Kolik milionů Fiala, Pavel, zaplatí rodinám 14 mrtvých studentů FF, zraněným a poslední rozloučení? Nedopadnou oba, jako chodící mrtvola Zelenský? Začne Pavel zachraňovat firmy na Ostravsku? Pošle tam miliardy, jako na Ukrajinu?

Celých světem už proběhly zprávy novináře z USA o Zelenském, jemuž Fiala  Pavel zasílaly a zasílají miliardy z ČR na zbraně na vraždění lidí Ukrajiny a Ruska. Nebyly z vlastní kapsy, ale státu, což by měla uryhleně stíhat policie a NSZ. Okoralý chléb a konzervy. Život v krytu proměnil Zelenského v chodící mrtvolu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v prvních týdnech války podobal chodící mrtvole, téměř nespal a v bunkru, kde se ukrýval, přežíval na sladkostech, masu z konzervy a okoralém chlebu. V nové Zelenského biografii to popsal novinář amerického týdeníku Time Simon Shuster, který na začátku ruské invaze na Ukrajinu strávil čas s ukrajinským prezidentem a jeho týmem.

Úryvek z knihy zveřejnil britský list The Telegraph. Do bunkru z dob studené války, který se podobá obrovskému tunelu metra přestavěnému ve stylu kancelářské budovy, se Zelenskyj uchýlil v první den plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu 24. února 2022 kolem poledne, když jeho ochranka dostala varování před náletem.

Zelenskyj podle Shustera vzpomíná, že se v těchto prvních hodinách sám sebe snažil motivovat. „Dívají se. Jsi symbol. Musíš se chovat, jak se chová hlava státu,“ popsal prezident novináři svůj vnitřní monolog.

V bunkru ukrajinský prezident nakonec strávil několik měsíců. Nejhorší podle něj byly noci na úzkém lůžku, zatímco jeho telefon téměř bez přestání vibroval. „V těch prvních dnech jsem všechny budil. Neměl jsem nárok spát, dokud jsem nevěděl, kde byl jaký útok,“ popsal podle novináře ukrajinský lídr. Uvedl také, že hlášení o aktuální situaci po svých spolupracovnících požadoval už ve 4:50.

Zatímco zpočátku nikdo z osazenstva bunkru podle Shustera nepropadal zoufalství, postupně se lidé hroutili. „Nebylo tam nic moc k jídlu. Na jednáních se rozdávaly sladkosti a ve společné kuchyni šlo najít okoralý chleba a maso z konzervy. Jeden ministr mi řekl, že celé dny přežíval jen na čokoládě,“ píše ve své knize novinář.

Zelenskyj si po chvíli začal stěžovat na nedostatek čerstvého vzduchu a denního světla. V obličeji zežloutl tak, že o něj jeho spolupracovníci začali mít obavy. Jeho právní poradkyně podle Shustera vzpomíná, že se prezident začal podobat „chodící mrtvole“.

„Živý člověk snad nemůže takhle vypadat. Jednou ráno prezident zamumlal pozdrav. Nemohla jsem ani odpovědět. Ještě nikdy jsem neviděla člověka v takovém stavu,“ popsala poradkyně.

Po čase se ale život v bunkru začal více podobat normálu. První ranní videokonference se přesunula na sedmou ranní, takže Zelenskyj si před ní mohl dát snídani. K ní měl vždy míchaná vajíčka. Osazenstvo bunkru začalo dostávat teplá jídla – párky, bramborové knedlíky nebo guláš. Při jídle Zelenskyj občas rozléval víno, a to i v době, kdy vláda zakázala prodej alkoholu.

K dispozici byly také činky a posilovací lavice, které si prezident zvykl používat, často v noci. V bunkru se také objevil pingpongový stůl a občas se promítal film. Prezident přitom nedokázal strávit sovětské komedie a preferoval hollywoodské snímky. Zhruba od půlky jara pak Zelenskyj a jeho spolupracovníci už trávili většinu času mimo bunkr.

Zelenskyj se podle Shustera během prvních měsíců proměnil, když se přestal podobat baviči, jímž byl před zahájením politické kariéry, a transformoval se v lídra země, která se nachází ve válce.

„Invaze ho připravila o hbitost pohybů Jeho chůze působila těžkopádně, byl strnulý v ramenou a vypadal jako buldok, který se chystá do boje,“ popsal novinář svůj dojem ze Zelenského během jeho návštěvy v USA v prosinci 2022. „Válka ještě neskončila, ani zdaleka. Ale skončila proměna muže v jejím středu ve válečného lídra,“ napsal Shuster.

X X X

AFÉRA   LIDOVCE  JUREČKY  PŘI  STŘELBĚ  NA  FF  V  PRAZE

STIDENTI  UMÍRALI,  JUREČKA  SE  BAVIL   NA  VEČÍRKU

FIALA   A  PAVEL  JUREČKU  NEODVOLÁVAJÍ  Z  FUNKCE  MINISTRA

Korecký: Malostranský zápisník: Erární péefka – raději unudit k smrti než si naběhnout Žánr klasických novoročenek dnes nezažívá zrovna zářnou dobu. Přesvědčuje nás o tom i produkce „péefek“ našich vrcholných institucí na startu nového roku 2024. Vesměs postavených na úvaze: „Raději unudit k smrti než si jakkoliv naběhnout!“

A protože schody se zametají odshora, začněme prezidentskou kanceláří. Napoprvé se nová hradní garnitura Petra Pavla držela až zbytečně moc zpátky. Uvidíme za rok… Smysl pro humor tentokrát ukázala pouze naše policie.

X X X

  Prezident vyslal Fialovi signál, že si má srovnat vlastní stranu

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Nebo – abychom přesně popsali současnou situaci – tak dlouho vysíláš signály, až sám jeden dostaneš. A to rovnou od prezidenta v jeho novoročním projevu.

Ti, kteří slyšeli vůbec první „velký“ projev prezidenta Pavla v říjnu ve Vladislavském sále, nejspíš nečekali od novoročního vystoupení nic zásadního nebo zlomového. Mysleli si, že prezident zkrátka zase jen odkudsi přečte cosi, co mu připravil jakýsi kdosi.

Jenže novoroční projev svůj zásadní moment měl. Přišel v okamžiku, kdy se hlava státu naprosto jasně postavila za přijetí společné evropské měny a v podstatě politiky vyzvala, aby činili kroky, jež k přijetí eura povedou.

 Bylo by přitom naivní domnívat se, že šlo jen o nějakou náhodu nebo souhru okolností. Už několik týdnů před Vánoci byl český čtenář (zvláště na jednom nejmenovaném významném zpravodajském portálu) masírován články o tom, jaký je česká koruna přežitek. Koule na noze, jíž by podnikatelé nejraději okamžitě odstřihli a skočili po euru. Celé mediální tažení za společnou měnu vygradovalo dva dny před koncem roku velkým rozhovorem s ministrem pro evropské záležitosti Martinem Dvořákem. Ten poodkryl své plány na to, jak euro ve vládě (pro)tlačit, a celkem otevřeně označil za jediného vzdorovitého euro-potížistu ODS.

Takže ne! To, že nakonec celé toto mediálně-politické úsilí korunuje ve svém projevu i nejvyšší politická autorita, tedy prezident, skutečně není žádná náhoda. Je to ukázka, že tu zkrátka vznikla jakási širší koalice, tvořená některými politickými subjekty a některými novináři, jejímž cílem je, zjednodušeně řečeno, dát nám místo korun do peněženek eura.

Novoroční projev poté ukázal, že nejvyšší součástí této koalice je samotná hlava státu, čímž se vlastně potvrdil názor, že s příchodem Petra Pavla se z Pražského hradu (opět) stane jedno ze svébytných mocenských center, které bude samo tahat za nitky a dělat vlastní politiku. Do tohoto centra se soustředí hlasy všech aktérů, jež touží po společné měně a z tohoto centra se také bude varovně hrozit na každého troublemakera, který chce euru házet klacky pod nohy.

Stejně, jako na ODS a Petra Fialu dělal „tytyty“ ministr Dvořák ve zmiňovaném rozhovoru, udělal ho v novoročním projevu i prezident. Petr Pavel svým apelem na euro v podstatě vyslal signál vysílači signálů Petru Fialovi, že si má srovnat svou vlastní partaj, jež jako jediná ve vládě euro odmítá a má společně s ostatními táhnout za společný europrovaz. Tím prezident v podstatě otevřeně vstoupil do probíhajícího vládního sporu, stal se jeho prodlouženou rukou a dokonce se (ať chtě, nebo nechtě) postavil proti premiérovi a největší vládní straně.

Když Fiala a značná část ODS Pavla v prezidentské kampani podporovali, asi nečekali, že se prezident obrátí proti nim. A už vůbec nečekali, že to bude až tak brzy. Ale to už je holt politika a také daň za to, že nejste opakovaně schopen najít svého vlastního politického kandidáta na prezidentský úřad…

X X X

Vrah z fakulty koupil brokovnici dva měsíce před činem. Nebyl mi podezřelý, řekl prodávající

Reportéři CNN Prima NEWS mluvili s mužem, který prodal střelci z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jednu ze zbraní, se kterou šel do budovy školy. Šlo o takzvanou luparu, tedy zkrácenou brokovnici. Podle osloveného experta si ji zřejmě koupil s úmyslem připravit se o život.

„Při tom, jak jsme se blížili k němu na ochoz, tak se rozhodl spáchat sebevraždu. Samozřejmě se to nyní vyšetřuje, ale vypadá to, z našeho pohledu, že to byla brokovnice,“ uvedl dříve na tiskové konferenci ředitel Policie ČR Petr Matějček.

Zbraň, kterou masový vrah použil, si měl koupit 12. října, tedy dva měsíce před činem. To se redakce CNN Prima NEWS dozvěděla od muže, který mu jí prodal a z pochopitelných důvodů si přál zůstat v anonymitě. „Je to krátká opakovací brokovnice kategorie B. Má to jen pažbu a předpažbí, s nímž můžete jednoduše zapumpovat a přetáhnout náboj. Tím, že je krátká, tak má nevýhodu v tom, že do ní dáte poměrně málo nábojů,“ vysvětil redakci Zdeněk Charvát, instruktor střelby.

 Prodejci tuto zbraň moc nedoporučují. Právě kvůli tomu, že nemá dlouhou pažbu, není vhodná na sportovní střílení. „Tyto krátké brokovnice jsou charakteristické proto, že si je oblíbily zásahové jednotky třeba na otevírání dveří, aby jim nepřekážely na výstroji, co na sobě nosí, nebo gangsteři, kteří si je schovávali pod kabát. Ale jak je brokovnice krátká a nemá pažbu, tak znemožňuje míření, a i když má krátkou hlaveň, tak nemáte dostatečný efekt na větší vzdálenost,“ pokračoval Charvát.

Inspiroval se v USA?

Podle informací CNN Prima NEWS si masový vrah v obchodě zakoupil pouze jednu konkrétní zbraň a pár krabiček nábojů, možná se snažil vypadat nenápadně. Dohromady jich totiž legálně držel osm.

 Podle prodejce zbraní nebyl ničím podezřelý, nebyl jiný než ostatní klienti. Obvykle si tuhle zbraň kupují lidé na ochranu domova, lze do ní dát gumové střelivo, které zneškodní, ale nezabije, vrah měl ale jiný důvod.

„Je to spekulace, ale moje teorie, která se završila tím, že ji použil při sebevraždě, tak byl právě důvod, proč si jí pořídil. S brokovnicí má daleko větší jistotu, že sebevražda bude dokonána správně, a proto krátkou, aby mu to šlo dobře,“ doplnil instruktor střelby.

