Ukrajina nejen třetí největší stát Evropy, je i největší obilnicí Evropy. Od roku 2014 ji opět pohlcuje válka. Kolik těch zničujících válek již zažila? Vždy po nich zbyla spálená země a miliony obětí. Co se budovalo po desetiletí je zničeno v okamžiku. Ani ta dnešní válka není výjimkou. 

Na frontě umírají desetitisíce mladých mužů. Dle deníku New York Times ztráty Ukrajiny prudce rostou. V srpnu je uváděn celkový počet padlých 70tisíc, zraněných 120tisíc. To je ale jen z té jedné části Ukrajiny, další oběti jsou z východní, tzv. „proruské“ části Ukrajiny, kde žijí obyvatelé ruské národnosti. 22% obyvatel Ukrajiny je ruské národnosti. Také zde umírají lidé, ale o nich se nemluví. Vedle statisíců obětí, roste i počet uprchlíků, ten dosahuje již 5 milionů v zemích EU a 1 milionu v Rusku. Ukrajina se ale vylidňuje již dlouhodobě, zejména v době po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny.

Dle „Lexikonu zemí“ z roku 1995 (Fortuna Print) žilo ještě v roce 1993 na Ukrajině 53 milionů obyvatel. Pozdější dostupné statistiky uvádí (2010) počet 46 milionů, nyní 3 milionů obyvatel, ale i toto číslo je velice nadsazené, nepřesné. Počítá do něj totiž i obyvatele Krymu, Doněcka, Luhanska… území, která vyhlásila svou nezávislost na Ukrajině v roce 2014 v průběhu občanské války. Během následujících 30 let se předpokládá pokles o dalších 10 milionů obyvatel v důsledku nízké porodnosti, jedné z nejnižších v Evropě. Ukrajina se vylidňuje, utíká mladá generace, zůstávají především starší lidé…

Zejména mladí lidé z Ukrajiny nechtějí umírat v této nesmyslné válce. V našich médiích slyšíme o nedostatku pediatrů, zubařů, zdravotních sester, řidičů, řemeslníků všeho druhu. Běženci budou nenároční, budou pracovat i přes sobotu, neděli, nebudou stávkovat, prostě ideální zaměstnanci. Čím déle bude válka trvat, tím více ukrajinských rodin si rozmyslí návrat domů do válkou rozvrácené Ukrajiny, již dnes je to asi třetina rodin. Vzhledem k příbuznosti jazyků se rychle včlení do české společnosti. Podobné je to v dalších zemích, kam směřují uprchlíci z Ukrajiny.

Do této války jsou vtahovány další státy včetně České republiky. ČR jen na přímou vojenskou a ekonomickou pomoc sebrala z rozpočtu 45 miliard korun. Další miliardy odchází do sociální a zdravotní pomoci statisícům Ukrajinců. Ty miliardy Fialova vláda bere občanům z kapes i z úspor vládním balíčkem či inflací. Fiala hospodaří, jak ti dva koumáci Pat a Mat.

Ze zkušenosti víme, že Spojeným státům trvalo téměř 20let, než poznaly bezvýchodnost své intervence v Afghánistánu nebo dříve ve Vietnamu. Ve Vietnamu je to stálo 55 tisíc padlých a biliony dolarů. Poučily se, a tak místo US vojáků v této válce nechávají umírat národy Slovanů. Ukrajina dále chudne, je otázkou kdo bude v budoucnu plnit příjmovou část státního rozpočtu? Jen výdaje Ukrajiny na svou obslužnost, na platy státních zaměstnanců, důchody, zdravotnictví… dosahují měsíčně cca 5 miliard dolarů.

Miliony tun pšenice, kukuřice marně čekají na svého zákazníka, úroda zůstává na Ukrajině. Jakou podobu bude mít Ukrajina, ať už ta „vítězná“, nebo poražená? Přemysl Votava, server, vasevec.cz

X X X

15 měsíců poklesu tržeb obchodníků

 

„Díky postupnému krocení inflace se začínají stabilizovat tržby obchodníků. Mnohé produkty přestávají zdražovat, což oživuje chuť k nakupování. Výrazné zlepšení lze však očekávat až s citelným růstem reálných mezd,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

 

V červenci došlo k reálnému meziročnímu snížení maloobchodních tržeb o 1,8 procenta. Jednalo se již o patnáctý měsíc v řadě, kdy obchodníkům klesaly tržby. Tempo poklesu tržeb se zmírnilo, čemuž mohla napomoci zlepšující se data o vývoji inflace. U mnohých položek spotřebního koše totiž došlo ke stabilizaci cen. Některé produkty dokonce své ceny snížily.

 

Meziměsíční data o vývoji maloobchodních tržeb dokonce hlásí růst o 0,1 procenta. Je tak možné, že ve třetím čtvrtletí zažijeme bod zlomu, od kterého se tržby obchodníků odrazí k mírnému růstu. Zlepšení je očekáváno u celé řady makroekonomických indikátorů. Příští rok by se naše ekonomika měla vrátit k růstu a inflace zřejmě zamíří ke svému cíli.

 

V červenci se dařilo prodeji pohonných hmot, což bylo způsobeno přívětivými cenami na čerpacích stanicích, které přilákaly i řidiče ze zahraničí. Tržby za pohonné hmoty meziročně vzrostly o 13,7 procenta. Nicméně situace se zřejmě zhorší od srpna kvůli vrácení spotřební daně u nafty na původní úroveň, které bylo doprovázeno růstem ceny ropy na světových trzích a oslabením koruny vůči dolaru. 

Ing. Štěpán Křeček, MBA, hlavní ekonom

X X X

FIALA  Z  ČR  UDĚLAL UBOŽÁKY.  JAK  Z  TOHO  VEN?

Stará řešení nás ožebračují, přes balíčky, přes rozpočet, přes monopolní a závislou ekonomiku, která se líbí zahraničním firmám a naší stovce nejbohatších. Zkusme se zamyslet nad možnostmi změny.

Zatímco premiér Petr Fiala srší na konferencích vizemi, lišícími se od těch letitých tím, že to slíbuje teď, ve sněmovně se projednává ozdravný balíček, po kterém se z dalších domácností stanou nebožáci. A následovat bude projednávání státního rozpočtu, který orve všechny, aby bylo na rozhazování při nákupu stíhaček, plynovodů, jaderných elektráren a dalších vládních hobby.

Jako lehké pošimrání do toho přistála zpráva Českého statistického úřadu, že průmyslová výroba dále klesá a stejným tempem klesají i zakázky. Není to o moc, výroba o 2,8 procenta a zakázky o 3,0 procenta, ale problémem je, že to jde dolů a míří to tam furt. Uvedená čísla naznačují, že když se budeme odmítat přizpůsobit a budeme chtít pokračovat v energeticky a materiálově náročných oborech, které navíc nemáme pod kontrolou, pes po nás neštěkne.

„Pokles zakázek pokračoval v chemickém průmyslu a výrobě základních kovů, hutnictví a slévárenství. Hodnota nových zakázek vzrostla pouze ve výrobě motorových vozidel (částečně vlivem nižší srovnávací základny), ostatních dopravních prostředků (díky uzavření dlouhodobých zakázek ze zahraničí na městská kolejová vozidla) a mírně také ve výrobě elektrických zařízení a ve farmaceutickém průmyslu,“ upřesňuje zpráva ČSÚ.

S tímhle ozdravný balíček nic neudělá. Pokles zakázek znamená pokles příjmů, a to nejen výrobců, ale také domácností, spotřeby, DPH. Větší výpadek příjmů znamená vyšší zadlužení. Tahle sekera také zatíná do krve. Dokonce i nejlepší ministr financí vesmíru Miroslav Kalousek upozorňuje na dramatický růst nákladů obsluhy státního dluhu, který má letos dosáhnout 95 miliard korun (to jsem ani netušil!). Cifra, která naskočí, je stejná jako to, co teď chce vláda vyždímat z bezmocných občanů.

Jak jsme se do té situace dostali?

Ekonomika generuje každoroční deficit kolem 250 miliard korun dokonce i když roste, upozornila na konci července ekonomka Ilona Švihlíková v Rozstřelu na iDnes. A vypočítala, jak předchozí vlády i strany dnešní vládní koalice systematicky snižovaly daňové inkaso bez ohledu na budoucí vývoj. Za Babiše to bylo zrušení superhrubé mzdy, která nebyla kompenzována daňovou progresí nahoře.

Nebo když se během pandemie zrušila daň z nabytí nemovitosti. „Co má tato daň co do činění s covidem?“, ptá se Švihlíková a požaduje analýzu, jak to prospělo bytové výstavbě a dostupnosti bydlení. Jisté je, že z rozpočtu tak zmizelo 20 miliard korun. Další nesmysly – stravenkový paušál, ten poškodil rozpočet i hospody. Nebo když se zavedly zpětné vratky daně.

Ale Fialova vláda v tom podle Švihlíkové pokračuje. „Vždyť i nadále oslabují příjmovou stranu. Vážně může někdo říct, že zrušení EET nebude mít rozpočtový dopad? To se asi vyskytuje v nějakém jiném vesmíru. A třešničkou na dortu je rušení finančních úřadů. Od ministra financí bych naopak čekala zlepšení výběru daní, jestliže se daňové inkaso nevyvíjí dobře. A to se tedy opravdu nevyvíjí.“

Významný je odliv zisků z české ekonomiky, který je od roku 2008 větší než reinvestice, upozorňuje dále Švihlíková. Dělají to například velké banky, nadnárodní korporace či obchodní řetězce. „Udělat proti tomu můžete to, že více než tyto korporace podpoříte české firmy, zmenšíte vliv těchto nadnárodních společností v české ekonomice. Ale nejdůležitější je, aby se zvyšovaly mzdy v naší ekonomice. Když se budou zvyšovat mzdy, bude to pro ně znamenat menší prostor pro odliv zisků,“ soudí ekonomka a diví se, že řada politiků bere jako něco normálního a zdravého, že jsme levná pracovní síla pro zahraniční investory.

„A potom je tu další problém,“ míní Švihlíková. „Skrývá se v šedé zóně a příliš se o něm nehovoří. Je to otázka zneužívání vnitrofiremních cen a zejména vazeb mezi matkou a dcerou. A to je druhý kanál, kdy se vytahují zdroje z českých dceřiných firem. Děje se to v neskutečné míře. Příklad: matka účtuje dceři drahé nájemné v budově, kterou sama vlastní. Účtuje jí za konzultace, poradenství. Vše se schová za software, což je velmi oblíbená položka.“

„A takto dochází k vytahování peněz z českých dceřiných společností do ciziny, odhadem je to v rozsahu 300–500 miliard ročně. Tady je skutečně potřeba, aby se do toho velmi intenzivně obula finanční správa a na tyto věci se zaměřila.“

Místo těchto zásadních problémů se má sněmovna několik dní a nocí patlat v jakémsi ozdravném balíčku. Je snadné nad ním žertovat, když ho vezmeme jako celek. Deník Echo24 to nazval „záchrannou brzdou pro umolousaný rozpočet“. Plánovaný schodek 252 miliard korun je mnohem vyšší, než jaký vláda avizovala v květnu, takže ve skutečnosti se nejedná o žádnou konsolidaci státních financí. A to je ještě provázen největším zvýšením daní v novodobých dějinách republiky, jak zdůrazňuje opozice.

V detailu je už však taková ozdravná zábava těžší, protože stále nevíme, o co vlastně jde v jeho klíčové složce, ve které jde o drastické ořezání vládních dotací. Připomíná to únikovou hru, ke které opozice nedostane klíče. Takhle to popsala v úvodu 74. schůze sněmovny, kam byl balíček zařazen, předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová:

„Den před zveřejněním státního rozpočtu mě v televizní debatě ujišťovala místopředsedkyně Poslanecké sněmovny paní Věra Kovářová, že se budu velice divit a že budu ještě nesmírně překvapená, v jakém detailu bude údajná dotační úspora 45,6 miliardy ve státním rozpočtu zpracována. No, dámy a pánové, opravdu jsem se ve čtvrtek, tentokrát ale skutečně za pět minut dvanáct, protože Ministerstvo financí vložilo složku nazvanou Návrh zákona o státním rozpočtu do eKLEPu pět minut před koncem zákonné lhůty, divit nestačila. Zákonné přílohy, ze kterých by bylo možné příslušné úspory odvodit, chyběly. Mezi dokumenty, které dovolil ministr financí svým úředníkům odtajnit, chybělo druhové i odvětvové třídění výdajů, tedy základní kameny rozpočtové skladby, bez které si žádný člověk, který by sestavoval jakýkoliv rozpočet alespoň malé organizace, neumí seriózní rozpočtování vůbec představit. Chyběly dokumenty, ze kterých by bylo možné odvodit provozní nebo investiční výdaje státu. Chyběly základní přílohy, které celá desetiletí tvořily základní stavební kameny návrhu zákona o státním rozpočtu, který je naprosto oprávněně považován za zákon roku.“

Bude to tedy vzrušující debata. Výkopu se ujal bývalý premiér a nynější poslanec za ANO Andrej Babiš, který vydržel u pultíku šest hodin, protože – jak řekl – opozice nikde jinde nedostane slovo. Jinou tribunu ani nemá. Jeho projev je velice zajímavý, zejména jako seznam kauz, které by si zasloužily větší pozornost médií.

Pokud se však toho média – snad pod konkurenčním tlakem – sama neujmou, Babiš mluvil do zdi. I když najde posluchače, je velice těžké mu porozumět, mluví strašně neuspořádaně. Snad si najde editora a dá to s ním dohromady pro použití v sociálních sítích.

Nejzajímavější byl popis činnosti jeho vlády, ze kterého je zřejmá snaha chránit průmysl i domácnosti před dopady epidemie. Hned první případ taxikáře, který přijel z Itálie, ukázal, co hrozí, když nakazil dalších 90 lidí a jedna zdravotní sestra zemřela. Mezitím do Česka přicházely zprávy z přeplněných italských nemocnic, kde lidé umírali na matracích na chodbách. Bylo se čeho bát a Babišova vláda podle toho reagovala.

Byla to sice vláda hodně starého střihu, ale v rámci svého ideového obzoru se starala o lidi. Teď Babiš hřímá proti grýndýlu a ekologičtějšímu zemědělství, ale o spoustě věcí se s ním dá mluvit, je ochoten se učit, a dokázal hlavně operativně reagovat a přimět vládu k nějakým výsledkům. To se o současné vládě říci nedá.

„Nebo jsem snad jediná,“ řekla ve sněmovně šéfka klubu ANO Alena Schillerová, „komu přijde absurdní, aby ve stejný den, kdy premiér čte úžasný vizionářský projev o tom, jak se Česká republika do deseti let stane křižovatkou Evropy, jeho vláda předložila 15 % redukci výdajů na dopravní infrastrukturu a 46 % redukci výdajů na místní rozvoj? Není divu, že jednotliví ministři se pak v médiích nestačí divit, s čím návrh rozpočtu počítá. A tak čteme v novinách nadpisy – Bartoš: Odmítám tolik šetřit na místním rozvoji. Bek: Na snížení rozpočtu pro školství o 30 miliard nebyla politická shoda. Ferjenčík: Návrh rozpočtu pro MMR a MŠMT je úplný bizár.“

Teď je však klíčová otázka, jak dál. První šance do toho promluvit, bude při volbách do europarlamentu na jaře příštího roku. To je zhruba čas, který máme na zformování životaschopné levicové opozice, která by pak mohla usilovat – společně s Babišem, byť kritika Ilony Švihlíkové platí – o sněmovní většinu.

Za nejdůležitější považuji doporučení Švihlíkové, aby se v naší ekonomice zvyšovaly mzdy. Vláda to může ovlivnit zvyšováním minimální mzdy, o kterou se opírají další. K tomu bych dodal posilování koruny, jak je prosazuje současné vedení České národní banky. Současně je nezbytné zvýšit daně, jsme skoro o pět procentních bodů pod daňovou kvótou západních sousedů. Musí však jít o progresívní daně, které přinesou podstatnější efekt než vyšší rozpočtové příjmy. Hlavní funkcí daní je snižování nerovností v ekonomice i ve společnosti.

Nejprve uvedu, proč je to nezbytné, a až potom, jak si s tím má ekonomika poradit a kde na to má vzít.

Dokud budeme chudí, každý si o nás otře boty. Dokud budeme extrémně výnosní pro přímé zahraniční investice, investoři slíznou smetanu a slaboučká domácí konkurence bude živořit na subdodávkách za nadiktovanou cenu. Je správné rozvíjet vědu, ale musí po ní být také nějaká poptávka. Zahraniční firmy mají svou, a pro ty chudé domácí jsou významnější zjištění nepoužitelná, nemají na vývoj a investice. Ostatně, všechny zajímavější katedry na technických univerzitách mají zahraniční sponzory, kteří si pak stáhnou výsledky a nejlepší talenty.

Zajímavou zkušenost nabídla Čína, která teď překvapila schopností vyvinout vlastní vysoce výkonný procesor do mobilu pro 5G. Ukázala, že bariéru závislosti lze prorazit. Nejvíc jí k tomu paradoxně pomohly americké sankce. Vývoj popisuje profesor Lufeng z Pekingské univerzity na portále China Academy. Připomíná, že Čína v 50. a 60. letech docela pokročila ve vývoji integrovaných obvodů, ze kterých se vyvinuly dnešní procesory, ale používalo se to jen pro armádu a vědu, do spotřebitelské sféry nepronikly. U nás byl podobný vývoj, ale pro ty spotřebitele přecejen něco bylo, jako malé tranzistoráky a magneťáky.

Pokud jde o vlastní technologii, Čína nejen trvala na nezávislém výzkumu a vývoji, ale snažila se o velice pokročilá řešení, konstatuje profesor Lufeng. Jenže byla tu tvrdá plánovací omezení, která vývoj zastavila. Pak přišla 80. léta a Čína se otevřela světu. Začala dovážet zahraniční výrobky a domácí podniky se ocitly bez šancí.

