Hnutí označuje za jednu z cest k návratu do normálu. Bývalý prezident Václav Klaus dal v komunálních volbách hlas hnutí SPD. Řekl to na akci euroskeptické frakce v Evropském parlamentu Identita a demokracie, která se minulý týden konala v Praze. Exprezident již dříve označil SPD jako jednu z cest „k návratu do normálu“. Na projev upozornil web Hlídací pes.
„Jsem rád, že moji zemi ve vaší frakci reprezentuje SPD. Strana, které jsem dal minulý víkend hlas v komunálních volbách,“ uvedl Klaus ve svém projevu, který je zveřejněn na jeho osobních stránkách i na webu Institutu Václava Klause. Exprezident také pogratuloval italské Lize Mattea Salviniho k úspěchu ve volbách a uvedl, že dle něj pravicový blok vytvoří silnou vládní koalici. „Věřím, že její hlas bude v Bruselu slyšet. Je to více než nutné,“ dodal.
Exprezident už loni v březnu označil SPD jako jednu z cest „k návratu do normálu“ a vyzval SPD a Trikoloru, aby šly společně do sněmovních voleb. Po odevzdání hlasů v komunálních volbách řekl, že by si v hlavním městě přál radikální změnu.
„Myslím si, že Praha je taková zabetonovaná, rigidní, neprůchodná, neprůjezdná,“ uvedl s tím, že Zelení a Piráti podle něj do hlavního města přináší své představy o světě. „Praha by měla být pro Pražany. A abychom nemuseli trávit hodiny ve frontách aut a podobně, to bych si velmi přál,“ prohlásil.
Klaus přitom v minulosti neprozrazoval, komu dal svůj hlas. Při poslední prezidentské volbě řekl, že volil buď Miloše Zemana, nebo Mirka Topolánka. Identita a demokracie v Evropském parlamentu sdružuje nacionalistická a euroskeptická uskupení. Jejími členy jsou kromě SPD například také italská Liga Mattea Salviniho, Alternativa pro Německo (AfD) či francouzské Národní sdružení Marine Le Penové.
X X X
Kolik tisíc mrtvých Ukrajinců denně, aby se Zelenský chlubil USA úspěchy?
Ukrajinci slaví úspěchy v Chersonské oblasti. Podle Zelenského osvobodili několik malých obcí
Ukrajinské ozbrojené síly dosáhly určitých průlomů v Chersonské oblasti a ovládly některé obce. Podle agentury Reuters to v pondělí v ruské televizi řekl Moskvou dosazený představitel tohoto ukrajinského regionu Volodymyr Saldo.
Chersonská oblast je jedním ze čtyř regionů, který z části okupují ruské invazní síly a jejichž anexi ruský prezident Vladimir Putin ohlásil minulý týden.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém pravidelném nočním videoprojevu řekl, že ozbrojené síly jeho země nezaznamenávají úspěch pouze v okolí Lymanu na východě, ale naznačil pokrok také na jihu. Ukrajinská armáda se k nově hlášeným informacím z regionu dosud nevyjádřila.
X X X
Scholz se sešel s Macronem, řešili energetickou krizi a společný postup
Kancléř během oslav hovořil o nezbytnosti evropské jednoty v nynější složité situaci, analytici a média ale poukazují na to, že společný postup Paříže a Berlína by mohl narušit obří německý fond na stabilizaci cen energií.
Na možný rozkol kvůli německé cestě boje s energetickou krizí již minulý týden upozornil eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton. Podle něj si totiž takto výraznou pomoc, jakou Scholz ohlásil minulý týden ve čtvrtek, nebudou ostatní členské státy moci dovolit. Německý fond s 200 miliardami eur podle analytiků může ještě více destabilizovat ceny plynu pro ostatní evropské státy. A podpora všem potřebným firmám v Německu by mohla zvýhodnit německé společnosti v konkurenci s jinými evropskými firmami.
Dnešní schůzka v kancléřství se uskutečnila bez tiskové konference, takže novináři nedostali příležitost zeptat se Scholze a Macrona, zda v otázce německého fondu dospěli k nějakému kompromisu. Scholz pouze po jednání napsal na twitteru, že francouzskou-německé přátelství pro něj znamená hodně. „Zvláště nyní, kdy v Evropě a ve světě čelíme tolika společným výzvám,“ uvedl kancléř.
X X X
Ukrajinu čeká nejchladnější zima. Pokud Rusové najdou slabiny země, města mohou zamrznout
Ukrajinským ozbrojeným silám se v posledních týdnech velmi daří. Povedla se jim překvapivá protiofenziva na severovýchodě země, Rusy vytlačují i na jiných místech. Objevuje se však nová hrozba. Blíží se zima a Ukrajina musí počítat s tím, že nedokáže zajistit potřebné teplo pro všechny. Na mnoha místech tak místní vlády vyzývají obyvatele, aby se připravili na zimu, jak jen to jde. Nákup teplého oblečení se hojně doporučuje i v hlavním městě Kyjevě. Podstatně horší situace však panuje v obcích, které byly válkou více poškozené. V současnosti se v nich lidé zvládnou zahřát jen u otevřeného ohně.
„Uděláme všechno možné i nemožné, aby naše domovy byly v teple. Ale musím všechny požádat, aby se připravili nákupem teplého oblečení, přikrývek, protože nemůžeme vyloučit, že teplota uvnitř našich domovů bude o několik stupňů nižší,“ upozorňoval před časem obyvatele hlavního města Ukrajiny Kyjeva místní starosta Vitalij Kličko.
Bývalý veleúspěšný boxer uvedl, že i když běžně měli obyvatelé Kyjeva ve svých bytech v průměru 21 stupňů, s nadcházející zimou by se tato hodnota mohla snížit až o 3 stupně. Samostatnou kapitolou podle něj jsou také možné odstávky energií, které by mohla způsobit ruská bombardování či ostřelování.
Hlavní město podle slov svého starosty sice zajistilo i dostatek plynu a pohonných hmot, kterými se předzásobilo, ale Kličko se rovněž obává možných úderů na čerpací stanice či „teroristických útoků“, jak jej citovala ukrajinská média.
Fakt, že k takovým prohlášením dochází dokonce i u hlavního města, je velmi závažnou zprávou s ohledem na vývoj v dalších ukrajinských městech. Že je situace velmi vážná, upozorňuje i šéf ukrajinské státní společnosti Naftogaz Jurij Vitrenko. „Topná sezona letos přijde dříve a skončí později,“ míní ředitel Naftogazu. Mimo jiné uvedl, že Ukrajinu nejspíš čeká jedna z nejchladnějších zim za celé dekády.
Vitrenko již v srpnu zmínil, že Ukrajina bude v tomto ohledu potřebovat i pomoc ze Západu. „Bez finanční pomoci nebudeme mít dostatek plynu, a tím pádem budou hrozit rozsáhlé výpadky systémů,“ popsal. Naftogaz sám nemá kapacitu ukrajinské domácnosti kompletně vytopit, neboť od října musel nečekaně zajistit energii ukrajinským společnostem, které byly doposud závislé na uhlí. To se však podle Vitrenka na Ukrajinu kvůli válce dostatečně nedodávalo, a tak musel nastoupit Naftogaz. „Jinak bychom vůbec neměli elektřinu,“ pronesl Vitrenko.
Problémem pro řadu ukrajinských měst je to, že mají kompletně centralizované topení. Tento osud má nejen Kyjev, ale rovnou celá řada dalších. Podle ukrajinského energetického experta Oleksandra Charčenka systém většinou funguje tak, že plyn do topení proudí ze dvou velkých stanic.
„Panuje velké riziko raketových úderů na infrastrukturu a všechna velká města tyto slabiny mají. Každé jedno z nich. Není to žádné tajemství,“ nechal se slyšet Charčenko. Zároveň už před časem upozornil na to, že útok na takové stanice již zažily města jako Charkov, Kremenčuk nebo Ochtyrka. „Pokud ruské síly budou moci zaútočit na tyto centralizované stanice během zimy, pak voda v topení zamrzne a města zažijí rapidní ochlazení. Přinutí tím miliony lidí je (města) opustit,“ komentoval v americkém rádiu National Public Radio Tim Mak.
Charčenko doplnil, že pokud se Rusové k takovým úderům odhodlají, nebude to mít s válkou a klasickým vedením boje takřka nic společného. „Byl by to teroristický čin, protože stanice nemají žádný vojenský význam. Byla by to genocida. Byla by to válka proti civilnímu obyvatelstvu,“ dodal odborník na energetiku z Ukrajiny.