Možné ale je, že se inspiroval u jedné z největších zahraničních tragédií. „Ve chvíli, kdy jsem tu brokovnici viděl, tak mi naskočila vzpomínka na Columbine High School v Americe, kdy vrazi použili dvě brokovnice stejného typu,“ dodal Charvát. Už v úterý by měli policisté o celém případu masového vraha zveřejnit nové informace.

X X X

PROLHANÝ  MINISTR  JUREČKA,  LŽE  CELÉMU  NÁRODU,  JAKO  FIALA

VOJÁK  PAVEL  TO  TOLERUJE,  PROTOŽE  JE  RÁD,  ŽE SE  DOSTAL  NA  HRAD  V  PRAZE,  JAKO  HITLER

PAVEL  NELIKVIDUJE  ANI  FAŠISTY  NA  UKRAJINĚ,  NA  KTERÉ

UPOZORNILO  RUSKO

Jurečka lhal. Podřízený mu o střelbě říkal už ve čtyři odpoledne

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka o střelbě na filozofické fakultě věděl už během odpoledne. Šéf lidovců o události hovořil s účastníkem večírku ministerstva, zjistila MF DNES. Akci opustil, aby se v devět večer zúčastnil mimořádného jednání vlády. Zpět do úřadu se však později večer vrátil a setrval až do půl čtvrté ráno, přiznal.

„Nikdy jsem nepopíral, že bych v průběhu odpoledne neslyšel kusé informace o střelbě, zabral jsem se však do diskuse se svými zaměstnanci a nevěnoval bohužel patřičnou pozornost vývoji situace na filozofické fakultě,“ sdělil Jurečka v prohlášení zaslaném jeho mluvčí v neděli pro MF DNES. Jeden z Jurečkových podřízených redakci potvrdil, že se s ministrem právě na toto téma bavil kolem šestnácté hodiny.

Ministr přitom dosud tvrdil, že informace o střelbě na večírku neměl. „Kdybych měl informace v reálném čase po šestnácté hodině, rozhodně by to setkání skončilo dřív asi jako na ministerstvu kultury,“ řekl novinářům po nedělním vysílání pořadu Otázky Václava Moravce, kde připustil, že zváží i svou rezignaci.

„Já jsem dostal informaci o svolání mimořádné vlády v 17 hodin. Na mobilu, který jsem používal v tu dobu, jsem si zprávu přečetl v 18 hodin a 26 minut. V ten okamžik jsem na ni také odpověděl. Okamžitě jsem dával vyjádření pro veřejnost na sociální sítě,“ vypověděl.

Během rekapitulace událostí 21. prosince navíc přiznal, že se do budovy ministerstva práce a sociálních věcí vrátil.

„Přišel jsem a bylo tam tak 30 až 40 lidí, kteří si povídali mezi sebou a pouštěli si hudbu z mobilu, reproduktorů. Já jsem si šel vyřídit nějaké věci do kanceláře, a pak jsem přišel za nimi. Odcházel jsem někdy asi v půl čtvrté ráno,“ řekl.

\Informace o střelbě se podle něj dokonce promítla do debat lidí vedených právě v druhé části večírku. „Ukazovali mi, že cestovali z Úřadu vlády kolem Palachova náměstí… To setkání rozhodně v té druhé části, kdy jsme informace dostávali, bylo v těch debatách mezi námi reflektováno.“

Jurečka v neděli mimo jiné uvedl, že celou situaci špatně vyhodnotil. „Byla také chyba, že jsem kolem té 19. hodiny setkání neukončil a lidi naprosto restriktivně neposlal domů,“ lituje.

Lidovecký šéf také potvrdil, že ač se za zdlouhavé vysvětlování a návrat na večírek omluvil, zvažuje rezignaci. „Přemýšlím nad ní. Kdyby to pan premiér a náš celostátní výbor vnímali jako věc, kterou bych měl udělat, jsem na to připraven,“ řekl. Premiér Petr Fiala nicméně v nedělní Partii na televizi CNN Prima News uvedl, že jeho výměnu neplánuje.

X X X

JUREČKA  OKRADL  I  DŮCHODCE,  SEBRAL  JIM  I  PÁR  KORUN

DŮCHODOVÉ  REFORMĚ  VŮBEC  NEROZUMÍ,  JAKO  FIALA

Jurečka je definicí papalášství, měl by okamžitě odstoupit, vyzývá opozice

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka je připraven zvážit rezignaci kvůli vánočnímu večírku pořádaném na ministerstvu v době tragické střelby na filozofické fakultě. Zatímco předseda lidovců se k této myšlence odhodlal až po více než dvou týdnech od události, opoziční politici jej k odchodu vyzývají od provalení informace.Ministr práce Jurečka v neděli v České televizi zopakoval svou omluvu a dodal, že nesprávně vyhodnotil situaci a zvolil špatnou komunikaci.

Večírek ministerstva vyvolal značnou kritiku. Pokračoval v době, kdy byly známy tragické události, při nichž ozbrojený útočník zabil 14 lidí a dalších 25 zranil. Kritické reakce vyvolala i omluva Jurečky, protože přišla pozdě a uváděl v ní, že by večírek rozpustil dříve, pokud by již o tragických následcích věděl. Členové vlády však měli informace už několik hodin.

„Když zkombinujete papalášství a elitářství, je z toho pan ministr Jurečka. V devatenáct hodin věděla celá Evropa, co se stalo. Jak je možné, že to nevěděl člen Bezpečnostní rady státu? Nevím, jaký argument k rezignaci by měl ještě zaznít. Pan premiér řekne, že je mu to líto. Mně je líto obětí a jejich rodin. Pana Jurečky mi líto není,“ řekl v neděli na CNN Prima NEWS předseda stínové vlády hnutí ANO Karel Havlíček.

Problém s komunikací pak Jurečkovi vyčetl předseda SPD Tomio Okamura. „Hlavní problém je to, že se neřekla pravda. To je celé. Marian Jurečka se do toho zamotal. Kdyby na začátku řekl, jak to bylo, už to mohlo být vyřešené,“ míní předseda hnutí.

Ministr Jurečka v neděli znovu zopakoval, že večírek na svém resortu ukončil ještě před mimořádným jednání vlády. V atriu ministerstva podle něj zůstala asi třicítka lidí, za kterými se po jednání vrátil.

Do současné doby ministr informaci, zda se na večírek vrátil, tajil. Poslankyně hnutí ANO Jana Mračková Vildumetzová přitom tuto odpověď považuje za důležitou.

„Jednoduchá otázka, pane ministře Jurečko. Vrátil jste se oslavovat na vánoční večírek po zasedání vlády 21. prosince? Jestli odpověď bude znít ‚Ano, vrátil‘, měl byste rezignovat!“ vyzývá jej poslankyně.

S výzvou k rezignaci se přidal také předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta. „Ministr Jurečka musí rezignovat. Jeho lží a výmluv ohledně večírku v den střelby už bylo dost. A to ještě připomínám byznys a dotace jeho rodiny v rezortu zemědělství,“ uvedl na síti X bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Šlachta.

(Tichá) podpora koaličních partnerů

Zastání však našel předseda lidovců v předsedovi vlády Petru Fialovi, který už v neděli dopoledne uvedl, že odvolání Jurečky nezvažuje. „Kdybych měl pocit, že nemá být vicepremiérem, tak bych potřebné kroky udělal. Vrhá to ale stín na ministerstvo a naši vládu, s tím se musí něco udělat,“ řekl stručně premiér Fiala.

Předsedové koaličních stran se rozhodli tuto situaci nekomentovat. Šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, předseda hnutí STAN Vít Rakušan či předseda Pirátů Ivan Bartoš se k jednání ministra Jurečky nevyjádřili prozatím nikde.

Ministr nicméně zvažuje, že svou rezignaci sám nabídne, a to údajně už několik měsíců. „Debatu otevřu v lednu na jednání celostátního výboru,“ upřesnil Jurečka s tím, že výbor zasedne 25. ledna.

Střelec začal střílet na fakultě minutu před patnáctou hodinou. Právě v patnáct hodin začal vánoční večírek ministerstva. Policie poprvé o střelbě informovala na sociální síti X v 15:17, o půl hodiny později už ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) varoval, že situace je vážná a jede na místo.

Minutu před tři čtvrtě na šest večer oznámil mluvčí vlády Václav Smolka, že se mimořádně sejde vláda. Její členové a členové bezpečnostní rady státu přiznávají, že informace o střelbě měli prakticky okamžitě. Jurečka se přesto ve středu začal vymlouvat, že o střelbě až do 19. hodiny nevěděl.

X X X

VOLEBNÍ  ROK,  DOČKÁ  SE  HO  FIALA,  NEBO  HO  PAVEL  ODVOLÁ?

NA  TAHU  JSOU  I  ODBORÁŘI  NA  OSTRVSKU,   V  LIBERTĚ  A  OKOLÍ

NEUKAZUJE  SE  ANI  POSLANEC  VONDRÁK,  KTERÝ  PROSAZOVAL,  JAKO  HEJTMAN   PAVLA  NA  HRAD  MÍSTO  BABIŠE

KDY  VONDRÁK  PŘITÁHNE  PAVLA   DO  LIBERTY,  OSTRAVSKO?

ZACHRÁNÍ  VŠECHY  FIRMY?

ŽÁDNÉ  MILIARDY  NA  UKRAJINU,  ALE  NA  OSTRAVSKO

Nevěřte tvrzení, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. To by se do nich nevkládalo tolik peněz. Nejvíc právě teď, protože v půli ledna začne ostrý souboj o to, kdo se utká v prezidentských volbách ve Spojených státech.

Nejdůležitějším znakem letošního roku budou volby všeho druhu, u nás v červnu evropské a někdy v říjnu senátní a krajské. Mnohem důležitější však budou všeobecné volby ve Spojených státech druhé úterý v listopadu, jejichž úkolem je letos i volba prezidenta. Tyto volby může ovlivnit nemálo zahraničních událostí, jako je možný výsledek válek na Ukrajině a v Izraeli nebo prudký výkyv ekonomiky v podmínkách rozpadající se globalizace. Ekonomické problémy by nejlépe ohlásil pokles kurzu dolaru, který začíná ztrácet postavení v obchodech s energiemi a v obchodní výměně některých členských států BRICS, nejvíc mezi Ruskem a Čínou. Zatím to není moc, ale je to trend.

Klíčová bitva však bude uvnitř Ameriky, kde zatím soupeří posilující bývalý prezident Donald Trump a stále nepříznivěji hodnocený současný prezident Joe Biden. Sílí pokusy rozhodnout to za zády voličů, a pak by něco bylo na tom tvrzení, že občané nesmí dostat ve volbách zásadnější šanci. Nejvyšší soud USA v pátek ohlásil, že rozhodne, zda může Donalda Trumpa zbavit práva na účast v prezidentských volbách na základě 14. dodatku americké ústavy, který to vylučuje u osob s podílem na protivládním „povstání nebo rebelii“. Tím se myslí násilné obsazení Kongresu 6. ledna 2021, u kterého sice Trump nebyl, ale toho dne řečnil a nevyslovil se proti.

Ale také v režii Republikánů se vaří nějaká ta voda. Na konci roku sněmovna přijala usnesení, že je namístě vyšetřování prezidenta Joe Bidena pro případnou ústavní žalobu za korupci. Jde o to, zda se Joe Biden ještě jako Obamův viceprezident podílel na tom, jak jeho syn Hunter prodával přístup ke svému otci nebo podnikatelsky využíval zastrašování jeho jménem. Hunter už byl na podzim předvolán příslušným sněmovním výborem, ale došel jen ke kongresovému schodišti, zvolal: „Tady mě máte!“, obrátil se, pronesl pár slov do nastavených mikrofonů a vrátil se domů. Výbor to chce vyhodnotit jako pohrdání ústavní autoritou, což může mít trestní důsledky samo o sobě. Vrší se však svědectví, která ohrožují samotného prezidenta.