Když se rozpadla domácí základna výroby polovodičů, nastala další etapa. Státní politika podporovala dovoz technologie ze zahraničí. Pak přišla první Válka v Zálivu a vláda si uvědomila strategický význam oboru. Začaly se dovážet celé výrobní linky v rámci sérií společných podniků se zahraničními firmami. A ukázalo se, že to nikam nevede, protože zavádění zahraničních linek neumožňovalo vlastní vývoj, takže výrobky rychle zastarávaly.

Výhodou čínské strategie bylo však to, že rozvíjela celý výrobní řetězec chipů, což podle profesora Lufenga nemá ani Jižní Korea, Tchajwan nebo dokonce USA. Jednotlivé firmy se však propojovaly se zahraničními výrobci. Vládla politika „napodobovat“, nikoliv „vést“. Když se zaměříme na špičkového šanghajského výrobce SMIC, který nyní přišel s čipem Kirin 9000 s vodiči o šířce 7 nanometrů, ještě před 10 lety se neodvažoval něco nabízet Huawei, ta nakupovala u tchajwanské TSMC.

A pak tedy přišla ona americká embarga. Venku se Číně prodává a nakupuje stále hůře, to její roztříštěné výrobce z ekosystému polovodičů donutilo k výrobní integraci, jejíž plody jsou teď na trhu.

Takže současný český stav je podobný časům čínského tvrdého plánování, jen je provozují zahraniční centra, která stanovují limity úrovně české výroby a rozvíjených oborů. Věda na tom nic nezmění, není nikdo, kdo by ji použil pro rozvoj české ekonomiky. Reálně slouží zahraničním firmám.

Něco lze změnit jen tam, kde je volno. Volno je v regionech, prostor tam otevírají technologie umožňující decentralizaci. Ani to nebude bez konfliktu, pokud se budeme pokoušet vyklouznout z domácí tržní závislosti na zahraničních i našich velkých klucích. Tiskem proletěly informace ze statistiky Global Wealth Report, kterou jsem nestihl prostudovat, ale neunikl jsem sdělení, že v Česku stovka rodin vlastní čtvrtinu veškerého finančního bohatství (akcie, dluhopisy, konta). Kde to vzali? Vytáhli to z našich kapes.

Nejvíc lidé vydávají za bydlení, energie, potraviny, dopravu, a pak tu je zdraví, školy, nějaká ta kultura a rekreace. Bydlení je v Česku extrémně drahé. Nebylo by, kdy stát podpořil obce a družstva v bytové výstavbě v regionech. Také potraviny u nás patří k nejdražším v Evropě, zejména díky maržím řetězců, kterým se podařilo monopolizovat jejich distribuci. Měli by k tomu menší šanci, kdyby jim vyrostla konkurence v lokální produkci. Není pravda, že zemědělci se musí podbízet. Můj táta kdysi pomáhal budovat Mlékárenské družstvo Tábor, zkratkou Madeta, což bylo družstvo dodavatelů, a krásně to fungovalo, než to komunista pokřivil. Jde to.

Ekonomika krátkých vzdáleností obvykle napřed přitahuje průkopníky, a ti si kladou vysoko laťku u kvality potravin. Organické potraviny nepotřebují dusíkatá hnojiva z dováženého zemního plynu, což by se nelíbilo výrobcům hnojiv, netřeba jmenovat. Komunitní a regionální energetika, rozvinutá do agregátorů a virtuálních elektráren by přestala odčerpávat peníze na účty velkých společností. To by se nelíbilo ČEZ, Křetínskému nebo Tykačovi. Vznikl by tu však trvalý finanční zdroj pro rozvoj regionu, který by mohly spravovat regionální rozvojové banky. To by se nelíbilo našim velkým zahraničním bankám, které teď, v době krize, vykazovaly rekordní zisky.

Posílení domácí výroby sníží tlak na dovozy. To posílí korunu. Také snížení dovozu energetických surovin by měně pomohlo.

Zatím je to děsivé, jak v úterý ve sněmovně vypočítával poslanec ANO Andrej Babiš:

„Tak já vám řeknu teď bilanci zahraničního obchodu s potravinářskými výrobky. To je vaše dílo, pane premiére. Dovoz ovoce, 48,9 miliardy, export 3,3. Takže dovážíme. Čerstvá zelenina, dovoz 13,2 miliardy, export 2,4. Zase minus deset. Hovězí a telecí maso. Ano, hovězí vyvážíme, tam jsme soběstační. No a vepřové? Vepřové, import 18,4 miliardy a export 1,9. Vždyť ta prasata, to bude vzácnost. Ta skončí v zoologické, takhle, jak to i Evropa a jak vy jste se k tomu stavěli. Takže my vyvážíme syrové mléko, abychom dováželi máslo za 3 miliardy, jogurty a kefíry za miliardu a i to mléko dovážíme a máslo dovážíme. Takže dovážíme, pane premiére, za 61,3 miliardy a vyvážíme 22,8 miliardy.“

Jak může pomoci věda?

Velká česká věda má své vlastní cíle a je mozkem výzkumu, ale potřebujeme i srdce, které to rozhání ke konkrétnímu užití. Tomu by mohla pomoci lepší spolupráce akademie a špičkových vysokých škol jako je ČVUT nebo VUB s regionálními univerzitami jako aplikačními centry. Tam by mohly vznikat regionální vize, které nejsou určeny jen do kompostu v nějakém vládním šuplíku.

Nové technologie jako je digitalizace, robotizace a umělá inteligence nás mohou zotročit. Pokud jsou však spojeny s decentralizací, je to naopak nástroj, kterým se můžeme zotročení bránit.

Zvyšovat životní úroveň můžeme jen dole. Místo investičních pobídek pro zahraniční společnosti nabídněme pomoc místním ekonomickým zdrojům, neboť taková pomoc je levnější, účinnější a efektivnější. Velké společnosti, ať si to platí samy.

Pokud se bude dole dařit, vznikne tlak na pracovní síly pro velký průmysl. Budou muset zvyšovat mzdy. Nemusí být nejziskovější na světě.

Proč by to k malé ekonomice nelákalo, když budou na venkově lepší potraviny, levnější energie a bydlení, práce v docházkové vzdálenosti a zdroje na rozvoj místních služeb? Až se prosadí ekonomika krátkých vzdáleností, lze taky čekat pokles intenzity dopravy, a to vyvolá potřebu přehodnotit rozvoj dálnic. Nemá smysl dělat z republiky logistické centrum a podbízet se investičními pobídkami.

Nakonec mne napadá, že možná bychom si taky potřebovali uhnat nějaké ty sankce, aby zmrtvělý domácí průmysl dostal nový impulz a začal být zájem o domácí výzkum. Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

KLAUS:  TRAGICKÁ  HRA  NA  POLITIKU

Sledujeme tragickou hru na politiku. Vláda je beznadějná a opozice bez myšlenky, řekl Klaus

Hra na Parlament a hra na politiku. Jak vláda, tak opozice. Tak komentoval současnou politickou scénu bývalý prezident Václav Klaus v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS. Podle něj je tragédie, že kabinet nemá jasnou strategii a opozice je bez myšlenky. Chybou je prý i „přecpaný“ Úřad vlády.

„Jak vláda, tak opozice jen něco hrají. Vláda má silnou převahu 108 hlasů, pohodlně se uvelebila ve svých křeslech a může si pohodlně točit mlýnky palci, protože ví, že se vůbec nic neděje,“ řekl Klaus v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS. Je podle něj naprosto jasné, že konsolidační balíček se schválí tak, jak je připraven.

„Je tragédie, že vláda není koncepční a nemá jasnou strategii a cíl, kudy chce jít,“ řekl Klaus. Stejně bezbarvá a nejasná je podle něj i opozice. „Je bez myšlenky. Od opozice bych chtěl opravdu koncepční debatu, ani tu tam nevidím. Takže beznadějná vláda, beznadějná opozice,“ sdělil bývalý prezident.

Chybou je podle něj i to, že je Strakova akademie opět „přecpaná“ jako za komunismu. „Seděl jsem tam od 10. prosince 1989, ta dvoupodlažní budova byla za komunismu nacpaná lidmi. My jsme to seškrtali, protože jsme dělali opravdu ozdravný balíček,“ popsal Klaus s tím, že za něj bylo druhé patro v podstatě prázdné.

Současná vláda podle jeho slov „pořád dělá nová ministerstva, agendy a agentury“. „Každá agentura má obrovské množství lidí. Já jsem jako předseda vlády měl pět poradců, dnes jich je tam o nulu víc,“ řekl Klaus a dodal, že vláda se „rozlézá“ i do dalších budov.

Kabinet musí pode Klause přijít s jasnou koncepcí. „Jednotliví ministři musí dávat hlavu na špalek. Jsou slaboučcí, proto také lobbisté neobtěžují ministry, protože ví, že ti jsou bezcenní, ale obtěžují úředníky,“ řekl Klaus.

X X X

NĚMECKO  MASY  MIGRANTŮ  NEZVLÁDNE,  EÚ  BEZ  ŘEŠENÍ

Masivní migrace do Německa je nezvladatelná. Policisté volají po kontrolách na hranicích

Všichni strkají hlavu do písku, nikdo nechce nic slyšet, rozčilují se němečtí policisté kvůli migraci. V srpnu se dostalo nelegálně do sousední země přes 15 tisíc migrantů, což je o 40 procent více než v červenci, píše deník Bild.

Čísla jsou alarmující. Do letošního srpna dorazilo do Německa přes 71 tisíc běženců, to je téměř o 58 procent víc než ve stejném období (leden až srpen) v loňském roce a o 145 procent ve srovnání s rokem 2021! V současné době se podaří zachytit hned za hranicemi s Českem, Polskem a Švýcarskem kolem 600 běženců denně, píše deník Bild.

 „Čekali jsme nárůst, ale čísla jdou nad rámec propočtů. A to do těchto statistik nejsou zahrnuté ještě nenahlášené případy,“ řekl Manuel Ostermann, předseda německých policejních odborů. Mluví o „migračním tlaku na Německo“, který nabývá „nesnesitelných rozměrů“.

 Je tvrdý vůči spolkové ministryni vnitra Nancy Faeserová (SPD). „Spolková ministryně vnitra to prostě nechá být a vyhýbá se odpovědnosti v době krize. V důsledku tohoto kvůli tabuizování a neznalosti skutečných problémů v Německu roste bezpečnostní riziko,“ říká.

„Práce je každým dnem obtížnější, namáhavější a frustrující, protože cílené pašování se každým dnem zvyšuje. Stacionární kontroly by nám hodně pomohly, a to i na hranicích s Rakouskem. Pak by nedocházelo k žádnému nekontrolovanému pašování,“ řekl Bildu jeden z policistů sloužících v Sasku.

Spolková policie se obává nebezpečných honiček s pašeráky. Migranti jsou často nacpaní ve starých sotva pojízdných vozech, kdy hrozí těžké nehody, při nichž jde o život.

 „Pašeráci většinou zaparkují dodávky nebo náklaďáky někde u hranic a utečou. My potom objevíme naprosto vyčerpané lidi a převezeme je do záchytných středisek. V podstatě hranice nehlídáme, stáváme se jakýmsi přijímacím střediskem migrantů,“ dodal další policista.

Pokud by se nějaká opatření udělala, je to podle Heika Teggatze, předsedy spolkových policejních odborů, pět minut po dvanácté. „Před tímto vývojem varujeme již několik měsíců. Zatím se nic nestalo. Je to nezodpovědné chování. Jediný, kdo může alespoň omezit nelegální migraci, je spolkový ministr vnitra, a to zavedením stacionárních hraničních kontrol. Ale ministryně o ničem takovém nepřemýšlí,“ dodal.

Spolková země Bádensko-Württembersko zase bojuje s přílivem nezletilých migrantů bez doprovodu. Během srpna jich dorazilo do této spolkové země každý týden více než 200, celkem jich bylo koncem měsíce 4 500, píše web týdeníku Focus. Mladí běženci jsou proto převáženi do dalších spolkových zemí.

X X X

SYŘAN  ZDEMOLOVAL  250  AUT  V  NĚMECKU

Syřan terorizuje Hamburk. Zdemoloval 250 aut, když vyšel z vazby, brutálně přepadl stařenku

Jedenatřicetiletý Firas A. zaútočil v hamburském nákupním centru na čtyřiaosmdesátiletou seniorku vybírající peníze z bankomatu. Stalo se tak poté, co se do střetu se zákonem dostal už několikrát v průběhu jara a léta. Na člověka útočil poprvé, předtím ovšem kladivem zdemoloval stovky aut, píše web německého deníku Bild.

Kdyby policisté nezjistili totožnost pachatele, jednalo by se o jedno z běžných loupežných přepadení. Křehká důchodkyně s velkým soustředěním na celý úkon úspěšně vybrala z bankomatu hotovost, když k ní zezadu přistoupil mladík v teniskách, teplákách a tričku. Překvapené ženě se snažil vyrvat bankovky z ruky, ta však reagovala nečekaně hbitě a odmítala je vydat bez boje. Peníze spadly na zem, útočník rychle část z nich sebral a zmizel v davu. Podle Bildu utržila důchodkyně při útoku tržnou ránu a pohmožděniny na rukou.

 Problémový recidivista

Po stopách prchajícího lupiče se ihned vydalo šest hlídkových vozů, pátrání však bylo neúspěšné. Při následné analýze kamerových záznamů policisté s překvapením zjistili, že muže natočeného na videu znají, a to až příliš dobře. Jde o Syřana Firase A., který po nocích vycházel v květnu a červnu do ulic západního Hamburku a postupně kladivem zdemoloval skla 245 zaparkovaných aut.

Podle webu Junge Freiheit si delikvent vybíjel na autech zlost poté, co mu byly po opakované jízdě bez řidičského oprávnění v dubnu zabaveny klíčky od auta.

Při jedné ze svých demoličních akcí byl nakonec Firas A. policií přistižen při činu a zatčen. Během domovní prohlídky u něj policisté zabavili kladivo a sbírku takzvaných boxerů a nožů. Syřan byl vzat do vazby, soudce ho z ní však po několika dnech propustil a stíhal ho na svobodě. Teď muže policie musí vypátrat znovu, ovšem už ne jako řidiče bez řidičáku, ale jako pachatele loupežného přepadení.

X X X

UKRAJINA  POUŽÍVÁ  KAZETOVÉ  BOMBY

Human Right Watch: Kyjev v Izjumu použil kazetové bomby

Obránci lidských práv z Human Rights Watch je po OSN další mezinárodní autoritou, která přinesla zprávu nepříjemnou pro ukrajinskou vládu.

Podle zprávy byly shromážděny důkazy, že obyvatelé Izjumu,  městě v Charkovské oblasti, byli v roce 2022 zabiti kazetovou municí ukrajinskými ozbrojenými silami. Organizace uvedla, že situaci na místě prošetřila a všude ve městě našla zbytky kazetové munice. Soudě podle směru, ze kterého byly výstřely vypáleny, by se dalo usoudit, že byly použity ukrajinskými jednotkami.

Připomeňme, že již v roce 2014 informovala, že ukrajinská armáda na východní Ukrajině používá kazetovou munici, zakázanou ve více než stovce zemí světa, a to i k ostřelování hlavní bašty proruských separatistů, Doněcka.

Již v roce  2008 se 100 zemí   dohodlo na zákazu těchto velmi kontroverzních zbraní, dnes je signatářem zákazu asi 120 států. Mezi nimi je také Česká republika.

Letos v létě   Spojené státy  oznámily, že Ukrajině dodají své kazetové bomby, což vyvolalo nesouhlas i u amerických spojenců v NATO. Server vasevec.cz

X X X

Obavy UNESCO (i když poněkud selektivní)

UNESCO prohlásilo řadu budov v Kyjevě a Lvově za ohrožené lokality, informuje francouzský list Le Figaro. Zajímavé je, že organizace takové obavy nikdy nevyjádřila k ničení kostelů na Donbasu ozbrojenými silami Ukrajiny, stejně jako vystěhování mnichů a vyhnání věřících pravoslavné církve Moskevského patriarchátu z Kyjevsko-pečerské lávry.

Katedralála sv. Sofie a klášterní budovy v Kyjevě by měly být nyní v  září na jednání  Výboru světového dědictví  v Rijádu zapsány na seznam památek světového dědictví, stejně jako historické centrum města Lvov. Proto padlo rozhodnutí. že všechna tato místa jsou ohrožena kvůli konfliktu na Ukrajině, plyne  z poselství UNESCO.

„Těmto místům hrozí zničení. Budovy jako ony byly napadeny, když se k nim přiblížily válečné zóny, nebo skončily v zemi nikoho. Nevíme, co se s nimi může stát v budoucnu,“ cituje Le Figaro ředitele Centra světového dědictví Lazara Eloundu z jeho vyjádření pro AFP.

V seznamu míst světového dědictví v ohrožení se již nachází   historické centrum Oděsy, jehož několik budov bylo zničeno v důsledku nejtěžších úderů na konci července. Fakt poškozování budov UNESCO odsoudilo.

Začátkem července byla také ve Lvově odstřelena „historická budova“. Tehdy šlo podle UNESCO o „první útok od začátku konfliktu na místo chráněné Úmluvou o světovém dědictví“. Lze to tedy nazvat prvním porušením dokumentu podepsaného Ruskem i Ukrajinou, uvádí zpráva UNESCO.

Katedrála svaté Sofie, která se nachází v historickém centru Kyjeva, je podle UNESCO „jednou z hlavních památek architektury a monumentálního umění počátku 11. století“ na Ukrajině. Od roku 1990 je zapsána na seznamu světového dědictví, stejně jako Kyjevsko-pečerská lávra, architektonický soubor klášterních budov založených ve stejné době a umístěných na náhorní plošině s výhledem na Dněpr. Historické centrum města Lvov, založeného ve středověku, bylo v roce 1996 zařazeno na seznam světového dědictví. Gustav Svoboda, server vasevec

X X X

ŽID  ZELENSKÝ  KRYJE  NACISTY

Putin: Západ dosadil Žida Zelenského, aby kryl nacisty. Antisemita, míní Kyjev

Západ dosadil do ukrajinského vedení Žida, aby zakryl nelidskou povahu této země, prohlásil v úterý ruský prezident Vladimir Putin ve vysílání státní televize. Ukrajinské ministerstvo zahraničí v reakci uvedlo, že Putin je etnickým původem prezidenta Volodymyra Zelenského naprosto „posedlý“, což svědčí o „hluboce zakořeněném antisemitismu“ ruské elity.

