Fiala jako Národní fronta s KSČ, kterou vedl dříve Evžen Erban. Lidovce, členy Čs. strany socialistické, Svazarmovce, zahrádkáře, sportovce atd. schvalovala do politických funkcí NF. Při protestech zemědělců v Praze se také mnozí zemědělci divili, že ministr zemědělství Výborný stále opakoval, že vše musí schválit Fiala a pětikoalice, kde nejsou žádní odborníci na zemědělství. Fiala se kryje, aby nenesl za všechna rozhodnutá zodpovědnost. Zemědělci ČR i EU odmítají nekvalitní obilí z Ukrajiny, protože mají kvalitnější vlastní. To může zařídit i ministr Výborný, zrovna jako mld., které jim slíbil lidovec Jurečka. O tom nemusí rozhodovat Fiala a jeho NF.

NA  JISTÉ  VLÁDNUTÍ  POTŘEBUJE  BABIŠ  50 %,  NEBO  ZODPOVĚDNÉHO  PARTNERA

ŠPÍGL  TO  ZDŮRAZŃOVAL  ING.  BABIŠOVI  UŽ  PŘED  5  LETY

Volební preference ANO nepřekvapily, i když jsou průlomové, soudí politologové

Nejnovější výsledky volebního modelu České televize, které dávají ANO až 39 procent hlasů, nejsou pro politology oslovené redakcí iDNES.cz překvapující. Ale dají se označit za průlomové. Podle Miroslava Nováka z CEVRO institutu hnutí ANO by mohlo za určitých podmínek vládnout společně s SPD.

Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se domnívá, že ANO získává hlasy voličů mimoparlamentních stran. Za úspěchem vidí i kampaně Aleny Schillerové a Karla Havlíčka.

Novák uvedl, že tendence růstu ANO je dlouhodobá. „Já jsem sledoval i různé průzkumy ze začátku tohoto roku a ty jsou velmi podobné. Navíc jsme zhruba v polovině zákonodárného období. Opozice přirozeně roste. Důležití je i porovnat poslední volby do Sněmovny. ANO nebude mít absolutní většinu, to není možné podle stávajícího volebního systému. Samo tedy vládnout nemůže,“ uvedl.

Politolog se domnívá, že pravděpodobným volebním scénářem může být parlamentní koalice s SPD. „Znamená to, že by SPD nemělo žádné ministry, nicméně by nějaké výhody získalo. Například místa ve vedení Poslanecké sněmovny. To se mi zdá jako nejrealističtější možnost,“ dodal.

Piráti a STAN samostatně

Novák si dále také myslí, že by podle současného volebního průzkumu Pirátská strana nešla do koalice se STAN, ale samostatně. „Obě strany, STAN i Piráti se tam mohou dostat samostatně, navíc Piráti v těch průzkumech se blíží preferencím ODS,“ dodal. Připomíná ale, že do voleb zbývá stále ještě mnoho času.

Podle Mlejnka je volební model České televize, kde ANO získává 39 procent průlomový. „ANO tak nemá daleko k zisku jednobarevné většiny. Je patrné, že lidé nejsou spokojeni s hospodářskou situací, s kroky vlády, ale i s její komunikací. Hnutí ANO se daří získávat hlasy malých, mimoparlamentních stran. Sociální demokracie mívala 3,5 procenta, nebo i 4 procenta, nyní 2,5 procenta. Nevšiml jsem si ani, že by v průzkumech figurovala Šlachtova Přísaha. Babišovi se tedy daří ani ne tak odsávat hlasy současné koalice, ale mimoparlamentních stran,“ řekl politolog Mlejnek.

Za čísly vidí i úspěšnou kampaň Aleny Schillerové a Karla Havlíčka. „Voliči nemusí vidět jen to, že jsou součástí hnutí ANO, Andreje Babiše, ale dovedou si vybudovat i vlastní, politický profil. Navíc je ve hře i to, že by po volbách nemusel být ve vládě Andrej Babiš. Ale to samozřejmě už spekuluji, nicméně je třeba nyní říci, že ANO už není jenom Andrej Babiš, oslovit voliče dovedou i jiní členové hnutí,“ dodal.

39 procent ANO, SPOLU 20

Volební model s koalicemi počítá s 39 procenty pro ANO, dvaceti pro SPOLU, deseti pro Piráty, devíti pro SPD, 7,5 procenta pro STAN. Další strany by se do Sněmovny nedostaly.

Volební model s jednotlivými stranami dává ANO 38,5 procenta, ODS 14,5, Piráti 9,5, SPD 9, STAN 7 a TOP 09 5 procent. Další subjekty by hranici pro vstup do Sněmovny nepřekročily.

Zmíněný místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček vidí za výsledky tvrdou práci a chyby současné koalice.

„Projevuje se jednak to, že zde úřaduje zcela nekompetentní vláda a hlavně to, že tvrdě pracujeme. Stínová vláda funguje jako žádná jiná v historii, nejsme pouze kritici, ale ukazujeme řešení, tváře a třeba v oblasti hospodářství jasnou vizi. Pracujeme důsledně i v Parlamentu, v regionech, nebojíme se vyrazit mezi lidi. Dáváme tomu vše, máme velkou vnitřní touhu zbavit nás pětikoalice a umíme to lidem vysvětlit. Ale jsem stále při zemi, nesmí nás to ukolébat, do parlamentních voleb je daleko a ve stínové vládě musíme ještě přidat.

X X X

FRANCIE  VÁLČIT  NA  UKRAJINĚ?

Macron to s vysláním vojáků na Ukrajinu myslí vážně

Francouzi byli v Africe byly vytlačeni Rusy ze subsaharské Afriky a pro Macrona to znamenalo mimořádnou mezinárodní potupu. Navíc zůstalo otázkou, co s oněmi skvěle vycvičenými zabijáky? Jak je využít? Také čísla před volbami do Evropského parlamentu zůstávají žalostně nízká oproti nárůstu podpory strany Marine le Pen, která by, kdyby byly dnes volby na prezidenta a Macron mohl ještě kandidovat s přehledem vyhrála. A tak zůstává jediná možnost: Vzhůru do boje !

Evropský portál Politico přinesl detailní informaci o výcviku francouzské cizinecké legie speciálních to francouzských jednotek připravovaných na boj s nepřítelem, jako je Rusko.

Francouzští vojáci trénují na vražedná pole Evropy

„Svět odhalil svou pravou povahu: nestabilní, nebezpečný a ne každý je přítel,“ řekl vysoký francouzský plukovník.

LAURA KAYALI

Francouzské jednotky se připravují na konflikt vysoké intenzity proti nepříteli, který se jim může vyrovnat palebnou silou – což je velká změna pro armádu, která strávila poslední desetiletí bojem proti povstaleckým kampaním v místech, jako je Mali a Afghánistán.

Nepřátelské akce na Ukrajině, které trvají již třetím rokem, přinesly na kontinent totální válku, řekl plukovník Axel Denis, který vede bojové výcvikové středisko (CENTAC) v Mailly-le-Camp ve východní Francii.

„Svět odhalil svou pravou podstatu: nestabilní, nebezpečný a ne každý je přítel. Připravujeme se na kulturu ostražitosti, abychom byli připraveni v krátké době,“ řekl serveru Politico během návštěvy tábora. „CENTAC je jediné místo [ve Francii], kde můžete vidět, jak vypadá válka.“

Podmínky pro vojáky cvičící v CENTAC jsou co nejblíže skutečnému bojišti. Zvuk, teplo a světlo dělostřelecké palby jsou reprodukovány, zatímco falešné miny jsou roztroušeny všude a rádiová komunikace může být přerušena bez předchozího upozornění.

Kemp o rozloze 120 kilometrů čtverečních je ve Francii jedinečný. Vzhledem k tomu, že má rozlohu větší než Paříž, je to jediné místo, kde mohou různé jednotky francouzské armády – pěchota, obrněná technika, dělostřelectvo a ženisté – které jsou obvykle roztroušeny po celé zemi, cvičit společně. Je to také jediné místo, kde jsou po celý rok v akci dvě desítky tanků Leclerc.

Důstojníci nejmenují potenciální nepřátele, ale výcvik je zaměřen na přípravu vojáků na boj s nepřítelem, jako je Rusko.

Francouzští vojáci se učí používat mapy a operovat bez elektronických zařízení | Laura Kayali pro POLITICO

Po desetiletích vojenských operací v Africe se Francie stále více zaměřuje na východní křídlo Evropy – a její ozbrojené síly musí být důvěryhodné, řekl v lednu šéf armády generál Pierre Schill. Do roku 2027 chce být francouzská armáda schopna nasadit jednu divizi o síle asi 25 000 vojáků za 30 dní.

„Nejsme ve stejné situaci jako Ukrajina, ale jsme součástí koalice, a to přichází se závazky,“ řekl. „Pojem důvěryhodnosti v kolektivní obraně, zejména v NATO, je zásadní.“

Vševojsková válka

Ve scénáři navrženém pro francouzské cvičence je jejich cílem zpomalit své nepřátele, které hrají ostřílení vojáci trvale umístění v CENTACu. Není to snadný úkol.

Hlavním poučením z Ukrajiny je podle důstojníků CENTAC vyhnout se čelním útokům, které vedou k obrovským ztrátám na životech a nedaří se jim zatlačit nepřítele zpět.

Místo toho musí pěchota, obrněná technika, ženisté a dělostřelectvo, integrované s novými technologiemi, jako jsou drony, které přenášejí informace zpět k jednotkám a poskytují smrtící sílu na bojišti, hladce spolupracovat.

„Válka na Ukrajině posílila význam vševojskového boje. Je to jediný způsob, jak bojovat,“ řekl podplukovník Vincent, šéf koordinační a řídící kanceláře tábora. Jeho příjmení nemůže být z bezpečnostních důvodů zveřejněno.