Kdyby došlo na ústavní žalobu, skončí taky u Nejvyššího soudu, který má poslední slovo po Senátu, kde by se to řešilo. Ale dokonce i samotné volby mohou mít umělý konec. Nemusí to být tak, jako v listopadu 2000, kdy Nejvyšší soud ukončil přepočty hlasů na Floridě a prezidentem se stal s rozdílem pár hlasů v tomto klíčovém státě George Bush mladší (protikandidát Al Gore současně ustoupil). Mohou do toho postupně vstupovat i jiné orgány, kdyby volby zhavarovaly kvůli právním překážkám, zdraví nebo neřešitelným sporům ve Sboru volitelů, který hlasuje o vítězi voleb na základě volebních výsledků kandidátů v jednotlivých státech. Poslední slovo by měla Sněmovna reprezentantů, ve které by se však hlasovalo na pozměněném principu „jeden stát, jeden hlas“.

Sněmovna tak může stát na vrcholu pyramidy zhruba deseti tisíc osob, které rozhodnou o prezidentovi USA, přestože je většinou nikdo nezná. Na tuto málo známou skutečnost upozornila studie Brookings Institution:

„Je pravděpodobné, že rok 2024 bude probíhat podle očekávání. Trump a Biden vyhrají nejvíce primárek a stanou se kandidáty svých stran. A jeden z nich dále získá hlasy ve Sboru volitelů a v lednu 2025 převezme vládu. Je však důležité si uvědomit, že neexistuje žádná záruka, že rok 2024 bude probíhat obvyklým způsobem. Po cestě může dojít k překvapením, která lidi šokují a destabilizují systém. 8 567 delegátů sjezdu, 594 členů národních výborů stran, 535 členů Sboru volitelů a 435 členů Sněmovny reprezentantů dává dohromady něco přes 10 000 lidí. Nacházíme se v neprobádaných vodách na několika frontách a cestou bychom měli očekávat podivný vývoj. Deset tisíc lidí, které neznáme, by mohlo sehrát rozhodující roli při rozhodování o tom, jak se s těmito překvapeními vypořádat a určit obsazení nejdůležitějšího úřadu Spojených států.“

Je tu však i krásná demokratická tradice, která bude patrná už 15. ledna ve státě Iowa. Nebudou to primárky, ale volební shromáždění (caucus) na nejnižší úrovni volebních okrsků, mezi sousedy. Účastní se registrovaní voliči dané strany, v lednu tedy Republikánů. Hned u vchodu se jich služba zeptá, kterému z kandidátů dají příchozí přednost. Smí se přitom agitovat. Ti rozhodnutí se dají do společného hloučku podle svých preferencí, ti nerozhodnutí mají hlouček zvlášť.

Pak probíhá fáze, kdy stoupenci jednotlivých kandidátů vysílají delegáty do sousedních hloučků a hučí do nich. Nerozhodnutí mohou obcházet celý sál a poslechnout si argumentaci, nebo i klást otázky. Po nějakém čase to skončí a počítá se, kolik lidí je kde. Ti nad 15 % postupují do druhého kola. Tam se situace opakuje, ale ti rozhodnutí s postupovým umístěním už nemohou svůj hlas změnit. Zato poražení tvoří koalice a lákají nerozhodnuté k pokusu o novou šanci. Nakonec se to znovu sečte, stanoví pořadí a nahlásí se do stranického ústředí státu. Následuje volba delegátů na volební konferenci, která bude v červenci v Milwaukee vybírat prezidentského kandidáta Republikánské strany. V Iowě 15. ledna se bude zdát jasný předem.

Kdyby měly volby proběhnout mezi současnými vedoucími kandidáty, jak je ukazují průzkumy veřejného mínění, je to souboj Biden – Trump, ve kterém by Trump hladce vyhrál. Sázkaři mají jasno, vidí to v poměru Trump 38, Biden 29, když si nechávají prostor i pro černé koně, kteří se plouhají pod 10 procenty. Ve volebních preferencích v jednotlivých státech to není úplná jednosměrka, třeba ve Virginii měl Biden v pátek náskok 6 bodů na Trumpem. Ale v Iowě, která může nastavit trend, vede Trump o 8 bodů. A protože Demokraté svůj „caucus“ v tomto státě odložili až na „superúterý“ 5. března, tedy o několik týdnů později, může to ovlivnit situaci v celé zemi.

„Joe Biden, demokraté a skupina Nikdy Trump jsou k smrti vyděšení, protože vidí, že průzkumy ukazují vítězství prezidenta Trumpa ve všeobecných volbách,“ řekl republikánský mluvčí Steven Cheung podle britské stanice BBC, která to má od svého amerického partnera CBS News. Proto se začalo šermovat se 14. dodatkem z roku 1868, tedy z období před prvními volbami po občanské válce. Teď to použil Nejvyšší soud v Coloradu a je snaha přenést podobná rozhodnutí i do dalších států, přestože volby prezidenta Spojených států jsou federální záležitostí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, které se čeká „v nejbližších dnech nebo týdnech“ by proto bylo konečné. Jak může dopadnout?

Podívejme se nejprve, co stanovuje 14. dodatek ve svém třetím oddíle, který nás nejvíc zajímá:

„Nikdo nesmí být senátorem nebo poslancem v Kongresu, volitelem prezidenta a viceprezidenta, ani nesmí zastávat žádnou civilní nebo vojenskou funkci pod Spojenými státy /pod vládou USA?/ nebo kterýmkoliv státem, kdo jako člen Kongresu nebo důstojník Spojených států, člen zákonodárného sboru kteréhokoli státu nebo výkonný či soudní úředník kteréhokoli státu se přísežně zavázal podporovat Ústavu Spojených států, ale pak se zapojil do povstání nebo vzpoury proti ní nebo poskytl pomoc či útěchu jejím nepřátelům. Kongres však může dvoutřetinovou většinou hlasů každé sněmovny tuto neschopnost odvolat.“

 Je to dlouhé, je to složité, je tam vyjmenována spousta funkcí, ale o samotném prezidentovi tam není ani slovo, jen o jeho volitelích. Americký volební systém je nastaven spíše na udržení kontinuity, proto volba prezidenta není přímá, i když se o ní tak občas nepřesně referuje. Rozhodne až Sbor volitelů, který by se měl řídit výsledkem voleb v příslušném státě, ale ne všechny státy to mají takhle uzákoněno. Uvedení volitelé prezidenta jsou tedy v tom dodatku zmíněni, prezident ne. Mluví se tam o exekutivě, ale prezident? Je tam výraz, že se to týká těch „under the United States“, tedy těch „pod“, ale prezident je „nad“.

Něco jiného je občanská válka, na kterou 14. dodatek reaguje, aby zabránil přenesení ničivých starých sporů do mírové budoucnosti, a něco jiného jsou projevy nespokojenosti občanů. Ústava je přece jejich dílem, jak upozorňují úvodní slova ústavy „We the People of the United States“, oni jsou tím konečným suverénem.

To měl ostatně na mysli i bývalý český prezident Miloš Zeman, který ve svém opožděném vánočním projevu poukázal na zoufalé zaostávání vlasti, a že by se s tím mělo něco udělat:

„Toto zaostávání mně připomíná situaci před více než třiceti lety, kdy jsem veřejně kritizoval tehdy vládnoucí komunistický režim a obviňoval jsem tento režim z neschopnosti jeho politiků. Je mi velmi líto, že základní příčinu našeho současného zaostávání rovněž vidím v neschopnosti politiků, protože ostatní země se s problémy, jako je válka na Ukrajině nebo energetická krize, dokázaly vyrovnat daleko lépe než my patrně proto, že mají schopnější vlády.“

Potřebujeme tedy lepší vládu. Od toho jsou volby, kterých odpovědný občan využije. Ale co když nám nynější vládní neschopnost přerůstá přes hlavu?

„Listina jako jedno ze základních občanských práv uvádí právo na občanskou neposlušnost. Ať už formou stávek, demonstrací, bojkotů a jiných forem nenásilných protestů. Chtěl bych vám, vážení a milí spoluobčané, proto do budoucího roku popřát odvahu k neposlušnosti,“ řekl nakonec bývalý prezident Zeman.

Jsou chvíle, kdy lid musí mít poslední slovo. Nejen v Americe.

Mimochodem, ještě ty prachy. Tu a tam se u někoho najdou velké peníze, které nemají jasný zdroj, a dotčená osoba jde sedět, jako doktor Rath, nebo taky ne. „Kdyby se stejně jako Rath odposlouchávali tři roky všichni, sedět půjdou všichni“, pravil zkušený policista. Často jde o peníze do černých volebních fondů stran. Oficiální volební fondy jsou volebními zákony omezeny, ale s tím se pak nedá vyhrát.

Jak je to s volebními fondy v Americe? Na konci roku Biden vedl. Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

ZLEVNIT  ENERGII,  ČNB, ZAMRAZILOVÁ

Nejhorší už máme za sebou. Je prostor, aby lidem zlevnily energie, věří viceguvernérka ČNB

Česko má už nejhorší za sebou, co se ekonomických obtíží týče. V Partii plus to řekla viceguvernérka České národní banky (ČNB) Eva Zamrazilová. Očekává zkrocení inflace a ekonomický růst. Vyjádřila se také k aktuální debatě ohledně možného zavedení eura, kterou by chtěla více zracionalizovat. Upozornila, že k přijetí je potřeba konsenzus napříč politickým spektrem.

Ekonomická situace by se po letech měla obrátit k lepšímu. „Tak snad už to nejhorší doopravdy máme za sebou, protože ekonomika se začne pomalu nadechovat a inflace už, myslím, vydechne velmi rychle,“ sdělila ekonomka ve vysílání CNN Prima NEWS.

Nejistota však stále panuje kolem cen potravin a služeb. „Nevypadá to tak špatně, jak hrozili někteří maloobchodníci a zástupci různých sdružení. Vypadá to, že ceny potraviny porostou minimálně v lednu a v dalších měsících. Nejistota však panuje ve službách, protože doopravdy nevíme, do jaké míry poskytovatelé služeb promítnou dražší energie,“ popsala Zamrazilová.

Přesto však neočekává nějaký zásadní nárůst cen energií. „Domnívám se, že ceny energií pro domácnosti zůstanou víceméně zhruba tam, kde byly v prosinci. Snižuje se silová složka, naopak roste složka regulovaná. Na druhou stranu nás už nečeká jako ostatní země růst regulované složky. Tam už máme domácí úkoly víceméně splněny. Předpokládám, že je spíše prostor pro pokles cen energií,“ vysvětlila viceguvernérka ČNB.

Přijetí eura? Veďme debatu bez emocí

Hovořila také k otázce přijetí společné evropské měny. „Skutečně je potřeba zahájit serózní debatu bez emocí, která vyvrátí určité mýty na obou stranách. Pak je tady řada technických věcí, které nejsou v debatě zmiňovány,“ vysvětlila.

Aby byl vstup do eurozóny vůbec možný, musí dojít k dohodě napříč politickým spektrem. „Je to politické rozhodnutí s řadou vážných ekonomických dopadů. Je potřeba nalézt politický konsenzus většiny politického spektra. Proces by se totiž nestihl v jednom volebním období a bylo by to politicky a ekonomicky špatně, kdyby jedna vláda vstup na sílu zahájila a další vláda ho zrušila,“ sdělila.

X X X

Na zemi nepřáteli, ve vesmíru kolegy. Rusové prodloužili s Američany spolupráci na ISS

Na politickém kolbišti se Američané s Rusy neustále okřikují, na technologickém poli obě strany překvapivě svolily k pokračující spolupráci. I když Moskva avizovala, že bude chtít Mezinárodní vesmírnou stanici do roku 2024 opustit, teď přítomnost na stanici prodloužila. A to nejméně do roku 2025.