„Západní manipulátoři dosadili do čela moderní Ukrajiny etnického Žida, aby zakryli antihumánní povahu této země. Je to naprosto odporná situace: etnický Žid kryje oslavu nacismu a těch, kteří kdysi na Ukrajině řídili holokaust,“ řekl Putin v rozhovoru propagandistovi Pavlu Zarubinovi.

Na jeho slova obratem odpovědělo ukrajinské ministerstvo zahraničí. „Putinova maniakální posedlost etnickým původem ukrajinského prezidenta je dalším projevem hluboce zakořeněného antisemitismu ruské elity,“ uvedl mluvčí úřadu Oleh Nykolenko na Facebooku.

„Vybízíme svět, aby antisemitská tvrzení ruského prezidenta důrazně odsoudil. V moderní společnosti by nemělo být místo pro nenávist na etnickém základě,“ dodal Nykolenko.

Putin se tematice nacismu v úterý věnoval i několik hodin před televizním interview, a to na zasedání poradního orgánu Kremlu. Podle portálu Meduza mimo jiné řekl, že během druhé světové války „místní nacionalisté a antisemité na Ukrajině zabili jeden a půl milionu Židů“.

Německá nacistická armáda vpadla na území tehdejšího SSSR v červnu 1941. V září okupovala Kyjev, s vyhlazováním židovského obyvatelstva začala krátce poté. Ačkoli většinu zvěrstev měli na svědomí nacisté, na protižidovských pogromech se podíleli i Ukrajinci, zejména nacionalisté vedení Stepanem Banderou. Ti rovněž organizovali protipolské etnické čistky.

Právě banderovce Moskva s oblibou používá ve své propagandě. Jako záminku pro napadení sousední země totiž opakovaně uvádí potřebu její „denacifikace“ a Zelenského přirovnává k Adolfu Hitlerovi. Skutečnost, že v ukrajinském parlamentu není zastoupena ani jedna krajně pravicová strana (na rozdíl od ruské Dumy), nebo fakt, že Zelenského příbuzní umírali za holokaustu, Kreml nevidí jako překážku pro to, aby ho nazýval nacistou.

Tato rétorika je o to absurdnější, že v řadách okupantů na Ukrajině válčí několik otevřeně neonacistických skupin. Mimo jiné jde o polovojenská uskupení Rusič či Ruská císařská legie známé brutalitou.

Není to poprvé, co se ruské vedení dopustilo antisemitských výroků. V červnu Putin například Zelenského obvinil, že není Žid. „Už od dětství mám mnoho židovských přátel. Říkají mi: Zelenskyj není Žid. Je to ostuda židovského národa,“ prohlásil na ekonomickém fóru v Petrohradu.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov zase v lednu přirovnal podporu západních vlád Ukrajině k Hitlerovu konečnému řešení, jež mělo za následek vraždění evropských Židů. „USA daly dohromady koalici evropských států, aby vyřešily ruskou otázku stejným způsobem,“ tvrdil.

Loni v květnu zase Lavrov odstartoval diplomatickou roztržku, když prohlásil, že „Zelenskyj má v sobě stejně jako Hitler židovskou krev “a že „největší antisemité jsou Židé“. Izrael tato slova v reakci označil za „neodpustitelná a historicky chybná“ a předvolal si ruského ambasadora.

X X X

GENERÁL  PAVEL  SÁM  BUDE  UDĚLOVAT  MILOSTI

Pavel: Milosti budu udělovat sám. Promluvil o Lánech i praní záclon

Rozhodování o prezidentských milostech se vrátí na Pražský hrad. Prohlásil to prezident Petr Pavel v exkluzivním rozhovoru pro iDNES.cz. Skončí tak praxe jeho předchůdce, který milosti převedl na resort spravedlnosti, přestože jde o prezidentskou pravomoc. Hlava státu promluvila také o komunikaci s vládou, jak se změní výběr kandidátů na ústavní soudce nebo kdo dostane vyznamenání.

X Ministr práce Marian Jurečka v neděli prohlásil, že do předčasného důchodu by mohlo odejít až 10 000 lidí a příští rok by to mohlo stát vyjít až na čtyři miliardy korun. To vše kvůli vašemu otálení s podpisem zákona o změnách v penzích. Řekněte mi, pane prezidente, zkomplikovala tato nedávná situace vaše vztahy s vládou?
Nepředpokládám, že by měla. Vláda si je moc dobře vědoma ústavních lhůt, tedy i toho, že prezident má 15 dní na posouzení nové legislativy. Jestliže má vláda představu, odkdy má být ta legislativa účinná, tak by měla vše plánovat tak, aby se do těchto lhůt celého legislativního procesu vešla.

Nemůže automaticky předpokládat, že pošle prezidentovi návrh týden před datem účinnosti a bez jakékoli konzultace se pak třicátého diví, že to ještě není podepsáno. To nepovažuji za úplně férové jednání.

Navíc to není férové ani vůči občanům. Vláda sice říká, že návrh je znám veřejnosti už od dubna, a ta se s ním už mohla začít seznamovat, ale v průběhu tvorby toho zákona může docházet k různým změnám, a ty bez detailních informací občané rozhodně nemohou předjímat.

X Takže vlastně chcete říct, že nejste automat na podpisy.

Říkal jsem to naprosto jasně – nemůžu podepisovat zákony s čistým svědomím, když si nejsem vědom všech souvislostí a ty souvislosti v případě tak komplikovaných zákonů, jako jsou právě důchodové, nejsou zas tak úplně zřejmé.

Navíc stejně jako Senát se omlouvá, že měl zákon sice měsíc, ale v době dovolené, tak i já jsem měl dovolenou, přestože do té lhůty zasáhla jen čtyřmi dny. Nicméně okamžitě, když jsem se vrátil, jsem tomu zákonu věnoval velkou pozornost, prostudoval jsem si ho, bavil jsem se o něm s ekonomickými poradci, a teprve po několika dnech jsme dospěli k tomu, že jsou tam věci, které vidíme jako problémové.

Jedna z nich byla právě ta téměř nulová hranice mezi podpisem a nabytím účinnosti, která byla tak trochu pastí na lidi. V okamžiku, kdy by ten zákon vešel v platnost, tedy 1. září, tak neměli sebemenší šanci jakkoliv zareagovat. (1. září se měla skokově zkrátit možnost pro odchod do předčasného důchodu z pěti na tři roky před standardním termínem – pozn. red.)

X Nyní lidé berou útokem úřady kvůli odchodům do předčasného důchodu. Ono to opravdu nešlo o pár hodin urychlit?

Je potřeba si říct, že to, co Marian Jurečka v neděli řekl, je tak trochu poplašná zpráva, protože těch 10 000 lidí žádá o předčasný důchod každý měsíc už asi půl roku. Nemáme tu situaci, kdy by předchozích několik měsíců nebyla žádná žádost a teď najednou jich bylo deset tisíc.

Nicméně pokud tomu chtěla vláda jakkoli předejít, tak podle mě není cesta měnit právní podmínky ze dne na den, vytvořit hranici. Když se ten návrh vložil do legislativního procesu, měla se zároveň zahájit velice srozumitelná informační kampaň, ve které se lidem objasní, co je podstatou změny a jestli tedy je pro ně výhodné dávat si žádost o předčasný důchod, nebo ne.

X A to se nestalo.

Ministr Jurečka tvrdí, že k tomu vystupoval na mnoha tiskových konferencích, ale asi všichni chápeme, že pro člověka, který se běžně v daňové problematice nepohybuje, nebude úplně srozumitelné, když mu někdo bude říkat procenta.

Asi by bylo srozumitelnější, kdyby třeba v té informační kampani vybrali pět či šest občanů v různé profesní a věkové kategorii a na jejich konkrétních příkladech ukázali, jestli je to výhodné, nebo není. Právě tím by vláda mohla počet žadatelů na úřadech výrazně zredukovat.

X Mimochodem, co jste si to říkali s panem premiérem, když po vašem setkání minulý týden ani nevystoupil? Jak to jednání probíhalo, bylo emotivní?

Ani já, ani pan premiér Fiala nejsme příliš emotivní, takže debata byla velice věcná. Vysvětlili jsme si důvody. Já jsem mu vysvětlil ty svoje, tedy že občané, pokud se zákon změní ze dne na den, nebudou mít žádnou možnost na něj zareagovat.

Druhým mým argumentem bylo, že v případě dalšího vysokého výkyvu inflace budou podle této úpravy mimořádné valorizace pro stát dražší než za té současné, špatné.

X Znamená to, že by to mohlo vyjít dráž?

Mohlo, ale ministr Jurečka na to reagoval tím, že v takovém případě by opět přijali další zákon, který by to upravil. To mi nepřijde jako úplně srozumitelné. Dal bych raději přednost tomu, aby ta úprava byla dělaná nejenom pro pěkné počasí, ale i pro ty náhlé výkyvy.

X Vládní strany vás podpořily v prezidentské volbě, cítím ale správně, že nejste příliš spokojen s posledními vládními kroky? Řekněte mi na rovinu, není to pro vás trochu zklamání?

Zklamání by to bylo tehdy, kdybych si nebyl plně vědom reality. Pětikoalice je mnohem složitější politický útvar, než by byla vláda jedné nebo dvou stran. V tomto případě jde koaliční jednání vždycky na úkor razance, a to obzvlášť v době, ve které jsme teď, kdy je zapotřebí nejenom odvážných rozhodnutí, ale často taky bolestivých.

Nalézt koaliční shodu znamená, že mnoho z těch možná původně razantních opatření se postupně obrousí.

X Zeptám se tedy ještě jednou, jste spokojen s vládou Petra Fialy?

Určitě bych si dokázal představit, že bude razantnější, že bude efektivnější. Zároveň si ale říkám, že je celkem jedno, jestli je to Petr Fiala, nebo někdo jiný. Kterékoliv strany, které by tvořily vládu v koalici pěti stran, by za této situace měly výrazné problémy dosáhnout shody na nějakém razantním řešení.

X Říkává se, že současná opozice může být budoucí vládou. S Andrejem Babišem už jste se setkal dohromady s Petrem Fialou, budete se se šéfem ANO ještě scházet?

Nevidím jediný důvod, proč by tomu tak být nemělo. Měli jsme jednání, které se týkalo shody na základních principech zahraniční politiky před summitem NATO. Považovali jsme za mimořádně důležité, abychom mluvili stejnou řečí. A já bych viděl prostor domlouvat se i na dalších dlouhodobých prioritách, protože to, co stojí před námi, rozhodně není jednoduché období. A teď nemyslím jen otázky bezpečnosti. Myslím především ekonomické a sociální otázky.

Když se podíváme kolem nás, tak je nepochybné, že České republice začíná ujíždět vlak, a pokud nebudeme schopni přijímat razantní kroky, které přesáhnou více než jedno volební období, tak se prostě v Evropě staneme státem druhé až třetí kategorie.

X Na druhé straně jste deklaroval, že s SPD, dalším opozičním hnutím, jednat nebudete. S Tomiem Okamurou se nebudete setkávat?

Pobavilo mě, že Tomio Okamura se cítil opomenut, protože nebyl požádán o jednání. Já si myslím, že by to mělo být obráceně. Já se budu bavit s každým, kdo je připraven na konstruktivní jednání, a bohužel SPD kromě kritiky mnoho konstruktivních návrhů na řešení té složité problematiky nepřinesla.

X Takže s SPD jednat odmítáte?

Zatím není o čem.

„Soudce Fremr dostal nejvíc nominací“

X Jak jste se poučil z kauzy soudce Fremra? Změníte nějakým způsobem proces výběru kandidátů na ústavní soudce?

Já si tady pomohu citátem jednoho z politologů, který řekl, že prezident Pavel se stal obětí vlastní transparentnosti. Na jednu stranu mi to přišlo úsměvné, na tu druhou je to bolestně pravdivé.

Nechci vybírat ústavní soudce někde za zavřenými dveřmi a potom přijít před Senát s nějakým překvapením. Chtěl jsem, aby ve výběru byla zohledněna všechna kritéria, týkalo se to nakonec i nominace doktora Fremra. Ale vzhledem k tomu, že ten proces byl takhle transparentní, tak se zřejmě začala mnohem více posuzovat jiná kritéria než ta, která do té doby byla považována za hlavní.

X Jaká?

Nějaká obecná známost, odborné předpoklady. Chtěl jsem, aby to byli lidé, kteří vycházejí z nominací svých odborných kruhů, a doktor Fremr dostal nominací nejvíce.

Vycházel jsem i z doporučení svého odborného panelu, jehož členy jsou právníci zvučných jmen a velké osobní integrity. Ti všichni vycházeli z faktů. Třeba z toho, že v České republice k roku 1993, tedy tehdy to vlastně byla ještě federace, proběhla revize všech soudních případů, které byly považovány za politické. Zároveň proběhly lustrace soudců a řady dalších pracovníků a všechno, co tímto procesem prošlo, stanovilo určitou míru tolerance.

X Tady bych vás drobně opravil, byl to konec roku 1992.

Ano, máte vlastně pravdu.

X Chápu to tak, že tehdy se podle vás stanovila jistá tlustá čára. Když ale říkáte, že jste se stal obětí vlastní transparentnosti, nebudete napříště už kandidáty vybírat sám, dle vlastní vůle, podle své volby?

Mohl bych to udělat. Ale dal bych tím najevo, že se cítím být odborníkem i na problematiku justice a já jsem se nikdy nechtěl tvářit, že jsem špičkovým odborníkem na justici, životní prostředí, zdravotnictví, finance.

Petr Pavel již zhruba půl roku zastává funkci prezidenta republiky. Exkluzivní rozhovor s Petrem Pavlem na webu iDNES.cz.

X To nikdo neříká, ale podívejte se, jak dopadli ti velcí profesoři, doktoři, docenti, kteří vám radili. Poradili vám člověka, který prostě soudil emigranty.

To je spíš na hlubší společenskou debatu, jestli se chceme v hodnoceních opravdu vracet před tu čáru, kterou jsme pomyslně v minulosti udělali. Rozumím tomu, že v případě ústavních soudců může být ten soubor kritérií opravdu širší, a myslím si, že ke stejnému závěru dospěl i doktor Fremr.

I když by se z hlediska faktů jistě měl a mohl bránit, tak pochopil, že jeho obrana by poškodila celou justici, poškodila by Ústavní soud a jeho pověst. Vyhodnotil si to a svoji nominaci sám stáhl.

Myslím, že bychom se k tomu asi v určité době měli vrátit a nerozšiřovat ten soubor kritérií o morální soudy, protože to je nekonečný proces. Ten nekončí rokem 89. Stejná morální a etická kritéria bychom mohli uplatňovat na devadesátky i dál. Dostali bychom se do situace, že vždy budeme mít nějaké výhrady, které by mohly najednou převážit kritéria, která jsme si stanovili jako výchozí pro výběr lidí.

X Mimochodem podobný problém, sice ne v tak obrovské míře jako měl Robert Fremr, měl i současný předseda Ústavního soudu Josef Baxa. To vám nevadí?

Pokud vím, tak u Josefa Baxy se hovořilo o jednom případu. I když jsem jeho minulost nezkoumal, platí to, co jsem říkal – i doktor Baxa prošel celým tím procesem a je to člověk, který je všeobecně respektovaný.

A nejenom odbornou komunitou. Když uvážím, s jakým výsledkem dlouhodobě vedl Nejvyšší správní soud, tak je to opravdu člověk na pravém místě. V tom jsem se shodl s naprostou většinou lidí, se kterými jsem o něm mluvil.

X Posuňme se dál. Jak nyní vypadá očista Pražského hradu od prezidentování Miloše Zemana? Na začátku vašeho mandátu to bylo téma, teď se o tom mlčí.

Já bych asi slovo očista nepoužil. Možná s výjimkou toho, že jsme nechali vyprat závěsy, aby v nich nebyl cítit kouř.

X Takže žádný průšvih jste neodhalili.

Stále jsou ještě v řešení některé problémy v Lánech, především s lánskou oborou v souvislosti s působením Miloše Baláka. Jsou v šetření, a pokud jsem dobře informován, tak spějí k nějakému závěru.

X Už máte vyřešeno, jak budete postupovat v otázce milostí? Každý z vašich předchůdců k nim přistupoval odlišně. Miloš Zeman říkal, že žádné udělovat nebude, nakonec to nedodržel.

Mnohokrát jsme o tom jednali. Miloš Zeman nastavil jedno kritérium, a to jsou závažné zdravotní důvody (milost mohl teoreticky dostat jen vážně nemocný odsouzený, pozn. red.). Pak to trochu modifikoval. Navíc celou agendu milostí předal na ministerstvo spravedlnosti, takže na kanceláři prezidenta vlastně není ani potřebný personál, který by dnes byl schopen milosti vyhodnocovat.

S ministrem spravedlnosti Blažkem jsme se ale domluvili, že tato agenda přece jen přejde zpátky na kancelář prezidenta, a to i s pracovními místy. Takže zatím to vypadá tak, že ke konci roku bychom měli převzít čtyři tabulková místa od ministerstva spravedlnosti. Uděláme i revizi kritérií pro udělování milostí.

X Takže ten možný okruh žadatelů o milost se rozšíří?

Jednoduše si myslím, že bychom se mohli podívat třeba i na sociální důvody vhodné zvláštního zřetele, možná i některé další. Ale zatím o tom vedeme debatu.

X Když už jste zmínil ministra Blažka, co říkáte na jeho kauzy? Má vaši důvěru?

Zatím jsem se s ním sešel jen jednou, bavili jsme se o ryze odborných věcech. Nicméně jestli narážíte na jeho náhodné setkání s Martinem Nejedlým, tak to mi přišlo velice nedůvěryhodné. Respektive to jeho zdůvodnění (ministr Blažek schůzku s kontroverzním spolupracovníkem Miloše Zemana odůvodnil tím, že se jen schovává před deštěm, pozn. red.). Myslím si, že to si musí vyhodnotit především premiér.

