Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zaslalo oficiální nótu do Čech
a na Slovensko. Vzhledem na aktivní a věčné podpoře Ukrajiny a jejího nelegálního vedení.  latentními zbraněmi RF bere na vědomí, že Česká a Slovenská republika jsou
potencionálními cíli ozbrojených sil RF(Ruská federace) a jejich ozbrojených
sil.

Územní celistvost ani svrchovanost těchto zemí není v současném stavu
garantovaná RF. Aktivní zapojení na stranu nepřítele a jeho vyzbrojování je
podle hledisek OSN nepřátelským aktem vůči RF na stejné právní úrovni, jako
napadení RF a aktivním vstupem do války. Případná ruská invaze do Česka nebo
Slovenska potom nemůže být podle mezinárodního práva považována za napadení
těchto zemí Ruskou federací, protože první nepřátelský krok srovnatelný s
napadením provedly Česko a Slovensko.

Na základě těchto skutečností nemůžou Češi a Slováci ani žádat NATO o pomoc,
protože podle stanov NATO mají nárok na podporu a pomoc pouze v případě, že
jsou napadeni, ne v případě, že někoho napadnou oni.

Dopis premiérovi Fialovi

Vážený pane předsedo!  Asi se s námi shodujete, že je situace neudržitelná a vrcholně nebezpečná pro všechny. Konflikt na Ukrajině je dlouhodobě největší bezpečnostní
hrozbou na našem kontinentě. Probíhající vojenská eskalace ohrožuje celou
Evropu, včetně České republiky. I když si naše veřejnost hrozící nebezpečí
příliš nepřipouští, je možnost vzniku otevřeného válečného konfliktu v naší
blízkosti velmi reálná. Největší obětí dnes a denně vyhrocované situace je a bude Ukrajina samotná.

Nikoli v zájmu obyvatel této země se odehrává  velmocenský střet USA s Velkou Británií na straně jedné a Ruska na straně  druhé. Zájmem Ukrajinců válečný střet na jejich území není a být nemůže. Na  válku mezi Ukrajinou (v zastoupení USA) a Ruskem na ukrajinském území by
Ukrajinci doplatili dalším hlubokým ekonomickým rozvratem, společenskou
destabilizací a totální ztrátou nezávislosti.

Válečné hrátky s  nejmodernějšími zbraněmi nejsou nevinnou počítačovou hrou. Nelze lehkovážně  spoléhat na to, že se v napjaté situaci a v nestřežené chvíli do takových
hrátek nemůže vloudit chyba. Ta by uvedla do pohybu nezvladatelný vývoj se spontánní dynamikou, jež zastavit by nebylo možné. Nestalo by se tak v  historii poprvé. I když Rusko nepochybně sleduje své vlastní zájmy, které  nejsou totožné se zájmy dalších účastníků konfliktu, jeho obavy jsou legitimní a je třeba je brát vážně.

Bez Ruska a na jeho úkor nelze dnešní konflikt vyřešit. My už nechceme a
nemůžeme mlčet. Už bylo dost politických vytáček, šíření paniky a přilévání
oleje do ohně. Odmítáme pokusy zapojovat Českou republiku do vojenské
eskalace konfliktu, dodávat do jeho ohniska zbraně, podílet se na zvyšování
napětí, jakož i zneužívat konflikt kolem Ukrajiny v domácím vnitropolitickém
zápase a vytvářet atmosféru, v níž je povolován jen jeden „správný“ názor.
Nevytvářejme nepřátele z těch, kteří mají názor jiný.

Žádáme Vás, pane premiére Fialo, abyste zajistil zodpovědné a důstojné vystupování jednotlivých členů Vaší vlády v této věci a abyste se zasadil o zahájení vážných a
zodpovědných jednání všech zainteresovaných stran s cílem naplnit minské
dohody a vyjednat bezpečnostní záruky pro všechny zúčastněné strany
konfliktu. NSTITUT VÁCLAVA  KLAUSE

X X X

Rusko sní o třetím Římu, ve jménu impéria toleruje zvěrstva, děsí se diplomatka Řehoříková

Studovala ruštinu i ukrajinštinu a v letech 2014 až 2020 pracovala v diplomatických službách v Kyjevě. Lucie Řehoříková (44) milovala oba jazyky, teď ale ten ruský omezuje. „Když jsem se v listopadu 2014 stala ředitelkou Českého centra v Kyjevě, začala jsem ruštinu potlačovat. Nic proti krásné ruské řeči ani proti ruské kultuře, ale cítila jsem, že musím ruštinu na nějaký čas zamrazit, a to trvá dodnes,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

X Na Donbase se válčí od dubna 2014 a Ukrajinci tyto boje od počátku vnímali jako válku s Ruskem. Třeba na zdi kláštera sv. Michala v Kyjevě vznikla Zeď obětí rusko-ukrajinské války a na billboardech byli oslavováni hrdinové ukrajinského národa, kteří padli na Donbase. Jak dlouho je Ukrajina ve válce s Ruskem?

Do letošního 24. února to ze strany Ukrajiny oficiálně válka nebyla, šlo o protiteroristickou akci. Když jsem v listopadu 2014 nastoupila na post ředitelky Českého centra v Kyjevě, hned od počátku mi bylo jasné, že jsem v regulérní válce. Putin vojensky obsadil Krym a s pomocí proruských separatistů z Donbasu se snažil postupovat dále na západ, takže při obranně frontové linie denně umírali ukrajinští vojáci.

X Jak se tato „neoficiální válka“ na Donbase projevovala ve všedním životě v Kyjevě?

Neustále. Třeba moje sousedka z pavlačového domu, kde jsem bydlela, pořád vycházela na balkon, lomila rukama a bědovala: „Oh, zase další mrtví!“ Tahle obnažená existencionální vlákna války byla všude kolem mě. Během mého působení v Kyjevě to byla každodenní zkušenost.

Místo schůzek pohřby padlých

x Demokratický svět ale na tuhle „regionální válku“ příliš nereagoval a Putinovi rostlo sebevědomí. Nakonec naplánoval obsazení celé Ukrajiny. Jak vnímali vaši přátelé z Kyjeva letošní invazi z 24. února?

To souvisí s předchozí odpovědí. Přátelé z Kyjeva mi teď často říkají, že se pro ně 24. února až tolik nezměnilo, jen teď chodí častěji na pohřby padlým. Tahle válka už pro ně trvá víc než osm let.

 X Vy jste se během mise v Kyjevě také bezprostředně setkávala s příběhy padlých ukrajinských vojáků?

Samozřejmě, a to i v kulturním prostředí, protože jako ředitelka Českého centra jsem měla na starost především česko-ukrajinské kulturní vztahy. Domluvila jsem si třeba pracovní schůzku s režisérem Michailem Illenkem, na poslední chvílí se ale omluvil, že musí na pohřeb, protože jeho velmi blízkému příteli padl na frontě syn. Podobně dopadlo naplánované setkání s básníkem, ten ovšem musel na pohřeb zastřeleného kamaráda.

x Dál se ale chodilo na kávu a pivo?

V Kyjevě se chodilo na kávu, na frontě se umíralo. A totéž platí i dnes, protože aby se člověk z války úplně nezhroutil, musí se s ní naučit žít. A umět si i v tak šílené době vychutnat šálek v kavárně. Válka je na Ukrajině přítomna devátý rok, to je strašně moc dlouho.

x Dnešní devítileté děti se narodily do války, která pořád trvá. Pro psychiku Ukrajinců to musí být nápor. Očekávala jste po tolika letech v „neoficiální válce“, že ruská vojska zahájí přímou invazi a zaútočí i na Kyjev?

Spousta mých přátel s invazí počítala, třeba lidé z novinářských kruhů. Někteří známí si poslední týdny před invazí balili zavazadla, ve školách probíhaly nácviky evakuací, invaze byla ve vzduchu a tušila jsem, že k nějakému ozbrojenému vpádu Rusů dojde. Jakých rozměrů ale agrese ruské armády nakonec dosáhne, to jsem odhadnout neuměla.