Jde o jedno z mála míst na světě, kde spolu Američané a Rusové bez obtíží spolupracují. Mezinárodní vesmírná stanice nadále hostí kosmonauty z obou zemí. Na orbitu se pravidelně vydávají smíšené posádky, a to i po vypuknutí války na Ukrajině, která vztahy Ruska a USA výrazně pošramotila.

 Moskva ostatně krátce po začátku konfliktu avizovala, že spolupráci na ISS co nejrychleji ukončí, a to do konce roku 2023. Šéf ruské vesmírné agentury Roskosmos Jurij Borisov tehdy prohlásil, že Rusko se chce soustředit na stavbu vlastní stanice.

„Samozřejmě budeme plnit všechny naše závazky vůči našim partnerům, ale rozhodnutí o odchodu z této stanice po roce 2024 bylo přijato,“ řekl tehdy Borisov.

Teď to ale vypadá, že to s odchodem ruských astronautů z Mezinárodní vesmírné stanice nebude tak žhavé. „Bylo dosaženo dohody o pokračování letů až do roku 2025 včetně. Toto rozhodnutí bylo přijato, aby byla zachována spolehlivost ISS jako celku,“ uvedla ruská vesmírná agentura Roskosmos v tiskové zprávě. Informoval o tom list Kyiv Post.

Agentura se také nadále bude snažit o to, aby v ruském segmentu ISS byl vždy alespoň jeden ruský astronaut a v americkém segmentu alespoň jeden odborník NASA.

Mezinárodní vesmírná stanice je trvale obydlená od roku 2000. Vlastníkem ruského segmentu je ze sta procent Roskosmos, vlastnictví amerického segmentu si dělí NASA s japonskou, kanadskou a evropskou vesmírnou agenturou.

Současné postoje ruské agentury naznačují, že Moskva neopustí stanici ani po roce 2025. „Rusko v dubnu oznámilo, že plánuje využívat Mezinárodní vesmírnou stanici až do roku 2028, což je zjevný obrat oproti dřívějšímu oznámení o ukončení provozu této orbitální laboratoře po roce 2024,“ uvedl Kyiv Post.

Přitom ještě v roce 2021 začali Rusové působení na ISS kritizovat. Tehdy upozorňovali, že stanice přesluhuje a je životu nebezpečná. Její životnost prý vypršela už v roce 2013.

Americká vláda ale bude ISS financovat až do roku 2030. O rok později by měl být projekt řízeně ukončen.

X X X

Sbohem, Stalinabade. Dušanbe likviduje sovětskou minulost. A s ní vše staré

Dušanbe, které bylo v letech 1929 až 1961 známé jako Stalinabad, se už léta zbavuje sovětské minulosti. Tádžikistánské úřady ve snaze podpořit národní identitu bourají dominanty postavené v dobách SSSR, aby uvolnily místo výškovým bytovým domům, nové infrastruktuře a ještě impozantnějším vládním budovám, napsal web Meduza.

 Dušanbe bývalo sovětské město par excellence, popisuje portál Meduza. Když SSSR v roce 1929 oddělil Tádžikistán od Uzbekistánu a učinil z něj samostatnou sovětskou republiku, byla jeho hlavním městem obec s necelými 6 000 obyvateli, známá především díky pondělnímu trhu, připomíná.

Sovětské úřady město přejmenovaly po Josifovi Stalinovi a vyslaly do něj odborníky z Moskvy a Leningradu (nyní Petrohradu), aby z něj vytvořili metropoli.

Od 30. let se řada ruských architektů snažila dát Stalinabadu moderní sovětskou tvář. Dnes po předsovětské obci nezůstala ani stopa – nejstarší budova v Dušanbe je stará něco málo přes 90 let, popisuje portál s tím, že nyní „sovětský Stalinabad ustupuje na nesčetných staveništích nezávislému Dušanbe“.

Mrakodrapy nahrazují nízké budovy navržené ruskými architekty ve 20. století a malebné ulice se mění v monumentální bulváry. Žít v Dušanbe podle Meduzy leckdy znamená město znovu objevovat, jako by se do něj člověk vracel po deseti letech. Jdete na poštu, abyste zjistili, že se bourá, líčí.

Dvanáct historických památek

Úřady mají seznam chráněných historických budov a památek v metropoli. K loňskému únoru však údajně obsahoval jen dvanáct položek. Seznam také podléhá revizi.

Například bývalý prezidentský palác – neoklasicistní stavba z roku 1957, která původně sloužila jako sídlo komunistické strany – se podle médií objevil na seznamu v roce 2016. O čtyři roky později, kdy se ho úřady rozhodly zbourat, už na něm nebyl. Rozhodnutí vyvolalo debatu na sociálních sítích, přičemž někteří obyvatelé vyzývali k zachování budovy a jejímu jinému využití. Nicméně palác byl stržen.

Seznam zbořených budov se mezitím rozrůstá. Pravidelně se objevují zvěsti o dalším cíli demolice. Ústně šířené informace obvykle předcházejí oficiálnímu oznámení, které přichází na poslední chvíli, takže aktivisté mají málo času na to, aby se ohradili, popisuje portál.

„V Tádžikistánu neexistuje stejná představa o tom, co je (kulturní) dědictví jako na Západě,“ tvrdí Paul Wolkenstein, architekt zabývající se sovětskou architekturou ve Střední Asii a na Kavkaze.

„V sousedních zemích, jako je Kyrgyzstán a Kazachstán, se občanská společnost a milovníci historie mobilizují, aby demolicím zabránili. Toto hnutí se začíná objevovat také v Uzbekistánu. V Tádžikistánu někdy s rozhodnutím souhlasí dokonce i žijící architekti, jejichž díla jsou ničena,“ líčí Wolkenstein.

Válka na Ukrajině mění názory

Pro někoho sovětské budovy nemusejí být nutně vítaným dědictvím. „Jsou lidé, kteří hájí sovětské budovy a dědictví, ale vzhledem k tomu, co se děje na Ukrajině a v regionu, se mi zdá, že by tato kulturní otázka měla být položena z jiného úhlu,“ míní výzkumnice Tahmina Inojatovová, která se zabývá prolínáním identity, moci a městského prostoru v Tádžikistánu.

„Proč potřebujeme chránit sovětské budovy? A proč se tyto budovy postavené ruskými inženýry a architekty objevily právě na tomto místě?“ dodává.

Byť někteří lidé podle Meduzy jistě věří, že budovy v Dušanbe ze sovětské éry mají historickou hodnotu, běžní obyvatelé se častěji více zajímají o osud vlastních domů. V posledních letech se tam prudce zvýšila developerská výstavba, což vedlo k nucenému vystěhovávání a nelegálním demolicím, píše server. Podle něj úřady tvrdí, že se přestavba města řídí podle plánu, ale tento dokument zůstává utajen.

O demolicích se hojně diskutuje, ale lidé často váhají, zda mají protestovat razantně. Nejméně dva ochránci lidských práv, kteří se touto problematikou zabývají, byli uvězněni, upozorňuje portál. Podle Inojatovové se však někteří obyvatelé brání. Zatímco jedněm se podařilo vyjednat se soukromými developery dohody o kompenzacích, jiní se obrátili na soud.

Podle Inojatovové to přináší smíšené výsledky, ale některým se povedlo své případy vyhrát. „Téměř nikdy se jim nepodaří zachránit své domy před demolicí, ale co mohou udělat, je získat pro sebe lepší (životní) podmínky: například lepší byt,“ vysvětluje.

Ti, kteří se dohodnou s developery, však mohou na nové bydlení čekat měsíce i roky. V některých případech se výstavba nových bytových domů zastavila kvůli korupčním skandálům, u jiných novostaveb se ukázalo, že mají vážné konstrukční nebo administrativní problémy, popisuje Meduza.

Nekvalitní stavební práce a zjevné nedodržování stavebních předpisů podle ní vyvolaly u mnoha obyvatel Dušanbe nedůvěru k nové bytové výstavbě. Historie přírodních katastrof v Tádžikistánu obavy z nedostatečné bezpečnosti nových budov umocňuje, jelikož Dušanbe patří do rizikové seizmické oblasti.

Stavební boom snižuje podle serveru bezpečnost města i jiným způsobem, zejména v souvislosti s globální klimatickou krizí. Poslední léto bylo nejteplejším, jaké kdy bylo na planetě zaznamenáno. V Dušanbe teploměry pravidelně ukazovaly 35 až 40 stupňů Celsia. V minulosti se letní vedro v metropoli dalo snést díky ulicím lemovaným stromy, upozorňuje Meduza.

Zatímco se v centru stále zahrady najdou, zrekonstruované bulváry jsou o poznání méně zelené. Likvidace obytných domů ze sovětské éry s sebou nese i kácení stromů, které rostly v jejich dvorech. Na některých místech rostou mladé stromky, ale bude trvat desítky let, než budou schopny zajistit účinné ochlazování.

Kvalita ovzduší ve městě pravidelně překračuje nebezpečné limity znečištění a nové výškové budovy umožňují menší cirkulaci vzduchu než nízké budovy. Všudypřítomná staveniště také produkují větší množství prachu.

Otázky vyvolávají i zdroje financování vládních stavebních projektů, hlavně vzhledem k tomu, že Tádžikistán je nejchudší zemí Střední Asie. Některé velké projekty se spoléhají na financování ze zahraničí – například výstavba největší tádžikistánské mešity, která přijde na odhadem 100 milionů dolarů (2,5 miliardy korun), z nichž 70 procent pochází z Kataru. Významným zdrojem půjček a investic pro vládu je také Čína, ale podrobnosti těchto dohod nejsou obvykle veřejně dostupné, dodala Meduza.

X X X

František Škvrnda: Neoliberálny pokus o zmenu legálnej moci v Srbsku sa nekončí

Začneme zopakovaním toho, že vývoj po predčasných parlamentných decembrových voľbách v roku 2023 dokazuje, že Srbsko patrí po rozpade bipolarity k štátom s najzložitejším vývojom aj v postjuhoslovanských (balkánskych) pomeroch. Novým dejstvom „pokračuje“ pokus prozápadných síl neoliberálneho charakteru zvrhnúť za pomoci „ulice“ legálnu moc.

Historické pozadie súčasných protestov proti výsledkom predčasných parlamentných volieb

Snahy časti agresívnej srbskej, najmä belehradskej „ulice“, podporovanej zo Západu, zmeniť výsledky volieb majú už svoje tradície. Siahajú do októbra 2000, keď sa po víťazstve Slobodana Miloševiča v prezidentských voľbách uskutočnila akcia, ktorá sa neskôr začala považovať za prvú (jednu z prvých) „farebných“ revolúcií. Dostala ešte nefarebné meno – buldozérová. Odvtedy sa tento prvok obludného neoliberalizmu v globálnych dimenziách vyvíjal a zdokonaľoval. Zdá sa, že jeho účinnosť už klesá, ale zákerná zištnosť sa nedá prehliadnuť. Z repertoáru Západu pri postupe proti „neposlušným“ sa tento fenomén zrejme len tak ľahko nestratí.

V srbskom národe sa ešte dlho bude pamätať na kruté bombardovanie „malej“ Juhoslávie na jar 1999. Nebudeme rozoberať príčiny a priebeh operácie NATO Spojenecká sila, ale poukážeme na niekoľko barbarských činov, ktoré majú charakter vojnových zločinov, spojených s ňou.

