kampaň modifikovat, nebo chtějí nadále předstírat, že jejich odstavením od moci nastane pro národ katastrofa.

Prezident hodlá jednání opakovat, možná by to k něčemu mohlo být, zejména v jiném čase, třeba po volbách, kdy strany jsou ochotné něco měnit. Ovšem vzhledem k politické síle prezidenta Pavla si od toho mnoho slibovat nemůžeme. Prezident sám je v tom nevinně, avšak povolební arogance vítězů spojená s touhou oplatit těm, kteří minule vládli, všechna příkoří, spolehlivě zničí každý pokus o dohodu. Lze se tedy obávat, že po volbách nás opět čeká jen negace snah minulé garnitury a minimální reformní kroky.

 X X X

 ČR  V  DLUZÍCH,  BEZ  PENĚZ,  FIALA  ROZHAZUJE  MILIARDY  NEZIVKOVKÁM

NEZISKOVKY  VYDĚLAT  VLASTNÍM  PODNIKANÍM

Desítky milionů korun dostávají ze státní kasy politické neziskovky

 Desítky milionů korun dostávají ze státní kasy politické neziskovky. Kvůli svému hospodaření se stávají terčem kritiky. Podle některých politologů se z nich staly nástroje, kterými politické strany nepřímo financují svůj provoz. A samotné úřady připouštějí, že jim zákony příliš možností ke kontrole těchto organizací nedávají.

Organizace konferencí, seminářů nebo veřejných debat. Takový má být úkol think tanků, známých také jako politické neziskovky. „V Česku mají politické neziskovky často velmi logicky kontroverzní nádech. Fungují jako další rozměr financování politického subjektu, právě tím, že se tam dává příležitost stoupencům, partnerům či bývalým členům strany,“ uvedl pro CNN Prima NEWS politolog Jan Kubáček.

 Provoz takových politických institutů dotuje stát, jen za loňský rok na něj politické strany dostaly přes 45 milionů korun. „Ty instituty by měly být více známé a měly by skutečně pracovat. U řady z nich nevíme, jestli vůbec existují a co vlastně za peníze daňových poplatníků dělají,“ popsal své výhrady politolog Lukáš Valeš.

 A právě to je trnem v oku některým stranám. Dlouhodobě to kritizuje třeba SPD. „Takzvané neziskové organizace s politickým programem jsou jen parazité přicucnutí na veřejné peníze,“ vyjádřil se v minulosti k tématu předseda hnutí Tomio Okamura.

I přesto má ale samotná SPD svou vlastní neziskovou organizaci – Institut svobody a přímé demokracie. „My žádnou neziskovku neprovozujeme. Každá strana si může zřídit institut, kde se pro veřejnost propaguje politický program. My kritizujeme politické neziskovky, ty proimigrační, genderové…,“ bránil se Okamura.

Máme svázané ruce, přiznává úřad

A třeba i Starostové odmítají, že by byl jejich institut vázán na hnutí. „Institut není úkolován hnutím, které ho založilo, a může být ve svých rozhodnutích autonomní,“ uvedla ředitelka institutu STAN Tereza Dundáčková.

Politické instituty příliš velké kontrole nepodléhají. Úřad, který má dohlížet na hospodaření politických stran, přiznává, že má svázané ruce. „Pokud jde jen o státní příspěvky, zákon příliš mnoho prostoru pro úřad nedává – jediné povinnosti se týkají zasílání na transparentní účet institutu a zákazu jejich využívání ve volební kampani,“ řekl Petr Vymětal z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran.

Celkově stát na neziskové organizace rozdá z rozpočtu, jehož příjmy plynou především z daní a pojistného, ročně kolem 19 miliard korun.

 X X X

 Kolik bere papež? Je to bída na to, že má 400 tisíc lidí a 1,5 miliardy zákazníků

Zní to trochu divně, ale i papež dostává plat. Na to, že je náměstek Krista na Zemi, bere dost málo.

 A na to, že pro někoho je dokonce náměstek Boží – takhle to říkal třeba Jan Hus – ale i hlava svrchovaného státu, nástupce svatého Petra a k tomu vrchní velitel malé armády, je to dokonce hodně málo. A to už snad radši ani nezapočítáme, že je také nejvyšší stavitel mostů (pontifex maximus) mezi pozemským a duchovním světem a že k tomu všemu je ještě sluha sluhů Božích.

Dvě stě tisíc eur, jež zbyly po Františkovi, půjde mladistvým delikventům v římské věznici Casal del Marmo. Odkázal jim je.