X Překonal dnešní rozměr vaše představy?

Ano.

Ukrajinci nechtějí být bratry Rusů

X Rusky mluvící ruský voják teď často válčí s rusky mluvícím ukrajinským vojákem. Jak může bojovat bratr s bratrem, je to i občanská válka?

Ukrajinci nikdy nepovažovali Rusy za bratry, protože Rusové svými ukrajinskými „sourozenci“ vždycky pohrdali, to je historická zkušenost. Ponižovali je, nenáviděli a nyní Ukrajince i bez uzardění zabíjejí. Výmluvně to potvrzují také některé zachycené odposlechy telefonátů ruských vojáků z fronty, manželky třeba svým mužům schvalují, že ty „kopry“, jak hanlivě Rusové říkají Ukrajincům, mají zabíjet a zabíjet. A jejich ženy třeba i znásilňovat. A k tomu dotazu na „bratrství“, i sourozenecké vztahy v reálných rodinách se přece často mění v nenávist.

 X Máte pravdu, to dokonce aktuálně prožívám na vlastní kůži. Přesto mi nejde do hlavy, že popisované zlo páchají ruští vojáci, kteří ještě nedávno posedávali v kavárnách, brouzdali po internetu, sbírali lajky a snili o dovolené na francouzské riviéře. Jak si teď násilí ospravedlňují?

Někteří se z toho zhroutí, chtějí okamžitě opustit frontu, dokonce dezertují. Většina ale nějak podlehne celé té hluboce zakořeněné víře, že Rusko je světovým impériem. „Třetím Římem“, který udělá v Evropě i jinde pořádek, a při plnění tohoto cíle je dovoleno páchat jakékoliv zlo.

X Tohle vojákům tvrdí ruské elity, ty ale samy obyčejným ruským člověkem spíše pohrdají, ne?

Pohrdají i samotnými vojáky, Rusové dnes padlé nejsou schopni ani pohřbívat, často to musí udělat až Ukrajinci, kteří je najdou na bojištích. Ruské tajné služby jsou dnes tak mocné, že když nějaký ruský voják padne, stává se dokonce, že zablokují telefony i jeho rodičům, aby zprávu o smrti syna nemohli šířit dál.

X Na Masarykově univerzitě v Brně jste studovala ukrajinštinu i ruštinu. Mnozí Ukrajinci mají v Rusku příbuzné či přátelé, jak teď spolu vycházejí?

Ukrajinci s vazbami na Rusko, které znám osobně, tyhle kontakty nakonec většinou vyřešili radikálně. Na ruské straně vůbec nechápou, jak hlubokou ránu teď Rusko zasadilo svému sousedovi, takže Ukrajincům nezbývalo než přerušit veškeré styky, a to úplně. Diskutovat s Putinovými obhájci, byť je to teta či bratranec, je v tuto chvíli nemožné.

Ruština za válku nemůže

X A jak smýšlejí vaši přátele v Rusku?

Když jsem se stala ředitelkou Českého centra v Kyjevě, začala jsem v sobě ruštinu potlačovat. Nic proti krásné ruské řeči ani proti ruské kultuře, ale cítila jsem, že musím tento jazyk na nějaký čas zamrazit. Ukrajina byla po Euromajdanu nejen vtažena do války, ale zároveň se začala po všech směrech měnit. A ta touha přiblížit se standardním evropským demokraciím je pořád obrovská, i když je na té cestě nutno překonat strašně moc překážek. S těmi proměnami pak přímo souvisí i ukrajinský jazyk, byť velká část obyvatel východní Ukrajiny i hlavního města Kyjeva dříve považovala za rodný jazyk ruštinu.

X V televizi slyším obyvatele válečných zón bědovat hlavně rusky.

Ruština za válku nemůže. Okřídlený citát jednoho rusky píšícího ukrajinského spisovatele říká, že ukrajinská ruština je jiná než ta Putinova. Ruštinu jsem ze svého slovníku vytěsňovala, protože jsem ukrajinštinu začala považovat jako spojnici s nadějemi na demokracii a svobodu. A nejen já, ukrajinština se stala symbolem všech těch změn po Euromajdanu a začali ji používat i lidé, kteří ten jazyk zatím vůbec neuměli. A i když mluví ukrajinsky s chybami, je dobře, že se snaží. Ruštinu v běžném hovoru samozřejmě nikdo nezakazuje.

 X Češi kolem padesátky a starší mají letité zkušenosti s ruštinou, která se za socialismu povinně učila od základní školy. Ukrajinština je překvapuje, připadá jim hodně jiná. Osobně v ukrajinštině cítím něco polského i balkánské slovanské jazyky. Jak se liší od ruštiny?

Když na území dnešní Ukrajiny přinesli Cyril s Metodějem staroslověnský církevní jazyk, odvozovali ho od řeči své matky, která na ně mluvila bulharským nářečím. O tenhle jazyk byla sice obohacena i ruština, ukrajinština však zřejmě více. A opravdu vstřebala hodně z polštiny a něco z jidiš, Ukrajina byla kosmopolitní. Nesmíme zapomínat ani na stále živý řecký vliv na Krymu a v Černomoří anebo na aktivní arménskou komunitu, to vše se skrylo v kódu dnešní ukrajinštiny.

X Rozdíl mezi ruštinou a ukrajinštinou je asi větší než mezi češtinou a slovenštinou?

Spíš je to tak, jako bychom srovnávali češtinu s polštinou. Výhodou v téhle válce je, že každý Ukrajinec rozumí rusky a většina i plynně ruský mluví. Rus však ukrajinštině téměř nerozumí, podobně jako tápe Čech poprvé se seznamující s polštinou na varšavském nádraží.

Jak podpořit ruský disent

x Nyní žijete v Brně. Ředitel tamního nakladatelství Větrné mlýny Petr Minařík dlouhodobě prosazuje pomoc ruskému disentu. Podobně jako Západ podporoval československý disent v Sověty okupovaném normalizačním Československu. Souhlasíte?

Rusko v posledních deseti letech natolik utáhlo šrouby, že téměř všechny lidskoprávní, kulturní anebo mediální aktivity, které se snažily o udržení nějakých demokratických prvků, byly režimem postupně zlikvidovány. Dnes je tam situace srovnatelná s Běloruskem, a tenhle segment svobodného prostoru už prostě není. Jeho někdejší představitelé žijí v zahraničí, skončili ve vězeních anebo na nucených pracích, ostatní se stáhli z veřejnosti a raději mlčí. To rozhodně neznamená, že bychom poslední zbytky ruského disentu neměli podporovat, a ono se to nějakým způsobem i stále děje. Svět se teď ale pochopitelně soustředí hlavně na pomoc Ukrajině.

X A co už zmiňovaná ruská kultura? Máme v době krvavé okupace Ukrajiny zvát do republiky alespoň nezávislé ruské umělce?

Ptáte se, zda ponechat hlas ruské kultuře? Ta je dnes v Rusku strašně zpolitizovaná a prakticky všechno, co se dostane za hranice, je nějakým způsobem spojené přímo s ruským režimem. I takzvané zdánlivě alternativní věci anebo ruské filmy, které se promítají na filmovém festivalu v Cannes. Ty filmy jsou placeny ze státního rozpočtu a jejich tvůrci jsou s režimem pevně propojeni. Řešila jsem nedávno účast ruské spisovatelky Ljudmily Ulické na knižním veletrhu Svět knihy v Praze. Autorka sice nyní žije v Německu, ale ukrajinští spisovatelé, kteří přijeli do Prahy, proti její účasti protestovali, takže nakonec nevystoupila. Podle ukrajinské strany se Ulická jasně nevyjádřila k okupaci Krymu. Ukrajinci teď všechno vidí černě anebo bíle, nic mezi tím. Snažme se je chápat, protože Rusové v jejich vlasti páchají genocidu. Vraždí i civilisty, včetně žen a dětí, znásilňují sotva dospělé dívky.

