Skutečnost, že velké ekonomiky dokonce hovoří o obejití dolaru nebo vytvoření vlastních finančních systémů, naznačuje, že svět vstupuje do nové fáze. To vše ale pomáhá vysvětlit, proč BRICS dělá to, co dělá, a proč to Západ začíná brát vážněji. Ve svém textu na portálu infoBRICS to vysvětluje Ajaye Darshan Behera.

Nedávný summit BRICS v roce 2025, který se konal v Brazílii, se na první pohled nezdál dramatický. Nebyla tam žádná hlasitá prohlášení ani konfrontace. Program byl však tiše ambiciózní a poselství, které vysílal, bylo nezaměnitelné – Západ již nemá monopol na to, jak by měl svět fungovat.

BRICS tiše přepisuje některá pravidla globální politiky. Od dedolarizace až po alternativní modely rozvoje se stále více staví do role vyzyvatele liberálního mezinárodního řádu vedeného Západem.

Boj proti liberálnímu mezinárodnímu řádu

Jedním ze základních východisek v mezinárodních vztazích je prostá pravda, že neexistuje žádná světová vláda. Země se mohou dohodnout na pravidlech, ale nikdo je nemůže donutit je dodržovat. To je to, co někteří odborníci na mezinárodní vztahy nazývají „anarchickým systémem“, ne proto, že by byl neuspořádaný, ale proto, že neexistuje žádná vrchní autorita, která by pravidla vynucovala.

Země jednají ve svém vlastním zájmu. Spolupráce probíhá, ale je často křehká. Na moci záleží. Silné státy často dělají, co mohou. Slabé trpí tím, co musí. Moc je rozložena nerovnoměrně a když jí má několik zemí více, mají tendenci formovat pravidla ve svůj prospěch.

Z tohoto systému po druhé světové válce vyrostl liberální mezinárodní řád vedený Západem. USA spolu se svými spojenci vybudovaly síť institucí, jako je MMF, Světová banka a WTO, které odrážely jejich hodnoty a priority. Tento řád byl založen na volných trzích, demokracii a především na dominanci amerického dolaru v globálních financích.

Chvíli tento řád fungoval – alespoň pro Západ. Nyní se ale zbytek světa začíná ptát, proč by systém vytvořený v roce 1945 měl stále definovat pravidla 21. století. Po dlouhou dobu tuto strukturu z velké části akceptovaly rozvíjející se mocnosti jako Brazílie, Čína, Indie a Jihoafrická republika. S proměnlivou globální ekonomickou krajinou a multipolárním světem se však brání. BRICS je pro tento tlak nejviditelnější platformou.

Dedolarizace a globální posun moci

Jedním z nejhlasitějších sdělení summitu BRICS v Brazílii bylo poselství o dedolarizaci. Zní to technicky, ale je to hluboce politické. Tato myšlenka se prosazuje již několik let, ale nedávné události, zejména zneužití finančních systémů prostřednictvím sankcí, ji dostaly do popředí.

Problém je v tom, že většina globálního obchodu a financí závisí na americkém dolaru. Když Indie nakupuje ropu od Ruska, obvykle musí platit v dolarech. Když si Brazílie vezme půjčku, často tak činí v dolarech. Když Čína investuje v zahraničí, transakce obvykle probíhá prostřednictvím systémů založených na dolaru, jako je SWIFT. To dává USA nejen finanční vliv, ale i politickou páku.

Na brazilském summitu země opět nadnesly myšlenku měny BRICS – ne bezprostřední projekt, ale signál o záměru. Mezitím podporují obchod v místních měnách. Rusko a Čína již více než 80 procent svého obchodu provádějí v rublech a jüanech. Indie začala používat rupie pro některé transakce s Íránem a Srí Lankou. Indie a Spojené arabské emiráty začaly vypořádávat některé ropné obchody v rupiích a dirhamech.

Nová rozvojová banka, kterou vytvořily země BRICS, nyní poskytuje úvěry v místních měnách, aby se vyhnula expozici vůči dolaru. Nejde jen o úsporu transakčních nákladů. Jde o vytvoření svobody od systému, který mnoho lidí na globálním Jihu považuje za nakloněný proti nim.

To nebude snadné. Americký dolar dominuje, protože je stabilní, široce přijímaný a podpořený hlubokým finančním systémem. Skutečnost, že se země BRICS k tomuto tématu neustále vracejí, však ukazuje, jak hluboká je tato frustrace. Dedolarizace se nemusí stát přes noc, ale záměr je jasný – snížit expozici vůči systému ovládanému Washingtonem.

Spolupráce Jih-Jih

BRICS o sobě tvrdí, že je platformou pro ty země, které neměly místo u jednacího stolu, když byl navržen poválečný světový řád. Skupina se prezentuje jako hlas globálního Jihu. Hovoří o spravedlivějším rozvoji, inkluzivnějších obchodních pravidlech a reformách v globálních institucích. Podporuje také konkrétní alternativy. NDB nabízí úvěry bez politických podmínek, které jsou často spojeny s financováním od MMF nebo Světové banky. Země BRICS zkoumají společné investice do infrastruktury a čisté energie.

Mluví se o vytvoření ratingové agentury BRICS, která by čelila dominanci západních ratingových společností. BRICS také prosazuje reformy v Radě bezpečnosti OSN a hlasovacích pravidlech Světové banky, aby se rozvíjejícím mocnostem poskytl větší prostor. Brazílie, Indie a Jihoafrická republika zde hrají roli mostu. Jsou to demokracie s rostoucími ekonomikami, které jsou pro ostatní rozvojové země často vnímány jako přijatelnější tváře BRICS. Čína přináší hluboké finanční prostředky a strategickou váhu. Rusko, které je stále více izolované od Západu, posiluje své vazby s nezápadními partnery.

Toto úsilí o vybudování nových platforem a institucí odráží sdílenou frustraci z toho, že pravidla globálního systému jsou často psána jinde, lidmi, kteří nečelí stejným výzvám jako země globálního Jihu. BRICS se společně snaží změnit nejen politiku, ale také narativ o tom, jaký druh rozvoje je legitimní a kdo by měl vést.

Teoretické úvahy o BRICS

Teorie mezinárodních vztahů nám může pomoci pochopit, proč BRICS vznikla, k čemu je zaměřena a proč je důležitá.

Realismus

Realismus, jedna z nejstarších škol mezinárodních vztahů, vnímá moc jako hlavní sílu utvářející globální záležitosti. Státy jednají především ve svém vlastním zájmu. Instituce a aliance mají význam pouze tehdy, pomáhají-li zemím chránit nebo rozšiřovat jejich moc.

Z tohoto pohledu není BRICS společenstvím stejně smýšlejících národů, ale strategickým uspořádáním – vyvažováním proti západní dominanci. Když Rusko prosazuje dedolarizaci nebo Čína podporuje NDB, neřídí se ideály spravedlnosti nebo spolupráce. Reagují na realitu mocenské politiky.

Dobrým příkladem této logiky bylo zmrazení aktiv ruské centrální banky po válce na Ukrajině v USA. Mnoho zemí si uvědomilo, jak zranitelnými se staly, pokud by jejich rezervy byly drženy v dolarech. Obava nebyla etická. Byla praktická. Šlo o přežití.

Liberální teorie

Na druhou stranu liberální teorie, která předpokládá, že spolupráce je možná a instituce jsou důležité, by tvrdila, že pokud je globální řád nespravedlivý, země se budou snažit zavést nové instituce. Přesně to dělá BRICS tím, že vytváří alternativy k západním systémům, nikoli prostřednictvím války, ale investic, bankovnictví a obchodu. Věří, že způsob, jak systém změnit, spočívá ve vytvoření lepších alternativ v jeho rámci.

NDB není jen protestem proti Světové bance. Je to skutečná banka, která poskytuje půjčky, financuje projekty a vyvíjí regulaci. To je klasická liberální teorie v praxi – řešení globálních problémů prostřednictvím kooperativních institucí.

Konstruktivismus

Konstruktivističtí teoretici jdou ještě o krok dál. Tvrdí, že moc není jen o penězích nebo vojenské síle, ale o myšlenkách. Jde také o to, čí příběh je vnímán jako legitimní. BRICS zpochybňuje myšlenku, že západní liberální demokracie je jediným platným modelem pokroku. Tvrdí, že existuje mnoho způsobů, jak růst, a že Západ nemá morální monopol.

