Aneb hysterie se v postupujícím čase bude ve prospěch Ukrajiny – ovšem marně – stupňovat. Tak jak se bortí od počátku nerealistické představy, že bylo správné odmítnout požadavek Vladimíra Putina na odmítnutí přijetí Ukrajiny do NATO, rostou snahy vystupňovat v části médií hysterii ve prospěch Volodymyra Zelenského a  dál a dál bojovat proti Rusku…

Protože jsem byl před mnoha roky  zakladatelem Společnosti Dr. Edvarda Beneše, byl jsem požádán, abych zareagoval na článek v Echu24.cz nadepsaným „Zelenskyj není jako Beneš. Na rozdíl od Beneše svou zemi nepustil“.  Přiznávám, že za normálních okolností nereaguji na každou sračku (jinak mnoho věcí bohužel nazvat nelze) ale budiž, co bych neudělal pro splnění takového přání.

Připouštím ovšem, že jsem vydržel poslouchat bludy mně neznámého politologa Břízy, nebo čím on to je, asi  7 minut a musel jsem to vypnout.

Srovnávat nesrovnatelné, kdy odchod Edvarda Beneše zjevně po Mnichovské dohodě, kdy Velká Británie i Francie jednoznačně dala Hitlerovi Československo v plen, se situací  Ukrajiny, bylo jedinou možností, jinak by byl zlikvidován. Srovnávat to s tím, že naopak USA a celé NATO a EU už dlouho před konfliktem, přinejmenším  od euromajdanu 2014, si budovalo z Ukrajiny základnu pro oslabování, případně likvidaci Ruska a jistě v tom bude pokračovat i nadále po mnoho dalších let, je slabomyslné. Jde o trvalý boj Západu s Ruskem, potažmo s celým Východem

Ale nechme onoho Břízu Břízou.

Velké zklamání ovšem platí pro portál Echo24.cz. Vzdor všemu patřil rozhodně k tomu lepšímu, co v rámci naších médiích existuje.

I on však bude potřebovat vystřízlivět a brát věci jak nastanou.

Tak jako Rusko svého času porazilo Napoleona a Hitlera, i nyní porazí Bidena a spol., protože Zelenskyj je fakt jen vykonavatel vůle Západu.

Samozřejmě. Je to americká válka. Válka v Iráku trvala 16 let, válka v Afghánistánu dokonce 20.

Držme se při zemi.

Putin absolutně Západu jistě nevěří a nebude věřit v dohledné době. Jeho Rusko není rozhodně v situaci, že by mělo potřebu věci uspěchávat.

Fantasmagorická představa, že by v nějaké situaci se chtěl účastnit obdobné blamáže, jako byla tzv. mírová konference ve  Švýcarsku,  je úsměvná.

Nejdříve si Západ musí vyhodnotit, jaká je jeho geopolitická síla, jak donutit Putina k ústupkům. A ta je blízká nule…

Asi tak. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

 Írán musí reagovat na smrt Haníji. Na Blízkém východě platí jen síla a zákon odvety, říká exdiplomat

Pentagon o víkendu vyslal další válečné lodě a stíhačky, aby pomohl bránit Izrael před možnými útoky Íránu a jeho spojenců. Otázkou zůstává, jakým způsobem a zda vůbec Írán zaútočí. „Podle některých analytiků je vyloučeno nereagovat. Na Blízkém východě, kde platí jen síla a zákon odvety, se reagovat musí,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus Jiří Schneider, bývalý velvyslanec v Izraeli a bezpečnostní expert.

 „Írán má otevřeno mnoho front a je otázkou, jakým způsobem a na které z nich se rozhodne zaútočit,“ naznačuje analytik Schneider a vyjmenovává: 

 Jiří Schneider, bývalý velvyslanec v Izraeli a bezpečnostní expert

„Spekuluje se o tom, že by mohlo dojít k zapojení Hizballáhu a Húsíů, kteří jsou prodlouženou rukou Íránu. Ale není vyloučeno ani to, že se zopakuje dubnový útok raketami a drony. Hizballáh má oproti Hamásu násobně větší raketové a letecké kapacity. Nejde o triviální hrozbu.“

Vzhledem k tomu, že Írán již v minulosti prostřednictvím Hizballáhu podnikl útoky na židovské cíle ve světě, vydali Izraelci varování platící pro izraelské občany cestující do zahraničí.

Je však třeba se ptát, co má být cílem íránského útoku a jak velké škody bude chtít Izraeli způsobit. 

„Podle některých analytiků je vyloučeno nereagovat. Na Blízkém východě, kde platí jen síla a zákon odvety, se reagovat musí. Mezinárodní společenství ale tlačí k takové variantě, která by nevedla k eskalaci,“ domnívá se Schneider.

 „Pokud by škody nebyly velké, Izrael by nebyl tlačen reagovat násilným způsobem. Útok na civilní cíle by ale způsobil ohromnou reakci a ze strany Izraele by hrozila masivní odveta. To by Írán v mezinárodním prostředí velmi poškodilo – a Íránu na rozdíl od teroristických organizací, které na civilní oběti nehledí, pořád ještě jde o mezinárodní renomé,“ je přesvědčený bezpečnostní expert.

Izraelská rozpolcenost

Cílem íránského útoku by mohla být také prostá snaha zastrašit a nalomit odhodlání k obraně. „To je dosažitelný cíl,“ soudí Schneider vzhledem k dlouhodobé vnitropolitické rozpolcenosti Izraele sahající daleko za útok z října 2023.

„Navzdory tomu je Izrael schopen se pod touto hrozbou sjednotit, alespoň po jistou dobu, a to je důležité. Když jste jednotní a vaše vůle vydržet není zlomená, nemůžete být sraženi na kolena,“ říká bezpečnostní expert. „I ti, kteří Netanjahuovi nemohou přijít na jméno, teď prostě zatnou zuby.“

 Nyní se však jedná o to, jak dlouho může tato jednota vydržet. „To je pro mě otázkou. Když mluvíte s Izraelci, samozřejmě to v nich kypí. Jasně říkají, že se Izrael bránit musí, ale nedělá jim dobře, že tato situace prodlužuje politický život Benjamina Netanjahua.“

Dalším momentem budícím mezi Izraelci napětí je otázka rukojmích, kteří dosud zůstávají v zajetí Hamásu.

„Politika potrestání viníků je v rozporu s tím, když potřebujete vyjednávat o osvobození rukojmích,“ komentuje Schneider situaci, kdy Izrael pokračuje v úsilí dopadnout teroristy, a tedy v útocích na Pásmo Gazy.

„Dostat domů ty, kteří se dostali do zajetí, je pro Izraelce velmi důležitá a vzbuzuje velmi silné emoce. To, že se nepodařilo dostat všechny rukojmí zpátky, je zdrojem velké hořkosti pro Izraelce napříč politickým spektrem.“

Írán se po Haníjovi otřásl

Záminkou k přerušení vyjednávání o rukojmích může být také zabití vůdce Hamásu Ismaíla Haníji. Dopad jeho smrti se však projevuje i v jiných oblastech. V tomto kontextu Schneider připomíná i nedávný útok na velitele Hizballáhu v Bejrútu.

„Pokud jde o bezpečí těchto zemí, otřáslo to jejich sebevědomím. Podařilo se vypátrat, kde cíle těchto útoků jsou, což ukazuje na selhání všech úrovní bezpečnosti. Teď probíhají interní šetření a hledají se zrádci. Došlo zde k vnitřnímu otřesu na všech úrovních,“ říká Schneider a zdůvodňuje tak i nejistotu panující kolem termínu a podoby odvetného útoku.

X X X

 Hamás si vybral nového vůdce. Zabitého Haníju nahradí hlavní strůjce útoků 7. října Jahjá Sinvár

Novým vůdcem Hamásu se stane Jahjá Sinvár, dosavadní šéf tohoto teroristického hnutí v Pásmu Gazy, oznámil Hamás v úterním prohlášení. V čele politického křídla organizace nahradí Ismáíla Haníju zabitého 31. července v Teheránu při úderu, který Hamás i Írán připisují Izraeli. Sinvár byl hlavním strůjcem útoků na Izrael loni 7. října. Hamás se jeho jmenováním drží tvrdé linie nastolené tímto teroristickým aktem, podotkla agentura Reuters.

 „Hnutí islámského odporu Hamás oznamuje, že do čela politického byra hnutí byl vybrán velitel Jahjá Sinvár, který nahradí mučedníka Ismáíla Haníju, nechť je mu Alláh milostiv,“ uvedlo hnutí v krátkém prohlášení.

Haníja zemřel v noci na 31. července při explozi, k níž došlo v jeho pokoji v prominentním teheránském ubytovacím zařízení poté, co se předchozího dne zúčastnil inaugurace nového íránského prezidenta Masúda Pezeškjána. Izrael se k odpovědnosti za útok nepřihlásil, ale ani ji nepopřel.

Sinvár se neobjevil na veřejnosti od 7. října, kdy ozbrojenci Hamásu a dalších militantních skupin v izraelském pohraničí povraždili téměř 1200 lidí a dalších 251 odvlekli do Pásma Gazy jako rukojmí.

