Sluha dvou pánů. Jak bude vypadat prvních sto dní Trumpa v Bílém domě Usednutí Donalda Trumpa do Bílého domu se blíží a s ním i spekulace, jak naloží s první stovkou dní v úřadu. Ta bývá u americký prezidentů výborným barometrem, kam budou svou politiku směřovat. Portál iDNES.cz oslovil přední experty na dění ve Spojených státech, aby načrtli scénáře, co od staronového amerického prezidenta čekat.
Igor Lukeš Uspokojení hybridního bloku voličů
Při odhadu, jak bude vypadat prvních sto dnů Donalda Trumpa v Bílém domě, můžeme vycházet ze dvou zdrojů: zaprvé z osobností, s nimiž chce vládnout, a za druhé z toho, co voličům slíbil. Co se týče jeho kandidátů na vysoké úřady, někteří jsou normální (Wileyová, Rubio, Bessent), jiní jsou nedůvěryhodní (Gabbardová, Hegseth, Ratcliff, Patel, Gorka, Miller, Navarro, Kennedy) a u většiny si na úsudek počkáme. Čtenáři mnohé z těchto osobností znají, a já se proto zaměřím na Trumpovy plány do budoucna.
Hlavním problémem nastupujícího prezidenta bude, že svůj úřad zahájí jako sluha dvou pánů. Zvolit ho pomohli manuální pracovníci a řemeslníci, muži bez vyššího vzdělání, Hispánci a také černoši, hlavně tím, ze zůstali doma. Trump to ví, protože když se ho ptali, čemu vděčí za své vítězství, řekl: „Vyhrál jsem díky mexické hranici a vysokým cenám potravin.“ Jeho kampaň ale zčásti financovala skupina více než padesáti miliardářů, těm nelegální přistěhovalci nevadí a o cenách vajíček nemají ponětí, protože sami nakupovat nechodí.
Uspokojit tento hybridní blok voličů nebude jednoduché. Ti první totiž k životu potřebují státní aparát, který není levný: sociální pojištění, zdravotní pojištění pro nemajetné a pojištění pro nezaměstnané činí 55 až 60 procent federálního rozpočtu. Naopak Trumpovi bohatí kamarádi chtějí stát s jeho regulacemi a daněmi radikálně zeštíhlit nebo zprivatizovat. První skupina potřebuje silný a drahý stát, tedy vysoké daně, zatímco ta druha chce stát a daně co nejmenší.
Trump nemá rád mezinárodní vztahy, ale jak denně dokazuje Blízký východ a Rusko, nemůže jim uniknout. Syrský diktátor Bašár Asad se narychlo přestěhoval z Damašku do Moskvy, kde už na něj čekají noví sousedé Edward Snowden a Viktor Janukovyč.
Nastupující prezident Trump slíbil, že vyřeší válku na Ukrajině, „ještě než vstoupí“ do úřadu. Pesimisté v tom vidí hrozbu mnichovské kapitulace. Trump je ale nepředvídatelný improvizátor. Pro ilustraci: jeho ministrem financí by se měl zřejmě stát zmíněný Scott Bessent, tedy ženatý gay s dětmi, který deset let pracoval pro George Sorose.
Co když nás tedy Trump překvapí? Jsem asi příliš optimistický, ale můžeme vyloučit možnost, že Trump, na rozdíl od opatrného Bidena, konečně Ukrajincům dodá nástroje k dosažení vítězného konce Putinovy zločinné války?
Igor Lukeš, historik a profesor na Bostonské univerzitě
Kryštof Kozák Plnění grandiózních slibů
Donald Trump ve své kampani sliboval řadu kroků, které znamenají dramatický odklon od priorit současné administrativy Joea Bidena. I jeho vystupování po přesvědčivém vítězství naznačuje, že se u něj nejednalo pouze o předvolební rétoriku a že je připraven své grandiózní sliby začít plnit.
Na domácí úrovni lze čekat především dalekosáhlou čistku ve federální vládě. Miliardáři Elon Musk a Vivek Ramaswamy dostali za úkol dramaticky proškrtat vládní regulace v podstatě ve všech oblastech, od ochrany životního prostředí až po kryptoměny. Škrtání regulací má jít ruku v ruce s masivním propouštěním státních úředníků, kteří již nebudou mít na co dohlížet.
Odstranění regulací má výrazně pomoci při dosahování dalšího klíčového cíle, jímž je výrazné zvýšení těžby ropy a zemního plynu na území USA. Strategie energetické dominance má zajistit nejen soběstačnost, ale i výsadní postavení v mezinárodním obchodu s energetickými surovinami včetně zásobování Evropy. Z hlediska klimatické politiky je to velký krok zpět, i proto Trump opět podle všeho odstoupí od Pařížské dohody týkající se ochrany klimatu.
Protože má Trump pocit, že mu státní byrokraté v průběhu jeho prvního období házeli symbolické klacky pod nohy, hodlá jmenovat do klíčových institucí především lidi, kteří jsou mu neochvějně loajální a nebudou se zdráhat radikálně zeštíhlovat či transformovat instituce jim svěřené.