Dojde na otevřené ohně?
Podle Vitrenka by teploty uvnitř mohly být nakonec ještě nižší, ale neměly by spadnout pod 16 stupňů. To ovšem platí jen pro oblasti, které mají Ukrajinci plně pod kontrolou a mají zajištěnou infrastrukturu.
Řada ukrajinských měst a obcí je ovšem zasažena ruskou invazí tak intenzivně, že místní musí přistupovat k zoufalým řešením. Na mnoha místech jim totiž topení či elektřina již ani nefunguje, domy mají rozstřílené.
Jeden příklad za všechny je dnes již světoznámé město Mariupol. To se po dlouhé týdny bránilo ruskému obléhání, ale nakonec muselo během května kapitulovat. Město je dnes zdevastováno, pod kontrolou Rusů a opravy kvůli válce takřka nepostupují. Ještě na přelomu července a srpna byla situace taková, že lidé si jídlo museli opékat na otevřeném ohni. Je tak pravděpodobné, že otevřený oheň bude pro zbývající místní obyvatele pro zimu ještě důležitější, protože půjde o jeden z mála zdrojů tolik potřebného tepla.
Ukrajina radí, jak na zimu
Že je situace s blížící se zimou pro Ukrajinu mimořádně vážná, svědčí i zveřejněný seznam rad a doporučení, jak se na těžké období připravit. To má na svém webu dokonce i organizace Visit Ukraine, tamní obdoba českého Czech Tourism.
Samozřejmostí jsou rady nakoupit deky a teplé oblečení. Na místě je pak také doporučení zateplit své obydlí například výměnou oken nebo utěsněním dveří. „Dodatečnými zdroji tepla jsou také kamna, dodatečné radiátory či sporáky,“ uvádí web Visit Ukraine.
Společnost dále informuje, jak se například připravit na odstávky energií. Každý by měl mít u sebe aspoň malou baterku. „V zimě se setmí velmi brzy, mobil se může vybít, takže dostat se domů před 6. hodinou večer bez světla může být problém,“ hlásí web. Doporučuje tak rovněž mít u sebe třeba zapalovače, zápalky či svíčky. Do doporučené výbavy zařazuje i powerbanky.
Hrozící nebezpečí vidí i u narušení dodávek vody. „Nedostatku vody Ukrajinci často čelí po raketovém ostřelování,“ píše portál. Každá domácnost by tak podle webu měla mít zajištěné alespoň tři litry vody na osobu na den. Stejně tak by se lidé měli předzásobit trvanlivými potravinami, léky a zdravotnickým vybavením. Na místě je také koupě hasicího přístroje.
X X X
NOVÁ SENÁTORKA HAMPLOVÁ KRITIZUJE FIALU A CELOU VLÁDU
Putin je sice agresor, ale velmoci s ním musí jednat. Fiala nic nezmůže, říká nová senátorka Hamplová
Nová nezávislá senátorka za Kroměříž Jana Zwyrtek Hamplová se do horní komory Parlamentu dostala i díky kritice současné vlády. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz odkrývá své názory na válku na Ukrajině, covidovou pandemii či plány na práci v Senátu. „Zapojovat se do válečného konfliktu tím, že se postavím jednoznačně na stranu jednoho a dodávám mu zbraně, je špatný postup. Dodávky zbraní válku jen podporují a protahují,“ myslí si například.
X Čekala jste vůbec, že se můžete do Senátu dostat? Stáli proti vám nominanti ANO, koalice Spolu, STAN, ČSSD i SPD…
Trochu jsem v to doufala, ale přiznám se, že jsem to spíš nečekala, protože v okamžiku, kdy KDU-ČSL ve druhém kole vyzvalo k podpoře Lucie Pluhařové (ANO), kandidátky pana (Andreje) Babiše, tak jsem si kupeckými počty říkala, že když půjdou poslušně volit kandidátku ANO, tak nemám šanci. Nicméně mi psali i někteří voliči KDU-ČSL, že to doporučení nechápou, takže budou volit mě. Bylo to otevřené, padesát na padesát.
X Co podle vás rozhodlo? Vyhrála jste o pouhých o 233 hlasů.
Ve volbách do Senátu to není poprvé, kdy to je takto těsné. Tento výsledek jsem získala bez billboardů, bez velké strany v zádech, odpracovali to lidé v regionu a myslím, že to rozhodla kontaktní kampaň, čtyři měsíce jsem byla mezi lidmi, pomáhala mi stovka lidí z Kroměřížska.
Potom asi rozhodlo i to, že je za mnou vidět práce ve veřejném sektoru, zatímco konkurentku paní Pluhařovou nikdo neznal a u mnohých rozhodlo, že se mnou odmítla jít do jakýchkoliv duelů.
X Když jste děkovala voličům za hlasy, zmínila jste, že to byl „hlas pro normálnost“. Co si pod tím můžeme představit?
Mám pocit, že politikům nahoře – napříč spektrem – v posledních dvou letech normálnost úplně uniká. Já prostě toužím po normálním životě, kde platí selský rozum, že jedna a jedna jsou dvě. S tím souvisí i řešení energetické krize a souvisela s tím často nesmyslná opatření v covidové době. Například když se vyhlásilo, že se mají nosit dvě roušky na sobě a podobné blbosti.
JANA ZWYRTEK HAMPLOVÁ
Advokátka, v letech 2005-2006 poslankyně za ČSSD, někdejší starostka Mohelnice (2013-2014) a dlouholetá tamní zastupitelka na sebe v posledních letech upozornila jako ostrá kritička opatření přijímaných kvůli pandemii covidu-19. Část z nich soudy následně označily za nezákonné. O vstup do Senátu se neúspěšně pokoušela už v roce 2008.
Já nazývám věci pravými jmény, v tomto to jinak nejde. Mám pocit, že se politici zavřeli ve svých teoretických úvahách a to bohužel platí i teď pro energetickou krizi, která nás těžce ohrožuje.
Před chvilkou jsem zrovna mluvila s jedním majitelem podniku, který říkal, že pokud se něco do tří měsíců nestane, zavíráme, propouštíme, nejsme konkurenceschopní. A nahoře se mezitím usmívají a hádají se o to, kdo vyhrál nebo nevyhrál volby, což je teď vedlejší. Ekonomika musí být na prvním místě. V tom vidím svou normálnost, zdravý selský rozum.
‚Zkouší na nás vakcíny‘
X Kritizujete přístup státu v otázkách dodržování práva, mluvíte o diskriminaci, šikaně dětí nebo honu na čarodějnice v případě lidí, kteří odmítají očkování. Vymezujete se proti současné vládě, vadila vám i ta předchozí. Jak byste si to tedy představovala, když to dělali špatně ti předchozí i současní?
Předchozí vláda mi vadila, právě co se týká covidu. Už jsem nikdy nechtěla vstupovat do veřejného prostoru, už vůbec ne do politiky. V politice jde totiž racionální uvažování úplně bokem a je to jen pořád kdo s koho.
Do veřejného prostoru mě ale znovu stáhlo to, co se dělo našim dětem ve školách. Stali jsme se obětí toho, že farmaceutické firmy zkouší, co vydržíme. Zkouší na nás vakcíny, neví se, zda jsou dobré, špatné, jaké mohou být jejich dopady. Pořád mám pocit, že se do vlád dostávají lidé, kteří těm věcem nerozumí, neumí se obklopit odborníky, aby rozhodovali správně. A tato vláda zase naprosto selhává v energetické krizi…
X Počkejte, bezpečnost a účinnost vakcín posoudila EMA (Evropská agentura pro léčivé přípravky), kvůli pandemii covidu je při vládě Rada vlády pro zdravotní rizika, pro otázku energetiky má kabinet například zvláštního velvyslance pro otázky energetické bezpečnosti Václava Bartušku, v ekonomických otázkách zase radí Národní ekonomická rada vlády (NERV). To nejsou dostateční odborníci?
Jako normální člověk na prahu šedesátky, co umí uvažovat a pohybuje se v nějakých sférách, se zeptám odborníků a oni mi řeknou, že to rozhodnutí je prostě špatné. Zeptám se druhého, ten řekne, že je to špatné. Zeptám se třetího, ten řekne, že je to ještě horší. Snažím se používat selský rozum.