V prvom rade to boli obete. Pri operácii padlo podľa srbských údajov 753 vojakov a príslušníkov bezpečnostných síl a 56 zostali nezvestní. Západné zdroje (na základe odhadov NATO) však uvádzajú niekedy až  5 000 mŕtvych juhoslovanských vojakov a príslušníkov bezpečnostných síl. Počet civilných obetí sa uvádza tiež rôzne – od 1 200 do 2 500, z toho takmer 400 detí. Zhruba 10 000 osôb bolo zranených. Udatným letcom NATO sa podarilo zasiahnuť aj vlak (55 obetí) a konvoj utečencov (75 obetí). Používali sa aj prostriedky s ochudobneným uránom a kazetové bomby.

Katastrofálne boli materiálne škody. Boli zničené všetky mosty cez Dunaj, „útočilo“ sa na elektrárne, továrne, telekomunikačné zariadenia, rafinérie, ale aj na školy a nemocnice i iné ciele. Západní „plánovači“ ich cynicky zaradili medzi objekty „dvojakého použitia“. Škody sa odhadujú spravidla v rozmedzí 30 – 50 miliárd USD, ale sú aj zdroje, ktoré uvádzajú až 100 miliárd. Pri súčasnej ekologickej „chúlostivosti“ Západu by bolo potrebné doplniť aj negatívne následky bombardovania na životné prostredie.

O odsúdeniahodnej úlohe západných politikov (vrátane lokajského „operatívneho“ postoja vtedajšieho predsedu vlády SR Mikuláša Dzurindu) pri operácii existuje veľa zdrojov. Poukážeme len na odióznu Madeleine Albrightovú (neraz nazývanú balkánskou mäsiarkou) a jej zvrhlú politiku, ktorá sa charakterizuje aj ako Albrightovej „doktrína“. Ide o surový intervencionizmus, ktorý vsádza na použitie sily (vrátane obmedzenej) pri dosahovaní politických cieľov a je doplnený zvýšenou aroganciou. Táto „doktrína“ bola použitá aj na ospravedlnenie bombardovania Juhoslávie zo strany NATO. Britský vojenský historik John Keegan po ňom „fundovane“ dospel k záveru, že kapitulácia prezidenta S. Miloševiča dokázala, že vojnu možno vyhrať aj vtedy, keď sa nasadí len letectvo a iné vzdušné prostriedky.

Značná časť spoločnosti, ktorá je aj v Srbsku rozdelená, si preto ani po takmer 25 rokoch po bombardovaní príliš nepraje prozápadnú orientáciu. Podporu obyvateľstva nachádza síce potenciálny vstup do EÚ, ktorá si kladie rôzne podmienky (pokrytecky celkom iné ako v prípade Ukrajiny či Moldavska), ale o orientácii na NATO sa hovorí len okrajovo. Udržiava sa vplyv historickej proruskej orientácie. Toto všetko vyvoláva negatívne reakcie určitých síl na Západe (nie sú len neoliberálne, ale aj konzervatívne i stredovo ľavicové), ktoré súčasnú srbskú moc vnímajú na politickej mape Európy (a navyše v balkánskych súvislostiach) ako anomáliu. No a s nimi spojené nadnárodné ekonomické sily cítia v Srbsku možnosti zvýšenia svojho zisku, ktorý sa dosahuje čoraz ťažšie.

Ide aj o širšiu situáciu v západnom svete, kde je väčšina štátov spoločensko-politicky rozdelená. Prejavuje sa to aj vo veľkej nespokojnosti s vládnou mocou. Podoby protestov sú rôzne, ale objavuje sa v nich aj násilie. V roku 2023 možno poukázať najmä na Francúzsko, kde k tomu došlo dokonca z dvoch príčin, za ktorými sú najmä sociálno-ekonomické otázky. Menej rozsiahle a kratšie boli protesty v Španielsku, kde sa dotýkali predstáv novej vlády o riešení jedného z vnútropolitických problémov. Nespokojnosť s vládou sa výrazne prejavuje aj v Nemecku, kde je síce relatívne pokojnejšia, ale v nasledujúcich mesiacoch môže vyústiť  do zmeny kancelára a možno i predčasných parlamentných volieb. Veľké, ale pokojné protivládne protesty boli aj v susednej ČR.

Priebeh nepokojov

Prvý protest zorganizovala opozičná koalícia Srbsko proti násiliu (ďalej len SPN) pred budovou Republikovej volebnej komisie (ďalej len RVK) už 18. decembra. Nedá nám nespomenúť, ako neslávne skončila s podobným názvom slovenská Verejnosť proti násiliu, ktorá prežila len jedny parlamentné voľby…

Na proteste bolo oznámené, že sa odmietnu výsledky volieb do mestského zastupiteľstva v Belehrade s odvolaním sa na nezrovnalosti, ku ktorým došlo počas volieb. Vodcovia SPN Marinika Tepić (podpredsedníčka Strany slobody a spravodlivosti, novinárka, má rumunské korene) a Miroslav Aleksić (predseda strany Ľudové hnutie Srbska, farmár) sa rozhodli držať hladovku, kým nebudú akceptované ich požiadavky. M. Aleksić však povedal, že bude držať len „prísny pôst“. M. Tepićová hladovku ukončila 3. januára. Protest sprevádzali aj menšie incidenty s hádzaním vajec, paradajok a toaletného papieru na budovu RVK. Jeden z demonštrantov fyzicky napadol riaditeľa štatistického úradu Miladina Kovačevića. Polícia budovu aj v nasledujúcich dňoch prísne strážila.

Na druhom proteste sa k SPN pridala aj organizácia Študenti proti násiliu i niektoré ďalšie osoby z akademických a umeleckých kruhov. Dňa 20. decembra sa konal tretí protest, ktorý už požadoval zrušenie všetkých volieb, ktoré sa konali 17. decembra. Od EÚ požadoval, aby neakceptovala výsledky volieb a začala ich medzinárodné vyšetrovanie. Objavili sa ďalší hladovkári a protest sa konal aj v Niši.

Na proteste 24. decembra sa zišlo asi 7 100 demonštrantov (údaje od ich organizátorov). Niektorí predstavitelia opozície chceli vniknúť do budovy, aby predniesli prejav z jej balkóna. Bezpečnostné orgány v budove však tomu zabránili. Po udalostiach v tomto dni prezident Aleksandar Vučić povedal, že ide o pokus o zvrhnutie vlády. Polícia pri zákroku proti protestujúcim použila slzotvorný plyn, paprikový sprej a obušky. Zatknutých bolo 38 demonštrantov a 7 policajtov bolo zranených.

Ďalší protest sa konal 25. decembra. Organizácia Študenti proti násiliu začala blokádu ciest, ktorá pokračovala aj v nasledujúcich dňoch. Intenzita protestov potom opadla, lebo SPN uviedla, že pred budovou RVK už nebudú pokračovať. Nové demonštrácie sa pripravujú po skončení pravoslávnych Vianoc (7. januára).

Srbské vládnuce kruhy i bezpečnostné orgány boli na základe rôznych správ (údajne aj z Ruska) pripravené na nepokojné demonštrácie proti výsledkom volieb. Konali premyslene a rozhodne a dokázali udržať poriadok vo svojich rukách.

Oficiálne volebné výsledky po opakovaní v 8 obvodoch

V 8 volebných obvodoch (z 8 273) sa 30. decembra 2023 opakovali parlamentné voľby. Miestne voľby sa opakovali v 30 obvodoch (vrátane viacerých v Belehrade). Republiková volebná komisia ohlásila 2. januára oficiálne celkové výsledky volieb. Správa o výsledkoch volieb však doteraz (5. januára 14.00) na stránkach štatistického úradu nebola zverejnená. Údaje uvádzame podľa mediálnych zdrojov (BalkanInsights, Danas). Vzhľadom na opakovanie volieb v malom počte obvodoch sa na výsledkoch takmer nič nezmenilo.

Zvíťazila koalícia Srbsko sa nesmie zastaviť (ďalej len SsNZ), vedená vládnou Srbskou pokrokovou stranou, v ktorej bolo ďalších 10 menších strán, s 46,75 % hlasov. Druhá skončila opozičná, prozápadná koalícia SPN, v ktorej bolo 14 strán a získala 23,36 % hlasov. Na treťom mieste je provládna koalícia Ivica Dačić – premiér Srbska, ktorú vedie Socialistická strana Srbska a sú v nej dve menšie strany. Hlasovalo za ňu 6,55 % voličov. Koalícia Národnej demokratickej alternatívy dostala 5,02 % hlasov. Ako posledná prekročila kvórum strana My – Hlas z národa so ziskom 4,69 % hlasov.

Oficiálne údaje o presných počtoch poslancov zatiaľ neboli zverejnené. Predpokladá sa však, že SsNZ bude mať v novom 250-člennom parlamente tesnú nadpolovičnú väčšinu (126  až 130 miest). SPN by mala získať asi 65 kresiel.

Podľa neúplných predbežných údajov, zverejnených ešte 18. decembra, by až 13 poslancov mohlo byť z koalícií (strán) národnostných menšín. Zväz vojvodinských Maďarov by mohol mať 6, bosniacko-chorvátska koalícia 3 a bosniacka Strana demokratickej akcie Sandžaku 2 miesta. Po jednom kresle získala ešte asi aj Koalícia Albáncov Preševskej doliny a rusofilská koalícia Ruskej strany, Novej komunistickej strany Juhoslávie a Zväz komunistickej mládeže Juhoslávie (kandidovala s heslom Hlasujte za zoznam komunistov a Rusov).

Otázne je vytvorenie väčšinovej koalície v mestskom zastupiteľstve v Belehrade. Tesne tam zvíťazila SsNZ pred SPN, ale nemá väčšinu. Jazýčkom na váhe je pravicová nacionalistická koalícia Národnej demokratickej alternatívy, s podporou ktorej obe koalície môžu vytvoriť väčšinu.

K rôznym nedostatkom vo voľbách dochádza aj inde ako v Srbsku. Možno poukázať na Nemecko, ktoré má chýr jedného z najporiadkumilovnejšieho štátu v Európe. Vo februári 2023 sa opakovali mestské voľby v Berlíne. Chystá sa tam však aj čiastočné opakovanie volieb do Bundestagu, ktoré by mali by byť 11. februára 2024. Týka sa to asi 550-tisíc oprávnených voličov (čo je o niečo viac ako ich pätina). Bokom necháme anomálie vo výsledkoch septembrových parlamentných volieb 2023 na Slovensku, keď vo viacerých obciach s prevažne rómskym obyvateľstvom vyhrala koalícia vedená OĽANO, niekde aj s nadpolovičnou väčšinou…

Záver – Srbsko zostáva objektom zištného záujmu Západu

Súčasná srbská vláda (od roku 2012 je jej vedúcou silou Srbská pokroková strana) lavíruje medzi Západom a Ruskom, pričom sa pod tlakom viac prikláňa na Západ. Napriek tomu proti vláde a prezidentovi A. Vučićovi sa zo Západu vedie systematické propagandistické  ťaženie, ktoré podporujú aj ekonomické a politické kroky.

Výsledky volieb neboli síce na Západe prijaté s nadšením, ale silné kroky proti nim podniknuté neboli a všetko zostalo len na slovnej úrovni. Opozícia sa cíti byť sklamaná tým, že Západ nezačal na Srbskú pokrokovú stranu a A. Vučića nové kolo útokov. Hovorí sa aj o „eurodisappointed“ (eurosklamaní).