Armády, které nejsou schopny kombinovat tanky, dělostřelectvo a pěchotu, jsou vystaveny obrovskému riziku, což na Ukrajině prokázaly obě strany.

Ukrajinští vojáci, kteří procházejí výcvikem po celém Západě, se nyní učí tak komplexním dovednostem.

„Tvrdý výcvik, snadná válka“

S tím, jak se školení rozbíhá, je nálada v sídle CENTAC pochmurná.

Během aktualizace stavu důstojníci oznamují, že se nepříteli podařilo zničit obrněná vozidla – takže účastníci výcviku musí bojovat s menším vybavením.

Závěrečné cvičení trvá 96 hodin. Vojáci spí v průměru čtyři hodiny denně, obvykle v nepohodlných vojenských vozidlech. Musí se pohybovat každých pět minut, jinak budou čelit (falešným) výbuchům.

„Pokud je jejich reakce nepřiměřená, je za to potrestán,“ řekl plukovník Axel Denis. „Je to fyzická konfrontace, ale především je to o touze vydržet, bojovat, dominovat.“

Účastníci výcviku se zapojují do elektronického boje, vypořádávají se s logistickými a chemickými hrozbami a musí činit důležitá rozhodnutí, zatímco jsou nevyspalí.

Vojáci se také učí pracovat s mapami místo počítačů a telefonů – v takzvaném „downgraded módu“ – aby byli připraveni na situace na bojišti, kdy jsou sítě rušeny jejich protivníky.

Tréninkový kemp CENTAC ve Francii má větší plochu než Paříž | Laura Kayali pro POLITICO

V době, kdy jsou všichni neustále hyperpropojeni, instruktoři CENTAC chtějí, aby si vojáci byli vědomi rizik spojených s tím, že jsou online.

„Chytré telefony a sociální sítě jsou pro vojáky skutečnou hrozbou,“ řekl podplukovník Vincent. Nepřátelské síly mají nástroje k detekci signálů a dělostřelecké palbě na odhalených místech; Jeden kapitán přišel o celý svůj tým kvůli chytrému telefonu.

Po skončení výcviku dostanou vojáci hodnocení výkonu a známku na stupnici od jedné do pěti.

„Nikdy jsme nedali pětku,“ řekl podplukovník Vincent. Jak říká motto francouzské cizinecké legie: „Tvrdý výcvik, snadná válka,“ dodal.

J.V.Je nutné si přestat dělat iluze, že jen Jo Biden je jestřáb. Dnes vidíme militaristické touhy zaútočit na Rusko jak v celém Pobaltí od Švédska, přes Finsko k Estonsku či Litvě a ze svého úhlu pohledu pro militaristicky cítící politiky se Macronovi podařilo podchytit zájem a viděli jsme to na našem Alexandrovi Vondrovi, který k Macronovi náhle zahořel obdivem a láskou. Válka proti Rusku může být pro euroatlanticky cítící politické strany lákavým volebním tématem. Dnes je zatím představa, že posílí pro volby do EP protimainstreamové strany, ale mohou také před červnovými volbami posílit strany kteří to chtějí nandat Rusku. Čekají nás ještě měsíce napjatého čekání. A Vondra to vycítil bohužel pro své voliče přesně. JUDr.Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

UKRAJINCI  SE  ZLOBÍ  NA  PAPEŽE?

CHTĚJÍ  MÍT  JEŠTĚ  VÍCE  MRTVÝCH   A  ZNIČENĚJŠÍ  ZEMI,  JAKO  NĚMECKO?

BUDE  JIM  STAČIT,  ŽE  SE  ZA  NEBOŽTÍKY   BUDE  PAPEŽ  MODLIT?

Ostrá reakce Ukrajinců na papeže: Rusové nepostupují Evropou jen proto, že jim v tom bráníme

Papež František v rozhovoru se švýcarskou televizní stanicí nevyzýval Ukrajinu ke kapitulaci, ale spíše volal po příměří a odvaze zahájit jednání, vysvětlil v neděli podle agentury ANSA mluvčí Vatikánu Matteo Bruni. Papež ve zmíněném rozhovoru hovořil o potřebě vyvěsit „bílou vlajku“. Interview má být odvysíláno až 20. března, agentura Reuters ale už v sobotu část zveřejnila. Proti papežovým výrokům se v neděli ve večerním projevu ohradil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a ostře se předtím vymezil i šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba.

Papež byl v rozhovoru tázán na svůj postoj v debatě mezi těmi, kteří říkají, že by se Ukrajina měla vzdát, protože není schopna vypudit ruské síly, a těmi, kteří tvrdí, že by to legitimizovalo právo silnějšího. Tazatel v rozhovoru použil termín „bílá vlajka“. Papež na to podle Reuters zareagoval slovy, že „nejsilnější je ten, kdo zhodnotí situaci, pomyslí na lidi, má odvahu k bílé vlajce a jedná“.

 Mluvčí Vatikánu v neděli podotkl, že papež termín „bílá vlajka“ zopakoval v reakci na novinářskou otázku. „Papež používá výraz bílá vlajka, reaguje na obraz navozený tazatelem, aby poukázal na zastavení násilností a na příměří dosažené díky odvaze vyjednávat,“ sdělil Bruni. Vatikánský mluvčí také zdůraznil, že jinde v rozhovoru papež řekl, že „vyjednávání nikdy není kapitulací“.

 Rusové „nepostupují dál Evropou jenom proto, že jim v tom brání Ukrajinci a Ukrajinky se zbraní v ruce a pod modrožlutou vlajkou,“ řekl Zelenskyj v projevu, ve kterém ale výslovně papeže Františka ani jeho výroky nezmínil. „Na Ukrajině kdysi bylo mnoho bílých domů a kostelů, ty jsou ale teď vypálené a zničené ruskými projektily. To hodně vypovídá o tom, kdo by měl přestat, aby skončila válka,“ dodal prezident.

 Papežovy výroky v neděli ostře zkritizoval ukrajinský ministr zahraničních věcí Kuleba. „Naše vlajka je žlutá a modrá. To je vlajka, pod níž žijeme, umíráme a vítězíme. Žádné jiné vlajky bychom vyvěšovat neměli,“ napsal na sociální síti X. Kuleba také v odkazu na papežova slova uvedl, že „nejsilnější je ten, kdo v boji mezi dobrem a zlem stojí na straně dobra a nesnaží se obě strany klást na jednu roveň a nazvat to jednáním“.

Ukrajina zatím jednání s účastí Ruska odmítá a tvrdí, že je nejprve potřeba vypracovat mírový plán. V tomto smyslu se po pátečním jednání s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem vyjádřil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V únoru Zelenskyj řekl, že by si přál uspořádání mírového summitu ve Švýcarsku, kde by Ukrajina spolu s partnery takovýto plán vypracovala, a posléze ho představila Rusku.

Papežova slova v neděli odsoudili i představitelé některých evropských států. „Tváří v tvář zlu nesmíme kapitulovat, musíme bojovat a porazit ho, aby bílou vlajku vztyčilo zlo a kapitulovalo,“ napsal lotyšský prezident Edgars Rinkévičs.

„Co takhle, pro rovnováhu, dodat odvahu Putinovi, aby stáhl svou armádu z Ukrajiny? Mír by nastal okamžitě, bez nutnosti vyjednávat,“ uvedl polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski a dodal, že podobné výzvy odepírají obětem agrese možnost bránit se.

Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová agentuře ANSA v reakci na papežovo vyjádření sdělila, že svatý otec nemluvil ke Kyjevu, ale k Západu. Ten totiž podle ní Ukrajinu využívá jako nástroj pro vyplnění svých cílů. „Chápu to tak, že papež vyzývá Západ, aby upustil od svých ambic a přiznal, že se pletl, citovala Zacharovovou ANSA. Ruská ozbrojená agrese vůči sousední zemi už trvá déle než dva roky.

X X X

Velký útok Rusů se blíží. Ukrajinci mají problémy a hrozí jim kritický scénář, varuje analýza

Před loňskou ukrajinskou protiofenzivou začali Rusové budovat obranný val – teď chce stejnou vojenskou hráz postavit Kyjev. Přichází totiž ruský protiútok. Tak čte situaci na frontě analýza listu The Wall Street Journal, podle které se ale stavba Ukrajincům nedaří tak, jak by si přáli.

Loňská ukrajinská protiofenziva ztroskotala na mnoha faktorech, jedním z nejvýraznějších problémů pro Kyjev byl ale ruský val. Zpožděný ukrajinský protiútok dal Moskvě čas vystavět obrannou linii plnou zákopů, min, střílen a bunkrů. Ani pomocí západní techniky se Ukrajinci v létě nedokázali přes tento val dostat.

 S pádem Avdijivky se teď dynamika války otočila o 180 stupňů. Je to Ukrajina, kdo se musí zase intenzivně bránit. Armáda Kyjeva se teď snaží vybudovat podobný val, s jakým Rusové úspěšně udrželi frontu. Podle Wall Street Journal totiž přichází ruský protiútok.

„Moskva ví, že ukrajinské jednotky mají nedostatek čerstvých vojáků a munice. USA a Evropa nedokážou Kyjev rychle vyzbrojit. Ukrajinští představitelé a vojenští velitelé tvrdí, že současná ruská taktika sondážních útoků má za cíl využít iniciativy Moskvy na bojišti. A to před tím, než přijde pravděpodobná velká ruská ofenziva. Možná již na jaře tohoto roku,“ uvádí analýza.

Okupace Avdijivky ruskou armádu podle posledních zpráv nezastavila. Při expanzi směrem na západ zabrali útočníci podle CNN nejméně další tři vesnice. Právě na západ od Avdijivky má vést klíčový obranný koridor, který bude součástí ukrajinského valu.

Problémy se stavbou

Budování zákopů a dalších obranných prostředků na straně Ukrajiny mělo začít už v listopadu loňského roku. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle agentury Unian apeloval na soukromé firmy a zahraniční spojence, aby s financováním projektu pomohli.