BRICS se snaží utvářet nové významy suverenity, rozvoje a toho, kdo má vůdčí postavení. Chce změnit to, jak si svět představuje moc, nejen to, jak ji rozděluje. Když lídři BRICS mluví o „vzájemném respektu“ a „nevměšování“, nabízejí odlišnou politickou kulturu – takovou, která oslovuje země unavené z přednášek ze Západu o demokracii a správě věcí veřejných.

Zda tato rétorika odpovídá realitě, je diskutabilní, ale narativ je důležitý. Tyto teoretické perspektivy se vzájemně nevylučují. Všechny pomáhají vysvětlit, proč BRICS dělá to, co dělá, a proč to Západ začíná brát vážněji.

Ne revoluce, ale posun

Nic z toho však neznamená, že se Západem vedený řád hroutí. Americký dolar stále dominuje globálnímu obchodu a financím. Západem vedené instituce stále určují pravidla. USA stále disponují bezkonkurenční vojenskou silou. Západní technologie a kapitál nadále dominují globálním dodavatelským řetězcům.

Zároveň má BRICS své vlastní vnitřní neshody. Čína a Indie jsou zahlceny pohraničním napětím. Rusko je diplomaticky izolováno. Brazílie a Jihoafrická republika se obávají, že budou vnímány jako podporovatelé protizápadní fronty. NDB je ve srovnání se Světovou bankou stále malá.

Systém však už není jednosměrnou ulicí. Něco se mění. Skutečnost, že velké ekonomiky vůbec hovoří o obejití dolaru nebo vytvoření vlastních finančních systémů, byla před dvěma desetiletími nemyslitelná. Skutečnost, že v tomto ohledu jednají, byť opatrně, znamená, že svět vstupuje do nové fáze.

Nejde o to, abychom Západ zničili. Jde o to, abychom uvolnili místo pro ostatní. Summit BRICS v Brazílii se nedostal na titulní stránky novin, protože to ani nebylo nutné. Nebyl navržen tak, aby šokoval. Byl navržen tak, aby ukázal, že svět už nečeká na změnu od Západu. Buduje změnu jinde.

 Ajay Darshan Behera, server vasevec.cz

X X X

 DOMBAS  HITLEROVY  SUDENTY?

 Putinův Donbas jako Hitlerovy Sudety. Svět se bojí opakování Mnichova, které vyústí ve válku

 Snahy ruského mocnáře Vladimira Putina získat pro sebe při jednání o konci války s Ukrajinou celý Donbas připomínají jiné obdobné uzmutí území. Před 2. světovou válkou toužil nacistický diktátor Německa Adolf Hitler po československém pohraničí – Sudetech. Oba autoritářští vládci slibovali, že pokud dostanou, co chtějí, tak dále nezaútočí. Stejně tak Donbas připomíná Sudety díky tomu, kdo jej obývá a co se na něm nachází.

Vůdce podstatně většího státu, který má za sebou mohutné zbrojení a přenastavil ekonomiku země válečným směrem, požaduje po menší zemi kus jejího území. Argumentuje, že v daném regionu žije jeho silná národnostní menšina, která se může cítit ohrožená. Na oplátku slibuje, že pokud oblast dostane, tak nebude útočit.

 Tak zněly nároky vycházející z mnichovské dohody, kdy si Hitler v roce 1938 vynutil po Československu Sudety. Po dohodě se spojenci – Velkou Británií, Francií a spřízněnou fašistickou Itálií –, ale bez účasti Československa na jednání, mu mocnosti vyhověly.

 Hitler tak bez boje získal československé Sudety – prakticky celé pohraničí Čech a Moravy, kde kromě zhruba tří milionů Němců bylo také rozsáhlé opevnění. To by pro vojáky nacistické Třetí říše představovalo tvrdý oříšek k rozlousknutí.

Historie je nám dobře známá. Ačkoliv Hitler sliboval, že po zisku Sudet již nebude mít žádné územní nároky, krátce nato vtrhl do zbytku Československa. Z Čech a Moravy se stal okupovaný Protektorát, Slovensko se na čas odtrhlo pod vedením klerofašistického režimu Jozefa Tisa a stalo se spojencem Německa. Následující rok Hitler zaútočil na Polsko, čímž rozpoutal 2. světovou válku, doposud nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva.

Pomalý a krvavý ruský postup

Přesuneme se o téměř celé jedno století později. Autoritářský vládce Ruské federace, rozlohou největšího státu planety, Vladimir Putin už několikátým rokem usiluje o nová území na sousední Ukrajině. Od roku 2014 zde vydatnou měrou podporuje místní separatisty na východním regionu jménem Donbas, který zabírá Doněckou a Luhanskou oblast, v únoru 2022 sundal rukavice a zahájil plnohodnotnou invazi.

Po třech a půl letech se Ukrajinci stále vytrvale brání a Rusové na jejich opevněních ve velkém umírají. Putin má však stále kam sáhnout a navíc jeho ozbrojenci postupují. Sice pomalu a za velkých ztrát, ale přece.

Americký prezident Donald Trump si dal za cíl ukončit válku na Ukrajině a za poslední týden se sešel jak s Putinem, tak i s ukrajinskou hlavou státu Volodymyrem Zelenským. Slibuje trojstranné jednání, na které aktuálně svět čeká.

Donbas jako Sudety

Z diplomatických kanálů mezitím unikají požadavky, které ruská strana má. List The New York Times uvádí, že Putin nabízí zmražení celého konfliktu, ale výměnou chce právě celý Donbas, tedy i to území, které Rusko aktuálně nekontroluje.

  Rusko už prakticky dekádu tvrdí, že chce chránit místní obyvatelstvo, které je převážně ruskojazyčné a podstatná část Putinovi skutečně straní. Zde se nabízí paralela se sudetskými Němci. Stejně tak je na místě i srovnání s opevněním Československa plným bunkrů a „řopíků“, jak si všímá i portál Politico.

Na tom území Donbasu, které Ukrajinci stále kontrolují, totiž Kyjev zůstává díky tzv. „pevnostnímu pásu“. Jde zejména o frontu podél měst Slavjansk, Kramatorsk či Kosťantynivka. Nejde jen o zákopy a bunkry, ale i o důmyslnou síť cest a kolejí, které Ukrajinci v oblasti mají a hojně využívají. Právě to chce podle CNN Putin. Jeho síly zde dlouhodobě nemůžou uspět navzdory obřím ztrátám. Pokud by však „pevnostní pás“ získal, může to jeho armádě na Ukrajině otevřít dveře dokořán. Navzdory příměří či míru. A právě toho se Ukrajinci obávají.

Kopečný: Nesmí nastat další Mnichov nebo Jalta

Kyjev i Evropa se aktuálně bojí, aby se jednání o konci války vedené Trumpem nezměnilo v podobný příběh, jako který byl napsán v roce 1938 v Mnichově o Československu.

„Pro Evropu je klíčové, aby se to celé nestalo dalším Mnichovem nebo Jaltou,“ okomentoval paralelu pro CNN Prima NEWS vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Poukazoval tak rovněž na konferenci v Jaltě z roku 1945, kdy si vítězné mocnosti 2. světové války – USA, Velká Británie a Sovětský svaz – rozdělily poválečné sféry vlivu.

Ukrajinci aktuálně myšlenku, že by se rozloučili s Donbasem, zavrhují. „Pro Rusy by Donbas byl odrazovým můstkem pro budoucí ofenzivu. Pokud sami nebo pod tlakem necháme Donbas napospas, zahájíme tím třetí světovou válku,“ varoval podle CNN už minulý týden Zelenskyj.

 X X X

 Blíží se Macronův pád? Prezident je v úzkých, Francii drtí spirála zadlužení

 Vypadá to, že prezident Emmanuel Macron, bývalý investiční bankéř, docela selhal ve svém úsilí řešit ekonomické potíže malátné Francie. Poslední dny jezdil po světě, rýsoval budoucnost Ukrajiny či Moldavska, udržoval pocit, že třímá otěže evropské politiky. Doma ale není vůbec prorokem.

Sedmačtyřicetiletý prezident, kterého kdysi překřtili na „Mozarta financí“, dovedl ve svém druhém období v Elysejském paláci zemi do nezáviděníhodné situace. Asistuje u historického úpadku.

Dosud posledním prezidentem, který skončil předčasně ve funkci kvůli politickým důvodům, byl v roce 1969 veterán Charles de Gaulle.