Putin je agresor, ale jednejme
X Zúčastnila jste se také protivládní demonstrace na Václavském náměstí, kde jste řekla, že v otázce války na Ukrajině chcete mír. Víte o tom, že záběry z těchto demonstrací potom Rusko například používá jako nástroj k podporování války ve své vlastní zemi?
Nevím, nic takového jsem neviděla. Mně jen vadí, že velmoci tohoto světa namísto aby usilovaly o mír a jednaly s Putinem, tak válku spíš rozdmýchávají. Je to moje úvaha, protože jsem člověk, který nechce na evropském území válku.
Mám pocit, že jsem od žádného jiného premiéra evropské země neslyšela tak provokativní slova jako z úst našeho premiéra z malinké země uprostřed Evropy. Mluvil o tom, že jsme s Ruskem ve válečném stavu. To je pro naši zemi opravdu velmi nebezpečné a já mám na prvním místě zájmy naší země a rodin zde žijících.
Šlo o velmi provokativní slova ohrožující naši zemi. Rusko je obrovská velmoc a Putin je agresor, to vám naprosto podepíšu, ale mám pocit, že co se na tamtom území hraje, není věc České republiky, ale celého světa.
X Zmínila jste, že by se s Putinem mělo jednat. A to přestože napadl suverénní stát, útočí na civilní cíle, odmítá stáhnout vojska, pořád opakuje tezi o „denacifikaci“ Ukrajiny, a nyní dokonce v Rusku mobilizuje. V tuto chvíli je to partner pro jednání?
I USA v minulosti napadly jiné státy. Jsem samozřejmě odpůrce jakékoliv války, byla jsem se osobně podívat do řady měst v Srbsku, která čelila bombardování. Válka je neskutečně zlá věc, která ohrožuje životy každého, když na nějakém území vypukne.
Putin je velmoc, to si musíme všichni přiznat. Velmoci světa si musí sednout – určitě ne pan Fiala z naší malé České republiky – a domluvit se, jak na Putina jít, aby válka skončila. A já o žádných takových jednáních nevím a to mi vadí, jako by ta válka někomu vyhovovala.
X Zastáváte tedy názor, že energetickou krizi by mohlo vyřešit jednání s Vladimirem Putinem o ruském plynu, že by ho Česko znovu odebíralo?
Podívejte se na maďarského premiéra Viktora Orbána. Evropa se proti němu vymezuje, ale kdybych byla Maďarkou, tak mu tleskám. Chtěla bych, aby takto jednal i náš premiér, a tleskala bych mu také a bylo by mi úplně jedno, z jaké je strany. Jde mi o věcná efektivní řešení, a ne aby evropská gesta odnášeli naši občané a krachovaly nám firmy. Nikdo si nedovede představit, co nás do konce roku čeká.
Už jsem jednala se zemědělci, s malými podniky, s velkými podniky. I v mém rodném městě zavírají restaurace, prodávají penziony, protože nejsme konkurenceschopní, abychom to při těchto cenách utáhli. Staneme se výprodejem pro ostatní, kteří si to uměli zařídit jinak, včetně Maďarska. Gesta nic nevyřeší, musí být věcná efektivní řešení.
X Ani Maďarsko není země zaslíbená. Premiér Orbán sice dál prohlašuje, že Maďarsko kupuje ruský plyn za ceny daleko nejnižší v celé Evropě, ale ceny odmítá sdělit.
Nejsem ekonom, radím se s ekonomy a říkám to zdravým selským rozumem. Když mi řeknou názory, tak si je promyslím.
Pomáhat, ale zbraně ne
X Jaký máte názor na to, že kromě finanční podpory země Evropské unie včetně Česka podporují Ukrajinu i dodávkami zbraní?
To je velmi rozporuplná otázka. Nejsem v tomto žádný generál, ale domnívám se, že zapojovat se do válečného konfliktu tím, že se postavím jednoznačně na stranu jednoho a dodávám mu zbraně, je špatný postup. Dodávky zbraní válku jen podporují a protahují. Nevidím na tom nic pozitivního.
Překvapuje mě jedna věc – dodávky zbraní jdou od nás z Česka, pak od jiného státu a ani toto neprobíhá v rámci nějaké společné dohody. V jednu chvíli jsem měla pocit, že Česká republika mohla být v této věci zneužívána, ale jsou to údajně tajné informace, takže nevím.
X Třeba ta jednání probíhají, ale nedostanou se navenek? Přece jenom, když například Česko posílá zbraně Ukrajině, tak o tom informuje, až když jsou na místě. Není moc důvodů k tomu, aby se takové věci vyhlašovaly veřejně.
To by bylo krásné, kdyby to tak bylo a za měsíc nám oznámili, že válka končí. To by bylo krásné.
X Abych to shrnul, podle vás by Česko mělo s Putinem jednat, nemělo by posílat na Ukrajinu zbraně, mělo by využít ruských energetických surovin… Z toho mi vychází, že si přejete ve válce změnit stranu a nechat v tom Ukrajinu, na jejíž straně dosud český stát stojí, samu.
To je váš výklad. Jednoznačně jsem vymezila, že pro humanitární pomoc jsem. Když vypukla válka, tak jsem pomáhala některým starostům, kteří měli v obcích Ukrajince, kteří utekli před Zelenským, takzvaně před Ukrajinou, aby se tam dostaly jejich rodiny. Pomáhala jsem s vymýšlením, jak to musí být s vízy a podobně.
Pro humanitární pomoc v jakékoliv podobě jsem. Nevím, jestli i pan Vít Rakušan (ministr vnitra, STAN – pozn. red.) přiznal, že podmínky humanitární pomoci byly podceněny, nezkoumal se zdravotní stav, nezkoumaly se ekonomické podmínky, ani to, odkud k nám ti lidé proudí. Od covidové doby mám spoustu přátel mezi lékaři a ti mi říkali, že sem řada Ukrajinců přijela, aby si nechala poskytnout zdravotní péči. Podle mého názoru byla ta otázka těžce podceněná.
Někdy dříve jednáme, než přemýšlíme. A dělá to bohužel i tato vláda. Je mi samozřejmě líto konfliktu na Ukrajině, ale když jsem viděla některé osoby a rodiny, které sem přijely, tak nemám pocit, že zrovna před tímto utíkaly.
X Nezlobte se, ale nadále mi to z vašich odpovědí vyznívá tak, jak jsem shrnul v předchozí otázce. Že máte postoj, že se Česko v pomoci Ukrajině angažuje až příliš.Česká republika je malá středoevropská země, a známe to i z historie, kterou vždy velké země obětují. Kdyby přišlo na lámání chleba, tak nemám pocit, že by kvůli České republice velmoci nějak měnily své postoje.
Česko mělo poskytnout humanitární pomoc, i když není první bezpečnou zemí za hranicemi, to bylo Slovensko a Polsko, takže najednou tu byly spousty Ukrajinců, kteří se nekontrolovali, bez ohledu na to, zda pomoc potřebovali, nebo ne.
I pomoc týkající se zbraní by vůbec neměla být na jednotlivých státech. Tím jsme se vystavili do konfliktu s Ruskem, které je nebezpečná velmoc, to vám podepíšu. Proto nechápu, proč naše malá desetimilionová země by tam měla hrát tak významnou roli a ohrožovat nás takovými gesty vůči Putinovi a provokovat ho. Tohle náleží úplně jiným hráčům. Česká republika nevyřeší konflikt Ukrajiny s Ruskem.
X Že je Česko až tak malá a bezvýznamná země, v tom bych si dovolil nesouhlasit. Je desátou nejlidnatější zemí ze 27 členských států EU, a v tomto půlroce dokonce předsedá Radě EU. Tím pádem je v pomyslném čele celého 450milionového soustátí. Když to řeknu takhle, pořád českou roli vnímáte jako příliš malou?
Předsednictví je naprosto formální záležitost. Důležité je, kdo je v čele České republiky a zda má určité sebevědomí, autoritu a podobně. Úloha v rámci Evropské unie je ryze formální. Naprosto to nepodceňuji, ale ani nepřeceňuji.
Fungování v Senátu
X Plánujete se připojit k nějakému již existujícímu senátorskému klubu?
Už jsem se dívala na složení Senátu a je to pro mě trochu oříšek. Vím, že práce s klubem je efektivnější, takže bych ráda byla členkou nějakého klubu. Buď vznikne nový klub s nezařazených a nezávislých, nebo se uvidí. Hodlám takový klub iniciovat, pokud se toho nikdo neujme.