Nedostává se slov, jen mám vyplakané oči

X Myslím na Bosnu a Hercegovinu na počátku devadesátých let, tehdy tam třeba bosenští Srbové hráli fotbal s hlavami bosenských muslimů. Dnes ale opět žijí společně ve stejné zemi, i když v krajně napjaté atmosféře.

Ano, k nějakému smiřování časem dojde. Teď je ale válka a asi není ten pravý čas vydávat v Česku třeba antologii současných ruských spisovatelů. Anebo je zvát na literární festivaly. I pro mě je tohle všechno nový svět, svým založením jsem pacifistka, najednou jsem ale nucena nějak si přebrat zvěrstva z Buči i z mnoha dalších míst na Ukrajině. Co se to vlastně děje? Je to nějaké absolutní přerušení lidství? Na Ukrajině jsem šest let žila a vychovávala svoje děti, je to můj druhý domov, ale teď tam Rusové páchají genocidu. Nerozumím tomu záměrnému nedodržování ženevských konvencí, likvidaci zajatců z Azovstalu, házení min na dětské nemocnice… Musím se na to ruské zlo stále znova a znova ptát, je to snad nějaká ontologická kategorie svázaná speciálně s ruským impériem?

X Možná na to odpoví literatura, která o válce vznikne. Na postu ředitelky Českého centra v Kyjevě jste se seznámila s mnoha ukrajinskými umělci, v hledáčku jste měla zejména literáty. Jsou už ukrajinští spisovatelé schopni psát o současné válce?

O konfliktu na Donbase vzniklo hodně dobrých knih, v češtině už třeba vyšel skvělý román Vladimira Rafejenka Dlouhé časy.

Teď je to jiné, někteří spisovatelé dokonce bojují přímo v první linii anebo v teritoriální obraně, takže na psaní nemají prostor. Když v sobě ale máte tvůrčího ducha, stejně ho nedokážete úplně uzemnit. Autoři si píšou hlavně deníky, sbírají svědectví, dokumenty, a po válce všechno určitě zpracují. To se vlastně týká i divadla anebo výtvarného umění, jednou to všechno vytryskne ven.

X A pomůže to lidem vyrovnat se s válečnými traumaty?

Určitě, umění má skvělé terapeutické účinky. Mně se teď často zjevuje takový obraz: Každý Ukrajinec má na sobě batoh a někam jde. Vojáci asi na frontu, uprchlíci do zázemí anebo do ciziny, prostě všichni někam jdou. Zatím mi ale chybí slova, abych tenhle výjev dokázala přesně popsat. K vylíčení všech těch hrůz, které jsou v tom výjevu obsaženy, jako by existující slova nestačila. Je to jakási velká propast, kterou neumím pojmenovat. Prostě se mi nedostává slov, jen mám vyplakané oči.

X X X

Za zvýšeným počtem migrantů v Itálii stojí Rusko? Putin chce rozklížit EU, tvrdí zpravodajci

Počet migrantů v Itálii stoupá každým měsícem. Tamní tajné služby nevylučují, že za tím stojí Kreml, a to s cílem ovlivnit nadcházející zářijové volby, jejichž favoritem jsou protievropské strany radikální pravice.

Za celý loňský rok se na jihoitalském pobřeží vylodilo celkově 28 tisíc migrantů. Za pouhých sedm měsíců letošního roku už statistiky uvádí 39 tisíc. Většina z nich připlouvá na středomořský ostrov Lampedusa, který je tím nejbližším bodem při cestě z libyjského pobřeží na italské území. „Libye je dělem namířeným proti italským parlamentním volbám,“ cituje deník La Repubblica anonymní zdroj z italských tajných služeb.

 Přijímací středisko na Lampeduse má ubytovací kapacitu 350 míst. V posledních týdnech se do něj však muselo v jeden moment vměstnat více než 2 000 migrantů. Existují spekulace o tom, proč se tyto počty tak dramaticky zvyšují. Nepřímé důkazy ukazují, že v tom má prsty Kreml.

Podle zdroje ze zpravodajských služeb většina migrantů v těchto měsících vyplouvá z východolibyjské autonomní oblasti Kyrenaika, jedné ze tří historických provincií severoafrického státu, která je baštou uskupení Libyjský parlament a Libyjské národní armády. Ty jsou vedeny polním maršálem Chalífem Haftarem, jenž zastával velmi významnou pozici mezi silami, které svrhly Kaddáfího režim za občanské války v roce 2011.

Právě Haftar se dlouhodobě těší z velmi dobrých vztahů s Moskvou. V regionu se údajně nacházejí čtyři základny, na nichž je umístěno celkem 2 000 žoldáku Vagnerovy skupiny, jež je neoficiálně financována Ruskem. Část z nich má mít momentálně na starost zejména „odesílání“ uprchlíků, kteří se dostanou do Libye, na Lampedusu.

„Podezření, že Rusko využívá migranty k destabilizaci EU, je více než oprávněné,“ říká pro server ntv.de bývalý italský ministr vnitra Marco Minniti. Podobné obavy jako on vyjádřil před několika týdny i Salvatore Vella, státní zástupce v sicilském městě Agrigento. „Více lidí se k nám snaží dostat v létě, kdy jim přeje počasí. Nyní jsme však i mimo toto roční období svědky prudkého nárůstu. Válka na Ukrajině může vést k hlubokým politickým nepokojům v Libyi a změně politické situace v Itálii,“ dodává Minniti.

 Právě přepsání politické mapy Itálie, čtvrté největší ekonomiky EU, může mít Rusko v plánu. Podle volebních průzkumů je totiž dost možné, že následující italskou vládu budou sestavovat tři krajně pravicové strany – Bratři Itálie (podle posledních dat s podporou 24 procent voličů), Liga severu (14 %) a Hnutí pěti hvězd (10 %). Všechna tři jmenovaná uskupení mají jedno společné – silnou protiimigrační rétoriku a odpor k Evropské unii.

Směr, kterým se chce Putin vydat k cíli rozklížit Evropskou unii, ukázal ruský prezident už v roce 2019 v rozhovoru pro Financial Times na summitu G20. „Liberálové nemohou prostě diktovat každému vše, jak se to snaží poslední desetiletí dělat. Tyto liberální hodnoty předpokládají, že se nic nemusí dělat. Migranti mohou beztrestně zabíjet, rabovat a znásilňovat, protože jejich práva coby migrantů musí být chráněna,“ řekl Putin s pevným vědomím skutečnosti, že právě migrační témata mohou být tím nejlepším nástrojem pro rozklížení jednoty evropské sedmadvacítky.

Pokus o ovlivnění politické situace jiného státu ze strany Ruska by nebyl tím prvním. Kancelář ředitelky amerických tajných služeb například v minulém roce vydala zprávu, podle které se Moskva snažila šířit zavádějící informace o tehdejším prezidentském kandidátovi Joeovi Bidenovi. Měla k tomu využívat úředníky a další osoby blízké tehdejšímu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi.

X X X

Tajné záběry ze Záporožské elektrárny. Co Rusové rozmístili ve strojovně?

Ukrajinští diplomaté dolaďují konkrétní detaily mise, která bude vyslána do Záporožské jaderné elektrárny. Prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že žádný okupant a vrah civilistů neunikne trestu. Z Ruskem anektovaného poloostrova Krym v pátek večer opět přicházely zprávy o explozích. Hlášení o výbuchu přišlo i v sobotu ráno, kdy do budovy velení Černomořské flotily v Sevastopolu na Krymu narazil dron. Na sociálních sítích koluje video natočené z mobilu, které ukazuje, že Rusové v Záporožské elektrárně rozmístili vojenskou techniku. Na záběrech je vidět pět vojenských vozidel zaparkovaných v jedné ze strojoven elektrárny. Pravost videa potvrdila CNN.

Ukrajinští diplomaté dolaďují konkrétní detaily mise, která bude vyslána do Záporožské jaderné elektrárny. Díky misi může začít obnovení plné bezpečnosti v Enerhodaru.