X X X

 Miliony bez soutěže inkasovala od Prahy advokátní kancelář členů TOP 09. ‚Nesouvisí to,‘ brání se

Advokátní kancelář vedená dvěma členy TOP 09 dostává od Hlavního města Prahy opakovaně zakázky bez soutěže. Jeden z nich zná osobně úředníka, který následně smlouvy podepisoval. V koalici je vedoucí silou Spolu pro Prahu, kterou vedle ODS tvoří TOP 09. Radní pro majetek už úředníky vyzval, aby s touto praxí přestali. Nad tolika zakázkami bez výběrového řízení ze pozastavuje nezisková organizace Transparency International.

 Advokátní kancelář KKL Partners není tou, za jejíž služby by Praha utrácela nejvíce financí. Není ani mezi první pěticí. Jak ale podle rešerše serveru iROZHLAS.cz plyne z rejstříku smluv, v jednom ohledu výsadní postavení má. Od loňského roku je výjimečně úspěšná v získávání peněz od hlavního města bez soutěže.

Pražské služby zadáním zakázky za 321 milionů obešly vlastní pravidla, neschválila to dozorčí rada

 Kancelář řídí a vlastní tři advokáti, z nichž dva jsou členové TOP 09. Václav Kučera za tuto stranu sedí v dozorčí radě ČEZ, dříve také vystřídal pozice v kontrolních orgánech několika firem v majetku Prahy. Petr Kubíček zase v minulém volebním období zasedal v pražském městském zastupitelstvu.

KKL Partners vznikla v roce 2020. Během prvních tří let uzavřela jen tři smlouvy na služby s veřejnými subjekty. Situace se výrazně změnila vloni, od té doby získala třináct zakázek od Hlavního města Prahy. Magistrát je firmě zadal takzvaně z ruky, nemusela o ně soutěžit. A jedenáct z nich znělo na 150 tisíc korun.

Jednatel a úředník

„Opakované objednávání právních služeb zpravidla v částce 150 tisíc korun bez daně vzbuzuje pochybnosti. Je to hranice, pod kterou není třeba vyzývat více dodavatelů, ale lze zadávat objednávku napřímo. To jen víc posiluje podezření o legitimnosti těchto zakázek,“ sdělil redakci vedoucí analytik Transparency International Marek Chromý.

Zmíněnou hranici určuje vnitřní směrnice magistrátu. Smlouvy v této výši neprochází zastupitelstvem ani radou. Bylo to tak i v případě KKL Partners, kdy kontrakty bez soutěže podepisovalo vedení odboru hospodaření s městským majetkem. Ještě letos v dubnu ho řídil Jan Rak, po jeho odchodu na rodičovskou dovolenou ho vede Nikola Patová. Právě oni dva podepisovali smlouvy.

Jeden partnerů advokátní kanceláře se osobně zná s klíčovým úředníkem. | Zdroj: iROZHLAS.cz

„Poté, co jsem zjistil, že za touto kanceláří stojí dva členové TOP 09, jsem to vyhodnotil jako extrémně nevhodné. Vyzval jsem odbor, aby jim zakázky z ruky přestali dávat. Něco jiného je, kdyby vyhrávali soutěže. Ale přímé zadávání vyvolává dojem, že to je kvůli osobním vazbám mezi nimi a úředníky,“ uvedl pro iROZHLAS.cz radní pro majetek Adam Zábranský (Piráti, kandiduje ve sněmovních volbách).

Právě druhý z jednatelů kanceláře, Petr Kubíček, se osobně zná s bývalým šéfem odboru Rakem, jehož jméno je na osmi kontraktech ve prospěch KKL Partners. Kubíček byl v minulém volebním období členem výboru pražského zastupitelstva pro správu majetku, jehož tajemníkem byl ve stejné době zmíněný šéfúředník Jan Rak.

Hranice dvou milionů

Nová pravidla pro zakázky

Podle radního pro majetek Adama Zábranského zadávají jednotlivé odbory magistrátu ročně desítky zakázek na právní služby bez souteže. Magistrát proto na jeho podnět připravil velkou rámcovou soutěž na právní servis různého druhu, trestního, občanského či obchodního.
„Výsledkem každé dílčí části soutěže je uzavření rámcových smluv s pěti dodavateli, kteří ze soutěže vyjdou nejlépe, a následně rotační systém při objednávání dílčích zakázek. Nově tak nebude možné, aby si jednotlivé odbory neustále dokola objednávaly služby od konkrétní kanceláře,“ uvedl.

Poslední zakázku napřímo dostala KKL Partners první týden v srpnu. Vedle jedenácti zakázek v hodnotě 150 tisíc korun magistrát svěřil kanceláři z ruky ještě dva kontrakty. Jeden byl nejvýše do milionu korun, druhý zněl na 1 999 999 korun.

Ani o ten vyšší, podepsaný na počátku března, nemusela firma soutěžit, protože služby do dvou milionů včetně umožňoval objednávat přímo zákon o zadavání veřejných zakázek. Legislativa to dovolovala do 3. dubna, kdy vešla v účinnost novela zákona o zakázkách.

„Bohužel to vídáme dost často, že se zakázky na služby zadávají přímo právě na této hranici. Dnes to už ale neplatí, po novele zákona o zadávání veřejných zakázek se tato hranice zvýšila na tři miliony korun za služby,“ upozorňuje vedoucí analytik Transparency International Chromý.

‚S politikou to nemá nic společného‘

„Pokud jde o poskytování právních služeb pro klienta Hlavní město Praha, mohu pouze uvést, že poradenská nebo politická angažovanost některých společníků naší advokátní kanceláře nemá s poskytováním právních služeb nic společného,“ sdělil serveru iROZHLAS.cz jeden z jednatelů KKL Partners, zmíněný Václav Kučera.

 Připouští ale, že dobrá znalost právní problematiky samosprávných celků může být důvod, proč si pražský magistrát KKL Partners opakovaně vybral. Od úředníků podle jeho slov stížnosti na výkony kanceláře nikdy nezazněly. Prý je to spíše naopak. A objem práce pro veřejný sektor pak odpovídá pouhým pěti procentům obratu firmy, zdůrazňuje Kučera.

Zda se také zná s bývalým šéfúředníkem Rakem, není jasné. Přímou odpověď na tento dotaz neposkytl. „Nesluší se, aby se advokáti vyjadřovali k dotazům směřujícím k jakýmkoli jiným osobám, ať je již znají, či neznají. Takovéto počínání by bylo hrubě neprofesionální,“ vysvětlil. V první půli minulé dekády byl poradcem Jiřího Pospíšila (TOP 09), jednoho ze současných náměstků pražského primátora.

X X X

 Šéf české ambasády v Kongu je v kritickém stavu. O život má bojovat kvůli nešťastnému pádu

 Karel Komárek, vedoucí českého zastupitelského úřadu v hlavním městě Demokratické republiky Kongo Kinshase, je již několik dní v kritickém stavu v nemocnici. O život má bojovat kvůli nešťastnému pádu, během kterého se údajně zranil na hlavě, píše deník Blesk.

Informace o Komárkově zdravotním stavu potvrdil deníku Blesk mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake. „Bohužel můžeme potvrdit, že je již několik dní v nemocnici v Kinshase v kritickém stavu. Další informace, s ohledem na rodinu, nebudeme sdělovat,“ uvedl.

 Podle Blesku měl Komárek uklouznout a udeřit se do hlavy, se zraněním se však rozhodl do nemocnice nejít. Podle webu ministerstva zahraničí stojí Komárek v čele zastupitelského úřadu v africké zemi od října 2023.

Mělo se jednat o jeho poslední diplomatickou pozici. Dříve působil například jako tajemník České komise pro UNESCO.

X X X

 GEN  PAVEL  SE  UMĚL  NARODIT

 OTEC  KOMUNISTA,  DŮSTOjNÍK ARMÁDY  VEDL  SYNA  K  ARMÁDÉ, 

ALE  i  KOMUNISTŮM

 TAJNĚ  HO  MĚL  I   K  ZÁPADU,  NATO?

 PROTOŽE  NIKDO  NIKDY  NEMŮŽE  VĚDĚT?  CO  SE  MŮŽE  STÁT,  ZMĚNIT

 Z  ARMÁDY  ODEŠEL DO  DŮCHODU,  ALE  CO  BY  DOMA  DĚLAL?