I když to může být velmi problematické pro americkou ekonomiku i rozpočet, jednou z priorit se stane i masová deportace milionů ilegálních imigrantů. Navzdory mediálnímu zveličování jejich trestné činnosti jich drtivá většina tvrdě pracuje za minimální mzdy v oblastech, které nejsou pro rodilé Američany příliš atraktivní, ať už je to náročná práce na jatkách, v zemědělství, v pečovatelských službách nebo ve stavebnictví. Velkým problémem budou deportace v případě smíšených rodin, kdy jeden z manželů či děti mají americké občanství – Trump ale prohlásil, že rodiny rozdělovat nechce, takže mohou být deportováni všichni společně. Velký zákulisní boj lze očekávat v případě legální migrace. Část Trumpových poradců chce drasticky omezit i tento segment, nicméně Trumpovi oblíbenci z technologického sektoru jsou si vědomi, že právě přitahování talentů ze zahraničí je pro jejich dlouhodobou konkurenceschopnost nezbytné.
Další ostrý zákulisní souboj lze očekávat v sektoru zdravotnictví, kdy Trumpův kandidát na ministra Robert F. Kennedy slibuje vyhlášení války velkým farmaceutickým firmám, soukromým zdravotním pojišťovnám i potravinářské lobby, která produkuje nekvalitní a nezdravé potraviny. Razantní zásahy státu v této oblasti jsou totiž v přímém rozporu s odstraňováním regulací a podporou soukromých firem ve všech ostatních sektorech.
V zahraniční politice se Trump nijak netají svým asertivním až vyděračským přístupem, kdy již teď používá hrozbu vysokých tarifů, aby dosáhl svých cílů. Příliš přitom nerozlišuje mezi spojenci a protivníky, takže zvýšení tarifů se dotkne jak Číny, tak Kanady, Mexika či Evropské unie. Každá země, která má s USA pozitivní obchodní bilanci (více do USA vyváží, než z USA dováží) je z jeho pohledu podezřelá, tarify mají tuto nerovnováhu napravit. Tarify ale budou znamenat zvýšení cen pro americké spotřebitele i firmy, které jsou na dovozu komponentů ze zahraničí závislé. Lze také předpokládat, že postižené země zavedou odvetná cla, což poškodí americké exportéry.
Pro Evropu je klíčový postoj Trumpa vůči konfliktu na Ukrajině. Není žádným tajemstvím, že hlavní výzvou pro světové postavení USA je mnohem spíše Čína než ekonomicky slabé Rusko, a Trump a jeho poradci proto chtějí nákladný konflikt na Ukrajině ukončit, aby ušetřené prostředky mohli přesunout do Asie. Určitě lze očekávat přímá jednání s Putinem, jejichž výsledek je však těžké odhadnout. Trump nesnáší prohry, tudíž obavy z toho, že by klidně nechal Ukrajinu jen tak napospas, nejsou úplně namístě. Na druhou stranu, pokud Putin bude mít pocit, že na bojišti vítězí, a navíc že Američané chtějí stůj co stůj konflikt ukončit, může jednání schválně blokovat či protahovat, aby získal co největší výhodu.
Obecně se připravme na to, že ve světě Donalda Trumpa není příliš prostoru pro solidaritu, spolupráci či snad univerzální lidská práva. Stejně jako ve svém podnikatelském životě půjde tvrdě za svými úzce definovanými cíli. Běda tomu, kdo se mu bude chtít stavět do cesty.
Jan Hornát Deportace a boj s fentanylem
Prezident Trump bude v prvních sto dnech chtít začít s manifestativními deportacemi nelegálních migrantů. Právní rámec imigračního systému a jeho reforma se však bude řešit paralelně v Kongresu a netroufám si tvrdit, že i přes republikánskou kontrolu obou komor se to povede finalizovat ve zmíněném období.
Společně s omezením nelegální migrace se administrativa zaměří na boj proti pašování a distribuci syntetických drog (tj. fentanylu) do Spojených států, tlak bude vyvíjet i v rámci zahraniční politiky na Mexiko a Čínu, odkud většina produkce látek potřebných pro výrobu fentanylu pochází.
V prvních sto dnech pravděpodobně uvolní regulace, které v některých případech znemožňují těžbu zemního plynu a ropy na území Spojených států a zruší některé části Bidenova Inflation Reduction Act, zejména daňové výhody pro koupi elektromobilů.
V zahraniční politice bude v tomto období dominovat Ukrajina a snaha dostat všechny strany k jednacímu stolu, ale neočekávám, že v takto krátkém časovém období bude dosaženo finální a udržitelné dohody. Co se týká celní politiky, Trump určitě zavede nějaká nová, sektorová cla, ale nebudou to plošná cla, která by znamenala významný šok pro globální dodavatelské řetězce a tak i pro Americkou ekonomiku a tamní inflaci.
Zuzana Ringlerová První dny bez velkých změn
Během prvních sto dní má prezident šanci prosadit pouze sliby, jejichž naplnění nezávisí na dalších politických aktérech, například na Kongresu. Prezident tedy běhen prvních sto dní nedosáhne velkých změn (například slíbeného zrušení zákona o zdravotním pojištění), protože to vyžaduje schválení Kongresem, což trvá minimálně několik měsíců.
Mezi sliby, které by prezident mohl během tří měsíců snadno splnit, nepatří překvapivě ani rozhodnutí vyžadující úpravu ministerských vyhlášek. Na úpravy vyhlášek se vztahují formální procedury a lhůty (například vyhláška upravující emisní limity pro automobily).