Co už mám jasno, tak že bych chtěla být členkou ústavně právního výboru. To je moje profese a je pro mě zásadní, abych se tam mohla realizovat.
X Přicházela by v takovém případě v úvahu užší spolupráce s další nezávislou a nově zvolenou senátorkou Danielou Kovářovou?
Nepochybně. S paní Danielou se známe z naší profese, takže si to umím velice dobře představit. Ona je teď také terčem takových zvláštních útoků, že o nás možná za půl roku nikdo neuslyší a podobně. To ukážeme.
X Že o vás za půl roku neuslyšíme a že vaše vítězství byla náhoda, řekl politolog Michal Pink z Masarykovy Univerzity pro Aktuálně.cz. Uslyšíme?
Mě to hrozně pobavilo a já to panu expertovi ráda za půl roku předvedu. Jsem velmiaktivní, pracovitý člověk a na půdě Senátu mě rozhodně slyšet bude.
X Máte už vybrané senátorské asistenty?
Ne.
X Před volbami jste totiž avizovala, že pokud uspějete, tak do svého týmu budete chtít i některé z protikandidátů. O koho by mělo jít?
Spolupráci jsem hned nabídla těm, kteří nepostoupili do druhého kola. Reagoval na to pouze pan Skála z SPD, že velmi rád, že je odborník na zemědělství. Jinak na to nereagovali, takže to nechám být.
Chápu třeba, že je paní Šárka Jelínková (dosavadní senátorka za Kroměřížsko a šéfka senátorského klubu KDU-ČSL – pozn. red.) zklamaná, ale třeba se za nějaký měsíc dohodneme. Pokud ale převáží zhrzené ambice, tak to samozřejmě ne.
V nejbližší době navštívím hejtmana Zlínského kraje (Radim Holiš), ten je z ANO a mně to naprosto nevadí. Pokud bude potřebovat, tak mu budu k dispozici. Jsem komunikativní člověk a doufám, že svou trochou přispěju. Sice se nemůžeme shodnout na všem, ale na určitých věcech ano.
x Na asistenty jsem se ptal proto, že kdybyste nakonec nebyla v žádném poslaneckém klubu, tak by na asistenty zbylo velké penzum senátorské práce, protože když jste v klubu, tak ten má své vlastní zaměstnance…
Myslím, že v tomhle se neztratím, ale zatím jsem to příliš neřešila, protože jsem to nechtěla zakřiknout a nebyla jsem si jistá, jak to vše dopadne. Jsem člověk, který řeší věci efektivně, a mám výhodu, že mám kolem sebe velký tým odborníků ze všech oblastí a v tom by mi byli nápomocní.
Pokud jde o administrativní práci, tak už 25 let mám advokátní kancelář, předtím jsem měla firmu, takže si tyto věci umím zabezpečit. Jde mi o efektivní práci na půdě Senátu a to by mi klub usnadnil. Pokud ne, tak já se rozhodně neztratím.
X X X
Soud bude muset znovu řešit platnost závěti Rathova otce
Souci se musí znovu zabývat platnosti závěti Ratmíra Ratha, otce někdejšího středočeského hejtmana Davida Ratha. Rozhodl o tom odvolací senát, který zrušil rozhodnutí o tom, že bývalý hejtman dědil oprávněně. Součástí dědictví by mělo být i osm milionů korun, které policie zabavila při domovní prohlídce u Davida Ratha po zadržení kvůli korupci. Lékař dlouhodobě uvádí, že tyto peníze naspořil jeho otec.
Žalobu exhejtmanova bratra Michala, který tvrdí, že závěť je neplatná, zamítl letos v lednu Obvodní soud pro Prahu 6. Pražský městský soud ale minulý týden v neveřejném zasedání vrátil spor k novému projednání. Vyplývá to z justiční databáze Infosoud.
Ratmír Rath sepsal poslední vůli v srpnu 2014, dva měsíce před smrtí. Bezprostředně předtím prodělal infarkt – podle Davida Ratha lehký, podle Michala těžký. Michal Rath argumentuje tím, že otec nebyl ve stavu, který by mu umožnil platnou závěť sepsat, a že na něj David vyvíjel nátlak. Bývalý politik to odmítl. Testament, kterým odkázal všechen majetek jemu, otec podle něj sepsal kvůli sporům se svým druhým synem.
Obvodní soud vycházel ze znaleckého posudku, který si nechala vypracovat policie a který potvrdil pravost závěti. Z důkazů podle soudkyně nevyplynulo, že by v době infarktu a převozu do nemocnice nebyl Ratmír Rath při smyslech.
Davida Ratha zadržela policie v květnu roku 2012 se sedmimilionovým úplatkem v krabici od vína. Za ovlivňování tendru na rekonstrukci zámku Buštěhrad na Kladensku ho soudy poslaly do vězení na sedm let, letos v lednu ho podmíněně propustily na svobodu. V červnu mu ale pražský vrchní soud sedmiletý trest o rok prodloužil, když ho uznal vinným v druhé větvi jeho korupční kauzy. Za mříže se Rath zatím nevrátil.
X X X
Sledovala BIS „nejbližší“ lidi prezidenta a nasazovala na ně zpravodajskou techniku? Po odhalení defektora to tak vypadá
Nedávné odhalení úniků informací v Bezpečnostní informační službě naznačuje, že se civilní kontrarozvědka mohla věnovat nejbližšímu okolí prezidenta republiky Miloše Zemana. Včetně sledování a nasazení zpravodajské techniky. Ekonomický deník už před měsícem ze tří na sobě nezávislých zdrojů zjistil, že jeden z pracovníků služby skončil ve své funkci kvůli stykům s pracovníkem prezidentské kanceláře Jiřím Romem, bývalým šéfanalytikem BIS, který ze služby neodešel v dobrém. Kvůli ověřování všech poznatků přináší Ekonomický deník tyto informace až dnes.
Odbor vnitřní bezpečnosti Bezpečnostní informační služby sledoval několik měsíců pracovníka takzvané velké techniky BIS, která má mimo jiné na starosti nasazování zpravodajské techniky. Důvodem měly být jeho styky s pracovníkem prezidentské kanceláře Jiřím Romem – bývalým letitým šéfanalytikem BIS.
Proč? Kvůli podezření z úniků informací.
Jiří Rom byl totiž tvůrcem podkladů pro prezidenta Miloše Zemana, na jejichž základě se hlava státu opírala do nejen práce, ale i do vedení, civilní kontrarozvědky.
„Jak jste si možná všimli, tak v Kanceláři prezidenta republiky začal pracovat pan Jiří Rom, bývalý šéf analytiky BIS. A já panu premiérovi při naší nejbližší večeři předám materiál, který se týká pana Koudelky. Myslím si, že každé rozhodnutí se má argumentovat, a tento materiál bude argumentací,“ prohlásil Miloš Zeman v říjnu roku 2020. Hlava státu se do BIS trefuje již delší dobu, nechce ředitele BIS jmenovat z plukovníka generálem, a přitvrdil právě po příchodu Jiřího Roma.
Protože Jiří Rom na Hradě evidentně disponoval interními informacemi z BIS, které získával i po svém odchodu, vytipovala si tajná několik „svých“ lidí, kteří mu mohli tyto poznatky poskytovat.
A sledování vytipovaných „objektů“ zjevně přineslo nějaké výsledky. Minimálně v podobě konkrétních zjištění u jednoho z pracovníků služby.
„Jmenuje se Martin Kropík, pracoval na velké analytice v centrále, a odbor vnitřní bezpečnosti na něm dělal delší dobu. Kvůli stykům s Jiřím Romem sledovali tři lidi, dva příslušníky a jednoho expříslušníka a nahrávali si je. Kropíka s Romem monitorovali například na schůzkách v restauracích. Je to zadokumentované,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden ze zdrojů, které si přejí zůstat v anonymitě.
„Odbor vnitřní bezpečnosti se zaměřil na kontakty Jiřího Roma s dalšími příslušníky BIS. Probírali organizační strukturu, odposlechy, nákup techniky, jaká technika je kde nasazená a konkrétně kam, a podobně,“ zní dále od zdrojů Ekonomického deníku.
„Po konfrontaci s příslušníky odboru vnitřní bezpečnosti se Martin Kropík vzepřel, že žádné citlivé informace nevynášel. Nyní je v záloze pro nezařazené, kde může být až jeden rok. Pozor, i Jiří Rom má prověrku,“ podotkl další ze zdrojů.