X Kdybyste vy byl premiér, tak byste mu to zbaštil?

To zdůvodnění určitě ne a já nechci spekulovat, co je v pozadí. Mně to prostě přijde nestandardní, ale je skutečně na ODS a premiérovi, aby si to vyhodnotili.

X Kdyby vám na stůl přistála demise, tak byste ji podepsal?
Já jsem dával vždycky najevo, že pokud jde o jmenování nebo odvolání členů vlády, tak bych z velké míry dal na návrh premiéra. Složení a funkčnost vlády je především jeho věc.

O návštěvě Bílého domu Pavel jedná

X V září byste se měl zúčastnit zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů ve Spojených státech, setkáte se tam s prezidentem Bidenem…
Ano, je to v plánu. Ale je to v podstatě takové velice krátké formální setkání v rámci recepce, kterou pořádá americký prezident. Jde jenom o třesení rukou a společnou fotografii, takže to nebude o žádném jednání.

X Do Bílého domu se nechystáte?

To je věcí jednání s americkou stranou. Zatím není žádný konkrétní termín, ani kdo by se takového případného setkání měl účastnit. Nechme to ještě na budoucnosti.

X Tomu rozumím, ale byl byste to raději vy, nebo to necháte premiérovi? Mimochodem, Miloš Zeman o návštěvu v Bílém domě usiloval 10 let a nepovedlo se mu to.

Samozřejmě, že je to také otázkou prestiže, ale já to vidím především v rovině, jak moc to poslouží našim vzájemným vztahům, a také, jak to poslouží České republice.

Kdybych to měl být já, tak za to budu rád a odvedu maximální práci, aby návštěva měla co největší efekt. Ale skutečně nevidím jako podstatné, kdo z nás dvou to bude.

X Projevy před Valným shromážděním Organizace spojených národů jsou bedlivě sledovány. Samozřejmě asi z vás nedostanu přesný obsah toho, co budete říkat, ale téma už máte?

Téma mám a na projevu už nějakou dobu pracujeme. Dá se předpokládat, že se nebude týkat jen bezpečnosti, ale širších vztahů mezi Západem a Východem a dnes tak často diskutovaného globálního Jihu.

Je zřejmé, že úroveň soupeření dnes nabývá podoby konfrontace mezi demokracií a různými formami autokracie a mezi tím se pohybuje množství států, které zatím nejsou ani tam, ani tam. Určitě stojí za to, aby o ně ten souboj byl veden.

Takže se budu zabývat hlavně tím, abychom se v tomto soupeření nechovali nadřazeně, že naše hodnoty jsou ty jediné správné, ale abychom se také chovali pragmaticky. Když chceme, aby budoucí svět byl lepší, mělo by nám záležet na tom, aby další a další země nesklouzávaly k autoritářskému zřízení.

X Ono to samozřejmě všechno souvisí s tím, co v tuto chvíli probíhá na Ukrajině. Evropské státy nyní posílají zpátky do Moskvy své velvyslance, chystá se k tomu zřejmě i česká vláda. Souhlasíte s tím?

Když se na to budeme dívat z pohledu určitého absolutního principu, asi by nemělo být správné, aby země, která se neztotožňuje s tím, co Moskva dělá, měla v Rusku svého velvyslance.

Na druhou stranu diplomacie se nemůže řídit jenom těmi absolutními principy, diplomacie se vede i v době, kdy spolu země vedou válku. Řada západních zemí se rozhodla mít v Rusku velvyslance a díky tomu mohou získávat nejenom informace zevnitř, ale také mohou mít možnost ovlivňovat dění. A Česká republika by v tomto ohledu asi neměla stát úplně stranou.

Petr Pavel již zhruba půl roku zastává funkci prezidenta republiky. Exkluzivní rozhovor s Petrem Pavlem na webu iDNES.cz.

X Takže máme začít komunikovat s Ruskem? Vy byste se třeba setkal s prezidentem Putinem?

V tuto dobu Rusko komunikovat nechce, a pokud ano, tak pouze s těmi, které považuje za své spojence. A já si ani nemyslím, že teď s ním je o čem jednat.

Prezident Putin dává jasně najevo, že výchozím bodem pro jednání je ruský návrh, a to je nepřijatelné. V okamžiku, kdy se ruská pozice změní a budou ochotni jednat o míru za podmínek respektu k mezinárodnímu právu, pak ten prostor nastane. Ale zatím ho nevidíme ani na horizontu.

X Ukrajina má letos pouze jeden pokus na to, aby provedla zásadní protiofenzivu. To jste řekl v březnu letošního roku. Ukrajinci teď hlásí, že jejich síly po týdnech bojů rozhodujícím způsobem prolomily první ruskou obrannou linii u Záporoží. Je to podle vás zlom ve válce?

Asi bych to zatím zlomem nenazýval, je to sice velice pozitivní zpráva, pokud se potvrdí, na druhou stranu je to vlastně zlomek fronty a je to postup řádově o kilometry. Maximálně desítky kilometrů.

Navíc Rusko nemá jenom jednu obrannou linii. Ty linie jsou minimálně dvě, v některých místech tři. A jsou velice dobře vybavené. K tomu si připočtěte, že průlom na jednom úseku fronty ještě nutně neznamená kolaps ruské armády na Ukrajině.

Měli bychom být zkrátka obezřetní ve sledování pokroku na frontě, zároveň bychom měli i nadále podporovat Ukrajinu, protože je naším zájmem, aby v tomto konfliktu uspěla.

X A kdy se má tedy začít jednat o míru? Byl byste třeba ochoten na Pražském hradě uspořádat nějaký mírový summit?

V tuto chvíli by mírový summit byl z velké části prázdným gestem, protože k tomu jednání musí v první řadě inklinovat obě bojující strany. Jedna i druhá přitom svorně říkají, že podmínky, jaké jsou teď, žádné jednání neumožňují. A zároveň by to chtělo, aby nastala širší mezinárodní shoda, jak ten konflikt do budoucna vlastně řešit. A ani to zatím nemáme.

X Blíží se předávání státních vyznamenání, máte už vybraná všechna jména?

Ano, to mohu potvrdit.

X Dříve občas prezidenti dopředu zveřejnili některé osobnosti, za jejichž nominací stáli. Máte tam nějaké takové?

Mám několik takových jmen. Ale musím říct, že to není jen moje vůle. Protože jsem dostával nominace od řady institucí, zjistil jsem, že se ta jména často překrývají. A vlastně jsem za to rád, protože nemusím nic tlačit proti proudu.

X A kolik těch lidí je opravdu jenom od vás, že je nikdo jiný nenavrhoval?

Já myslím, že z těch, které jsem do toho celého koše přinesl já, tak pouze jedno jméno.

X Prozradíte ho?

Já myslím, že se to dozvíte, zatím nic prozrazovat nebudu.

X Dříve bylo zvykem, že státní vyznamenání dostali bývalí prezidenti. Dostane od vás Miloš Zeman státní vyznamenání nebo alespoň přemýšlíte tímto směrem

Upřímně? Nepřemýšlím.

X A ještě jedna věc, která mě zajímá. Nezasloužil by si vyznamenání Milan Kundera?

Milan Kundera by si ho pravděpodobně zasloužil nejen proto, že je asi jednou z nejvýraznějších postav naší kultury v zahraničí. Není tomu tak úplně u nás. Ono se mnohdy ukazuje, že svět vnímá některé výrazné Čechy mnohem pozitivněji než my sami. Ale určitě to stojí za úvahu.

X Co třeba bratři Mašínové, Karel Schwarzenberg?

Máme ještě pár týdnů, tak s tím chvíli počkejme.

 X Do funkce jste přišel před půl rokem, rozcházela se vaše představa s realitou?

Když jsem byl v Karlovarském kraji na zahájení školního roku, tak se mě na to ptal jeden druháček. Ptal se, jestli je dobrý být prezidentem. Já jsem mu odpověděl, že když se na to člověk dívá, jakým jezdí autem, případně kde bydlí a jaký má servis kolem sebe, tak to určitě může působit jako velice příjemná funkce.

Na druhou stranu, a tím se asi dostávám k odpovědi, kterou jste chtěl slyšet, jsem do funkce nevstupoval s očekáváním, že vše bude skvělé, že se všechno bude dařit od prvního okamžiku. Takže když do toho jdete s realistickým očekáváním, tak nemůžete být zas tak moc zklamán.

X Zmínil jste auta, ale nezmínil jste motorku. Pustí vás ještě ochranka bez helmy?
To byla velká hloupost, kdy jsem se nechal strhnout prostředím a historií.

X Jak to vypadá teď s vaším bydlením? Ještě se pořád opravuje Lumbeho vila?

Už je opravená. Teď jsem se tam byl podívat a je to ve finálním stadiu.

X Takže jezdíte každou neděli nakupovat do IKEA.

Jako většina lidí i my jsme se dívali hlavně do katalogu. Ale nechávám to spíš na mojí ženě a na kancléřce. Jediné zadání bylo, abychom vycházeli z toho, co je běžně na trhu, a nehledali žádné speciální řešení.

X Ale už to nebude tak ponuré jako za paní Zemanové.

Z toho, co jsem viděl, tak to tam opravdu vypadá pěkně. Ale máte pravdu, skutečně jsem si říkal, když jsem do Lumbeho vily přišel, že paní Zemanová musela mít velice ponurou náladu, jestli se jí tam líbilo.

X Jak to vypadalo?

Byla tam kombinace šedé, černé, chromu a opravdu to působilo hodně tmavě.

X A kdy se tam tedy stěhujete?

Já si myslím, že do konce září už tam budeme bydlet.

X X X

BABIŠ  MÉDIA  NEMĚL  PRODÁVAT,  DŘÍVE  JE  MĚLI  I  DALŠÍ  POLITICI  V  ČR

LIDOVOU  DEMOKRACII  A  ČASOPISY  MĚLI  LIDOVCI,  ALE  ZKRACHOVALI

NOVINY  MĚLA  I  SOC. DEM,  AVŠAK  NEBYL  O  NĚ  ZÁJEM

VELKÝM  VYDAVATELEM  MÉDIÍ  BYL  TAKÉ  ITAL  BERLUSCONI,  MĚL  DOKONCE  TŘI  TELEVIZNÍ  STANICE,  FOTBALOVÝ  KLUB…

Silvio Berlusconi bol taliansky podnikateľ a politik, viacnásobný premiér Talianska, zakladateľ a vodca politickej strany „Forza Italia“, zakladateľ a vodca strany „Ľud slobody“. Úrad premiéra Talianska zastával štyrikrát. Premiérom bol v rokoch 1994-1995, v rokoch 2001-2005, 2005-2006 a v rokoch 2008-2011.

NA  SLOVENSKU  DNES  MÁ  RÁDIA  PŘEDSEDA  PARLAMENTU  KOLLÁR,  HOTELY  A  LYŽAŘSKÉ  VLEKY  V TATRACH  A  NIKDO  MU  NIC  NEVYČÍTÁ

SLOVÁCI  JSOU  CHYTŘEJŠÍ,  NEŽ  ČEŠI,  KTEŘÍ  SE  OMYLEM  DOSTALI  DO  POLITIKY  A  TEĎ  SE  BOJÍ,  ABY  BRZY  NEVYPADLI

MÉDIA  VLASTNÍ  I  POLITICI  V USA  A  V DALŠÍCH  ZEMÍCH  SVĚTA

POUZE  V ČR  CHUDÁCI, KTEŘÍ  NEUMĚJÍ  PODNIKAT  A  MILIONÁŘI  SE  STALI  DÍKY  POLITICE

JINAK  BY  MOŽNÁ  BYDLELI  POD  MOSTEM,  JAKO  TISÍCE  JINÝCH  CHUDÁKŮ,  VINOU  FIALY

BABIŠ: Na Hrad už znovu kandidovat nebudu, koupit Mafru byla chyba…?

Předseda opozičního hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru pro rádio Impuls řekl, že o jeho další budoucnosti v politice rozhodnou voliči. Promluvil také o vztahu s prezidentem Petrem Pavlem. „Kritizoval jsem ho proto, že nedal veto na to, jak vláda okradla důchodce,“ zdůraznil ve středu Babiš, který také odmítl, že by opět kandidoval na prezidenta. „Ne, určitě ne,“ reagoval.

 Šéf ANO také nedávno prohlásil, že „žijeme v nové totalitě“. V rozhovoru padl dotaz na to, zda je nutné paralyzovat chod Sněmovny. Babiš totiž v úterý ve Sněmovny mluvil celkem šest hodin a sedm minut.

„Když jsem chodil mezi lidi, tak všichni řvali, že nejsem v práci. Hlavně Markéta Pekarová Adamová. Teď mluvím a není to žádná žvanírna,“ reagoval své úterní několikahodinové vystoupení ve Sněmovně.

Babiš také zdůraznil, že prezidenta Petra Pavla téměř nekritizoval. „Kritizoval jsem ho proto, že nedal veto na to, jak vláda okradla důchodce. Kritizoval jsem ho také za to, že teď měl zase pomoci důchodcům a nedovolit, aby dostávali méně peněz. To není žádná důchodová reforma,“ uvedl Babiš.

S prezidentem podle svých slov mluvil jednou. „Bavili jsme se normálně. Nekritizuji ho. Jsem objektivní, byl to kandidát pětikoalice,“ pokračoval Babiš. Podle něj měl prezident šanci pomoci důchodcům. „Je to takové trochu alibistické,“ pokračoval expremiér.

Podle něj s Pavlem nemá žádný vztah. „Chovám se velice korektně. Moc to nekomentuji. Vyhrál volby, gratuloval jsem mu,“ doplnil předseda ANO, který poté odmítl svou další kandidaturu na prezidenta. „Byl jsem kandidát na rychlo. A zradil Šmarda i Okamura. Měli logicky podpořit mě,“ uvedl dále Babiš. Ohledně hlasů ve volbách řekl, že pro hnutí ANO to byl skvělý průzkum.

Podle svých slov, kdyby byl v současné době premiér, tak by rovněž jel na Ukrajinu. „Přišli k nám uprchlíci z Ukrajiny a podívejte se co dělá Polsko. Polsko říká, máme tu sto tisíc můžu z Ukrajiny a ptá se, co tady dělají. Fiala a Rakušan ani netuší, kolik jich je u nás. Pan premiér nedostal z Bruselu ani euro, aby nám zaplatili náklady na uprchlíky,“ míní Babiš.

„Nevíme jaké tady jsou profese, přišli ti, kterých se ani válka netýkala. Přišli bohatí a podnikatelé. Potřebujeme lidi z Ukrajiny, aby tady pracovali, aby měli stejné povinnosti jako naši lidé. Problém je, že naše vláda se nestará o naše občany,“ doplnil expremiér.

Řeč přišla také na prodej mediální skupiny Mafra. „Doufám, že už nikdo nebude říkat, že Babiš něco ovlivňoval,“ uvedl na dotaz ohledně prodeje mediální skupiny Mafra. Současně zdůraznil, že prodej nemůže komentovat, jelikož s ním nemá nic společného. Podle Babiše byla chyba, že v minulosti nekoupil Blesk. „Bylo to tak drahé, že jsem se nakonec rozhodl koupit Mafru, ale byla to chyba,“ komentoval Babiš své tehdejší rozhodnutí.

Předseda hnutí rovněž pro rádio Impuls zdůraznil, že média v Česku o všem rozhodují a vyhrávají volby. „Pana Pražáka (Karel Pražák, majitel skupiny Kaprain, která převzala společnosti Synthesia, Mafra a LONDA, pozn. red.) jsem nikdy neviděl, nikdy jsem s ním nemluvil. V médiích má jednu fotku,“ pokračoval Babiš.

X X X

KDO  JE  ŠÉFEM  GIBS  HENDRYCH?

Začínal jako policista, pak působil v ČEZ i BIS. Kdo je nový ředitel GIBS Hendrych

Jmenování Víta Hendrycha novým generálním ředitelem Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) ve středu schválila vláda. Hendrych, který nastoupí 7. září, dosud působil jako náměstek ředitele, na starost měl podporu výkonu služby. Kariéru začínal jako policista, působil také v bezpečnostní divizi firmy ČEZ a pomáhal s reorganizací Bezpečnostní informační služby (BIS). Přečtěte si, kdo je Vít Hendrych.

 Do funkce náměstka od ledna 2019 jmenoval nyní končící šéf inspekce Radim Dragoun, který sám nastoupil v září 2018. „Je jasné, že hned někdo uvede, že je to nominant hnutí ANO, ale rovnou říkám, že mi ho vůbec nikdo nevnucoval. Jsem to já, kdo si ty lidi vybírá. Spíše je přemlouvám a oslovuju a snažím se je na ty posty vybírat,“ řekl Dragoun v prosinci 2018.

Hendrych, který má hodnost plukovníka a absolvoval magisterské vysokoškolské studium, začínal jako policista, později působil v Bezpečnostní informační službě (BIS, civilní kontrarozvědka).

Zhruba deset let působil v bezpečnostní divizi polostátní energetické firmy ČEZ a mezi roky 2015 a 2018 byl ředitelem bezpečnostního odboru na ministerstvu dopravy v éře Dana Ťoka.

„Vzhledem k tomu, že jsem pět let působil ve vedení generální inspekce, předpokládám, že kontinuita bude navázána. Hodlám pokračovat ve věcech, které jsme zahájili před pěti lety, kdy jsem se účastnil reorganizace generální inspekce, kdy jsme změnili některé priority, více klademe důraz na efektivitu trestního řízení, na zlepšení vztahů se soustavou státního zastupitelství,“ uvedl minulý týden, když jeho nominaci projednával sněmovní bezpečnostní výbor.

GIBS vznikla na základě zvláštního zákona, navrženého vládou, který byl přijat na podzim 2011. Nová právní úprava zejména sjednotila do té doby roztříštěné vyšetřování trestných činů příslušníků bezpečnostních sborů.

Zatímco policisty vyšetřovala do té doby zvláštní inspekce spadající pod ministerstvo vnitra s ředitelem jmenovaným vládou, u celníků provádělo vnitřní kontrolní činnost několik oddělení, existovala například také Inspekce vězeňské služby.