Prezident může jednat relativně samostatně v zahraniční politice, může si určovat, s kým se setká a o čem bude jednat. Osobně tak vidím prvních sto dní v úřadu jako prostor pro nastavení politických priorit a zorganizování administrativy, aby na prioritách pracovala.
X X X
Vznikne Corbynova strana jako záchrana britské levice?
Nigel Farage triumfálně oznámil, že Reform UK má nyní 131 690 členů, čímž se stává větší skupinou než toryové. Mezitím vládnoucí Labour Party zůstává největší stranou s 370 450 členy platícími příspěvky. To je však stále mnohem méně než v období hluboké opozice v čele s Jeremym Corbynem, kdy labouristické karty mělo 532 000 aktivistů. Připojí se alespoň někteří z těch, které odradil sociálně liberální kurz sira Keira Starmera, k Corbynovi ohlášené nové straně? Situací se na stránkách polského portálu Myśl Polska zabýval Konrád Rekas. Zdá se, že text má přesah za hranice Velké Británie a je zajímavý i pro levici v jiných zemích.
Neexistuje žádný život mimo Labour Party?
Mimo Labour Party neexistuje žádný život – doposud tato zásada platila na 100 procent. Labouristická strana již zažila rozkoly směrem k liberálnímu středu (Sociálně demokratická strana, 1981-1988, poté pohlcena Liberálními demokraty), socialistický syndikalismus (Socialistická labouristická strana, založená vůdcem velké stávky horníků Arthurem Scargillem v roce 1996 a dodnes aktivní) a alterglobalismus (Left Unity založená Kenem Loachem v roce 2013, zpočátku docela slibná, ale postupně méně a méně viditelná). Nejvážnějším pokusem o vybudování zcela nového levicového křídla byla zatím Strana Respekt, působící v letech 2004 – 2016, která měla na svém vrcholu jednoho poslance a devatenáct radních. Britská/anglická* levice je udržována v kontrolovaném chaosu, který je usnadněn frakcionalismem a zavedenou tradicí trockistického enterismu, což znamená, že kolem každé nové iniciativy se stále objevují stejní lidé a kruhy, snažící se chopit vlivu a řídit formaci pouze v jejich vlastním směrem. Výsledkem je, že již 20, někdy i 40 let probíhají stejné osobní spory, stejné diskuse o nadřazenosti tendencí jednotlivých internacionál a skupin ve prospěch jejich vytvoření, zkrátka tento začarovaný kruh, který neumožňuje ideologické levici, aby viděla, že má všechno – kromě voličů a těch nejmenších i spojení s realitou.
Příliš mnoho života mimo Labour
Ve Spojeném království je nejméně osm komunistických stran, poslední z nich, Revoluční komunistická strana, byla založena letos kruhy trockistického časopisu „Na obranu marxismu“. Mezi dalšími skupinami silně zaměřenými na ideologickou tretrapilektomii příznivě vyniká pouze Nová komunistická strana Andyho Brookse, která vydává časopis „New Worker “ a angažuje se především v protiválečných protestech, zejména proti přítomnosti NATO na Ukrajině, organizované v rámci Mezinárodní ukrajinské antifašistické solidarity. Odborová a socialistická koalice, jejíž prapor používá Socialistická strana (Anglie a Wales), která se vyhřívá v paměti slávy bývalých militantů, zůstává jako obvykle volební aktivní. Existuje také Socialistická dělnická strana Alexe Callinicose, s přesunem zájmu od dělnické třídy k transgender otázkám, typickým pro nějaký trockismus – ale to vše je broušení starých hesel starých vůdců, někdy jen v osvěžených dekoracích.
Delevitizace labouristické strany
Noví se na levici začali objevovat s post-corbynskými čistkami v Labouristické straně a poté s anti-antisemitskou kampaní, v podstatě deislamizací labouristů, z níž byli všichni podezřelí ze sympatií se svobodnou Palestinou vymazáni. Vzhledem k tomu, že podobný postup byl proveden ve vztahu k osobám podezřelým z víry v existenci pouze dvou pohlaví, objevilo se na politickém trhu mnoho nestranických levičáků zamořených terfismem, antisionismem a přílišným zájmem o životní úroveň Anglická dělnická třída. Samozřejmě byly učiněny pokusy zorganizovat je také, takže Socialistická strana spravedlnosti se objevila na severu a Transform Party v Midlands a na západě. Většina redukovaných členů, včetně bývalých a současných radních vyloučených z labouristické strany, se stále deklaruje jako nezávislá, možná udržuje kontakty, mimo jiné přes Síť socialistické práce. Určitá část ideologické levice však stále funguje v podobě vnitřních nátlakových skupin v rámci široce chápaného dělnického hnutí, zejména odborů, jako je Momentum a Kampaň za socialismus působící ve Skotsku. Tyto skupiny se hlásí k labouristické loajalitě i přes jejich více či méně zjevný korbynismus.