Bývalý šéf analytik BIS Jiří Rom. Foto: Jan Hrbáček
Protože jde o velmi vážnou věc, Ekonomický deník položil Bezpečnostní informační službě několik dotazů.
Není to totiž první případ z poslední doby, kdy na postu ve službě skončil pracovník takzvané velké techniky. V roce 2019 ve službě skončil její šéf Martin Sedlář. Stalo se tak nedlouho poté, co z vedení policejního Útvaru zvláštních činností – také má na starosti odposlechy a částečně je realizuje i pro BIS – odešel Vladimír Šibor. Oficiálním důvodem Šiborova odchodu měly být zdravotní důvody. Ze zpravodajské komunity ale zaznívají jiné důvody.
„Oba odchody, Šibora a Sedláře, spolu úzce souvisely. Šlo o nestandardní výměnu informací, která podle všeho nebyla úplně v pořádku. Proto, jak se říká, sami odešli,“ uvedly k tomu zdroje Ekonomického deníku.
„Děkujeme za vaše dotazy jejichž záběr je opravdu široký. Bohužel vás tentokrát musím zklamat, ale ani na jeden z nich vám nemohu odpovědět. I kdyby vaše dotazy vycházely z reality, tak by je nebylo možné komentovat. Jedná se většinou buď o dotazy personálního charakteru či mířící k typu témat, o kterých informujeme pouze naše zákonné adresáty,“ zareagoval na dotazy Ekonomického deníku mluvčí Bezpečnostní informační služby Ladislav Šticha.
Pokud byl skutečně odhalen únik informací z tajné služby, a to dle zpráv ze zpravodajské komunity poměrně zásadní, je překvapivé, že nebyly zahájeny úkony v trestním řízení. BIS má totiž sama inspekční orgán, který je oficiálním orgánem činným v trestním řízení. Ekonomický deník proto požádal službu o popis postupů při odhalování úniků informací.
„Obecně platí, že pokud by zpravodajská služba pojala podezření, že její příslušník vyzrazuje neoprávněným osobám informace týkající se činnosti služby, zahájí činnost odbor vnitřní bezpečnosti, který má za úkol zajistit veškeré informace týkající se podezření. Pokud je potvrzeno, je spis předán odboru vnitřní inspekce, který má v rámci BIS postavení nezávislého policejního orgánu. Ten zahájí s příslušníkem úkony řízení. V případě, že by se ukázalo, že příslušník vyzradil či vyzrazoval utajované informace, tak jak je definuje zákon 412/2005 o utajovaných informacích, je spis postoupen státnímu zástupci, který zahájí kroky trestního řízení. Trestní sazba se v tomto případě odvíjí od toho, jak velkou újmu vyzrazením utajované informace Česká republika utrpěla. Jednotlivé stupně újmy definuje par. 3, zákona 412/2005,“ uvedl dále Ladislav Šticha.
Odposlech, sledování. Ilustrační snímek. Foto: Pixabay
„Příslušníkovi vynášejícímu informace by byla odebrána tzv. bezpečnostní prověrka z důvodu ztráty bezpečnostní spolehlivosti. A vzhledem k tomu, že prověrka je podmínkou příslušnosti ke zpravodajské službě, byl by ukončen i jeho služební poměr,“ dodal Šticha.
Protože podle zdrojů Ekonomického deníku Martinu Kropíkovi bezpečnostní prověrka odebrána nebyla a má být v záloze pro nezařazené, je otázkou, co BIS vlastně při jeho kontaktech s Jiřím Romem zadokumentovala.
Ekonomický deník se proto obrátil na Kancelář prezidenta republiky, jak to má nyní s bezpečnostní prověrkou Jiří Rom, se kterým se měl příslušník BIS Martin Kropík stýkat.
„Pokud jde o Vaše dotazy, odkazuji na laskavost zákona č. 106/1999 Sb. S přátelským pozdravem,“ zareagoval ředitel Tiskového odboru a tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček.
Ekonomický deník proto modifikované otázky poslal cestou zákona o poskytování informací. Jakmile na žádost obdržíme reakci, otiskneme ji.
Pokud by se skutečně úniky utajovaných informací z tajné služby prokázaly, nebude jednoduché z nich vyvodit příslušné následky, pokud nebyly vyšetřovány také po tzv. policejní linii, tzn. inspekcí BIS či policií. Odposlechy a sledování nasazované dle zákonů o zpravodajských službách totiž nelze zprocesnit v trestním řízení. Pokud by šlo o skutečně tak závažné úniky a BIS do vyšetřování nezapojila orgán činný v trestním řízení, nabízí se řada otázek proč se tak nestalo. Včetně té, jestli nejde o další vyřizování účtů uvnitř zpravodajské komunity.
Pokud by byly informace o únicích pravdivé, každopádně by to nebyly první defekty podobného charakteru. Vyšetřování podobných úniků, které nezřídka kdy zavánělo vyřizováním si účtů, vždy vyšumělo do ztracena nebo skončilo totálním propadákem.
Připomeňme například kauzu někdejšího důstojníka BIS Jana Petržílka, který byl obviněn a obžalován z údajného vynesení odposlechů lobbisty Romana Janouška ZDE. Petržílek byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby a případ-nepřípad je velkou ostudou tajné služby.
Ekonomický deník pak v této souvislosti připomíná i velmi nestandarní tým Z Bezpečnostní informační služby, který vznikl za předchozího ředitele BIS Jiřího Langa, který dnes šéfuje Národnímu bezpečnostnímu úřadu. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz
X X X
Redl z kauzy Dozimetr byl svéprávný už koncem dubna. Soud chyboval
Podnikatel a lobbista Michal Redl byl svéprávný již na konci dubna, tedy ještě před tím, než se stal obviněným v korupční kauze Dozimetr kolem pražského dopravního podniku (DPP). Okresní soud v Plzni, který mu v květnu nesvéprávnost prodloužil, totiž promeškal lhůtu. Vyplývá to z rozhodnutí krajského soudu, jenž v září Redlovo omezení svéprávnosti zrušil. Informovala o tom Česká televize
O omezení Redlovi svéprávnosti rozhodoval plzeňský okresní soud opakovaně od roku 2008, naposledy ho prodloužil letos v květnu. Lobbista se již dříve kvůli duševní chorobě vyhnul stíhání v jiné kauze. V polovině září byl propuštěn z vazby, když kvůli obavě z možného útěku složil kauci.
„Soud prvního stupně v projednávané věci rozhodl rozsudkem dne 13. května 2022. Usnesení o zahájení řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti bylo vydáno dne 23. dubna 2021. V projednávané věci tak v průběhu řízení uplynula doba jednoho roku,“ uvedl podle ČT odvolací soud. Redlovou nesvéprávností se věcně nezabýval.
V kauze Dozimetr je obviněna víc než desítka lidí. Policisté tvrdí, že organizovaná skupina systematicky obsadila klíčové pozice v dopravním podniku tak, aby dosazení spřátelení manažeři mohli ovlivňovat různá výběrová řízení s cílem získat od vítězných firem úplatky.
Kvůli kauze odstoupil ministr školství a jeden ze zakladatelů STAN Petr Gazdík, europoslanec Stanislav Polčák kvůli známosti s Redlem v hnutí pozastavil členství. S mužem se scházel i ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) Petr Mlejnek, který následně také rezignoval. Odstoupila i místopředsedkyně Sněmovny Jana Mračková Vildumetzová (ANO). Byla terčem kritiky kvůli tomu, že svědkem jejího muže na jejich svatbě a kmotrem jejího dítěte byl podnikatel Zakaría Nemrah, který je v kauze Dozimetr rovněž obviněný.
Okresní soud v Plzni rozhodoval o omezení Redlovy svéprávnosti opakovaně od roku 2008. Prodloužil ji mimo jiné také v roce 2018, a to o tři roky. Pokud ale soud během této určené doby zahájí řízení o dalším prodloužení, pak se lhůta automaticky protáhne o další rok, což se stalo i v tomto případě. Redl tak byl podle soudu nesvéprávný až do letošního dubna.