X X X

Populismus, asi má zbytečné peníze. Hejtmani se kvůli dávkám pustili do kolegy Kuby

Podle jihočeského hejtmana Martina Kuby (ODS) není pomoc státu lidem v krizi dostatečná. Je toho názoru, že by kraje měly svým občanům pomáhat více, sám chce jít příkladem a z regionálního rozpočtu obyvatele podpořit. Jeho kolegové Jan Grolich (KDU-ČSL) a Martin Netolický (ČSSD) však jeho přístup zpochybňují. Tvrdí, že všechny kraje nemají stejné finanční prostředky, a míní, že se ze strany Kuby jedná o populismus.

 Na dotaz, zda Grolich v Jihomoravském kraji chystá podobnou pomoc, odpověděl jasně. „Ne. Nedokážu si to s našimi daňovými příjmy a očekávaným nárůstem cen energií představit,“ vzkázal. Podobně reagoval také hejtman Pardubického kraje Netolický. „Beru to jako návrh, který je nereálný. Každý máme své kompetence a povinnosti. Od toho je rozdělení obcí, krajů a státu,“ mínil.

 Neví, proč by kraje – když Česká republika není spolkovou zemí ani federací – měly vytvářet sociální systémy. „Beru to jako záležitost Jihočeského kraje. Pokud některé kraje nemají peníze na takovou pomoc, a jiné ano, není to o tom, jak konkrétně hospodaří, ale je to o rozpočtovém určení daní. Tedy, kolik které kraje dostávají ze společného budgetu veřejných financí. Bohužel se ukazuje, že některé kraje pravděpodobně mají zbytečně moc peněz a jiným se nedostává,“ vzkázal Netolický.

 Dodal, že pro kraje, pro které není rozdělení financí výhodné, bude složité v krizi udržet provoz. „Někteří s tím problém nemají a chtějí rozdávat. My to dělat nemůžeme,“ pokračoval Netolický. Na dotaz, co Kuba dělá lépe, že může lidem rozdat zhruba 250 miliard korun, Grolich odpověděl jednoduše. „Žije v dobrém kraji. Jihočeský kraj je v přepočtu na obyvatele druhým krajem, který má nejvíce peněz na obyvatele. Není to tak, že každý kraj má stejné peníze,“ zdůraznil.

Zhádali jsme se jako psi

Tato slova Netolický potvrdil. „Rozdíly jsou obrovské. Možná bychom se měli zamyslet, zda není rozpočtové určení daní nastaveno špatně, když některé kraje jsou schopny rozdávat sociální dávky nad rámec státu. Na asociaci krajů jsme se kvůli tomu zhádali jako psi. Kraje, které mají dost peněz, se tváří, že jim to má zůstat, a ostatní na tom chtějí být stejně,“ dodal s tím, že dohoda se těžko hledá.

Považuje však hejtman Pardubického kraje krok Kuby za podraz? „To je silné slovo. Všechno nekonzultujeme, jen věci, které máme společné. Například záležitosti silnic 2. a 3. tříd. Jestli ale některý kraj vytváří konkrétní dávku…V našem kraji jedno populistické hnutí navrhovalo, že by dávalo příspěvky na dovolenou 500 korun na osobu. Obojí mi přijde na podobné úrovni,“ pokračoval.

Grolich doplnil, že dávat dávky sociálně slabším rodinám je úlohou státu, nikoliv kraje. „Když máme korunu navíc, dáme ji do silnic nebo oprav budov. Na nic jiného nám peníze nezbydou,“ uvedl. V souvislosti s návrhem Kuby  mluví o populismu. S tím Netolický souhlasí. „Co jiného by to bylo než populismus před volbami. Přesto to beru jako výstřel. Typické dávky mají jít za státem,“ dodal.

Premiérský styl Martina Kuby

O hejtmanu Kubovi hovořili i další hosté pořadu 360°, a sice politolog Jan Kubáček s komentátorem Českého rozhlasu Radkem Kubičkem. Prvně jmenovaný zmínil, že jihočeský hejtman vede kraj až takovým premiérským stylem, přičemž zmínil, že podobně v minulosti fungoval i bývalý jihomoravský hejtman Michal Hašek, který svého času platil za jednoho z nejsilnějších mužů tuzemské politické scény a měl ambice stát se v barvách ČSSD premiérem.

Že Kuba má velký potenciál, si myslí i Kubičko. „Pan Kuba je bezesporu politik nikoli regionálního charakteru, ale už zažil vzestupy a pády na centrální úrovni. A v ODS je vnímán jako člověk, který může převzít velkou odpovědnost, když to bude potřeba,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS komentátor. Ten podle svých slov zaznamenal názory, že by to měl být právě Kuba, kdo by měl vést ODS místo současného premiéra Petra Fialy. „Ale i ta slova o populismu mají jistou váhu,“ dodal Kubičko.

X X X

Dcera Petra Muka prozradila, jak vzpomíná na otce. Myslím, že se na mě dívá a je šťastný, říká

Na Petra Muka vzpomínají fanoušci už deset let na festivalu Kouřimská skála. Letos nechyběla ani jeho 15letá dcera Noemi, která zdědila po svém otci nejenom podobu, ale i hudební talent.

Je to 12 let, co odešel zpěvák a hudebník Petr Muk. Jeho nejmladší dceři byly tehdy tři roky. „Lidé si myslí, že jsem byla malinká a nemohla jsem s ním nic zažít, ale hodně si toho pamatuji a mám na něj mnoho vzpomínek,“ svěřila se v pořadu ShowTime Muková.

 Nejvíce jí prý utkvěly v hlavě momenty, kdy otec zrovna nepracoval a ona s ním trávila volné chvíle. „Když jsme se naháněli po obývacím pokoji nebo byli v parku. Táta byl hodný, moudrý a byla s ním sranda. Hodně jsme se nasmáli. Byl to úžasný člověk,“ řekla.

Bohužel si pamatuje i na to, kdy odešel. „V ten den mi to blízcí neřekli. Ale mám úžasnou rodinu, která mi vše posléze nádherně vysvětlila a díky tomu jsem ztrátu dokázala překousnout. Čím jsem ale starší, tím je to bolestivější. Víc si jeho odchod uvědomuju a vnímám,“ přiznala dcera slavného zpěváka. Na tatínka nejvíc myslí ve chvílích, kdy je sama. „Když jdu po ulici nebo usínám a také když ho nejvíc potřebuji. Je to těžké,“ přiznala.

Že se svému otci podobá, prý často slýchává. „To mi říká hodně lidí. Slyším to z každé strany,“ doplnila. Po Mukovi však Noemi nezdědila jen vzhled, ale i hudební talent. Nedávno prý úspěšně absolvovala zkoušky na Státní konzervatoř v Bratislavě. „Splnil se mi sen,“ sdělila mladá hudebnice.

Táta mě vidí a je šťastný

Lásku k hudbě přitom pocítila teprve nedávno. „Dřív jsem se styděla. Zlomilo se to až minulý rok, kdy jsem začala chodit na zpěv. Spojila jsem talent k muzice a tanci a začala chodit na muzikálový zpěv. Baví mě, co dělám. Myslím, že mě táta vidí a je šťastný,“ dodala Muková.

Zpěvák a hudebník Petr Muk proslul jako frontman skupin Oceán a Shalom. Později se vydal na úspěšnou sólovou dráhu, během níž natočil hity Loď ke hvězdám, Neusínej, Tančíš sama a další. Jeho tenorový romantický hlas byl dlouhá léta nezaměnitelnou součástí české populární hudby. Všechna jeho alba dosáhla zlatých či platinových prodejů.

Muk o sobě říkal, že je melancholikem a introvertem. Rád četl, zajímal se o filozofii a esoteriku. Jeho smrt označila policie za nešťastnou náhodu. Podle médií se zpěvák, jenž dlouho trpěl maniodepresivní psychózou, předávkoval léky, na které požil větší množství alkoholu.