Hamlet po porodu
To bylo umožněno tím, že přes přesvědčování mnoha spolupracovníků (včetně těch, které se předtím rozhodl obětovat, aby zachránil vlastní vedení, stejně jako Karel I. předal hraběte Strafforda parlamentu), se Jeremy Corbyn nemohl rozhodnout založit vlastní stranu, spokojený s formulí mírového hnutí Spravedlnost, založeného v roce 2021 a označovaného záhadně jako „projekt“. Situace se začala měnit v září 2024, kdy pět dříve nezávislých členů Dolní sněmovny v čele s Corbynem vytvořilo Nezávislou alianci, která se co do počtu rovná frakci Reform UK. Paradoxně se zdá, že právě úspěch Nigela Farage má na rozhádanou a upovídanou anglickou levici jednotící účinek.
Když uspělo pravé křídlo, proč ne my? – tato myšlenka pravděpodobně napadla mnohé z labouristické levice bezprostředně po vyhlášení výsledků voleb 4. července 2024. Druhý měl znít: pokud nedostanou levicový, prosociální volební návrh, jsou rozhořčení voliči Labouristické strany připraveni převést své hlasy na pravicové populisty, což se již stalo v deindustrializovaných oblastech Midlands a Yorkshire. Pokud však vznikne skutečně nová strana, pak přirozeně osloví výrazně jinou volební základnu, než jakou se podařilo shromáždit Reform UK.
Dělnická nebo islámská strana?
Alianci nezávislých tvoří spolu s Jeremym Corbynem poslanci Shockat Adam, Adnan Hussain, Ayoub Khan a Iqbal Mohamed, tedy zástupci muslimské komunity ve Spojeném království, odcizení týmu sira Keira Starmera s jeho prosionismem a skutečnou islamofobií. Jde o to, že taková myšlenka na vybudování politické strany organizováním hněvu britských muslimů se objevila již dříve a byla dokonce realizována v podobě Dělnické strany Británie Georgem Gallowayem, dosud neporaženým hlavním bojovníkem proti válce, dělnické levice a Chrise Williamsona, nepochybného Corbynisty, bývalého člena stínového kabinetu labouristů, který se ale postupem času stal rozčarovaným neustálým hamletismem bývalého vůdce. Přestože má WPB v celém Spojeném království pouze pět radních, v červencových volbách postavilo nejvíce levicových kandidátů (152), z nichž 11 získalo přes 10 % hlasů (sám Galloway, kandidující na znovuzvolení ve volebním obvodu Rochdale , kde o pět měsíců dříve získal mandát v doplňovacích volbách, získal 29,2 % a byl druhý).
V britském systému samozřejmě vítěz bere vše, ale Galloway dokázal alespoň postrašit establishment důsledným zdůrazňováním hesla „Tohle je pro Gazu!“, díky čemuž získal hlasy britských muslimů, zrazených labouristy. Nyní se Corbyn pokusí zopakovat stejný manévr. Otázkou ovšem je, zda bude pro obránce Palestiny stejně důvěryhodný jako Galloway a zároveň zda dokáže napravit chybu Dělnické strany Británie, která se natolik soustředila na blízkovýchodní a ukrajinské problémy, že někdy zapomnělo na svou britskou dělnickou povahu.
Spojenci hledaní a nechtění
Založením vlastní strany bude pravděpodobně Jeremy Corbyn moci počítat s významnou částí své staré gardy, a to jak romantickými Corbynisty („protože je tak čestný a milý“), tak rozumnými (protože jde o známé jméno, které může donutit samotné vůdce k jednotě, nebo jednoduše překonat staré rozdělení a apelovat přímo na voliče). K nové formaci se zřejmě přidají i ti, které Corbyn nijak zvlášť nepostrádá, protože mu způsobili dost bolestí hlavy v Labour Party, když musel hájit trockistické vstupy a neomilitanty před ostražitostí aparátu modré práce. To je problém snad všech nových levicových formací na Západě. Podobná infiltrace přirozeně frakčních prostředí, která nemohou fungovat bez víceúrovňových intrik, vylučování, blokování atd., brzdí i další rozvoj Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost v Německu. Vnitřní sevření očekávané ještě před vznikem nové strany se pro ni proto může ukázat mnohem vážnější než konkurence s labouristy.
Silný kvůli Starmerově slabosti
Zdá se, že Corbynovi zatím pomáhají reakce jeho bývalých kolegů. Významný poslanec labouristické strany Graham Stringer se na GB News zeptal na volební šance nové iniciativy v situaci, kdy například ve volebním obvodu Dewsbury a Batley ve West Yorkshire tvoří muslimové již 52 % oprávněných volit, a v Birminghamu a Leicesteru přes 30 %. Ale tato města mají i jiné problémy!“, načež důsledně označoval Corbynův postoj za „pro-Hamás“. Labouristická strana takovými metodami nezíská zpět podporu muslimů a pravděpodobně nezíská ani voliče, kteří se k nim zdráhají, protože preferují Reform UK nebo (s větší sociální citlivostí) Sociálně demokratickou stranu, která ve své současné podobě je sociálně konzervativní a rozhodně protiimigrační.