Krajský soud ale upozornil na to, že by se Redl stal svéprávným i v případě, pokud by roční prodloužení jeho nesvéprávnosti neskončilo už v dubnu, ale až v polovině května. „Rozsudek soudu prvního stupně z 13. května 2022 byl napaden včasným odvoláním, tudíž ve stanovené době nenabyl právní moci. I z tohoto důvodu tedy nastal důsledek spočívající v nabytí plné svéprávnosti posuzovaného,“ uvedl odvolací soud.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) podle Seznam Zpráv kvůli Redlovi také zaslal žalobcům podnět, aby pokračovali v přerušeném stíhání Redla v případu půlmiliardového úniku firmy M5. Jeho stíhání bylo v roce 2007 zastaveno kvůli potvrzení o vážné duševní nemoci.
Z kontextu Blažkova dopisu na pražské vrchní státní zastupitelství podle webu vyplývá, že ministr není přesvědčen o přetrvávajících psychických problémech zlínského podnikatele, které by měly bránit v jeho stíhání. Blažek podle Seznam Zpráv poukazuje na možnost, že se Redlův zdravotní stav zlepšuje. „Zlepšující se zdravotní stav v rámci jednání před soudem konstatoval i sám obviněný, jeho partnerka a přizvaná znalkyně,“ citoval z ministrova dopisu web.
Redl podle policie v roce 2002 přes úvěr poskytnutý firmě Technology Leasing tuneloval s podnikatelem Radovanem Krejčířem Českou spořitelnu. Podílet se měl i na půlmiliardovém daňovém úniku firmy M5. Podle potvrzení lékařů je ale tak nemocný, že není schopen vnímat trestní řízení. Někteří policisté to považovali za účelovou výmluvu z trestního stíhání.
X X X
Montérky, hlava zabořená v kanále i péče o bezdomovce. Kuriózní práce starostů na vsi
Sečeme trávu, vysypáváme koše, staráme se o bezdomovce i o sociálně slabé, sázíme stromky a hlavu máme zabořenou v kanále. Mnoho starostů malých obcí letos v komunálních volbách obhájilo svůj mandát, jejich práce ale často není vidět. Jaké kuriózní úkoly například musí řešit?
Před komunálními volbami Česko zahalily mohutné kampaně velkých politických stran a hnutí. Mnoho jejich předsedů i dalších zástupců pronášelo různá hesla a sliby. Ti opoziční dokonce označili volby do zastupitelstev za „referendum o vládě“, na což ale nakonec skočili i zástupci vládních stran, kteří takovou myšlenku odmítali.
Komunální politika je ale jiná. Na malých obcích, kde žije pár stovek lidí, hesla ani sliby těchto velkých stran voliče nezajímají. „Na politikaření si tu nehrajeme,“ opakovalo před volbami mnoho starostů z malých vsí. Často tam navíc ani velké strany nekandidují. Lidé volí své zástupce podle jmen a jejich práce, každý se tam zná s každým. I podle očekávání tak v zářijových volbách zvítězili na plné čáře nezávislí kandidáti.
Starostové na malých vesnicích mají často úplně jiné starosti a mnohokrát i zastávají práci, kterou si ti „velcí politici“, ale ani obyvatelé, nedovedou představit.
„Co dělám kromě papírů? Sázím stromky, furt mám hlavu zabořenou v kanálech, čistím je, když jsou ucpané, starám se o čistírnu odpadních vod, vybírám tam kaly… Teď bylo sucho, tak jsem byl pořád někde na vodárně a sháněl vodu, občas skočím do traktoru a jedu drtit do lesa klest, kácel jsem stromy napadené kůrovcem,“ popsal pro CNN Prima NEWS nelehkou práci starosty malé jihočeské obce Číměř Radek Kněžínek. Ve vsi žije kolem 700 obyvatel.
„Také odchytávám zatoulané psy, které vozím do útulku, v zimě prohrnuju chodníky, vyvážím kontejnery s bioodpadem nebo likviduju vosí hnízda. Občas dělám i drobné zednické a malířské práce na vsi, když je potřeba. A na srazu seniorů tancuji s důchodkyněmi,“ dodal s úsměvem.
Takovou náplň práce starostů z malých obcí si ale jen málokdo představí. Kněžínek byl letos v komunálních volbách opět zvolen. Uznává, že u něj na vsi se stále něco děje a on musí být k dispozici 24 hodin denně. „Když kluci zaměstnanci nestíhají, skočím do montérek a jdu pomoct,“ shrnul.
Podobně se vyjadřuje i další starosta malé vsi. „Když nemám obecního zaměstnance, vysypávám koše nebo seču trávu například na hřbitově, na dětském hřišti nebo v mateřské školce,“ uvedl Vladimír Šaman, starosta Horní Pěny, jihočeské vesnice nedaleko Jindřichova Hradce.
To stejné líčí i Pavel Svoboda, starosta obce Lipová v Ústeckém kraji. „Máme několik lidí na veřejně prospěšné práce, ale děje se to, že s místostarostou vlezeme na traktůrek a jdeme sekat, stavíme stany, rekonstruujeme hřbitov a museli jsme vykácet 200 vzrostlých tújí, které se lámaly, kořenový systém vyvracel náhrobky a podobně. A teď tam jezdíme se strojem na pařezy a čistíme to tam,“ řekl.
„V zimě se snažíme pomoct seniorům, kteří tu nemají děti. Obcházíme je a ptáme se, jestli nechtějí nanosit dřevo nebo uhlí. Když se na nás obrátí, svezeme i trávu,“ popsal. „Občas někdo přijede na jednání a ptá se, kde máte starostu. Tak ukazují, že támhle, ten pán v montérkách. Ale to je na obcích běžné. Občas ve výkopu, občas na hřbitově… Je to zajímavé,“ bere Svoboda svou práci s nadhledem.
Občané po něm prý chtěli, aby i odchytával kočky. Takovou práci ale odmítl. „Najde se někde pes – starosto konej. Nejde elektřina – a volají starostovi. Na malých vesnicích si myslí, že starosta zařídí všechno, ale tak to není, i když se snažíme,“ vysvětlil Svoboda.
Péče o bezdomovce i sousedské spory
Starostové ale často mají i kurióznější úkoly. „V obci máme i jednoho bezdomovce, který bydlí u lesa v takové provizorní chatce, kterou si sám postavil. I jeho máme na starost. Sociálka mu dá peníze, ale my se staráme, aby vůbec přežil. Například mu zaplatí palivo do kamen, ale my mu ho musíme obstarat. Dokonce ho občas vozíme i k doktorovi,“ popsal pro CNN Prima NEWS starosta Horní Pěny Šaman.
V obci žije i člověk zbavený svéprávnosti, o kterého se také musí postarat, když to nedělá rodina. Místostarosta ho má v opatrovnictví. „Vozíme ho po úřadech, po doktorech, po léčebnách a podobně. Na obci má zvláštní účet, kam mu chodí peníze, něco mu tam spoříme a také se z toho platí jeho léčebné výdaje. O to všechno se staráme,“ vysvětlil starosta vesnice, která má kolem 600 obyvatel.
Zavzpomínal ale i na telefonáty, které často překvapí i jeho samotného. „Jednou jsme měli sraženého psa na silnici a volali mi policajti, abych ho zlikvidoval. Je to v našem katastru, takže se obec musela postarat. Když nám dovezli do lesa gauč nebo někde někdo vysype bordel, taky to volají mně jako starostovi, ať si to jedu uklidit,“ uvedl Šaman pobaveně.
Často ale starostové řeší i sousedské spory. „Když se nemohou shodnout, volají mně jako starostovi, abych to rozseknul. Často nevím, co na to říct,“ popsal běžné problémy starosta Horní Pěny.
Podobně mluví i další. „Když jsem byl v kostele na mši, jeden občan mě zastavil, že sousedovi někdo krade jablka. Tak jsem mu řekl, ať zavolá policii,“ přidal se Antonín Okénka z Nové Lhoty na Moravě. Ten po letošních komunálních volbách začíná už páté volební období.
Takové věci berou starostové malých obcí jako denní chléb. Shodují se, že aby vykonávali svou práci dobře a věnovali jí tolik času, kolik potřebuje, musí mít svou vesnici opravdu rádi. Práce je ale často baví. „Jsme tu pro všechno, jsme taková služba veřejnosti,“ je smířený Okénka.
I když v některých vsích kandidovalo v komunálních volbách mnoho lidí, někde stěží složili alespoň potřebný počet pro ustanovení zastupitelstva. V Česku se ale tradičně najdou i obce, kde se volby neuskutečnily, protože se nepřihlásil dostatek kandidátů. Letos bylo takových jedenáct. Péče o obec se tak ujal správce jmenovaný ministrem vnitra a dodatečné volby by se měly konat v lednu.