X X X

Ester Ledecká si při kickboxu zlomila nos. Na přípravný kemp do Chile i tak odjede

Trojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká se v pondělí při tréninku zranila. Informovala o tom v tiskové zprávě s tím, že se jedná o zranění v horní části těla. Promotér MMA organizace I Am Fighter Petr Ondruš, u kterého Ledecká již několik let trénuje kickbox, v tomto týdnu na tiskové konferenci uvedl, že úspěšná lyžařka a snowboardistka má zlomený nos.

Ve středu byla propuštěna z nemocnice. „Díky úžasné práci pana doktora Ediba Jaganjace a celého traumatologického centra nemocnice v Motole i ortopedické kliniky jsem v pořádku, jen o trochu více vyztužená do nadcházející sezony. Už se těším na lyžařské a snowboardové soustředění v Chile, kam za pár dnů vyrážím,“ uvedla Ledecká v tiskové zprávě.

Ledecká si možná zpestří přípravu, má pozvánku na závod ve windsurfingu. ‚Pojedu na krev,‘ ujišťuje

 Různé zdravotní potíže Ledeckou provázejí celou kariéru. Na olympiádu v Soči 2014 letěla jen se sebezapřením kvůli bolestem zad. V roce 2021 se v den závodu odhlásila kvůli komplikacím z mistrovství světa na snowboardu v Rogle.

Velké problémy měla naposledy letos v únoru před kombinací na olympijských hrách v Pekingu, kde navzdory tomu obsadila čtvrté místo. Tehdy se jednalo o bolestivé zranění v dolní části těla. Více podrobností Ledecká ani její tým dlouhodobě nezveřejňují.

X X X

Vyšší trest? Každý kriminálník má nárok na útěk, reaguje matka chyceného uprchlíka z Valdic

Ačkoliv se pokusil o útěk z vězení, žádné navýšení trestu by dostat neměl. Myslí si to matka odsouzeného vězně Josefa Š., který chtěl koncem června prchnout z přísně střežené Věznice Valdice na Jičínsku. Příslušníci vězeňské služby ale okamžitě zareagovali a muže zpacifikovali. Teď mu hrozí dalších pět let.

Josef Š. má podle policistů více než 15 záznamů v rejstříku trestů a čtyřikrát už byl ve vězení, naposledy za loupež. V únoru mu vrchní soud potvrdil dalších 10 let za pokus o vraždu. Ve věznici v Horním Slavkově měl totiž pobodat spoluvězně upraveným příborovým nožem. V červnu se pokusil z Věznice Valdice utéct.

 Josef Š. prý utekl z vycházkového dvora, prchal pak desítky metrů k věži, kde zrovna nebyl dozorce, přelezl dva ploty a zeď. V poli za věznicí ale jeho dobrodružství skončilo. Právě tam ho totiž dopadla vězeňská služba. A padlo při tom i několik výstřelů. „Muž měl překonat oplocení a ohradní zeď. Příslušníci vězeňské služby však okamžitě zareagovali a muže na útěku zpacifikovali,“ uvedla krátce po incidentu mluvčí krajské policie Eliška Majerová.

To potvrdila také mluvčí Vězeňské služby ČR Markéta Prunerová. „Zasáhli přesně tak, jak měli a prchající vězeň byl zpacifikován. Byla použita služební zbraň, ale nikdo z přítomných nebyl zraněn,“ doplnila. Okamžitě po dopadení byl vězeň převezen na ošetření do nemocnice.

Ve vězení může strávit dalších 15 let

Detektivům měl co vysvětlovat. K bohaté trestní minulosti mu teď přibude ještě pokus o útěk. „Jičínští kriminalisté v uplynulých dnech obvinili 33letého vězně z přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání. V případě prokázání viny mu hrozí navýšení trestu až o pět let,“ řekla Majerová.

Podle jeho matky Ireny Š. ve vězení stráví ještě 11 let. „Nastupoval trest na čtyři roky, deset si přivydělal, takže mu teď zbývá 11 let. Každý navíc říká, že mu ještě přidají,“ řekla matka odsouzeného vězně.

Podle ní by však žádné navýšení dostat neměl. „Někde jsem se dočetla, že každý kriminálník má nárok na útěk. Nikoho nezabil, po cestě nic neukradl, dostal se vlastně jen přes tu zeď do pole. Podle mě by mu neměli dát nic,“ konstatovala žena. Jenže vyšetřovatelé mají jiný názor. Pokud vězni za útěk soud udělí maximální trest, nevyjde z věznice dřív než za 15 let.

X X X

Kamion najel do davu. Při dvou nehodách zemřely v Turecku desítky lidí

Nejméně 34 lidí v sobotu zahynulo a 57 dalších bylo zraněno při dvou dopravních nehodách na jihovýchodě Turecka. V obou případech vozidla narazila do davu lidí srocených u jiné dopravní nehody. S odvoláním na tamní úřady o tom informovaly turecké zpravodajské weby Hürriyet a CNN Türk.

Naši specialisti navrhnou nejlepší řešení pro váš dům a zajistí vyřízení dotace a montáž!

Ve městě Derik v provincii Mardin zemřelo 19 lidí při nehodě kamionu, jenž najel do lidí, kteří pomáhali u jiné nehody, uvedl v sobotu večer turecký ministr zdravotnictví Fahrettin Koca. Původní bilance byla 16 mrtvých. Dalších 26 lidí bylo podle ministra při nehodě zraněno, šest z nich je v kritickém stavu.

Na místě nehody nejprve havaroval nákladní automobil, který zřejmě po selhání brzd narazil do dvou dalších vozidel. Zhruba půl hodiny poté se na scénu vřítil jiný kamion, který smetl zasahující záchranáře i přihlížející, uvedla agentura Anadolu.

Dalších 15 obětí si podle aktualizované bilance vyžádala dopravní nehoda, jež se přihodila v sobotu dopoledne asi 250 kilometrů západně od místa výše zmíněné kolize.

Autobus narazil do sanitky, hasičského vozu a automobilu patřícího novinářům, kteří přijeli na místo dřívější dopravní nehody na silnici mezi Gaziantepem a Nizipem. Mezi mrtvými jsou podle guvernéra provincie Gaziantep Davuta Güla kromě pasažérů z autobusu také tři hasiči, tři záchranáři a dva novináři. Celkem 31 lidí bylo zraněno.

X X X

Z chátrajícího místa nový veřejný prostor. Tramvajová smyčka Dlabačov v Praze znovu ožívá

Při sokolských sletech a spartakiádách to bývalo rušné místo, pak se z něj na dlouhá léta stal jen prázdný prostor nedaleko historického centra. Tramvajová točna v Praze na Dlabačově s přilehlou železobetonovou lávkou teď po čase znovu ožívá – město tam otevřelo nové bistro a s místem má i další plány. Přímo v tramvajovém obratišti chystá kulturní akce.

Koleje zarostlé trávou, černé stolky a židličky na nástupištích a jako jasná dominanta červeně natřená lávka nad kolejemi a schody ke každému nástupnímu ostrůvku. Ještě nedávno se na lávku nesmělo a hrozila ji demolice. Teď posloužila jako spojnice smyčky s okolím a taky k sezení. Na prostřední koleji smyčky stojí vyřazená tramvaj T3, která slouží jako zázemí.

Tramvajová točna se proměnila v místo s bistrem

„Jsou tady speciální dřevěné sedačky i stolečky, které si člověk může vzít a rozmístit podle chuti. Počítalo se s tím, že tu jsou specifické prostory a má to tu specifické parametry, které chceme respektovat. To, aby to místo umožňovalo určitou flexibilitu lidem, kteří tady žijí v okolí nebo se tu budou pohybovat,“ popisuje autor proměny Točny Dlabačov Ondřej Kužílek.