Sir Keir Starmer neustále stoupá v průzkumech neoblíbenosti, zatímco podpora ostatních parlamentních stran vůbec neroste. Otevřená proto zůstává otázka, kdo bude konzumovat rostoucí společenskou nespokojenost. Každá vláda Spojeného království se je samozřejmě snaží přečkat, zatímco Reform UK jako forma přežití toryismu a ve skutečnosti součást systému není skutečnou alternativou, ale vedení labouristů se zjevně snaží udržet trend vytvářet za levicový ekvivalent Farageovy strany se považují za přirozené spojence Corbyna, protože sedm poslanců Labouristické strany bylo v červenci 2024 suspendováno za podporu projektu předloženého Skotskou národní stranou na zrušení stropu pro dvě děti, tedy limitu, který nedovolí pobírání dávek na péči o více než dvě děti. To je víc než jen nechat se vyhodit za to, že nemilujete Tel Aviv nebo že na vás neudělali dojem muži v ženských šatech. To je důkaz, že v dnešní Labouristické politice není místo pro základní sociální citlivost. A to je něco, co může spojit jak voliče zajímající se o osud Gazy, tak ty, kteří se obávají o životní podmínky v Midlands.
Jedinou pochybností proto zůstává, zda se starému levicovému zvyku nakonec podaří celý tento potenciál promarnit.
Konrád Rekas, Myśl Polska, Výběr a překlad Jana Putzlacher, server vasevec.cz
X X X
EXPREMIÉR ČR ING JIŘÍ PAROUBEK:
ANGLIČANKA ASADA, DNES V MOSKVĚ
Řídí se britská Labour Party ještě zásadami humanity?
Britská vláda v těchto dnech vyřizuje žádost manželky bývalého prezidenta Sýrie Bašára Asada o možnost přicestovat do Velké Británie a zajistit si tam kvalitní léčbu akutní leukémie, kterou onemocněla, na jedné z britských soukromých klinik. Připomenu jen, že paní Asma Asadová má kromě syrského občanství, také občanství britské.
Kromě toho, vyrůstala až do roku 1970, nežli se stala manželkou B. Asada ve Velké Británii, jako dcera významného britského lékaře syrského původu. Je zřejmé, že tento syrský lékař, jako kardiolog pomohl stovkám a možná tisícům britských občanů řešit jejich zdravotní problémy. A některým možná zachránil život. V roce 2011 islamisté nejrůznějšího zaměření, zahájili v Sýrii to, čemu se říká syrská občanská válka. Pokud jde o výzbroj islamistů, tu financovala především Saudská Arábie a také Katar a Západ se k nim ochotně přitulil. A v Sýrii se kromě domácích, syrských islamistů, sešli nejhorší džihádistističtí hrdlořezové z celého světa. Myslím, že to byl jeden z velmi vážných impulsů pro prezidenta Putina, který v určité fázi „občanské války“„ přispěchal Asadovi na pomoc. Pragmaticky řečeno, je lepší vyřídit část radikálních islamistů, kteří by jinak řádili na Kavkaze anebo přímo v Rusku, na syrském bojišti, nežli na území Ruské federace. Kolik radikálů se takto podařilo vyřídit, je otázkou. Ale mezi islamisty, kteří převzali po Asadovi moc v Sýrii, je také určitě celá řada britských teroristů. Nyní vládnoucí syrští islamisté, pokud chtějí Sýrii udržet pohromadě, musí v logice věci, dříve nebo později odeslat zahraniční bojovníky do jejich mateřských zemí, tedy i do Británie. Nevím, jak se na to bude tvářit britská vláda, až se tito lumeni objeví v Británii. Budou jasnou bezpečnostní hrozbou.
Ale teď zpátky k paní Asadové. Je její věcí, pokud věří kvalitě britské medicíny. Já bych na ní příliš nesázel. Osobně jsem udělal před časem při svém vážném onemocnění vynikající zkušenost, jednak se skvělými českými lékaři a také s vynikajícím protagonistou tradiční čínské medicíny v Číně. Ale je to její volba vrátit se na léčení do Velké Británie.
Britská labouristická vláda, ústy svých dvou ministrů, návrat britské občanky paní Asadové, nechce povolit. Prý má prošlý pas. Za toto zdůvodnění by se nemuseli stydět ani normalizační čs. komunisté, kteří některým československým občanům – chartistům a obecně svým politickým odpůrcům, nepovolovali v 70. a 80. letech návrat do republiky. Odebrali jim dokonce i státní občanství, tedy možnost používat československé pasy. Byla to odsouzeníhodná praxe. A britští labouristé teď jdou v jejich šlépějích.
Vždycky v minulosti jsem obdivoval britskou labouristickou stranu. Zejména pro její schopnost regenerace, její schopnost pružně programově reagovat na potřeby britského lidu. Vzahraničně politické oblasti je ovšem dnes britská vláda v naprostém zajetí bidenovské politiky Spojených států. Nelze ji odlišit od konzervativců. Pojem humanita se z této „politiky“, před kterou si slušný člověk musí odplivnout, zcela vytratila. Možná, že jsem sentimentální a pacifistický socialista, ale nechápu, proč britská Labour Party, která vždy měla silné pacifistické křídlo, patří dnes v rámci Západu k jestřábům (ukrajinská válka). Je mi této strany líto a zejména mi je líto britského lidu.
Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz
X X X
Poučení: Zjevně existuje dobré a špatné zasahování
Elon Musk, AfD a „vměšování“ do německé předvolební kampaně: Jaké bylo zasahování do americké volební kampaně? Jaké to bylo s Merzem a Sorosem? Tak se ptá Philipp Gut ve Weltwoche a hned má několik výživných odpovědí ohledně dvojího metru západní hodnotové demokracie:
Elon Musk vyvolává v německé volební kampani rozruch svým prohlášením, že Německo může zachránit pouze AfD. Kandidát CDU na kancléře Friedrich Merz a další rozzlobeně odmítají „vměšování“ a tvrdí, že je „agresivní a troufalé“.
No, to je diskutabilní. Jen musíte být důslední. Faktem je, že německý stát, vrcholní němečtí politici a německá masmédia opakovaně zasahují do americké volební kampaně „vtíravým a troufalým způsobem“.
Legendární jsou obálky Spiegelu, které popisují Donalda Trumpa a Muska jako krvežíznivé bestie (sražená Socha svobody atd.) nebo „nepřátele státu“.
Friedrich Merz se vždy rád objevoval po boku technologických miliardářů, jako je Bill Gates. Léta dostával slušný plat od Blackrocku.
Německá spolková vláda dokonce darovala miliony nadaci Clintonových – „uprostřed“ americké volební kampaně, jak jsme četli v roce 2016, během Trumpova prvního pokusu.
Německá předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v současnosti zasahuje do volebních procesů v Rumunsku a Gruzii poněkud „agresivním a troufalým“ způsobem.
A jaké to zase bylo, když George Soros – další zahraniční miliardář – chválil Zelené jako „jedinou důsledně proevropskou stranu“? Proč nedošlo ke vzpouře?
Poučení: Zjevně existuje dobré a špatné zasahování. Dobré je, když má tendenci přicházet „zleva“ a podporuje mocenský kartel „starých“ stran. Je špatné, když přichází zprava a mluví k silám změny.
MUDr. Ivan David, europoslanec, server vasevec.cz
X X X
V Polsku, podobně jako v Česku se obyčejní lidé bouří proti podpoře Ukrajiny
Jiří Vyvadil: Zatímco jsou v Polsku i Česku u moci tuhé proukrajinské a protiruské síly, nejen Češi, ale mnohem více odvážnější Poláci dávají najevo svůj odpor k současné politice. Přináším ze stránek portálu Strana u.a. dva příklady, jak se Poláci bouří. Tak jak se situace na bojišti krok za krokem mění ve prospěch Ruska a jak se stupňuje tupost našich, ale i polských proukrajinských vládců, ucho džbánu přeplněného přirozeným odporem se blíží k bodu, kdy se utrhne…
Ukrajinská televizní moderátorka Olga Freimutová byla v Polsku vítána výkřiky „Sláva Putinovi“.
Ukrajinská televizní moderátorka Olga Freimutová byla uražena obyvateli Polska, kteří ji vítali výkřiky „Sláva Putinovi“.
Na sociálních sítích o tom promluvila sama novinářka.
K incidentu došlo ve Varšavě. Podle Freimutové se Poláci, když slyšeli její ukrajinský jazyk, pustili do urážek.
„Vřelé“ přivítání ve Varšavě. Zde je videoreakce na mě, když jsem mluvila ukrajinsky s taxikářem. Můj taxikář uvízl u závory, jeho karta nefungovala. Přiběhl silný Polák a začal křičet: „Kurva, sláva Putinovi!“ Starší Polky ukázaly prostředníčky a požádaly, abych opustila zemi,“ uvedla televizní moderátorka.
Ve videu můžete mimo jiné slyšet Poláka říkat: „Odprdelej se, kurva, na Ukrajinu!“
Freimutová pachatele nějakou dobu sleduje a požaduje od muže omluvu.
„Musíte se omluvit, pane – nejsem svině, jmenuji se Olja a miluji Ukrajinu,“ říká televizní moderátorka.
Připomeňme si, že letos na jaře napadl varšavský taxikář Ukrajinku poté, co odmítla zaplatit nafouknuté jízdné.
Na hlavním nádraží si žena najala řidiče z přilehlého parkoviště. Muž ji přivedl do hotelu, ale místo původně avizovaných 20 zlotých jí řekl, aby zaplatila 300.
„Poté začíná být agresivní a křičí na mě, říká mi kurva a různé polské sprostosti,“ řekla oběť.
Již dříve se podobným způsobem choval polský pohraničník k ukrajinskému novináři a udělil pokutu.
Konečně si připomeňme další historku z února tohoto roku
Polského farmáře, který Putina oslovil sovětskou vlajkou, okamžitě zadržela policie.
- února 2024,
V Polsku byl zatčen farmář, který vyzval Putina, aby se „vypořádal“ s Ukrajinou.
Polská policie zadržela farmáře, který si na traktor vyvěsil plakát s výzvou k Putinovi a vlajkou SSSR .
Oznámil to polský ministr vnitra Marcin Kerwinski na své stránce na sociální síti H.
„Skandalózní banner, jehož fotografie se rozšířila na internetu, byla okamžitě odstraněna polskou policií píše Kerwinski.
Připomeňme, že při rozsáhlých protestech polských farmářů proti dovozu ukrajinského obilí připevnil jeden z farmářů na svůj traktor vzkaz, adresovaný osobně prezidentovi Ruské federace: „Putine, vyřiď Ukrajinu, Brusel a naše vládci.” Vlajka SSSR byla připevněna k levé straně chladiče zemědělského stroje.