X X X

 HRDINOVÉ   Z  VÁLKY  HITLERA  

Blaničtí rytíři z Volyně. Hrdinové z fronty, na které se v učebnicích téměř zapomnělo

Přežili válku, Stalinovy čistky i útoky Němců. Volyňští Češi tvořili páteř 1. československého armádního sboru v SSSR za druhé světové války. Po ní se vydali do vlasti svých předků, často bez majetku, ale s nadějí, že v Československu znovu zapustí kořeny. Kapitolu dějin, která se postupně vytratila z kolektivní paměti, otevírá text, jenž vznikl ve spolupráci s Pamětí národa.

 Byl 17. květen 1945, devět dní po konci války. Prahou pochodovali vojáci a vojačky 1. československého armádního sboru v SSSR. Na Staroměstském náměstí je vítal prezident Edvard Beneš. Z trosek ještě doutnajících budov zněla slova o Stalinovi a národních výborech, signály budoucího směřování země.

Paměť národa Text vznikl ve spolupráci s Pamětí národa, pro kterou jej zpracovaly Markéta Bernatt-Reszczyńská a Kristýna Himmerová Organizace sdružuje lidi se zájmem nejen o historii prostřednictvím Klubu přátel Paměti národa. Díky pravidelným příspěvkům více než 5 tisíců členů může spolek dál uchovávat vzpomínky lidí, kteří prožili klíčové okamžiky dějin. Členství mimo jiné nabízí možnost setkávat se s pamětníky, účastnit se vycházek, výletů, debat či hlasovat pro laureáty Cen Paměti národa.

„Krásný květen byl. Líbali nás, objímali, děkovali. Praha byla jak nevěsta. Byla jsem šťastná, že jsem konečně doma“ vzpomínala Věra Biněvská, která do zahraniční armády narukovala už ve čtrnácti letech a byla jedním z nejmladších účastníků bojů na Dukle. Pracovala tehdy jako radiotelegrafistka.

První československý armádní sbor bojoval na východní frontě po boku Rudé armády a komunistický režim tohoto faktu propagandisticky využíval jako důkaz československo-sovětského přátelství. Komunisté ovšem zamlčovali fakt, že základ sboru představoval tzv. Československý legion, jehož příslušníci byli na základě paktu o spolupráci mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem na podzim 1939 internováni v sovětských táborech. Stalin je propustil, až když Hitler napadl i Sovětský svaz, a Čechoslováci se tak pro boj hodili.

Stalin tedy povolil vznik československé jednotky na sovětském území a tu začal na Urale v Buzuluku formovat legionář a prvorepublikový plukovník Heliodor Píka spolu s podplukovníkem Ludvíkem Svobodou.

Po únoru 1948 se smělo v souvislosti s východní frontou hovořit jen o Svobodovi, generála Píku nechali komunisté popravit jako první oběť vykonstruovaných procesů v červnu 1949 a okamžitě po únoru 1948 se zbavili všech prvorepublikových důstojníků. Z historie se také poněkud vytratil příběh volyňských Čechů, kteří v bojích na Dukle tvořili největší část z šestnáctitisícového sboru a statečnost prokazovali po celou dobu války.

Do Prahy jich v květnu 1945 dorazilo necelé čtyři tisíce a drtivá většina z nich si přála v zemi svých předků zůstat. Vyjednávání jejich repatriace se Sovětským svazem trvalo přes rok. V nových domovech začali hospodařit na statcích po sudetských Němcích a po únoru 1948 je dostihl stalinismus, před kterým prchali. Navíc se jako nepohodlní svědci stalinských praktik a kolektivizace ocitli v hledáčku StB.

Připraveni na boj díky Blaníku

Hned na začátku německé okupace Volyně založili v červenci 1941 volyňští Češi ilegální odbojovou skupinu Blaník, která se připravovala zejména na vstup do československé zahraniční armády. Za rok a půl se jejím zakladatelům – učitelům Vladimíru Knopovi z Mirohoště a Josefu V. Rejzkovi z Moskovštiny a uprchlíkovi z protektorátu Jiřímu Lízálkovi – podařilo vybudovat síť podporovatelů po celé Volyni.

Počátkem roku 1943 měl Blaník své spojky ve 37 českých vesnicích díky vydávání ilegálního časopisu a letáků, které burcovaly k vlastenectví. Členové skupiny měli důležitý a nebezpečný úkol – shromažďovat zbraně a střelivo, o které měli zájem stoupenci Ukrajinské osvobozenecké armády, tzv. banderovci, kteří do českých vesnic chodili v noci pro jídlo.