 Ukrajinský premiér Denys Šmyhal informoval, že vláda vyčlenila na stavbu 31 miliard ukrajinských hřiven (19 miliard korun). Sami ukrajinští vojáci ale přiznávají, že v době, kdy se fronta sype, neprobíhá stavba dostatečně rychle. I když na některých úsecích fronty připomíná Ukrajina spíše než válečnou zónu staveniště plné lopat a bagrů.

„Nedostatečná obrana podél frontové linie by měla být pro Ukrajinu znepokojující. Situace by se pro ukrajinské síly mohla stát zcela kritickou,“ varoval vídeňský obranný analytik Franz-Stefan Gady.

Situaci komplikuje fakt, že vojáci určení k plnění bojových úkolů jsou nuceni kopat zákopy často pod palbou nepřítele, což budování valu zpomaluje.

 Bitva o Avdijivku

Mezitím vyplouvají na povrch podrobnosti ohledně pádu ukrajinského města Avdijivka. Ukrajina zprvu tvrdila, že ústup se podařil a ztráty při něm byly jen minimální. Analýza listu The New York Times ale naznačuje úplný opak.

Ústup byl údajně plný chaosu a ukrajinské síly při něm utrpěly citelné ztráty. Vlastně nemělo jít ani tak o taktické stažení jako o čirý úprk, tvrdí to někteří západní představitelé a samotní ukrajinští vojáci. Kyjev měl ztratit při stažení až tisíc vojáků.

Ztráty Rusů ale zřejmě byly ještě mnohem vyšší.

Agentura Unian s odkazem na zdroje v NATO uvedla, že Rusko mohlo v bitvě ztratit asi 16 tisíc vojáků. Během únorové fáze u Avdijivky prý každý den zemřelo nebo se zranilo téměř tisíc ruských mužů.

X x x

NESHODY  V  NATO?

Neshody v NATO o vojácích na Ukrajině: Poláci jsou pro, Britové proti

Přítomnost vojáků NATO na Ukrajině není nemyslitelná, prohlásil polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski na konferenci o Polsku jakožto členském státu Severoatlantické aliance. Také uvedl, že vítá myšlenku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který nevyloučil možnost, že by na Ukrajinu byli vysláni cizí vojáci. Jiné státy nesouhlasí. Třeba Velká Británie.

 „Přítomnost sil NATO na Ukrajině není nemyslitelná. Oceňuji iniciativu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, protože je o tom, že (ruský prezident Vladimir) Putin má strach, nikoli že my máme strach z Putina,“ sdělil v sobotu podle ministerstva Sikorski.

Postoj Sikorského se liší od pozice polského premiéra Donalda Tuska, který myšlenku vyslání polských vojáků na Ukrajinu odmítl.

Debata o možnosti působení vojsk NATO na Ukrajině se rozhořela poté, co Macron na konferenci v Paříži na konci února v odpovědi na dotaz ohledně případného vyslání francouzských vojáků na Ukrajinu řekl, že nic nelze vyloučit. Šéf francouzské diplomacie Stéphane Séjourné vzápětí upřesnil, že by Paříž své vojáky na Ukrajinu neposlala bojovat, nýbrž plnit jiné úkoly.

V podobném smyslu jako Macron se v reakci na jeho slova vyjádřila estonská premiérka Kaja Kallasová nebo litevský ministr obrany Arvydas Anušauskas. Myšlenku vyslání vojsk NATO už ale odmítly Německo, Itálie, Británie, USA nebo také Česká republika.

Český prezident Petr Pavel nicméně po úterním jednání s Macronem v Praze řekl, že souhlasí s hledáním nových forem pomoci Ukrajině včetně diskuse o možné přítomnosti v zemi. Zdůraznil přitom, že nemá na mysli bojové jednotky, ale asistenci.

 Britský ministr zahraniční David Cameron myšlenku vyslání vojáků na Ukrajinu odmítl i v případě, že by se jednalo o pomoc s výcvikem ukrajinské armády. Ten je podle něj lepší provádět v zahraničí. Cizí vojáci na Ukrajině by totiž představovali pro Rusko další cíle, uvedl britský ministr v rozhovoru s deníkem Süddeutsche Zeitung, když tento týden navštívil Německo.

Británie podle listu The Guardian však později připustila, že na Ukrajinu vyslala malé jednotky na pomoc se zdravotnickým výcvikem, ale mluvčí premiéra Rishiho Sunaka upřesnil, že Londýn nepočítá s rozsáhlým nasazením britských ozbrojených sil.

X X X

EXSOUDCE  HARABÍN  SR  SCHVALUJE  VÁLKU

 Ten třetí vzadu. Slabikující Harabin schvaluje válku, jeho hlasy budou zásadní

Expředseda slovenského Nejvyššího soudu Štefan Harabin o sobě tvrdí, že je jediný skutečně národní, vlastenecký kandidát na prezidenta. Voliče loví mezi konzumenty dezinformací a milovníky Ruska. Schvalování ruské invaze na Ukrajinu mu ostatně zajistilo i zájem policie. A přestože se do druhého kola voleb zřejmě nedostane, na jeho hlasech bude velmi záležet.

 Jeho vzorem je první premiér samostatného Slovenska Vladimír Mečiar a dodržování ústavy je pro něj „roz-ka-zem“. V roli prezidenta by jeho prvním krokem bylo vypovězení Istanbulské úmluvy, na Ukrajinu by neposlal „ani jeden náboj ani jednoho chlapce“ a globální oteplování odmítá coby „ekoteroristickou agendu“. Ruský opozičník Alexej Navalnyj zase podle něj byl agentem CIA, který se na Západě bál o život. To je Štefan Harabin ve zkratce.

Přestože po své prohře v minulé prezidentské volbě prohlásil celé hlasování za neplatné a dodnes se označuje za vítěze, do voleb jde znovu. „Opětovně kandidovat je složité. Opět dávat sebe, své postoje a zkušenosti do hry zvané politický zápas o hlas voliče. Svědomí mám čisté. V minulých letech jsem pevně stál na straně práva občanů. Zastával jsem se všech, kteří měli vlastní názor a chtěli ho říct,“ popisoval, když kandidaturu oznamoval.

Muž, který dřív býval hlavně symbolem éry mečiarismu, je dnes jedním z hlavních hrdinů slovenské dezinformační scény. V době pandemie covidu například bojoval proti nošení roušek a Slováky přesvědčoval, že je to mučení. A protože je „antisystémový kandidát“, na jeho stranu se přidávají právě ti voliči, kteří se v současném světě cítí ignorovaní, věří konspiračním teoriím o koronaviru anebo si nemyslí, že Rusko je agresor.

V tomto ohledu má sice bývalý ministr spravedlnosti a expředseda Nejvyššího soudu ve volbách silnou konkurenci, i tak je ale na plné čáře nejvíc proruským kandidátem (snad kromě šéfa SNS Andreje Danka). Nejenže mu vadí vojenská a finanční podpora Ukrajinců, tvrdí také, že současné dění u sousedů je „problém Američanů, kteří tam uměle pěstují vojenský konflikt, aby se Slované zabíjeli“.

„Jaká válka? Tam je speciální vojenská operace. Ukrajina ani nevyhlásila válku,“ prohlásil například v pondělní relaci televize Joj, kde naplno ukázal, jak celou situaci vnímá. Harabin totiž opakovaně mluví o tom, že mu jde jen o naplňování litery zákona, ať už jde o vnitropolitickou situaci nebo světový pořádek. Takže když moderátorce vysvětloval, proč si myslí věci, které si myslí, často se odkazoval na údajné porušení mezinárodního práva.

Evropská unie tak například podle něj nemůže uvalit na Rusko sankce. To, zda na Ukrajině válka je, nebo není, prý může určit jen OSN, a Ruská federace „samozřejmě měla právo“ naplno zaútočit či ještě předtím anektovat Krym, protože „banderovský fašistický ukronacistický režim v Kyjevě“ nerespektoval Minské dohody. Z jeho pohledu Kreml nic neporušil, a Harabin by se proto po nástupu do funkce hlavy státu pokusil vztahy s Ruskem stabilizovat.

Ostatně jeho oficiální prezidentský web harabin2024.sk je kromě slovenštiny dostupný i v angličtině, maďarštině a ruštině. Svou náklonnost k ruskému režimu Harabin dotáhl tak daleko, že dva dny po prvním kole voleb bude muset k soudu. Krátce po začátku ruské invaze totiž napsal, že „by udělal přesně to samé, co ruský prezident Vladimir Putin“, za což si vysloužil obvinění z hanobení rasy, národa a přesvědčení a ze schvalování trestného činu.

Ovšem pokud jde o samotné členství Slovenska v EU, Harabin by na tom alespoň podle svých slov nic neměnil. Jen si myslí, že se Unie časem rozpadne sama. „Svět se mění. Kolonizování slabších států západními končí. Slunce, které si užívali na úkor slabších, ze Západu odchází,“ píše na webu.

A v rozporu s tím, co říkal v televizi, tam horuje i za vystoupení Slovenska z NATO. Jak Unii, tak Alianci tvrdě kritizuje, stejně jako současnou slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou, média nebo Spojené státy. Naopak s vládou Roberta Fica si v poslední době notuje, vadí mu jen, že premiér v Bruselu zvedl ruku pro migrační pakt.

Štefan Harabin se narodil do rodiny rolníků jako nejmladší z deseti dětí a uvádí o sobě, že je pravoslavného vyznání. „Otec pracoval a živil naši rodinu jako samostatně hospodařící rolník, mimo období, kdy vydělával jako horník v USA,“ vypráví. Zdůrazňuje, že není „marketingový produkt“.