Vypukla tak válka v Pásmu Gazy, která si během odvetné izraelské ofenzivy podle úřadů ovládaných Hamásem vyžádala životy téměř 40 000 Palestinců včetně ozbrojených členů hnutí.

Izraelská armáda předpokládá, že Sinvár se dosud skrývá v komplexu podzemních tunelů pod Pásmem Gazy, pravděpodobně obklopen některými ze zbývajících zhruba 115 rukojmích, které Hamás na tomto palestinském území už bezmála deset měsíců zadržuje.

 X X X

 Muskova slova o občanské válce rozlítila britskou vládu. Úřady se chystají na další nepokoje

O záběrech demonstrantů ve Velké Británii, kteří odpalují pyrotechniku na policisty, má majitel Tesly a americký miliardář Elon Musk jasno – občanská válka je nevyhnutelná. Vláda země, která čelí násilným nepokojům, označila takové prohlášení za neospravedlnitelné. Britská policie se v noci na úterý opět bránila útokům protestujících.

V severoirském Belfastu se nestali terčem rozzuřeného davu, z něhož létaly kameny i zápalné lahve, jen policisté. V nemocnici skončil s těžkými poraněními také třicátník, kterému podle britského webu BBC měli útočníci dupat mimo jiné na hlavu, a to zřejmě z rasových důvodů.

 K podobným násilnostem došlo i ve městě Plymouth na jihozápadním pobřeží Anglie. Střetly se tam nejprve dvě skupiny protestujících. A po příjezdu policejních jednotek na místo se nenávist davu obrátila právě proti pořádkovým sborům.

„Mnozí policisté popisují surovost útočníků a jejich vůli bezohledně ničit za úkaz, s nímž se za celou dobu své kariéry ještě nesetkali,“ vyjádřil znepokojení podřízených předseda britské Národní rady policejních náčelníků Gavin Stephens.

Dění posledních dní okomentoval na sociální síti X také americký podnikatel Elon Musk. „Občanská válka je nevyhnutelná,“ cituje jeho příspěvek web NBC News. Jeho prohlášení pobouřilo britskou vládu. Musk reagoval také na příspěvek premiéra Keira Starmera o tom, že útoky na mešity a muslimské komunity nebudou tolerovány.

Svůj komentář připojil pod video zachycující skupinu zjevně muslimského vyznání obléhající hospodu ve snaze najít a konfrontovat pravicové extremisty. „Proč nejsou v Británii chráněny všechny komunity?“ napsal.

Britské úřady mezitím potvrdily, že počet zadržených výtržníků dosáhl čtyř set a pravděpodobně bude dále stoupat. Řady specializovaných policistů se rozšíří o dalších 2 200 příslušníků na celkem šest tisíc. Už příští týden má mít Británie k dispozici pět stovek nových míst ve věznicích, které využije právě pro nově zadržené.

Zatímco si lidé v Southportu, kde vražda tří malých děvčat rukou syna přistěhovalců spustila vlnu násilných protestů, připomínali týden od tragické události, některé země už varovaly své občany před násilím hrozícím v ulicích britských měst. Po Nigérii, Malajsii, Austrálii a Indonésii se připojila s varováním také Indie.

X X X

 Německo chytračí s plněním závazku NATO, započte důchody i silnice

 Německo započte opravy silnic do svého vojenského rozpočtu, aby splnilo cíle NATO. Informoval o tom včera 5. srpna list Handelsblatt.

Německá vláda podle článku v souvislosti s novými závazky Německa vůči NATO vynakládat na obranu minimálně dvě procenta HDP, aby byly splněny podmínky dohody, již počítá se zahrnutím důchodů vojáků do výdajů na obranu. Nyní plánuje zahrnout do vojenských výdajů také opravy silnic a mostů, které mohou využít obrněné kolony v případě obrany. „Podle našeho názoru by měly být zahrnuty i náklady na tu část infrastruktury, která je nezbytná pro vojenské účely,“ uvádí Handelsblatt komentář zástupce německé vlády.

10. července britský list Financial Times oznámil, že sedm evropských členských zemí NATO nesplnilo cíl aliance na obranu ve výši 2 procent HDP dané země. Nejmenší výdaje na obranu má Španělsko – země na tuto oblast vydala pouze 1,28 procenta HDP. Lucembursko a Slovinsko investovaly každý po 1,29 procenta HDP. Belgie utratila 1,3 procenta z této částky, Itálie – 1,49 procenta, Portugalsko – 1,55 procenta. Nejmenší rozdíl s cílem má Chorvatsko, jehož výdaje na obranu dosáhly 1,81 procenta HDP.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg 17. června poukázal na potřebu zvýšit výdaje na obranu, aby vyhovovaly potřebám každého členského státu NATO. Zdůraznil, že cíl 2 procenta HDP byl stanoven již v roce 2014, předpokládalo se, že všechny země dosáhnou této úrovně do roku 2024, ale některé z nich stále nepřispívají do aliance požadovaným objemem prostředků.

V současnosti navíc zaznívají návrhy, aby došlo k závaznému navýšení vojenských výdajů. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski dokonce navrhl vydávat na vojenské účely 5 procent HDP, server vasevec.cz

X X X

 Potupný odlet z Bílého domu. Nixon za vítězným úsměvem dusil slzy vzteku

Před padesáti lety rezignoval Richard Nixon na funkci amerického prezidenta. K bezprecedentnímu činu ho donutila aféra Watergate. S Bílým domem se tehdy loučil vítězným gestem, zářivý úsměv ale zakrýval hluboké rozrušení. O pádu jednoho z nejneoblíbenějších prezidentů USA se dočtete v dalším díle seriálu Slavné fotografie.

 Na jižním trávníku Bílého domu stojí natěšený a rozrušený dav spolu s novináři a televizními kamerami. Všichni tuší, že jsou svědky historické chvíle: je 9. srpna 1974, Richard Nixon o den dříve oznámil abdikaci a nyní se chystá sídlo amerických prezidentů navždy opustit. Strávil v něm 2 026 dní a odchází o dva a půl roku dříve, než měl v plánu.

A už je to tady: Nixon doprovázený viceprezidentem a svým nástupcem Geraldem Fordem kráčí po boku první dámy po červeném koberci k helikoptéře Marine One. V tmavém obleku s bílou košilí a kravatou se na schodech do vrtulníku ještě obrátí k davu. A pak, k překvapení všech zúčastněných, se široce usměje a roztáhne ruce a prsty rozevře do vítězného véčka.

„Tak nějak jsem zvedl ruku. Nevěděl jsem, jestli to byl pozdrav nebo mávnutí. Otočil jsem se a sedl si dovnitř. Slyšel jsem, jak vrčí motory a zavřel oči,“ popisoval Nixon o devět let později. „Je to smutné. Je to tak smutné,“ vzlykala jeho žen Pat, když se stroj odlepil od země.

Jedním z těch, kdo tehdy zmáčkl spoušť, byl i pětatřicetiletý Bob Daugherty z agentury AP.

Rodák z Kentucky je dnes považován za veterána branže, jako jeden z mála mužů ve své profesi se může pochlubit, že fotil devět prezidentů Spojených států. Nixona předtím doprovázel na návštěvě Číny, zachytil mírová jednání v Paříži, později i válku v Perském zálivu a nespočet olympijských her.

Jeho fotka je dokonalým symbolem konce Nixonovy dlouhé a bouřlivé politické kariéry i jeho buldočí povahy: zvednuté ruce s prsty ve tvaru V a vlajka Spojených států amerických v pozadí. Za sveřepým úsměvem však vřely emoce. O den dříve se dokonce při setkání s republikánskými zákonodárci rozplakal.

„Řekl nám, že naše země nemůže mít jen polovičního prezidenta. Pak se rozplakal a musel odejít z místnosti. A pak jsme se rozplakali i my,“ popsal atmosféru na setkání, které předcházelo Nixonově rezignačnímu projevu, senátor Barry Goldwater.

Těsná porážka s JFK

Neslavně se tak završila jedna z nejbolestivějších epizod americké politiky i pozoruhodná kariéra muže považovaného za jejího největšího bídáka. Trochu neprávem. Vždyť Nixonova administrativa vyvedla Ameriku z vietnamské agónie či normalizovala vztahy s Čínou a SSSR. Za jeho pobytu v Bílém domě také američtí astronauti poprvé přistáli na Měsíci.

Životní pouť Richarda Nixona začala v roce 1913 v kalifornském městě Yorba Linda, jeho otec byl řidičem tramvaje. Mladý Dick se ve čtyřicátých letech přihlásil k námořnictvu, prošel boji v Pacifiku a rychle šplhal po žebříčku vojenských hodností, až to dotáhl na poručíka u letectva. Po návratu do civilu se plně pustil do politiky a v roce 1946 se mu podařilo ve volbách do Sněmovny reprezentantů porazit úřadujícího demokratického kongresmana Jerryho Voorhise.