J.V. Chce to hluboce dýchat. Tak jako byl poražen Hitler spolu s českou protektorátní vládou a obyvatelé Protektorátu Böhmen und Mähren se dočkali svobody, tak bude poražen Zelensky spolu s mohutnou podporou údajně nejsilnějšího vojenského paktu na světě NATO. Logiku vývoje, směřující k nastolení rovnováhy sil mezi Západem a Ruskem tolik potřebného ke spokojenému životu obyčejných lidí, nelze zastavit. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz
X X X
Miliardář Musk si změnil jméno na síti X. Vystupuje jako pravicový žabák?
Miliardář Elon Musk si na své sociální síti X změnil jméno. Nově na ní vystupuje jako Kekius Maximus. Technologický magnát, který patří k blízkým důvěrníkům nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, si současně upravil i profilový obrázek. Teď zobrazuje žabáka Pepeho s herní konzolí. Jak upozorňují média, internetový mem bývá spojován s krajní pravicí.
Proč k tomuto kroku přistoupil, Musk nevysvětlil. „Kekius Maximus brzy dosáhne 80. úrovně v PoE,“ napsal na silvestra k obrázku žabáka Pepeho oblečeného v římském brnění.
Zkratka PoE pravděpodobně podle deníku The Independent odkazuje na hru Path of Exile 2, která patří mezi miliardářovy oblíbené. List zároveň poukazuje na to, že Musk tento internetový mem sdílel i dříve.
Samotné jméno Kekius Maximus podle BBC zřejmě vzniklo ze slangové slova „kek“, které hráči používají jako synonymum pro „LOL“, které označuje smích. Odkazovat může také k staroegyptskému bohu. Druhá část jména pak podle britského serveru připomíná jméno postavy Maxima Decima Meridia z filmu Gladiátor.
Muskovo jednání však vyvolalo ve světě kryptoměn vlny. Hodnota memecoinu, jak se nazývají digitální měny inspirované právě internetovými memy, s názvem Kekius Maximus prudce vzrostla.
Britská BBC, The Indepent a další média současně upozorňují, že žabák Pepe bývá spojován s krajně-pravicovými skupinami. Postavička ve své podstatě nemá žádné rasistické nebo antisemitské konotace, ovšem v posledních letech ji krajní pravice využívá jako symbol a používá ji k šíření nenávistných zpráv na internetu, píše americká nezisková organizace Liga proti hanobení.
X X X
Válečný veterán HIRO získal medaili Za hrdinství, které dokazuje každý den
Když novodobý válečný veterán a para sportovec, osmatřicetiletý Lukáš HIRO Hirka, přebíral 28. října medaili Za hrdinství, byl šťastný, že mu ji předává prezident Petr Pavel. „Mám velkou radost, že jsem se dočkal vyznamenání právě od něj. Nesmírně si ho vážím pro hodnoty, které zastává,“ říká rodák z Frýdku-Místku.
K současnému prezidentovi má oceněný muž blízko z více důvodů. „Je motorkář jako já, jezdím s otcem v sajdkáře. A v dobách, kdy jsem sloužil v armádě, byl Petr Pavel jedním z náčelníků generálního štábu, tedy můj nadřízený,“ líčí Hirka.
Slavnostní ocenění ho těšilo o to víc, že ho prožíval společně s rodiči i novomanželkou. „Splnil se mi můj největší sen, v září jsem se oženil,“ dodává Lukáš Hirka, který je pro spoustu lidí hrdinou už dávno.
Ačkoli je v invalidním důchodu a musí dennodenně bojovat s bolestí hlavy a dalšími zdravotními problémy, nevzdává se. „Hrdinství Lukáše je především v tom, jakým způsobem se vyrovnává s následky zranění a vrací se zpět do života. Jeho příběh pomáhá, dodává naději i sílu bojovat dalším lidem s těžkým poraněním mozku,“ říká Lukášův otec Jiří Hirka.
„Syn je činný v aktivní armádě, podporuje Vojenský fond solidarity a veteránské hnutí, je patronem maturitního ročníku na Vojenské střední škole v Moravské Třebové, a když mu to zdraví dovolí, úspěšně se věnuje para atletice. Rád by se dostal až na olympiádu,“ popisuje Jiří Hirka, který šel do předčasného důchodu, aby mohl synovi pomáhat v jeho aktivitách.
Život mladého vojáka se změnil 7. září 2012 při útoku na afghánskou základnu Shank v provincii Lógar. Lukáš Hirka měl po službě, byl jen v triku a šortkách, když jedna z raket explodovala po nárazu do ochranného valu základny. Tlaková vlna, střepiny i úlomky betonu ho zasáhly dva metry od krytu. Utrpěl těžké zranění hlavy, jeho stav byl kritický.
Polní chirurgický tým a následně lékaři v kábulské nemocnici ho stabilizovali natolik, aby zvládl převoz vojenským speciálem do Česka. Dlouhé měsíce pak ležel v kómatu ve vojenských nemocnicích, nejdřív v Praze, poté v Olomouci. Podstoupil operace, trápily ho infekce, naděje na přežití nebyly velké.