 ZKUSIL  KANDIDOVAT  NA  PREZIDENTA, A  VYŚLO  MU  TO

  TEĎ  MŮŽE  LÉTAT  PO  SVĚTĚ  ZA  MILIONY  ČR.  A  NIKDO  NIC  NEŘEKNE

 O ČR,  LIDI,  FIRMY,  PROBLÉMY,  POTÍŽE  SE  STARAT  NEMUSÍ

 NA  TO  JE  VLÁDA

 LIDOVÉ  NOVINY:

 Fešák v káře versus buran ve člunu. Má Petr Pavel vůbec čas na politiku?

 „První prezident, který kdy řídil pravý závodní vůz NASCAR? Ten český, Petr Pavel! Před víkendovým Czech Truck Prix se ve čtvrtek svezl na mosteckém okruhu nejprve s českým pilotem Martinem Doubkem, který se ho marně snažil vystrašit, a pak usedl za volant sám. Nezalekl se ani deště,“ popisuje nadšená reportáž.

 V těch větách je všechno – fascinace hlavou státu, jež je nepřekonatelná v jízdě a pilotování čehokoli a která dělá neustále všechno možné, abychom ji mohli obdivovat. Jen na tu politiku jí jaksi nezbývá čas, prostor a nejspíše ani mentální síly. Ale političtí novináři ze závodních okruhů nic nepíší…

 Bývávaly časy, kdy se česká média pravidelně posmívala prezidentovi ruské federace Vladimiru Vladimiroviči Putinovi, protože se nechal fotit tu jako jezdec na koni, tu jako srdnatý lovec vysoké zvěře, tu jako neohrožený potápěč. Ale ruku na srdce: prezident demokratické České republiky, jehož by z autoritářství nepodezíral snad ani největší nepřítel, produkuje mnohem více obrázků toho, jak řídí motorku, než jak řídí stát.

 Jak to bylo s bitcoiny?

Naposledy se ve čtvrtek sešel s premiérem Petrem Fialou, kde prý chtěl probírat vztahy s Izraelem a bitcoinovou kauzu – ale po vrcholné schůzce nepromluvil k národu, ani nevystoupil před kamery. Neřekl nám vůbec nic. Výsledkem setkání hlavy státu a předsedy vlády tak nebylo nic – respektive něco ano, bezbarvé a beztvaré komuniké: „V rámci pravidelného setkání spolu hovořili o sestavování rozpočtu a rozpočtovém výhledu, krizové legislativě, výdajích na obranu nebo o situaci na Blízkém východě.“ Celý výsledek summitu tvoří pouhé čtyři věty, pouhých 63 slov.

Chlívek Chlívek je autorský podčárník, vycházející v Lidových novinách od roku 2010, který najdete každý týden i na těchto stránkách. Jeho autor Petr Kamberský v hybridním mixu er-formy a ich-formy popisuje své myšlenky slovy, které se nehodí pro korektní redakční komentář.

Když Chlívek svého času opečovával čtenáře Hospodářských novin, pravidelně tam psával na titulní stránku mikroglosu, maličkatý sloupek, kratičkou jednoaktovku – ale i tato veleobtížná novinářská miniatura byla skoro dvakrát tak delší: 99 slov.

 Vyčetl pan prezident panu premiérovi něco? Kde jsou jeho výhrady vůči vládě? Nebo snad hlava státu vzala své námitky zpátky, protože ji premiér přesvědčil? A když už kritizuje kabinet za bitcoinovou kauzu, proč tedy jmenoval do čela ministerstva spravedlnosti paní Decroix z ODS, jejímž cílem a úkolem logicky není neuvěřitelný příběh objasnit, ale naopak uchránit svou stranu, svou vládu a svého stranického šéfa?

Nevíme vůbec nic – ale zato jsme se vzápětí dozvěděli, že Petr Pavel je „první prezident, který kdy řídil pravý závodní vůz NASCAR“.

Pavlova slabost pro rychlé stroje. Ve flanelce se přidal ke spanilé jízdě harleyů

Chlívek vůbec nepochybuje, že Petr Pavel je prvním prezidentem, který na horolezeckém laně čistil okna v katedrále svatého Víta (letos v únoru). Nejspíše je také prvním prezidentem na světě, který si sjel trať mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě (předloni v Roudnici nad Labem). Podle dostupných informací byl teprve druhou hlavou státu, která ve funkci skočila padákem (únor 2024). Prvenství bývalému paragánovi Československé lidové armády uzmul George Bush starší, který z letadel skákal pravidelně každých pět let, dokonce – byť v tandemu – i coby naprostý kmet.

Fotografiemi českého prezidenta na motorkách bychom mohli tapetovat – ať už těmi oficiálními, které jsou prý součástí „výkonu funkce“, nebo těmi druhými, jež vznikají během jeho zasloužené, občas dokonce i utajované dovolené (či původně utajovaného programu, během něhož si hlava státu v terénu zlomila loni na mašině čtyři žebra).

Tichá mediální autocenzura

Když kolega Martin Zvěřina nazval současnou hlavu státu fešákem na motorce, sklidil kromobyčejnou míru kritiky. Ale Chlívek předpokládá, že málokdo zpochybňuje, že Petr Pavel skutečně je fešák. A na motorce se objevuje mnohem častěji než v závodním stroji NASCAR. Ne, nemusíte se namáhat, Chlívek slyší vaše námitky předem:
„Ty bys chtěl radši Zemana?“
„Ty bys chtěl radši Babiše?“
„Aspoň nedělá ostudu, neintrikuje a nepodlézá východním mocnostem!“

Ano, to je všechno pravda. Jenže, milí soudruzi, to je úplně obludné myšlení. Je zakázáno dívat se na politiku dnešního českého prezidenta kriticky jen proto, že se jeho předchůdce choval jako vypitý cynik bez kousku cti v těle? Nebo proto, že je většina národa přesvědčena, že Pavlův konkurent v prezidentské volbě by se na Hradě choval mnohem hůř?

 Tady se Chlívek s p. t. čtenáři dovoluje nesouhlasit: tichá autocenzura, díky níž většina českých autorů píše o hlavě stát jen pozitivně, je jednou z nejzábavnějších pastí zdejší žurnalistiky. Fešák na motorce je bezpochyby desetkrát lepší prezident než buran ve člunu. Ale to neznamená, že je to dobrý prezident.

 X X X

 ŠEF  SIS  GAŠPAR  NEHODU,  DOKONCE  V TAJNÉM  AUTĚ

 Šéf slovenské tajné služby měl nehodu. Vyšlo najevo, že zatajil luxusní auto

 Šéf slovenské civilní tajné služby SIS Pavol Gašpar měl v sobotu v Nitře na jihu země autonehodu. Incident odhalil nesrovnalost týkající se jeho majetku. Podle slovenského deníku SME se ukázalo, že ředitel tajné služby dosud v majetkových přiznáních neuváděl vlastnictví luxusního sportovního vozu, se kterým havaroval.

Srážka se stala pod Zoborem v Nitře, nedaleko kruhového objezdu a bývalých vojenských kasáren. Při nehodě utrpěla čtrnáctiletá dívka lehké zranění, které jí lékaři ošetřili v nemocnici. „Oba účastníci dopravní nehody byli podrobeni dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, výsledek byl negativní,“ doplnila policie.

 Gašpar, syn policejního exprezidenta a poslance Tibora Gašpara, řídil jedno z nejvýkonnějších sportovních aut na trhu – žlutého Dodge Challenger SRT Hellcat s výkonem 706 koní a zrychlením z nuly na sto za méně než čtyři sekundy.

Po nehodě na Facebooku napsal, že havarovaný vůz vlastní už více než pět let a pořídil si ho z vlastních příjmů. „Stálo méně než například nová Škoda Superb,“ dodal.

Deník SME však upozornil, že Gašpar tento automobil nezmínil v žádném ze svých majetkových přiznání za roky 2022 a 2023, přestože jej má podle jeho slov nejpozději od roku 2020.

Podle slovenské legislativy mají veřejní funkcionáři povinnost uvádět veškerý majetek, včetně dražších vozidel. Gašpar tak mohl porušit ústavní zákon o ochraně veřejného zájmu.

Povoláním syn, rýpl si Šimečka

Na případ reagoval i předseda hnutí Progresivní Slovensko Michal Šimečka. „V civilizovaném světě jsou utajení, diskrétnost a profesionalita součástí tajné služby. Pouze zde musí šéf tajné služby, povoláním syn, s tetováním svého otce na paži, jezdit v okázalém superautě,“ zkritizoval.

