Írán se po bombardování ze strany USA vzpamatovává a řeší, jak bude reagovat. Na jedné straně svolává Radu bezpečnosti OSN, na druhé připravuje opatření, kterým může ublížit nejen Američanům, ale i světovému trhu. Vyhrožuje zahájením blokády Hormuzského průlivu, který patří mezi klíčová místa planety pro tranzit energií a surovin. Krok už schválil íránský parlament.

Íránský parlament podle portálu Newsweek ještě v neděli schválil, že země může přistoupit k blokádě Hormuzského průlivu, kterým by mohl Teherán ochromit světový trh s ropou i zemním plynem. Skrze průliv totiž putuje až pětina světových zásob těchto surovin. Tím pádem má Írán možnost, jak nenásilně, ale přesto citlivě zatlačit nejen na západní svět.

Rozhodnutí, zda k blokádě dojde, není na parlamentu, nýbrž na členech Nejvyšší rady národní bezpečnosti. V té sedí mimo jiné prezident Íránu Masúd Pezeškján, dále různí íránští ministři a samozřejmě představitelé nejvyššího vůdce Íránu Alího Chámeneího. Jde o 20členný orgán nad parlamentem, přičemž právě duchovní vůdce Chámeneí musí veškerá usnesení schválit.

K blokádě zatím nedošlo, ale velitel íránských revolučních gard Ismaíl Kosárí uvedl, že krok je „na plánu a bude proveden, pokud to bude nutné“.

Narušení obchodu v Hormuzském průlivu by mohlo vyvolat šokovou vlnu na světových trzích s ropou či plynem. Cena těchto surovin by tak mohla rapidně vzrůst.

Deník Al Arabiya připomíná, že Írán v minulosti už několikrát vyhrožoval blokádou průlivu, ale nikdy se k ní neodhodlal ani přes napjaté vztahy s USA.

Írán pod palbou Američanů i Izraelců

USA během noci na neděli zaútočily na tři místa v Íránu, mělo jít o lokality spjaté s íránským jaderným programem. Americký prezident Donald Trump po úderech svými bombardéry B-2, které nesly bomby GBU-57, oznámil, že byly zničeny všechny jaderné provozy Teheránu.

Trump zároveň varoval Írán, že pokud nepřistoupí na mír, čekají ho mnohem silnější údery. Stejně tak oznámil, že pokud se Írán odhodlá k odvetě, „setká se s výrazně větší silou“.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu Trumpovi za útoky na Írán poděkoval a řekl, že mu děkují i lidé v Izraeli. „Historie ukáže, že Trump zakročil proti nejnebezpečnějšímu režimu a odepřel mu ty nejnebezpečnější zbraně na světě,“ řekl šéf izraelské vlády ve videu zveřejněném ještě před Trumpovým proslovem. Později uvedl, že íránský jaderný program ohrožoval samotnou existenci Izraele a znamenal hrozbu pro mír ve světě.

Izrael od 13. června útočí v Íránu na jaderné provozy, přední vojenské činitele, jaderné vědce, místa spojená s obranou nebo na ropná pole. Odůvodňuje to snahou zastavit vývoj íránské jaderné zbraně. Írán tvrdí, že jeho jaderný program má civilní charakter. V posledních dnech v odvetě podniká dronové a raketové útoky proti Izraeli.

 X X X

VZDĚLANÍ  MIGRANTI  UTÍKAJí  Z  NĚMECKA

 Německo má problém. Čtvrtina migrantů chce pryč, hlavně ti vzdělaní

 Jeden ze čtyř migrantů, kteří nyní žijí a pracují v Německu, za poslední rok zvažoval přesun do jiné země. Ukázala to studie, o níž informuje německá stanice Deutsche Welle. Zatímco Poláci či Rumuni sní o návratu do vlasti, jiní hledají lepší příležitosti ve Španělsku, Švýcarsku nebo Spojených státech. O odchodu přemýšlejí především vzdělaní a úspěšní přistěhovalci. Svou roli přitom hraje i diskriminace.

Studii provedl německý Institut pro výzkum zaměstnanosti (IAB) fungující pod spolkovým úřadem práce. Internetového průzkumu se zúčastnilo zhruba 50 tisíc imigrantů ve věku od osmnácti do pětašedesáti let. Žadatele o azyl, kteří ještě netuší, zda budou moci zůstat, vědci vynechali. Průzkum probíhal od prosince loňského roku do letošního dubna.

A ukázal, že až 26 procent oslovených uvažovalo v posledním roce o odchodu z Německa. Pokud by se pro to všichni skutečně rozhodli, země by přišla o zhruba 2,6 milionu lidí. „Kolem tří procent neboli tří set tisíc lidí už má konkrétní plán odchodu,“ říká šéfka oddělení migrace a integrace na IAB Yuliya Kosyakova. Přesto 57 procent respondentů z řad migrantů hodlá v Německu zůstat i nadále.