Nakoniec poukážeme na tri okolnosti, ktoré súvisia s týmito voľbami. Po prvé ide o to, že Západ má dnes priveľa starostí so sebou, je v „superkríze“ a nemá nazvyš síl na vedenie bojov za demokraciu, ktoré vyžadujú aj veľa peňazí. A to nechceme maľovať čerta na stenu – v tohtoročných voľbách sa už Západ (veľmi?) bojí toho, aké budú ich výsledky „doma“. Po druhé, demonštrácie nemali až taký rozsah, ako dúfali ich organizátori, podporovaní aj zvonku. Pri hodnotení účasti na nich sa poukazovalo aj na to, že nie všetci, ktorí hlasovali za SPN, boli ochotní ísť na aj protesty, ktoré organizovali ich vodcovia. A aj v iných štátoch sa už ukázalo, že sily, ktoré sa svojvoľne a spupne vyhlasujú za elity národov a púšťajú sa do protestov, nenájdu po viacerých neúspešných pokusoch už primeranú podporu (nedá nám to, aby sme nespomenuli, že vodcovia typu Michala Šimečku, Richarda Sulíka či Milana Majerského na Slovensku rečami ani skutkami už príliš neohúria, nehľadiac na to, že im chýba aj potrebná dávka charizmy). A napokon po tretie – Západ sa v boji o zisky, bohatstvo a moc nevzdáva, a teda ani špecifickú situáciu Srbska nemožno považovať za vyriešenú.

Uvidíme, čo všetko sa udeje. Medzníkmi budú iste voľby do Európskeho parlamentu (a následné vytváranie Európskej komisie), ako aj prezidentské voľby v USA. Pre Srbsko nie je vo výhľade zlepšenie jeho medzinárodnej pozície, nech budú výsledky týchto volieb akékoľvek. Nová vláda to bude musieť brať do úvahy a snažiť sa čo najviac hájiť národné záujmy. Nedôslednosť a váhanie v politike spravidla vedú aj k strate moci. František Škvrnda, server vasevec.cz

X X X

O krok blíž k odvrácení rozpočtové krize. Kongres USA se shodl na hranici výdajů

Nejvyšší představitelé amerického Kongresu se v neděli dohodli na horní hranici federálních výdajů a přiblížili se tak celkové dohodě, která zabrání hrozícímu přečerpání rozpočtu státních institucí. Dohodnutá horní hranice je 1,6 bilionu dolarů, tedy asi 36 bilionů korun, oznámil republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson.

Celková částka zahrnuje 886 miliard dolarů (téměř 20 bilionů korun) na obranu a 704 miliard dolarů (15,9 bilionu korun) na výdaje mimo obranu, uvedl Johnson v dopise adresovaném zákonodárcům. V dopise poslancům Johnson zdůraznil, že oproti předchozím plánům bylo dosaženo významných škrtů ve výdajích.

„Představuje to nejpříznivější rozpočtovou dohodu, jaké republikáni dosáhli za posledních deset let,“ píše Johnson.

Johnson se na částce dohodl s vůdcem demokratické většiny v americkém Senátu Chuckem Schumerem. Dalším krokem bude jednání ve výborech, píše agentura APA.

Obě komory parlamentu dosáhly předběžné dohody již v polovině listopadu, ale tehdy hrozbu takzvaného shutdownu jen oddálily do 19. ledna. Bez nové dohody nebudou mít po tomto datu vládní složky prostředky na plnohodnotný chod úřadů.

„Dohoda odráží úroveň financování, kterou jsem vyjednal s oběma stranami a podepsal jako zákon loni na jaře. Odmítá hluboké škrty v programech, na které se těžce pracující rodiny spoléhají, a poskytuje cestu ke schválení celoročních zákonů o financování, které přinášejí výhody pro Američany a neobsahují žádné extrémní politiky,“ uvedl americký prezident Joe Biden.

X X X

USA obnovují letiště, odkud vzlétly bombardéry na Hirošimu. Kvůli Číně

Čínské ministerstvo obrany vyzvalo státy v Pacifiku, aby se měly na pozoru před americkými plány na obnovení vojenské základny na ostrově Tinian na Severních Marianách. Američané tam chtějí znovu uvést do provozu letiště, odkud odletěly bombardéry s atomovými zbraněmi na japonská města Hirošima a Nagasaki. Důvodem jsou právě obavy z Číny.

„Čínská armáda pozorně sleduje kroky Spojených států a bude pevně chránit čínská námořní práva, bezpečnost a suverenitu v regionu,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Wu Čchien. „Jejich cílem je vlastní sobecké obohacení a udržení hegemonie, jejíž podstatou je vyvolávat konfrontaci.“

„USA pokračují v rozmisťování svých sil v Asijsko-pacifickém regionu. To je zcela myšlení studené války,“ dodal mluvčí.

Peking reagoval na americké plány znovu zprovoznit vojenské letiště na Tinianu, který se nachází asi 6000 kilometrů od Havaje a je součástí území Spojených států. Od roku 1945 zde ovšem není americká armáda přítomná.

„Pokud budete v následujících měsících pozorní, uvidíte významný posun, především na letišti Tinian North,“ řekl velitel amerických vzdušných sil v Pacifiku, generál Kenneth Wilsbach v prosinci portálu Nikkei Asia.

Američané hodlají letiště vyčistit od pralesního porostu, který ho pohltil. „Vyčistíme tuhle džungli mezi nynějškem a létem,“ řekl v prosinci Wilsbach. Kdy přesně základna fungovat, nechtěl uvést. Až se tak ale stane, bude podle něj „rozsáhlá“.

Magazín Forbes podotýká, že generál nezmínil jednu zřejmou možnost. Na ostrově nemusejí být jen letadla, ale mohou tam být umístěny i obranné a útočné rakety.

Součást nové americké strategie

Portál televize CNN podotýká, že ve svých požadavcích na fiskální rok 2024 americké vzdušné síly vyčlenily na přebudování Tinianu 78 milionů dolarů. Projekt je součástí americké vojenské strategie Agile Combat Employment (Agilní bojové zapojení – ACE), jež se zaměřuje na přesunutí „operací centralizovaných fyzických infrastruktur na síť menších, rozptýlených míst, která mohou zkomplikovat plány protivníka a poskytnout více možností velitelům společných sil“.

„Vytvoří to (pro nepřítele) problém zacílení. Můžeme obdržet několik zásahů, ale stále budeme mít převahu svých sil schopných být efektivní,“ vysvětlil princip strategie Wilsbach.

USA se dlouhodobě připravují na možný konflikt s Čínou, který by mohl nejpravděpodobněji vypuknout v případě čínské invaze na Tchaj-wan, o jehož „sjednocení“ Peking opakovaně mluví. Posilují proto svoji vojenskou přítomnost v regionu a snaží se přicházet s obrannými plány proti možným čínským úderům.

Většina amerického letectva je soustředěna na několika velkých leteckých základnách, jako je Andersenova letecká základna na Guamu nebo letecká základna Kadena na japonském ostrově Okinawa. Podle CNN by v případě přílišné koncentrace amerických leteckých sil na jednom z těchto zařízení čínský úder mohl vážně ohromit schopnost USA vrátit Číně úder.

Tinian je jeden ze tří nejvýznamnějších ostrovů Severních Marian. Během druhé světové války odtud odlétaly bombardéry Boeing B-29 Superfortress, které shazovaly výbušniny na Tokio, přičemž jen 10. března 1945 zranily milion lidí a 100 tisíc zabily. V té době bylo letiště na Tinianu jedno z největších a nejvytíženějších na světě. V srpnu se odsud vznesla letadla nesoucí atomové bomby na japonská města Hirošima a Nagasaki.

Právě s Tokiem ale Washington nyní těsně spolupracuje na omezení čínské hrozby. Spolu s Jižní Koreou v říjnu uspořádaly první trilaterální vzdušné cvičení.

X X X

HUSY  HLÍDAJÍ  VĚZNĚ

V brazilské věznici začaly trestance hlídat husy, jsou lepší než psi

Věznice v brazilském státě Santa Catarina se rozhodla nahradit hlídací psy husami. Vedení je nasadilo do prostoru mezi vnitřním plotem a vnější zdí věznice, napsala agentura Reuters. Přítomnost hus si zaměstnanci věznice velmi pochvalují, hlídání podle nich zvládají dokonce lépe než psi.

 „Máme elektronický dozor, fyzické dozorce, a pak dohled těchto hus, které nahradily psy,“ prohlásil ředitel věznice u města Florianópolis na jihu Brazílie Marcos Roberto de Souza.

Podle něj jsou náklady na chov hejna hus menší než u psů. Chov opeřenců podle něj usnadňuje klidná lokalita, ve které se věznice nachází.

 Honk! Honk!

Hejno hus se prochází v části mezi vnitřním plotem a vnější zdí areálu. Husy by v případě, že by do této oblasti vnikl nějaký vězeň, měly upozornit ostrahu svými tradičními zvuky.

V historii patrně nejde o jediný případ, kdy husy posloužily jako strážci. Podle legendy kejhání kapitolských hus v roce 390 před naším letopočtem vzbudilo obránce Říma a upozornilo je tak na útok Galů, kteří tehdy město obléhali.

X X X

Tuhle ves nedostanete. Hitler vábí do Bavorska extremisty, místní jdou do boje

Hornobavorský městys Berchtesgaden ležící vysoko v německých Alpách bude navždy spojován s Hitlerem. I když mnoho památek na něj se zde do dnešních dnů již nedochovalo, s nárůstem pravicových nálad v Německu se sem sjíždí stále více zástupců krajní pravice či neonacistů. Právě jejich počínání je trnem v oku místním obyvatelům, kteří chtějí za minulostí konečně udělat silnou čáru.

Všechno odstartovala nečekaná rána pěstí, která loni 24. srpna přesně ve 23.30 srazila třiačtyřicetiletého občana Berchtesgadenu Josepha Brandnera k zemi. Agresorem byl jeden ze tří mužů, kteří v tričkách s nápisy Division Deutschland, značky spojované s neonacisty, k nic netušícímu muži přistoupili, když s přáteli popíjel v místním baru Kuckucksnest.

„No tak, srabi, tři na tři!“ nabádal k boji Brandnerovy přátele potetovaný útočník. Jedním z nich byl i třiatřicetiletý Jakob Palm, majitel baru. Ten sraženého muže zvedl ze země, zatímco agresoři spěšně opouštěli podnik.

X X X

Liberty dál jedná o obnovení dodávek energií. Zaměstnanci věří, že se podaří huť zachránit

 Huť Liberty ani její dodavatel energií Tameh stále nezahájily provoz

Zůstává nejasné, zda se podaří do začátku druhého lednového týdne zajistit podmínky pro obnovení provozu hutě Liberty v Ostravě. Vedení firmy na mimořádné schůzi dozorčí rady ujistilo její členy, že se snaží nalézt způsob, jak obnovit dodávky tepla a teplé vody, ale konkrétní plán nepředstavilo. Dodávky energií přerušila společnost Tameh Czech před Vánocemi. Tameh je v úpadku a tvrdí, že mu Liberty dluží miliardy korun.

Když před Vánocemi odcházela většina zaměstnanců Liberty Ostrava na nečekané volno, bylo jim řečeno, že se mají do práce vrátit 3. ledna. To už neplatí, spuštění se prozatím odkládá na 9. ledna, zásadní však je, aby do té doby měla huť zajištěné dodávky energií. Zda se to podaří, není vůbec jasné a mnoho světla do situace nevnesla ani mimořádná schůze dozorčí rady.

„Podle člena představenstva je příslib snahy najít rychlé řešení ve sporu mezi Liberty a Tamehem. Myslel jsem si, že se dozvím, co by k tomu mohlo vést, ale bohužel,“ shrnul závěry jednání člen dozorčí rady a předseda základní organizace Odborového svazu KOVO Liberty ČR Petr Slanina.

Podotkl, že dokud se nepodaří obnovení dodávek energií dohodnout, zaměstnanci se nemohou vrátit, protože by to bez tepla a teplé vody odporovalo hygienickým předpisům. V práci zůstává jen zlomek lidí, kteří se starají o bezpečnost odstavených provozů. Ve středu kvůli blížícím se mrazům například vypouštěli vodu z potrubí.