 Podle něj Gašpar už dříve nedokázal vysvětlit původ svého bohatství, které zahrnuje luxusní vilu, další rodinný dům, byt či chalupu. „Na toto auto si pravděpodobně našetřil díky sdílené rodinné licenci na MS Word, kterou on a jeho otec použili k sepsání návrhu na mé odvolání z funkce místopředsedy parlamentu,“ rýpl si Šimečka. Narážel tak na kauzu z loňského roku, kdy Šimečka obvinil Gašpara, že byl autorem návrhu na jeho odvolání z funkce místopředsedy Národní rady. Gašpar obvinění odmítl s tím, že se jeho jméno v dokumentu objevilo kvůli rodinné licenci MS Office, kterou používá spolu se svým otcem – jedním z předkladatelů návrhu na odvolání.

Všade v civilizovanom svete patrí k tajným službám zdržanlivosť, nenápadnosť a profesionalita. Iba u nás šéf tajných, povolaním syn, s vytetovaným otcom na ruke, musí jazdiť na vyzývavom superaute. Už skôr nevedel vysvetliť pôvod svojho majetku, luxusnú vilu, ďalší rodinný dom,

 X X X

 ‚Smutný a tristní obraz slovenské diplomacie.‘ Bratislava povolila vydávání víz ruským občanům

Slovensko obnovilo přijímání žádosti ruských občanů o vydání turistických víz. Píše o tom na svém webu list Pravda, který se odvolává na ruská média. Bratislava o změně postoje oficiálně neinformovala, neoficiálně to ale diplomatické zdroje podle médií potvrzují. „Politika Fica je čím dál více proruská. Moskva se netají tím, že chce obnovit své impérium,“ říká pro Radiožurnál Rastislav Káčer, diplomat a bývalý slovenský ministr zahraničí.

 Na přísnějších podmínkách pro vydávání víz ruským občanům se po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu dohodly některé členské státy Evropské unie, ale jednotný postoj nezaujaly. Téměř třetina z nich však přestala vydávat turistická víza, včetně Slovenska. Informace z médií o obnovení vydávání víz nebyla oficiálně potvrzena. Jak pravděpodobné se vám to jeví?
Připadá mi to velmi pravděpodobné a je to v souladu s politikou současné vlády Roberta Fica. Když se podíváte zpět téměř dva roky od nástupu jeho vlády v říjnu, jeho politika je konzistentně, a řekl bych, čím dál více proruská.

 Nevím, co vede slovenskou vládu k proruské politice. Je to obrovská strategická chyba, říká Rastislav Káčer, diplomat a bývalý slovenský ministr zahraničí

Bylo by to velmi v souladu s obsahem jeho politiky a dokonce i s jeho stylem, jeho netransparentností. Myslím, že slovenská veřejnost si zaslouží dozvědět se o takovémto kroku z běžných oficiálních slovenských zdrojů, nikoli z ruských webových stránek.

Co by podle vás mohlo slovenskou vládu vést k takovému kroku?
Nemám tušení, co vede slovenskou vládu k proruské politice obecně. Je to obrovská strategická chyba.

Rusko je strategickým vyzyvatelem celé Evropské unie, celého NATO. Netají se tím, že chce obnovit své impérium. Netají se tím, že chce posunout hranice NATO zpět do doby před rokem 1997, tedy před přistoupením nových členských států k Evropské unii. Tuto politiku tedy všeobecně nechápu.

Tyto víza jsou, řekl bych, podmnožina tohoto uvažování. Viděli jsme to v Maďarsku, kde (premiér) Viktor Orbán nejen prosazoval zrušení sankcí, ale také začal dávat víza ruským a čínským podnikatelům a tak dále.

Protože tyto informace nejsou transparentní, nemáme tušení, co se děje. Nevíme ani, jaké rozhodnutí v této věci přijala slovenská vláda, takže nemám ponětí. Jediná věc, kterou si myslím, je, že je to konzistentní v tom, že pokračuje v příznivých gestech, které ukazují její podřízenost a poslušnost vůči Rusku, ruským zájmům a politice Kremlu.

‚Proti konsenzu‘

Turistická víza přestala v roce 2022 po zahájení ruské agrese na Ukrajině vydávat všechny země se společnou hranicí s Ruskem. Neměla slovenská diplomacie o změně postoje předem informovat přinejmenším je, ale možná všech 27 států Evropské unie?
Slovenská diplomacie ignoruje tyto země. Slovenský ministr zahraničních věcí Juraj Blanár je spolu s maďarským ministrem Peterem Szijjártó zcela odlišným ministrem zahraničních věcí.

To bylo patrné i při bombardování, kdy se Ukrajina bránila a poškodila ruský ropovod. Oni plakali a stěžovali si na to, že vůbec Ukrajina brání své národní zájmy, své státní zájmy a tak dále.

 Ve svých prohlášeních a v Radě pro obecné záležitosti konzistentně vystupují proti konsensu. Samozřejmě by bylo správné, aby informovali Polsko, pobaltské státy a tak dále, s nimiž bylo Slovensko ještě před dvěma lety blízkým spojencem, stejně tak s Českem. Vždy se o každém takovém rozhodnutí radilo a v mnoha z těchto rozhodnutí jsme byli dokonce lídry takových rozhodnutí.

Tato netransparentnost a nesolidarita s Evropskou unií je stejná. KP poškození ropovodu Družba, když Peter Szijjártó a Juraj Blanár vyplakávali v Evropské komisi, která se jim najednou hodí. Najednou žádají o podporu.

(Polský ministr zahraničí Radosław) Sikorski na to řekl: „Víte, dostanete takovou podporu, jakou poskytujete ostatním spojencům.“ Bohužel je to poněkud smutný a tristní obraz současného stavu slovenské diplomacie.

Ruští občané

X Víme, jestli se má jednat o národní nebo schengenská víza? Byl by v tom v praxi rozdíl?

Je v tom rozdíl, ale protože o té informaci nevíme, protože rozhodnutí nebylo transparentní. Nevíme, jak bylo rozhodnutí učiněno. Na to opravdu nemohu odpovědět, ale nepřekvapilo by mě žádné zbojnictví nebo podraz z jejich strany.

Ale pravdou je, jak jste správně poukázal v úvodu, že v rámci Evropské unie jako celku neexistovala shoda. Ale pravdou je, že v alianci zemí, které jsou přímo ohroženy, panovala shoda. Bylo by opravdu solidární, kdyby to alespoň řekli nebo se s nimi alespoň formálně poradili.

Rusko se loni dostalo mezi pětici zemí, jejichž občané nejčastěji žádají o schengenská víza. Co je k tomu vede? Mají někteří z nich tendenci zde zůstat?
Stačí se projít po Praze, abyste viděli, kolik je tam ruských občanů – a to nejen v Praze, ale ve všech lázeňských městech v České republice. Nejde jen o to, že od 22. dubna část ruské diaspory z různých důvodů odchází za lepším životem.

 To je ten paradox, že dnes i v České republice, už dříve na Slovensku, často zažíváme bombastickou dezinformační kampaň o tom, jak je Západ zkažený, jak je Rusko skvělé a já nevím co ještě. Ale z dlouhodobého hlediska Rusové prostě utíkají ze své země za lepším životem. To je fakt.

Pak je tu druhá skupina, spekulanti, kteří jsou předvojem. Zastupují zájmy Ruské federace na Západě, to znamená, často perou špinavé peníze.

To nakonec také ukazuje pokrytectví ruského argumentu, kdy často elita, která verbálně a jinými způsoby útočí na Západ, prostřednictvím zpravodajských operací, má své děti nebo blízké příbuzné žijící na Západě, kde nakupují západní zboží a nemovitosti. Řekl bych tedy, že svět je v tomto ohledu často absurdní a cynický.

X X X

CO BUDE  S  OBYČEJNÝMI  UKRAJINCi?

 ‚Kam půjdeme po válce?‘ Západ Ukrajiny trápí drahé nájmy, v opravené nemocnici bydlí senioři zadarmo

Celý život prožili na Donbase a plánovali tam také dožít. Pak ale přišla ruská invaze na Ukrajinu. Statisíce starých lidí boje vyhnaly na západ Ukrajiny, jejich penze jim přitom často nestačí ani na nájem, jehož ceny se v důsledku množství nově příchozích zvedly. I proto někteří otálejí s odjezdem z vesnic, ke kterým se blíží boje na frontě. Pokud se jim ale poštěstí dostat na západ Ukrajiny do obce Solobkivci, mohou bydlet i zadarmo.