Hlavním předmětem činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů je vyšetřovat trestné činy, jejichž pachateli jsou policisté, celníci, příslušníci Vězeňské služby, příslušníci inspekce či zaměstnanci těchto útvarů.

Inspekce také provádí zkoušku spolehlivosti vůči protiprávnímu jednání uvedených příslušníků a zaměstnanců. Navrhuje proti takové činnosti opatření a vydává metodická doporučení pro činnost jednotlivých bezpečnostních sborů.

GIBS je samostatným bezpečnostním sborem, samostatná je i ekonomicky – má vlastní kapitolu ve státním rozpočtu. V prvním roce fungování měla GIBS rozpočet téměř 322 milionů korun, v pozdějších letech se výše rozpočtu inspekce (zejména kvůli poklesu investičních výdajů) snížila na úroveň kolem 275 milionů.

Později rozpočet opět rostl, pro rok 2020 činil 448 milionů korun, v dalších letech 470 a 473 a pro letošní rok dostala GIBS skoro 520 milionů. Většina rozpočtu připadá na platy zhruba tří stovek zaměstnanců.

X X X

Černochová musela rozkrýt miliardovou zakázku na kulomety. Nařídil jí to soud

Ministerstvo obrany na základě rozhodnutí soudu muselo poskytnout informace o celkové dodávce kulometů FN MINIMI, které si vyžádala organizace Kverulant. Ta ministryni Černochovou žalovala za to, že se k nákupu odmítla podrobněji vyjádřit a porušila tím zákon o veřejném přístupu k informacím. Obrana nyní uveřejnila kompletní přehled dodávky, včetně optických a termovizních zaměřovačů.

 „Právě o této žalobě rozhodoval Městský soud v Praze. Dal Kverulantovi zapravdu a nařídil ministerstvu, aby požadované informace poskytlo ve lhůtě 15 dní ode dne doručení rozsudku. Až Kverulant tyto informace obdrží, tak s nimi seznámí veřejnost. Veřejnost se tak konečně dozví, kolikrát jsou nakupované kulomety předraženy,“ uvedla k rozhodnutí soudu nezisková organizace Kverulant.

Ministerstvo obrany pro server iDNES.cz uvedlo, že na rozhodnutí soudu bude reagovat až po doručení písemného rozhodnutí a následně zváží další právní kroky. „Zakázka na kulomety byla schválena v minulém volebním období, v současné době armáda čerpá z této rámcové smlouvy,“ okomentoval další kroky ministerstva jeho mluvčí David Jareš.

Přehled zakázky muselo nyní ministerstvo rozkrýt a uvést, co vše je součástí dodávek. „Cenové podmínky, uvedené v rámcové dohodě, byly stanoveny na základě nabídky předložené dodavatelem. Cena veškerých pořizovaných komponent uvedená v nabídce byla posouzena expertní komisí složenou ze zástupců příslušných složek ministerstva. Kopie nabídky ani posouzení expertní komisí nejsou zveřejněny z důvodu ochrany obchodního tajemství,“ uvádí obrana a žádosti organizace Kverulant tak vyhověla jen částečně.

Z poskytnutých, veřejně dostupných materiálů, zjistíme, že vyjma kulometů FN MINIMI MK3 v rážích 7,62 x 51 mm a 5,56 x 45 mm dodávky obsahují i optický zaměřovač ELCAN Specter DR 1-4x. Ten se v zahraničí prodává v průměru za 2700 euro, tedy zhruba za 65 tisíc korun.

Ke kulometům náleží i laserový značkovač Meprolight STING za zhruba 1600 euro, 39 tisíc korun. Nejdražší položkou pak jsou termovizní předsádky Andres Ind. TIG-IR s maloobchodní cenou okolo 11 tisíc euro, 270 tisíc korun. V celku to pak znamená, že jen optické prvky činí zhruba 400 tisíc korun.

Obrana k výše uvedenému výčtu uvádí, že cena kulometu činí z celkové zakázky jen zhruba 37 %. Optika představuje nejdražší položku v celé sadě.

V přehledu k finančně zanedbatelným položkám patří různé dílenské nářadí, sady náhradních dílů, včetně dílů pro uvedené zaměřovače, ale i školení instruktorů a dílenských specialistů.

Kverulant upozornil na skutečnost, že v prosinci 2021, kdy ministerstvo obrany řídil Lubomír Metnar, došlo k nákupu téměř tisícovky kulometů MINIMI. Zarážející pro organizaci byla cena, za kterou úřad zbraně nakoupil. Jeden kulomet podle smlouvy vyšel na více jak milion korun.

K nákupu mělo navíc také podle dokumentů, které organizace posbírala a zveřejnila na svém webu, dojít bez předchozího výběrového řízení. Dodavatelem také podle smlouvy dále nebyl belgický výrobce, ale překupník z jižních Čech.

Lehký kulomet FN MINIMI je klasifikován jako LSW – Light Support Weapon (lehká podpůrná zbraň). Poprvé byl představen v roce 1974 a v současnosti jej používá více než 20 zemí světa. V roce 1982 byl zaveden do výzbroje armády USA pod označením M249 Squad Automatic Weapon (SAW). Maximální dostřel je 1200 metrů, účinný 600 metrů. Výrobcem je společnost FN (Fabrique National) z Belgie.

V dubnu 2022, tedy již za úřadování ministryně Jany Černochové, byla celková cena za 949 kulometů s příslušenstvím navýšena z 1,1 miliardy na 1,5 miliardy. „Ministryně tají, zda za to armáda dostane alespoň víc kulometů. Proto na ní Kverulant nyní podal žalobu za porušování zákona o veřejném přístupu k informacím,“ vysvětlila organizace žalobu na svém webu.

V současné době armáda převzala od zmíněného dodavatele zhruba 600 kulometů, zejména v ráži 7,62 x 51 mm a dalšího příslušenství. „Ke dni 23. 8. 2023 bylo ministerstvu dodáno zboží v hodnotě 621 872 830, 61 Kč včetně DPH,“ uvádí obrana. Znamená to tak, že další stovky kulometů, včetně zaměřovačů, laserových značkovačů a termovize, teprve vojáci získají.

X X X

Průmysl padá a klesá i stavební produkce

Český statistický úřad zveřejnil výsledky průmyslu a stavebnictví za červenec 2023.

Průmysl padá

Průmyslová produkce meziročně klesla o 2,8 %. Za pokles může zejména výroba a rozvod elektřiny. U té se projevila loňská vysoká srovnávací základna. Hodnota nových zakázek v červenci 2023 meziročně klesla o 3,0 %. Nové zakázky ze zahraničí se přitom meziročně snížily o 2,6 % a domácí nové zakázky o 3,8 %. To ukazuje, že domácí poptávka klesá rychleji než zahraniční, což nahrává pesimistickým úvahám o tom, že se z recese jen tak nevymaníme, protože slabá poptávka přetrvá v celé Evropě.

Těmto úvahám nahrávají i data Eurostatu za celou EU, jelikož podle posledních dat klesl průmysl meziročně o 1,2 % a pro nás klíčový německý průmysl poklesl o 1,4 %. Navíc se objevují obavy i o vývoj USA a Číny, která podle mnohých už vyčerpala prostor pro další růst.

Průmysl by se potřeboval nadechnout, ale se slabou poptávkou a stále ještě drahou energií jde o velmi těžký úkol. Za celý rok čekám víceméně stagnaci až nepatrný růst průmyslu.

Stavební produkce klesá

Stavební produkce v červenci meziročně klesla o 2,1 % a úřady vydaly meziročně o 9,1 % méně stavebních povolení, což ukazuje velké problémy stavebnictví dnes i do budoucna. Jenže poprvé po sedmi měsících vzrostl počet zahájených výstaveb bytů, takže developeři to tak dramaticky nejspíš nevidí. Otázkou je, jestli nejde jen o jednorázový růst. Ceny nových nemovitostí totiž podle cenového indexu klesají.

Co čekat od centrální banky

Pro centrální banku z toho plyne, že možná bude moci snížit úrokové sazby o pár měsíců dříve, než mnozí čekali. Ekonomika zatím nevykazuje známky oživení. Dneškem se otevírá šance, že úrokové sazby klesnou ještě v letošním roce. Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

X X X

Oznámení záměru přechodu společnosti GEVORKYAN, a.s. na trh PRIME Burzy cenných papírů Praha

Ve Vlkanové dne 06.09.2023

Společnost GEVORKYAN, a.s. oznamuje záměr přechodu z trhu PX Start Burzy cenných papírů Praha na její trh PRIME do konce roku 2023.

Globální dodavatel a technologický lídr v oboru práškové metalurgie, společnost GEVORKYAN, a.s., oznamuje svůj záměr přejít z trhu PX Start Burzy cenných papírů Praha na její regulovaný trh PRIME, a to do konce roku 2023. Součástí záměru přechodu na trh PRIME aktuálně není nová emise akcií společnosti (SPO). Zároveň společnost diskutuje možnosti duálního listingu s Burzou cenných papírů v Bratislavě, avšak zdůrazňuje, že se nejedná o stahování akcií z pražské burzy, která pro společnost i nadále zůstane primární burzou.

Zakladatel společnosti a majoritní akcionář Artur Gevorkyan záměr přechodu komentoval slovy: „Mám takové tušení, že už jsme dospělá ryba a patříme do velkého akvária, tedy na hlavní trh. Také proto, že je tam vyšší likvidita a může to ještě více zvýšit kredibilitu u obchodních partnerů.“ Doplnil také, že s hlavním trhem se pojí možnost otevřít se větším zahraničním fondům. Ostatně o záměru v budoucnu přejít na regulovaný trh pražské burzy Artur Gevorkyan hovořil již v rámci IPO procesu v roce 2022.

Společnosti GEVORKYAN, a.s. bude s přechodem na trh PRIME Burzy cenných papírů Praha, případným duálním listingem na bratislavské burze a dalšími souvisejícími tématy jako hlavní poradce pomáhat společnost VERSUTE INVESTMENTS, která rovněž byla hlavním poradcem při IPO společnosti v roce 2022. IPO společnosti GEVORKYAN bylo s objemem úpisu více než 727 milionu korun historicky největším na trhu PX Start, největším IPO v roce 2022 na celé pražské burze a zároveň se jednalo o první slovenskou společnost, která své IPO v Praze uskutečnila.

Upozornění

Tento dokument v žádném ohledu neznamená nabídku nebo výzvu k prodeji nebo nákupu cenných papírů. Údaje zde obsažené mají čistě informativní charakter a pro jejich kontext a vysvětlení doporučujeme kontaktovat zástupce společností VERSUTE INVESTMENTS a.s. nebo GEVORKYAN, a.s. uvedené níže. Veřejná nabídka akcií v České republice proběhla na základě prospektu akcií vyhotoveného podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1129 o prospektu, který je k dispozici na webových stránkách společnosti GEVORKYAN, a.s., Luděk Palata, VERSUTE INVESTMENTS a.s.

X X X

HEJTMAN  PARDUBICKA  NETOLICKÝ:  ALIBISUS  FIALY  KE  KRAJŮM

Netolický: Přístup vlády ke krajům je alibismus. Naši občané si zaslouží stejné podmínky

Problematika rozpočtového určení daní pro kraje a změna nastavení, které některým krajům přináší výrazně méně prostředků než jiným, se dostala v posledních týdnech do zvýšené pozornosti médií. Jedním z krajů, které dlouhodobě na aktuálním nastavení tratí, je také Pardubický kraj. O tom, proč je nutné systém změnit, kolik prostředků kraj ročně ztrácí a kde se nerovnováha mezi regiony projevuje, hovořil v krajském podcastu Zaostřeno na… hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.

X Z úst některých centrálních politiků často zaznívá, že kraje mají peněz dost, je tomu skutečně tak?

Zaznívá to zejména z ministerstva financí, z příslušného odboru, který sleduje financování obcí a krajů. Je to jen o tom, že se podívají na zůstatky na účtech u České národní banky a řeknou si: “Proč chtějí další peníze? Vždyť mají nějaký zůstatek.” Ten zůstatek však často bývá zazávazkovaný, to znamená, že z této statistiky se vůbec nevyčte, jestli jsou tyto prostředky určeny na konkrétní výdaje, zda putují na provoz daných organizací nebo z nich nebudou čerpány peníze na investice, na školy, na nemocnice či na opravy silnic. Je to tedy demagogie, která má být argumentem. Nedáme vám nic, hospodařte si s tím, co máte, a buďte vůbec rádi, že jsme vám to nechali. To je rétorika, která je možná pochopitelná ze strany ministerstva financí a státu, protože v zásadě platí jedna věc, která je pravdivá. Obce a kraje jsou do jisté míry rivalem státu jako takového. Proč? Protože máme proti sobě dvě koncepce. Buďto centralizované řízení nebo decentralizované a stát chce o všech věcech rozhodovat, pokud možno z jednoho místa, v tomto případě z Prahy, z jednotlivých ústředních orgánů, z jednotlivých ministerstev, zatímco obce a kraje si o svých věcech chtějí rozhodovat samostatně.

To znamená, že pro stát jsou do jisté míry přítěží a velmi záleží na vyspělosti politické reprezentace a úrovni demokracie, zda chce, aby věci byly řízeny shora, anebo zdola. Já jako zásadně regionální politik, regionalista jsem zastáncem toho, že se o věcech má rozhodovat v místě samotném. Vždycky dávám příklad konkrétní obce a mostu v té dané obci, zda se o jeho rekonstrukci má rozhodovat z pražského ministerstva dopravy nebo z Pardubického kraje, případně jde-li o místní komunikaci, tak z obce samé. Na druhé straně nic není zadarmo a stát, pokud přistoupí na to, že se o věcech rozhoduje decentralizovaně, to znamená mimo ústřední orgány, mimo ministerstva, tak na to musí vyčlenit dostatek peněz. Samozřejmě je potřeba být objektivní a říci, že ve chvíli, kdy se jedná o penězích pro obce, pro kraje, tak nikdy nebudou mít dost. Vždycky budou jako houba, ale já si myslím, že zrovna patříme mezi racionální a vnímám, že je potřeba řešit a financovat všechny veřejné služby, nejenom ty, které mají na starosti obce a kraje. Na druhé straně to nemůže být tak, jak je to v současné době, tedy tak zásadně nespravedlivě.

X Patříte dlouhodobě mezi kritiky stávajícího nastavení rozpočtového určení daní pro kraje, které funguje od roku 2005. Lze vůbec vysvětlit, jak tehdy vznikla taková disproporce, na kterou upozorňujete?

Kraje vznikly k 1. lednu 2000. Tehdy vznikly právně formálně, ale nebyly nadány prakticky vůbec žádnými kompetencemi, nerozhodovaly de facto o žádných veřejných službách, respektive o minimu a zároveň neměly svěřeny vůbec žádné prostředky. Byly tedy závislé na státním rozpočtu a dotacích ze státního rozpočtu. První zákon, který vytvořil základ rozpočtu pro kraje jako decentralizované orgány veřejné správy, byl zákon o rozpočtovém určení daní z roku 2000, kdy kraje dostaly opravdu velmi malé zdroje, které neodpovídaly těm, které mají k dispozici dnes. Na druhou stranu neměly svěřených tolik kompetencí, takže rozhodující moment nastal k 1. lednu 2005 s tím, že o věci bylo jednáno v předchozím období a de facto šlo o období, kdy zanikly okresní úřady a kompetence v rámci decentralizace byly převedeny ze státu na obce a kraje. V té době se nastavilo rozpočtové určení daní a v té době mluvíme o počátku nezávislosti krajů na státním rozpočtu a na dotacích ze státního rozpočtu. Ta nezávislost není absolutní, protože pořád existují nejrůznější dotace a financování z dalších zdrojů, ale o zásadních věcech, které máme na starost, jako jsou střední školy, jejich provoz nebo nemocniční síť, tak to jsou záležitosti, které musí být financovány právě v rámci daní, to znamená v rámci rozpočtové decentralizace nezávislosti na státním rozpočtu.

X V jednom z rozhovorů jste řekl, že Pardubický kraj přišel oproti obdobně velkým krajům o částku přibližně 10 až 15 miliard korun. Kde se podle vás ten rozdíl na území Pardubického kraje projevuje nejvíce?

Vždy, když sestavujeme rozpočet kraje, tak projednáváme všechny kapitoly kromě dopravy, na kterou se dostává až nakonec. Je to z toho důvodu, že musíme zabezpečit veškeré kompetence, které máme k dispozici, a doprava se dostává nakonec proto, že veškeré zbylé zdroje jdou na financování rekonstrukcí silnic druhých a třetích tříd. Je to logické, protože silniční síť byla ze státu převedena na kraje v zuboženém stavu. Logickou otázkou vždy je, jak je možné, že v některých krajích jsou silnice v lepším stavu a v jiném v horším stavu. Je to přesně o tom, že všechny kraje zvládnou financovat relativně obstojně ostatní kompetence, ale když se dostaneme na silniční síť, tak v té chvíli jsou rozdíly enormní. Například Kraj Vysočina je na tom dobře, protože za 20 let šlo do silniční sítě velmi mnoho peněz a došlo k rekonstrukcím prakticky všech cest, o čemž se nám v Pardubickém kraji může jenom zdát.

Vnímám to jako zásadní nespravedlnost, protože nevím, proč zrovna my máme trpět a být neustále srovnávání s ostatními. Já se často setkávám s tím, jak je možné, že ostatní kraje mají silnice opravené. Občana nezajímá, kde se zdroje vezmou, ale chce mít opravenou silnici. Na druhou stranu, kde máme na opravy peníze sehnat? I když se snažíme být aktivní v dotačních titulech, tak nikdy nedosáhneme toho, co by mělo být nastaveno systémem, a to je právě získat srovnatelné podmínky jako jiné kraje, které mohou financovat silnice výrazně více. Jsme velmi aktivní v dotačních titulech, zejména z evropských fondů, ale není to úplně ideální varianta, když se dá očekávat, že peníze z evropských fondů budou klesat. My potřebujeme mít jistotu, stabilitu a především občanům nabídnout kvalitní služby, mezi které by měly patřit i kvalitní silnice. To se bohužel zatím nedaří, byť je tempo v posledních letech z mého pohledu enormní. Když srovnám, kolik dáváme do silniční sítě nyní a kolik jsme dávali před 10 lety, a i když započtu inflaci a zvýšení cenové hladiny stavebních prací, tak jsme úplně jinde. Jsou to obrovské částky a myslím, že se v posledních letech udělalo hodně. Kdo chce, tak vidí, kdo nechce, nevidí. Tak to bývá, ale každopádně tempo by se mělo udržet, což lze jenom za předpokladu, že to bude spravedlivější z hlediska nastavení příjmů pro kraje.