O pár let později si ho Dwight Eisenhower vybral jako svého viceprezidenta a rodák z Kalifornie si tak poprvé ozkoušel pobyt v Bílém domě. Na prezidentský post poprvé kandidoval v roce 1960, tehdy ale těsně prohrál s Johnem F. Kennedym.

Traduje se, že se stal vůbec první obětí televizních debat. Zatímco Nixon se před kamerami potil a po nemoci působil nezdravě, opálený JFK u diváků zabodoval. Nicméně Američané, kteří debatu pouze slyšeli v rádiu, hodnotili Nixonův projev jako přesvědčivější.

Zmocnit se Bílého domu se Nixonovi podařilo až v roce 1968, kdy demokraté byli hluboce rozštěpení kvůli válce ve Vietnamu. O čtyři roky později mandát s přehledem obhájil, jenže velmi brzy se nad jeho druhým funkčním obdobím začala stahovat mračna největšího politického skandálu v dějinách Spojených států.

 Příběh Nixonova pádu se začal psát v polovině června 1972, kdy policie ve Washingtonu D.C. přistihla pět mužů, kteří se pod rouškou noci vloupali do ústředí Demokratické strany v komplexu Watergate. Při zatýkaní u nich nalezla značnou hotovost a navíc se zjistilo, že čtyři ze zadržených pracují pro CIA.

Novináři listu The Washington Post díky informacím od tajného zdroje s krycím jménem Hluboké hrdlo (podle veleúspěšného pornografického filmu) zdokumentovali, že stopy vedou k strašidelně znějící organizaci CREEP (Výbor pro znovuzvolení prezidenta) a nakonec i k samotné hlavě Spojených států.

Vyšetřování odhalilo rozsáhlé zneužívání moci Nixonovou administrativou, včetně ilegálních odposlechů a systematických snah o krytí aféry. Nejvyšší soud nakonec nařídil Nixonovi vydat nahrávky rozhovorů z Oválné pracovny, což by prokázalo jeho účast na spiknutí. Nixon nakonec tváří v tvář jistému impeachmentu oznámil, že odstoupí.

Když to dělá prezident….

„Nikdy jsem nebyl defétista. Opustit úřad před koncem mandátu se naprosto příčí veškerým instinktům v mém těle. Ale jako prezident musím upřednostnit zájmy Ameriky,“ sdělil v projevu, který k televizi přilepil celou Ameriku. Jedině jeho odchodem se podle něj mohl „zahájit proces uzdravení, který Amerika tak zoufale potřebuje“.

Jeho rozhodnutí vstoupilo v platnost následujícího dne v poledne, nástupcem se stal viceprezident Ford. Ten svého předchůdce o měsíc později omilostnil, čímž další vyšetřování aféry Watergate skončilo. Nixon se k ní vrátil o tři roky později, kdy se ho novinář David Frost zeptal, jestli prezident může v zájmu národa porušovat zákony. „No, když to dělá prezident…. tak to znamená, že to nelegální není,“ odvětil Nixon.

Po potupném odchodu z funkce se odebral do ústraní na své sídlo v kalifornském San Clemente. Napsal několik knih o mezinárodních vztazích a americké zahraniční politice a poslední roky svého života strávil kampaní za americkou politickou podporu a finanční pomoc Rusku a dalším bývalým státům Sovětského svazu.

Zemřel 22. dubna v roce 1994 v New Yorku na mozkovou mrtvici, deset měsíců po smrti své manželky. Na pohřbu se s ním rozloučili vysocí hodnostáři včetně prezidenta Billa Clintona. Nixona pochovali po boku jeho manželky Pat v rodném městě Yorba Linda.

 X X X

ČEŠI,  UKRAJINCI  SPOLEČNĚ  HLAVNÍ  MĚSTO,  PARLAMENT,  MASARYK…

 Češi a Ukrajinci měli společné hlavní město i parlament, připomíná výrobce dronů z Drohobyče

„S Masarykem sedělo v jednom parlamentu 28 ukrajinských poslanců. My se teď ke střední Evropě nepotřebujeme připojovat, my už k ní dávno patříme,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS 62letý Svjatoslav Surma z Drohobyče na západní Ukrajině, správce charitativní nadace Ridňa (Рідня), která aktuálně vyrábí také drony. „Nezapomeňte, že Češi a západní Ukrajinci měli do roku 1918 společné hlavní město, kterým byla Vídeň,“ připomíná Surma. Muž se zakrouceným knírem, jaký se nosíval za Rakouska-Uherska. „A brzy spolu zase budeme v Evropské unii,“ věří. Nyní leží Drohobyč 76 kilometrů od hranic EU, ale i na toto město padají ruské rakety.

„Rusové vždycky přinášeli na Ukrajinu hlavně násilí a smrt. Když Rudá armáda v roce 1944 vyhnala z Drohobyče nacisty, sama zavedla podobný totalitní systém. Polovinu naší širší rodiny Rusové záhy postříleli a další příbuzné odtáhli na Sibiř, kde většina z nich zemřela. Můj otec měl velké štěstí, že na Sibiři přežil a několik let po smrti Stalina mu bylo umožněno vrátit se do Drohobyče. A tam jsem se v roce 1961 narodil i já,“ vypráví Svjatoslav Surma. Je to vlastně typický životopis z éry Sovětského svazu.

 Od konce 18. století do roku 1918 ale byla Drohobyč součástí habsburské monarchie. „Cítím se tu jako doma,“ rozhlíží se Surma po brněnské Údolní ulici, kterou lemují novorenesanční a secesní činžáky z éry Rakouska-Uherska. V Drohobyči stojí stejné domy, jen o pár pater nižší. „Za Rakouska to bylo císařsko-královské město na okraji ropných polí, které se staly strategickou surovinou pro celou monarchii. Proto Drohobyč navštívil i císař František Josef I.,“ líčí správce charitativní nadace Ridňa (Рідня).

Ruské rakety 76 kilometrů od hranic EU

Do Brna přijel na pozvání Nadace Partnerství, která pořádá stáže pro ukrajinské starosty, úředníky i neziskový sektor. Cílem setkání je zprostředkování kontaktů a konkrétní pomoci při obnově a modernizaci válkou poškozené země. „Bohužel, také sedmdesátitisícová Drohobyč se občas stane cílem ruských raket. Jeden takový útok jsme zažili letos 7. února, kdy střely okupantů zasáhly objekt infrastruktury a způsobily požár. Naštěstí bez lidských obětí,“ informuje Surma.

Je to docela děsivé informace, protože z Drohobyče je to autem na polské hranice pouhých 76 kilometrů. Tedy i na hranice Evropské unie. „Rusové jsou blíže, než si možná v České republice vůbec připouštíte. Proto nyní Ukrajina potřebuje od Evropy především vojenskou pomoc,“ vybízí unii Svjatoslav Surma. I když nadaci zakládal výhradně k charitativním účelům, nyní vybírá i finanční prostředky na výrobu dronů. „Především zdravotně postižení lidé dokážou v rámci naší nadace vyrobit desítky dronů za měsíc. Anebo opravit poškozené,“ prozrazuje.

Svjatoslav Surma z Drohobyče na západní Ukrajině, správce charitativní nadace Ridňa, která aktuálně vyrábí také drony s přispěním práce zdravotně postižených.Zdroj: Archiv Svjatoslava Surmy.

Stejné hlavní město jako Češi

Společné dějiny Čechů a Ukrajinců jsou pevnější, než by se mohlo zdát. „Začínají už v roce 1772, kdy se velká část Haliče stala součástí habsburské monarchie,“ vysvětluje Svjatoslav Surma. „V dětství a mládí jsem byl v Drohobyči obklopen spoustou příbuzných, kteří si Rakousko-Uhersko ještě pamatovali. A vyprávěli o něm jako o ideální monarchii, která podporovala také národnostní práva Ukrajinců,“ vzpomíná na svědectví prarodičů či rodinných známých, kteří se v Drohobyči narodili ještě za panování císaře Františka Josefa I.

 „Naše město až do roku 1918 náleželo do rakouské korunní země Halič, takže jsme měli stejné hlavní město jako vy, tedy Vídeň,“ připomíná Čechům i Moravanům. A Češi také seděli s Ukrajinci v jednom parlamentu. „Společně s vaším nejslavnějším poslancem Tomášem Garrigue Masarykem v Říšské radě ve Vídni zasedalo i 28 ukrajinských poslanců,“ zjistil Surma.

S Čechy v rakouském parlamentu

V posledních svobodných parlamentních volbách před první světovou válkou, které se konaly v roce 1911, bylo do Říšské rady (rakouského parlamentu) skutečně zvoleno 28 zástupců ukrajinské národnosti. Společně s českým poslancem Karlem Kramářem tak ve sněmovně seděl třeba Jevhen Olesnickij, zakladatel ukrajinských novin a časopisů a vůbec strůjce národního života na Haliči. „Ve městě Stryj, což je 30 kilometrů od Drohobyče, postavil Olesnickij již v roce 1901 ukrajinský Národní dům, ve kterém dnes částečně sídlí i naše nadace,“ vypráví její správce.