 „Ve dne vládli Němci a v noci banderovci,“ popsal vyhrocenou situaci na Volyni v době nacistické okupace Bedřich Opočenský z Boratína u Lucku, který se do aktivit Blaníku zapojil jako devatenáctiletý. V rámci příprav na vstup do československé armády členové Blaníky absolvovali také výcvik ve zbrani a řízení motorových vozidel.

Bedřich se učil řídit na dvoře Václava Vlka, taxikáře v nedalekém Lucku. „Měl auto, ale nemohl jezdit, nebyl benzín. Nás bylo asi sedm hochů a on nás učil řídit u sebe na dvoře v autě na špalcích. Velel nám: nastartovat, přidat plyn, ubrat,“ popsal Opočenský válečný „trenažér“.

Volyňští Češi představovali pro Svobodovu armádu ohromnou posilu, bez jejich odhodlání bojovat za svobodu vlasti svých předků by na území SSSR nemohl vzniknout tak velký československý vojenský útvar. Jeho zřízení oficiálně schválil generální štáb Rudé armády 10. dubna 1944.

Na jaře roku 1944 se k odvodu dostavilo 11 451 volyňských mužů a žen, z nichž drtivá většina byla uznána za schopné vojenské služby. Bedřich byl u odvodu díky zkušenostem z „trenažéru“ zařazen do výcviku pro řidiče tanku. „Byl to intenzivní výcvik, až šestnáct hodin denně. Soboty, neděle, svátky – neexistovalo. Dennodenně. I v noci bývaly výcviky. My jsme jako armáda vycvičení byli,“ vyprávěl i po letech s hrdostí.

Výcvik trval od března do srpna, kdy dostal 1. československý sbor rozkaz přesunout se k Dukle na dnešní polsko-slovenské hranici. Sbor složený ze dvou třetin z nováčků z řad volyňských Čechů měl přes Karpaty rychle proniknout na slovenské území, kde tehdy vypuklo povstání. Tento plán ale ztroskotal. Němci odzbrojili dvě slovenské divize, které měly přejít na stranu povstalců.

„Generál Svoboda nám v předvečer řekl, že nás na druhé straně očekávají slovenské divize. My jsme počítali s tím, že to bude defilový pochod, a ne válka a útok. Proto to taky tak dopadlo. Kdyby nám bývali řekli hned naostro, jak to tam vypadá, že je oblast obsazena Němci, kteří mají výhodné pozice,“ vyprávěl Opočenský.

Hned v prvních dnech sbor utrpěl obrovské ztráty a sovětské velení tehdy neoprávněně odvolalo velitele sboru Jana Kratochvíla jmenovaného exilovou vládou a pověřil velením generála Ludvíka Svobodu, který vedl 1. brigádu sboru. Vojáci nakonec na Slovensko vstoupili až 6. října 1944.

Hrdina osvobození Ostravy

Za Duklou dostal Bedřich svůj první tank T-34, s nímž se jako jeho velitel účastnil v půli ledna 1945 úspěšné tankové bitvy u polského Jasla. V Ostravě se stal hrdinou osvobození, když 30. dubna 1945 zachránil posádku československého tanku, který vjel jako první přes Říšský most přes Ostravici. Tank č. 051 zasáhly tři pancéřové pěsti vypálené nacisty z protějšího domu, na jehož místě dnes stojí památník.

„Tank začal hořet, velitele to zabilo a ti ostatní vyskákali a utíkali po tom mostě zpátky. Když jsem viděl, co se děje, tak jsem do těch baráků naproti pálil jednu za druhou. Tím jsem snad pomohl natolik, že přeběhli až k nám. Hned se jich ujali místní a večer přijely sovětské tanky,“ vyprávěl.

Opočenský také vzpomínal na pohostinnost Ostravanů, kteří nosili vojákům cigarety, salámy, pití. Užili si jí ale jen krátce, hned další den pokračovali se Sověty na Fulnek. Tam vyměnil tank za slavnou Tatru 87, protože si ho velitel Vladimír Janko vybral jako čestnou stráž.

„Janko už si oblíkl uniformu, navěsil si metály,“ popsal následnou jízdu do Prahy, kterou 8. května přerušila u Golčova Jeníkova německá kolona. „Němců bylo padesát a nás pár. Janko vystoupil z auta a říká německy tomu majorovi, že už nemá cenu bojovat, že už Německo kapitulovalo. Ten Němec, že ne, že má svoje rozkazy.“

 Československé vojáky duchapřítomně zachránili místní lidé, kteří dali do okna hostince rádio s německým vysíláním. „Když uslyšel ‚kapitulieren‘, tak vykulil oči, sundal čepici, odepnul pásek a že přijímá. Dal povel a jeho vojáci naházeli na hromadu zbraně,“ popsal Opočenský konec války.