Zašlá místa v Praze, která by po proměně mohla sloužit lidem, hledá i městská organizace Kreativní Praha. I tramvajovou točnu pomohla zpřístupnit a proměnit. Podle Kristýny Kočové z Kreativní Prahy to navíc nemusí být ani nákladné: „Není nutné vždycky na ty velké finančně náročné stavební proměny čekat 10, 15 let.“

S proměnami může pomoct třeba jen přenosný mobiliář hlavního města. „Ta dočasnost si myslím, že je takový koncept třeba pro studenty z nedalekých Kolejí Strahov. Tohle bude – těch pět let co studují na VŠ – vlastně to, jak si to pamatují,“ vysvětluje Kočová pro Radiožurnál.

Tramvajovou smyčkou projížděly v druhé polovině dvacátého století, v době sokolských sletů a později spartakiád, tramvajové zástupy a točnou projížděla jedna souprava za druhou. Kousek od Dlabačova je totiž Velký strahovský stadion, kam davy lidí od tramvaje mířily. I proto se točna označovala jako tramvajové nádraží. Tak velkolepá dopravní stavba ale později v trvalém provozu ztratila smysl. Nedaleko od Dlabačova je ještě podobně velká smyčka Královka.

„Pro pravidelný vlastně provoz ty smyčky byly využívány příležitostně, když tu byly ukončeny nějaké linky kvůli opravám nebo rekonstrukcím tramvajových tratí,“ doplnil Daniel Šabík z pražského dopravního podniku. V točně Dlabačov už znovu tramvaje jezdí – otáčí se tam speciální turistická linka 42.

X X X

Skupina útočníků pronikla do hotelu v Somálsku, zemřelo nejméně dvacet lidí

Nejméně dvacet lidí zemřelo v hlavním somálském městě Mogadišu při útoku na hotel Hayat, do něhož v pátek pronikli ozbrojenci. Na čtyřicet lidí utrpělo zranění. K útoku se přihlásily islamistické milice Šabáb. Střelba byla slyšet od hotelu i ráno a zásahy bezpečnostních složek proti posledním ozbrojencům ukrývajícím se v budově pokračovaly.

První odhady agentury Reuters, která se odvolávala na pracovníka zpravodajské služby, činily nejméně dvanáct mrtvých. Zpravodajec uvedl, že útočníci ve druhém patře budovy shromáždili neznámý počet rukojmích, což brání bezpečnostním složkám v nasazení těžkých zbraní. Použili rovněž výbušniny na schodištích, aby znesnadnili přístup do některých pater.

Somálské síly se ještě v sobotu večer, tedy téměř čtyřiadvacet hodin od zahájení útoku, snažily ukončit obléhání hotelu. Z místa byla slyšet střelba. Bezpečnostní složky se nyní snaží zneškodnit poslední ozbrojence, kteří se pravděpodobně skrývají v nejvyšším patře hotelu.

Nemocnice Medina v Mogadišu uvedla, že bylo hospitalizováno nejméně čtyřicet lidí se zraněními z útoku. Devět z nich bylo po ošetření propuštěno a pět je naopak v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče.

„Dávali jsme si čaj u hotelové lobby, když jsme uslyšeli výbuch a potom střelbu. Hned jsem si pospíšil k hotelovým pokojům v přízemí a zamkl jsem se,“ popsal Abdullahi Hussein, svědek z místa. „Útočníci šli rovnou nahoru a začali střílet. Zůstal jsem v pokoji, dokud nedorazily bezpečnostní složky a nezachránily mě,“ řekl dále stejný svědek. Popsal, že při přesunu do bezpečí viděl na zemi před hotelovou recepcí ležet několik těl.

Hotel Hayat je oblíbeným místem schůzek vládních úředníků, politiků, novinářů a podnikatelů, napsala DPA. Svědci na sociálních sítích v pátek zveřejnili videa, na kterých je slyšet střelba a vidět stoupající dým.

Podobné útoky na hotely páchali v minulosti ozbrojenci z hnutí Šabáb často. Loni v lednu v hotelu Afrik zabili devět lidí, v srpnu 2020 se milice přihlásily k útoku na hotel Elite, kde zemřelo dvanáct lidí. Nyní ale jde o první útok v metropoli od nástupu nového somálského prezidenta Hassana Sheikha Mohamuda v půlce května.

Milice Šabáb bojují proti centrální somálské vládě. Po nasazení mise AMISOM byly sice roku 2011 vytlačeny z Mogadiša, ale v rukou mají rozsáhlé venkovské oblasti, kde útočí na vládní a armádní cíle.

X X X

Špotáková veze z mistrovství Evropy bronz. Medaili vybojovala až posledním hodem

Oštěpařka Barbora Špotáková vybojovala na mistrovství Evropy posledním hodem bronzovou medaili. Jednačtyřicetiletá světová rekordmanka se v dramatické závěrečné sérii posunula hodem dlouhým 60,68 metru dokonce na druhé místo, z něhož ji ale vzápětí odsunula teprve osmnáctiletá Srbka Adriana Vilagošová, která se zlepšila na 62,01 metru.

Mistryní Evropy se stala další zástupkyně nastupující generace. Devatenáctiletá Řekyně Elína Tzéngkoová hodila už v druhé sérii osobní rekord 65,81 a zajistila si vítězství. Špotáková slaví první cenný kov na velké akci od světového titulu v Londýně 2017. Je nejstarší oštěpařskou medailistkou v historii.

 „Je to nádherný. Dnešní večer s rodinou a kamarády tady, kde jsem před dvaceti lety začínala,“ řekla Špotáková České televizi. Před soutěží nechtěla dvojnásobná olympijská vítězka a trojnásobná mistryně světa o medaili mluvit. „Bylo to o štěstí. Ta medaile není moje, je všech lidí, kteří mě za celý život formovali. Asi si ji ani nenechám. Děkuju hrozně moc hlavně trenérovi, který to se mnou nemá lehký, protože mám spoustu jiných věcí, starám se o děti,“ řekla matka dvou synů.

První medaili na ME získala už v roce 2006, kdy byla druhá. V roce 2010 přidala bronz a před osmi lety v Curychu zvítězila.

Osmá skončila Nikol Tabačková výkonem 57,93, který ji trochu zklamal. „Osmé místo je super. Chtěla jsem se dostat do osmičky a druhým cílem byl osobní rekord. To se mi nepovedlo, z toho jsem zklamaná,“ řekla České televizi.

Nikola Ogrodníková při obhajobě stříbrné medaile z roku 2018 obsadila ve finále poslední dvanácté místo za hod dlouhý 54,48 metru. „Hodně jsem chtěla, a to byl asi ten problém. Energie tam byla, ale nevyužitá,“ řekla Ogrodníková. „Druhý pokus jsem běžela hrozně rychle a nezvládla jsem to technicky. Ve třetí sérii jsem se dostala do situace jako v Eugene (na MS, pozn. red.), ale nezvládla jsem ji. Snažila jsem se, moc jsem po tom toužila, a to byl ten problém,“ uvedla svěřenkyně světového rekordmana Jana Železného.

X X X

Na Boudě byl odhalen Památník budovatelů a obránců československého opevnění

 V pátek byl na tvrzi Bouda slavnostně odhalen Památník budovatelů a obránců československého opevnění. Ten společně s dcerou armádního generála Ludvíka Krejčí Marií Žižkovou představil veřejnosti hejtman Martin Netolický.

„Na podzim roku 2018 se Společnosti přátel československého opevnění, podařilo zachránit znak Československé republiky ze zanikajících kasáren v Žamberku a díky sbírce finančních prostředků mezi přáteli se podařilo vrátit tomuto znaku jeho původní podobu a umístit jej na tvrzi Bouda, se kterou je historicky spojen,“ uvedl ředitel Společnosti přátel československého opevnění Petr Štemberk, který jej jménem dárců symbolicky předal Pardubickému kraji, jemuž Bouda patří.