Habsburská monarchie už se ale neobnoví. „Svým způsobem ale na mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko navazuje Evropská unie. A já věřím, že to nebude dlouho trvat a v Evropském parlamentu v Bruselu zasednou také ukrajinští poslanci,“ prorokuje Surma. „A zase se tam sejdeme s českými poslanci, tak jako kdysi ve Vídni,“ přeje si muž s rakousko-uherským knírem. Velký ctitel někdejšího habsburského soustátí, kdysi druhé největší země v Evropě hned po carské Ruské říši. „My se ke střední Evropě nepotřebujeme připojovat, jak se teď často říká. My už k ní dávno patříme,“ říká.

Příběh dřevěného rytíře

Za monarchie se u Drohobyče těžila ropa a tamní ropná pole byla třetí největší na světě po Pensylvánii a Baku. „Díky tomu ve městě žila i spousta inženýrů a dalších odborníků z Prahy nebo Vídně,“ ukazuje Svjatoslav Surma staré snímky ropných polí ve své domovině. Ale hlavně chválí národnostní politiku Vídně v korunní zemi jménem Halič. „Monarchie se snažila spravedlivě podporovat národnostní život Ukrajinců, Rusínů, Poláků, Židů, Němců i dalších národů.“

Pozitivní vztah obyvatel Drohobyče k monarchii prokázala i charitativní akce z roku 1916. „Tehdy lidé zatloukali hřebíky do takzvaného Železného rytíře, který stál na náměstí,“ vypráví Svjatoslav Surma. Akce zatloukání hřebíků (Kriegsnagelungen) původně začala ve Vídni. Každý občan, který přispěl do Vojenského fondu pro válečné vdovy a sirotky, mohl zatlouct hřebík do dřevěné sochy.

Vídeň měla v roce 1916 přes dva miliony obyvatel, zatímco Drohobyč jen asi 40 tisíc. „U drohobyčského rytíře se ale v přepočtu na hlavu vybralo mnohem více. U nás dali lidé na charitu 400 tisíc korun, zatímco ve Vídni jen 700 tisíc korun,“ porovnává správce nadace.

V Drohobyči se platilo stejnou korunou jako v Praze

A jsme u další spojitosti. „S Prahou, Brnem anebo Vídní nás tehdy spojovala i společná měna. Všude se platilo stejnými rakouskými korunami, včetně Drohobyče,“ hrdě říká Svjatoslav Surma. Korunou se platilo i v Budapešti, Terstu, Dubrovníku, Sarajevu nebo Lvovu a Krakově, to všechno byla součást jediné říše. A tehdejší české noviny proto o jmenovaných městech psávaly v domácí rubrice.

Správce charitativní nadace Ridňa (Рідня) vzpomínkou na dřevěného rytíře vyzdvihuje i dobovou morálku a smysl pro pomoc bližním: „Rakousko-Uhersko dokázalo občany vychovávat nejen k odpovědnosti a samostatnosti, ale vštěpovalo jim i nutnost pomáhat bližním v nesnázích.“ Surma oceňuje rozvoj charitativní činnosti za monarchie. „Svým způsobem na tuto rakouskou tradici navazuje i naše nadace.“

Mezi Západem a Východem

„Svět byl tenkrát ohraničen Františkem Josefem I. Na každé poštovní známce, na každé minci i na každém razítku potvrzovala jeho podobizna neproměnlivost světa. Takový je svět, a není světa krom takového světa – hlásala pečeť s císařsko-královským starcem,“ napsal světoznámý spisovatel a rodák z Drohobyče Bruno Schulz (1892-1942) někdy v roce 1937. Tehdy Drohobyč patřila k Polsku, v září 1939 ovšem připadla k Sovětskému svazu a v roce 1941 město obsadili nacisté, kteří o rok později Schulze zastřelili. Nejsvobodněji se tak ve městě žilo právě za císaře pána, i když Schulz naznačoval, že šlo o poněkud zkostnatělou monarchii.

Ukrajina byla vždycky územím, o které se přetahovaly západní i východní mocnosti. „Východní Ukrajina byla historicky pod větším vlivem Moskvy, zatímco my tady na západě jsme vzhlíželi k Vídni,“ říká Surma a připomíná, že se tento rozpor nakonec stal i jedním z podnětů konfliktu na Donbase, který začal v roce 2014. Část obyvatelstva na východě Ukrajiny tehdy nechtěla přijmout nový prozápadní kurz Kyjeva, načež občanský vzdor této skupiny vojensky podpořilo Rusko.

Jednota Ukrajinců, jaká tu zatím nebyla

„Putin se nicméně mýlil, když v únoru 2022 zahájil invazi a čekal, že ho na východě Ukrajiny budou vítat,“ přemítá 62letý ukrajinský aktivista. Kreml zřejmě zapomněl, že válka na Donbase už měla od roku 2014 příliš obětí mezi ukrajinskými branci, takže vítání se nekonalo. Stal se opak a invaze postupně stmelila západ a východ Ukrajiny.

 „Když teď Rusové odkryli pravou tvář a začali na okupovaných územích vraždit a znásilňovat civilisty, odvlékat děti do Ruska a páchat další zločiny proti lidskosti, ztratil Kreml na Ukrajině i poslední příznivce,“ je přesvědčen Svjatoslav Surma.

„Rusko chtělo vrazit další klín mezi západní a východní Ukrajince, ale stal se úplný opak, teď jsme nebývale jednotní. A vlastně dosud nikdy v historii nepohlíželi Ukrajinci na Rusko s tak společným opovržením,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Svjatoslav Surma z Drohobyče na Ukrajině.

Hned po návratu z Brna chce správce charitativní nadace Ridňa (Рідня) ještě znásobit úsilí, které vkládá do projektu Udělej si sám na podporu domácí výroby dronů. Tedy vzdušných zbraní, které mají urychlit aktuální ukrajinský sen: ukončit válku a vstoupit do Evropské unie.

X X X

 EKONOMKA  ŠVIHLÍKOVÁ:  POLSKO  ČR  PŘEDBĚHLO  VINOU  FIALY

 Je ostuda, že nás předběhlo Polsko, říká Švihlíková. Podle Křečka jsme dotační ekonomika

Tragédie české ekonomiky spočívá v tom, že se přeměnila na dotační a vzniká tu spousta neefektivního přerozdělování, které ve finále naši ekonomiku spíše brzdí, než aby dynamicky narůstala. V pořadu 360° na CNN Prima NEWS to poznamenal ekonomický poradce premiéra Štěpán Křeček. Peníze se podle něj navíc utrácí naprosto bezúčelně a chybí pak u potřebných projektů. Na to upozornila i ekonomka Ilona Švihlíková a zdůraznila, že v tomto ohledu nás výrazně předstihli Poláci.

Podle šéfa Národního kontrolního úřadu Miroslava Kala je v České republice kolem 75 tisíc dotačních programů. „V tom už se nikdo nevyzná. Ty stohy paragrafů nikdo nezná, a přesto máme poslance, kteří přijímají stále nové a nové,“ zdůraznil Křeček.

 Problém podle něj je především v tom, že jakmile přerozdělujeme obrovské množství prostředků, tak místo toho, aby ty peníze utráceli lidé, kteří je vydělali a kteří vědí, jak s nimi naložit, tak přijdou politici a úředníci a začnou se zamýšlet nad tím, co by „bylo pěkné udělat“. „Najednou se čerpají dotace na nesmysly, jako jsou ty rozhledny v údolí a podobně,“ sdělil Křeček a dodal, že peníze poté chybí na potřebné projekty.

 S tím souhlasila i Švihlíková, která největší problém spatřuje v nedostatečném vyhodnocovacím systému. „Prostě ty peníze někam hodíme, tam se rozhodí a pak nesledujeme, jaká je dlouhodobá efektivnost a co to přináší ekonomice. Hlavní je, že to máme dobře zaúčtované, je tam správné evidenční číslo,“ poznamenala ironicky.

Při velkém množství dotací prý vzniká ideální prostor pro dobývání renty. „Čím je to komplikovanější, tím snadněji se tam vždycky najde nějaká skulinka nebo se něco dokonce udělá na míru,“ naznačila Švihlíková.

Stejně jako Křeček i ona ale upozornila na bezúčelné utrácení finančních prostředků za rozhledny a další podobné věci. Oproti tomu Polsko z dotací podle Švihlíkové vytěžilo. „Zaměřilo se na několik základních projektů, jedním z nich je modernizace infrastruktury. A řekněme si na rovinu, teď je Polsko na tom lépe, a to byla ekonomika, která byla na podstatně nižší úrovni. Je to ostuda,“ zdůraznila.

X X X

 Tyčkař, který shodil na olympiádě laťku svou chloubou, získal milionovou nabídku

Francouz Anthony Ammirati se kromě úspěchů na poli sportu proslavil také svým slavným skokem o tyči, při kterém shodil svým rozkrokem laťku. Video obletělo celý svět a společnost CamSoda, která se zabývá natáčením filmů pro dospělé, nabídla olympionikovi miliony za hodinovou show před webkamerou.