Místo euforie náraz. A pak zpátky na frontu

Do Prahy dorazili 9. května. Bedřich se ještě vydal bojovat na nákladové nádraží na Žižkově. Cestou se ale jeho automobil střetl se sovětským náklaďákem. „Probudil jsem se na nosítkách a říkám si: ‚To přeci ne! Já jsem bojoval celou válku, a najednou skončím na nosítkách!‘ Z těch nosítek jsem vyskočil, sestřičky okolo se chytaly za hlavu,“ vyprávěl.

Válka ale pro jeho jednotku neskončila, po slavnostní přehlídce na Staroměstském náměstí 17. května museli odjet zpět na Ostravsko. Tam bránili do konce roku české Slezsko, kde v neklidné poválečné době stále doutnaly staré česko-polské spory o Těšínsko.

Do Prahy v květnu 1945 dorazilo v řadách příslušníků 1. československého armádního sboru v SSSR na 3 900 volyňských Čechů, asi 2 300 volyňských vojáků zůstalo v nemocnicích na území SSSR a v Československu, čtyři tisíce volyňských Čechů padly. Většina vojáků se rozhodla v Československu zůstat a čekat na příjezd svých rodinných příslušníků po vyjednání repatriační dohody se Sovětským svazem.

Československá vláda zahájila jednání hned v červnu, podepsání dohody ale oddalovala neochota sovětské vlády proplatit volyňským Čechům jejich polnosti. Na Volyni patřili mezi významné hospodáře, chovali dobytek, pěstovali chmel a další plodiny. Svých hospodářství se vzdalo 10 502 rodin, které se rozhodly odjet do Československa, aniž by měli záruku finančního vyrovnání.

Dohodu o právu opce a přesídlení občanů české a slovenské národnosti žijících na území Volyně v SSSR do Československa podepsali 10. července 1946 československý velvyslanec Jiří Horák a zástupce sovětské vlády Solomon Abramovič Lozovskij v Moskvě.

„Volyňští Češi se pokryli nesmrtelnou slávou a svým statečným postojem v těžkých dobách se ukázali býti důstojnými syny své staré vlasti a obnovili svými hrdinskými činy starou slávu českých dějin. Tito stateční synové českého národa projevili ještě během bojových akcí přání vrátiti se se svými rodinnými příslušníky do staré vlasti,“ stojí v úvodu reemigrační dohody z 10. července 1946.

Jako první odjížděly rodiny vojáků, druhou skupinu tvořili zemědělci a třetí živnostníci, dělníci a ostatní. První transport vyjel z Dubna 30. ledna 1947 a poslední 10. května 1947. Po vstupu na československé území pozbyli Češi z Volyně sovětské státní občanství a stali se občany Československa.

Na statky po Němcích. A pod dohled StB

Většina volyňských Čechů našla nový domov v oblasti Sudet v domech po vyhnaných Němcích. Bedřich Opočenský se usadil na statku v Sedlci u Litoměřic. „Byla tam zámečnická dílna, tak jsem pokračoval v řemesle, než mě přišli znárodnit. Měl jsem dva zaměstnance a jednoho učedníka,“ vyprávěl.

Volyňští Češi drželi při sobě i v nových domovech. Starousedlí Češi se na ně dívali s nedůvěrou a považovali je za sympatizanty Sovětského svazu. Proti tomu se Opočenský rázně ohrazoval: „ My jsme z východu do republiky nepřitáhli komunismus. Byli jsme československá armáda a cvičili jsme podle prvorepublikových řádů A1-1. Do republiky jsme se po Dukle a ostatních bojích vrátili společně s panem prezidentem Benešem a s Janem Masarykem. Až po únorovém puči z toho udělali „Lidovou armádu“. Ať to nepřičítají nám.“

Státní orgány je naopak považovaly za možné nepřátele SSSR, protože měli zkušenost s drsnými stalinskými praktikami při kolektivizaci. Volyňští Češi se proto ocitli okamžitě po příjezdu pod dohledem Státní bezpečnosti, která se je snažila izolovat a sledovala, s kým se stýkají a co komu vyprávějí.