 Výkonný ředitel Liberty Ostrava Pavel Šedivý řekl při odstavení provozu před svátky, že energie do hutě nemůže dodat nikdo jiný než Tameh Czech, s nímž proto firma dál vyjednává. Zaměstnanci, kteří teď tráví dny doma s překážkami na straně zaměstnavatele, jsou přesvědčeni, že se podaří nakonec Liberty oživit. „V žádném případě nesmýšlím, že to padne, protože bych tu práci nemohl dělat. Budeme to táhnout do konce, aby to nepadlo,“ řekl zaměstnanec rourovny Petr Zegzulka. Z jeho rodiny pracovaly v huti tři generace.

Pohledávky u Tamehu přihlásilo zatím dvanáct věřitelů

Tameh je s Liberty úzce provázán – je to nynější název někdejšího závodu Energetika, který byl postaven jako součást tehdejší Nové huti, nynější Liberty. Dodává jí elektřinu, různé plyny a páry, zatímco Liberty dodává Tamehu palivo v podobě vysokopecních a koksárenských plynů, bez nichž se provoz energetické společnosti neobejde.

Tameh Czech je od prosince v úpadku, což zdůvodňuje tím, že mu Liberty neplatila a dluží mu dvě miliardy korun. Soud nicméně vyhlásil na Liberty moratorium, čím ji ochránil před věřiteli – nejprve jmenovitě před Tamehem, později i před všemi ostatními.

Zatím přihlásilo k ostravskému soudu své pohledávky 12 věřitelů společnosti Tameh Czech. Zatím největším věřitelem je banka Raiffeisen Bank, jejíž pohledávka se týká nesplacené jistiny úvěru za 580,6 milionu korun. Jako věřitel se přihlásila i Liberty s pohledávkou za 2,43 milionu korun za dodanou technologickou vodu.

 Spory společností Liberty Ostrava a Tameh Czech mají delší historii, která souvisí s jejich oddělením. Obě firmy mají dnes různé vlastníky. Liberty Ostrava patří do skupiny Liberty Steel Group z koncernu GFG Alliance britského podnikatele Sanjeeva Gupty, které ostravskou huť prodala skupina ArcelorMittal. Dodavatel energií však zůstal ve vlastnictví ArcelorMittalu a polské skupiny Tauron.

Polská televize TVN24 uvedla s odvoláním na materiály pro akciovou burzu, že Tauron přijal nabídku ArcelorMittalu na odkoupení svého podílu v mateřském holdingu Tameh. Mluvčí Tauronu Lukasz Zimnoch sdělil agentuře Reuters, že jeho firma se rozhodla využít ustanovení v akcionářské smlouvě, které jí poskytuje právo prodat svůj podíl ve firmě Tameh Holding skupině ArcelorMittal. „Hlavní příčinou této patové situace jsou nesplněné závazky, které má huť Liberty Ostrava vůči firmě Tameh Czech,“ prohlásil. Mluvčí společnosti Tameh Czech Patrik Schober však uvedl, že se k transakci nemůže vyjadřovat.

ArcelorMittal však koupi polského podílu v Tamehu popřela. S Tauronem teprve chce jednat.

X X X

Někteří ze zaměstnanců se bojí, že Liberty Ostrava výrobu neobnoví

Ostravská huť Liberty odložila středeční původně plánovaný návrat zaměstnanců zpátky do práce. Novým termínem je úterý 9. ledna. Většina zaměstnanců tak zůstává další týden doma s plnou náhradou mzdy. A s obavami, co bude dál.

 Otec a syn, dva ze zaměstnanců huti. Mají strach. „Já jsem tady asi rok a půl, taťka od roku 1994. Taková katastrofální situace tady nikdy nebyla,“ říká mladší z nich. Nejistota je podle nich velká, i kdyby se provoz rozjel. Na jak dlouho by to bylo. „Je možné, že ty zakázky ani nebudou,“ dodává. Do práce se ale ve středu nevrátí a budou doma až do úterý.

Není možné zatím zajistit pracovní podmínky v souvislosti se zastavením dodávek energií od firmy Tameh Czech.

„Pokračují od 3. do 8. ledna na takzvané jiné překážce na straně zaměstnavatele, a to dle zákoníku práce. V souladu s naším restrukturalizačním plánem obnovení provozu závisí na dosažení dohody se společností Tameh Czech,“ dodává mluvčí Liberty Ostrava Kateřina Zajíčková.

Posunutí návratu do práce se dalo čekat, potvrdil odborový předák v huti Petr Slanina. Věří, že už se to dál měnit nebude. „Předpokládáme nebo doufáme, že ten týden bude dostatečný prostor, aby došlo k nějakému rozuzlení,“ uvedl odborář.

Doma dál zůstávají také zaměstnanci firmy Tameh Czech, která je v úpadku a už požádala soud o povolení reorganizace. To znamená, že by mohla na rozdíl od konkurzu upravit a přizpůsobit svou výrobu a pokračovat dál. Svou situaci zdůvodnila tím, že jí huť dluží dvě miliardy korun.

Do práce dál chodí v obou firmách jen malá část zaměstnanců kvůli zajištění nezbytné údržby.

X X X

Havlíček o Liberty: Mléko už je rozlité. Stát teď může jen přihlížet, jak se bude vyvíjet insolvenční řízení

Stát vymáhá pohledávku, kterou v září za Liberty Ostrava zaplatila státní pojišťovací společnost EGAP. S firmou stát sjednal splátkový kalendář. „Kdyby EGAP tenkrát neposkytla záruku, dovedu si představit, co by to bylo za humbuk – jak to, že se toto tenkrát s Liberty nepodařilo?“ vysvětluje pro Radiožurnál exministr průmyslu Karel Havlíček (ANO), proč je teď stát jedním z věřitelů ostravské huti.

 V roce 2020, když jste byl ministrem průmyslu a vládu vedl Andrej Babiš (ANO), se stát zaručil společnosti Liberty za úvěr, který firma následně nesplatila. Letos musela 1,5 miliardy místo firmy zaplatit státní Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP. Zpětně, nebyla chyba vaší vlády tuto záruku poskytnout?
Prosím pěkně, to nemůžete myslet vážně. Vláda přece neposkytuje žádné záruky. Záruky poskytuje společnost EGAP.

X To znamená, že vy jste neodsouhlasili EGAPu, aby záruku poskytl? To udělali bez vaší vůle?

Samozřejmě, že ne. My nemůžeme určovat EGAPu ani třeba České exportní bance, koho má, či nemá financovat. To přece, pane redaktore, nemůžete myslet úplně vážně. To si může myslet pan ministr (průmyslu za STAN Jozef) Síkela, je to politik, ale od vás jsem očekával, že se nad tím povznesete.

To znamená, pochopitelně o tom rozhoduje EGAP, nebo Česká exportní banka. Jednalo se o běžné covidové záruky, těch bylo neuvěřitelné množství. A jednou z nich byla i společnost Liberty.

Záruky byly nastaveny programově ve smyslu vlády, ale tyto finanční instituce si už nastavovaly parametry na základě toho, jak si vyhodnotily riziko.

X Z pohledu EGAPu tedy byla chyba poskytnout tuto záruku?

To neumím říct, to si musí vyhodnotit finančníci v EGAPu. Oni si museli zhodnotit likviditu společnosti, kolik je schopná splácet. A nutno říct, že v roce 2020 byly tržby společnosti dobré.

A kdyby EGAP tenkrát neposkytl záruku, dovedu si představit, co by to bylo za humbuk – jak to, že se toto tenkrát s Liberty nepodařilo?

X Ale co je důležitější, pane redaktore, jak je možné, že se vyvedlo sedm miliard korun ze společnosti Liberty?

V době, kdy já jsem byl ministrem, tak jsme v Liberty měli dozorčí rady, což byl člověk z ministerstva průmyslu a obchodu. A jednali jsme průběžně s (majitelem Sandžívem) Guptou a s odboráři. Kdykoliv tam hrozila jakákoliv kolizní situace – například když se vyváděly emisní povolenky – tak jsme s nimi jednali a nenastala takováto situace.

Pan ministr Síkela první věc, co udělal, odvolal člena dozorčí rady jakožto zaměstnance ministerstva průmyslu z Liberty. Nechal to zcela volně a nyní se diví, že sedm miliard korun je pryč. Proč tedy odvolávali ty lidi? Proč neměli ty informace? Proč proti tomu něco neudělali?

X Kdybyste byli dnes v této situace ve vládě, jak byste postupovali? Co by teď měla vláda dělat?

No, teď už je mléko rozlité. Teď je to složité, protože pochopitelně je to komerční společnost a v dané chvíli, jestliže ty peníze už vyvedli, dovedu si představit, že bude nesmírně náročné, aby je tam opět dostali.

Notabene je tam kritická situace s dodavatelem energií, kterému platili předraženou energii, jak jsem měl možnost zjistit od vedení Liberty, protože jsem tam samozřejmě byl před pár týdny.

Seznámili mě s tím, že platili troj – čtyřnásobně vůči tomu, jaká je běžná cena. Čili tady se domnívám, že to je velmi tvrdý střet v rámci bývalého vlastníka a současného vlastníka.

Protože energii tam dodával právě bývalý vlastník, což si myslím, že tenkrát Liberty neudělala dobře, to je ale obchodní záležitost. V tuto chvíli stát už může pouze přihlížet tomu, jak se bude vyvíjet, z mého pohledu, pravděpodobné insolvenční řízení.

X X X

Milada Šámalová po stáži u Soudního dvora EU: Přístup českých soudců je chápán jako spíše odtažitý

 Stáže u Soudního dvora Evropské unie (SDEU) se zúčastnila předsedkyně senátu Nejvyššího soudu Milada Šámalová. Pro čtvrtletník AEQUITAS uvedla, že to pro ni byla přínosná zkušenost, kterou by doporučila i ostatním soudcům. Je podle ní škoda, že ČR nepatří mezi aktivní členy a a přístup českých soudců je chápán jako spíše odtažitý

X Na pozvání soudce Soudního dvora JUDr. Jana Passera jste absolvovala stáž na Soudním dvoře Evropské unie a měla jste tak možnost se osobně seznámit s chodem celého Soudního dvora. Můžete ho ve stručnosti popsat?

Soudní dvůr Evropské unie rozhoduje předběžné otázky a žaloby na porušení unijního práva a je též odvolacím soudem proti rozhodnutí Tribunálu. Věci přiděluje předseda soudu zásadně podle zatížení soudců. Soudce zpravodaj, jemuž je věc přidělena, určí, jaký bude další postup, tedy jaké bude složení senátu, jaký bude jazyk pro její projednání a zda bude ve věci přibrán generální advokát. Následuje písemná fáze, kde se stranám zasílají přeložené materiály a připravuje se veřejné zasedání. Důležité je shromáždění všech soudců – réunion générale – jehož úkolem je schválit procedurální návrhy a které rozhodne, zda bude nařízeno ústní jednání. Po skončení písemné fáze připraví soudce zpravodaj – rapport préalable – předběžnou zprávu, která obsahuje předmět řízení (např. položené předběžné otázky), relevantní právní předpisy, shrnutí a také návrhy a názory stran a dalších účastníků. Předběžná zpráva je následně zaslána generálnímu advokátovi.

Po nařízení ústního jednání se vyčká na stanovisko generálního advokáta, na nějž soudce zpravodaj reaguje závěrečným stanoviskem – tzv. memorandum sur conclusion. Jestliže se soudce zpravodaj s advokátem neshodne, nařídí se projednání věci ve snaze najít společné řešení – tour de table. Není-li nařízeno ústní jednání, běží soudci zpravodaji lhůta 6 týdnů pro vypracování rozsudku – projet de motif, který rozešle k tzv. lecteurs d´arret, podle něhož návrh rozsudku upraví a rozešle ostatním členům senátu. Tím se zahájí tzv. délibéré – což je část jednání, kdy se členové senátu vyjadřují ke zpracovanému návrhu. Z délibéré vzejde předběžný rozsudek – projet d´arret, jenž je zaslán k poslední úpravě – derniére relecture, a ke korektuře a na překlad.  Z něho pak vzejde rozhodnutí, které se sice vyhlašuje veřejně, avšak jen výrok, a zásadně se k němu nikdo nedostavuje. V té době je již rozhodnutí přeloženo do všech jazyků, v nichž probíhalo veřejné zasedání.