X X X
Ukrajina členem NATO? Sněte dál, říkají hlavní státy Aliance
Pobaltské a východoevropské státy včetně Česka podporují začlenění Ukrajiny do Severoatlantické aliance – na rozdíl od USA, Francie, Německa i vojenských expertů. „Ukrajina se nikdy nemůže stát členem NATO a myslet si opak je bláznovství největšího kalibru,“ domnívá se americký armádní analytik Daniel Davis.
Koncem minulého týdne dění nabralo rychlý spád. Ruský prezident Vladimir Putin v pátek pompézně ohlásil anexi ukrajinských území. Stejný den krátce poté ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj narychlo oficiálně podal žádost o vstup své země do NATO.
Trvalo jen další dva dny, než devět států Severoatlantické aliance vydalo společné prohlášení, v němž přijetí Ukrajiny podporují. Česko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko, Černá Hora a Severní Makedonie ve společném textu dále vyzývají ostatních 21 členských států Aliance k dalšímu navýšení vojenské a materiální pomoci ukrajinské armádě.
Motivem pobaltských a východoevropských států jsou vzhledem k jejich geografické poloze do značné míry pragmatické obavy, aby se válka nerozšířila za ukrajinské hranice na jejich území. V prohlášení navíc ani neuvádějí přibližný časový rámec, kdy by se Ukrajina členem Aliance měla ideálně stát.
Jde tak pouze o symbolické prohlášení i vzhledem k tomu, že reálné šance na vstup do NATO nyní Ukrajina nemá – a s velkou pravděpodobností je mít ani v budoucnosti nebude.
V první řadě kvůli základním požadavkům a podmínkám členství: Na území žadatelského státu nesmí probíhat boje ani válka.
Se vstupem Ukrajiny by také musely souhlasit všechny stávající členské státy. A tady jsou nyní vyhlídky v podstatě nulové. Aliance se navíc nechce pouštět do otevřeného konfliktu s Ruskem, které Ukrajinu geopoliticky vnímá jako svou sféru vlivu.
Spojené státy stejně jako například Německo ke vstupu Ukrajiny do NATO přistupují značně skepticky: „Nadále Ukrajinu v jejím právu na sebeobranu budeme podporovat zbraněmi včetně těch těžkých. Ale zároveň uděláme vše pro to, aby do této války nebyly zataženy státy NATO,“ uvedla německá ministryně zahraničí za Zelené Annalena Baerbocková.
Tehdejší americký prezident George Bush zástupcům Ukrajiny a Gruzie během setkání v monstrózním Ceaušeskově Paláci lidu v rumunské Bukurešti v roce 2008 slíbil, že „se jednou stanou členy Aliance“. Kvůli protestu Francie, Německa a dalších členů NATO ovšem tento neurčitý slib nikdy nepostoupil dál a Bush ani tehdy nenabízel žádný konkrétní jízdní řád.
Také současný americký prezident Joe Biden ohledně ukrajinského členství v NATO postupuje ambivalentně. Na jedné straně Ukrajině v boji proti Rusku dává slovní i velmi výraznou materiální podporu, zároveň ale nemá v úmyslu tuto postsovětskou zemi jakkoli směrem k NATO přibližovat.
Analytik: Ukrajina nemá šanci
Jedna věc jsou politické proklamace, druhá pak pohled armádních a bezpečnostních analytiků. Podle nich ani současné vojenské úspěchy ukrajinské armády proti Rusku k členství v Alianci přímočaře nevedou.
„Ukrajina již dokázala, že umí bojovat konvenčními i informačními zbraněmi a že tedy přinejmenším v tomto ohledu má předpoklady se členem Aliance stát,“ říká bezpečnostní analytik Atlantické rady Christopher Skaluba. Reálně je podle něj ale tato možnost mizivá.
Na jedné straně je to kvůli tomu, aby se zamezilo další eskalaci války, zároveň ale Skaluba ukazuje na hlubší problémy přímo uvnitř Aliance. „Již patnáct let NATO není schopné jasně říct, zda po slibu v roce 2008 tedy s Ukrajinou počítá, nebo ne.“
Dobré vyhlídky možnému ukrajinskému členství v NATO nedává ani americký vojenský analytik Daniel Davis. „Západ si zvykl, že jakýkoli problém se vyřeší sankcemi. Ty ovšem neodradily Putina v roce 2014 po anexi Krymu a neodradí ho ani teď. Jediné, co může ukončit válku na Ukrajině, je přiznat si konečně pravdu: Ukrajina se nikdy nestane členem NATO,“ domnívá se Davis. „Pootevřené dveře do Aliance naopak Putina motivují k dalším útokům, protože vše je pro něj přijatelnější, než vidina NATO přímo za dveřmi.“
X X X
Na frontu pošlu své syny, prohlásil Kadyrov. Je jim 14, 15 a 16 let
Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov v pondělí prohlásil, že pošle tři své nezletilé syny bojovat na Ukrajinu. Vůdce ruské autonomní republiky má nejméně čtrnáct potomků. O víkendu Kadyrov reagoval na zprávu o ústupu Rusů z Lymanu, kdy vyzval k použití taktické jaderné zbraně s nižší účinností na „příhraničních územích“. Mluvil tak o oblastech, které Rusko anektuje.
„Achmat, Eli a Adam jsou připraveni uplatnit své schopnosti v zóně speciální vojenské operace,“ napsal Kadyrov na Telegramu, přičemž použil termín, jenž Moskva používá pro invazi v sousední zemi. Jeho synům je 14, 15 a 16 let.
„Brzy se vydají do přední linie a budou rozmístěni na nejobtížnějších úsecích linie dotyku,“ dodal Kadyrov na adresu potomků, kteří se podle něj učí boji od dětství. Čečenský vůdce má podle svých oficiálních stránek 14 dětí, ale podle ruských médií jich může mít více.
„Kadyrov oznámil, že co nejdřív vyšle své nezletilé děti do války. To znamená, že Rusko legitimizuje účast nezletilých dětí v boji. Každý den si říkám, že už jsem viděl všechny zvrácenosti Ruska. Ale tady opravdu není nejhlubší dno,“ napsal na Twitteru poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Geraščenko.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pondělí na Kadyrovův výrok o jaderných zbraních uvedl, že Moskva dává přednost „vyváženému přístupu“ k otázce nukleárních zbraní.
„Je to velice emotivní moment. Šéfové regionů mají právo vyjádřit svůj názor. Ale i v těžkých okamžicích by emoce měly zůstat stranou jakéhokoliv hodnocení. Proto se raději držíme vyvážených, objektivních hodnocení,“ řekl novinářům Peskov. Použití jaderných zbraní se podle něj řídí příslušnou doktrínou.
Ruská jaderná doktrína umožňuje použití nukleárních zbraní, pokud budou proti zemi použity tyto nebo jiné zbraně hromadného ničení, popřípadě pokud bude Ruská federace čelit existenční hrozbě při použití konvenčních zbraní. Kreml dal zároveň už dříve najevo, že jaderná ochrana se bude vztahovat i na čtyři oblasti Ukrajiny, které Moskva právě anektuje, píše agentura Reuters.
Kadyrov a jeho milice, zvané kadyrovci, jsou obviňováni z četných zločinů v Čečensku, jeho muži se zapojili rovněž do invaze na Ukrajinu. Sám Kadyrov je jejím hlasitým zastáncem, podle svého dřívějšího vyjádření poslal do boje na 20 tisíc mužů. Čečenský vůdce je považován za člověka loajálního vůči Moskvě, zároveň je ovšem jednou z mála ruských politických osobností, jejichž vyjádření Kreml plně nekontroluje.
X X X
Předpřipravená obranná linie. Ruské eufemizmy připomínají pád třetí říše
Generálporučík a mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov v pondělí oznámil, že se podařilo tankovým jednotkám Ozbrojených sil Ukrajiny probojovat hluboko do obrany sil Ruské federace ve dvou oblastech. Konašenkov však ujistil, že ruské jednotky obsadily předpřipravenou obrannou linii a nadále způsobují masivní škody.
„S nadřazenými tankovými jednotkami ve směru Zolota Balka a Oleksandrivka se nepříteli podařilo proniknout do hlubin naší obrany. Jednotky ruských jednotek obsadily předem připravenou obrannou linii a nadále způsobují nepříteli svou palbou masivní škody“, uvedl. Podle Konašenkova činily ztráty Ukrajiny v oblastech asi 130 osob a 23 kusů vojenské techniky.