Zhruba polovina těch, kteří v Německu nechtějí zůstat, by se přitom ráda vrátila do své vlasti. Tam patří zejména Poláci a Rumuni, uvádí DW. Další část přistěhovalců pak přemýšlí, že by se přesunula jinam. Mezi nejpopulárnější destinace v tomto ohledu patří Švýcarsko, Španělsko či Spojené státy.

„Hlavním zjištěním naší studie je fakt, že jsou to přesně ti, kteří se do Německa přistěhovali za prací nebo studiem, mají lepší vzdělání nebo jsou ekonomicky úspěšnější a lépe ovládají německý jazyk, častěji než průměr uvažují o odchodu nebo mluví o konkrétních plánech na emigraci,“ popisuje výzkumnice IAB Katia Gallegos Torresová.

Typickým přistěhovalcem, kterému už se v Německu moc nelíbí, je tak člověk s magisterským či doktorským titulem a s vyšším platem. „V odvětvích služeb vyžadujících značné vzdělání, jako jsou IT, finance a služby související s podnikáním, uvažuje o emigraci 30 až 39 procent dotázaných,“ pokračuje. Významné trendy jsou pak podle ní vidět i ve zdravotnictví, výrobě nebo logistice.

„Právě tyto lidi přitom Německo naléhavě potřebuje k zajištění své kvalifikované pracovní síly. Taková selektivní emigrace představuje pro hospodářskou budoucnost Německa značné riziko,“ upozorňuje vědkyně. A přestože další přistěhovalci do země stále přicházejí a nyní jich zde žije víc než dvojnásobek ve srovnání s rokem 2010, německá ekonomika stále nemá dostatek pracovníků. Chybí jí jak zdravotní sestry, ajťáci a dělníci na stavbách, tak učitelé, kuchaři či řidiči kamionů a autobusů.

Na konci loňského roku bylo v zemi kolem 1,4 milionu neobsazených pozic. Podle expertů by Německo potřebovalo kolem 400 tisíc dalších pracujících migrantů ročně, kteří v zemi zůstanou a kromě zastání práce také vyrovnají demografii stárnoucí populace.

Oslovení výzkumníkům popsali i důvody, které je z Německa táhnou pryč. U těch, kteří se chtějí vrátit domů, je to především rodina. Ostatní zkrátka hledají lepší příležitosti a vyšší plat, svou roli však hrají i daně, přílišná byrokracie a osobní zkušenost s diskriminací.

„Téměř dvě třetiny přistěhovalců sdělily, že pociťují diskriminaci, například v práci, na trhu s bydlením, na veřejných místech nebo při kontaktu s policií,“ říká Gallegos Torresová. „Třetina přistěhovalců se také necítí vůbec nebo jen mírně vítána. To jsou faktory, které výrazně zvyšují tendenci k emigraci,“ dodává.

Mění se také politická situace v zemi. Nacionalistická Alternativa pro Německo (AfD) otevřeně mluví o deportacích lidí cizího původu, razantnější migrační politiku po mnoha teroristických útocích spáchaných lidmi s přistěhovaleckým původem slíbila i nynější vládní CDU.

V současném Německu má přitom víc než čtvrtina populace alespoň nějaké vazby na jinou zemi. Zhruba 21 milionů lidí – anebo jejich rodičů – se přistěhovalo od roku 1950. Jen od roku 2015, kdy v Evropě začala migrační krize, do Německa podle DW přišlo na 6,5 milionu lidí, nejvíc Syřanů a Ukrajinců.

 X X X

 RUSKO  NA  KRYMU  OPRAVUJE  VOZOVKY

 Potřebuje převážet nakradené nerosty

 Rusko pracuje na budování a opravě stovek kilometrů silnic na anektovaném Krymu, kterým dala v posledních třech letech zabrat projíždějící armádní technika. Cílem masivního budování infrastruktury je podle odborníků posílit vojenskou logistiku a umožnit nelegální těžbu nerostných surovin v dalších okupovaných územích na Ukrajině.

Ruská armáda od startu bojů poničila mnoho silnic na Krymu přesunem těžké vojenské techniky. V oblastech, kde sídlí její formace, se dokonce jejich stav podle Rádia Svobodná Evropa (RFE) zhoršil natolik, že jsou neprůjezdné. Okupační správa proto vypracovala plány na jejich opravu.

Jen loni podle šéfa krymského parlamentu Vladimira Konstantinova dělníci na poloostrově postavili 118 kilometrů nových silnic a 688 renovovali. Jde zejména o úseky vedoucí ze Simferopolu přes Krasnoperekopsk k hranici s ukrajinskou Chersonskou oblastí – trasu, kterou ruské konvoje postupovaly na pevninskou Ukrajinu v roce 2022.