„Je to symbolický moment, kdy se do vstupního objektu dostává první významný exponát, a to památník, který bude nesporně ozdobou celého prostoru. Pro nás je to další z dílčích kroků, kterými chceme nejen vstupní objekt vylepšovat a činit jej atraktivnější pro návštěvníky. Pro mne osobně je velice silným zážitkem, že se akcí na Boudě účastní také dcera armádního generála Ludvíka Krejčí paní Marie Žižková. Ta tak symbolicky pokračuje v práci svého otce a dohlíží na to, aby nejen jeho odkaz zde na Boudě pokračoval,“ řekl hejtman Martin Netolický.

ZNAK PRVNÍ REPUBLIKY

Znak republiky, tvořící tento památník, se nacházel od začátku 30. let 20. století nad vchodem do budovy velitelství Orlických kasáren v Žamberku, a zůstal tam až do svého snesení při demolici štítu a horních pater objektu v letech 2017-18, kdy byla budova přestavována pro civilní využití.
V pohnutém roce 1938 se v budově nacházelo sídlo velitelství Hraničářského pluku 19, (velitel plk. František Podhrázský), jehož část (V. prapor) tvořila posádku Tvrze Bouda. Znak byl v období 1. republiky monochromatický (jednobarevný), stejně jako dnes, v barvě původního materiálu – pískovce.  Znak je monolitický, tesaný z pískovcového bloku a má rozměry 180x180x26 cm a hmotnost cca 1650 kg.

DVĚ TOTALITY

Pískovcový znak byl v době německé okupace pravděpodobně ukryt pod štukem nebo bedněním, aby nepřipomínal období 1. (svobodné) republiky. Po 2. světové válce byl sice státní znak na kasárnách obnoven v původní prvorepublikové podobě, ale v období komunistické totality, po změně ústavy a státní symboliky v roce 1960, byl znak zbaven „feudálních prvků“ a doplněn o symboliku zdůrazňující vládu jedné strany. Z hlavy lva tak byla odstraněna česká královská koruna a byla nahrazena komunistickým symbolem – rudou hvězdou. Rovněž z prsního štítku na hrudi lva (symbolizujícího Slovensko) byl odstraněn tzv. patriarší kříž stojící na trojvrší Tatra, Matra, Fatra a ten byl nahrazen komunisty nově vytvořeným, ahistorickým znakem Slovenska – partyzánským ohněm s horou Kriváň v pozadí. Někdy po tomto období byl znak polychromován, tzn. byl opatřen barvami a došlo také k jeho neodborné opravě – chybějící/poškozené část ocasu lva byly domodelovány z cementové směsi. Všechny poválečné úpravy znak výrazně poškodily.

OBNOVA

Znak, na základě sbírky finančních prostředků, restaurovala v letech 2021-22 firma Kámen Ostroměř s.r.o. provozující kamenosochařskou dílnu a lom na známý hořický pískovec.  Mgr. Dominik Barták, tiskový mluvčí Pardubického kraje

X X X

Čeští lékaři a vědci prodlouží život lidem s leukémií

Tým vědců a lékařů z centra BIOCEV, 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze přišel s novým přístupem k léčbě akutní leukémie. Inovativní metoda spočívá v kombinaci dvou léčiv, které při společném podávání výrazně prodloužily přežití pacientů. Klinická studie probíhala pět let a zúčastnilo se jí 76 pacientů z České republiky. Informace o novém typu léčby publikoval prestižní časopis Blood Cancer Journal z Nature Publishing Group. Aktuálně probíhají jednání o rozšíření studie na evropskou úroveň.

Myelodysplastický syndrom (MDS) je onkologické onemocnění kostní dřeně, při kterém dochází k nízké produkci nefunkčních krevních buněk. Díky tomu mají pacienti nedostatek červených a bílých krvinek, klíčových pro obranyschopnost organismu, a dále i destiček pro krevní srážení. Pacienti trpící touto chudokrevností pak mají krevní podlitiny, častá vnitřní krvácení a jsou méně odolní proti bakteriálním a virovým infekcím, například zápalu plic.

Podle závažnosti onemocnění probíhá podpůrná léčba pomocí antibiotik či opakovanou krevní transfuzí. Ve výjimečných případech lze pacienty léčit transplantaci kostní dřeně. V Evropě jsou ročně diagnostikováni čtyři pacienti s MDS na 100 000 osob. V České republice registruje Všeobecná fakultní nemocnice přibližně 80 pacientů ročně. Kritickou fází onemocnění MDS je přechod do akutní myeloidní leukémie (AML), vyznačující se velmi krátkým přežitím.

„Dosavadní celosvětová léčba pacientů s MDS v přechodu do AML je postavena na podávání léku 5-azacytidin, který vynalezli v 70. letech minulého století v Československé akademii věd . Azacytidin je inhibitorem jaderných enzymů tzv. DNA metyláz, které jsou v leukemických buňkách geneticky i funkčně narušeny, a tudíž jejich ovlivnění vede k odstranění leukemických buněk. Naše MDS/AML skupina na základě předchozích výzkumů, z nichž řadu publikovaly renomované časopisy, přišla s konceptem tzv. ‚diferenciační terapie pro MDS‘. Navrhli jsme zkombinovat azacytidin s další látkou nazvanou G-CSF, podporující vznik a vývoj bílých krvinek v kostní dřeni. Nejen že se nám podařilo prokázat léčebné účinky nové kombinace a především její bezpečné působení na pacienty, ale také prodloužit jejich přežití v řádu měsíců,“ říká prof. Tomáš Stopka, vedoucí výzkumu z 1. lékařské fakulty UK a centra BIOCEV. „Zároveň jsme zjistili, že kombinace látek navodí signifikantně více léčebných odpovědí, což je přelomové a zásadní pro další výzkum i klinické testování na pacientech.“

Klinickou studii dokazující přínos nové léčebné metody u vysoce rizikového typu MDS schválil Státní ústav pro kontrolu léčiv v roce 2017. Koordinátorkou studie byla vedoucí pro léčbu a diagnostiku MDS a AML doc. Anna Jonášová z I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN: „Obrovské úsilí jsme museli vynaložit už před začátkem samotné studie, kdy bylo třeba zajistit žádost na SÚKL a prosadit studii u etických komisí. Navržená léčebná kombinace posouvá využití cytokinu G-CSF do terapie AML a zároveň svým synergickým působením s azacytidinem činí tuto léčbu efektivnější a bezpečnější pro pacienty, a tudíž představuje ověřenou strategii, jež je okamžitě použitelná v praxi. Výsledků bychom nedosáhli, nebýt obrovské ochoty pacientů, kteří se do studie zapojili.“

V tuto chvíli probíhají intenzivní jednání o nové celoevropské studii, ve které bude předmětem výzkumu vedle 5-azacytidinu a G-CSF další lék venetoclax. „Jsem rád, že se nám v České republice daří úspěšně propojovat genetická a klinická data, a díky tomu určovat, jakým způsobem se bude akutní leukémie léčit v brzké budoucnosti,“ dodává prof. Tomáš Stopka. Petra Klusáková, DiS., vedoucí oddělení komunikace a tisková mluvčí 1. LF UK,

X X X

Příběhy mimořádně nadaných dívek

 První píseň napsala ve 14, nyní se chystá na filmové melodie

Ve svých 22 letech komponuje vlastní hudbu, hraje na tři hudební nástroje, vytváří aranže pro celý orchestr, vede pěvecký univerzitní sbor v anglickém Chichesteru a vystupuje jako sólistka, která zpívá a doprovází se na piano nebo kytaru. V budoucnu by pod její taktovkou mohly vznikat světoznámé hudební melodie a k tomu by jí měla dopomoci studia v Anglii. Na Základní uměleckou školu (ZUŠ) Střezina Hradec Králové se přitom mimořádně talentovaná Kristýna dostala až na druhém stupni základní školy.