 „Komunisté neměli zájem o volyňské Čechy, a zvláště ne o ty, kteří přicházeli ze sovětské části. Správně předpokládali, že nebudou chtít kolektivizaci zemědělství, protože tu už zažili v Sovětském svazu, s nímž měli obecně špatné zkušenosti,“ potvrdila etnografka Helena Nosková. Podle ní se komunisté alespoň část z nich snažili vrátit do Sovětského svazu. „To se jim ale naštěstí nepovedlo, protože by je de facto poslali rovnou do sovětských gulagů,“ dodala.

Řada volyňských Čechů ale skončila ve vězení i v Československu – za skutečnou protikomunistickou odbojovou činnost nebo na základě falešných udání.

Příběh volyňských Čechů se v letech komunistické diktatury příliš nepřipomínal. Soudruzi nechtěli přitahovat zbytečnou pozornost k těm, kdo na vlastní kůži zažili důsledky předválečného spojeneckého paktu Sovětského svazu s nacistickým Německem. Kromě toho byli také nepohodlnými svědky stalinského teroru – nejdřív na východní Volyni a za války i na západní.

 X X X

 Favoritem voleb v Polsku je Trzaskowski. Nawrockého vytáhli půl roku předem, říká exdiplomat Janyška

Poláci budou v neděli v prvním kole rozhodovat o tom, kdo bude jejich příští prezident. Vládě i společnosti jde o hodně. „Buď přijde nová hlava státu, která dá konečně zelenou reformám, které prosazuje vláda Donalda Tuska, nebo je bude nadále torpédovat, jak to dělá dosavadní prezident Andrzej Duda,“ přibližuje v pořadu Osobnost Plus bývalý diplomat a znalec Polska Petr Janyška.

„Prezident Duda je člověkem, který byl zvolený za stranu Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského a stále se chová jako člen politické strany, ne jako nadstranický prezident všech Poláků,“ říká Janyška ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

 Kdo bude novým polským prezidentem? Poslechněte si celý rozhovor s bývalým diplomatem a znalcem Polska Petrem Janyškou

Současné rozložení kandidátů před nedělními volbami odpovídá dlouhodobému vývoji polské politiky. Dva největší favoriti, kteří proti sobě aktuálně stojí, jsou varšavský primátor Rafał Trzaskowski, kandidát vládní Občanské koalice (KO), a Karol Nawrocki, reprezentant strany Párov a spravedlnost (PiS). „Poslední čísla jsou celkem jasná. Liberál Trzaskowski má 32 procent, Nawrocki – kandidát Kaczynského – má 25 procent,“ upřesňuje bývalý diplomat a znalec Polska.

„Ostatní mají daleko méně, takže je celkem jasné, že tito dva postoupí. A od začátku se bere, že Trzaskowski je favoritem voleb, protože podle průzkumů by vyhrál i ve druhém kole,“ dodává.

Do finále nicméně zbývají dva týdny a podobu rozložení hlasů nakonec rozhodnou ti, kteří do poslední chvíle nevědí, jestli budou volit a koho.

‚Skončila klidná éra‘

Volební kampaň provázejí skandály spojené s osobou kandidáta strany PiS Nawrockého.

„Karol Nawrocki je neznámá tvář, takový králík, kterého Kaczynski před půl rokem vytáhl z klobouku, protože si zmapoval, že nikdo z jeho politiků by neměl šanci porazit Trzaskowského,“ domnívá se Janyška.

„Ukazuje se, že o něm zřejmě neměl všechny informace. Skandálů je víc a ukazují, že je to bezskrupulózní člověk bez morálky a měl úzké kontakty na podsvětí,“ přibližuje.

Kromě Nawrockého je problematické i to, že třetí největší favorit Sławomir Mentzen zastupuje krajní pravici, pro niž je charakteristický proruský postoj. Tím se odlišuje od většiny polské společnosti, která si nese historická traumata spojená s komunismem i dělením Polska a vůči režimu Vladimira Putina je velmi ostražitá.

„Je to vidět na tom, s jakou ochotou a kolik lidí se dnes hlásí do armády anebo různých dobrovolnických pomocných jednotek. To je v Polsku ve velké míře,“ dokládá někdejší diplomat. „Panuje tam pocit, že teď probíhá zlomový moment, kdy skončila klidná éra, kterou jsme tady měli krásných 30 let, a že může přijít chvíle, kdy se budou muset bránit,“ doplňuje.

 Proto v Polsku neprobíhá žádná kontroverzní debata na téma výdajů na armádu, naopak Varšava procentuálně přispívá do Severoatlantické aliance více než Spojené státy.