 Během sobotních závodů na olympiádě v Paříži srazil Anthony Ammirati při skoku o tyči ve výšce 570 centimetrů svým rozkrokem laťku. Sportovec sice neskrýval zklamání nad tím, že se kvůli tomu neprobojoval do finálového závodu, na druhou stranu si z obrovské pozornosti zaměřené na jeho intimní partie dokázal udělat legraci.

Skokan o tyči Anthony Ammirati shodil laťku rozkrokem. (Paříž, 3. srpna 2024)

„Je to poprvé, co jsem nastoupil na soutěž bez stresu. Jelikož jsem byl úplný outsider, měl jsem jediný cíl – komunikovat s diváky. A to se mi rozhodně podařilo. Jsem moc rád, že dokážu lidi rozesmát. A kdo ví, třeba to bude začátek něčeho úžasného,“ uvedl francouzský skokan o tyči, který nemá po svém výstupu o pozornost fanynek i fanoušků nouzi.

„Když se chystáte vyhrát olympijskou medaili, ale do cesty se vám připlete vaše obrovské přirození… Pak se na to celý svět opakovaně dívá na zpomaleném záběru a miliony lidí si to video přeposílají,“ napsal jeden z uživatelů na sociální síti X.

 Tyčkařský mistr světa do dvaceti let z roku 2022, Anthony Ammirati, prohlásil, že náhlý vzrůst zájmu o jeho rozkrok mu vůbec nevadí. Krátce poté, co video sportovce obletělo svět, nabídl mu viceprezident společnosti CamSoda, podnikatel Daryn Parker, 250 tisíc dolarů (přibližně 5,7 milionu korun) za to, když se bude hodinu ukazovat před kamerou tak, jak ho pánbůh stvořil.

Ocenil bych vás rád za to, co dobře viděli i všichni ostatní – váš velký talent ukrytý kousek pod opaskem. Jako milovník aktivit zaměřených na rozkrok vám s radostí nabízím až 250 tisíc dolarů výměnou za vaši šedesátiminutovou show před webkamerou, ve které předvedete své zboží. Samozřejmě bez tyče,“ vzkázal Parker Ammiratimu.

 X X X

 NEJDRAŽŠÍ  BYDLENÍ  V  ČR

Česko má nejdražší bydlení v Evropě. Na pořízení nového bytu je v průměru potřeba 13,3 roční mzdy

V Česku je v průměru třeba 13,3 hrubých ročních mezd na pořízení vlastního nového bytu. Je to nejvíce z celé Evropy. Praha je zároveň v tomto ukazateli druhou nejméně dostupnou evropskou metropolí po nizozemském Amsterodamu. Vyplývá to z dat Property Indexu technologicko-poradenské společnosti Deloitte.

 „Česko se předloni umístilo nejhůře, loni nás přeskočilo Slovensko a skončili jsme předposlední, nyní jsme opět nejhorší z celé Evropy. Dostupnost vlastního bydlení v Česku tak zůstává nadále špatná a zatím to nevypadá na změnu,“ řekl Miroslav Linhart, vedoucí partner v oddělení finančního poradenství Deloitte.

Zlepšit dostupnost podle něj může například výstavba nových domů a bytů, zjednodušení stavebních předpisů a povolení či dostupnost hypoték.

Praha zůstává druhou nejméně dostupnou metropolí, přestože na nový byt v ní je podle Deloitte potřeba méně hrubých ročních mezd než loni. Zatímco v roce 2023 to bylo 14,3 ročních hrubých mezd, letos to je 13,5.

Také v Amsterodamu počet ročních hrubých mezd pro pořízení bydlení klesl, nyní tam člověk musí v průměru ušetřit 15,1 ročních platů. Loni to bylo 15,8.

V poměru k místním platům jsou nejdostupnějšími státy – co se pořízení nového bydlení týče – Dánsko, Norsko, Itálie a Rumunsko. Mezi nejvíce dostupná města Evropy pak patří Řím a Oslo. Tamním obyvatelům stačí na pořízení bydlení méně než osminásobek průměrné hrubé roční mzdy. Za nimi následují Záhřeb, Varšava, Kodaň a Lublaň.

Dlouhodobý růst

V Česku průměrná cena nových bytů meziročně rostla o více než devět procent na 4112 eur (104 000 Kč) za metr čtvereční. Nejdražší nové byty jsou z měřených států v Izraeli, kde metr čtvereční stojí v průměru 5439 eur (137 600 Kč) a v Rakousku. Na druhém konci cenové škály se nachází Bosna a Hercegovina, která zaznamenala nejnižší průměrnou cenu nových bytů ve výši 1315 eur (33 300 Kč) za metr čtvereční. Následuje Řecko a Rumunsko.

Hypotéky v ČR jsou podle společnosti Deloitte páté nejvyšší v Evropě. Nejvyšší hypoteční sazby má Polsko, nejnižší Bulharsko. V počtu dokončených nových bytů je ČR desáté z 20 sledovaných zemí. Nejvíce se staví v Irsku, nejméně v Bosně a Hercegovině.

V nájemném bydlení je Praha na 24. příčce z necelých 60 sledovaných velkých evropských měst. Průměrné měsíční nájemné v novém bytě v hlavním městě ČR se podle dat Deloitte meziročně zvýšilo z 14,4 eura (364 Kč) na 15,9 eura (402 Kč) za metr čtvereční. Nejdražšími evropskými městy pro nájemníky jsou vnitřní Londýn, kde pronájem metru čtverečního stojí 33,8 eura (855 Kč) měsíčně. Po něm následuje Dublin, Paříž a Barcelona. Na opačném konci žebříčku jsou města v Řecku, Bulharsku, Itálii a Rumunsku.

X X X

 Ukrajinské síly zaútočily na Kurskou oblast. Rusko výpad odrazilo, hlásí Moskva

Až tři stovky ukrajinských vojáků zaútočily na ruské pozice na hranici s ruskou Kurskou oblastí, uvedlo ruské ministerstvo obrany. Ruské síly podle něho útok odrazily a donutily Ukrajince se stáhnout. Kyjev se k tomuto tvrzením oficiálně nevyjádřil. Podle ukrajinského centra pro boj s dezinformacemi však Rusové nemají tuto hranici pod kontrolou.

 „Nepřítel zaútočil na pozice jednotek kryjících státní hranici Ruské federace u obcí Nikolajevo-Darjino a Olešňa, které přímo sousedí s rusko-ukrajinskou hranicí,“ uvedlo v prohlášení ruského ministerstva obrany. Ukrajinci podle něho útok podnikli s nasazením 11 tanků a více než 20 obrněných vozidel.

V následujícím prohlášení resort obrany informoval, že v důsledku ruského dělostřeleckého, leteckého a dronového protiútoku ukrajinská diverzní skupina utrpěla ztráty a stáhla se zpátky na své území. Část vojáků se snažila udržet na území bezprostředně u hranic, ale zablokovali je tam ruští vojáci. Kvůli značným ztrátám se stáhl i tento zbytek skupiny na území Ukrajiny. Ruské jednotky na ně dále vedly palbu, uvedla Moskva.

Podle ruských válečných blogerů si proniknutí ukrajinského vojska do Kurské oblasti vyžádalo na ruské straně „ztráty na personálu i na technice“. Konkrétně jde o vrtulník Ka-52. O úspěšném sestřelení vrtulníku nad Sumskou oblastí informovala i správa tohoto regionu. Na sociální síti Telegram se objevily zprávy také o několika zajatých ruských vojácích, mezi nimiž jsou údajně i ti, kteří jsou u armády v rámci povinné vojenské služby.

Právě ruští blogeři sledující invazi na Ukrajinu v úterý informovali o tom, že ukrajinští vojáci se v úterý ráno pokusili přes Sudžský okres v Kurské oblasti proniknout do Ruska. Podle některých zdrojů se o to pokusili i v sousední Belgorodské oblasti.

Gubernátor Kurské oblasti Smirnov během dne informoval o několika mrtvých a raněných na různých místech nedaleko ukrajinské hranice. Večer na svém telegramovém účtu uvedl, že situace v pohraničí „zůstává napjatá“.

Agentura RIA Novosti s odvoláním na zástupce místní samosprávy napsala, že v několika obcích v Sudžském okrese na 90 % obyvatel opustilo své domovy kvůli „zostření situace“.

Podle informací z telegramového kanálu RBK Ukrajina se výbuchy ozývaly v Sumách. Již předtím platilo varování, že na město míří naváděné pumy KAB. Úřady také informovaly, že ruská armáda podnikla útok na blíže nespecifikovanou infrastrukturu v regionu.

 

Ukrajina se ruské vojenské agresi brání už třetím rokem. V průběhu konfliktu se hranice do Ruska v Kurské a Belgorodské oblasti opakovaně pokoušely prorazit Rusy tvořené formace Ruský dobrovolnický sbor, Legie Svoboda Rusku a Sibiřský prapor, které bojují na straně Ukrajiny, uvedl server Meduza.