Před svými příznivci hraje na nacionalistickou strunu a vyzdvihuje, že je nutné zasadit se o „samotné zachování existence slovenského národa se svou kulturou, morálkou a historií“. „Slogan je ‚Vždy na straně rodiny, spravedlnosti a míru‘!“ burácel Harabin, když oznamoval kandidaturu. Mírnějším tónem pak dodal: „A moje manželka si to doplnila o ‚Vždy na straně svého manžela‘.“

Právě s ohledem na ochranu slovenských rodin by prý otec čtyř dětí také vypověděl Istanbulskou úmluvu. Ta má za cíl podpořit boj proti genderově podmíněnému násilí, podle Harabina však „rozkládá rodinu, a tedy i rod, národ a společnost“, ohrožuje existenci státu a způsobuje šíření „LGBTI ideologie“. Chce také, aby se lidé v každodenním životě cítili bezpečně „bez extrémních sociálních pokusů nového liberalismu“.

 Svérázný národovecký kandidát a někdejší volební lídr strany Vlast je ovšem známý nejen pro své názory. Šestašedesátiletý rodák z Ľubice je rovněž častým terčem slovenské satiry. Stačil by už jeho rétorický styl, kdy vše, co chce ve větě zdůraznit, vyslabikuje. Třeba když prohlašoval, že poslední prezidentské volby „vy-hrál“.

Politik, některými Slováky přezdívaný Pišta, si také umí užít večírek. S heslem „humor je kořením života“ neváhá vyrazit na hudební parket a roztočit to třeba na Kalinku nebo romské písně. Kromě pár videí, kde ho natočili pravděpodobně pod vlivem alkoholu, se do análů slovenského humoru natrvalo zapsaly právě jeho taneční kreace. Mladší generace Slováků si rády utahují i z některých nešikovných vyjádření bývalého soudce.

Legendární je například debata s moderátorem portálu Startitup z roku 2021. Harabin mu tehdy skočil do otázky začínající slovem „zda“ – slovensky „či“ – a prohlásil: „No, či! Či či či. To je velká věc, či či či!“ Hláška se stala námětem mnoha koláží a hudebních remixů, stejně jako předtím Harabinem nečekaně použité citoslovce „ohohooo“.

Neoddělitelně spjatý je s ním i pobouřený apel na novináře během jedné z Harabinových tiskových konferencí. Přítomné tehdy vyzval, aby se postavili, když „hovoří se soudcem Nejvyššího soudu“. V předchozí volební kampani zase překvapil novinářku Zuzanu Kovačič Hanzelovou dotazem, zda si pamatuje, „kolikrát se v roce 2013 milovala“.

Ale pozor, Harabin není žádnou neškodnou figurkou, co se do volebního klání dostala omylem. V předvolebních průzkumech je stabilně na třetím místě za Peterem Pellegrinim a Ivanem Korčokem. Jeho preference se pohybují mezi osmi a jedenácti procenty, s čímž se sice do druhého kola s nejvyšší pravděpodobností opět nedostane, na rozdíl od zbylých osmi kandidátů, kterým průzkumy přisuzují jen pár procent, má však alespoň nějakou šanci.

A před druhým kolem bude na Harabinovi paradoxně o to víc záležet. Koho si jeho příznivci asi vyberou? Liberální Korčok to zřejmě nebude, byť během kampaně se ještě může stát leccos. Ovšem i Pellegrini je pro tuto část elektorátu až příliš prozápadní. Sám Harabin mu navíc vyčítá, že schvaluje fakt, že slovenské firmy mohou i nadále posílat zbraně na Ukrajinu.

Na Pellegriniho adresu Harabin také prohlásil, že porušuje zákony. Stále je totiž předsedou Národní rady a podle svého rivala by se měl této funkce nejprve vzdát, pokud chce kandidovat na prezidenta. Mimochodem, na zneužívání exponované pozice v předvolební kampani upozorňuje i Korčok, podle kterého si šéf parlamentu dělá kampaň za státní peníze, když „služebně“ jede na Kypr, aby pak mohl „zásobovat občany dobrými fotografiemi“.

Vzhledem k tomu, že mnozí Harabinovi voliči ve druhém kole nebudou mít přijatelnou alternativu, je možné i to, že zůstanou doma. „Připomenu výrok řeckého filozofa Platóna: ‚Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice‘,“ varuje je nicméně sám prezidentský kandidát v závěru svého obsáhlého programu. „Volte tak, abyste se ráno nebáli probudit,“ dodává.

X X X

Německo nesplní požadavky NATO

Rozpočet německých ozbrojených sil na rok 2025 může být deficitní a Německo proto nemusí splnit závazek NATO a věnovat na armádu 2 procenta HDP, uvedl deník Bild. Pro rok 2025 se podle listu plánuje vyčlenit na Bundeswehr 52 miliard eur, ale aby Berlín splnil požadavek NATO, musel by tuto částku zvýšit o 4,5–6 miliard eur.

Ministr obrany Boris Pistorius podle článku   o situaci informoval kancléře Olafa Scholze.   Probíhající jednání s ministerstvem financí jsou  zatím neúspěšná.  Toto ministerstvo by chtělo prostředky  získat  snížením sociálních dávek, což je ale nepřijatelné pro kancléře

Německá armáda podle Bildu požaduje další finanční prostředky zejména na nákup nových kolových obrněných vozidel; rekonstrukci  letiště Büchel pro umístění nových stíhaček F-35 a financování dlouhodobé dislokace  brigády Bundeswehru v Litvě.¨

Jak text uvádí, prostředky, které mají být v současnosti přiděleny, vystačí na provozní náklady (například platy vojáků, vytápění kasáren, opravy tanků), na investice do nových zbraní zbude pouze 500 milionů eur.

Rozpočet země na příští rok bez navýšení financování obrany prý bude pravděpodobně deficitní o 25 miliard eur, server vasevec.cz

X X X

Nepokoje na Haiti stupňují. USA a Německo evakuovaly část ambasády

Nepokoje v haitské metropoli Port-au-Prince spojené s válkou gangů dál nabývají na intenzitě. Spojené státy v neděli oznámily, že kvůli obavám o bezpečnost svých zaměstnanců evakuovaly část pracovníků amerického velvyslanectví. Armádní vrtulníky je vyzvedly přímo v areálu ambasády. Do sousední Dominikánské republiky odjel i německý velvyslanec a jeho zástupce.

 Na chudém karibském ostrově minulý týden vypukla vzpoura několika zločineckých gangů, které se spojily ve snaze svrhnout vládu premiéra Ariela Henryho, jenž stále pobývá v zahraničí. Spojené státy Henryho vyzvaly, aby provedl změny ve vládě. Vláda ve čtvrtek kvůli násilnostem o měsíc prodloužila výjimečný stav.

„Tento letecký přesun personálu na velvyslanectví a z velvyslanectví je v souladu s naší standardní praxí pro posílení bezpečnosti velvyslanectví po celém světě a na palubě vojenského letounu nebyli žádní Haiťané,“ uvádí velitelství americké armády SOUTHCOM. Washington doporučil svým občanům odjezd ze země už loni v červenci. Nedělní akce může být jen střídáním pomocného personálu, poznamenává AP.

Dominikánské noviny Listín Diario informovaly, že německý velvyslanec a 11 dalších osob bylo z Haiti evakuováno přes heliport dominikánské armády ve městě Jimaní, poblíž hranic s Haiti. Obě země spolu sdílí karibský ostrov Hispaniola.

Násilnosti vypukly v době, kdy byl premiér Henry na návštěvě Keni, kde usiloval o vyslání keňské policie s podporou OSN na Haiti. Africkou zemi již opustil, v současnosti pobývá v Portoriku poté, co mu Dominikánská republika nedovolila přistát na jejím území.

V sobotu vydal úřad dominikánského prezidenta Luise Abinadera prohlášení, že „Henry není v Dominikánské republice z bezpečnostních důvodů vítán“ a země uzavřela své pozemní hranice. „Vzhledem k současné situaci nepovažujeme přítomnost haitského premiéra v Dominikánské republice za vhodnou,“ uvádí se v prohlášení citovaném DPA. Rozhodnutí prý odráží „pevný postoj dominikánské vlády k zajištění národní bezpečnosti a stability“.

X X X

Clinton je v Praze, zapojí se do oslav výročí vstupu Česka do NATO

Bývalý americký prezident Bill Clinton přiletěl do Prahy, aby se podílel na oslavách 25. výročí vstupu Česka do Severoatlantické aliance. V polovině devadesátých let hrál zásadní osobní roli v procesu rozšíření NATO o první země bývalého východního bloku.

Clinton přicestoval do Prahy v sobotu večer. V koloně několika automobilů a v doprovodu policie se pak městem přemístil na blíže neupřesněné místo.

Bývalý dvaačtyřicátý prezident USA bude na pozvání prezidenta Petra Pavla hlavním řečníkem 11. ročníku prestižní konference Naše bezpečnost není samozřejmost (NBNS), která se koná na Pražském hradě symbolicky 12. března, tedy v den, kdy Česká republika bude členem NATO právě 25 let.

Clinton se vrací do České republiky jako státník, který měl v polovině devadesátých let zásadní osobní roli v procesu rozšíření NATO o první země bývalého východního bloku.

„Jsme rádi, že se to podařilo,“ řekl Zbyněk Pavlačík z Jagello 2000, které konferenci pořádá.

Podrobnosti o jeho programu v následujících dnech organizátoři návštěvy tají. “Chápeme, že významná cesta Billa Clintona do Prahy vzbuzuje značný přirozený zájem. Předem děkujeme všem za pochopení, že do příletu Billa Clintona do České republiky nebudeme z profesionálních a bezpečnostních důvodů sdělovat žádné bližší podrobnosti,“ dodal Pavlačík.

Prahu Clinton naposledy veřejně navštívil v prosinci 2011, kdy se zúčastnil pohřbu Václava Havla, se kterým měl velmi blízké osobní vztahy.

Pozvání prezidenta Pavla přijal rovněž bývalý generální tajemník NATO Lord Robertson.