Snadno politicky zneužitelná je pouze otázka zapojení polských vojáků do ukrajinského konfliktu.

„Kaczynski nemůže vládu kritizovat za to, že vydává peníze na obranu, to by mu nikdo z voličů nespolkl. Proto tvrdí, že vláda chce poslat polské vojáky na Ukrajinu, aby tam umírali,“ upozorňuje exdiplomat. Premiér Donald Tusk takovou informaci ale popřel.

„Je to docela překvapivá věc – ve chvíli, kdy máte koalici ochotných, která slibuje dohlížející mírové jednotky, je tu Tusk, který chce být členem tohoto klubu a zároveň říká: ‚My tam nikoho nepošleme. Dodáváme logistiku, ale vojáky ne‘,“ uzavírá Janyška s tím, že nejspíše jde o předvolební strategii.

 X X X

 PRSKAVEC  ZÍSKAL  MEDAILI  VE  FRANCII

 Vždy jsem si přál mít medaili ve Francii, zářil štěstím kajakář Prskavec po zisku evropského titulu

Zlatý Jiří Prskavec a stříbrná Gabriela Satková – česká reprezentace ve vodním slalomu má na mistrovství Evropy dvě kajakářské medaile. „Cítil jsem, že už to musí někdy přijít, a jsem rád, že to přišlo tady,“ popsal Prskavec své dojmy v rozhovoru pro Radiožurnál Sport.

X Na třináctý pokus jste se na francouzském území dostal v individuálním závodě na stupně vítězů. Jaké jsou aktuální pocity?

Krásné. Cítil jsem, že už to musí někdy přijít, a jsem rád, že to přišlo tady. Mladí Francouzi na nás hodně tlačí a řekl bych, že na téhle trati jsou daleko rychlejší.

Co říkal kajakář Jiří Prskavec po zisku titulu mistra Evropy ve Francii

Moc si vážím toho, že jsem tu finálovou jízdu zvládl tak, jak jsem ji zvládl. Je to krásné, vždy jsem si přál mít medaili ve Francii a dobýt to evropským titulem je super.

X A čím to je, že se to povedlo právě dnes?

Nevím, od začátku loňské sezony, od mistrovství Evropy jsem se na kajaku dost trápil.

Možná tam byla i nedůvěra v sebe sama, teď s nastupující letošní sezonou jsem cítil, že jsem v dobrém momentě a že se to někde prolomí. Doufal jsem, že to bude hned ten první závod.

X Vždyť vy jste jeden z nejlepších na světě, jak ve vás může být nedůvěra?

Člověk má nějaké pocity, když jezdí. A když ten pocit není dobrý, tak je strašně těžké se ho zbavit. Ta nedůvěra pramení z toho, že jede dolů jízdu a najednou mu to ujede, což se mu třeba předtím nestávalo. Jsou to tyto momenty, které způsobují nedůvěru. A já neměl jeden závod, ale bylo jich víc, a pak se to nakupí.

Jsem rád, že jsem si nějak dokázal uvědomit, proč ten sport dělám, že to nejsou medaile, ale zábava. A vidíte, hned to krásně klaplo.

 X X  X

 Orbán podpořil rumunského nacionalistu a pobouřil Maďary. Opozice odpověděla lidsky, popisuje Varga

Lídr maďarské opozice Péter Magyar zahájil svůj pochod z Maďarska do Rumunska. Jeho cesta z Budapešti na hranici je protestem proti tomu, že premiér Viktor Orbán veřejně podpořil před nedělním druhým kolem rumunských prezidentských voleb nacionalistického kandidáta Georgeho Simiona. „Orbánův projev vyvolal negativní ohlas v celé maďarské společnosti a Magyar toho velmi šikovně využívá,“ komentuje bývalý maďarský velvyslanec v Praze György Varga.

 Jak tato událost hýbe maďarskou politikou? Nakolik je ten pochod sledovaný?
Průvod je ostře sledovaný a je to velmi nepříjemné pro vládní stranu Fidesz, protože značně odvádí pozornost a ukazuje na protiklady v politickém postoji premiéra Orbána.

 Rozhovor s bývalým diplomatem Györgym Vargou

Orbán se snažil ve svém projevu udělat politický kšeft s panem Simionem. Ten je ale dost nenáviděn Maďary, protože zahájil svoji politickou kariéru tím, že velmi ostře vystupoval proti maďarské komunitě v Rumunsku.