X Kolik stojí rekonstrukce jednoho kilometru silnice druhé třídy?

Poctivá rekonstrukce jednoho kilometru silnice druhé nebo třetí třídy, kdy nejde jenom o frézování krytu a položení nového, ale je to i úprava podloží, poruch na krajnicích a podobně, tak z hlediska kalkulace vychází na přibližně 10 milionů korun. Pokud jde o rekonstrukci v intravilánu obce, tak jsme na dvojnásobku i kvůli tomu, že jsou tam uloženy nejrůznější sítě. Kdybychom to přepočítávali, tak zjistíme, kolik kilometrů silnic se mohlo v Pardubickém kraji opravit, pokud by rozpočtové určení bylo stejné jako například v okolních krajích. Pokud říkáme, že 10 miliard korun je částka, o kterou Pardubický kraj přichází za 20 let a stojí-li 10 milionů korun jeden kilometr opravy silnice, tak bychom došli k tisícovce kilometrů, což je třetina silnic. Není tomu tak. Tempo je horší, ale na druhou stranu nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem a je potřeba bojovat.

X Často v rámci argumentace jste zmiňoval, že Pardubický kraj nemá fakultní nemocnici. Jak se to promítá do krajského rozpočtu?

Zde se dostáváme na začátek nastavení rozpočtového určení daní pro kraje a svěření kompetencí v Pardubickém kraji. Když kraj vznikl, tak pět nemocnic akutní péče, které byly převedeny na Pardubický kraj, ale bylo to pět okresních nemocnic, tak jedna z nich byla větší a kraj do ní začal investovat, začal z ní dělat logicky nemocnici krajskou. Myslím si, že v jednotlivých odbornostech vidíme, že nemocnice krajská v Pardubicích má opravdu velkou škálu výkonů a stala se regulérní nemocnicí, která má urgentní příjem prvního stupně. Financování pro kraj však vychází z tehdy nastaveného rozpočtového určení daní, což znamená, že počítá s převedením pěti okresních nemocnic a bohužel není zohledněno, že se jedná o nemocnici se superspecializovanou péčí v konkrétních odbornostech. Je velice nespravedlivé, pokud roli krajské nemocnice sehrává státní fakultní nemocnice, tudíž daný kraj ji vůbec nemusí řešit ani investičně, ani provozně. Pro nás je to další zásah do rozpočtu, protože musíme vše financovat z vlastních zdrojů. Nejde jenom o Pardubický kraj. Je to nespravedlivé pro všechny kraje, kde není fakultní nemocnice. Jedná se o Ústí nad Labem, Liberec, Zlín, jižní Čechy a takto bych mohl pokračovat, protože se jedná o osm krajů, které mají na starosti urgentní příjem prvního stupně a přitom rozpočtové určení daní v současné době vůbec tuto věc neřeší.

X Lze vůbec dosáhnout na úrovni všech českých a moravských krajů shody na tom, jak by nové rozpočtové určení daní pro kraje mělo vypadat?

K dohodě hejtmanů během tohoto volebního období došlo. Všichni jsme se shodli na sedmi kritériích, mezi které patří počet obyvatel, délka krajských silnic, rozloha kraje, počet výjezdových stanic zdravotnické záchranné služby, struktura kraje, tedy zda je kraj více městský nebo venkovský, dále existence urgentního příjmu prvního stupně, který zřizuje příslušný kraj a počet žáků na středních školách. To jsou všechno kritéria, která nejvíce zobrazují naše kompetence. Všichni jsme se na tom shodli a kraje jsou připraveny podpořit nové přerozdělení, které přesně odpovídá tomu, co děláme, jaké veřejné služby zajišťujeme. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy do systému nebudou poslány další peníze navíc oproti stávajícímu stavu, a vše zůstane v rámci prostředků, které jsou určeny nyní. Proč? Protože pokud dojde k přerozdělení podle zmíněných kritérií, tak jsou některé kraje, které oproti stávajícímu zafixovanému a nespravedlivému systému dostanou více peněz. Pak jsou kraje, které dostanou méně peněz a je logické, že krajské reprezentace, které by dostaly peněz méně, tak se proti tomu bouří. Proto také na koaliční patnáctce před dvěma týdny k dohodě nedošlo, protože někteří vlivní politici z krajů, které by byly zasaženy a s vědomím, že stát do systému nedává více finančních prostředků, tak jednání zablokovali. My z těch krajů, které už vnímají dlouhodobě, že dochází k nespravedlivému přerozdělení, tak trváme na tom, že toto téma nesmí usnout, a proto zejména kolegové ze Zlínského kraje, Libereckého kraje, ale také Jihomoravského kraje a předpokládám, že se k nám připojí i Středočeši, chceme toto téma držet na stole, povídat si o něm, protože ostatně i Vláda České republiky se k tomu zavázala, přijala své programové prohlášení, které aktualizovala v březnu.

Zatímco celá řada závazků se změnila, tak rozpočtové určení daní a financování krajů v programovém prohlášení zůstalo. Vláda tedy v době, kdy chystala konsolidační balíček a musela z objektivních důvodů měnit své programové závazky, tak tento programový závazek v programovém prohlášení zůstal. Vycházím i z jednání, které bylo mezi Asociací krajů a vládou 20. ledna, kde byla i tato záležitost projednána a vnímal jsem, že když politik něco řekne, tak to platí. Předpokládám tedy, že vláda chce dosáhnout shody a především chce dostát svým závazkům z programového prohlášení.

X Zmínil jste, že do systému by bylo potřeba dodat nějaké finanční prostředky navíc, o jaké X částce se bavíme?

My jsme se de facto od počátku dotačního titulu ze Státního fondu dopravní infrastruktury v roce 2015 bavili, že není logické, abychom každý rok žádali o financování silnic druhých a třetích tříd, protože je to administrativně náročné, komplikované a zbytečné. Rozpočtové určení daní je zde právě proto, aby v rámci samosprávného rozhodování o daných věcech rozhodovaly územní samosprávy, a proto se domnívám, že letošní částka odpovídající šesti miliardám korun ze Státního fondu dopravní infrastruktury by celá mohla být převedena pod rozpočtové určení daní. Druhá část, a to se domníváme všichni, je dorovnání částky kraji, který by nejvíce prodělával, pokud by se do systému nedávaly nové peníze. To je v tomto případě Moravskoslezský kraj. Pracovně tomu říkáme nulová varianta.

Je jednoznačné, že pokud by kraje dostaly více peněz, tak by prostředky šly do investic, do spotřeby, což znamená ekonomický růst. V době, kdy je zde ekonomická krize, tak mohu garantovat, že všechny kraje, včetně našeho, by investovaly výrazně více peněz do rekonstrukcí, oprav, tvořily by vyšší zaměstnanost v území, a tím se také podílely na vyšším HDP. Tvorba HDP je ze 40 procent dána spotřebou, mimo jiné tedy investicemi vládního sektoru, veřejného sektoru, kam patří jak obce, tak kraje.

X Bezprostředně po jednání K15 jste neskrýval zklamání a z vašich úst padala slova jako alibismus…

Alibismus to byl a za tím si stojím. Není to nic expresivního, je to pojmenování situace. V politice se musíme naučit říkat věci tak, jak jsou, a ne si věci lakovat narůžovo, anebo naopak načerno. Musíme být objektivní a toto alibismus je, protože pokud někdo říká, že chce shodu Asociace krajů a přitom do systému nepřinese více peněz, tak to znamená, že některé kraje by na dané věci byly bité. Zároveň víme, že z daných krajů jsou nejrůznější vlivní politici. Například z Moravskoslezského kraje i ministr financí. Pak je logické, že ke shodě dojít nemůže. Schovávat se za potenciální shodu, o které už předem vím, že nenastane, je alibismus, přenášení zodpovědnosti na někoho jiného a podle mého názoru by to mělo být tak, že o těchto systémových a zásadních věcech má rozhodovat stát.

Pokud je k tomu potřeba víc peněz, nedá se nic dělat, na druhou stranu chápu, že konsolidujeme veřejných financí a není to o rozhazování, ale platí-li, že původní závazek vlády na schodek státního rozpočtu v roce 2024 měl být 210 miliard a dnes už víme, že bude 252 miliard, tak to znamená, že v tuto chvíli už lítá nějakých 42 miliard. My se bavíme o šesti miliardách, které by zcela napravily 20 let nespravedlivý systém. Je to i o politické odvaze a schopnosti říct, že chceme jednou provždy vyřešit problém i za cenu toho, že v současné době do toho budeme muset dát nějaké peníze. Když se najdou peníze na jiné priority, o kterých můžeme vést debatu, zda mají nebo nemají být, tak proč by se nemohly najít i pro územní samosprávy? Jsou to peníze pro územní samosprávy, do rozvoje území a investic. Není to tak, že bychom tyto peníze prohospodařili.

X Proč do jednání krajů vstupuje hlavní město Praha?

Hlavní město Praha je primárně obec, to je pravda. Je to obec svého druhu, což znamená, že financování probíhá ze dvou zdrojů. Z rozpočtového určení daní pro obce, kde hlavní město Praha má dominantní část svých příjmů, a pak je malá část, která jde na krajské kompetence, a to z rozpočtového určení daní pro kraje. Původní návrh, který jsme měli, tak řešil i napravení této disproporce, protože by bylo správné, aby Praha získávala peníze buď plně jako obec, nebo jako kraj. Před 20 lety byla snaha nastavit to tak, aby bylo odlišitelné, co Praha zajištuje z hlediska peněz jako město, a co jako kraj. Nevím, zda je to úplně šťastné. Průhledné to rozhodně není a vysvětlit to je ještě složitější.

X Praha na rozdíl od krajů má velké množství finančních prostředků na svém účtu a například zvažuje nákup jedné velmi zajímavé nemovitosti v centru města. Jak je to vůbec možné?

Není to jenom případ Prahy, ale i dalších krajů, které mají výhodu, že jsou schopné financovat věci, na kterém my nemáme. Praha řeší nákup nemovitosti sídla České pošty v Jindřišské ulici za 1 až 1,5 miliardy korun. My si o takovýchto akvizicích můžeme nechat akorát snít, protože nám to rozpočet neumožňuje. Stejně tak jsou některé kraje schopné investovat do nákupu různých pozemků a nabízet investorům. K tomu je potřeba ještě zmínit, že se to týká i zadlužení. Některé kraje vůbec neví, co je to úvěr, protože všechno zvládnou financovat z vlastních disponibilních zdrojů právě z rozpočtového určení daní. My se snažíme peníze rychle otáčet, neustále s nimi pracujeme, a to z toho důvodu, že jsme velice aktivní při získávání evropských fondů, dokonce i nejaktivnější v některých obdobích. Každopádně je zvláštní, že některé kraje mají peníze nazbyt a jsou schopné investovat do cenných papírů a úvěr nikdy nepoznaly a proti tomu jsou kraje, které se bez úvěru neobejdou. Je to opět ukázka disproporce a toho, že se musí najít systémové řešení.

 X V Poslanecké sněmovně začíná jednání o konsolidačním balíčku. Vy jste jednal s několika poslanci zvolenými v Pardubickém kraji. Co od tohoto jednání Sněmovny očekáváte?

Abych byl upřímný, tak nečekám nic, protože žádná očekávání, žádná zklamání. V každém případě opět opakuji, že i poslanci a senátoři zvolení za Pardubický kraj, které jsem kontaktoval, tak vnímají to, že se musí dělat. Každopádně, jak jsem pochopil, podle jednání K15, tak ke změně na základě tohoto jednání o konsolidačním balíčku nedojde. My jsme se ale rozhodli jako Pardubický kraj a dohodli jsme se s kolegy hejtmany z krajů, kde financování je dlouhodobě špatné, že podáme zákonodárnou iniciativu. Máme z ústavy právo zákonodárné iniciativy, to znamená předkládat návrhy zákonů do legislativního procesu jako vyšší územní samosprávné celky. My jsme připravili velmi rychle návrh, který ležel na stole K15 do legislativního textu, a to tak, že na našem zastupitelstvu bude návrh projednán 19. září. Protože nedošlo ke shodě v rámci koalice na kompromisním návrhu, tak jsme se rozhodli předložit čistý materiál, který nevytváří rivalitu mezi kraji, protože náš návrh spočívá v tom, co je nejlogičtější a jak jsme ostatně jako Asociace krajů i předpokládali, že by jednání mohla dopadnout, a to je, že pro Moravskoslezský kraj půjde o nulovou variantu a všechny ostatní kraje potom budou mít potenciálně výnos ze sdílených daní vyšší oproti stávajícímu stavu. Jak se k tomu postaví poslanci? Nevíme, jestli zase nezaparkují náš návrh zákona na neurčito.

My máme ve sněmovně několik návrhů zákonů a leží tam už víc jak dva roky. Sněmovna asi pravděpodobně neměla čas se zabývat návrhem Pardubického kraje. To už je potom politická zodpovědnost kolegů poslanců, já ale pevně věřím, že pokud se připojí k naší legislativní iniciativě, anebo jí podají jiné kraje, tak se návrh bude projednávat a bude součástí standardní sněmovní agendy. Každý poslanec je z nějakého volebního kraje a blíží se také nejenom krajské, ale především sněmovní volby a voliči a lidé z jednotlivých krajů se budou ptát svých poslanců, jak je možné, že se jim nepodařilo prosadit pro svůj volební kraj víc peněz. To jsou určitě legitimní otázky, které by si měl zvážit každý politik v Poslanecké sněmovně.

X Jaký je tedy ten ideální stav do budoucna?

Ideální stav do budoucna je, a to je náš cíl a doufám, že v tomto se shodnu s ostatními kolegy, aby nově nebyl systém založený na zafixovaném procentu, které je neměnné, ale aby se každý rok přepočítal podíl ze sdílených daní na konkrétních objektivních kritériích. Kritéria znamenají mimo jiné i data ze statistického úřadu, což je například počet obyvatel, který se mění v jednotlivých krajích. Například Středočeský kraj má za posledních 20 let o 300 tisíc obyvatel více, než měl v době, kdy se nastavovalo rozpočtové určení daní. S občany ale už nepřišly peníze na financování veřejných služeb. Naopak některé kraje se vylidňují, a to jsou všechno věci, které mají být přepočítávány rok co rok. Není nic náročného, je to jen věc matematického vzorce a jeho zpracování. Ostatně jsme na to zvyklí u 6250 samosprávných obcí v České republice, kde přepočet každoročně probíhá na základě jiných kritérií. Tak proč by nemohl tento systém fungovat u 14 krajů? Mgr. Dominik Barták, tiskový mluvčí Pardubického kraje

X X X

Objem korporátních dluhopisů se v červnu propadl, výnosy však vzrostly

 V červnu 2023 vydaly firmy korporátní dluhopisy za 3 miliardy Kč, průměrná splatnost emisí představovala 3,8 roku a vážený průměr výnosů 8,8 %. Zatímco objem emisí se ve srovnání s předchozím rekordním měsícem výrazně snížil, výnosy dluhopisů vzrostly. Emitenti tak chtějí zaujmout investory a nabídnout jim atraktivnější procenta než konkurenční dluhopisy. Vyplývá to z údajů Srovnávače dluhopisů, který provozuje Dluhopisomat.    

Podle srovnávače Dluhopisomat, nejpodrobnějšího a nejlépe hodnoceného dluhopisového portálu v České republice, vydaly firmy v červnu 2023 korporátní dluhopisy za 3 miliardy Kč. Ve srovnání s květnem, kdy byly na trh uvedeny dluhopisy za rekordních takřka 11 miliard Kč, jde o výrazný pokles. „Většinu připravovaných emisí se firmám podařilo vydat již v květnu, což se v červnových objemech pochopitelně odrazilo a trh se v tomto ohledu uklidnil. Ve dvouměsíčním průměru se objem vydaných dluhopisů pohybuje na čísle, kterého se podařilo dosáhnout v dubnu,“ vysvětluje Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group. Mírně se v červnu zkrátila také splatnost dluhopisů, které se snížila z květnových 4,2 roku na 3,8 roku.

Na druhé straně vzrostla v červnu 2023 výnosnost dluhopisů. Vážený průměr výnosů korporátních dluhopisů, ovlivňovaný zejména velkými emisemi, dosáhl 8,8 %, zatímco v květnu představoval 8,1 %. Výnosy nad 10 % nabízí pětina emisí, výnosy mezi 8–10 % necelá polovina a výnosy mezi 5–8 % čtvrtina emisí. „Na trhu přibylo emisí, jejichž výnosy se pohybuje nad 10 %. Emitenti se tak snaží zaujmout investory a nabídnout jim atraktivnější podmínky než konkurenční dluhopisy,“ uvádí Vladimír Pikora.

Řada prognóz počítá s tím, že Česká národní banka (ČNB) v zimě úrokové sazby sníží, což se odrazí i na dluhopisovém trhu. Přibývá proto emisí, v jejichž podmínkách je uvedeno, že pokud úrokové sazby výrazně klesnou, sníží se i výnos dluhopisu. „Emitenti se tak snaží vyhnout riziku, že budou muset vysoké výnosy splácet i potom, co se úrokové sazby zásadně sníží,“ dodává Vladimír Pikora. „Je to logický a podle mého názoru férový přístup, investoři by si však měli veškerou dokumentaci, která se k emisi váže, pečlivě prostudovat.“  

Necelou polovinu dluhopisů emitovaných v letošním roce (48 %) tvořily emise s objemem do 25 miliónů Kč, 34 % připadá na emise v objemu 25–100 miliónů Kč a 18 % na emise nad 100 miliónů Kč.