Oba vrcholní představitelé na konferenci promluví o strategickém významu rozšíření Severoatlantické aliance v roce 1999, na které měl právě postoj prezidenta Billa Clintona zásadní vliv.

X X X

CLINTON  V  PRAZE  V  REDUTĚ,  KDE  BYL  DŘIVE  S  HAVLEM

Je skvělé být zpátky, libuje si Clinton. V exkluzivním rozhovoru zavzpomínal na Havla

Bývalý americký prezident Bill Clinton zavítal potřetí do České republiky, tentokrát v rámci konference Naše bezpečnost není samozřejmost. Do Prahy přiletěl o den dříve a navštívil svůj oblíbený podnik na Národní třídě – Reduta Jazz Club. „Je skvělé být zpátky. Výlety do Česka patří mezi mé nejpamátnější,“ řekl Clinton exkluzivně v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

„Jsem v České republice potřetí a zatím vše probíhá skvěle. Hudba byla, jako vždy, skvělá,“ řekl bývalý americký prezident Bill Clinton. V neděli večer navštívil populární bar na Národní třídě – Reduta Jazz Club. Doprovodil ho například prezident Petr Pavel nebo ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti).

 V krátkém rozhovoru pro CNN Prima NEWS vzpomínal Clinton také na svého kamaráda Václava Havla. „Václav Havel mi chybí mi, byli jsme dobrými přáteli,“ přiznal a dodal, že byl rád za setkání s jeho ženou Dagmar Havlovou a její dcerou z prvního manželství.

 Clinton také vzpomněl na 25. výročí vstupu České republiky do NATO. „Byli jste první země, kterou jsme odhlasovali, bylo to správné rozhodnutí. Lidé v této části světa si pamatují, co se stane, když se nepostavíme za svobodu a demokracii,“ prohlásil pro CNN Prima NEWS Clinton.

Clinton si v Redutě připomněl svou druhou návštěvu Česka, která se odehrála v lednu roku 1994. Tehdy si mimo jiné v doprovodu svého hostitele a tehdejšího prezidenta Václava Havla prohlédl Karlův most. Večer pak strávili v jazzovému klubu Reduta při neformálním setkání českých hudebníků a Clinton si tam zahrál i na zbrusu nový saxofon, který mu Havel věnoval.

Také tentokrát se podle fotek ze sociálních sítí Clinton prošel po Karlově mostě. Do Reduty přišel kolem 17:30 a zdržel se tam asi hodinu a půl.

X X X

Rusko odvolalo vrchního velitele námořnictva, píší servery. Armáda mlčí

Moskva odvolala vrchního velitele ruského námořnictva Nikolaje Jevmenova, uvádí ruské servery Izvestija a Fontanka s odvoláním na své zdroje. Na jeho místo podle nich už nastoupil admirál Alexandr Moisejev, který velel Severní flotile a nyní má titul prozatímního vrchního velitele. Ruská armáda se ke změnám ve velení zatím oficiálně nevyjádřila.

Ačkoliv je Jevmenov na webu ruského ministerstva obrany stále veden jako vrchní velitel námořních sil, na svůj post se už nevrátí, píše Fontanka, podle které bylo rozhodnutí už komunikováno na nejvyšších úrovních armády.

Jevmenov stál v čele ruského námořnictva od roku 2019. Moisejev od června 2018 necelý rok velel ruské Černomořské flotile, než byl v květnu 2019 převelen do čela Severní flotily.

Ruskojazyčný server BBC poznamenal, že ruské námořnictvo v Černém moři od začátku invaze vojsk Moskvy na Ukrajinu utrpělo těžké ztráty. Zatím nejhorším zásahem bylo potopení křižníku Moskva v dubnu 2022, loni a letos ukrajinské ozbrojené síly potopily plavidla třídy Ropucha – Novočerkassk a Cezar Kunikov.

X X X

V Portugalsku volili novou vládu. Podle prvních odhadů vyhraje jeden z favoritů

První odhady výsledků nedělních předčasných parlamentních voleb v Portugalsku naznačují, že souboj o první místo bude těsný, vítězství si připíše jedna ze dvou hlavních politických stran. S největší pravděpodobností se potvrdí i očekávaný nárůst krajní pravice.

 Napsala to agentura AP s odkazem na výsledky průzkumu provedeného mezi voliči před volebními místnostmi. Ty se v neděli v jihoevropském státě uzavřely ve 21:00 SEČ, první výsledky se čekají kolem půlnoci.

Průzkum předpovídal 29 až 33 procent hlasů pro středopravou Sociálnědemokratickou stranu (PSD). Vládní levicová Socialistická strana (PS) získala podle průzkumu 25 až 29 procent hlasů.

Na třetím místě se podle odhadů umístí krajně pravicová strana Chega (Dost!), která by mohla získat 14 až 17 procent hlasů. Oproti posledním volbám v roce 2022 jde o sedmiprocentní nárůst, který podle AP odpovídá trendu posunu zemí Evropské unie k politické pravici.

Zbývající hlasy si rozdělilo 15 dalších portugalských politických uskupení.

Průzkum provedený po odchodu voličů z volebních místností provedla portugalská Katolická univerzita. Podle AP se tyto odhady v předchozích hlasováních ukázaly jako do značné míry přesné.

Předčasné volby v Portugalsku vyvolalo podezření, že premiér António Costa z PS, který je nyní úřadujícím předsedou vlády, zasahoval do povolování těžby v lithiovém dole nebo výstavby střediska na výrobu zeleného vodíku.

X X X

Na Karabach raději zapomenout. Arménie řeší, co s přílivem uprchlíků

Hořká ztráta Náhorního Karabachu byla pro Armény pouze předzvěstí pro mizérii ještě větších rozměrů. Více než 100 000 uprchlíků ze ztracené enklávy čelí nejisté budoucnosti a Jerevanu chybí finanční prostředky i dlouhodobý plán. Zatímco Ázerbájdžánci závodí o co nejrychlejší obnovu Karabachu, Arménie řeší humanitární otázky.

 Ázerbájdžánská ofenziva z loňského 19. září donutila opustit sporné území „Černé zahrady“ téměř všechny etnické Armény. Exodu navíc předcházela devítiměsíční ázerbájdžánská blokáda, kvůli které byli karabašští Arméni podvyživení, neměli dostatek zdravotnického materiálu a hluboce strádali.

Jerevanem podporovaná separatistická republika Arcach padla de facto za jediný den. Tím skončil dlouholetý boj o kontrolu nad Náhorním Karabachem, jenž během několika desetiletí podnítil tři války. Obavy o existenci však neutichly ani s klidem zbraní. Do Arménie v září loňského roku prchlo přes 100 000 lidí a ti se teď ptají, jaká bude jejich budoucnost.

A podobnou otázku si klade i arménská vláda, která se zavázala karabašské uprchlíky plně integrovat. Ale pro zemi s přibližně třemi miliony obyvatel, z nichž čtvrtina už před poslední válkou o Náhorní Karabach žila pod oficiální hranicí chudoby, je to obrovská zátěž.

Vláda poměrně brzy spustila program, v němž každému vysídlenci poskytla jednorázově sto tisíc dramů (zhruba 5 800 korun). Arménský premiér Nikol Pašinjan také přislíbil padesát tisíc dramů (zhruba 2 900 korun) měsíčně každému uprchlíkovi na zaplacení nájemného a účtů za energie. Tato pomoc však zatěžuje státní rozpočet a není jasné, jak dlouho Jerevan vydrží platby vyplácet.

Od října vláda pracuje na koordinaci několika programů na podporu dlouhodobější integrace, ale neoznámila žádný celkový plán a nenabídla ani odhad nákladů.

Na konci února tohoto roku sice Evropský parlament přijal dvě zprávy o zahraniční politice a bezpečnostní a obranné politice EU, v nichž „důrazně odsuzuje předem plánovaný a neodůvodněný útok Ázerbájdžánu proti Arménům z Náhorního Karabachu a vyzývá ázerbájdžánské úřady, aby umožnily bezpečný návrat arménského obyvatelstva“. To už ale pro většinu uprchlíků nepřipadá v úvahu.

Z Náhorního Karabachu uprchlo už 100 tisíc Arménů:

Nyní se chce vláda soustředit zejména na bydlení. Problematický je totiž vysoký počet uprchlíků v hlavním městě. Naprostá většina vysídlených k němu tíhla i přes vyšší nájemné v domnění, že tam snáze najde práci. V Jerevanu a jeho okolí je ale nyní mnohem více uprchlíků než dostupných bytů. Pro ty, kteří si je navíc nemohou ani dovolit, chystá vláda sociální bydlení.

V číslech 17 000 vysídlených studentů bylo přijato do státních škol. 112 000 lidí využilo jednorázovou finanční podporu ve výši 100 000 AMD. 4, 4 MILIARDY AMD padly na zajištění potravin pro násilně vysídlené osoby.

Alternativou by bylo bydlení v řídce osídlených regionech, o to však stojí pramálo uprchlíků. Jedním příkladem za všechny je město Vardenis u jezera Sevan, které sice nabízí extrémně levné bydlení, blízká poloha u hranic z Ázerbájdžánem si však vybírá daň na neustálých potyčkách mezi arménskou a ázerbájdžánskou armádou.

Mezi lidmi z Náhorního Karabachu, kteří stále trpí traumatem z nuceného vysídlení, je tak Vardenis sotva atraktivní. Už teď je ale jasné, že finanční podpora brzy skončí, neboť Jerevan nebude mít z čeho brát.

Výzvou je i zaměstnání uprchlíků. Podle oficiálních údajů začalo během prvních šesti měsíců v Arménii pracovat více než 5 000 karabašských Arménů. Co ale s těmi, kteří pracovat nemohou? Nejzranitelnějších je hodně. Podle zprávy UNHCR je mezi příchozími několik tisíc zdravotně postižených. Nezřídka se jedná o muže s válečnými zraněními.