Oporou mu byla celá jeho rodina. Matka nechala práce, aby se zraněnému synovi mohla nepřetržitě věnovat. S manželem a mladším synem Tomášem cvičili s Lukášem na nemocničním lůžku a později i v Sanatoriích Klimkovice. Tam Lukáš intenzivně rehabilitoval, ačkoli byl zpočátku ve stavu, kterému se říká vigilní kóma. Jde o stav, kdy je člověk s poškozením mozku v hlubokém bezvědomí, ale přitom působí dojmem, že je bdělý, protože má otevřené oči a vykazuje další známky bdění.
Nikdo si v té chvíli netroufal odhadnout, zda a jak moc se může jeho stav zlepšit. Lukáš ale ukázal, že je bojovník. V Klimkovicích strávil téměř čtyři roky, jeho rehabilitaci hradila Vojenská zdravotní pojišťovna s podporou armády a rodiny. Domů odjížděl Lukáš na vozíku s tím, že se dokázal domluvit a na krátkou chvíli s oporou i postavit.
Nyní dvakrát týdně trénuje na vozíku para atletiku na stadionu v Ostravě a někdy i v Praze. Je členem Para Athletics Team SSK – Vítkovice, ale podporuje ho i ASC Dukla a další partneři. V letech 2021 – 2023 získal ve své kategorii třikrát titul mistra ČR v hodu oštěpem a byl držitelem českého rekordu, loni se poprvé stal i vicemistrem ve vrhu koulí.
Loni ho potrápily zdravotní problémy. „Bolesti mi znemožnily pohyb. Ale od října jsem pod dohledem lékařů znovu lehce trénoval a už v listopadu jsem byl na závodech v Ománu. Po tak velké pauze jsem dopadl dobře,“ říká Lukáš Hirka. Získal 3. místo ve vrhu koulí a 4. místo v hodu oštěpem. Chce udělat vše pro to, aby si vybojoval účast na letních paralympijských hrách, které se budou konat v roce 2028 v Los Angeles. „Lukáš ale olympiádu už vyhrál, tu životní,“ dodává jeho otec Jiří.
X X X
Ewerton do Egypta? O šikulu z Baníku má zájem nejlepší klub Afriky
Dotáhl ostravský Baník na 4. místo tabulky, je kapitánem týmu a jedním z nejlepších hráčů ligy. Teď je však na odchodu. O fotbalistu Ewertona má zájem egyptský velkoklub Al-Ahlí. Podle informací iDNES.cz je přestup na spadnutí.
„Pro Al-Ahlí je Ewerton na seznamu posil prioritou a jeho příchod je blízko. Jasno by mělo být příští týden,“ říká sportovní novinář Ahmed Shehab z Al Ahly TV a týdeníku Akhbar el-Yom.
„V létě se koná v USA mistrovství světa klubů, kde mají velké ambice. Přeci jen, jde o nejlepší celek Afriky, v posledních dvou letech se stal africkým šampionem,“ vysvětluje.
Sám hráč údajně o přestup do týmu z Káhiry má zájem. Lákadlem je i plat. Osmadvacetiletý brazilský křídelník by měl dostat ročně přes milion dolarů. Zbývá doladit finanční detaily mezi kluby.
Ewerton Paixão da Silva, jak zní celé jeho jméno, by se měl vrátit do Ostravy 4. ledna, pak dojde k finálnímu rozhodnutí. Bude bojovat s Baníkem o top trojku v české lize, nebo o egyptský titul?
Al-Ahlí, které vede švýcarský trenér Marcel Koller, je nyní v domácí lize třetí, dva body od vedoucího Zamaleku, má však zápas k dobru. Ewerton by měl zároveň pomoci vyřešit velkou marodku, která tým trápí.
Jde vskutku o velkoklub. V roce 2000 byl vyhlášen nejlepším africkým klubem století, získal 44 egyptských titulů a 9 triumfů v africké Lize mistrů.
Na mistrovství světa klubů skončil naposledy třetí. Na šampionátu, který ovládl Manchester City, v semifinále nestačil na brazilské Fluminense (0:2), načež v boji o třetí místo zdolal japonskou Urawu (4:2). Nyní se na úvod turnaje, který startuje 15. června, utká Al-Ahlí s Messiho Interem Miami.
V Česku egyptský celek spolupracuje poslední tři roky s Teplicemi, hostuje tu jejich útočník Mohamed Jásir. Nyní jsou však bafuňáři z Káhiry v kontaktu výhradně s Baníkem.
Ještě před pěti lety hrával Ewerton ČFL za pardubické béčko a svými kousky bavil třeba v Přepeřích nebo Živanicích. Po odchodu do Mladé Boleslavi, kde se v sezoně 2021/22 blýskl jedenácti góly a šesti asistencemi, si vysloužil přestup do Slavie. Jenže v červenobílém se neprosadil.
V létě 2023 tak odešel na hostování s opcí do Baníku Ostrava. V týmu kouče Pavla Hapala se stal tahounem, a tak o rok později přestoupil natrvalo. Nejdražší hráč v historii Baníku s cenovkou 25 milionů korun se vyplatil náramně. Dnes je s deseti góly a třemi asistencemi nejproduktivnějším hráčem ligy. A také atraktivním zbožím nejen pro evropský trh.