Vyvolalo to pobouření, které využil lídr opozice Péter Magyar, aby zorganizoval pochod na hranici. Překročí ji až po rumunských volbách, nestihnou tam dorazit dříve, ani to nebyl úmysl.

Fidesz odpověděl známým tahem – přepsat to něčím větším. Strana předložila poslanecký návrh, který by vládě umožnil omezovat, penalizovat a potenciálně zakazovat organizace a média, které označí za hrozbu pro národní suverenitu. Takže Maďarskem hýbe tento návrh zákona, až na druhém místě je ten pochod.

První kolo rumunských prezidentských voleb vyhrál krajně pravicový Simion. Získal 40,96 procenta

 X Jak velká je komunita Maďarů v Rumunsku? A mohli by případně nějak uškodit Viktoru Orbánovi v parlamentních volbách?

Maďarů v Rumunsku je milion, je to velmi silná komunita ve dvacetimilionové zemi. Ale maďarské hlasy z Rumunska nemají takovou váhu – veškeré menšiny z okolních zemí můžou do maďarského parlamentu poslat maximálně dva, tři poslance. Přímo výsledek voleb v příštím roce tedy neovlivní.

Samozřejmě postoj zahraničních Maďarů v Srbsku, Rumunsku nebo na Slovensku je hodně komunikován, takže nepřímo politicky ovlivní i maďarské volby. Ale přímo v Maďarsku může být dopad Orbánova projevu s podporou Simiona tragický a Orbánovi může uškodit.

Pochod a dialog

X Jak může ovlivnit postavení a popularitu lídra maďarské opozice Pétera Magyara, že se v této záležitosti angažuje a upozorňuje na to, že podpora nacionalistického kandidáta v Rumunsku je hrozbou?

Vycítil obrovskou chybu premiéra Orbána.

 Využil toho a chce z toho získat body, protože ten projev skutečně vyvolal negativní ohlas v celé maďarské společnosti nezávisle na postoji. Dokonce i ve Fideszu vyvolal určité nemilé překvapení.

Péter Magyar toho velmi šikovně využívá a organizuje svou odpověď velmi lidským, přímým způsobem.

Je to postavené na neustálém dialogu, kdy během pochodu mluví s lidmi v různých vesnicích. Zahájil ho v úterý, takže ušel několik desítek kilometrů a má před sebou ještě dlouhou cestu.

 X X X

 Trumpova vláda chce přesídlit až milion lidí z Gazy do Libye. Výměnou by uvolnila miliardy dolarů

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa pracuje na plánu trvale přesídlit až milion obyvatel Pásma Gazy do Libye, informuje na svých internetových stránkách americká televize NBC News s odvoláním na pět osob obeznámených s touto věcí. Pásmo Gazy obývá asi 2,3 milionu lidí. Americká vláda bere plán natolik vážně, že o něm debatuje s libyjským vedením.

 Výměnou za přijetí Palestinců by americká administrativa mohla Libyi uvolnit miliardy dolarů, které jí Spojené státy zmrazily před více než deseti lety, uvedly zdroje NBC News. Upozorňují zároveň, že žádné definitivní rozhodnutí nepadlo a že o plánu byl informován Izrael.

Americké ministerstvo zahraničí ani Národní bezpečnostní rada nereagovaly na opakované žádosti o vyjádření. Trump v minulosti opakovaně navrhl, že USA převezmou Pásmo Gazy a přestaví ho poté, co bude místní palestinské obyvatelstvo přesídleno jinam.

 Básim Naím, zástupce teroristického hnutí Hamás, které Pásmo Gazy ovládá, řekl, že o žádných jednáních o možném přesunu Palestinců do Libye neví.

„Palestinci jsou ve své vlasti silně zakořenění, jsou jí velmi oddaní a jsou připraveni bojovat do konce a obětovat vše pro obranu své země, rodin a budoucnosti svých dětí,“ řekl. Dodal, že o Palestincích, včetně obyvatel Pásma Gazy, mají právo rozhodovat jedině sami Palestinci.

Dobrovolný odchod

Libye od pádu režimu diktátora Muammara Kaddífáho v roce 2011 zažívá roky nestability a sužuje ji občanská válka. O moc v zemi bojují dvě vlády, z nichž jedna ovládá její západ a druhá východ. Vyjádření ani jedné k plánům americké administrativy se NBC News nepodařilo sehnat.

Americké ministerstvo zahraničí občany USA v současnosti od cest do této severoafrické země odrazuje kvůli „kriminalitě, terorismu, nevybuchlým minám, občanským nepokojům, únosům a ozbrojenému konfliktu“.