 „Rád vás vidím, čestné slovo,“ vítá nás před vchodem bývalý donbaský horník, 73letý Vladislav. Pochvaluje si, jak je v obci Solobkivci klid. Má srovnání. Nejprve utekl z Donbasu na západ Ukrajiny, pak se ale vrátil blíže k domu – na východ do Dnipra, kde zažil několik leteckých útoků.

 Díváme se jen na filmy. Jak zapnu zprávy, vzpomínám na domov, vypráví žena, která se musela evakuovat z Pokrovsku

„Tam když jsou sirény, tak lidi celé noci nespí. A pak jdou ráno pracovat, nechápu. Spadla tam balistická střela, ve třetím a čtvrtém patře nám to vybilo okna,“ vypráví pro Radiožurnál. „Tak jsem si řekl: ‚Co já tady vlastně dělám?‘ Tak jsem se sebral a odjel na západ. Za vámi!“ přibližuje.

Teď sice venku stojí před vraty s nápisem úkryt, ale ty se tu přeci jen zas tak často otvírat nemusí.

„Tady je krásněji a tišeji. Není tu balistika, ani drony, ani poplachy,“ popisuje Vladislav.

 V nově opraveném patře vzpomíná starosta Serhij Kohut na rok 2022. „Lidé migrovali. Nejdřív k nám přicházeli Kyjevané. A došlo nám, že všichni se nevejdou do bydlení na privátním trhu,“ vysvětluje.

 „Tak nás napadlo opravit nemocnici. Byla hodně zanedbaná, už 15 let nefungovala. Měli jsme nějaké finance, ale ne dostatek,“ líčí.

Nakonec se ale tady propojily dvě strany Ukrajiny: zemědělské Podolí a uhelný Donbas. Na opravy totiž přispěla správa přesídlené obce Hirske z Luhanské oblasti. V patře vzniklo deset pokojů, společné sprchy a toalety, kuchyňka a na chodbě několik gaučů a televize.

Není se kam vrátit

„Díváme se jen na filmy a seriály. Protože jak si zapneš zprávy, tak hned vzpomínáš na svůj domov,“ povídá se slzami v očích Nataša. Pochází z Pokrovska, který se teď ruská armáda snaží obklíčit.

Doma bylo na východě Ukrajiny. „Když jsme odjížděli, tak tři metry od nás něco dopadlo. Stačilo málo a už bychom nebyli. Evakuovali nás do Pavlohradu a pak odvezli sem,“ popisuje svou cestu.

 „Je to tak měsíc, co nám známí dali vědět, že dům už v Pokrovsku nemáme. Kam půjdeme, když válka skončí? Nevím,“ ptá se Nataša. „Starají se o nás jako o děti, jako kočka o koťata. Nic špatného říct nemůžu. Ale chtěla bych se vrátit domů, do domu. Ale Lysyčansk okupují, tam jet nechci,“ dodává.

Taťjana dřív pracovala jako lékařka, teď se vlastně tak trochu do nemocnice vrátila. Neustálou zdravotní péči naštěstí nepotřebuje. Senioři se zatím o sebe dokážou postarat sami.

Obec ale ví, že podpory budou do budoucna potřebovat víc. A dost možná u nich zůstanou až do konce života. Obec zatím počítá s tím, že zadarmo tady bude moct Taťjana i ostatní bydlet do konce války a ještě rok potom.

X X X

 DRÁBOVÁ  O  ENERGETICE

Čeká nás stále jaderný armagedon? S Danou Drábovou o ruských výhrůžkách

Ondřej Soukup, Josef Pazderka a Dana Drábová na živém natáčení podcastu Na Východ! na festivalu Colours of Ostrava 2025 

Prezident Putin, ministr zahraničí Lavrov nebo exprezident Medveděv. Ti a řada dalších představitelů kremelské propagandy po plošné ruské invazi na Ukrajinu pohrozili Západu jadernou odvetou za případnou podporu Kyjevu nebo jiné překročení červených linií. Není ale jasné, kudy přesně tyto linie vedou a kdy může ruský jaderný útok nastat. Ukrajinská armáda už zřejmě řadu z nich porušila – Kreml ale viditelně nereagoval. Je to tedy celé jen hra?

Moskva/Kyjev/Ostrava 22:04 30. srpna 2025Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu

Na to se zeptali Josef Pazderka s Ondřejem Soukupem v novém díle Na Východ! Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. A to za účasti publika na fóru Meltingpot, které každoročně doprovází festival Colours of Ostrava.

Poslechněte si Na Východ! s Danou Drábovou o výhrůžkách jadernými zbraněmi

Exkluzivní klub

Na světě je pět oficiálních jaderných velmocí: Spojené státy americké, Rusko (jakožto následovník Sovětského svazu), Francie, Velká Británie a Čína.

Jde o země, které legálně drží nukleární arzenál v souladu se smlouvou o nešíření jaderných zbraní z roku 1968. Naprostou většinu – zhruba 90 procent – jaderných hlavic přitom vlastní právě Spojené státy a Rusko.

Jaderné zbraně si ale od té doby opatřily také Pákistán, Indie a v nezjištěné míře Izrael a Severní Korea. U Íránu není jasné, jak blízko je k jejich finálnímu zhotovení.

Dana Drábová upozorňuje, že tato skupina zemí neuskutečnila nukleární testy před rokem 1967, jak požadovala výše uvedená smlouva, a do exkluzivního klubu jaderných velmocí tedy nepatří.

Jaderný poker

„Faktem ale je, že jaderné zbraně pořád slouží spíše k odstrašení než k nějakým vážně zamýšleným vojenským účelům,“ uklidňuje Drábová.

Právě schopnost odstrašení a vyvolání nejistoty jsou hlavním účinkem jaderných zbraní. Proto jsou národní jaderné programy tak úzkostlivě tajené a jaderné „útoky“ se odehrávají především v rovině slovních výhrůžek.

„Experti tomu někdy přezdívají jaderný poker. Že vlastně tou největší silou vládnete v momentě, kdy vám někdo nevidí do karet, ale když ty karty vyložíte, tak zbraně najednou na síle ztratí,“ doplňuje Josef Pazderka.

Co to ale znamená pro výklad slov představitelů Kremlu? Jak reálná je například hrozba, že Rusko nasadí jaderné hlavice do války na Ukrajině?

 „Řekněme, že by zaútočili třeba na město Dnipro. Je to vojenský cíl a důležitý logistický uzel,“ uvažuje v debatě Ondřej Soukup.

„Tak jo, ale pak jsem se podíval na mapu a z Dnipra do Doněcku je to nějakých 250 kilometrů a do ruského Bělgorodu asi 270. Tak si říkám: Vždyť vítr může foukat na různé strany. Přemýšlejí Rusové vůbec i o následcích případného výbuchu pro svoje vlastní lidi?“

Právě kvůli tomuto riziku nedává podle Dany Drábové nasazení jaderných zbraní na Ukrajině velký smysl. Navíc když podobný účinek dokážou obstarat i zbraně konvenční.

Únos elektrárny

Něco jiného jsou ale útoky na jaderná zařízení, což je případ ruské okupace elektrárny v Záporoží. „Jde o flagrantní, bezprecedentní porušení mezinárodního práva,“ upozorňuje Dana Drábová.

V areálu kurské jaderné elekrárny hořelo. Požár se podařilo krátce po dronovém  

„Jaderné elektrárny patří podle Ženevských konvencí mezi chráněné objekty. To znamená, že se na ně neútočí, a tím méně se kradou. Nemůžu to jinak říct, ale to je to, co Rusové provedli. Udělali si v Záporoží vojenskou základnu, protože dobře vědí, že je tam odtud nikdo nedostane.“

Podle ní se riziko jaderné havárie snížilo od září 2022, kdy byly bloky této elektrárny odstaveny z provozu. „Ale žádná jaderná elektrárna se neubrání cílenému zásahu střel Iskander-M nebo Kalibr,“ varuje Drábová.