 X X X

 Jedna syrská rodina, 110 zločinů. Kriminalita migrantů hýbe Německem

Ta alarmující nová čísla hovoří o doslovné explozi kriminality, kterou v Německu páchají migranti. Znepokojivým statistikám z posledních let přitom vévodí zejména Tunisané a Maročané. Zločinů prudce přibývá.

Podle Spolkového kriminálního úřadu vzrostl počet sexuálních útoků spáchaných ze strany Tunisanů od roku 2019 o 165 procent, v případě Maročanů o 65 procent.

Přibylo vražd, zabití a ublížení na zdraví s následkem smrti. Policejní statistiky, ze kterých citoval deník Bild, vypovídají o nárůstu 110 procent mezi Tunisany a 67 procent v případě Maročanů za uvedené období. Roste klanová kriminalita.

O tom, jak jsou vůči agresivním delikventům policisté v hluboké defenzivě, vypovídá poslední násilný incident ze západoněmeckého Stuttgartu.

X X X

 Podvodníci vydávající se za advokáty zneužívají turistické sezóny, varuje ministerstvo

 Česká advokátní komora varuje před množícími se případy, kdy podvodníci zneužijí identitu advokáta. Letos již na svém webu zveřejnila sedmnáct takových varování. V souvislosti s probíhající turistickou sezónou a přetrvávajícími problémy v letecké dopravě, kdy jsou lety v evropském vzdušném prostoru výrazně zpožďovány, upozorňuje Ministerstvo spravedlnosti na možné setkání s takovýmto podvodným jednáním. 

Podle ministerstva podvodníci například slibují vymožení odškodnění od leteckých společností od různých subjektů, i když nárok na kompenzaci vůbec nevzniká. „Nárok na kompenzaci při zpoždění nevzniká za určitých mimořádných okolností, kterou může být i regulace evropského vzdušného prostoru. Není třeba se ihned se svými nároky obracet na soud. Stížnost na nepravidelnost provozu leteckého dopravce lze podat k Úřadu pro civilní letectví, který se jí bude bezodkladně a bezplatně zabývat,“ uvedl mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Lidé si podle něj mají vždy ověřit totožnost člověka, který se na ně obrátí v seznamu advokátů. Zadáním konkrétního jména do vyhledávače se každý zájemce dostane ke kontaktním údajům vyhledávané osoby nebo například i k informaci o tom, že někdejší advokát je vyškrtnutý ze seznamu a svou profesi již nevykonává.

Seznamte se s Právy cestujících v letecké dopravě. Výši náhrad podrobně upravuje Nařízení Evropské unie a Rady. 

Metody zlodějů identity advokátů jsou různé. Z varování, které Česká advokátní komora již dříve zveřejnila vyplývá, že jeden z nich například obvolává jménem existující advokátky úředníky z různých obcí v Moravskoslezském kraji a hrubě si stěžuje na jejich rozhodnutí. Jiný zase jménem známého pražského advokáta požaduje v telefonických rozhovorech či SMS zprávách zaplacení peněžních částek. Další pak jménem renomované advokátní kanceláře nabízí právní pomoc při řešení údajných podvodů s kryptoměnami či řešení zmrazení finančních prostředků ze strany Interpolu, ceskajustice.cz

X X X

 Milost pro naivního pašeráka s drogami v kufru. Jak senior z Pošumaví naletěl

Uvěřil, že na něj čeká bohatství v Hongkongu. Jenže se stal obětí podvodníků a nakonec skončil ve vězení za pašování kokainu. Dostal 27 let, v podstatě doživotí. Nyní prezident Pavel udělil šestasedmdesátiletému důchodci Vladimíru Švecovi ze Sušice na Klatovsku milost. MF DNES připomíná jeho příběh.

„Před hotelem na tebe čeká taxík. Na cestu do Hongkongu dostaneš drahý kufr s dárky pro přátele. S těmi podepíšeš smlouvu a rozdělíte si čtyři miliony dolarů. Šťastnou cestu, tvá přítelkyně Sonya.“

To byl poslední e-mail, který přišel Vladimíru Švecovi v listopadu 2016. V té době seděl v hotelu v brazilském Sao Paulu a podle pokynů nastoupil do taxíku a nechal se odvézt na letiště. Po přistání v Hongkongu jej zatkla policie – v kufru se skrytou kapsou měl tři kilogramy kokainu. A dostal tvrdý trest. Dvacet sedm let žaláře.

Věřil každé hlouposti, byl strašně naivní. Neměl přátele. S dětmi, kterých měl pět, se nestýkal, sestra mu zemřela. Jen seděl u počítače a pročítal internet.

 X X X

 Génius, nebo zneužil pravidel? Atlet vypustil závod, aby šetřil síly na opravu

V neděli závod vypustil, protože cítil lehké pnutí ve svalu v noze. Nechtěl riskovat vážnější zranění, nemělo cenu snažit se postoupit přímo, když Freddie Crittenden věděl, že za dva dny dostane další šanci v opravách. Jen se nenechat diskvalifikovat! A podařilo se. Americký běžec na sto deset metrů překážek lišácky využil pravidla, odpočinul si, v úterý zaběhl nejrychlejší čas a do semifinále postoupil.

Americký překážkář Freddie Crittenden vyzrál na pravidla olympiády. V neděli cítil lehké zranění v noze, tak rozběh vypustil, dostal dva dny navíc na odpočinek a při opravě závod vyhrál a postoupil do semifinále. Jeho chování někteří kritizují, někteří ho obdivují za inteligenci. | foto: Profimedia.cz

Atletické prostředí teď diskutuje: Je to fér? Nezneužil pravidel? A má „mezikolo“ oprav vlastně smysl? Nezdržuje zbytečně celý proces?

Nebo je snad Crittenden génius?

„Sám jsem z toho měl smíšené pocity. Nezdiskredituju tím všechny atlety z celého světa, kteří tak moc chtěli být na mém místě? Nakonec jsem ale zvolil cestu, která mi dávala největší šance na postup,“ poví 29letý běžec.

Ne že by byl vyloženě zraněný, akorát cítil, že v noze něco není stoprocentní.

„Šel jsem za doktory. Ti mi řekli, že je sval málo zaktivovaný a způsobuje mi bolest,“ vysvětluje nedělní události. „Takže jsme vymysleli plán, že poběžím tak, aby mě nediskvalifikovali, abych netrefil žádnou překážku a šel do oprav. Nechtěl jsem věci zhoršit. Chtěl jsem vše vsadit na úterý.“

Podívejte se, jak Crittenden vypustil nedělní závod:

 Crittenden do Paříže přijel jako jeden z favoritů na medaili, o víkendu ale vyvolal nechtěné diskuse.

Svůj rozběh dokončil poslední, s pětisekundovou ztrátou na vítěze.

 Nepřetížil tělo, nezhoršil si stav nohy.

A za dva dny nastoupil na dráhu znovu.

„Šlo o racionální, rozumné rozhodnutí. Spolehnout se na lékaře, na Boha a prostě čekat.

Opravu zvládl v čase 13 sekund 42 setin, nejrychleji ze všech závodníků. A právě tady se můžete ptát, jestli je to fér taktika, když vyřadil ty, kteří dali do nedělního běhu vše a spotřebovali více sil než Crittenden po vypuštění závodu.

Kdyby to udělal každý jako Crittenden, na úvodní rozběhy by se snad ani nemělo smysl dívat.

Na druhou stranu proč sportovci vyčítat, že využil pravidel?

„Byla možnost, že mě diskvalifikují v souvislosti s dodržováním ducha sportu, kdyby rozhodli, že jsem jakkoliv záměrně stavěl proti systému,“ připustil běžec.

„Pořadatelé se ale spojili s americkým týmem, lékaři, atletickou federací a ti všichni potvrdili, že jsem se o nic podobného nesnažil,“ ulevil si Crittenden v úterý po postupu do semifinále.

To je na programu ve středu.

 X X X

 I Rakousko zavádí zálohy na petky a plechovky. Stánkaři s buřty se ale bouří

Od ledna 2025 bude v Rakousku platit systém záloh na jednorázové plastové lahve a hliníkové plechovky. Obchody musí účtovat zálohu 25 centů (zhruba šest korun) za prodaný kus a přijímat zpět prázdné obaly. Supermarkety v současné době investují do přechodu na nový systém nemalé peníze, vídeňské stánky s uzeninami ovšem proti novince protestují.

 Automat na zálohované lahve vypadá zvenku úplně stejně jako dosud a obvykle bude na stejném místě. Musíme za ním však zřídit poměrně rozsáhlou infrastrukturu, abychom mohli nově přijímat zpět i zálohované jednorázové plastové lahve a plechovky,“ vysvětlil pro rakouskou televizní stanici ORF Stephan Kern, vedoucí projektu zálohování jednorázových lahví ve skupině supermarketů REWE.

V budoucnu budou jednorázové lahve a plechovky označeny zálohovým logem. Nápojový průmysl však může až do konce března 2025 plnit nápoje i do lahví a plechovek bez loga a maloobchodníci je mohou prodávat až do konce roku 2025.