Pravidelná měsíční zpráva srovnávače Dluhopisomat porovnává na základě údajů ze zahraničí a České republiky i výnosnost různých druhů aktiv. Na Bitcoinu bylo možné mezi červencem 2022 a červencem 2023 vydělat 41,8 %, na zlatě 11,8 % a na amerických akciích 11,1 %, zatímco na českých korporátních dluhopisech v červnu 2023 v průměru 8,1 %. „Výnosům Bitcoinu nemohou cenné papíry konkurovat,“ uzavírá Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group. „Na druhé straně je Bitcoin velmi nestabilní a dokáže v krátkém čase ztratit i desítky procent. Je to spekulativní investice, která se často vyvíjí nezávisle na makroekonomických ukazatelích a s cennými papíry ji v tomto směru nelze srovnávat.“

O Srovnávači dluhopisů

Na srovnávači dluhopisů jsme vytvořili srovnání firemních a státních dluhopisů pomocí kalkulačky skóre rizikovosti podle Scorecardu korporátních dluhopisů vydaného Ministerstvem financí ČR. Zdrojem informací je první a největší srovnávač dluhopisů na trhu, který provozuje Dluhopisomat. Jaroslav Totušek | Account Executive, EPIC Public relations s.r.o.

X X X

Tisíce balíků čekají na doručení, Zásilkovna k nim nemůže kvůli sporu s depem

Několik tisíc balíčků, které čekají v depu v Bílém Kostele na Liberecku, nemůže doručit společnost Zásilkovna. Brání jí v tom provozovatelé franšízového depa, kde jsou balíčky uzamčeny. Na vině je vzájemný spor.

Balíčky se z depa v Bílém Kostele měly dostat k zákazníkům 31. srpna. Od té doby ale žádná zásilka neopustila tamější sklad.

„Na depu řešíme škodní událost způsobenou externím provozovatelem depa. Konkrétně to znamená, že k zásilkám nemáme v současné době přístup. Jde o jednotky tisíc zásilek,“ říká mluvčí společnosti Zásilkovna Kamil Chalupa.

„S externím provozovatelem depa jsme ke konci srpna ukončili spolupráci. I přes naši snahu bohužel nedošlo ke vzájemné dohodě a provozovatel depa se rozhodl část zásilek zablokovat. Samozřejmě jsme se intenzivně snažili zablokované zásilky převzít a doručit adresátům. Provozovateli depa jsme nabídli několik variant převzetí zásilek, bohužel žádnou z nich nepřijal,“ vysvětluje dál Chalupa.

Další zásilky společnost přesměrovala na nově vybudované depo v Benátkách nad Jizerou. „Přeprava zásilek v rámci Libereckého kraje probíhá bez problémů,“ pokračuje mluvčí s tím, že situaci řeší s policií. Ta se k případu nechce vyjadřovat.

Nabídli nám úplatek, tvrdí vedoucí depa

Podle Jana Reslera, vedoucího depa, je na vině Zásilkovna, která měla úmyslně vypnout systém počítající zásilky a hotovost.

„Řidiči odváželi a přiváželi zásilky a hotovost. Systém dispečerovi ukazuje, kolik řidič veze zásilek a kolik veze peněz. Celý tento systém začala Zásilkovna v průběhu 31. srpna vypínat. Všechno jsme proto sepsali a jsme připraveni to Zásilkovně předat. Ale ta s námi nechce spolupracovat a chce zásilky hned,“ míní Resler a vysvětluje, proč by to mohl být problém.

„Nechceme to vydat, protože nevěříme systému Zásilkovny, že budou ztotožněny veškeré zásilky a že po nějakém čase po nás nebude někdo chtít uhradit dalších deset tisíc zásilek, které tady údajně měly být,“ bojí se možné situace Resler.

Podle něj proběhlo několik jednání mezi depem a společností. „Reakce Zásilkovny je taková, že nám byl nabízen úplatek ve výši dva miliony korun za to, že jim zásilky vydáme. Nebylo to nazváno úplatkem, ale jejich právní zástupce nám řekl: ‚Já vám za ty zásilky dám dva miliony.‘ To je něco, na co nechceme přistoupit. Chceme to udělat oficiálně,“ dodává Resler.

Depu vypršela smlouva

Mluvčí společnosti ale s jeho tvrzením nesouhlasí. „Od provozovatele depa jsme měli několikrát příslib, že zásilky vydá, nikdy svůj slib nedodržel. Je zjevné, že neoprávněné zadržení zásilek je odplatou za to, že jsme se s ním rozhodli nepokračovat v další spolupráci při provozu depa, které provozuje. Důvodem bylo, že 31. srpna vypršela smlouva o spolupráci a rozhodli jsme se ji neprodloužit,“ vysvětluje Chalupa.

Podle něj společnost systém skutečně vypnula, ale až potom, co měly být zásilky z depa odvezeny. „Přístupy do IT systému Zásilkovny byly všem pracovníkům depa zablokovány až dne 31. 8. 2023 v 18:15 hodin, a to jako zcela nezbytná reakce ze strany Zásilkovny na skutečnost, že provozovatel v rozporu s uzavřenými smlouvami nepředal dne 31. 8. 2023 zásilky, které měly odjet svozy v 17:00 hodin. Zablokování tedy proběhlo až poté, co nám provozovatel depa zásilky odmítl předat.“

Zásilkovna v úterý dotčeným klientům zaslala informace ke vzniklé situaci, a to včetně návodu, jak postupovat. „Celá věc nás velmi mrzí, klientům a zákazníkům vzniklé škody nahradíme, o své peníze nepřijdou,“ dodává mluvčí.

X X X

Hrozí propuštění 34 000 školníků a kuchařek. I teď jich je málo, děsí ředitele

Podle návrhu rozpočtu pro rok 2024, který zveřejnilo ministerstvo financí, by se měl snížit počet zaměstnanců ve školství o téměř 34 tisíc. Škrty by se měly týkat hlavně nepedagogických pracovníků. Návrh okamžitě zkritizovali ředitelé škol a starostové měst a obcí, kteří evidují dlouhodobý nedostatek školního personálu.

Ministr školství Mikuláš Bek pro Českou televizi uvedl, že propouštět by se měli hlavně nepedagogičtí pracovníci, například školníci či kuchařky.

„Je na místě přemýšlet o redukci počtu míst, která jsou financována ze státního rozpočtu v těch obslužných profesích ve školství, kde je na rozhodnutí zřizovatelů, zda budou ta místa dofinancovávat,“ uvedl Bek.

Ministerstvo financí v návrhu rozpočtu na příští rok počítá s 251 tisíci školskými pracovníky, v roce 2022 přitom ve školství pracovalo přes 285 tisíc lidí. Počet pracovních míst by tak klesl o zhruba 34 tisíc. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) má zároveň oproti loňskému roku dostat o 11,6 miliard korun méně.

S možnými škrty ale nesouhlasí ředitelé škol ani starostové obcí.

Kdo bude dětem vařit?

„Když zruší financování těchto míst (nepedagogických pracovníků, pozn. red.), kdo bude ve školách vařit a uklízet? Už tak, byť jsme spádovou školou, tak jsme na hraně,“ kritizoval starosta jihomoravských Oslavan Vít Aldorf.

Rozpočet na rok 2024 Ministerstvo financí v pátek zveřejnilo návrh státního rozpočtu pro příští rok, který podle pravidel musí do konce srpna poslat na vládu. Počítá se schodkem 252 miliard korun, což je výrazně více než 235 miliard uváděných v první verzi v červnu. Rozpočtové příjmy by podle návrhu MF měly být 1,921 bilionu Kč, meziročně klesnou o 0,3 procenta. Výdaje se sníží o 2,2 procenta na 2,173 bilionu Kč.

Ministr školství nemá podle Aldorfa představu o tom, jak základní školy fungují. „Dnes je problém sehnat kuchařku do školní jídelní nebo uklízečku, protože za peníze, které lidé dostanou, to nikdo dělat nechce. Jediná věc, která je na těchto pozicích drží, je, že jde o místní patrioty, kteří nehodlají nikam dojíždět. Ale za ty peníze už by to dneska nikdo nedělal,“ popsal situaci Aldorf.

S tím, že situace není ideální, souhlasí i ředitel ZŠ Šlapanice Ivan Hostaša. „Máme stav naplněný, nicméně to vnímáme tak, že bychom těch zaměstnanců potřebovali víc,“ uvedl pro iDNES.cz.

Škrty v rozpočtu odmítá také prezident Asociace ředitelů základních škol Luboš Zajíc. Podle něj popírají tvrzení vlády o tom, že školství je prioritou.

„Doufám, že v rámci jednání se situace výrazně zlepší, protože zkrouhnout tímto způsobem rozpočet školství jde zcela proti smyslu všech předchozích prohlášení o tom, jak je školství prioritou,“ řekl Zajíc.

 Zřízení nepedagogických pozic z rozpočtu obcí navíc nebude podle Zajíce jednoduché. „Obzvlášť u malých obcí nedávají jejich vlastní náklady, které mají na provoz, příliš velký prostor k tomu, aby platily ještě další zaměstnance,“ dodal Zajíc.

Prezident Pedagogické komory Radek Sárközi návrh označil za nesmyslný. „Podle mě je ve státním rozpočtu úplně náhodné číslo. To, co tam je, vůbec nedává smysl. Něco takového může navrhnout jen naprostý diletant,“ kritizoval.

Roste počet žáků, ve školách bude potřeba víc personálu. Kdyby byl ten počet stejný jako letos, tak bych se nerozčiloval. Dát tam ale o 34 tisíc lidí míň, to je totální úlet,“ dodal.

Ke škrtům dojít nemusí, couvá Bek

Podle ministerstva školství jde jen o návrh, který není konečný, a vyjednávání budou nadále pokračovat. Uvedlo, že současný návrh ministerstva financí zohledňuje již část požadavků MŠMT. Přestože jsou v návrhu naplánované škrty, platy učitelů by naopak měly růst.

„V dalších týdnech povedeme ve vládě další intenzivní diskusi a budeme hledat řešení, které umožní zajistit potřeby školství. V této chvíli je jisté, že platy učitelů porostou a neklesnou výdaje státního rozpočtu na výzkum ani na vysoké školy. Vzhledem k rozběhu nového Operačního programu Jan Ámos Komenský naopak určitě porostou. Co se týká snižování počtu zaměstnanců, je v tuto chvíli ještě předčasné cokoliv komentovat,“ uvedla mluvčí ministerstva školství Tereza Fojtová.

O návrhu rozpočtu a růstu učitelských platů jednala v úterý také školská tripartita. Ministr školství Mikuláš Bek na jednání podle předsedy Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Františka Dobšíka mimo jiné uvedl, že by hrozba nižšího rozpočtu i nedostatku pracovníků mohla být zažehnána.

„Pan ministr nám znovu představil, jak chce vyjednávat, a vyjednává o tom, aby ta kapitola neměla takové škrty. Víceméně že má příslib od koaličních partnerů, že k těm škrtům by nemělo dojít,“ řekl Dobšík po jednání.

Kromě snížení počtu pracovních míst se jednalo i o možném navyšování platů učitelů. „Otázka další je, kolik by případně bylo to navýšení pro učitele, kteří jsou prioritou z priority, a jak se přiblížit k těm 130 procentům. Ta částka, kdybychom vycházeli z původního návrhu, by se blížila řádově k 30 miliardám, což asi není reálné. Odvíjí se to objemově od těch 3 000 na hlavu pro příští rok,“ uvedl Dobšík.

X X X

Kšeft s obrazy trestal soud osmi lety vězení, Třeštík je známý z kauzy Picasso

Soud ve středu uložil pražskému galeristovi Janu Třeštíkovi osm let vězení za zpronevěru a podvody s uměleckými díly. Soud zajistil muži majetek a zakázal mu jej převádět, zatížit, poškodit či zničit. Verdikt není pravomocný, Třeštík vinu odmítá. Na místě se odvolal a podal stížnost. V minulosti byl pravomocně shledán vinným za pokus o nelegální vývoz vzácného obrazu Pabla Picassa.

Součástí trestu je i maximální, a to desetiletý zákaz působení ve vedení firem. Třeštík vinu zásadně odmítá.

„Jde o závažnou trestnou činnost majetkového charakteru, která byla spáchána nikoliv ojedinělým jednáním. Jedná se o soustavné podvodné získávání finančních prostředků, případně zpronevěřování finančních prostředků klientům. Spáchal dva zvlášť závažné zločiny, u kterých je trestní sazba od pěti do deseti let odnětí svobody,“ zdůvodnila výši uloženého trestu předsedkyně senátu pražského městského soudu Silvie Slepičková.

Za polehčující okolnost označila dosavadní řádný život obžalovaného. Přitížila mu však ziskuchtivost a promyšlenost jeho skutků včetně obstarávání falešných dokumentů. Trestní oznámení na Třeštíka podali poškození klienti.

Obžaloba se týká mimo jiné obrazu Kruh a skvrna, jehož autorem je Vasilij Kandinskij. Podle rozsudku nechal Třeštík obraz bez vědomí jeho majitele odvézt po skončení výstavy v Národní galerii do kasina v Rozvadově a následně ho zase převezl do Prahy, kde ho v roce 2018 předal jako zástavu za své nesplacené závazky jinému podnikateli.

Tomu ovšem nesdělil, že není oprávněným vlastníkem obrazu. Ze zachycené komunikace mezi oběma muži je podle soudu zřejmé, že podnikateli nešlo konkrétně o daný obraz, ale o vrácení jeho peněz. Třeštík mu podle soudkyně obraz předal proto, že chtěl oddálit řešení celé situace.

Na tento případ v minulosti upozornil server Seznam Zprávy. Podle něj se galerista hájil mimo jiné tím, že Kandinského obraz vydal, protože ho daný podnikatel tvrdě vydíral podpálením galerie a chtěl po něm vrátit peníze dřív, než byla půjčka splatná.

V Praze ho v roce 2018 předal jako zástavu za své nesplacené závazky jinému podnikateli. Tomu ovšem nesdělil, že není oprávněným vlastníkem obrazu.

Podle rozsudku si navíc Třeštík ponechal finanční prostředky, které dostal od klienta na nákup originálů od malířů Oskara Kokoschky a Hanse Hofmanna. Obrazy se mu nepodařilo získat, peníze ale nevrátil a použil je k vlastním účelům.

Soudu se nepodařilo ověřit informaci, že je Třeštík prohrál v casinech. „Ve výpovědi z přípravného řízení ale na několika místech zmiňoval hraní hazardních her a prohrání částky,“ uvedla Slepičková. „Na co finanční prostředky vynaložil, podle mínění soudu až tak podstatné není,“ uzavřela.

Třeštík už byl v minulosti pravomocně shledán vinným za pokus o nelegální vývoz vzácného obrazu Pabla Picassa, justice mu ale tehdy neuložila trest.

Kauza se týkala toho, že neoprávněně vydal osvědčení k vývozu díla Sedící žena do Švýcarska. Porušil tak předpisy o oběhu zboží ve styku s cizinou, protože osvědčení mohlo vydat jen ministerstvo kultury.

Neprokázalo se ale, že by si toho Třeštík byl vědom. Vinu popíral, případ označoval za zveličenou administrativní chybu. Malba se za hranice nakonec nedostala – nejasností ve vývozních dokumentech si všimli celníci na ruzyňském letišti a dílo tam zadrželi.

X X X

Izrael zavádí apartheid, prohlásil bývalý šéf Mosadu. Styď se, kritizuje ho vláda

Izrael prosazuje na okupovaném Západním břehu Jordánu apartheid. Prohlásil to bývalý šéf izraelské tajné služby Mosad Tamir Pardo, z něhož se stal velký kritik vlády izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Vládní strana Likud Pardova slova odmítla s tím, že by se za svůj výrok měl stydět.

 Je tady apartheidní stát,“ řekl Pardo v rozhovoru s agenturou AP. „Území, kde jsou dva lidé souzeni podle dvou právních systémů, je to apartheidní stát,“ dodal.

Bývalý šéf Mosadu je tak přidává k řadě bývalých státních činitelů, kteří obviňují Izrael ze zavádění systému rasové segregace známé především z Jihoafrické republiky. S ohledem na Pardovo vrcholné působení nese jeho prohlášení v bezpečností posedlém Izraeli zvláštní váhu, poznamenává agentura.

Pardo poukazuje, že zatímco izraelští občané mohou s výjimkou Pásmy Gázy ovládané radikálním islamistickým hnutím Hamás kamkoliv, možnosti Palestinců jsou mnohem omezenější. „Je to fakt,“ říká s tím, že jeho názory „nejsou extrémní“.

Izraelci mohou vstupovat na šedesát procent Západního břehu, které Izrael kontroluje. Nesmí vstoupit do palestinských oblastí na Západním břehu. Palestinci však potřebují povolení od Izraele ke vstupu do země a často musí projít vojenskými kontrolními stanovišti, aby se mohli pohybovat na Západním břehu.

Pomluvy Izraele, reaguje Likud

Izrael je dlouhodobě z řad lidskoprávních organizací či levicově orientovaných politiků v Evropě a USA obviňován z porušování práv Palestinců na okupovaném Západním břehu Jordánu. Izrael však kritiku odmítá.

Tak je tomu i v případě Parda. „Rozhodně odsuzujeme hanebný a nepravdivý výrok Tamira Parda,“ uvedla vládní strana premiéra Benjamina Netanjahua Likud v prohlášení. „Místo toho, aby Pardo bránil Izrael a izraelské ozbrojené síly, pomlouvá Izrael. Pardo, styď se.“

Netanjahu jmenoval Parda šéfem Mosadu v roce 2011. Ve funkci působil do roku 2016. Pardo podle svých vlastních slov nejdéle sloužícího izraelského premiéra opakovaně varoval, že otázka Palestinců a izraelských vlastních hranic je důležitější než téma íránského jaderného programu, který je pro Netanjahua ústřední.

Pardo nyní patří do tábora kritiků izraelského premiéra. Nelíbí se mu jeho spojenectví s krajně pravicovými stranami, které prosazují další rozšiřování židovských osadníků na Západním břehu. Někteří ministři se zavázali zdvojnásobit půl milionový počet osadníků, kteří v současnosti žijí na Západním břehu.