Nejistá budoucnost

Nyní jsou to dva odlišné světy. Na klimatické konferenci OSN COP28 v Dubaji v listopadu 2023 Baku prezentovalo své plány na obnovu Karabachu. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev se dokonce chvástal, že díky znovudobyté enklávě se z jeho země stane „vývozce zelené energie“.

Ekologické imperativy Ázerbájdžánu se však těžce střetávají s politickými a ekonomickými. Baku totiž tlačí na co nejrychlejší obnovu a znovuosídlení regionu a je otázkou, zda v nyní řídce osídleném Karabachu nezačnou růst vládou dotované Potěmkinovy vesnice.

Ruiny z nedávných bojů stojí naproti nově zrekonstruovaným budovám, které nemá kdo využívat, a většina míst je stále zaminovaná. Odhaduje se, že v oblasti bylo položeno na jeden milion nášlapných min. Očekává se, že odminování potrvá desetiletí a úplná rekonstrukce, natož rehabilitace krajiny, ještě déle.

Výzva tak stojí před Ázerbájdžánem i Arménií. Ačkoliv Arménie absorbovala vlnu uprchlíků už v roce 2020 po druhé válce o Náhorní Karabach, čeká ji teď výzva mnohem větší. Jerevan musí tisíce uprchlíků integrovat co nejdříve.

X X X

Žena před padesáti lety odložila dítě, aby se vdala. Štrasburk potvrdil její utajení

 Jde o politováníhodnou věc, přesto o velký pokrok v právech dětí, které matka porodila utajeně. Tak vyhodnotil Evropský soud pro lidská práva nástroj, kterým mohou děti zrozené utajeně matkou X zjistit svoji identitu. Žena pátrala matce ve svých šestapadesáti letech, avšak matka trvala na anonymitě i po smrti. Stát jí umožnil pochopit okolnosti narození a zašel při tom tak daleko, jak jen mohl, stojí v rozsudku případu Cherrier v. Francie.

Stěžovatelka paní Annick Cherrier se narodila v roce 1952. Několik měsíců po narození byla opuštěna matkou a předána k adopci. Že je adoptované dítě, se dozvěděla až v roce 2008. bylo jí 56 let a v té době zemřel druhý z jejích adoptivních rodičů.

Během roku 2008 kontaktovala francouzskou Národní radu pro přístup k údajům o osobnímu původu (CNAOP). Chtěla zjistit, proč ji matka opustila, kdo je její biologický otec, jaké národnosti byla matka, jaké jsou lékařské anamnézy rodičů a zda má biologické bratry a sestry.

Národní rada CNAOP získala šetřením informace o jméně, příjmení, místě a datu narození a fyzickém popisu matky i otce. Získala také rozsudek o adopci dítěte a následující informace o příčině opuštění: „Mladá dívka (jejíž věk není znám) je zasnoubená a její snoubenec si ji chce vzít pouze v případě, že opustí dítě“.

Národní radě se biologickou matku podařilo nalézt. Matka však podle francouzské legislativy vyjádřila své přání „zachovat svoji identitu v tajnosti nyní i po smrti“. Rovněž osobu otce se podařilo dohledat.

V dubnu 2009 požádala stěžovatelka paní Cherrier Radu, aby znovu kontaktovala její matku s tím, že má ještě spoustu otázek, na které se chce zeptat. Rada to odmítla, neboť její biologická matka žádala, aby ji nechali na pokoji a respektovali její soukromý život.

 Starý muž, neschopen poznat, že je otcem

V červnu 2009 se podařilo nalézt jejího otce. „Tato osoba, velmi starý muž, nebyla schopna rozpoznat své otcovství a odmítla prozradit svoji identitu, a to i po své smrti,“ cituje Soud výsledek pátrání.

Stěžovatelka paní Cherrier zopakovala svoji žádost o přístup k totožnosti své biologické matky znovu v roce 2012. Vyjádřila své utrpení pramenící z tajemství vlastní identity, která ji je upřena.

Její žalobu zamítl soud v Nové Kaledonii v roce 2015, Nejvyšší správní soud zamítl odvolání v roce 2018 a poté v roce 2019 zamítl její stížnost ústavní soud Francie.

Stěžovatelka si před ESLP stěžuje na porušení Článku 8 – právo na respektování soukromého a rodinného života. Jeho součástí je právo dítěte znát svůj původ, jak judikoval Evropský soud pro lidská práva. Stížnost byla podána k Evropskému soudu pro lidská práva dne 27. dubna 2020.

Jde o rovnováhu zájmu matky a dítěte

Právem na informace o svém původu se zabýval ESLP také v rozsudku k případu dětí narozených ve Francii ze spermatu anonymního dárce, které pátraly po svých rodičích, jak Česká justice informovala. Francie učinila změny v legislativě v tom smyslu, že nyní je možné informace o svém původu získat, avšak jen se souhlasem biologického rodiče. Soud neprohlásil porušení práv, avšak u případu je nyní žádost o přezkoumání Velkým senátem.

Provedenou reformu Evropský soud pro lidská práva zohlednil a rovněž poznamenal, že dne v roce 2012 shledal francouzský Ústavní soud systém anonymních porodů kompatibilním s Ústavou, přičemž „své rozhodnutí opírá o ústavní požadavky na ochranu zdraví a zastává názor, že systém zajišťuje uspokojivou rovnováhu mezi „zájmy matky a dítěte“.

Zákon z 2. srpna 2021 pak zavedl zrušení anonymity dárců gamet a otevřel nové právo lidem narozeným prostřednictvím lékařsky asistované reprodukce (AMP) s dárci třetích stran. Dítě se může po dosažení zletilosti obrátit na komisi pro přístup osob narozených z lékařsky asistovaného oplodnění k údajům třetích dárců (CAPADD) za účelem zjištění totožnosti dárce a získání informací, které dárce neidentifikují.

Dárci pak mohou přístup ke své totožnosti povolit.

Zájem dospělého dítěte v. zájem narodit se

Co se týče opuštění dítěte, shrnuje Evropský soud pro lidská práva závěry zprávy pro ministerstvo sociálních věcí pod názvem Původ a rodičovství – Zákon tváří tvář nové generační odpovědnosti z roku 2014. Podle této zprávy zájem ženy v době narození a opuštění dítěte nemusí nutně přetrvat po celý její život. Nelze předpokládat, že žena v tísni, která porodí utajeně tuto významnou událost vymaže ze svého života, jako kdyby se nikdy nestala. Podle zprávy to potvrzuje svědectví žen, které „vyšly ze stínu“ a mnohé z nich porod pod jménem X. odsuzují jako nelidský.

„Zájem dítěte mít přístup ke svému původu, až se stane dospělým, nemusí být nutně neslučitelný s myšlenkou, že dříve mohlo být v jeho zájmu narodit se v podmínkách vhodných k ochraně svého života a zdraví, díky organizaci utajení porodu,“ uvádí dále zpráva k utajeným porodům.

Vláda: Úřady zašly tak daleko, jak jen mohly

Zájem anonymního porodu a právo znát svůj původ je třeba sladit, všem zaručit skutečné právo znát svůj původ, ale rodičce dát záruky, že předání identity bude organizováno s ohledem na její pokoj a soukromý život.

To se podle francouzské vlády v tomto případě stalo: „Vláda dospěla k závěru, že francouzské úřady zašly tak daleko, jak mohly, aby stěžovatelce poskytly informace o jejím narození a její identitě, přičemž respektovaly soukromý život osoby, která ji porodila. Napadené odmítnutí podle něj dosáhlo spravedlivé rovnováhy a plně spadalo do prostoru pro uvážení státu,“ stojí v rozsudku ESLP.

Soud: Právo postavené na hlavu

Podle Evropského soudu pro lidská práva se v tomto případě právo stěžovatelky znát svůj původ, které je nedílnou součástí pojmu soukromý život, dostává do konfliktu s právy a zájmy její biologické matky na zachování její anonymity. Děje se to padesát let po narození dítěte, což ovlivňuje intimní stránku osobního života a představuje zvláštní vyjádření práva na sebeurčení, které je základem práva na respektování soukromého života.

Zejména podle článku 8 Úmluvy, kde pojem osobní autonomie odráží důležitou zásadu, na níž je založen výklad záruk tohoto ustanovení, je chráněna osobní sféra každého jednotlivce.  Na rozdíl od věcí Odièvre a Godelli, ve kterých stěžovatelé ještě neměli nebo vůbec neměli možnost zahájit řízení o zrušení utajení, stěžovatelčino pátrání v projednávané věci, jak bylo předloženo CNAOP a vnitrostátním soudům, ho staví na hlavu, když jde proti přání biologické matky zůstat v anonymitě. „V této souvislosti se Soud domnívá, že je vhodné vzít přísně a rovnocenně v úvahu přání obou,“ stojí v rozsudku.

Co se týče utajeného porodu, většina členských zemí Rady Evropy tuto instituci nemá, a proto je prostor pro uvážení státu zúžen.

Anonymita je zvratná a pokaždé má jinou váhu

Vyvstává otázka, zda zamítnutím žádosti o sdělení totožnosti matky na základě jejího přání nezrušit tajemství žalovaný stát s ohledem na prostor pro uvážení, který má k dispozici, vycházel z relevantních důvodů a zajistil spravedlivou rovnováhu mezi právem stěžovatelky znát svou biologickou matku na jedné straně a na straně druhé právem a zájmem posledně jmenované na zachování její anonymity.

Nyní jde o práva dvou dospělých osob, jejichž vůle jsou obtížně slučitelné.

Podle Soudu možnost matky vyjádřit své přání, aby její totožnosti nebyla ani po její smrti prozrazena, což v projednávané věci učinila, vyvolává zvláštní otázku, pokud jde o sladění práv a zájmů. Anonymita v této situaci má podle Soudu jinou váhu. Tento bod však Soudu nepřísluší rozhodovat vzhledem k mechanismu „zvratného utajení“ ve Francii. Stěžovatelka má stále novou možnost podat další žádost.