Konašenkova rétorika vůči tomuto typu události přílákala pozornost internetové komunity, jelikož svým eufemismem, i když navenek zcela odlišná, připomněla zpravodajství z frontových linií z dob třetí říše.
Až pověstným příkladem byl stav porážky či ústupu německých sil na bitevních polích. Ten se pojmenovával různě, například zpětný úder, zvládnutá krize, vyrovnávání fronty, zkracování fronty, úhybné přeskupení, systematická evakuace nebo (po Stalingradu) stažení vojsk dle plánu.
Zmírňování se stalo standardem
V neděli například Konašenkov řekl ke stažení ruských vojáků z Lymanu toto: „Kvůli hrozbě obklíčení byla spojenecká vojska stažena z obce Lyman na výhodnější pozice.“
Zprávu o stažení se Konašenkov pokusil zmírnit informacemi o úspěších ruských sil. Prohlásil, že ruské síly u Lymanu „zlikvidovaly“ přes 200 ukrajinských vojáků, pět tanků a devět bojových vozidel pěchoty. „Nehledě na utrpěné ztráty měl ale nepřítel značnou výhodu z hlediska síly i vybavení, nasadil zálohy a pokračoval v útocích v dané oblasti“.
X X X
Odškodné vyplácí stát pozdě a pomalu, zjistila kontrola v Blažkově resortu
Až polovinu žádostí o odškodnění v posledních šesti letech vypořádalo ministerstvo spravedlnosti po uplynutí zákonné lhůty šesti měsíců. V pondělí data zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Často ministerstvo podle kontrolorů rozhodlo o úhradě škod způsobených v soudních řízeních, neoprávněným stíháním nebo nesprávným úředním postupem až tehdy, kdy poškozený podal žalobu. Resort to zdůvodňuje nedostatkem personálu.
V krajním případě čekal poškozený na vypořádání více než tři roky. Mluvčí ministerstva Vladimír Řepka sdělil, že zpoždění vznikají hlavně kvůli nedostatku pracovníků pro vyřizování odškodnění.
NKÚ se zabýval obdobím let 2016 až 2021, kdy ministerstvo spravedlnosti vypořádalo celkem 20 424 žádostí o odškodnění. Na jejich základě pak vydalo dohromady 1,6 miliardy korun. Kontroloři prověřili vzorek 457 případů, ve kterých stát poškozeným vyplatil asi 455 milionů Kč.
Skoro u poloviny žádostí bylo rozhodnuto po zákonné lhůtě a zpoždění se pohybovalo od několika dnů až po 1145 dnů. Kvůli zpožděním muselo ministerstvo vyplatit navíc přes 700 000 korun na úroky z prodlení nebo náklady soudních řízení.
„Nejčastějším důvodem zpoždění bylo to, že ministerstvo spravedlnosti provedlo vůbec první úkon celého vypořádání – takzvané rozšetření – až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty,“ sdělil mluvčí NKÚ Václav Kešner. To se podle něj týkalo více než třetiny pozdě vypořádaných spisů.
Mluvčí ministerstva spravedlnosti však uvedl, že vysoký podíl zpožděných odškodnění je dán i typem případů, které NKÚ zařadil do vzorku pro prověrku. „V tomto vzorku byly ve vyšší míře zastoupeny skutkově i právně složitější případy,“ sdělil Řepka.
„Pokud by resort sledoval lhůty spojené s vyřízením spisů, což byla jeho povinnost, mohl by těmto problémům předejít, nebo je alespoň zmírnit,“ uvedl mluvčí kontrolorů. Podle prověrky ale ministerstvo lhůty nesledovalo ani nijak nekontrolovalo.
Podle ministerstva jde o nedostatek personálu
Ministerstvo se zdůvodněním NKÚ nesouhlasí. „V řadě případů se ministerstvu spravedlnosti skutečně nedaří mimosoudně uplatněné žádosti o náhradu škody zpracovat ve lhůtě, kterou zákon předvídá. Není tomu ovšem z důvodu závad ve sledování běhu lhůt, ale z důvodu nedostatečné kapacity příslušného útvaru ministerstva,“ uvedl Řepka.
„Tento stav je bohužel dlouhodobý. Negativně se na něm podepsaly personální opatření z minulých letech, které vedly k nahromadění skupiny případů, jež se nepodařilo zpracovat v příslušných lhůtách,“ doplnil.
Ministerstvo spravedlnosti zavedlo opatření, která mají vypořádávání odškodnění zrychlit. „Vytvořili jsme pracovních týmy s využitím studentských stáží, spolupracujeme s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a podobně,“ sdělil mluvčí ministerstva.
Situace se už podle něj postupně zlepšuje. Loni a také letos do srpna ministerstvo podle mluvčího vyřídilo zhruba o pětinu žádostí o odškodnění více, než jich nově přibylo. Stát za zákonem stanovených podmínek odpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím v soudních řízeních nebo nesprávným úředním postupem.
Podle zákona o soudech a soudcích musí ministerstvo spravedlnosti také sledovat a hodnotit postup vrchních, krajských a okresních soudů v řízení a sledovat jejich rozhodování především z hlediska zbytečných průtahů. Ministerstvo také vystupuje jménem České republiky v případech odškodňování a posouzení nároků na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci.
X X X
Blíží se Velká pardubická, organizátoři hlásí vyprodáno. Mrzí jen absence zahraničních koní
Patnáct koní bude v neděli na startu slavného překážkového dostihu Velká pardubická. Stejně jako loni ani tentokrát nebude žádný kůň ze zahraničí. To ale chtějí v Pardubicích brzy změnit. „Věřím, že se nám podaří udělat systémové změny, abychom sem zahraniční klientelu dostali,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál ředitel dostihového spolku Pardubice Jaroslav Müller.
Letošní ročník Velké pardubické bude bez jakýchkoliv omezení, která organizátoři zažili v minulých letech v souvislosti s koronavirem. Jeden ročník se běžel dokonce bez diváků.
To letos nehrozí, protože místa na sezení jsou vyprodaná, vítá ředitel dostihového spolku Pardubice Jaroslav Müller: „Těšíme se na to. Divácká účast vytváří neskutečnou atmosféru. Tribuny jsou kompletně vyprodány. I počasí zatím vypadá, že by mohlo dopadnout, takže věřím, že budeme moct přivítat 25 tisíc lidí.“
Hodně deštivé počasí posledních týdnů dělalo pořadatelům vrásky na čele. Teď to ale vypadá, že všechno bude v nejlepším pořádku a dráha bude připravená, jak nejlépe to půjde.
„Chtěli jsme začít pracovat už na začátku září. To jsme ale měli problémy, protože vody spadlo hodně, a tak jsme nemohli vstoupit do dráhy. Ale počasí bylo posledních 14 dnů lepší a dráha se naštěstí připravuje průběžně, takže je v dobré kondici,“ ujišťuje Müller.
Jednou změnou v letošním ročníku je veterinární prohlídka. Tou musejí projít všichni účastníci a to brzy ráno. Bude to tak i letos, ale bez veřejnosti, aby se koně zbytečně nezneklidňovali před důležitým dostihem.
„Když jsme měli veřejné komentované prohlídky, koně byli poměrně nervózní. Proto jsme se domluvili na změně, abychom udrželi koně v maximálním klidu,“ vysvětluje Müller.
Bez zahraničních koní
Na startu se objeví 15 koní, naposledy tak nízké číslo startujících bylo v roce 2016. Müller by rád viděl startovní pole bohatší.
„Startovní listina je na můj vkus trochu tenčí. Dokázal bych si představit 18 i 20 koní. Taky mě mrzí, že nemáme zahraniční účast. Měl jsem zprávy, že by mohli dorazit koně z Francie, na přihlášce byli i koně z Irska. Bohužel to nedopadlo, nepodařilo se jim vyladit formu,“ objasňuje Müller.
Absence zahraničních účastníků organizátorům není jedno a chtějí na tom zapracovat. Ve hře je třeba speciální kvalifikační dostih právě pro koně z Itálie, Francie nebo Polska.
„Je to úkol, který musíme řešit, a já věřím, že se nám podaří udělat systémové změny, abychom zahraniční klientelu na závodiště do Pardubic dostali. A nejen na Velkou Pardubickou,“ dodává ředitel pardubického dostihového spolku.