Televize NBC News podotýká, že je otázkou, kolik Palestinců z Gazy by dobrovolně odešlo do Libye. Americká administrativa uvažuje o tom, že by těmto lidem byly poskytnuty pobídky, jako je ubytování zdarma a dokonce jistá forma stipendia.

„Podrobnosti ohledně toho, kdy a jak by jakýkoliv plán na přesídlení Palestinců do Libye mohl být uskutečněn, jsou nejasné, a snaha o přestěhování až milionu lidí by pravděpodobně narazila na překážky,“ uvádí NBC News.

V Pásmu Gazy zuří válka mezi Hamásem i Izraelem. Izraelská armáda ofenzivu spustila po teroristickém útoku Hamásu na jihu Izraele v říjnu 2023. Většina z obyvatel palestinského teritoria byla od té doby vnitřně vysídlena a asi 53 000 lidí přišlo o život. Lidé v Pásmu Gazy podle humanitárních organizací živoří v katastrofálních podmínkách.

Trumpova administrativa dala najevo, že po konci války by při obnově Gazy měly pomoci arabské země. Tyto státy ale i OSN nicméně zásadně odmítají Trumpovu myšlenku trvale přesídlit Palestince, šlo by podle nich o etnické čištění.

 X X X

 Fotbalisté Slovácka slaví po výhře nad Duklou záchranu v lize, Pražané budou bojovat v baráži

Fotbalisté Slovácka otočili vývoj zápasu 4. kola prvoligové nadstavbové skupiny o záchranu s Duklou a po výhře 3:2 se definitivně udrželi mezi elitou. Pražského nováčka nejvyšší soutěže bude čekat baráž. Poslední tým České Budějovice podlehly Teplicím 0:3 a na dně tabulky stále zůstávají bez vítězství. Pardubice po obratu porazily Mladou Boleslav 2:1.

 Duklu poslal v Uherském Hradišti na konci první půle do vedení Rajmund Mikuš, ale krátce po změně stran srovnal střídající Marko Kvasina a vzápětí otočil stav jubilant Michal Trávník.

Skóroval v den svých 31. narozenin a při 300. startu v nejvyšší soutěži. V 61. minutě zvýšil Martin Koscelník a v závěru už jen zmírnil prohru Dukly Daniel Kozma.

Slovácko potvrdilo, že se mu na celek z Julisky dlouhodobě daří, v lize s ním popatnácté za sebou bodovalo. Tým z Uherského Hradiště zvítězil po dvou kolech a sezonu zakončí na 13. příčce tabulky.

Dukla nebodovala po třech ligových zápasech a umístí se na 14. pozici. V baráži nastoupí proti třetímu celku z druhé nejvyšší soutěže, jímž je aktuálně Vyškov.

Teplice poslal na jihu Čech před pauzou do vedení Muhammad Jásir a krátce po změně stran si připsali premiérové góly v nejvyšší soutěži Daniel Danihel s Albertem Labíkem. Dynamo je již tři týdny jistým sestupujícím, Severočeši si v minulém kole definitivně zajistili záchranu.

České Budějovice opět protáhly rekordní sérii bez vítězství v nejvyšší soutěži, od loňského května mezi elitou naplno nebodovaly už ve 38 zápasech po sobě. Jako jediné v této ligové sezoně nevyhrály a připsaly si už 28. porážku. Tepličtí podruhé za sebou zvítězili a posunuli se na 11. místo tabulky.

Na 12. pozici klesla Mladá Boleslav. Středočeši vedli v Pardubicích po gólu Vojtěcha Stránského, ještě do přestávky srovnal Abdullahi Tanko. V 63. minutě dokonal obrat svou první brankou v nejvyšší soutěži Filip Šancl.

Východočeši vyhráli poprvé v ligovém ročníku dva zápasy po sobě, před týdnem zdolali rovněž doma České Budějovice. Na jejich předposlední příčce a účasti v baráži proti druholigové Chrudimi už se ale ani po závěrečném kole nic nezmění. Mladá Boleslav v nejvyšší soutěži v šestém utkání na půdě Pardubic poprvé prohrála a podruhé za sebou nebodovala.

V neděli jsou v předposledním kole nadstavby na programu tři zápasy skupiny o titul. Již jistý mistr Slavia se představí v Jablonci, Plzeň nastoupí v Olomouci a Ostrava ve šlágru přivítá Spartu. Ve skupině o umístění Bohemians 1905 rozehrají finále doma proti Hradci Králové.