X V průběhu stáže jste se účastnila několika jednání. Můžete nás seznámit s některými z nich?

Přítomna jsem byla u jednání ve věci Islentyeva v. Rada EU, sp. zn. T-233/22, jde o věc spadající do pravomoci Tribunálu. Ekaterina Islentyeva žijící v Lucemburku má jeho občanství, ale je současně i ruskou občankou. Má pilotní průkaz, ale kvůli ruskému občanství jí bylo lucemburskou leteckou organizací zakázáno létat nad územím některých členských států. Evropskou unii žaluje za to, že je diskriminována, pokud nemůže na základě opatření, vydaných proti Rusku v důsledku napadení Ukrajiny, vykonávat svou leteckou praxi i na území států Evropské unie. Tvrdí, že omezující opatření, která zakazují každému evropskému občanovi, který je rovněž ruským státním příslušníkem, používat jeho licenci soukromého pilota, jsou nepřiměřená a nejsou v souladu s hodnotami právního státu a zásadou zákazu diskriminace.

Osobně jsem se rovněž účastnila jednání ve věci Soudního dvora C–633/2022, týkající se předběžné otázky vztahující se k tomu, zda musí být články 34 a 36 nařízení Brusel I a článek 11 Listiny základních práv EU vykládány v tom smyslu, že uložení povinnosti k náhradě škody za poškození dobré pověsti sportovního klubu prostřednictvím informace zveřejněné deníkem, může zjevně porušovat svobodu projevu, a představovat tak důvod pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí. Podstata spočívala v tom, že francouzský deník Le Monde byl povinen zaplatit za to, že zveřejnil nepravdivou zprávu o lékaři sportovního klubu Real Madrid, že byl napojen na drogové aféry v cyklistice a obdobně měl drogy aplikovat i na sportovce tohoto klubu. Španělské soudy rozhodly o pokutě 300 000 Kč, což Le Monde odstěžoval a Cour de cassation ve Francii odmítl výkon rozhodnutí na základě rozsudku Španělska, který měl vykonat, a předložil uvedený problém jako předběžnou otázku SDEU s tím, zda může být odrazující účinek s ohledem na zdroje deníku sám o sobě důvodem pro odmítnutí uznání nebo výkonu rozhodnutí z důvodu zjevného porušení základní zásady svobody tisku, a jak má být posuzován odrazující účinek. V rámci ní byly zajímavé i skutečnosti týkající se výkladu pojmu „veřejného zájmu“, jenž dopadá na možnost výjimky z výkonu cizozemského rozhodnutí, což bylo v této věci zásadní.

Neméně zajímavá byla i věc C-601/2022, jíž předložil soud v Tyrolsku a která souvisí s otázkou rovnosti členských států. Podstatou je ochrana vlků a dopad výjimky plynoucí ze směrnice 92/43 EHS ve znění naposledy pozměněné směrnicí 2013/17/EU o stanovištích. Otázka zněla, zda „zásadu rovnosti členských států“ zakotvenou v článku 4 odst. 2 SEU porušuje článek 12 směrnice, podle níž se na vlka obecného vztahuje systém přísné ochrany, z nějž jsou ovšem vyňaty populace v několika členských státech, zatímco pro Rakousko takováto výjimka stanovena nebyla. Uvedená předběžná otázka rovněž dopadala na vyjasnění výkladu „závažné škody“, která nemusí být jen přímá, ale může být i nepřímá ve smyslu „hospodářské škody“.

X Během stáže jste se seznámila také s činností základních oddělení Soudního dvora, můžete nám některá představit?

Významným oddělením je Ředitelství výzkumu a dokumentace – které připravuje podklady pro zpracování rozhodnutí, provádí rešerše, právní monitoring a analýzy pro jednotlivé věci a soudce. Má 60 právníků – zástupců všech členských států – a 30 asistentů. Jeho úkolem je před vydáním rozhodnutí analyzovat předběžné otázky a opravné prostředky. Podstatná je právě analýza předběžných otázek, kterou toto oddělení provádí ještě před tím, než se věc dostane k soudci. Toto oddělení zajistí překlad předběžných otázek, popis skutkového a právního rámce sporu, vyhledání podobných případů, analyzuje okolnosti odůvodňující zvláštní řízení.
Setkala jsem se také s panem Kadeřábkem, jenž je vedoucím tlumočnického oddělení České republiky. Seznámil mě s problematikou a podmínkami tlumočení průběhu jednání do českého jazyka. Do českého jazyka je překládáno jen takové ústní jednání, při kterém je členem senátu český soudce nebo když se jednání účastní český stát. Podstatné je, že pokud je tlumočeno do konkrétního jazyka, je tento překlad součástí elektronického spisu, jenž obsahuje celý průběh jednání, na rozdíl o písemného spisu, který je veden jen ve velmi stručné podobě. Překládáno je celkem do 24 jazyků (němčinu a francouzštinu používá v EU více států).

Součástí Vaší stáže bylo také setkání s Janem Gregorem, jenž je členem Evropského Účetního dvora. V čem spočívá jeho pravomoc?
Jan Gregor je nezávislým externím auditorem EU a působí v řídící profesi u Účetního dvora, který je samostatným orgánem Evropské unie. V podstatě jde o obdobu našeho NKÚ, avšak pro celou Evropskou unii. Sídlí ve vlastní budově nedaleko Soudního dvora. Účetní dvůr je určen k tomu, aby posuzoval způsob, jakým Evropská komise spravuje unijní rozpočet. Dbá o vyrovnané využívání finančních prostředků EU a podává pravidelné roční zprávy (audity), v nichž jsou uvedeny analýzy týkající se hospodaření v jednotlivých rezortech. Je zajímavé, že EU vydává nejvíce prostředků na zemědělství a na evropskou integraci, což činí podstatný podíl jejích výdajů oproti jiným oblastem. Rovněž má význam, že při posuzování vlastních příjmů do EU jsou zjišťovány nevyrovnané podmínky u států s velkými přístavy, kde se objevují největší celní disproporce. Tyto skutečnosti plynou z provedených auditů příjmů a výdajů EU, prověřují se osoby i organizace, které s prostředky EU hospodaří, a na základě vlastních šetření vydává doporučení ve formě auditních zpráv. Ve velmi malém počtu případů dává podněty k trestnímu řešení podvodných jednání, jestliže je zjistí.

X Doporučíte podobnou stáž i ostatním soudcům? Čím pro Vás byla přínosem?

Stáž pro mě byla neobyčejným poučením a obohacením vědomostí vztahujících se k evropskému právu a soudnictví, které jsem do té doby vnímala jako velmi okrajové. Možností se s rozhodováním SDEU seznámit, jsem pochopila, že je třeba se podstatně více zabývat jeho rozhodnutími, a to i přesto, že jsem trestní soudce, protože i trestní problematiky se rozhodnutí SDEU úzce dotýkají. Bohužel v pojetí soudců Soudního dvora Česká republika zatím nepatří mezi aktivní členy, a přístup českých soudců je chápán jako spíše odtažitý, což bylo trochu smutným poznáním. Ze všech těchto důvodů bych proto doporučila, aby se obdobné stáže zúčastnili další soudci, pokud možno z vrcholných soudů, což by tuto skutečnost mohlo napravit. AEQUITAS – Gabriela Tomíčková, ceskajustice.cz

 X X X

 Čeští vojáci nebudou velet jednotkám na Slovensku. Zúčastní se zahraničních misí na Balkáně nebo Sinaji

V zahraničních misích bude letos zřejmě působit míň českých vojáků než v loňském roce. Mimo jiné i proto, že se Česko chystá v létě předat Španělům velení nad bojovým uskupením na Slovensku. Právě tam česká armáda spolu s vojáky dalších států kontroluje východní hranici Severoatlantické aliance. Ještě v lednu se na všech misích vystřídá většina z celkem pěti set vyslaných českých vojáků.

 Češi působí ve čtrnácti zahraničních misích, mimo jiné v Kosovu, na Blízkém východě nebo ve Středozemním moři, kde zasahují proti pašerákům lidí z Afriky. Nejvíc vojáků má teď česká armáda na Slovensku a to celkem 450. V polovině roku se ale jejich počet sníží na zhruba polovinu poté, co velení nad jednotkou převezme Španělsko.

„Španělům předáme velení do konce června 2024. Na Slovensku pak zůstanou téměř dvě stovky vojáků. Bude se jednat o posílenou mechanizovanou rotu, jednotku logistické podpory a české zastoupení v mezinárodním štábu mise,“ říká Radiožurnálu Vlastimila Cyprisová z Generálního štábu.

Česko už nemá dost techniky, aby bylo nejsilnější složkou mise a mohlo uskupení velet. Východní hranici Aliance má střežit ještě víc vojáků než dosud, místo jedenácti set jich bude až pět tisíc.

Výcvik ukrajinských vojáků

Česká armáda přispěje k ochraně NATO dalším výcvikem ukrajinských vojáků. Do zahraničí může odjet až 90 českých instruktorů a zároveň v Česku můžou cvičit Ukrajince vojenští učitelé ze zahraničí. Počet cizích vojáků včetně ukrajinských na našem území nepřesáhne osm stovek, jak to schválil Parlament i s hlasy opozice.

Výhody společného výcviku, připomněl v říjnu poslancům zástupce náčelníka generálního štábu generálporučík Miroslava Hlaváč: „Získáváme samozřejmě i informace o tom, jak se vyvíjí jednotlivé taktické činnosti či operační činnosti v rámci této války mezi Ruskem a Ukrajinou. Takže samozřejmě pro nás je to celkem i zásadní v navyšování schopností taktických dovedností pro armádu.“

Letos bude pokračovat většina současných misí, ve kterých působí i Češi. Třeba na Balkáně, kde pomáhají čeští vojenští policisté, nebo na Ukrajině při vyšetřování válečných zločinů.

S českou účastí se počítá i v mezinárodní misi na Sinaji, která dohlíží na dodržování míru na izraelsko-egyptské hranici. Teď tam působí 15 vojáků dopravního letectva ze Kbel. Česko vyšle také vrtulníkovou jednotku do Polska.

Ministerstvo obrany předpokládá, že angažmá vojáků v zahraniční bude v letošním roce stát 115 milionů korun, dalších zhruba 250 milionů půjde na výcvik ukrajinských ozbrojených sil.

Ne všechno ale platí Česko. „Náklady spojené s naším působením v asistenční misi Evropské unie pro Ukrajinu nám budou refundovány z Evropského mírového nástroje. Doposud jsme požádali Evropskou unii o náhrady ve výši 134 milionů korun do konce roku 2023. Náhrady nám budou vyplaceny zpětně, jak je to obvyklé,“ řekla už před časem v Senátu ministryně Jana Černochová (ODS).

Vyslání do Afriky

Čeští vojáci už nebudou v subsaharské Africe. Evropská unie teď řeší, jak v oblasti, kde za poslední tři roky převzala v několika zemích moc armáda, dál působit. Proto není vyloučené, že se tam čeští vojáci vrátí.

„Sahel je strategicky mimořádně důležitá oblast, která má dopad na stabilitu celé Afriky a také může destabilizovat Evropu, jak vidíme na té vysoké koncentraci islamistů, kteří se tam stahují, a na migračních vlnách, které odsud přicházejí,“ vysvětluje nezávislý senátor Pavel Fischer.

  

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.