Mlčení v. utrpení

Stěžovatelka tvrdí, že její právo znát svůj původ je zcela paralyzováno. Je pravda, že v této situaci je její právo zcela neslučitelné s právy a zájmy její biologické matky: Odmítnutí biologické matky za všech okolností brání přístupu k její identitě, která závisí výhradně na jejím rozhodnutí, uvedl dále Soud.

Pokud jde o biologickou matku stěžovatelky, Soud poznamenal, že porodila tajně v roce 1952, tedy v době, kdy legislativa neumožňovala kontakt s matkou za účelem vyjádření jejího přání přijmout nebo odmítnout mlčenlivost o své identitě. „Na druhou stranu je třeba brát vážně bolest, kterou může zachování mlčenlivosti způsobit, když dospělé dítě ví, že jeho matka žije. Soud zdůrazňuje, že hledání vlastního původu se jeví jako základní prvek konstrukce vlastní identity, která je doprovázena morálním a psychickým utrpením,“ uvedl soud v rozsudku.

Je to politováníhodná věc, přesto však velký pokrok

Evropský soud pro lidská práva však nevidí důvod zpochybňovat rovnováhu mezi právy zajištěnými vnitrostátními orgány v projednávané věci. I když je politováníhodné, že přístup k původu byl zakotven jako „oprávněné přání “, a nikoli jako subjektivní právo, jako je právo na porod.

Podle ESLP francouzský úřad „shromáždil určité množství neidentifikujících informací, které předal stěžovatelce a které jí umožnily pochopit okolnosti jejího narození“. Biologickou matku informoval o možnosti vždy zvrátit své rozhodnutí. Podle Soudu je tento mechanismus jasným pokrokem v zacházení s osobami utajeně porozenými osobou X.

Stěžovatelka měla navíc prospěch ze soudních řízení před vnitrostátními soudy, když se jí podařilo získat neidentifikující informace o její osobní historii, uvedl dále Soud, který rozhodl, že Francie v tomto případě neporušila Úmluvu. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Zrušení práva veta v EU je pro nás nepřijatelné, říká kandidát ANO Bžoch

 Předpokládám, že po volbách v tomto roce dozná parlament změn a od aktivistického a levicového přístupu se posune více do konzervativní polohy. Pokud se podíváme, jak dopadají volby napříč EU, tak můžeme odvodit, že posilují spíše pravicové strany a to na úkor těch levicových, nebo progresivních, míní dvojka kandidátky hnutí ANO ve volbách do Evropského parlamentu Jaroslav Bžoch. Podle něj je jisté, že další roky parlamentu budou především o bezpečnosti, konkurenceschopnost, migraci a samozřejmě také o klimatické změně a jejích řešení.

X Jaká budou podle Vás tři nejvýznamnější témata předvolební kampaně do Evropského parlamentu v České republice?

Hlavními tématy budou bezpečnost, migrace, Green Deal a s tím souvisí další směřování Evropské unie. A to napříč EU. Nejen v České republice.

Už delší dobu se mluví o reformách, ale také rozšiřování Evropské unie a to budou hlavní témata. Je s tím totiž spojené, jak bude EU vypadat a to v oblastech bezpečnosti, migrace, ale také rozhodovacích procesů.

Podle mě by měla být Unie společenstvím suverénních států. Měli bychom se zaměřovat na věci, které naše země spojují a ne naopak. Co se týče například tvorby legislativy a zastupování EU navenek, tak zde bych si představil větší roli Evropské rady a ne Komise, jako je tomu nyní. Přece jen je Rada složená z hlav a premiérů členských států a ti by měli tvořit tu hlavní politiku EU. S tím je dále také velmi často spojená debata o právu veta, respektive hlasování dvojí kvalifikovanou většinou. Pro nás je zrušení nebo okleštění veta nepřijatelné.

 Které tři největší úkoly se rýsují před nově zvoleným Evropským parlamentem? Kterým agendám by se měl prioritně věnovat a přinést celoevropské řešení?

Podle mě bude hlavní výzva uspořádání Evropského parlamentu. Předpokládám, že po volbách v tomto roce dozná parlament změn a od aktivistického a levicového přístupu se posune více do konzervativní polohy. Pokud se podíváme, jak dopadají volby napříč EU, tak můžeme odvodit, že posilují spíše pravicové strany a to na úkor těch levicových, nebo progresivních.

Svou roli si bude muset ujasnit také sám Evropský parlament. Dnes se často uchyluje k přijímání různých rezolucí, které se týkají i obecných věcí. Snaží se mít na vše názor a suplovat i organizace jako je například Rada Evropy. Někteří progresivističtí europoslanci se snaží urvat pro Evropský parlament stále více pravomocí na úkor členských států.

Z toho pak vyplynou úkoly pro nový parlament, ale můžeme s jistotou říci, že další roky budou hlavně o bezpečnosti, konkurenceschopnost, migraci a samozřejmě také o klimatické změně a jejích řešení.

X Na které tři prioritní otázky by se měla podle vás zaměřit nová Komise a s jakými návrhy by měla přijít?

Komise bude muset přijít s dalšími návrhy, jak upravit cíle a nástroje Green dealu. Komise musí připravit takové návrhy, které budou reálné a neohrozí konkurenceschopnost Evropy. Dále se musí komise zaměřit na bezpečnost a připravit také další kroky pro boj s nelegální migrací. Neméně důležitá bude legislativa v oblasti surovinové soběstačnosti.

X Kterou evropskou legislativu, schválenou v průběhu současného funkčního období Evropského parlamentu, považujete za nejpřínosnější a proč?

Pokud bych měl vybrat jen některé návrhy, tak bude např. Cyber Resilience Act, který řeší kybernetické bezpečností požadavky pro produkty s digitálními prvky.

Dalším navazujícím je AI Act, který řeší regulaci umělé inteligence.

Důležité ale bylo i schválení balíčku Next generation EU. I přesto, že nesouhlasím s tím, aby si Unie půjčovala peníze na trhu, tak tento nástroj je důležitý.

X Kterou stěžejní legislativu by měl současný Evropský parlament a členské státy v tomto funkčním období dotáhnout ještě do konce a proč?

Já osobně budu raději, když tento současný Evropský parlament už nic dělat nebude. Podle mě současné obsazení parlamentu neodpovídá tomu, kam jsme se jako Evropská unie, ale i svět, posunuli za posledních pět let. Takže bych raději počkal na nové složení parlamentu, aby dokončil a vložil se do debat o aktuálně navržených legislativách.

X Hrozí, že nebude dotažen do konce některý ze zásadních aktuálně projednávaných legislativních návrhů a bude se jim muset zabývat nový Evropský parlament? Který? Proč?

To hrozí vždy. Tím jak se blíží volby, tak se většina rozjednaných návrhů přestává řešit a určují se pouze prioritní.

Navíc se domnívám, že většina europoslanců se bude v příštích měsících starat hlavně o své znovuzvolení.

X Bude se muset s některým tématem začít s novou Komisí a novým Evropským parlamentem od nuly?

To je těžké odhadnout. Bude záležet na novém složení parlamentu a Komise a bude záležet na tom, jak moc se Evropský parlament posune od nesmyslné ideologie směrem k realitě. Neočekávám, že například Green Deal, či Migrační pakt začnou od nuly, ale přál bych si důslednou revizi, abychom zajistili konkurenceschopnou a bezpečnou Evropskou unii.

X Je šance, že se stihne projednat a schválit farmaceutický balíček? Evropský prostor pro zdravotní data – EHDS? Považujete tato témata za důležitá?

Podle informací, které mám, tak se ani balíček ani EHDS nestihne. Tyto návrhy považuji za důležité a věřím, že v rozdělaném jednání bude pokračovat i nový Evropský parlament.

X Jakou důležitost přikládáte otázce unijní úpravy délky ochrany patentových práv u léčiv, podporující investice do farmaceutického výzkumu, a tlaku na inovativní farmaceutické firmy, aby dodávaly léčiva také do středně velkých/menších zemí EU, které nepatří k nejbohatším členským zemím?

Covid nám ukázal, že je potřeba investovat v oblasti farmacie, protože jako EU potřebujeme i v tomto odvětví soběstační. Zároveň musíme nastavit legislativu tak, aby neodradila společnosti, které do výzkumu investují. Potřebujeme ale také, aby přístup k novým léčivům měla celá EU. Považuji to tedy za velmi důležité.

Měli bychom také intenzivně pracovat na tom, aby se alespoň část výroby léčiv přesunula zpět do Evropy. V tuto chvíli jsme vydáni na milost a nemilost zemím jako je Čína. Dlouho to bylo výhodné, ale krize posledních let nám ukázaly, že se nelze spoléhat na ostatní.

X Měla by být jednou z klíčových agend Evropského parlamentu a Evropské komise bezpečnost v Evropě, užší spolupráce členských států na vojenské bázi, bezpečnost dodávek strategických komodit, diverzifikace zdrojů strategických komodit? Jaké klíčové momenty v těchto tématech vidíte vy?

Situace v Evropě a ve světě nám ukazuje, že bezpečnost musí být naší prioritou. Proto bude velmi důležité, kdo bude příštím Vysokým představitelem EU pro bezpečnost a zahraniční věci. Na tomto veledůležitém postu se nám bohužel střídají lidé, kteří k tomu nemají ty správné kompetence.

Dále je samozřejmě důležité, abychom se více zabývali i surovinovou soběstačností a diverzifikací zdrojů. Proto bude důležité přicházet s dalšími návrhy, jako je například Evropský akt o kritických surovinách – Raw Material Act.

Zároveň jsem přesvědčen, že EU nemá mít ambici nahradit NATO, které nám garantuje naši bezpečnost. Umím si představit spolupráci při zadávání některých zbrojích zakázek, ale jde o tak citlivou věc, že neočekávám nějaké hromadné nákupy těžké vojenské techniky.