Netanjahuova vláda nyní čelí masivním protestům kvůli kontroverzní soudní reformě. Vůdčí postavy protestů se k problematice osadníků příliš nevyjadřují, aby neodradili pravicovější část demonstrantů. Pardo se svými výroky představuje vzácnou výjimku, poznamenává AP.

X X X

Fara v Lázních Bohdaneč nabízí prostor pro výměnu nepotřebného oblečení

Ve čtvrtek 31. srpna byly slavnostně otevřeny prostory fary v Lázních Bohdaneč, kde je pro veřejnost od začátku září otevřený komunitní šatník. Návštěvníci fary tak mohou každou středu bez jakéhokoliv poplatku vyměnit, nabídnout nebo pořídit použité oblečení. Celý projekt společně připravili zástupci MAS Bohdanečsko, města Lázně Bohdaneč a místní římskokatolické farnosti.

 „Votáčení a swapování“ nepotřebného oblečení, domácích potřeb, dětských hraček, sportovních pomůcek nebo knih navazuje na předchozí městský projekt výměnné burzy oblečení, který byl ve města populární. Slavnostního zahájení se zúčastnil i krajský radní pro venkov, životní prostředí a zemědělství Miroslav Krčil. „Jedná se o výborný nápad, jak nabídnout své již nepotřebné oblečení, aby jiným ještě dobře posloužilo. Také je to příležitost neformálně pohovořit s ostatními návštěvníky komunitního šatníku v originálním prostředí fary. Dalším přínosem je pak určitě šetření peněz. A v neposlední řadě tím, že věcem prodloužíme jejich funkční život, dokážeme zajistit i pozitivní dopad  na životní prostředí. Velmi se mi líbilo i zvolení šatního ramínka jako vstupného. Sám jsem přinesl dvě košile. Při mém odchodu už byla v šatníku pouze jedna,“ hodnotí nový projekt radní Krčil. Michele Vojáček, kancelář hejtmana

X X X

Finanční podpora kraje umožní výrobu a distribuci nových sběrných nádob na baterie

Novými sběrnými nádobami certifikovanými pro přepravu a skladování nebezpečných látek s bezpečnostním ventilem a ochranným filtrem budou nově vybaveny sběrné dvory v Karlovarském kraji. Vedení kraje totiž podpořilo jejich výrobu a distribuci.

„Karlovarský kraj se do projektu společnosti Ecobat přihlásil jako první, a to v souvislosti s Nařízením o bateriích závazným pro všechny země Evropské unie, které vešlo v platnost v polovině měsíce srpna a do budoucna přinese zásadní změny ve výrobě, použití, sběru i recyklaci baterií. Považujeme za důležité, aby byla ve sběrných dvorech, kde probíhá sběr a skladování lithiových baterií, zajištěna maximální bezpečnost. V Karlovarském kraji proto bude vybaveno 27 sběrných dvorů novým typem sběrných nádob,“ uvedl náměstek hejtmana Karel Jakobec s gescí v oblasti životního prostředí.

Součástí vybavení sběrných dvorů bude i dodávka speciálních hasicích přístrojů GlaciAid se speciálním hasicím médiem účinným pro hašení požárů lithiových baterií. „Jsme velmi rádi, že Karlovarský kraj má zájem o dlouhodobou a systematickou spolupráci, která zvýší bezpečnost skladování baterií na sběrných dvorech. Očekáváme zejména významný nárůst odpadních lithiových baterií k elektrokolům, zahradní technice, aku-nářadí a dalším,“ doplnila obchodní a marketingová ředitelka společnosti Ecobat Kateřina Vránková.

Karlovarský kraj se podílel na projektu finanční částkou 80 tisíc korun, obdobně jako společnost Ecobat, která zajistila současně distribuci a odborné proškolení obsluhy sběrných dvorů v oblasti bezpečného nakládání s odpadními bateriemi s důrazem na baterie lithiové. Bc. Jitka Čmoková, tiskové oddělení

X X X

O pomoc s dokončením digitální technické mapy mělo zájem přes 100 obcí. Kraj proto vypisuje druhé kolo výzvy

Pardubický kraj pomůže obcím z regionu ušetřit desítky milionů korun potřebných na dokončení digitální technické mapy (DTM). Samospráva zároveň vypíše druhé kolo výzvy, protože stále eviduje zájem starostů o metodickou či finanční pomoc. Spuštění DTM bude revolucí v mapování v České republice. Dojde k němu 1. července 2024 a po letech příprav se veřejnosti zpřístupní on-line databáze s mapovými podklady ve vysokém rozlišení. V nich uživatelé snadno a rychle najdou technické údaje, inženýrské sítě, stavby a další důležité informace.

„Zájem obcí v prvním kole nás velice potěšil. Chtěli jsme jim vyjít vstříc, protože jsme dostávali z praxe ohlasy, že se starostové obávají přípravy podkladů pro DTM, kterou jim ukládá zákon. Nakonec se v prvním kole naší výzvy přihlásilo 102 obcí, které žádají o podporu ve výši 42 milionů korun. Jelikož stále evidujeme další zájemce o metodickou či finanční pomoc, vyhlašujeme 6. září druhé kolo výzvy ke spolupráci. Všechny podmínky najdou starostové na úřední desce nebo na webu Pardubického kraje. Lhůta pro podání požadovaných dokumentů bude od 15. září do 16. října. V alokaci máme připravených dalších 35 milionů korun,“ uvedl radní pro regionální rozvoj Ladislav Valtr.

Menším se pomůže více

Obce do 1000 obyvatel včetně mohou i ve druhém kole výzvy Pardubického kraje získat až 80 procent způsobilých výdajů na kompletaci dat pro DTM. Obce mezi 1001 a 5000 obyvateli dosáhnou na podporu 60 procent a obcím nad 5001 obyvatel kraj přispěje maximálně 40 procenty. Podmínky tak zůstávají stejné jako v prvním kole, a to s ohledem na pomoc zejména malým obcím, pro které je problematika DTM největší výzvou.

Proč se DTM připravuje?

Spuštění DTM bude revolucí v mapování. Díky projektu se například usnadní průběh stavebního řízení, protože uživatelé budou moci nalézt na jednom místě všechny potřebné údaje o jejich pozemku včetně umístění technických sítí. DTM má přinést benefity i obcím, které díky databázi budou moci lépe spravovat pasporty zeleně, dále komunikace ve svém majetku či vstupní data pro plánování budoucího rozvoje. V DTM budou zaznamenána i ochranná pásma nebo vlastníci pozemků a infrastruktury.

„Projekt DTM jednoznačně považuji za velmi užitečný a široce prospěšný. Data za Pardubický kraj do DTM máme již pořízeny v předstihu, jsou v předběžném přístupu postupně i zveřejňována na https://pak.krajdtm.cz/portal-pak/. Se získanou zkušeností a vytvořeným týmem odborníků se nyní soustředíme na pomoc obcím s pořízením jejich dat v potřebném formátu i čase. Všem zainteresovaným partnerům děkuji za spolupráci. Dokončení DTM je výzvou, ale přinese jasné benefity občanům, samosprávám i soukromým investorům a posune nás zase o kus dále v modernizaci a elektronizaci správy věcí veřejných, včetně plánování rozvoje obcí,“ dodal radní Valtr. Michele Vojáček, kancelář hejtmana

X X X

Hitlerovy milovnice pro generály wehrmachtu

Vytrčené vnady třetí říše. Pikantní fotoska oživila příběh blitzholek wehrmachtu

 Obrázek ženy v černé košili Luftwaffe, jež se dívá na dívky v obtažených bílých tílkách, je poněkud tajemným dílkem hojně šířeným na internetu. Vzbuzuje otázky, o jakou zvláštní praxi nacistické sexuální politiky se jedná. Záběr ovšem pochází ze snímku o ženách v německé armádě. Jeho pozadí se věnuje další díl seriálu Slavné fotografie.

 Ženy v bílých nátělnících s orlicí německých vzdušných sil Luftwaffe stojí v nastoupené řadě před ženou krutého zjevu v černé košili, jež se uznale dívá na jejich ženské tvary. Při procházení internetu je velmi snadné narazit na tento obrázek, jenž se zdá být na fotoaparát zachycenou momentkou zvrácené praxe nacistů učinit z přísně vybraných žen svého druhu chovná zvířata pro německé muže, aby se „nadřazená árijská rasa“ dále rozšiřovala.

Ve skutečnosti je snímek fotoskou neboli fotografií pořízenou přímo při natáčení hraného filmu. Všechny ženy na něm jsou herečky z prakticky neznámého, polozapomenutého filmu vzniklého v roce 1958 v západním Německu. Pojednával o ženách v německé armádě, známých pod přezdívkou „bleskové dívky“ (Blitzmädels) podle znaku blesku (Blitz), který měly na uniformách.

Film nazvaný Bleskové dívky na frontě (Blitzmädels an die Front) sleduje skupinu žen, které německým letcům napomáhají jako Luftnachrichtenhelferinnen (asistentky pro vzdušné signály) v boji proti spojeneckým armádám. Zobrazuje je, jak čelí sexismu, posměchu, nedůvěře i byrokratickým omezením, která jim nedovolují bojovat. V jedné scéně se pokouší dostat na vlak, aby mohly sloužit nové jednotce, ale armáda jim to nepovolí.

Film spadá do žánru snímků o druhé světové válce, jež byly v padesátých letech v SRN populární. Vojáci wehrmachtu jsou v nich vykreslováni jako oběti zvůle politického šílenství zosobňovaného vedením nacistického režimu a SS. Tímto způsobem se Německo snažilo s válkou vyrovnávat.

Vzhledem ke kontroverznímu charakteru snímku není divu, že jej Lexikon mezinárodních filmů označuje jako „politicky a morálně sporný válečný film“. Jeho režisér Werner Klinger bez problémů režíroval filmy ve třetí říši a západním Německu v letech 1936 až 1967. Scénárista Hans Hellmut Kirst působil v německé protivzdušné obraně jako nadporučík. Naopak producenta filmu, Johanna Alexandera Hübler-Kahla, nacisté uvěznili a zakázali mu točit filmy kvůli tomu, že zfalšoval údaje o svém židovském původu.

Zapomenutost snímku má až jistý symbolický charakter. Účast žen v německé armádě je i mezi badateli přehlíženým fenoménem, který začíná být pečlivěji zkoumán až nyní. Pozornost věnovaná ženským vojačkám ve filmu byla neobvyklá „tehdy i dnes“, píše historička specializující se na německé bojové letectvo Luftwaffe Victoria Taylorová z University of Hull.

Nacistická vojenská sexuální politika

Jedna z oper čtyřdílného monumentálního hudebního díla německého skladatele Richarda Wagnera Prsten Nibelungův nese název Valkýra po okřídlené bojovnici z norské mytologie. Ačkoliv nacistický vůdce Adolf Hitler byl nadšeným milovníkem Wagnera, myšlenka žen se zbraní mu byla bytostně cizí. A stejně tak celé ultrakonzervativní nacistické ideologii, jež od žen očekávala, že se budou realizovat podle hesla Kinder, Küche, Kirche (děti, kuchyň, kostel). Válečné pole byla výhradně mužská doména, ženám náležela sféra domácnosti a především mateřství.

V militarizovaném Německu, kde válečná rétorika prostupovala všechny části společnosti, Hitler nicméně matkám přece jen přisoudil jistou vojenskou úlohu. „Muž činí oběti v boji pro svůj národ, stejně tak i žena ochraňuje národ v jednotlivých případech. To, co muž dává svou odvahou na bitevním poli, žena dává věčným sebeobětováním, věčnou bolestí a utrpením. Každé dítě, jež žena dá tomuto světu, je bitevní pole, bitva o zachování existence jejího lidu.“

Z nacistického pohledu hrály německé ženy klíčovou úlohu pro zajištění rozšiřování řad nadřazené árijské rasy, mimo jiné na dobytých územích na východě Evropy, kde obraz čistotné a pořádkumilovné hospodyně nabíral temných podtónů jakožto symbol „očišťování“ východního „životního prostoru“ od podřadných ras. Muži měli tento ženský svět chránit a rozpínat jej, a to i určitými narušeními tradičních konzervativních svazků. Šéf SS Heinrich Himmler považoval promiskuitu vojáků za způsob zvýšení bojové morálky a zároveň cestu k plození dalších árijských dětí i mimo tradiční rodinu. Dokonce se domníval, že ti vojáci, kteří na frontě z přemíry mužských hormonů požadovali prostitutky, mohou být těmi nejplodnějšími otci.

Raději zajetí než účast v boji

Nutnost udržet v chodu válečný stroj ale nutila třetí říši ve své sexuální politice k jistým ústupkům. Nacisté se snažili matky a manželky udržovat po celou dobu trvání války mimo vojenský průmysl. Aby ale zaplnili místa uvolněná odchodem mužů na frontu, umožnili v něm pracovat vdovám, neprovdaným a rozvedeným. Kromě této „domácí armády“ neprovdané a mladé dobrovolnice starší alespoň 21 let z řad Říšské pracovní služby mohly vstoupit i do řad wehrmachtu. Zde působily jako zdravotní sestry či na administrativních a dalších pomocných pozicích.

Zvláštní skupinu pak tvořily ty ženy vybrané do řad SS, které procházely velmi přísným výběrovým řízením, přičemž Himmler věnoval velkou pozornost tomu, aby dotyčné byly vhodnými partnerkami pro mužské příslušníky sboru jakožto elitu třetí říše, pověřenou rozšiřováním árijské rasy.

I přes zapojení do vojenských procesů wehrmachtu byly tyto ženy pojímány jako civilistky. Oficiálně byly označovány jako pomocnice wehrmachtu (Wehrmachthelferin). Jen asi polovina z nich nosila uniformu, zřejmě z důvodů ponechání dostatku materiálu na armádní oděv pro „pravé“ vojáky. Ženy také mohly mít jen příruční zbraň a nechtělo se po nich, aby bojovaly, i když se nacházely na frontě, jak dokládá tajné komuniké nejvyššího velení wehrmachtu ze září 1944.

„Dominantním principem, který je základem jakéhokoli rozmístění žen, zejména společného rozmístění (s mužskými vojáky), musí být to, že ‚vojačka‘ je neslučitelná s naším nacionálně socialistickým pohledem na ženství. Ženy se ze zásady neúčastní ozbrojených bojů,“ píše se v komuniké.

Navzdory všem snahám nacistického vedení o zachování jasně narýsovaných hranic mezi oběma pohlavími byla válečná realita jiná. Hitler po katastrofálních prohrách v ruském tažení v roce 1943 nařídil, aby ženské dobrovolnice spravovaly velitelské a řídicí vybavení, světlomety a clonová děla protiletadlových kanónů Flak. Postupně do služby mohla být povolána jakákoliv členka Říšské pracovní služby, aby v roce 1944 v rámci „konečného boje“ a „totální války“ ženy, spolu s členy Hitlerjugend a muži staršího věku nehodícími se do vojenské služby, kompletně převzaly obsluhu protiletecké obrany kromě velicích funkcí.

Ke konci války ve wehrmachtu sloužilo 500 tisíc žen. Z toho 160 tisíc jako obsluha kanónů Flak, uvádí ve svém článku pro odborný časopis Journal of Military History německo-americká historička Karen Hagemannová z University of North Carolina v Chapel Hill.

„Matrace pro oficíry“

Skeptický pohled nacistů na ženy v armádě se promítal do celé německé společnosti. Ženy v uniformě v běžné společnosti často čelily nelichotivým poznámkám, že jsou „matrace pro oficíry“. Podobně, jako „bleskové děvky“, je označovali i samotní vojáci. Vnímali je jako „narušovatelky“ a někoho, kdo nepatří do jejich mužského světa. Samotné vedení wehrmachtu se snažilo potírat negativní průpovídky na adresu žen s tím, že jde o propagandu šířenou Spojenci s cílem vnést do třetí říše rozkol.

„Blitzmädels“ despekt z řad většinové německé společnosti velmi těžko snášely. Rachel Century ve své knize Ženské administrativní pracovnice ve třetí říši uvádí výpověď jisté Ursuly R. a jejích kamarádek z armády, které po zaslechnutí pohrdavého označení na svou adresu začaly brečet. Pro Karolu M. bylo označení „matrace pro oficíry“ důvodem, proč svého vstupu do armády litovala.

Povídačky o poměrech příslušnic wehrmachtu s jejich mužskými kolegy ale nebyly zcela neopodstatněné. Podle badatelů docházelo k případům romantických, sexuálních vztahů mezi důstojníky a vojačkami. Z výpovědí pamětnic, zachovalých deníků a dalších dokumentů ale vyplývá, že ženy v armádě hojně čelily sexuálnímu obtěžování, některé z nich byly znásilněny. Ženy si stěžovaly, že důstojníci i běžní vojáci se vůči nim chovali vulgárně, přezíravě, „nedisciplinovaně“ a „nerytířsky“.

Nedostatek kavalírství německých vojáků se příznačně projevoval tam, kde by se „hrdinní“ ochránci ctnostných Němek měli chovat zvláště příkladně: na frontě. Prchající němečtí vojáci v některých případech nepouštěli své spolubojovnice na korby náklaďáků s tím, že nedostatková místa jsou potřeba pro muže. Zanechali je tak osudu, který v případě postupující Rudé armády měl často podobu znásilnění.

Důvody pro vstup

Proč navzdory všem překážkám, skepsi, nechuti a pohrdání, kterým čelily, některé ženy vstupovaly do armády dokonce dobrovolně? Řada z nich sdílela pocit povinnosti vůči své zemi, která čelí nepřátelům, a přejímala nacistickou hrdinskou ideologii vyvolené rasy, jež má právo na rozšiřování. Pro mnohé byla armáda způsob, jak uniknout okovům klasického rodinného života Němky pověřené rozením dětí a zažít dobrodružství.

A pro některé byla služba v armádě zdrojem hrdosti. Znak blesku nosily s pýchou. Jak popsala jedna z členek německé armády, blitzmädel pro ni znamenala „pěknou dívku v úžasné uniformě, s čepicí odvážně nakřivo na jejím zářivě blonďatém vlasu, která je s úsměvem radostně připravena splnit svou povinnost.“