„Ve zbytku letošního roku chceme postavit dalších 70 kilometrů silnic, opravit dalších 428 kilometrů vozovek a zrekonstruovat 316 kilometrů mostů a nadjezdů,“ prohlásil Konstantinov, podle něhož by to mělo stát 35,7 miliardy rublů (9,8 miliard korun).

Moskva zároveň pracuje na asfaltování silnic v okupované části ukrajinské Záporožské oblasti, která je součástí pozemního koridoru spojujícího Rusko s Krymem přes území obsazené během invaze.

V dalších letech chce okupační správa na poloostrově opravit tisíc kilometrů silnic. Použít pro to chce žulu vytěženou v Záporožské oblasti.

„Hlavním účelem této rozsáhlé výstavby silnic je podpora ruských vojenských operací. Rusové chápou, že Krym je třeba bránit,“ řekl RFE analytik Eskender Barijev z Krymskotatarského centra v Kyjevě.

„Neustále opevňují pozice, zlepšují logistiku a budují nové silnice, aby umožnili rychlejší přesun zbraní. Mají tam spoustu vojenské techniky. A Krym je pro ně také hlavní nemocnicí, kam přivážejí své raněné,“ dodal.

Neokoloniální pirátství

Dalším důvodem, proč Moskva pracuje na modernizaci dopravních sítí na okupovaných územích, je zájem těžit na nich více nerostných surovin a dopravovat je do Ruska přes Krym a Kerčský most.

„Na Ukrajině se nacházejí ložiska železné rudy, uhlí, titanu, uranu, manganu, zlata a lithia, což jsou zdroje, po kterých Rusko jistě touží,“ uvedla britská rozvědka. Podle ní Rusko na tyto zdroje cílí také ve snaze zamezit Ukrajině v přístupu k nim a rozmělnit její ekonomiku.

 Moskva jižně od Dniprorudne v Záporožské oblasti pokračuje v těžební činnosti a odváží železnou rudu po železnici přes Krym.

„Rozsah krádeží nerostných surovin v Záporožské oblasti je šokující. Zdá se, že část se přesouvá po železnici z Tokmaku, část po silnici – vše směřuje na Krym. Poté se zřejmě přesouvá přes přístavy. Tak vypadá ruské neokoloniální pirátství na okupované Ukrajině,“ uvedl šéf Ukrajinského centra pro studium okupace Petro Andrjuščenko.

 X X X

TURECKO  CHCE  ČÁST  EGEJSKÉHO  MOŘE

 Spor o Egejské moře se opět rozhořel. Turecko si nárokuje polovinu pro sebe

 Mezi Tureckem a Řeckem se opět rozhořel spor o území v Egejském moři. Na základě takzvaného námořního územního plánu, který Ankara tento týden přeložila OSN, si nárokuje polovinu Egejského moře jako oblast pro rybolov či turistiku. Athény proti tomu ale protestují, plán podle nich zahrnuje i oblasti spadající právně pod Řecko. Ankara reagovala na záměr Atén vytvořit na jihu Egejského moře rezervaci pro ochranu ekosystému.

 Námořní území plán, který definuje zóny pro rybolov, cestovní ruch či projekty obnovitelné energie, předložila Ankara Mezivládní oceánografické komisi (IOC) při Organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).

Atény ho kritizovaly s tím, že de facto rozděluje Egejské moře napůl a že si jím Turecko nárokuje i námořní zóny četných řeckých ostrovů.

 Turecká vláda plán předložila v reakci na záměr Řecka vytvořit ve vodách, jež si nárokuje Ankara, mořskou rezervaci. Minulý týden řecký premiér Kyriakos Mitsotakis oznámil, že tento měsíc začne jeho vláda s legální procedurou k vytvoření, zatím dvou, přírodních rezervací v Jónském moři a na jihu Kykladských ostrovů v Egejském moři.

Řecká vláda podle serveru Politico ještě nezveřejnila, kde přesně chce rezervaci v Egejském moři vytvořit. Podle řeckých činitelů ale nemá zahrnovat oblasti, o něž se pře s Ankarou.

 Historičtí rivalové Řecko a Turecko mají dlouhodobě spory v řadě otázek, mimo jiné kvůli rozdělenému Kypru či migrantům z Blízkého východu, kteří připlouvají z Turecka na řecké ostrovy. Už několik let se tyto dvě členské země NATO přou také o průzkum těžby ropy a zemního plynu ve východním Středomoří.

Řecko-turecké vztahy výrazně vyhrotil v září 2022 ostrou rétorikou turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, když prohlásil, že Řecko zaplatí vysokou cenu, pokud bude dál letadly narušovat turecký vzdušný prostor v Egejském moři. Řekl také, že Turecko může „přijít náhle, klidně v noci“. V roce 2023 se pak vztahy obou zemí začaly zlepšovat poté, co Řecko poslalo Turecku pomoc po ničivém zemětřesení. Erdogan a Mitsotakis se týž rok také několikrát setkali.