Situace v Evropě a ve světě nám ukazuje, že bezpečnost musí být naší prioritou. Proto bude velmi důležité, kdo bude příštím Vysokým představitelem EU pro bezpečnost a zahraniční věci. Na tomto veledůležitém postu se nám bohužel střídají lidé, kteří k tomu nemají ty správné kompetence, říká Jaroslav Bžoch. Foto: Hnutí ANO

Jaroslav Bžoch je od roku 2017 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde zastává pozici místopředsedy zahraničního výboru a je zároveň členem výboru pro evropské záležitosti. V letech 2007 až 2011 byl členem ODS, od roku 2011 je členem hnutí ANO 2011.

V roce 2014 byl v komunálních volbách zvolen zastupitelem města Teplice, kde se zapojil do činnosti ve finančním výboru. Působil též jako krajský zastupitel Ústeckého kraje.

Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem získal bakalářský titul v oboru Podniková ekonomika a management. Na Metropolitní univerzitě v Praze získal magisterský titul v oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia.

Do roku 2017 pracoval v oboru logistiky, námořních a leteckých přeprav. Následně působil jako manažer ve společnosti A.P. Moller – Maersk.

Ve svém volném čase se nejraději věnuje rodině a sportu. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Zastřeleného muže našli na dně Slapské přehrady, policie po vrahovi pátrá už 23 let.

Amatérští potápěči na dně Slapské přehrady v Nové Rabyni na Benešovsku objevili 25. března roku 2001 tělo muže. Byl zastřelen. Ostatky byly v hloubce 15 až 20 metrů pod hladinou, zabalené ve spacím pytli a zatížené závažím. Policie stále hledá nové informace, které by vedly ke zjištění totožnosti zavražděného či jeho vrahovi. Případ tak zařadili do kalendáře s nevyřešenými zločiny.

„Zemřelým je muž ve věku 40 až 45 let, výšky kolem 170 centimetrů, který zemřel na následky střelných poranění. Na chrupu u něj byly zjištěny výplně používané v České republice a jeho dalším charakteristickým rysem je nosní přepážka lehce vyklenutá doprava, zřejmě v důsledku vrozené vady,“ stojí v popisku policie.

V minulosti Radek Maňas z krajského úřadu vyšetřování poznamenal, že by mrtvým mohl být cizinec. Spekulovalo se dokonce konkrétně o Italovi, současně však nevyloučil ani jinou národnost.

„Lze usuzovat, že byl zavražděn někdy v létě“

„Měl italské luxusní oblečení, mimo jiných i některé svršky značky Hugo Boss. Podle toho, co měl na sobě, lze usuzovat, že byl zavražděn někdy v létě, za teplého počasí,“ řekl tehdy Maňas.

Motiv vraždy kriminalisté však také neznají. Muž měl podle tehdy dostupných informací v jedné kapse větší množství českých korun. „Je možné, že mu vrazi sebrali nějakou hotovost, možná i víc, než jsme našli, a s tím se spokojili, takže ho už dál neprohledávali,“ uvedl také tehdy Maňas.

Slapská přehrada, pyl, Vltava.

Podle způsobu vraždy již v minulosti vyšetřovatelé hledali souvislosti s obdobně provedenými případy. Například jeden z nich se stal jen několik kilometrů proti proudu Vltavy u Zrůbku, kde v roce 1995 vylovili z vody těla dvou lidí.

„Lebka byla převezena na patologii“

Slapská přehrada vydala zbytek těla 28. března, kdy policejní potápěči vyzvedli z patnáctimetrové hloubky nedaleko přístaviště na Nové Rabyni lidskou lebku. Poslední důležitou část skeletu.

„Lebka byla převezena na patologii, nálezem se budou zabývat také antropologové,“ řekla v roce 2001 mluvčí středočeské policie Soňa Budská.

„Spací pytel se ve vodě otočil otvorem dolů,“ upřesnil tehdy vedoucí krajského úřadu vyšetřování Michal Murín. Tehdy také uvedl, že hlava se vlivem rozkladu měkkých tkání od těla samovolně oddělila a z pytle vypadla.

Kvůli značnému stupni rozkladu museli tehdy policejní potápěči části těla vyzdvihnout pomocí speciálních vaků naplněných vodou.

„Mnohačetná poranění“

V policejním kalendáři za měsíc březen kriminalisté hledají také nové informace, které by vedly k dopadení vraha Miroslava B. „Třiatřicetiletý Miroslav B. z Volgogradské ulice v Liberci. 15. března 2000 bylo nalezeno jeho tělo bez známek života a lékařem bylo konstatováno, že utrpěl mnohačetná poranění,“ uvedli kriminalisté.

Současně poznamenali, že poslední, kdo jej pravděpodobně viděl naživu, byl menší muž ve věku kolem 20 až 22 let se světlými vlasy. „Neříká vám tento příběh něco? Nevíte o někom, kdo by si mohl něco pamatovat?“ vyzývají policisté.

„Za jakékoliv informace budeme rádi a můžete je zasílat na kalendar@pcr.cz. Všechny poznatky budeme předávat pracovní skupině Tempus, která se nevyřešeným případům věnuje,“ dodali k případům.

Ve věznicích jsou kalendáře nevyřešených případů podle policejního mluvčího Ondřeje Moravčíka umístěny například v jídelně či ve společenské nebo návštěvní místnosti.

„Prostě tam, kde je velká fluktuace lidí. Nechceme, aby visely například v kancelářích státních zástupců. Chceme, aby visely na místech, kde budou vidět,“ doplnil Moravčík.

„Podněty z řad veřejnosti“

Současně zopakoval, že inspirací pro českou policii bylo Nizozemsko, kde s nápadem přišli před několika lety. Čeští kriminalisté za dobu, co kalendáře vydávají, získali podle Moravčíka desítky podnětů ke zhruba deseti případům.

„V drtivé většině jsou podněty z řad veřejnosti. To, že jsme získali desítky podnětů, však neznamená, že byl případ kvůli tomu znovu otevřen, ale díky nim se kolegové mohli v případu posunout dál. Neexistuje vražda, která by se dala zapomenout,“ uvedl dále policejní mluvčí. Podle jeho slov se i starší vraždy dále vyšetřují, byť intenzita se snižuje.

Ohledně kalendáře na letošní rok uvedl, že v něm jsou i tři případy ze zahraničí. Přesně jde o Rakousko a Německo. Celkově bude v kalendáři opět 24 případů, dva na každý měsíc.

„Jeden z těch případů je ve finální fázi, kdy brzy zřejmě dojde ke sdělení obvinění konkrétní osobě,“ dodal Moravčík. Může se ale povést průlom i u těch nejstarších případů.

X X X

Už toho máme plné kecky, říká Davidová po Soldier Hollow. Ve stíhačce vyrovnala sezónní maximum

Biatlonový Světový pohár ve Spojených státech skončil. Čeští reprezentanti i po něm čekají v této sezóně na stupně vítězů. Nedaleko jim byli ve sobotní ženské štafetě a naději měla i Markéta Davidová v nedělním stíhacím závodě. Po startu z jedenáctého místa nakonec doběhla devátá.

 X Markéto, vy se po závodech normálně moc neusmíváte? Jaké máte pocity nyní?

Jsem spokojená, mrzí mě poslední rána a kolo, kdy byl ještě souboj o šesté místo. Nakonec jsem devátá, ale závod mě bavil. Pořád jsem měla s kým jet a závod je hned zábavnější,  když vám to na střelnici padá.

X Podržela vás bezchybná střelba vleže, ale při stojkách jste udělala na každé jednu chybu, včetně poslední rány.

První stojku jsem střílela tak, jako bych s ní bojovala. Na druhé jsem si řekla, že chci střílet v rytmu, budu dělat co umím a nenechám se rozhodit. Poslední rána ale měla být trochu odložená, ale tím, že jsem chtěla střílet v rytmu, tak mi utekla.

X Sama jste to říkala, dlouho jste bojovala o nejlepší šestku. To by jste se poprvé v sezoně umístila na rozšířeném pódiu, ale měla jste zdatné konkurentky. V závěru už vám nezbyly síly?

Z kopce bylo taktické za někým jet, a to jsem udělala, ale holky mne stejně předjely. Druhou polovinu jsem je jich už neudržela, to jsem věděla, že to bude těžké.

X Přesto máte celkově sedmý běžecký čas. Mělo na tom podíl i to, že se dnes jelo na tvrdším sněhu? Lyžovalo se v dřívější čas.

Určitě to dnes bylo nejlepší lyžování. Dny předtím to bylo opravdu šílené, sníh se bořil. Tenhle závod byl ten sníh ještě umrzlý. Ale to je taková daň za to, že jsme startovali v devět ráno.

X Jaké bylo vstávání?

My se vlastně nepřehodili do místního času. Normálně chodíme spát v devět, tak jsme šli spát v osm. Na závod jsme vstávali kolem půl sedmé.

Davidová se ve stíhačce posunula do elitní desítky, o čtyři pozice si v Soldier Hollow polepšila i Voborníková

 X Stále jste udržela bilanci, že jste se v každé letošní stíhačce posunula oproti umístění ze sprintu. Jak to děláte?

Stíhačky jsou jediné závody, které se mi letos daří. Je to fajn, ale byla bych ráda, kdyby se mi dařilo i ve více závodech.

X A má to nějaký důvod, proč se vám daří právě především ve stíhačkách?

To nevím, na to žádné vysvětlení nemám.

X Letos jste potřetí devátá. Zdá se, že vám ke konci sezony přichází forma. Máte podobný dojem?

Myslím, že mám lehkou výhodu v tom, že mi nevadí ta větší nadmořská výška. To mi hrálo do karet.

X Kolik energie vám zbyde pro poslední zastávku v Canmore?

Uvidíme, teď toho máme všichni plné kecky. Jeli jsme v podstatě tři závody ve dvou dnech a to je nálož. Budeme se snažit co nejlépe zregenerovat.