X X X

 Finanční úřady jdou po e-shopech, taxikářích i účtenkách. Podvádět se nevyplatí, varuje Trubač

Lepší komunikace a cílenější kontroly. Přístup finanční správy k daňovým poplatníkům se zlepšuje. „Negativní chování jsou spíš excesy a určitě bych to už nebral jako obecné chování finanční správy,“ řekl partner Bříza & Trubač Ondřej Trubač na konferenci Právo a daně. 

 Podvodné e-shopy, flotilové taxislužby, falešné účtenky i nelegální zaměstnávání. Finanční úřady podle Ondřeje Trubače, partnera advokátní kanceláře Bříza & Trubač, výrazně zrychlily analytiku a cíleně si vybírají, na koho „zakleknou“. „Podvádět se určitě nevyplatí,“ upozornil na konferenci České justice a Ekonomického deníku Právo a daně. Naopak k těm, kteří na daních nešidí, jsou berní úředníci přívětivější než dřív.

Digitální platformy a e-shopy patří aktuálně k hlavním cílům finančních úřadů. Díky směrnici DAC 7 a nově zavedenému povinnému reportingu získává finanční správa od loňska velké množství dat, které využívá k nasměrování daňových kontrol. „K detekci podezřelých e-shopů využívá nově finanční správa i evropský informační systém,“ který eviduje zahraniční finanční transakce. Jakmile zaeviduje více než 25 přijatých plateb za čtvrt roku, banka automaticky informuje finanční správu, popisuje Trubač.

Flotilové taxislužby jako černá díra na DPH

Pod drobnohledem se ocitly také taxislužby. „Klíčovou roli při daňových únicích hrají takzvané flotilové firmy. Dosahují poměrně velkých zisků, ale následně se nepřihlásí jako plátci DPH. Před ukončením prvního účetního období ukončí podnikatelskou činnost a převedou své kapacity na jinou flotilovou společnost. Takto se cyklus neustále opakuje,“ popsal Trubač princip nelegálního byznysu.

 Velkým problémem je podle Trubače i falešné agenturní zaměstnávání. Firmy v rámci něj poskytují své pracovníky jiným podnikatelům, aniž by měly od úřadů potřebné povolení k agenturní práci. Často jde o způsob, jak se vyhnout odvodům na sociální a zdravotní pojištění a placení daní.

Účastníci prvního bloku konference Právo a daně. Zleva moderátorka Alžběta Vejvodová, místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO), ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Libor Dušek, prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová, Kamila Fialová ze Sociologického ústavu AV ČR a děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Radim Boháč. Foto: Radek Čepelák

Stát sice tyto zastřené agentury práce pokutoval, úřady si ale nedostatečně předávaly informace a finanční správa tak odhaleným viníkům pojistné ani daně zpravidla nedoměřovala. Podle nedávné zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu tak jen mezi lety 2019 a 2022 stát přišel o více než 90 miliard korun.

Toto zjištění dramaticky změnilo přístup finančních úřadů k nelegálním agenturám. „Kvaziagenturní zaměstnávání je oblast, na kterou se chtějí v nejbližší době intenzivně zaměřit,“ informoval Trubač.

Doměřeno 200 milionů

Novinkou je také boj s podvody s účtenkami do 10 tisíc korun. Finanční správa začala řešit, kdy dochází k obchodování nebo vzájemné výměně daňových dokladů. Zkontrolovala už na 300 firem a na daních jim doměřila téměř 200 milionů korun.

Podle Trubače se přístup úřadů v posledních letech změnil. „Když jsem začínal v daních, chodila finanční správa na kontroly nezřídka naslepo. Kdežto v současné době finanční úřad přijde opravdu cíleně, když na základě své analytiky zjistil nějaké nesrovnalosti,“ popsal advokát.

Tajemník Hospodářské komory Ladislav Minčič a vrchní ředitel pro daně a cla ministerstva financí Stanislav Kouba na konferenci České justice a Ekonomického deníku Právo a daně. 

Přívětivější úředníci

Celkově se ale přístup úřadů k daňovým poplatníkům a firmám v posledních letech zlepšuje. Zatímco v minulosti při sebemenším podezření finančáky sahaly třeba po zajišťovacích příkazech, a předběžně tak zmrazily firmám peníze, aniž by jim prokázaly chybu, teď k takovým tvrdým nástrojům sahají méně. A snaží se s podnikateli více a otevřeně komunikovat.

„Musím říci, že za poslední léta těch opravdu zoufalých nebo naříkajících podnikatelů ubylo,“ uvedl na konferenci tajemník Hospodářské komory ČR Ladislav Minčič.

Jeho slova o zlepšení v diskusi potvrdil i Ondřej Trubač. „Nevím, jestli bych to už nazval úplně proklientským přístupem, ale řekl bych, že negativní chování jsou spíš excesy a určitě bych to už nebral jako obecné chování finanční správy,“ uzavřel.

Konferenci Právo a daně pořádaly zpravodajské portály Ekonomický deník a Česká justice v posledním srpnovém týdnu. Mezi řečníky byli mimo jiné vrchní ředitel sekce Daně a cla ministerstva financí Stanislav Kouba, prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová ekonom a člen NERV Libor Dušek či předseda stínové vlády Karel Havlíček (hnutí ANO). Ten se ve svém vystoupení zaměřil mimo jiné na to, jak daňově podpořit živnostníky či zlevnit elektřinu firmám.

Poděkování za podporu konference Právo a daně patří advokátní kanceláři Bříza & Trubač a poradenské firmě LeitnerLeitner Česká republika.

Zleva předseda stínové vlády a stínový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, ekonom Libor Dušek a prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová na konferenci Právo a daně debatovali o tom, kam by se měl do budoucna posunout český daňový systém. 

Předseda stínové vlády a stínový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček na konferenci Právo a daně s vydavatelem České justice a Ekonomického deníku Ivo Hartmannem. Foto: Radek Čepelák

Spolu s vrchním ředitelem sekce Daně a cla ministerstva financí Stanislavem Koubou vystoupila v druhém bloku konference také expertka na daňovou digitalizaci z Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické Hana Zídková (třetí zleva) a daňový poradce LeitnerLeitner Česká republika Martin Valášek (na snímku vpravo). Foto: Radek Čepelák

Auditorium konference Právo a daně, kterou pořádaly zpravodajské portály Ekonomický deník a Česká justice. Foto: Radek Čepelák

Alžběta Vejvodová, ceskajustice.cz

X X X

 Podmínka za bodnutí do hrudníku? Bradáčová uspěla, Nejvyšší soud zasáhl

Nejvyšší soud (NS) nařídil Vrchnímu soudu v Praze, aby znovu rozhodl v kauze útoku před plzeňským barem. Za napadení soka nožem dostal pachatel v odvolacím řízení jen podmíněný trest. Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová s mírnějším postihem nesouhlasila a nyní uspěla s dovoláním. Uvedla to mluvčí NS Gabriela Tomíčková.

„NS zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,“ uvedla Tomíčková. Plné odůvodnění zatím není dostupné.

Incident se odehrál v červenci 2023 pozdě v noci. Muž nejprve slovně napadl barmanku, která jej kvůli inventuře nechtěla pustit dovnitř a obsloužit. Když se jí zastal jiný muž, útočník se po něm ohnal nožem s devíticentimetrovou čepelí a způsobil mu mělkou ránu v levé části hrudi. Napadený instinktivně uskočil dozadu, což mohlo zabránit vážnějšímu zranění.

Krajský soud v Plzni letos v lednu poslal pachatele na pět a půl roku do vězení za pokus o vraždu. Vrchní soud ale v dubnu rozsudek zrušil, čin překvalifikoval na ublížení na zdraví a výtržnictví a trest snížil na 18 měsíců vězení s podmínečným odkladem na tři roky. Podle vrchního soudu ne každé bodnutí do hrudníku musí být pokusem o vraždu. V tomto případě šlo podle senátu o „slabé bodnutí“ a útočník se nesnažil oběť zabít.

 Závěry Vrchního soudu jsou podle Bradáčové ve zjevném rozporu s obsahem důkazů provedených soudem prvního stupně. Ve svém dovolání upozornila na kamerové záznamy, které incident zachytily. „Byla to pouze (patrně podvědomá) obranná reakce poškozeného, která zabránila možnému vzniku následku na zdraví, nikoli okolnosti spočívající na straně obviněného,“ uvedla Bradáčová.