Od ledna tedy mohou být lahve a plechovky se zálohou i bez ní na stejném regálu. „Pokud na ní bude zálohové logo, dostanu v automatu zálohu zpět, pokud na ní zálohové logo nebude, pak nabídneme řešení, abyste ji mohli zlikvidovat v obchodě a nemuseli ji znovu nosit domů,“ řekl Kern v rozhovoru pro ORF.

Důležité také je, že lahve a plechovky se nesmí zmačkat nebo sešlápnout, jinak je automat nepřijme. Stroj z nich musí nejprve přečíst čárový kód, teprve pak je sám slisuje.

Všechny potravinářské řetězce, včetně Sparu a Lidlu, v současné době investují miliony do přechodu na nový systém a do školení svých zaměstnanců. V budoucnu budou od záloh osvobozeny pouze jednorázové nádoby na mléko a míchané mléčné nápoje.

Zákon stanoví, že v budoucnu musí všechny obchody odebírat jednorázové obaly všech značek, i když je nemají ve svém sortimentu. To se týká i vídeňských stánků s klobásami, což vyvolává protesty jejich provozovatelů. Ti se tímto nařízením cítí ohroženi a vyzývají ministryni životního prostředí Leonore Gewesslerovou, aby udělala výjimku.

 Bez výjimek pro malé podniky z nové povinnosti zálohování hrozí mnoha z nich uzavření. Spolkové ministryni Leonore Gewesslerové zřejmě uniklo, že průměrný stánek s klobásami nemá ani deset metrů čtverečních. Kde to všechno máme skladovat? K záchraně těchto kulturních podniků jsou naléhavě zapotřebí výjimečná nařízení,“ říká René Kachlir ze Sdružení vídeňských stánků s uzeninami.

Kachlir argumentoval tím, že ve stáncích s klobásami není prostor pro skladování lahví a plechovek. „Většina stánků s klobásami nemá sklad, mají pouze prodejní místnost a je poměrně složité se s tím vypořádat,“ řekl Kachlir. I drobní stánkaři by totiž museli skladovat nesešlápnuté petky a plechovky v obřích pytlích, které podle Kachlira budou těžko vyvážet třeba ve dvě nebo ve tři ráno.

Sdružení stánkařů proto požaduje výjimku pro všechny stánky s uzeninami a další prodejní plochy menší než pětadvacet metrů čtverečních. Začátkem srpna předalo ministryni otevřený dopis.

Stánky s klobásami podle něj nejsou jen prodejními místy, ale i kulturními institucemi. „Přesto jsou naše výzvy jako malých restauratérů jednoduše ignorovány,“ popsal v dopise. „Tyto stánky jsou nezbytnou součástí vídeňské identity. Jejich existence je požadavkem na zálohování vážně ohrožena,“ uzavřel Kachlir v tiskovém prohlášení.

Zálohování se týká i České republiky. Zde by od poloviny roku 2025 Češi mohli začít vracet do obchodů nejen skleněné lahve, ale i ty plastové či plechovky. Stejně jako v Rakousku ale mnozí zálohování odmítají.

„Roky jsme se učili, že odpad patří do popelnice, a když vyneseme koš, jdeme si umýt ruce. Nyní budeme chtít, aby zákazníci chodili s odpadem do obchodů a pak si nakoupili potraviny,“ řekl již dříve Pavel Březina, předseda představenstva Asociace českého tradičního obchodu.

 X X X

 Potupný odlet z Bílého domu. Nixon za vítězným úsměvem dusil slzy vzteku

Před padesáti lety rezignoval Richard Nixon na funkci amerického prezidenta. K bezprecedentnímu činu ho donutila aféra Watergate. S Bílým domem se tehdy loučil vítězným gestem, zářivý úsměv ale zakrýval hluboké rozrušení. O pádu jednoho z nejneoblíbenějších prezidentů USA se dočtete v dalším díle seriálu Slavné fotografie.

 Na jižním trávníku Bílého domu stojí natěšený a rozrušený dav spolu s novináři a televizními kamerami. Všichni tuší, že jsou svědky historické chvíle: je 9. srpna 1974, Richard Nixon o den dříve oznámil abdikaci a nyní se chystá sídlo amerických prezidentů navždy opustit. Strávil v něm 2 026 dní a odchází o dva a půl roku dříve, než měl v plánu.

A už je to tady: Nixon doprovázený viceprezidentem a svým nástupcem Geraldem Fordem kráčí po boku první dámy po červeném koberci k helikoptéře Marine One. V tmavém obleku s bílou košilí a kravatou se na schodech do vrtulníku ještě obrátí k davu. A pak, k překvapení všech zúčastněných, se široce usměje a roztáhne ruce a prsty rozevře do vítězného véčka.

„Tak nějak jsem zvedl ruku. Nevěděl jsem, jestli to byl pozdrav nebo mávnutí. Otočil jsem se a sedl si dovnitř. Slyšel jsem, jak vrčí motory a zavřel oči,“ popisoval Nixon o devět let později. „Je to smutné. Je to tak smutné,“ vzlykala jeho žen Pat, když se stroj odlepil od země.

Jedním z těch, kdo tehdy zmáčkl spoušť, byl i pětatřicetiletý Bob Daugherty z agentury AP.

Rodák z Kentucky je dnes považován za veterána branže, jako jeden z mála mužů ve své profesi se může pochlubit, že fotil devět prezidentů Spojených států. Nixona předtím doprovázel na návštěvě Číny, zachytil mírová jednání v Paříži, později i válku v Perském zálivu a nespočet olympijských her.

Jeho fotka je dokonalým symbolem konce Nixonovy dlouhé a bouřlivé politické kariéry i jeho buldočí povahy: zvednuté ruce s prsty ve tvaru V a vlajka Spojených států amerických v pozadí. Za sveřepým úsměvem však vřely emoce. O den dříve se dokonce při setkání s republikánskými zákonodárci rozplakal.

„Řekl nám, že naše země nemůže mít jen polovičního prezidenta. Pak se rozplakal a musel odejít z místnosti. A pak jsme se rozplakali i my,“ popsal atmosféru na setkání, které předcházelo Nixonově rezignačnímu projevu, senátor Barry Goldwater.

Těsná porážka s JFK

Neslavně se tak završila jedna z nejbolestivějších epizod americké politiky i pozoruhodná kariéra muže považovaného za jejího největšího bídáka. Trochu neprávem. Vždyť Nixonova administrativa vyvedla Ameriku z vietnamské agónie či normalizovala vztahy s Čínou a SSSR. Za jeho pobytu v Bílém domě také američtí astronauti poprvé přistáli na Měsíci.

 Životní pouť Richarda Nixona začala v roce 1913 v kalifornském městě Yorba Linda, jeho otec byl řidičem tramvaje. Mladý Dick se ve čtyřicátých letech přihlásil k námořnictvu, prošel boji v Pacifiku a rychle šplhal po žebříčku vojenských hodností, až to dotáhl na poručíka u letectva. Po návratu do civilu se plně pustil do politiky a v roce 1946 se mu podařilo ve volbách do Sněmovny reprezentantů porazit úřadujícího demokratického kongresmana Jerryho Voorhise.

O pár let později si ho Dwight Eisenhower vybral jako svého viceprezidenta a rodák z Kalifornie si tak poprvé ozkoušel pobyt v Bílém domě. Na prezidentský post poprvé kandidoval v roce 1960, tehdy ale těsně prohrál s Johnem F. Kennedym.

Traduje se, že se stal vůbec první obětí televizních debat. Zatímco Nixon se před kamerami potil a po nemoci působil nezdravě, opálený JFK u diváků zabodoval. Nicméně Američané, kteří debatu pouze slyšeli v rádiu, hodnotili Nixonův projev jako přesvědčivější.

Zmocnit se Bílého domu se Nixonovi podařilo až v roce 1968, kdy demokraté byli hluboce rozštěpení kvůli válce ve Vietnamu. O čtyři roky později mandát s přehledem obhájil, jenže velmi brzy se nad jeho druhým funkčním obdobím začala stahovat mračna největšího politického skandálu v dějinách Spojených států.

 Příběh Nixonova pádu se začal psát v polovině června 1972, kdy policie ve Washingtonu D.C. přistihla pět mužů, kteří se pod rouškou noci vloupali do ústředí Demokratické strany v komplexu Watergate. Při zatýkaní u nich nalezla značnou hotovost a navíc se zjistilo, že čtyři ze zadržených pracují pro CIA.

Novináři listu The Washington Post díky informacím od tajného zdroje s krycím jménem Hluboké hrdlo (podle veleúspěšného pornografického filmu) zdokumentovali, že stopy vedou k strašidelně znějící organizaci CREEP (Výbor pro znovuzvolení prezidenta) a nakonec i k samotné hlavě Spojených států.

Vyšetřování odhalilo rozsáhlé zneužívání moci Nixonovou administrativou, včetně ilegálních odposlechů a systematických snah o krytí aféry. Nejvyšší soud nakonec nařídil Nixonovi vydat nahrávky rozhovorů z Oválné pracovny, což by prokázalo jeho účast na spiknutí. Nixon nakonec tváří v tvář jistému impeachmentu oznámil, že odstoupí.