„Hudba mě bavila odmalička, už jako malá jsem se chodila učit hrát na piano k soukromému učiteli. Moc mě tehdy nebavilo hrát podle not a neřešila jsem ani teorii, a tak jsem hrála spíš podle akordů a můj učitel mě v tom podporoval,“ popisuje Kristýna začátky své hudební dráhy. Na ZUŠ se později přihlásila na doporučení soukromého učitele, který věřil, že ji tamní výuka může více posunout. „Přechod na ZUŠ pro mě znamenal obrovský skok dopředu. Otevřely se mi dveře do úplně nových dimenzí – dostala jsem se do big bandu, kromě hraní na klavír jsem se učila zpívat, psát vlastní písničky, pracovat na muzikálech a dalších projektech,“ dodává. Kromě piana dnes hraje také na kytaru a bicí. Díky jejímu zájmu o komponování skladeb se spolu se svojí učitelkou zpěvu Ladou Holaňovou dostala do ročního stipendijního programu MenArt pro nadané děti. Čerpala tak ze zkušeností české skladatelky a držitelky několika cen Anděl Beaty Hlavenkové. „Věnovali jsme se především procesu tvorby skladeb, Beata nám vysvětlovala, jak můžeme rozvést svůj základní motiv, a ukázala různé směry, kterým se naše skladba může ubírat,“ vysvětluje Kristýna.

„Přála bych si, aby studenti s muzikou zůstali v kontaktu, i když se nerozhodnou pro profesionální cestu. Ať pro ně hudba zůstane čistou radostí. Pokud se rozhodnou pro profesionální cestu, ať jsou otevření vstřebávání nových podnětů a zůstávají ve spojení se spontaneitou,“ komentuje mentorování Beata Hlavenková.

Kristýna začala svoje první písně psát už ve 14 letech. K některým se po letech vrací, přepracovává je nebo je rozepisuje pro celý orchestr. Inspirací jí přitom byl například pianista Ludovico Einaudi. Hudební vzory má také v populárních zpěvácích, jako je Robbie Williams, Christina Aguilera nebo Michael Jackson.

Když se chtěla po ukončení střední školy věnovat studiu hudby naplno, nemohla v České republice najít školu, která by jí úplně vyhovovala. „Nechtěla jsem jít na konzervatoř, když už jsem za sebou jednu střední školu měla. Zároveň jsem se bála, že bych se na JAMU kvůli obrovské konkurenci nedostala. Často se tam hlásí lidé, kteří hudbu studují už od malička. Mě to klasické hudební vzdělání vlastně chybělo, musela bych se hodně doučit,“ doplňuje Kristýna. Na veletrhu vysokých škol ji proto zaujala nabídka zahraničních univerzit. Nakonec si vybrala University of Chichester, kde si jako hlavní obor zvolila zpěv. Letos dokončila bakalářské studium a chystá se na magisterské. Kromě toho má mnoho dalších hudebních plánů. Ráda by nahrála a vydala album s kapelou, uskutečnila koncertní turné nebo složila hudbu pro film či muzikál.

Citace zakladatelky akademie MenArt Dany Syrové

„Uplynulé dva covidové roky výrazně ovlivnily mnoho aspektů v našich životech. Prostor, který nám nabídly pro nečekané bilancování, nás utvrdil v myšlence, že vzdělávání, hledání inspirace, předávání a výměna zkušeností jsou hnacím motorem, který naši společnost posouvá kupředu a dává smysl našemu konání.

MenART je výjimečná příležitost rok pracovat pod vedením nejvýraznějších osobností svého oboru a zároveň se setkávat se stejně motivovanými pedagogy a jejich studenty z celé republiky. Mít srovnání mimo svou školní bublinu je velmi přínosné. Naším cílem je podpořit celý obor uměleckého vzdělávání a přinést mu nové impulzy. Fakt, že se práci s talenty a jejich pedagogy věnují špičkoví profesionálové, je velmi důležitý, vnáší do celého výukového procesu velkorysost, nadhled a pohled, který přesahuje „jen“ práci na technické či řemeslné stránce. MenART je také o vizích, odvaze a celkových souvislostech oboru.

Význam uměleckého vzdělávání pro společnost je dle mého názoru v současné době nedoceněn. Je to škoda. Chceme dodat uměleckému vzdělávání více sebevědomí. Nejde jen o výchovu špičkových umělců, jde o vklad, který umělecké obory a jejich studium přináší do kvality života těch, kteří se jim věnují. Je důležité, aby tuto roli vnímalo jak ministerstvo kultury, tak ministerstvo školství.“

 Citace české skladatelky a držitelky několika cen Anděl Beaty Hlavenkové

„Když jsem byla v šesté třídě, byla jsem vybrána spolu s dalšími do ‚speciální skladatelské hudební nauky‘ v tehdejší lidušce. Přicházeli jsem s prvními nápady, hráli si je, mluvili o hudbě. Doma se zas tatínek postaral o to, abych si byla schopna zahrát písničku, kterou mám ráda. To znamená melodie, akordy, pěkně podle sluchu. On sám viděl tóniny v barvách. Ve 12 jsem hrála v první kapele. Později v hudebce zase v ‚jazzové‘ formaci. Tohle vše se odehrálo ve Vendryni a v Třinci – místě sice velice industriálním, ale evidentně kulturně otevřeném. Nezáleží na tom, odkud jste, možná ani na podpoře okolí. Jde o to, ať děláte, co vás baví, a to ať rozvíjíte. Ať se nebojíte využít příležitost k setkání s lidmi, s hudbou, nikdy nevíte, kam vás to může posunout.“ Ivana Šalbabová, Markéta Pudilová

X X X

Nový domov pro seniory v Jihlavě

Rozšíří kapacitu pobytových zařízení pro seniory v Kraji Vysočina o 138 lůžek

Výstavba nového domova pro seniory v areálu jihlavské nemocnice běží dle plánu. Stavba je těsně před dokončením, nyní se chystají veřejné zakázky na vybavení vnitřních prostor nábytkem. Termín pro kolaudaci budovy byl stanoven na polovinu září, s uvedením domova do provozu je počítáno v 1. čtvrtletí 2023.

Zařízení ponese název „Sociální centrum Kraje Vysočina“. Kromě domova pro seniory a domova se zvláštním režimem zde bude fungovat i pobytová odlehčovací služba a denní stacionář pro 20 klientů. Zařízení by se mělo stát centrem i pro aktivní seniory, kteří sem mohou přijít do kavárny nebo za aktivitami pořádanými jihlavským Senior Pointem. V budově bude mít sídlo i třída mateřská školy. „Tato kombinace se nám ukazuje jako ideální pro jisté omlazení domova, jeho příjemnou atmosféru a realizaci spousty mezigeneračních aktivit. Dobrou zkušenost s kombinací služeb má kraj už u obdobně fungujícího provozu svého domova v Havlíčkově Brodě,“ popisuje radní pro oblast sociálních věcí Jan Tourek..

Sociální centrum Kraje Vysočina rozšíří stávající kapacitu pobytových zařízení pro seniory celkem o 138 lůžek, ze kterých bude určeno 56 pro službu domova pro seniory, 76 pro domov se zvláštním režimem (určeno klientům s demencí nebo alzhameirovou chorobou, vyžadující zvláštní péči) a 6 pro odlehčovací službu (určeno klientům v domácí péči pro krátkodobý pobyt, který pomůže pečující osobě).

„Tím však naše práce nekončí a dále společně s obcemi v kraji a s provozovateli sociálních služeb pracujeme na rozšiřování kapacit. Stávajících 1 997 lůžek domovů pro seniory plánujeme navýšit o dalších 30 a  u domovů se zvláštním režimem se stávající kapacita 892 lůžek rozšíří o 230 nových lůžek. Pro tato lůžka bude kraj muset v budoucnu zajistit spolufinancování nákladů. Nový společný pořadník zájemců o umístění do seniorských pobytových zařízení, do kterého se zapojují všechny domovy v kraji, nám umožňuje přesně mapovat potřeby v daných regionech a můžeme na ně tak velmi dobře a cíleně reagovat,“ upřesnil plány v této oblasti radní Tourek. Ing. Jitka Svatošová