Podle dovolání prudký výpad zavíracím nožem proti levé části hrudníku je způsobilý způsobit závažná a život ohrožující poranění. Každému průměrně disponovanému jedinci musí být zřejmé, že v části těla, na kterou útočník mířil, se nacházejí životně důležité orgány – tedy srdce a plíce, ceskajustice.cz

X X X

 Na nejvýše položené chatě v Tatrách končí po půl století český chatař. Výběr nástupce označil za frašku

Po téměř padesáti letech končí na Chatě pod Rysy legendární český chatař Viktor Beránek. Nejvýše položenou turistickou chatu ve Vysokých Tatrách spravoval od roku 1977. O výměně na prestižním postu rozhodly ve výběrovém řízení Klub slovenských turistů a horolezecký spolek James. Beránek proces označil za frašku.

O Viktoru Beránkovi se mluví jako o králi Rysů. Toto označení je spojené se Svobodným královstvím Rysy, které je neoficiálně vyhlášené na Chatě pod Rysy. Symbolizuje, že hory jsou svým vlastním světem, daleko od civilizace a odkazuje to na svobodu, která je pro Beránka důležitým aspektem života v horách.

 Na nejvýše položené chatě v Tatrách končí po půl století český chatař. Téma pro Ladislava Nováka

„Největší roli sehrála ta svoboda. Já jsem odešel kvůli horám. Nejen kvůli tý kráse, ale kvůli tomu, že jsem byl svobodný, že jsem mohl žít naplno a dělat to, co jsem chtěl,“ říká Beránek v úryvku z filmu Svoboda pod nákladem.

Beránek se za těch 50 let skutečně stal nedílnou součástí Tater. Jeho střídání tak vyvolalo vlnu reakcí ve slovenské horalské komunitě.

I jako zkušený horal zůstával Beránek vždy opatrný. To, že v horách musí člověk být skutečně důsledný, připomínal i návštěvníkům.

„Ta příroda od tebe chce, abys byl aspoň dvěstěprocentní. Ona ti nic neodpustí, ta příroda. Špatně sis sbalil ruksak a je vichřice a odnesla ti péřovku, no a zmrzneš, sorry,“ varuje v jedné z dochovaných nahrávek.

Po téměř padesáti letech končí na Chatě pod Rysy legendární český chatař Viktor Beránek 

Nové výběrové řízení označil bývalý správce Chaty pod Rysy za frašku. V příspěvku na sociální síti naznačil, že výběrové řízení mělo být neférové a předjednané. Vítězi řízení a příštímu chataři Jánu Ševčíkovi přišel průběh přijímacího řízení standardní.

Staří nechtěli odejít, mladí mluvili o vykoupení. Před 50 lety nádrž Liptovská Mara zatopila 13 obcí

„Nevím, je to jeho subjektivní dojem, že je to fraška, no. Mě tam taky grilovali. Měl jsem tam svojí prezentaci, dostával jsem potom otázky, dostal jsem i otázky, které jsem nečekal…,“ popisuje Ševčík.

Majitele chaty ze spolku James a Klubu slovenských turistů se zatím pro vyjádření zastihnout nepodařilo. Ševčík je aktuálně nosičem s dvacetiletou zkušeností v Tatrách a pracuje na Téryho chatě. Popsal, že na Rysech má v plánu například modernizaci technického zázemí.

 X X X

 Z Polska do Bavorska: Váš podrobný seznam kroků pro zahájení práce v Německu

Z Polska do Bavorska: Váš podrobný seznam kroků pro zahájení práce v Německu  Zdroj: unsplash.com

 Pokud plánujete pracovat v Německu, Bavorsko je skvělým místem, kde začít. Jako pátá největší ekonomika světa lze Německo považovat za nejlepší loviště pro uchazeče o zaměstnání. Ať už jste z Polska nebo z jiné země, Německo nabízí širokou škálu příležitostí, zejména pokud máte odborné vzdělání nebo vysokoškolské vzdělání. Německo je zejména rozmanitá země, kde si každý může najít vhodné zaměstnání. Pokud však nevíte, kde začít, můžete použít tento kontrolní seznam, abyste se vyhnuli chybám a hladce se zabydleli v novém zaměstnání.

Z Polska do Bavorska: Váš podrobný seznam kroků pro zahájení práce v Německu  Zdroj: unsplash.com

Proč si vybrat Bavorsko pro práci?

Bavorsko je nejlepší volbou pro začátek vaší cesty. Díky své krásné krajině, prosperující ekonomice a flexibilnímu trhu práce nabízí skvělé příležitosti pro kvalifikované pracovníky. práce v německu bavorsko je ideální volbou pro ty, kteří hledají stabilní zaměstnání a lepší životní podmínky. Bavorsko je jedním z nejbohatších spolkových států Německa. Nabízí mnoho pracovních míst v odvětvích, jako jsou: logistika a skladování, stavebnictví a řemesla, automobilový průmysl a strojírenství, výroba potravin a zemědělství. Pokud jste navíc z Polska, je to ideální místo v blízkosti polských a českých hranic. To usnadňuje cestování domů a udržování kontaktu s rodinou. A především, když pracujete v Bavorsku, získáte dobré platové podmínky s více výhodami. Například německé pracovní právo chrání vaše práva. Získáte:

Spravedlivé mzdy (v souladu s kolektivními smlouvami)

Placené dovolené a nemocenské

Bezpečné pracovní podmínky

Z Polska do Bavorska: Váš podrobný seznam kroků pro zahájení práce v Německu  Zdroj: unsplash.com

Podrobný kontrolní seznam pro zahájení práce v Německu

Krok 1 – Získejte platný pas nebo průkaz totožnosti

Pokud jste občanem EU, jako například polští pracovníci, potřebujete pouze platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas. Občané zemí mimo EU však potřebují vízum nebo povolení k pobytu. Je důležité zůstat v kontaktu se svou ambasádou. Ambasáda vám může pomoci s: právní podporou, nouzovými kontakty nebo nahrazením ztraceného pasu.

Krok 2 – Najít legální práci

Pokud máte práci, považujte se za šťastného člověka na světě. Spolupracujte však pouze s ověřenými pracovními agenturami. Hledejte ověřené pracovní nabídky, které vám mohou pomoci i s uzavřením smlouvy a zajištěním ubytování. Dobrá agentura, jako je Starke Jobs, nabízí skutečné pracovní příležitosti v Bavorsku a podporu od začátku do konce.

Krok 3 – Podepište smlouvu

Nepodepisujte žádnou smlouvu naslepo. Je důležité porozumět smluvním podmínkám a znát svou pracovní dobu a mzdu. Nezapomeňte si vzít s sebou tyto dokumenty:

Pas nebo občanský průkaz

Pracovní smlouva

Doklady o zdravotním pojištění

Údaje o bankovním účtu (pokud existuje)

Evropský průkaz zdravotního pojištění (pro polské občany)

Krok 4 – Najít si bydlení v Německu

Najít si bydlení v Německu může být náročné, zvláště pokud jste noví. Některá pracovní místa nabízejí sdílené bydlení. Pokud ne, můžete si hledat pokoj v blízkosti svého pracoviště. Nebo můžete požádat o pomoc svou agenturu. V malých městech v Bavorsku můžete očekávat nájemné ve výši 300–500 EUR měsíčně.

Z Polska do Bavorska: Váš podrobný seznam kroků pro zahájení práce v Německu  Zdroj: unsplash.com

Krok 5 – Zaregistrujte svou adresu (registrace)

Skutečná část příběhu začíná, když přijedete do Německa. Do 1–2 týdnů se musíte zaregistrovat na místním registračním úřadě (Einwohnermeldeamt). Přineste si všechny důležité dokumenty, jako je pas/občanský průkaz, nájemní smlouva nebo dopis od pronajímatele. Abyste mohli dostávat výplatu, potřebujete místní bankovní účet. Za tímto účelem si přineste pas a registrační doklad.

Bonusové tipy pro zahraniční pracovníky

Nepracujte bez smlouvy a v případě nejasností se ptejte, protože mnoho zaměstnavatelů podporuje zahraniční pracovníky.

V Německu je důležitá dochvilnost a bezpečnost. Přicházejte včas a dodržujte pravidla na pracovišti.

Noste správnou uniformu nebo ochranné pomůcky.

Co nejdříve si zařiďte daňové číslo. Po registraci obdržíte daňové identifikační číslo (Steuer-ID). To je nutné pro legální práci a výplatu mzdy.