Když to dělá prezident….

„Nikdy jsem nebyl defétista. Opustit úřad před koncem mandátu se naprosto příčí veškerým instinktům v mém těle. Ale jako prezident musím upřednostnit zájmy Ameriky,“ sdělil v projevu, který k televizi přilepil celou Ameriku. Jedině jeho odchodem se podle něj mohl „zahájit proces uzdravení, který Amerika tak zoufale potřebuje“.

Jeho rozhodnutí vstoupilo v platnost následujícího dne v poledne, nástupcem se stal viceprezident Ford. Ten svého předchůdce o měsíc později omilostnil, čímž další vyšetřování aféry Watergate skončilo. Nixon se k ní vrátil o tři roky později, kdy se ho novinář David Frost zeptal, jestli prezident může v zájmu národa porušovat zákony. „No, když to dělá prezident…. tak to znamená, že to nelegální není,“ odvětil Nixon.

Po potupném odchodu z funkce se odebral do ústraní na své sídlo v kalifornském San Clemente. Napsal několik knih o mezinárodních vztazích a americké zahraniční politice a poslední roky svého života strávil kampaní za americkou politickou podporu a finanční pomoc Rusku a dalším bývalým státům Sovětského svazu.

Zemřel 22. dubna v roce 1994 v New Yorku na mozkovou mrtvici, deset měsíců po smrti své manželky. Na pohřbu se s ním rozloučili vysocí hodnostáři včetně prezidenta Billa Clintona. Nixona pochovali po boku jeho manželky Pat v rodném městě Yorba Linda.

 X X X

 TY NEJ POCHOUTKY MOHOU MILOVNÍCI DOBRÉHO JÍDLA OCHUTNAT NA POJEZ FESTU V KARLOVĚ STUDÁNCE

Druhý ze tří letošních Pojez festů – festivalů dobrého jídla, pití a zábavy – startuje v sobotu 10. srpna v podhůří Jeseníků v malebném prostředí Karlovy Studánky. Celodenní akce nabídne kulinářské speciality i koncert Bena Cristovaa nebo Jaroslava Uhlíře. Vstup na festival je zdarma. Připravena bude kyvadlová doprava.

Návštěvníci Pojez festu budou moci zhlédnout live cooking show a připravené speciality ihned ochutnat. Celý den odstartuje v 10 hodin dopoledne snídaňovým programem pro děti v podání Pizza Chleba DOV, kde se děti budou moci podílet na přípravě jídel a zdobení přímo na hlavním pódiu. Lidé se mohou těšit i na mistra v oboru grilování Vaška Obodu. Zájemci zjistí, jak udělat maso správně, aby zůstalo krásně šťavnaté. Kulinářský koktejl doplní i barmanská show od zástupců třineckého baru Destiny.

„Těší mě, že náš region nabízí nejen krásnou přírodu, industriální dědictví, ale i skvělé gastronomické zážitky, za kterými stojí za to udělat si výlet. Lidé tak mohou vyrazit za kvalitním jídlem, ochutnávkami, výrobnami nebo například lokálními farmami. Chceme ukázat, že region má i v tomto ohledu co nabídnout a že úroveň gastronomie se u nás rok od roku zlepšuje,“ řekla náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje pro regionální rozvoj a cestovní ruch Šárka Šimoňáková s tím, že do Pojezu jsou zapojeny desítky podniků z celého kraje. Jejich počet stále roste.

„Jsme rádi, že tradice Pojez festů pokračuje a my můžeme návštěvníky opět po roce pozvat na Pojez fest do krásné Karlovy Studánky v podhůří Jeseníků. Malebné lázeňské městečko zaplní desítky stánků a foodtrucků se skvělým jídlem a pitím. Těší nás, že se do Pojezu zapojuje stále více osvědčených podniků a můžeme tak na Pojez festu ukázat, jak skvělé a rozmanité restaurace, bistra, bary nebo v kavárny v regionu máme,“ řekl Petr Koudela, jednatel krajské centrály cestovního ruchu Moravian-Silesian Tourism, která ve spolupráci s krajem Pojez fest pořádá.

Součástí programu jsou i koncerty, letos v Karlově Studánce vystoupí Ben Cristovao a také Jaroslav Uhlíř. Kromě skvělých gastronomických zážitků čeká na návštěvníky program pro celou rodinu. „Připraveny budou dílny, workshopy i soutěže, o program se postará Technotrasa, která propojuje technické a řemeslné památky v kraji. Děti si budou moci zkusit vyštípat srdíčko z břidlice, umlít mouku, čeká na ně i youtuberka Lea se Slizománií a spousta her. Zároveň se děti budou moci projet na konících nebo třeba prohlédnout a nakrmit domácí zvířata z farmy Dívčí Hrad,“ upřesnil Petr Koudela.

Karlova Studánka bude po dobu konání festivalu pro dopravu až na výjimky uzavřena. „Abychom předešli dopravním komplikacím, doporučujeme návštěvníkům, aby auta nechali zaparkovaná na vyhrazených místech ve Vrbně pod Pradědem, Malé Morávce nebo Kopřivné.  Do Karlovy Studánky pak mohou pohodlně dojet mimořádnou kyvadlovou dopravou, která pro ně bude zajištěna, nebo běžnou autobusovou linkou,“ řekl náměstek moravskoslezského hejtmana pro dopravu Radek Podstawka.

 Informace o programu i dopravě zájemci najdou na sítích pojez.fest a také na www.pojez.cz

Pojez fest je součástí celoročního projektu Pojez, který propojuje zajímavé kulinářské zážitky a představuje ty nejlepší podniky v celém kraji, které stojí za to navštívit. Lidé mohou vyrazit za kvalitním jídlem, ochutnávkami, výrobnami nebo například lokálními farmami a výlet v kraji spojit i s dobrým jídlem a pitím. Pojez festy pak nabízejí to nejlepší na jednom místě, protože do gastroměstečka se sjedou zástupci vybraných podniků a obchodů ze všech koutů kraje. A na své si přijdou jak milovníci masa, tak vegetariáni./bir/

X X X

 VELKÁ ZMĚNA PRO NÁVŠTĚVNÍKY SOVINCE. K HRADU SE OD PARKOVIŠTĚ DOSTANOU LESEM PO NOVÉ NAUČNÉ STEZCE

Obec Jiříkov vybuduje naučnou stezku, která propojí odstavné parkoviště s hradem Sovinec. Výletníci zatím musí jít po nepřehledné silnici, naučná stezka povede lesem bezpečně mimo frekventovanou komunikaci. Projekt s celkovými náklady 2,3 milionu korun podpoří milionovou dotací Moravskoslezský kraj.

„Hrad Sovinec patří mezi nejnavštěvovanější památky Moravskoslezského kraje, ročně sem zavítá přes 60 tisíc lidí, v létě sem přijíždí průměrně několik stovek návštěvníků denně. Jsem rád, že obec Jiříkov přišla s myšlenkou vybudovat od odstavného parkoviště stezku, která lidem zajistí bezpečnější přesun přímo k hradu. Z nepříjemného přesunu po nepřehledné silnici se stane pohodová procházka po naučné stezce, která zábavnou formou představí historii Sovineckého panství nebo přírodu podhůří Nízkého Jeseníku,“ uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči Lukáš Curylo a doplnil, že stezka bude bezbariérová, takže ji budou moci využívat maminky s kočárky i vozíčkáři.

Naučná stezka povede lesem, její prvky, jako je zábradlí, svodnice nebo naučné prvky, budou vyrobeny ze stromů, které rostou v naplánovaném koridoru pěšiny a budou muset být pokáceny. „Stezka bude působit přirozeně a nenaruší přírodní ráz místa. Trasa k hradu z odstavného parkoviště, které se nachází za obcí směrem na Křížov, bude dlouhá celkem 600 metrů, naučná trasa bude v jejím dvousetpadesátimetrovém úseku. Věřím, že si návštěvníci hradu procházku po nové stezce ve stínu stromů užijí,“ řekl náměstek hejtmana kraje Lukáš Curylo s upozornil, že Moravskoslezský kraj do hradu Sovinec, který spadá pod krajské Muzeum v Bruntále, průběžně investuje nemalé prostředky.

„V minulých letech jsme v areálu hradu zrekonstruovali a zpřístupnili Lesnickou školu, která letos dostala novou fasádu. V tomto roce jsme také investovali více než 6 milionů korun na hradní čističku odpadních vod. Obnovou prošla také zbrojnice nebo severní palác hradu. Návštěva Sovince nabízí krásnou atmosféru a skvělé zážitky. Stačí navštívit webové stránky hradu a nechat se nalákat na některou z plánovaných akcí. Třeba tento víkend se na hradě koná historicko-řemeslný jarmark Hodokvas rytíře Kobylky, krásné může být i přespání na pátém nádvoří, které je naplánované na středu 14. srpna,“ řekl náměstek hejtmana Lukáš Curylo a upozornil, že na Noc na hradě je nutná rezervace předem./bir/